Vidíte z toho, že v této věci se přepíná a klame se veřejnost k účelům sobeckým, zištným a nekalým: (Hlas: Židovský Švindl!)

Velectění pánové, my ovšem nemůžeme popírati, že skutečná soutěž přece jest.

Cítíme u nás tlak Ruska a balkánských zemí, ten jest tu citelný, ale to jest pouze tlak obilí přebytečného v zemích, které mají v obilí přebytek, tlak do zemí, kde se obilí nedostává. To jest věc přirozená a většího významu nemající.

Ostatně mám za to, velectění pánové. že proti této soutěži světové máme dobrý prostředek, totiž cla dovozní. Jestli tato cla jsou uzpůsobena, aby skutečně chránila zemědělství, skutečně musí míti cenotvorný účinek, musí míti vliv a pak musí býti ochranou pro výrobu zemědělské naší říše, kde výroba jest s většími výlohami spojena než v jiných zemích, odkud se obilí k nám dováží. (Tak jest!)

Tu se nám namítá: Vždyť jste tato cla měli, proč vám tedy nepomohla? Ovšem, tato cla zde byla a byla zavedena v roce 1882 a stupňována v roce 1887; původně bylo na mouční obiliny určeno clo 50 kr. a zvýšeno pak na 1 zl. 50 kr. či 1 zl. 80 kr. ve zlatě. To jest všechno pravda, to musíme doznati.

Musíme také přiznati, že účinku neměla; ale proč vlastně ho neměla ? Proto, že zde bylo tak zvané mlecí řízení, kterým se obilí ze zemí sousedních dováželo do našeho soustátí beze cla, za druhé, poněvadž tato cla nebyla dosti vysoká.

Když tak člověk se ohlédne po té akci našeho státu, jaká byla podniknuta, když jsme byli stížení krisí zemědělskou, když nastaly nízké ceny obilní, tu skutečně nevím, máme-li se smáti té akci, či máme-li se zlobiti. Na jedné straně se hranice zavřela vyšším clem, a na druhé straně opět nařízením, které vyplynulo z odstavce desátého zákona celního z roku 1882, opět hranice se úplně otevřela. Jak zde mohla míti cla účinek?

Kdyby se bylo vyhovělo podmínce v příčině mlecího řízení stanovené, že obilí, které se beze cla doveze do naší říše, musí se spracovati a co výrobek moučný zase vyvézti; kdyby se to tak bylo provedlo, pak by zde škodlivý vliv tohoto mlecího řízení nezůstal.

Tomu však tak nebylo. To jest všeobecně známo a bylo to zde v tomto slavném sněmu již několikkrate řečeno i pan poslanec Karlík v té řeči podal obšírnější vysvětlení, než já mohu v rámci svých vývodů podati - že výrobky z tohoto nevycleného obilí zůstaly zde, že se přivážely do naší polovice, že se přivážely sem k nám do Čech, že se smíchaly s výrobky jiného obilí, zůstaly zde a nebyly vyváženy. Vždyť sám ministr Plener svého času doznal, že to skutečně není možné, aby se úplně dostálo té podmínce, kterou zákon ustanovuje.

Pánové! Když ministr sám to doznal a když tento nešvar přece po tolik dlouhých let stále trval a byl trpěn a ohromnou škodu zemědělství našemu způsobil, tu jsou to skutečně poměry, které zasluhují největšího odsouzení (Hlas: To jsou poměry africké. Tak jest!).

Ohromné jsou zajisté miliony, o které rolnictvo tímto švindlem, tímto řízením mlecím, přišlo. Tak, pánové, staral se o nás stát v těch hrozných poměrech, které na nás v tomto posledním patnáctiletí dolehly. To jest ta pomoc poskytnutá rolnictvu ! (Výborně!)

Já mám za to, velectění pánové, když by toto mlecí řízení bylo odstraněno, že by cla úplně musila přijíti u nás k platnosti. Rolnictvo namáhalo se o to, aby mlecí řízení bylo zrušeno, avšak, poněvadž tvoří to součásť smluv, které uzavřeny jsou s druhou polovicí říše, věc vázne.

A zvláštní faktum je, že je to i ke škodě zemědělství uherského, (Tak jest!) a pouze na prospěch veikokapitalistů (Hlasy: Skartelováných, Židů. ), ku prospěchu akcionářů velikých mlýnů uherských. (Tak jest! Výborně !)

K vůli akcionářům 24 mlýnů uherských nechá se zakrváceti veškeré rolnictvo (Tak jest!) a, když dnes se přichází s požadavky, aby se vláda postarala o to, aby tento nešvar byl odstraněn, tu se z toho činí předmět obchodu, žádalo se za to odhlasování provisoria. Já myslím, že to nebylo správné a slušné stanovisko: když jest věc nepravá, tu měla vláda o to pečovati již z povinnosti své a starati se o to, aby byla odstraněna, ne ale za ústupky, nýbrž proto, že toho žádá právo a spravedlnosť. (Výborně !)

Pravil jsem, kdyby toto mlecí řízení bylo odstraněno, že by u nás cla musila přijíti k úplné platnosti, a k tomu mám důvody následující:

Zkoumáme-li výkazy našeho vývozu a dovozu obilí, tu seznáme, že vlastně již nemáme žádné přebytky moučného obílí, mimo ječmene, ale ječmen není předmětem soutěže světové a nepadá zde tudíž na váhu.

Já Vás, velectění pánové, nebudu unavovati statistickými vývody, já jenom uvedu, že v r. 1896 nedostávalo se u nás, když se odečtlo obili, které bylo do naší říše převezeno bez cla, a když odečtou se výrobky, které byly vyvezeny, od dovozu, je viděti, že nedostává se v naší říši 96. 000 q moučných obilin.

Velectění pánové, to, myslím, že je důkaz úplný, že v naší říši přebytku moučného nemáme, a jest to okolnost velmi potěšlivá, neboť tato okolnost musí míti rozhodne vliv na prospěšnost cel obilních. Tato okolnosť musí způsobiti, že cla dovozná se musí státi cenotvorným činitelem při cenách obilních.

Já, velectění pánové, co se týče těchto cel mám, ten názor, že tato cla nejsou ani nyní tak vysoká, jak by býti měla; v Německu máme cla vyšší a zrovna tak ve Francii a právě tam toto clo přišlo k platnosti, poněvadž tam takových závad, jaké máme my při clech, nestává.

Mám za to, že by zde mělo platiti to rozpjetí cen, které bylo v minulých letech mezi nejvyšší cenou obilí r. 1881 a mezi cenou obilí tou nejnižší, která byla v letech uplynulých.

To myslím, že by mělo býti měřítkem při ustanovování cen obilních.

Mám za to, že tato cla by měla býti nejméně jednou tak vysoká, jak jsou nyní, a tehdy, velectění pánové, by měla pak svůj pravý význam. (Výborně!)

Co se týče toho, že bychom snad poškozovali tím konsumenty, to myslím, že když by obilí dostoupilo jisté výše, na př. pšenice 12-13 zl, mohlo by se clo státi pohyblivým, totiž že by vláda jistou sumou při cenách obilních mohla to clo snížiti; to by se dalo docela dobře zaříditi. Co se týče celní otázky vůbec, převládal do nedávna ještě ten náhled, že by se nejlépe prospělo zvýšení cen obilních ve střední Evropě tím způsobem, když by se zavedla unie středoevropských států ve příčině cel obilních.

Ta myšlénka je úplně správná, ta myšlénka je úplně dobrá, státy středoevropské jsou stejně ohroženy nadprodukcí americkou, ruskou a případně austrálskou.

Tyto státy potřebují stejně ochrany, co se týče zemědělství, co se týče obilnictví. Velectění pánové, jaké vzájemné poměry mezi státy dnes jsou, ty státy by se totiž nejraději samou láskou snědly, není naděje, že by se něco takového státi mohlo. (Bohužel! Výborně!)

Proti naznačenému mnou stanovisku v otázce celní stojí Opět přívrženci volného obchodu. Tito namítají: Proč má se konsumentům jejich potřeba životní zdražovati? Jak oni k tomu přijdou?

Velectění pánové, vypadá tato lidumilnost na oko sice velmi pěkně, ve skutečnosti pak jest to úplně nemožné. Až u nás budou tak levné výrobní poměry, jaké mají země, které obilí dovážejí do Evropy, pak jest to něco jiného, pak bychom mohli od toho stanoviska upustiti. Avšak při našem nynějším drahém hospodaření, při našem vysokém zdanění, jest to věc nemožná a, kdyby se u nás od ochranné politiky upustilo, byla by to zkáza a záhuba zemědělství. (Tak jest! Výborně!)

Velectění pánové, co jsem předvedl, to asi by bylo to nejdůležitější, čeho by bylo třeba zaříditi v příčině světového trhu obilního.

Jest však také třeba, aby trh v našem celním území, v našem soustátí byl rovněž upraven. A tu předem mám za to, že by bylo na čase, aby konečně se přikročilo k luštění otázky prodávání obilí cestou společnou, aby se učinil aspoň pokus, jak se stal v Německu, a to se skladišti obilními, aby rolnictvo nebylo poukázáno na překupnictvo, a aby zisk, který překupnictvo z obilí má, zůstal rolnictvu. Velectění pánové, mám za to, že tato myšlénka svého času k provedení dojde: není to věc nemožná.

Mimo to napomáhalo by ku zvýšení cen obilních od bíráni potřeb se strany eráru, se strany vojska. V Německu mají v tom všem způsob daleko pohodlnější, než u nás. U nás stále musí se dodávky díti hromadně, v Německu však každý jednotlivý rolník může dodati obilí tolik, co ho má, tam mu to přijmou a zaplatí mu slušnou cenu a rolník skutečně je tím ve výhodě. U nás neustále se o tom mluví, pořád se to přetřásá a k žádnému výsledku to nepřichází. U nás se stale drží na veliké dodavatele a spekulanty a ti mají stále přednost. (Tak jest! Bohužel!) Velectění pánové, co má dále veliký vliv na naše ceny obilní, to jest náš poměr k druhé polovici říše. Dotkl jsem se již jedné věci, totiž mlecího řízení, které udržuje hlavně vláda uherská; dále jsou nám na škodu tarify železniční s refak cemi a jiné ještě věci, které ze spojenství celního nám vyplývají a které způsobují, že druhá polovice říše má velký vliv na to, vlastně velkou vinu v tom, že naše ceny obilní nenacházejí se na takové výši, na jaké by býti měly a mohly.

A při té příležitosti, velectění pánové' hraje ovšem velkou úlohu, vlastně tu největší úlohu úmluva obapolná, která mezi oběma státy od 10 let vždy se obnovuje, tak zvané společné vyrovnání.

My, velectění pánové, to velmi cítíme, jakých škod ohromných jsme utrpěli tímto poměrem, a jaká dosud trpíme.

My, velectění pánové, co se týče příspěvku na společné záležitostí, musíme mnohem více platiti na prospěch Uher a v celku, velectění pánové, když se to uváží, přicházíme při tomto poměru k velké škodě.

Nyní nacházíme se právě před obnovením tohoto vyrovnání.

A jaké stanovisko od naši správy státní se nyní v této předůležité době zaujímá?

Stanovisko to, velectění pánové, pro nás zajisté jest naprosto nepotěšitelné.

My nevidíme v něm péči o to, aby tato říša nebyla v ničem zkracována druhou polovicí.

My vidíme v tom hlavně jen tu snahu, aby vyrovnání se stalo, ať již je na škodu naší nebo ne. (Tak jest!)

Velectění pánové! Tato slabost naší správy státní - a já to řeknu přímo tato slabost i našeho celého parlamentu jest velice politování hodná, neboť jde tu o věci, ve kterých se jedná o naše zájmy životní.

Zajisté velmi krutě doléhá na nás následek onoho neblahého handlu, který se stal v roce 1887 mezi dvěma národy, za tím účelem, aby pojistili sobě panství nad ostatními národy říše rakouské, na škodu veškerých národů tuto říši obývajících.

Velečtění pánové, r. 1867 stal se císařský řez do útvaru, který se dříve zval Rakouskem.

Ten císařský řez, velectění pánové, nebyl veden rukou šťastnou, on nebyl veden tím směrem, jak to choré tělo říše vyžadovala.

Dnes dospíváme k tomu, kdy uzrálo ovoce tohoto handlu, dnes je viděti, jaká zkáza z toho plyne, že tento poměr není více udržitelný.

Dnes se vidí, že stala se základní chyba v uspořádání této říše.

Zajisté velká úloha nastala státní správě v této záležitosti a tu ovšem byly by mnohé strany k tomu velmi dobré, aby zde opět pomohly slepiti onen císařský řez, aby mohla státní mašina zase déle jíti. Po tom všem, velectění pánové, co se stalo vůči nám a vzhledem k té okolnosti, že zde bylo právo dáno jen jednomu království, kdežto druzí národové a země a zejména království naše bylo při tomto vyjednávání odstrčeno, skutečně nemůže býti naším zájmem, abychom při tomto dalším slepování spolupůsobili. (Výborné !) V té věci, velectění pánové, lid český má jedno mínění, a to mínění jest: dříve se vyrovnejte s národem českým, a pak budeme ochotni spolupůsobiti při vyrovnání s druhou polovicí říše. (Tak jest! Výborně!)

Velectění pánové, doposud jednal jsem o tom, jak by se dalo a jak by se mělo k tomu pracovati, aby se zlepšily ceny obilní. Nemohu pominouti mlčením, že jest potřeba postarati se rovněž, aby i druhý veliký zdroj blahobytu tohoto království, aby i druhý veliký zdroj příjmů dělnictva byl pro budoucnost zachráněn, a aby dále s prospěchem provozovati se mohl. Mám na mysli totiž řepařství a průmysl cukrovarnický.

Nebudu, velectění pánové, se zmiňovati o významu, jaký má tento odbor hospodářství našeho na povšechný stav našeho zemědělství, na příjmy našeho rolnictva, a nejen rolnictva, nýbrž i na příjmy průmyslu a na prospěch i našeho dělnictva.

Velectění pánové! Nacházíme se skutečně v těžké krisi v tomto oboru. Konkurence světová zde skutečně jest veliká a zejména naše milá spojenecká sousední říše německá (Hlas: drahá!) v této velice důležité otázce s takovou láskou nás přivinuje, že nás chce nadobro umačkati. (Výborně !)

A tu myslím, že jest přední povinností zprávy státní, aby v této věci působila k tomu, aby tento důležitý odbor zemědělství dále prospívati mohl.

Předem jest nevyhnutelně třeba, že dokud trvá nynější způsob podporování tohoto průmyslu cukrovarnického v jiných zemích, totiž dokud trvají prémie vývozní, že musí náš stát těchto prémií vývozních rovněž se držeti, neboť, jakmile byje odstranil a ony by trvaly v jiném státě bylo by naše řepaření a cukrovarnictví zabito.

V této věci ovšem, když se tu přikročí k jakési větší akci a nápravě, tu obyčejně sklízí ovoce cukrovarnictví, a rolník pochodí při tom, jako obyčejně, špatně. Tak se stalo i při této otázce prémií.

Rafinéři se smluvili se surovárnami, zajistili si výdělek a rolníku dávají tukovou odměnu, jaká není v žádném poměru k jejich zisku. (Tak jest!) Zde by mělo býti postaráno o nápravu, a já s potěšením vítám, že stal se v tomto zasedání zde v této věci jakýsi krok ku předu, totiž že byl přijat návrh, kterým se vláda vyzývá, aby kartely cukrovarnické podrobila státnímu dozoru, aby rolnictvo nebylo tak utiskováno na dále, jako doposud. Tato věc má jistý, značný význam, ale mám za to, že to není ten pravý prostředek, jímž by se rolnictvo domohlo spravedlivých cen řepy. Já mám zato, v té věci pouze nechci útočiti na továrníky, vina také spadá na rolnictvo; rolnictvo svépomocí by si mohlo velmi polepšiti.

Jestliže cukrovary se karteluji proti rolnictvu, rolnictvo mělo by se kartelovati proti cukrovarům, a kdyby to bylo možné, a kdyby se to dosáhlo, byl by rolník pánem cen a nikoliv cukrovarník.

S tou svépomocí a spolčováním má se to však vůbec bledě, hlavní věc jest, že rolník peněz neustále potřebuje, jenom že se mu jich nedostává a tu ze slabosti finanční snadno se poddá. Ja myslím, že by nějaký prostředek byl možný, že by ku př. nějaká banka zemědělská a i stávající ústavy peněžní mohly rolnictvo v té akci podporovati.

Tímto způsobem by se zajisté tato otázka co možná do lepších poměrů přivedla.

Při této příležitosti ale nemohu opominouti mlčením, že stát skutečně v této věci zaujímá stanovisko dosti chladné a nemá ohled na to, v jakém těžkém postavení cukrovarnictví a řepařství se nalézá, a vyslovuji hluboké roztrpčení, že vůbec ještě může míti úmysl zvýšiti daň z cukerní potřeby.

Velectění pánové, kdyby se daň ta zvýšila v nynějších těžkých poměrech, pak skutečně zasadí se cukrovarnickému průmyslu a spojenému s ním odvětví hospodářskému rána smrtelná, čímž by i obilnictví škodu vzalo, a k tomu by nedošlo, jest povinností všech poctivých zástupců lidu. (Výborně!)

Já jsem, velectění pánové, poukázal na to, jakými prostředky by se dosažení lepších cen za výrobky zemědělské docíliti dalo. Při tom ovšem nemohu se rozpřádati o nových problémech v této věci na př.: Kanitzově a o návrzích, které zde v podobném smyslu učiněny. Řešení věcí těchto jest skutečně velmi těžké a musíme to ponechati budoucnosti.

Mám ale za to, že kdyby vše to bylo zavedeno, o čem jsem zde promluvil, žeby zajisté ceny obilní rozhodně se zlepšiti musily a že tím bychom krizi, ve které se nyní nacházíme, velice umírnili a že by lepší časy rozhodně pro rolnictvo nastaly.

Avšak, velectění pánové ! Tu zase přicházíme k jedné choulostivé věci; dostatečně jsem se již té otázky také dotkl. Když my rolníci přijdeme s požadavkem, abychom měli naši práci lépe placenu, tu přicházejí členové ostatní společnosti, a vytýkají nám: Jak pak my k tomu přijdeme, aby se nám zdražoval chléb ? vždyť to není možné, aby se na př. dělnictvu chléb zdražoval

Dovolte, bych poukázal, velectění pánové, že tak se věci nemají.

Uvážíme-li, že, než nastala nynější lács obilní, tedy před r. 1882., bylo obilí ještě na vyšším stupni cen, že více platilo než platí dnes, a že jsme tehdy takové návrhy ani neslyšeli, a uvážíme-li, že v tehdejších dobách nemělo takových příjmů jako má dnes, tu nemůžeme uznati výtku tu za správnou.

Dnes můžeme tvrditi, že veškeré stavy mají nyní své postavení o jednu třetinu zlepšeno, nežli tehdy, a to, ať jest to úředník, ať důstojník, ať učitel, ať dělník, ať řemeslník.

Velectění pánové, jaké zatím nastaly poměry u nás ? Naše poměry daleko se zhoršily, vzdor tomu, že naše výrobky se velice zdražily, náš výtěžek hospodářský stal se menším, my dnes pracujeme takřka zadarmo.

A to se od nás nemůže žádati, abychom zadarmo živili ostatní společnost. Já myslím, jestli ostatní společnost lidská má právo žádati za svou práci spravedlivou odměnu, potom máme také my rolníci právo žádati totéž za svoji práci, tak těžkou a tak namáhavou.

V té věci zajisté nikomu neubližujeme, jestliže chceme docíliti za své mozoly tak slušné odměny jako jiní. My každému přejeme, aby slušně byla jeho práce placena, ale žádáme to také pro sebe. (Výborně ! - Poslanec Jaroš: Chceme být také živi!)

Velectění pánové, jest ještě mimo to, aby příjmy rolnictva podstatně se

zlepšily, také zapotřebí, aby jeho poměry výrobní, aby jeho poměry existenční byly co nejvíce umožněny a podporovány, aby rolník s prospěchem mohl obstáti. A tu jak na poli svépomoci, tak na poli působnosti státu naskytují se úkoly veliké, zde jest veliké pole činnosti, na kterém se dá mnoho dělati.

My, velectění pánové, máme v našem státě k účelu tomu ministerstvo orby. Ministerstvo toto ovšem zřízeno jest protizákonně, poněvadž zemědělství patří v obor zákonodárství zemského, nu ale to ministerstvo zde jest a to se nedá prozatím měniti, ale to zůstává, že, když se takové ministerstvo zřídilo, jest jeho povinností, aby se stalo skutečným ochráncem zemědělství, aby se stalo propagandou oprav, aby se stalo zkrátka strážcem veškerého stavu zemědělského a veškerých jeho potřeb.

Ale, velectění pánové, jaká jest skutečná činnost tohoto ministerstva, jaké jsou výsledky jeho v nynější tak těžké a tak kritické době?

Já sleduji politické události stále bedlivě, ale skutečně nemám povědomost o ničem větším, co by stálo za řeč, co toto slavné ministerstvo orby bylo na prospěch zemědělství podniklo. Toto ministerstvo rozdá nejvýš ty subvence, které mu napřed zaplatíme, a pak se leda ještě o to postará, abychom dostali špatné hřebce na zkažení našeho koňstva, jak kolega Jaroš nedávno ukázal. Tato činnost naprosto jest nedostatečná v naši těžké kritické době Máme přece tolik důležitých úkolů, které stát má řešiti. Neustále voláme, aby stát konal svou povinnost, a nemůžeme skutečně toho se dočkati, aby se k řešení všelikých palčivých otázek přikročilo. Stále sice hází se frázemi: Rolnictvo jest pilíř společnosti, jest základ státu, musí se mu pomoci.

Ale, velectění pánové, tento základ státu stále se zatím nechává podehnívati, a naposledy dojde to k tomu, že se tento pilíř sesuje a s ním i ostatní budova.

Velectění pánové, nepřejeme si, aby k tomu došlo, neboť to jest naším životním zájmem. Jest tedy naší povinností, abychom co možná pracovali k tomu, aby v této věci postupovalo se jinak.

Jest mnoho věcí, o které by se toto ministerstvo mělo starati, které by mělo projednávati, které by mělo. studovati, aby se konečně přišlo k jakémusi výsledku.

Tyto věci byly již namnoze zde dostatečně přetřásány, ale co v nich se vykonalo, to hlavně stalo se poslanci, co se však týče působnosti slavné vlády, ta mnoho ve věcech těch nevykonala.

Uvádím hlavně tyto potřeby: Odstraněni differencialních obchodů, zřizování skladišť, upravení dodávek k vojsku, odstranění kartelů, - což všech i o jsou věci, o kterých by se mělo uvažovati, ačkoliv spadají i do oboru ministerstev jiných, součinnost ministerstva orby není přece zde vyloučena, nýbrž nutná, - dále otázka vyvážení dluhů, odstranění anebo aspoň zmírnění poplatků z převodu usedlosti, pojišťování požární krupobití, odstranění mlecího řízení, úleva berní s Uhrami se stanoviska zemědělského, jež zasluhuje největší pozornosti ministerstva orby; statistika zemědělská a přípravná studia k příštím smlouvám obchodním, aby nedopadly tak neštastně, jako předešlé smlouvy, a jiné a jiné věci.

Já o všech těchto věcech nebudu se šířiti, nebylo by to na místě.

Já, velectění pánové, dotknu se jen jedné otázky, která po mém soudu vedle otázky dosažení lepších cen plodin zaujímá místo nejprvnější, to jest otázka vyvazení dluhů.

Velectění pánové! Letos tomu jest 50 roků, co rolnictvo české Jeho Milosti posledním korunovaným králem Českým Ferdinandem Dobrotivým osvobozeno bylo od potupného jha roboty.

V tomto roce budeme tudíž oslavovati památku, že dobrotivý tento panovník zbavil rolnictvo jha, které ho po staletí tísnilo.

Velečtění pánové ! V jakém ale stavu nachází se rolnictvo dnes po době padesátneté ? Nachází se na mizině, nachází se v otroctví věřitelů, v otroctví kapitálu (Tak jest!)

Velectění pánové! Toto poddanství jest ještě daleko horší, (Ano) než bylo předešlé. Dříve ubohý sedlák vykonal svou robotu a pak seděl klidně na svém statečku, žádný ho nevyháněl, a mel pokoj. Dnes, velectění pánové, musí se rolník starati jen o to, aby sehnal úrok věřiteli, dnes neví ani dne ani hodiny, kdy věřitel jej z jeho statku rodinného vyžene. Velectění pánové, to jsou poměry velice smutné. (Moderní robota!)

Velectění pánové! Mám za to, že by nemenších zásluh si získal ten, kdo by nalezl prostředek, jimž by toto jho novodobé na rolnictvu vězící moblo býti odstraněno. V té věci vyslovuje se veliká pochybnost, ale mám za to, že při levnosti velikých sum peněz v době nynější dal by se nalézti způsob jakýsi vyvazení těchto dluhů při súrokování a umořování, který by rolnictvu bylo snesitelno Mám tudíž za to, že prostředek, aby v té věci se pracovalo, skutečně a opravdově, jest otázka životní rolnictva. Dluhy tu jsou a musí se zaplatiti; třeba tudíž nalézti vhodný způsob, aby skutečně zaplaceny býti mohly.

Velectění pánové! Správa státní, vůbec Vídeň, jak jest nám málo příznivá, jak národu, tak vůbec málo jest příznivá i našemu zemědělství. Porovnáme-li rozpočet státní na rok 1898 a rozpočet království českého, tu nám vyjde na jevo ohromný nepoměr. Stát při svých ohromných příjmech, které činí 720, 000. 000 zl. věnuje na zemědělství v r. 1898 pouze 4 milliony, když totiž odečteme výdaje na hřebčince, které jsou vlastně institucí vojenskou. Ale naše království české, které své příjmy tak těžce shání pouze přirážkou, které má příjmy rozpočteny na 20 milionů, věnuje pro účely zemědělství na rok 1898 793. 154 zl. To jest pánové, nepoměr veliký.

Zemědělství ovšem jest dle zřízení zemského v oboru působnosti tohoto slav. sněmu, ale, pánové, jaký konečně v oboru zákonodárství jeví se tu výsledek? Stát všechnu exekutivu si ponechal, stát, ať jest to kterákoli otázka, nenechá tento slavný sněm věc úplně vyříditi; a tak musíme vždy čekati, až co milostivá Vídeň učiní.

Stát ale také, velectění pánové, za to nese vinu, že záležitosti, které se zde přetřásají, kýženého cíle z velké Části nedocházejí.

S potěšením mohu konstatovati, že v letošním zasedání projednali jsme dosti návrhů prospěšných k zvelebení našeho zemědělství. Nebudu je vypočítávati, jest to všem pánům členům známo. Musím ale s politováním zmíniti se, že některé veledůležité věci zde projednány býti nemohly.

Jest to především otázka úpravy pokračovacích škol hospodářských.

Na resoluci sněmovní z roku předešlého zemský výbor vypracoval osnovu zákona ve příčině zřízení pokračovacích škol. V zemědělské komisi tato záležitosť byla projednána, ale, bohužel, zde v plném sněmu ve druhém čtení projednána více již nebyla. Věc tato nebyla skutečně vyřizena takovým způsobem, jak by si toho každý přítel zemědělství přáti mohl a přáti musil. (Výborně!)

Pánové! Jak to konečně dopadlo s celou touto věcí? Zemský výbor navrhl osnovu zákona, vlastně dával možnost, aby skutečně pokračovací hospodářské školy, tam, kde toho potřeba se objeví a kde toho okolí žádati bude, se zříditi mohly. Ale v zemědělské komisi, - já nechci, pánové, této činiti výtku, musím se však přece věci dotknouti - upravena věc v ten smysl, aby naukám hospodářským vyučovalo se na školách obecných ve dvou posledních letech návštěvy školní

Mám za to, že ve školách obecných není možno naprosto docíliti takových výsledkův, jakých by se docílilo ve zvláštní hospodářské škole pokračovací.

Mám však za to, že není ani tento pokus věci na škodu, že to jest pouze začátek celé akce, a doufám, že se věc vyvine ve stadium prospěšné, kde se nalezne vhodný způsob, jakým by se hospodářské pokračovací školy zřizovati mohly. Tím však nemusí býti uškozeno zimním a rolnickým hospodářským školám. Zde musí býti nalezen takový způsob, aby škola pokračovací byla prvním stupněm, který by stač 1 pro zemědělce v širší míře a škola zimní a rolnická byla by druhým stupněm pro ty, kdož obšírnějšího vzdělání hospodářského dojíti chtí.

Mám za to, že tak tato otázka nejlépe se rozřeší.

Zřizování pokračovacích škol hospodářských pokládám vůbec za velmi důležité. Avšak, když by nedošlo se k cíli, když by pokračovací hospodářské Školy skutkem se nestaly, když by nebylo možno poskytnouti veškerým mladíkům, kteří se hospodářství věnovati chtějí, možnost, aby se mohli v nauce zemědělské vzdělati, pak nedocílíme toho, čeho docíliti chceme, totiž vzdělání veškeré mládeže zemědělské, veškerého stavu rolnického, a to přece musí býti naším velikým úkolem. Já, velectění pánové, jenom v tom vidím pokrok, když veškeré rolnictvo bude vzděláno, neb jen tehdy může se v nynějších těžkých dobách udržeti. (Tak jest! Výborně !)

Dále mám za svou povinnost dotknouti se otázek zřízení pojišťovny jednak požární, jednak krupobitní.

Obě otázky tyto byly projednány v komisi zemědělské, avšak bohužel, před plenům se nedostaly.

Co se týče pojišťovny požárni, tu ovšem nutno doznati, že bude zde potřebí jakéhosi říšského zákona rámcového, že ta věc se tedy zdržeti musí; konečně ale o ní přece se může napřed jednati; zemský výbor může o tom se zemědělskou radou konati šetření, aby věc pro příště byla připravenější a hotovější. S politováním musím však konstatovati, že rolnický odbor českých poslanců národní strany svobodomyslné velmi důtklivě žádal nejvyššího pana maršálka, aby tyto předměty na denní pořádek dal, ale nejvyšší p. maršálek tomuto důtklivému přání vyhověti odepřel.

Nemohu souditi, jaké důvody nejvyššího pana maršálka k tomuto opatření vedly, já toho, velectění pánové, v zájmu věci srdečně lituji.

Zřízení těcho pojišťoven, obzvláště jak pojišťovny požárové tak pojišťovny krupobitní jest předním požadavkem veškerého našeho lidu venkovského. (Tak jest!)

V oboru požárním ovšem zde již jest alespoň nějaká ochrana majetku zařízena, zde spíše každý může se dáti pojistiti, ale v oboru krupobitním je to dnes nemožno, a sledujeme-li, jak velká neštěstí stihla loňského roku naši vlasť, slyšíme-li ten nářek ubohých poškozených, tu skutečně