vyhověti, protože k účelu tomu nebyla povolena dotace, ale učinil sl. sněmu návrh, aby z dotace 15. 000 zl. na Baiffeisenské pokladny povolené. bylo lze část upotřebiti na podporu vydání těchto návodů. Tehdáž byl referentem pan poslanec Štěpán Richter a on sám navrhl, aby návrh zemského výboru byl zamítnut, aby bylo pouze povoleno 15. 000 zlatých na podporu Raiffeisenských pokladen. Na to žádal ústřední výbor německý, aby zem ský výbor dal podporu 2800 zl. na vydání toho návodu, kterýž sám posl. Richter bez slyšení a svolení zemského výboru pořídil ve skladu Calve v Praze.

Návod tento čítá 43 archů. Zemský výbor nemohl této žádosti za povolení subvence 2800 zlatých vyhověti, poněvadž neměl k tomu dotace, slavným sněmem povolené.

Na to podala ústřední jednota přímo sl. sněmu petici za povolení této podpory, o níž byla jednáno.

Zemědělskou komisí se navrhlo, aby zemský výbor na podporu toho návodu vydal 2800 zl. a 2000 zl. též na podporu vydání českého návodu, který ani neexistuje.

Rozpočtová komise snížila dotaci tu na 1500 zl. Zemský výbor má uvážiti o účelnosti toho návodu a o platnosti dotace takto vyměřené.

Prosím, aby o této položce bylo hlasováno zvláště.

Jaké nároky se na zemský fond činí, ráčíte, velectění pánové, i z toho poznati, že na příklad bylo povoleno ústředním jednotám záložen Raiffeisenských po tisíci zlatých na vnitřní zařízení. Jak si tyto jednoty to vnitřní zařízení představují, ráčíte poznati z toho, že bylo od německé jednoty na nás žádáno, abychom jí koupili 4 svítilny, 2 psací stoly a 12 židlí. (Slyšte!) To má země opatřovati, tak se rozumí používání peněz k zařízení těchto závodův.

V zemědělské komisi bylo žádáno za povolení 400) zl. na vydání zprávy o činnosti ústřední jednoty německé.

Nehodlám se dnes při této věci déle zdržeti. Jest potřeba, aby slavný sněm v otázkách subvenčních vůbec zaujal pevné postavení. Co v zájmu veřejném podpory zasluhuje a při důležitých podnicích, k jichž podnikání nestačí síly soukromé, budiž zemí podporováno, ale podpora nebudiž udílena nikdy, dokud nebude pevné záruky, že ji bude použito k účelu vytknutému, a budiž také k tomu přihlíženo, aby jí bylo náležitě použito. Jest povinností každého občana, zvláště pak každého poslance, aby o to dbal, aby se tak dělo, a když nalezne příčinu k stížnosti, aby stížnost tu zemskému výboru ohlásil, by shledané nedostatky a zlořády byly odklízeny, jakož i aby vykořisťování subvencí zemských bylo zastaveno. Skojičil jsem! (Výborně! - Hlučná pochvala. Řečníku se blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ke slovu p. posl. Janda. Dávám jemu slovo.

Posl. Janda. Slavný sněme! Především prosím, aby sněm vzal na vědomí, že jestli se přihlásil proti položce rozpočtové o zemědělství, stalo se to ne snad z té příčiny, že bych nesouhlasil s položkami které rozpočtová komise, jejíž jsem členem, navrhuje, nýbrž z té příčiny, že jsem očekával, že v této rozpočtové komisi bude nčiněn návrh, který také svého času v rozpočtové komisi byl přijat, za mé nepřítomnosti, proti kterému jsem se přihlásil, tyto však tento návrh, který se týká jisté záležitosti a podporování spolku mimo království českého existujícího a teprve se tvořícího, do rozpočtové zprávy nepřišel a netvoří také předmět dnešního jednání, nemám tedy následkem toho též příčiny, abych v záležitosti této se chopil slova.

To podotýkám na vysvětlenou toho, že jsem se přihlásil proti.

Já pánové, ve věci samé dovolím si Vám sděliti, že mohu říci, že po vývodech, které zejména pan přísedící zemského výboru zde pronesl a se kterými, až na malé výminky úplně souhlasím, bych se docela klidně mohl slova vzdáti. Ale já mám pánové, za svoji povinnost, aby se zde již jedenkráte sdělilo s českou vesejností, a aby také z tohoto místa, ze sněmn král. Českého byla promluvena také slova vůči rolnictvu, jakým způsobem by se rolnictvo bráti mělo a jakým způsobem ve věci této by se mělo pokračovati. Já, velectění pánové, myslím, že jednou by mělo přestati to, aby sněmu království českého nemluvila se různá fakta a různá dáta, že jest potřeba, aby všechno to, co na sněmu se řekne, také skutečně odpovídalo pravdě a skutečně pravdou bylo.

Mohu říci, velectění pánové, že řeč kterou v povšechném rokování o rozpočtu měl p. poslanec za okres Sušický a Horažďovický, by mohla přinésti velmi mnoho zmatků mezi obyvatelstvo naše, a že jest potřeba, aby veškerá tato dáta a všecky tyto věci na pravou míru uvedeny byly

Jmenovaný pan poslanec promluvil totiž o svém zamilovaném koníčku, o své zamilované látce, totiž o zřízení zemského pojišťovacího ústavu a sliboval si od zřízení zemského pojišťovacího ústavu požárního úplné takřka odstranění deficitu, ano ještě velký přebytek pro pokladnu zemskou.

Ano, velectění pánové, já myslím, že by se naše rolnictvo a zemědělstvo uctivě za to poděkovalo, kdyby za dnešního smutného svého položení mělo ještě svými příspěvky do zemského pojišťovacího ústavu krýti deficit zemský, (Hlas: Stejné platy!) Jak by to s temi stejnými platy vypadalo, račte si laskavě představiti. Pan dr. Vašatý přednesl statistiku, že by tento ústav mohl přinésti od 8-12 milionů. To není pravda! To není docela jednoduše pravda. Kdyby měl vynésti okolo 8-12 mil. zl., musili bychom míti prémii 1 zl. ze 100 zl.

Pánové, račtež si představiti, jak ta statistika vypadá. Kdyby se p. dr. Vašatý podíval na statistiku, kterou zemský výbor seřídil a uložil, viděl by, že máme v království Českém pojištěných hodnot požárních kolem 1 miliardy a počítaje v to úrodu a hořlavé látky dle statistických dat, která ze statistické kanceláře všichni máte v rukou, kolem 300 milionů a tu musily by býti prémie ohromné.

Mám bilanci tří velikých společností asekračních, společnosti Dunaj, která má pojištěno okolo 835 milionů požární hodnoty a společnosti "Riunione Adriatica di Sicurta", a mimo to vídeňskou pojišťovací společnosť. V těch, pánové, máte 4. 200 milionů pojištěných hodnot a veškeré tyto pojišťovací společnosti vydělají dohromady 769. 000 zl. Ze 4. 200 milionů zl. vydělá se tedy 769. 000 zl., mnoho-li by se podle toho vydělalo asi z jedné miliardy a 300 milionů, pánové, můžete si představiti.

Ono se zdá, že, když pan dr. Vašatý prohlížel bilanci ústavů bavorských, podíval se jen na hrubý příjem a ten měl za čistý zisk.

Velectění pánové, takové věci musí se přivésti na pravou míru, jinak by se mohlo mysleti, když takové věci byly mluveny na sněmu, že to jest pravda a zatím lid se tím mate a jest to jen samý klam a mam.

P. kol. Barták zmínil se zde o mnohých záležitostech a zejména o pojišťování požárním a krupobitním.

Já, velectění pánové, zde docela veřejně prohlašuji, že jsem přesvědčen o tom, že, pokud se týče pojišťování požárního a krupobitního, musí se státi pořádná náprava a že není možno, aby toto celé pojišťování dělo se takovým způsobem jako dodnes a že bylo dobře, aby se stala rázná náprava. Ve věci této oznamuji, že vypracoval český odbor rady zemědělské a podal zásady, na nichž by bylo možno zříditi důkladnou nápravu v této věci. Já jsem osobně v této věci měl česť podati návrh ve příčině zřízení okresních pojišťoven se zemským zajištěním a nám za to, že tyto poměry ještě dnes jsou stejné a že i dnes musíme pomýšleti na to, aby zřízeny byly pojišťovny pro takové malé obvody, ve kterých by bylo možno docíliti dobrých výsledků na základě dosavadních zkušeností, kterých jsme nabyli v jiných okresních pojišťovnách, aby zřízeny byly v každém okresu neb ve více okresích dohromady malé pojišťovny, které by vstoupily ve svazek se zemskou zajišťovnou

Na této zásadě stále trváme. Nepředvídali jsme a neslibovali jsme si velikých užitků, poněvadž chtějíce zemědělství pomoci musíme býti přesvědčeni, že nemůžeme míti takových užitků, abychom kryli potřeby stavů jiných. V této záležitosti dovoluji si panu maršálkovi a slavnému sněmu příslušnou resoluci předložiti.

Velectění pánové, bylo se zde také dovoláváno se strany pana posl. Bartáka různých věcí. Specielně, co se týče mlecího řízení uhodil na pravou strunu, že taková důležitá věc, jako jest mlecí řízení, nemá býti předmětem obchodu při obnovení provisoria se druhou polovicí říše.

Vidíte, jakou politiku hrají naše sousedé v Transtajtanii. Ono je to mlecí řízení zrovna tak ubíjí jako nás a jejich škoda jest to zrovna tak jak naše, a přes to přes všechno uherská vláda jejich, pokud pomáhá svým zemědělcům vypomáhá také nám ač dělá velikou drahotu, jako kdyby nám dělala velké dobrodiní a zatím pomáhajíc svým zemědělcům pomůže také nám. Jest dobře, pakli tato záležitosť veřejně na sněmu bude přibita a jsem povděčen panu posl. Bartákovi, že zmínil se o tom. že nejen vyrovnání s uherskou polovicí přivádí naše zemědělství do špatných poměrů.

Hlavní příčinou, a já to tvrdím opětně, nejhlavnější příčinou našeho smutného stavu zemědělského jsou smlouvy celní a obchodní, které v r. 1891 s říší německou byly uzavřeny. Já nechci Vás unavovati všemi statistickými daty dal jsem si práci, a prozkoumal jsem je, mnoho-li přinášejí veškery tyto smlouvy, 1 které uzavřeny byly s německou říší, škod.

Co se týká specielně různého tarifnictví a sestupného a slevovacího tarifu, zejména při exportu ječmene a hladu, vypočítal jsem, že jsme zaplatili za tu dobu, co jsme s Německem ve spolku, totiž od r. 1879, daleko větší obnos peněz než v r. 1871 poražená Francie. (Slyšte!)

Bylo zde také dotčeno se toho, že prý ministerstvo orby nekoná v té věci svou povinnosť. No, já jsem pevně přesvědčen, že, kdyby dnes za dnešních poměrů, za dnešního stavu věcí, jak se na říšské radě mají, kdyby jakýkoliv ministr sebe více chtěl, nemůže nic vykonati; a to jest důležitým důvodem k tomu, že má se přistoupiti k zásadám, které samou ústavou jsou uznány, že zemědělství přináleží zakonodárství zemskému. Až my sami budeme moci rozhodovati o všech záležitostech svých, pak zajisté jsem přesvědčen, že pomůžeme svému zemědělství lépe, než se mu pomůže z centralistického místa centralistickým ministerstvem orby, které fakticky neví, do čeho se má plésti, poněvadž jednou se řekne, že věc patří do kompetence zemské, podruhé do kompetence říšské. Následkem toho vidíme, že se v zemské kompetenci ničeho nedosahuje, poněvadž u nás jest mnoho centralistického, kompetence říšská nic nedělá, poněvadž říká, to jest; to naší vlastní záležitostí; a mezitím, co se tyto kompetence mezi sebou hádají, rolnictvo české hyne.

Zmínil se také p. kol. Barták o celé řade věcí a já bych si dovolil také vážně upozorniti na to, že ještě o jedné otázce se musím zmíniti, a to jest otázka zemědělského dělnictva Otázka zemědělského dělnictva doléhá na nás zemědělce tím největším způsobem a my víme, že stát ve věci této nekoná svou povinnost, jak bychom si přáli.

Zemědělské dělnictvo stále a stále nám mizí, stále a stále máme větší nedostatek zemědělského dělnictva, poněvadž všeobecně jest staráno o ostatní stavy. Máme zákonodárství o dělnictvu továrním, o které jest postaráno pro případ stáři a úrazu daleko lépe, rovněž i pro případ nemoci.

Ve věci té jest třeba, aby stát se staral a konal svou povinnosť, poněvadž není možné žádati na rolníkovi, který sám sotva se uživí, aby ve věci této ještě něco podnikl.

Já dovoluji si upozorniti na podaní, které svého času bylo učiněno ze zemědělské rady a které v zemědělské radě bylo jednohlasně přijato, a dovoluji si příslušným kruhům opětně i nyní ještě to na pamět uvésti.

Bylo mluveno se strany pana Břežnovského o civilní škole podkovářské v Karlině a na to dal již pan přísedící zemského výboru odpověď. Já jsem velice tomu povděčen a vzdávám zajisté jménem veškerých pánů zástupců venkovských obcí panu přísedícímu zemského výboru upřímný dík za to, že takovým nenuceným a opravdovým způsobem sdělil nám pravdu o hospodářských školách. My zajisté všichni sobě z té duše přejeme, aby, co se týká hospodářských škol, se stejnou přísností v zájmu veškerého zemědělství i na dále pokračováno bylo.

My jsme přesvědčeni, že, pakliže si kuratoria povedou takovým způsobem, jako jest to jejich povinností, skutečně bude moci zemský výbor a veškeří povolaní faktoři ve věci té učiniti z našeho školství školství vzorné a že nebudou školy, jak se bohužel stalo v mnohých místech, takové, aby se rodiče obávali posílati tam své děti.

V té věci jest potřebí, aby přísnosť byla na pravém místě, a jsem pře vědčen, že pak nastane ten ideál, až školství bude sorganisováno a vráceno malému rolnictvu, že rolnictvo bude náležitě vzděláno. A tu přicházím k oné nešťastné zprávě komise zemědělské a lituji, že pan referent nebyl tak konsekventním jako byla zemědělská rada a že jako člen zemědělské rady v té věci nepokračoval tak, jako pokračovala zemědělská rada.

Já bych si přál, aby v té věci ko nečně byla učiněna basis pro našeho malého rolníka a aby se na této basi pokračovacích škol utvořilo naše malorolnictvo vzdělaným a naše malé rolnictvo bude míti vzdělání dosti, aby se mohlo pohybovati v tomto těžkém boji a v zápasech, které dnes vede, mohlo se udržeti. Co se týče horečky Raiffeisenské, o níž se zmínil pan přísedící zemského výboru, tu dovoluji si sděliti, že skutečně svého času před 2 léty vydal český odbor rady zemědělské za málo peněz, za pár zlatých, dostatečný návod.

Myslím, že páni kolegové, kteří, co se týká Raiffeisenovských záložen, měli dosti s tím co dělati a kteří mají o to zásluhu, kteří se starali o věc i jsou ve správách těchto ústavů, dosvědčí mně, že tento malý návod postačoval a není potřebí, aby takový návod stál 3000 zl. Já mám za to, že, čím jest menší kniha a čím jest více v ni, jest lepší než velký foliant. To jsme přece nikdo nežádal ani v zemědělské radě, aby tam byl dáván statut hypoteční a zemské banky, poněvadž v těchto malých Raiffeisenských záložnách, kde se půjčuje 20-30 zlatých, málo tomu občanu na tom záleží, jakým způsobem zemská banka neb hypoteční banka úvěr poskytuje. Jiná otázka jest, co se týká inspektorů pro chov skotu.

Přiznávám se, že před 2 roky přišel jsem se stejným náhledem a dnes stejný náhled sdílím, že jest lepší, pakliže se dá větší obnos na podporování chovu dobytka, než dosud. Račte uvážiti, pánové, věc.

Pakliže dnes jest dán tak veliký obnos ze strany státu a země, bude to dělati kolem 60. 000 zl., a pakliže země a stát bude platiti na tyto inspektory chovu hovězího dobytka, pak jest nutno, aby nějaký dozor v té záležitosti byl. Tím způsobem jsem byl utvrzen v tomto mínění jako referent v rozpočtové komisi, poněvadž zemský výbor sám navrhoval zřízení takového inspektora, a já konstatuji, že u nás v českém odboru zemědělské rady ani dost málo nám nešlo o nějakou sinekůru, o hodnosť osobní, že jsme se starali o přísnou kvalifikaci. Že dnešního dne při každé příležitosti se jedná o dva inspektory, to není naší vinou, já toho nejvíce lituji. My nemůžeme v těchto poměrech následkem uzákonění zákona o zemědělské radě nic jiného činiti, než to, co naši páni učinili před 8 lety. Já toho lituji, ale ve věci této si nemůžeme pomoci, ačkoliv tvrdím, že zemědělská rada jest povolána, aby dozor nad užíváním subvencí měla. Já to tvrdím proto, poněvadž nepoužívá se vždy a všude těch subvencí tak, jak by se jich užívati melo.

Já Vás nebudu dlouho zdržovati a tvrdím jedině to, že veškerý tenor naší řeči a petic smeřuje jedině za tím účelem, aby zákonodárství bylo zachováno podle dané ústavy tak, aby bylo přikázáno sněmům zemským. Na tom stanovisku budeme vždycky státi jsouce přesvědčeni, že jedině ze zemského zákonodárství a na základě zemského zákonodárství můžeme něčeho dobrého a prospěšného ve prospěch našeho zemědělství učiniti. Tím končím. (Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest přihlášen pro návrh.

Dávám slovo p. posl. Šťastnému.

Dříve však učiním dotaz na podporu návrhu, který p. posl. Janda byl učinil a který zní:

C. k. vláda se vyzývá, by předlohu o nučeném pojišťování co nejdříve k uzákonění předložila. Zemskému výboru se ukládá, by, jakmile předloha o nuceném pojišťování požárním uzákoněna bude, příslušné o přípravné práce učinil a sněmu král. českého v příčině reformy požárního pojišťování na základě usnesení valné schůze delegátů rady zemědělské z r. 1897 rady zemědělské z r. 1897 případné návrhy učinil.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzvedli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Dovoluji si ještě ohlásiti, že se přihlásili k řeči a sice pro návrh: pp. posl. Hyrš, kníže Ferdinand Lobkovic a Fišera. Nyní přijde k řeči pan posl. Šťastný.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme ! Nebyl bych se přihlásil ke slovu, kdybychom nestáli před Rakousko-Uherským vyrovnáním a kdybych nevěděl ku předu, že vyrovnání to vypadne tak, jak si budou přát naši páni v Uhersku, a právě vůči tomuto očekávání že se přistoupí na věc ať tou neb onou stranou, která, jak si budou přát v druhé polovici říše, vypadne, jelikož jsme tuze slabí, než abychom na věci něco změnili, dovolím si několik slov promluviti. Pan poslanec Barták se zde zmínil o tom, že prý základ našich lepších poměrů hospodářských jest upravení cen obilních.

S tím úplně souhlasím. To ovšem pravda, že, dokud hospodář nemá ze svého výrobku ani tolik, co obnáší výrobní cena, musí nutně s tím celým hospodářstvím zahynout. A v téhle věci hlavně se to týče pšenice a žita, kde skutečně vyrábíme ty dvě rostliny s velkou ztrátou. Následkem toho musíme dosazovat schodek, a schodek ten bereme ze statků zadlužením jich.

A tu se jedná hlavně s to, je-li to možné pro tyto dvě hlavní rostliny, od kterých závisí také výživa našich konsumentů, aby dosáhly takové ceny, která by převyšovala přiměřeně jejich cenu výrobní. A poněvadž vím, že rakouskouherské vyrovnání nebude takové, aby nám k tomu pomohlo, musíme hleděti nějakou jinou cestou k tomu si pomoci. A cesta taková zde skutečně jest. Co já v té věci promluvím, nevydávám za svůj vynález. Ta věc jest předmětem rokování ne u nás, ale jest starším předmětem uvažování v sousední říši německé.

Pánové, pan poslanec Barták se o věci zmínil, jen že tak povrchně, že skutečně nemohlo to vésti k žádnému dalšímu uvažování a odkázal jednoduše věc budoucnosti. Ale, pánové, když my ty nejdůležitější věci odkážeme vždy budoucnosti, musíme následkem toho, že se o ně postaráme hned, než se jich dočkáme, zhynout.

Pan Till, jehož já jsem apoštolem v této otázce, a který nám zaslal několik brožurek, které leží na stole k rozebrání, aby se otázka mohla sledovati, a který se otázkou přiměřeného upravení cen žita a pšenice, obou těchto chlebovin, zabývá přes 20 let, skutečně upřímně a spravedlivě v této věci také. přišel ve shodu se mnou, která dříve mezi námi oběma nebyla. Návrh jeho spočívá ve své podstatě v tom, přiblížiti producenta a konsumenta tak blízko, aby spostředkovatelé mezi výrobou chlebovin a mezi konsumenty chleba odstraněni byli, aby užitky, které berou sprostředkovatelé ti, připadly z jedné části producentům, z druhé strany konsumentům a následkem toho zároveň jest možno, že by ceny chlebovin a zvlášť cena žita mohla býti stejné s cenou chleba a t. d.

Zač jest kilo žita, za to by mohlo býti prodáváno kilo chleba.

Nevím, jestli je zde pan kol. Karlík, který má umělé mlýny a zároveň také pekárny. Ten mne ujistil, že jest možná s výdělkem od takového majitele mlýna a pekárny obdržeti za kilo žita kilo chleba.

Rovněž i poslanci němečtí, kteří zde byli, ujišťovali mne, že jest to také možné. V Německu děje se to ode dávna, ač dle zpráv novin jsou tam ještě staré větrné mlýny, které nejsou zařízeny dle nového způsobu; a tam podnes statkáři přivážejí do takového mlýna žito a vezou odtamtud chléb, kilo za kilo.

Věc ta má pro nás veliký význam.

Kdyby to bylo možná vůbec prováděti, pak musíme dostati takové ceny žita a chleba, že nad nimi musíme užasnouti. Dnes stojí kilo chleba v Praze 16 kr. Já jsem se v několika krámech zde ptal, a tu jsem dostal za odpověď, že se v Praze chléb na kilo neprodává, nýbrž na bochníky. Dal jsem tedy bochníky zvážiti a tu jsem shledal, že cena chleba jest mezi 15 až 16 kr., a přece cena žita jest 8 kr.

Bude-li to možné, že se kilo chleba dostane za kilo žita, jest tady rozdíl mezi cenou žita a chleba při metráku 8 zlatých, a rozdělíme-li to, připadnou nám vyrábitelům o 4 zl. a konsumentům též o 4 zl. více, a my můžeme míti žito o 4 zl. dražší a konsumenti můžou míti chleba o 4 zl. lacinější, to znamená 12 zl. za žito a 12 zl. za chleba.

O tom, že by bylo možno věci takové docíliti, není nijaké pochyby; jednalo by se jen o způsob provedení, o vhodný způsob sblíženi producenta s konsumentem tak, aby sprostředkovatelé odpadli a prospěch by z toho připadl s jedné strany producentům, s druhé strany konsumentům; že se to nemůže ponechati soukromé spekulaci, leží na bíledni. V této věci může jedině působiti orgán, který jest neodvislý, který z toho nechce míti pro sebe žádného užitku, a to může býti země nebo stát.

Till stál dříve na stanovisku tom, že to náleží státu, avšak konečně přistoupil i na to, že to může i země podniknouti a sice nějakým ústavem, jmenujme ho bankou, neb jakýmkoli zemským ústavem. Ta věc se dá provésti tím způsobem, že ten ústav skoupí veškeré doma vyrobené chleboviny, žita a pšenice; musí se nějakým způsobem prokázati, že je to výrobek domácí. O tom tady není třeba siřeji se pronášeti, to je věc možná prokázat, aby to nebyl výrobek cizí. Ústav ten da chlebovinu, ať žito nebo pšenici semlít a vezme mouku z něho vyrobenou zpátky na své skladiště. Mouku tu pak prodává spotřebovatelům buďto co mouku pro domácí potřebu k vařivu nebo na pečivo pekařům. A tu se jedná o to, aby byla mouka zde upotřebená z domácí výroby, totiž z doma vyrobeného obilí. Nedůstatek pro zem by byl koupen tímtéž ústavem v cizozemsku.

To všecko lze provésti a to tím způsobem, že pekařství se prohlásí za živnost koncedovanou, a v koncesi že stojí, že pekař nesmí užíti k provozování svého řemesla jiné mouky nežli koupené z ústavu. To se dá zavésti, poněvadž u nás ministr vnitra má právo prohlásiti kterékoli řemeslo za koncedované a zmíněná podmínka se může do koncese dáti.

Také obchod s moukou musel by býti koncedovanou živností s tou samou podmínkou, aby v oboru moučném se směl provozovati pouze obchod s moukou domácí u toho ústavu koupenou. Tím jest věc tak daleko upravena, že se dostane našemu konsumentu pouze ústavem koupené mouky anebo z ní pečeného chleba. A tím je také možno docíliti té výhody, o které jsem mluvil.

Věc je ta: Z metráku žita se dá vyrobiti 82 kg. mouky - tolik vyrobí erár - a 18 kg. otrub.

Z 82 kg. mouky dá se vypéct až 115 kg. chleba; co se vypeče chleba přes váhu mouky více, to jest voda, která se prodá za tutéž cenu jako mouka a chleba.

Jestli je možná tímto spečením chleba a otrubami krýti výrobu pekařskou a ostatní vydání, pak skutečné, to může každý nahlédnout, že za kg. žita může dáti kg. chleba, poněvadž pekař a ostatní režie se kryje právě tím, že se víc chleba dle váhy vypeče než obnáší váha mouky. A zde pravě se rozcházíme s Tillem. který chce, aby veškerý chleba byl spečen pekárnami zemskými, potažmo státními.

Já myslím, že to skutečně dělá veliké obtíže, aby byla zřízena v každém městečku a městysi pekárna zemská nebo státní, jest k tomu třeba mnoho peněz; buďto by musela obec sama si pekárnu zříditi, a potom by se jí umořováním zemským nebo státním zaplatila, nebo by se musil stát nebo země o to vzíti, a samy pekárny by zřizovaly.

Já myslím, že se může věc zaříditi tak, že sněm předně ustanoví cenu obilí, která by se platila od toho ústavu výrobcům, tedy rolníkům, a pak za druhé, že ustanoví poměr, v jakém musí státi cena chleba k ceně obilí.

Toto zařízení poslední není, pánové, nic nového. Takovéto zařízení měli jsme již před svobodou živnostenskou. Před svobodou živnostenskou byl ustanoven úřadem poměr, v jakém musí býti cena chleba k ceně chleboviny, žita a pšenice. Já mám zde - říkalo se tomu tehdáž taxa, výsada - dva exempláře takovéto taxy z doby před vydáním našeho živnostenského řádu. Tu nalézáme na jedné straně stanovenu cenu pšenice dle tehdejší míry, poněvadž se tehdá ještě neprodávalo na váhu - a žita, a na druhé straně jest udána váha a cena chleba, všeho pečiva podle váhy. Zde máme housky všeho druha, chléb vyrážkový a chléb režný.

Taxa se týkala tehdáž také masa, a kdo přečte ty výminky, pod jakými se smělo maso vysekávat, ten pozná, že tehdáž byli ostražitější naši páni a že nedali tak lid všelijakým způsobem šiditi, jak se to děje dnes. A když se porovná ta cena obilí, jak jest tam udána s cenou pečiva, tu se najde, že se rovná jako 1: 1: 1, totiž, kdyby byl býval metrák ku př. žita za 10 zl., byl by chléb býval za 11 zl. v tehdejší době, kdy ještě nebylo takové mletí zařízeno jako dnes. Když to převedeme na naše nynější poměry, zajisté se nahledne, že při dnešním způsobu mletí, který jest mnohem výdatnější a lacinější, možno dosáhnouti úplnou paritu, že může býti skutečně jedno kilo chleba za 1 kilo žita.

To však, velectění pánové, má, jak se samo sebou rozumí, veliké své následky. Když budeme míti ustanoveny ceny těch chlebovin zákonodárným sborem, řekněme sněmem, zajisté přestane dnešní kolísání ceny, jak obilí, tak chleba, poněvadž tím způsobem bychom se učinili neodvislými od veškerých venkovských trhův, a to jest to hlavní, čeho musíme se hleděti domoci.

To nesmí býti, jako jest to dnes, aby pro nás platila světová cena. Jak k tomu přijdeme my producenti v Rakousku, aby pro nás platilo to, co platí někde v Americe neb Austrálii, a když náhodou tam se urodí obilí, aby to mělo vliv na nás. Což vedeme světové hospodářství? Vždyť vedeme hospodářství státní. Tedy takové věci se mají pouze obmeziti na stát, ale cena světová nemá míti vlivu na tuto cenu státní.

Tu se nám řekne: Proč pak vy agrárníci, když jest vás takové množství v obou sborech zákonodárných, ve sněmu a na říšské radě, proč pak o takové věci se nepostaráte?

Vždyť vy máte na sněmu a říšské radě převážnou většinu. To přece nám nikdo neupře. A skutečně pravda, že na sněmu českem a v říšské radě vídeňské mají agrárníci většinu. A přece jsme dnes otroky našich konsumentů, v jejichž prospěchu leží, aby hleděli, aby měli, pokud možná, nejlacinější chléb. To jest ovšem úplně přirozené, a to jim nikdo nemůže mítí za zlé. Avšak plyne z toho pro nás, že my skutečně musíme své statky obětovati k tomu, aby oni měli co možná nejlacinější chléb ? To otroctví však tak daleko nemusí jíti a zvláště proto, protože ho není ani třeba. Vždyť právě já myslím, že každý, kdo se s věcí seznámil, musí konečně k tomu přisvědčiti, že nemusí býti ten rozdíl mezi cenou chleba a chlebovin tak ohromný, naopak že by mohl býti ten rozdíl velmi mírný. A ta jest to, pánové, k podivení, že právě my, kteří jsme ještě dosud v zákonodárných sborech ve většině, ještě dosud jsme se nevzmohli na to, abychom v takové věci jednou promluvili rozhodné slovo, když to leží úplně v naší moci.

Já sám to nemohu ani mnohdy pochopiti, ačkoliv poněkud se věc dá vysvětliti.

Já totiž vidím jednu velikou zkázu v tom, že naši páni velkostatkáři nehospodaří na svých statcích sami. (Hlas: Ale ne všichni!) Následkem toho ztrácí interes pro takovéto agrární otázky; neboť jakmile velkostatkář pronajme své dvory a žije ve městě, a nežije a nehospodaří na svých statcích, stane se z producenta konsument, jak pro jeho osobu tak pro jeho rodinu. To jest patrno.

Já myslím, potom že mu spíše záleží na tom, aby výrobky hospodářské, zvláště, které on sám potom potřebuje, byly lacinější, než aby byly dražší, poněvadž to břemeno nepadá potom přímo na něho, nýbrž padá na pachtýře a konečně řekne: "Ať vezme pachtýře hrom, co mi do toho, ať se on o to stará, jak vyjde. " Ale ti pachtýři nemají přístup do zákonodárných sboru, aspoň ne tak jako páni majitelé sami a tady my malí rolníci přicházíme o své nejlepší hajitele.

Páni velkostatkáři mají dosti vzdělání, mají dosti peněz, aby mohli naše veliké otázky agrární studovati, aby mohli věnovati jim svou pozornost, a aby mohli sobě a zároveň nám pomáhati.

Velectění pánové, my, sedláci, máme s naší selskou otázkou tak mnoho práce, jen abychom se zachovali, že skutečně nám nezbývá času, bychom ještě těmi