Jen jednu poznámku si dovolím učiniti týkající se prodeje akt při zemské pokladně. Pan státní zástupce řekl, že nešlo při tomto prodeji o skutečná akta, nýbrž pouze o zápisy účetní a pod. Právě takové zápisy, jak navigační, kamerální, jesuitského a náboženského fondu a j. mají pro dějiny kulturní a hospodářské neobyčejně velký význam. Vím to sám ze zkušenosti, poněvadž jsem podobné práče konal. Z takových zápisů možno vydatně čerpati pro objasnění hospodářských a kulturních poměrů a mají velké ceny, protože nám nejde pouze o to, aby se napsala historie politická, nýbrž abychom vybudovali také historii hospodářskou a kulturní tohoto království.

To jsem si dovolil podotknouti, aby ze slov pana zástupce vlády nemohlo býti odvozováno, že by byl náš archiv zemský koupil něco z prodávaného archivu zemské pokladny, co by bylo nemělo pro historika ceny, a aby nebylo odvozováno, že by nebylo žádoucí v zájmu českého dějepisectví, aby takovéto knihy a zápisy byly zachovávány. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokovaní za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Přeje sobě pan zpravodaj slova ? Zpravodaj posl. dr. Fořt: Já resignuji

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Gegenstand der Abstimmung ist Kapitel 3 Ersordernis, Kapitel 3 Bedeckung und Artikel III. der Erledigung.

Předmětem hlasováni jsou kapitola 3. "potřeby, " kap. 3. "úhrady" a článek III. "vyřízení. "

Žádám pány, kteří tyto položky přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die hand zu erheben.

Jsou přijaty.

Sie sind angenommen.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: V kapitole 4. navrhuje komise rozpočtová vyřízení v článku IV. odstavec 1. V potřebě

zařaděno jest při této kapitole 53. 233 zl. v úhradě pak 34. 133 zl.; petice v této kapitole nejsou žádné.

Landtagssecretär Höhm (liest): Kapitel 4. Land- und Parkwirtschaft.

Erfordernis........53. 233 fl.

Bedeckung........34. 133 fl.

Hiezu Artikel IV. der Erledigung des Landesvoranschlages.

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo zapsán ke slovu.

Es ist niemand zum Worte gemeldet.

Prohlašuji tyto položky za přijaté.

Ich erkläre diese Positionen für angenommen.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: V kapitole 5. navrhuje rozpočtová komise vyřízení v článku V. v odstavcích 1-43. Potřeba figuruje v rozpočtu při této kapitole obnosem 487. 555 zl. úhrada obnosem 59. 813 zl. Petice obsaženy jsou v kap. 4. na stránce 1. od čís. 1. do čís. 16. Vedle toho však ještě celá řada petic, týkajících so žádostí za podporu za příčinou živelních pohrom, o kterýchž peticích navrhuje dodatečně rozpočtová komise, aby vesměs odstoupeny byly zemskému výboru k vyřízení v mezích jeho vlastní působnosti.

Landtagssekretär Höhm (liest): Kavitel V. Landeskultur.

Erfordernis....	.... 487. 555 fl.
Bedeckung....	.... 59. 813 fl.

Hiezu Artikel V. der Erledigung des Landesvoranschlages, Petitionen Nr. 1-16.

Weiter sind hier eine Anzahl Petitionen anlässlich der Elementarschäden.

Die Budgetkommission beantragt, sämmtliche diese Petitionen dem Landesausschusse zur Erhebung und Erledigung abzutreten.

Nejvyšší maršálek zemský: K těmto položkám jsou přihlášeni řečníci.

Zu diesen Positionen sind Redner zum Worte gemeldet.

Contra: páni poslanci Bernard, Březnovský, Janda, Kudrnka.

Pro: páni poslanci Barták, Adámek, Šťastný a Kovářík.

Přichází k řeči první pan řečník, který jest zapsán proti návrhu.

Dávám slovo p. posl. Bernardovi.

Posl. Bernard Slavný sněme! Přihlásil jsem se k všeobecné debatě o zemědělství z té příčiny, abych jednak jménem agrárního klubu našeho jakož i zároveň jménem veškerého rolnictva čes kého postěžoval si na tíseň hospodářskou a na poměry opravdu již nesnesitelné a přímo žaloval na nepřekonatelné obtíže, které se nám jako hospodářům, zároveň jako i mlynářství, které s hospodářstvím tak úzce souvisí, kladou v cestu. Já mohu upřímně doznati, velectění pánové, že odbor hospodářský stará se všemožně, aby tíseň hospodářskou předlohami dobrými jaksi ulevnil. Hospodářský odbor, a to svědectví já mu mohu dáti - stará se všemožně, aby úkolu svému dostál v plné míře.

Bohužel veškeré namáhání a veškeré úsilí odboru tohoto a i ostatních pp. poslanců zůstávají marnými, zůstávají bezvýsledku. Tak mohu poukázati pánové, v prvé řadě na to, že agrární klub namáhal se způsobem téměř vehementním o to, aby na denní pořádek návrh na nucené pojišťování zemské se dostal.

Velectění pánové, návrh ten na denní pořádek, jak Vám vědomo, se nedostal a v tomto zasedání slavného sněmu již se vůbec nedostane. (Tak jest!) Jest nám namítáno, že prý uzákonění tohoto návrhu nuceného pojišťování vysoká vláda neschválí.

Bylo nám dáno ujištění, že vysoká vláda chce předložiti, vlastně již předložila zákon tak zvaný zákon rámový na pojišťování, ve kterémžto útvaru tedy mají se pojišťovny zemské vyvíjeti, a se sestaviti. Avšak, pánové, jak dnes poměry ty stojí, sotva můžeme očekávati tak v brzku uzákonění onoho rámového pojišťovacího zákona na říšské radě. Avšak já mám za to, že v ohledu tomto nalézáme se ve velkém omylu a chci upozorniti zejména ony strany, jichž se to týče, na tuto záležitosť.

My žádáme - pravdou jest to - pojišťování nucené. Avšak, velectění pánové, to jen z té příčiny, poněvadž statistika učí, že každý devátý hospodář pojištěn není, aby takovýto nepojištěnec pro případ neštěstí nepřipadl za obtíž obci a pak na obtíž přátelům a známým.

Avšak, velectění pánové, toto nucené pojišťováni nemá ten smysl, aby každý byl nucen pojišťovat se jedině a výhradně u pojišťovny zemské.

V tom ohledu ponechává se v návrhu našem úplná volnosť, v tom ohledu nechává se úplná konkurence i ostatním privilegovaným pojišťovnám.

Velectění pánové! Co se týče agrárního klubu, navrhl tento v první řadě, aby pojišťování dělo se dle okresů se zajišťovnou zemskou; a já, velelectění pánové, tlumočím tím nejen návrh, jak tuším většiny našeho rolnictva, našeho agrárního klubu, já tímto tlumočím v první řadě návrh mého volebního okresu Turnovského a Česko-dubského, zejména hospodářského spolku v Turnově, kterýž v nedávné schůzi odbývané v Přišovicích jednomyslně se na tomto směru pojišťování usnesl a žádost svou dovodil peticí na slavný sněm království českého, kteroužto petici jsem měl tu čest podati.

Velectění pánové, já se nemohu do meritorních výkladů v záležitosti této pouštěti a sice z té příčiny, poněvadž mezi námi bylo ujednáno, že ještě během debaty o zemědělství o věci této se učiní resoluční návrh v ohledu tomto a očekávám, že zajisté příštím rokem se na určito s tímto návrhem na slavném sněmu zde shledáme.

Tak jako výhody z nuceného zemského pojišťování požárového jsou veliké, jako výhody z jistoty, pojistky a menší prémie, kteráž jest zajisté předvídatelnou tak, pánové, se vsím úsilím musíme přihlížet k tomu, aby podán byl zároveň návrh slavným výborem zemským, totiž, pokud se týče pojišťování proti krupobití.

I v tomto směru, velectění pánové, docházejí se všech stran žádosti ve věci této v posledních dobách z mnohých okresů. Naléhavé tyto žádosti doléhají usilovně na jednotlivé poslance; avšak těm nebylo již možno v tomto zasedání, které se chýlí ku svému konci, podobný návrh učiniti.

Velectění pánové, tak jako jsem si postěžoval ohledně této věci, jest mi zmíniti se ještě o podporování lnářství.

Pánové, náš velice činný a pilný kolega poslanec Hyrš již roku 1896 zde odůvodňoval návrh svůj na podporu lnářství, a to takovými pádnými důvody, velectění pánové, že celý sněm jednomyslně návrh jeho přijal. Také v té věci, nechci, ctění pánové, obtěžovati výkladem o potřebě podporování tohoto opravdu důležitého odvětví hospodářství národního. Pouze činím pozorný ty kruhy, jichž se věc týče, aby oné resoluci, kterou jsem tenkráte vyvolal ve své řeči, záležitosti této se týkající, věnoval příslušnou pozornost.

Promiňte mi, pánové, že se dnes ještě zmíním také o věci již dávno známé a tolikáte a stále opakované, totiž o zrušení erárních mýt. Co návrhů v této věci bylo předneseno, co návrhů v této věci, pánové, bylo přijato a to nejenom na tomto sněmu, ale i ve Vídni! A co se děje dále ? Mýto se vybírá dále a víte přece všichni ze zkušenosti a jste o tom přesvědčeni, že obnosy, které se vytěží z erárních mýt, jsou tak nepatrné, že to opravdu vyluzuje podiv, že se slavná vláda neodhodlá k jeho úplnému zrušení.

Ještě i dále a dále, velectění pánové, mýta se vydražují pomocí spekulantů a pachtýřů, kteří z toho žijí a které obecenstvo musí platiti. (Výborně!)

Pánové! Nedbá se na tu haldu velikou petic a myslím, že nepřeháním, řeknu-li, že, kdybychom tyto petice, týkající se zrušení erárních mýt, dali na hromadu, by se na velký žebřinový vůz nevešly. Já tedy ještě jednou upozorňuji kruhy vládní, aby tuto záležitost vzaly v úvahu, aby konečně se stalo národu českému po právu a po zákonu. (Výborně!)

Vedlo by mě to příliš daleko, abych měl veškeré ty návrhy zde podané a v prvním čtení přijaté zde opakovati, že nedostaly se k druhému čtení neb přijaty, že nebyly uzákoněny; snad dostačí paušální vyjmenování, co vlastně nejvíce potřebujeme. Velectění pánové, to jest úprava řek a vod, nedostatek meliorace, nedostatek zalesňování a tak dále.

Avšak, velectění pánové, co nás v první řadě nejvíce tíží, to jest zajisté nespravedlivý poměr naší poloviny říše k Uhrám a sice jest to celní a obchodní smlouva, tarifní politika differenční a termínový obchod v papírovém obilí a zejména vysoké gruntovní daně. Velectění pánové, již plných 30 roků snášíme tyto svízele, již plných 30 roků snášíme tuto křivdu, kterou druhá polovice říše na nás páše. Rokem minulým měl býti konec učiněn tomuto bezpráví. Avšak bohužel, jak Vám povědomo, z příčin politických, z příčin, o nichž šířiti a zmiňovati se nechci, poněvadž zde sousedé němečtí nejsou, z příčin Vám docela známých nedošlo k tomu a nastalo provisorium, ono provisorium, které neodčinilo křivdy, jež se po 30 roků páchaly, provisorium, které potvrdilo totéž, co jsme po dlouhý čas snášeti museli.

Velectění pánové, já se nedivím, že snad r. 1867, když vyrovnání toto se dělo, přikročilo se k onomu klíči 30. 70, nebo poměry v té době byly v Uhrách docela jiné než jaké jsou dnes. Uhry, zejména podporou ministerstva orby, vzmohly se tak daleko, že vzbuzuje to obdiv na celém světě, a není státu na celém kontingente, aby se jen poněkud v ohledu hospodářském vyrovnal Uhrám. Tak, velectění pánové, jen tak letmo řekněme si, že Uhry v letech 1866, 1867 měly průměr výroby na př. pšenice 15-15 a půl milionu q. ročně, kdežto jejich nynější obnášel, loňský rok nevyjímaje, 44-46 milionů q. (Slyšte!)

Nemusím na to upozorňovati, že byly ještě v Uhrách daleko větší výsledky, tak že měly před 2 roky skoro 50 milionů q. pšenice a já se pamatuji určitě, že v r. 1882 dokonce byl výsledek na 52 a půl mil. q. pšeničné výroby v Uhrách. Dle toho posouditi můžete, velectění pánové, že ten klíč, který tehdáž do jisté míry byl správný, nehodí se na nynější poměry a že ten klíč za každou podmínkou změněn býti musí, avšak jak dnes věci stojí, bude snad ono provisorium, které platí pro letošní rok, obnoveno, a dočkáme se podle všeho snad ještě několikerého vydání podobného vyrovnání.

Velectění pánové, já se nechci do smlouvy meritorní mezi námi a Uhry pouštěti, vždyť nestačuje k tomu ani čas a také se to ani při této příležitosti nehodí a, já Vás upozorňuji jenom na jednu okolnost.

Vy víte dobře, velectění pánové, s jakou ochotou přijal již po třikráte a i také letos slavný sněm jednomysině i se sousedy německými návrh kolegy p. Karlíka na zrušení mlecího zřízení.

Velectění pánové, pokud se jedná o provisorium, tu docházely z Vídně stále a stále zprávy, že mlecí řízení v tom okamžení, jakmile provisorium ústavě bude projednáno a vstoupí 1. ledna v život, bude ihned zrušeno; avšak tu mi dovolte na jednu okolnosť poukázati a ta jest velmi markantní v této záležitosti.

Tuším, je tomu asi 4 neděle, octla se deputace tři velkých společenstev mlynářských v Uhrách u předsedy ministerstva a žádala jej, aby mlecí zřízení zrušeno, nebylo, nu a co odpověděl ministr-president uherský deputaci této? Odpověděl jí zkrátka, že prozatímně vůbec o zrušení mlecího řízení se nejedná, (Slyšte l) že se spíše vyjednává s vládou vídeňskou, aby mlecí řízení bylo postaveno na základ spravedlivější, na základ zákona (Slyšte!) Co z toho plyne, pánové? Z toho plyne, že se uherské ministerstvo přiznává, že dříve to mlecí řízení se dělo na základě nezákonném, kdežto teď se má díti na základě zákona a na přísném jeho výkladě.

Avšak, velectění pánové, jak to v Uhrách dnes stojí, pochybuji, že ten přesný výklad toho zákona by byl asi tak dodržován.

Avšak, velectění pánové, já nemám žádné pochybnosti, že tak, jak to přinesly listy uherské a vídeňské, jest tomu tak, a že sliby vídeňskou vládou dávané, osvědčily se jako klam.

A proto upozorňuji naši delegaci na říšské radě, aby vším úsilím pracovala k tomu, aby také toto mlecí řízení na žádný pád ve smlouvu příštího vyrovnání přijato nebylo.

Neboť zde bylo již tolikrát a tolikrát odůvodněno, jak škodlivé jest nejen pro mlynáře, ale v první řadě pro hospodáře, poněvadž tím se zlaciňují ceny obilní vůbec.

Jaké jest z toho východiště? Jaké jest z toho východiště pro nás agrárníky a vůbec pro dobro veškeré v této věci?

Východištěm jediným jest, abychom se domáhali vší silou - zkrátka a dobře zrušení společného celního území, abychom zkrátka usnesli se na tom, zříditi celní štrajk.

Velectění pánové, kdyby Vám to však co delegaci na říšské radě z jakýchkoli příčin možno nebylo, nechť se hledí aspoň k tomu, aby do jisté míry vyrovnávací clo uzákoněno bylo.

Já, velectění pánové, s touto záležitostí jsem hotov a myslím, že našemu hospodářství, má-li obstáti v tomto těžkém a velikém boji, jest zapotřebí vzdělání a sice zejména vzdělání mladšího dorostu. A tu opravdu postrádám, že dosud ve království českém, v tomto, abych tak řekl, vzoru hospodářství intensivního, nestává ještě dosud vysokých škol zemědělských.

Tu jest třeba obrátiti pozornosť slavného výboru zemského k tomu, aby věc tuto vzal v úvahu a pokud možná nejdříve v této věci podal předlohu.

Já ovšem s velikým povděkem uvítal jsem návrh slavného výboru zemského, týkající se pokračovacích zimních škol hospodářských.

Nedošlo k jeho projednání, ale já se upřímně přiznávám, že jsem velkým přítelem těchto škol. Mohu Vám dovoditi ze zkušenosti, co takové kursy dovedou.

Tak na př. v okresu Turnovském, v obci Masově, zřídil pilný řídící učitel Nedvídek s druhým kologou učitelem a s okresním zvěrolékařem Jirošem takovouto pokračovací školu. Pánové, tento pokrok, ač sloužili ti pánové opravdu zadarmo, jen z lásky k rolnictvu, jen z lásky k sousedu, jest opravdu skvělý.

Ale zejména bylo by daleko lepší, kdyby došel podpory, byt i nepatrné, ze strany země, okresu a pak snad dotyčných obcí.

Podobným způsobem takový znamenitý pokrok vykazuje pokračovací škola hospodářská, utvořená ovšem jen dobrovolně velikým přítelem hospodářství, říd. učitelem Adamem a jeho kollegy v Českém Dubě, kdež školu tuto podporuje zejména čilý hospodářský spolek. Já jsem očekával se vší určitostí, že snad rokem příštím o této Škole se pojedná a o této škole pokračovací zimní usneseno bude.

Když jsem již u škol, dovolte mi, abych jen tak letem zmínil se o jisté záležitosti školní. Týká se to školy střední, která se vymyká z kompetence sl. sněmu; avšak mně budiž laskavě dovoleno upozorniti kruhy, jichž se týče, kruhy vládní na následující okolnosti.

Staroslavné město Turnov domáhá se po řadu let toho, aby v tomto městě zřízena byla střední škola.

Velectění pánové, obec i okres do jisté míry chce hmotně napomáhati v této snaze, bohužel že do dnes nemůže se město Turnov dodělati kýženého výsledku. Tu Vás upozorňuju, že nemáme od severního toku řeky Jizery až po Mladou Boleslav žádné střední školy, takže po celém hořením Pojizeří, v Podještědí, Podkozákovem nemáme vůbec střední školu, a musí rodidičové do vzdáleného Jičína, po případě do Liberce, dávati děti do školy. Co z toho následuje ?

Liberec jest nám bližší, rodičové nemajetní pohorských obcí jsou nuceni dítky posýlati do školy Liberecké, kde, neznajíce německy, zakrní a neposlouží ani sobě ani rodičům. Bývají pravidelně ve své výchově a vzdělání zanedbány a pak se vrací do obcí jako lidé, kteří se ničemu nepřiučili.

Já tudíž vyzývám důtklivě vládní kruhy, aby tuto záležitosť laskavě posoudily, aby na místech kompetentních o to se laskavě postaraly, aby pokud možná staroslavné obci Turnovu v tomto ohledu bylo brzy, vlastně co nejdříve, vyhověno.

Velectění pánové, že všeobecná hospodářská tíseň nepanuje jen v stavu rolnickém, jest všeobecně známo; stejně trpí řemeslník, obchodník, živnostník, mlynářství, které jest s polním hospodářstvím tak úzce spojeno. Co jest všecko příčinou této krise?

Já mám za to, že v první řadě rozhodně jest příčinou toho nám nepřátelská, centralistická vláda vídeňská, a pak, přátelé, řeknu to mírně, národní nevraživost, národní nesnášenlivost sousedů německých a jejich stálá snaha o nadvládu a potlačení českého živlu v každém směru

Velectění pánové, národní boj, jejž s obou stran vedeme, vyčerpává opravdu naše síly, a bohužel že i vzdor tomuto poznání nemůžeme při nejlepší vůli upustiti od svých státoprávních snah, bohužel že i při tomto poznání nemůžeme upustiti od rovnoprávnosti a rovnocennosti obou národů. To jest bohužel, velectění pánové, příčina, že i postup společný, který máme s Němci, nevede k žádnému cíli a k žádnému konci.

Já se, velectění pánové, nemohu při nejlepší vůli pouštěti do politiky vysokého slohu, ačkoliv bylo by velice láskavé posvítiti zejména v hospodářském ohledu na tyto okolnosti. Bylo by to velice láskavé říci, ve kterém směru a po kterých asi cestách by bylo možno postupovati se sousedními Němci. Avšak přátelé, jak vidíte, všechny činy a veškeré namáhání v tom směru jest marné.

Já nevěřím vídeňské vládě, že tak v brzku přikročí ku urovnání našich domácích záležitostí, zejména po sobotním vyjádření vysoké vlády, kteréž na nás účinkovalo jako abych tak řekl, ledová sprcha. Já opakuji, že nevěřím v tuto vládu.

Pokud, velectění pánové, nejsme doma srovnáni, potud nemůžeme také na součinnosť Němců počítati a snahou naší jest to: Nemůžeme li dosíci teď ihned úspěchů politických, hleďme dosíci, pánové, alespoň úspěchů hmotných vynaložme všechny síly své k tomu, abychom v ohledu národohospodářském posilnili náš lid a k tomu nechť nese se všechna naše snaha. Já jsem dokončil. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přeruším nyní schůzi na kratkou dobu

Ich werde nunmehr die Sitzung aus kurze Zeit unterbrechen.

Žádám pány, aby se ráčili o půl 2. hodine opět zde sejiti.

Ich ersuche die Herren, sich hier um 1 1/2 Uhr wieder einzufinden.

(Schůze přerušena v 1 hod. 5 min. odpol.

Unterbrechung der Sitzung um 1 Uhr 5 Min. Nachm.

Wiederaufnahme der Sitzung um 1 Uhr 45 Min. Nachmittag.

Schůze opět zahájena v 1 hod. 45. min. odpol. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

Ich eröffne wieder die Sitzung.

Přichází nyní k řeči p. posl. Barták. Dávám jemu slovo.

Posl Barták: Slavný sněme! Byl jsem rolnickým odborem poslanců národní strany svobodomyslné, pověřen úkolem, abych při této kapitole promluvil o povšechném stavu zemědělství

Chápu se tudíž slova, a pronáším přání, aby tužby a stesky, které zde předvedu, došly svého vyslyšení, došly svého cíle a nebyly proneseny nadarmo.

Velectění pánové ! Rozhlédneme li se po stavu našeho zemědělství ve království českém, shledáme, že stav rolnický a vůbec veškerý lid, který se zemědělstvím zabývá, nachází se v postavení velice neutěšeném, v postavení skormucujicím. (Tak jest).

Já Vám nebudu líčiti tu bídu, ty poměry neblahé, ve kterých rolnictvo se nachází, jest to rána otevřená. Ovšem, i jiné vrstvy společnosti naší naříkají si na dobu nynější, že ani postavení jejich není závidění hodné, avšak, velectění pánové, zajisté nepřepínám, dím-li, že tak, jak se vede stavu rolnickému, nevede se dnes stavu žádnému. Dnes zajisté i ten tovární dělník má se lépe než každý jednotlivý majitel usedlosti, neboť tento není na své usedlosti pánem, nýbrž pouze nádenníkem, který pracuje a mozolí se na jiné.

Pátráme-li po příčinách tohoto stavu neblahého, tu dostáváme různá vysvětlení, co jest asi toho příčinou. Jsou náhledy různé v této věci; avšak, velectění pánové, já mám za to, že hlavní příčinou tísně zemědělské v království našem a vůbec v tomto státu je láce plodin.

Velectění pánové, ta okolnosť, že rolník nedociluje při veškerém svém namáhání takových příjmů, aby mohl znik nouti výdaje, které spojeny jsou s provozováním jeho hospodářství, jest příčinou, že upadá do dluhů, že neustále klesá, a že dnes nachází se v postavení takovém, které skutečně již jest kritické.

Ovšem musí se připustiti, že jsou ještě jiné příčiny, které poněkud ku povstání tohoto neblahého stavu zemědělství našeho přispěly; na př. horečka parcelační svého času nadělala skutečně zemědělství velikých škod; potom jsou to na př. veliká věna, která způsobila jisté zadlužení rolnictva; ale to všecko jsou věci menší důležitosti.

Rozhodující jest ale to, že rolník měl příjmy naprosto nedostatečné oproti svému vydání. Ohlédneme-li se zpět, velectění pánové, na začátek doby, kdy nynější nízké ceny obilní zavládly, k roku 1882, shledáváme, že právě od toho času datuje se stupňování bídy lidu rolnického.

Od té doby rostou dluhy, od té doby rolnictvo klesá, množí se exekuční prodeje a stav rolnický přichází čím dále do větší tísně; to jest nepopiratelné.

Vzdor vší příčinlivosti, vzdor všem pokrokům hospodářským, které v těchto dobách se vyvinuly, vidíme, že námaha veškerá byla málo rolnictvu platná, že nemohlo obstáti v těchto obtížných poměrech, ve kterých se ocitlo.

Musíme říci, že zápas rolnictva s těmito poměry nepříznivými byl skutečným křečovitým zápasem, napjetím posledních sil, že to byl zápas skutečně gigantický, a tím slovem jej nepřeceňuji.

Zdá se, že v době nové nadchází nám poněkud obrat k lepšímu.

Ceny obilí roku předešlého a letošního dospěly výše dosti slušné, se kterou bychom mohli obstáti a se kterou bychom se mohli i spokojiti.

Pánové, jest ale otázka, co jest toho příčinou ?

Příčinou toho jest, že byly neúrody a pohromy v mnohých krajinách, následkem toho bylo stoupnutí cen obilních. Avšak, velectění pánové, dokud odstraněny nejsou příčiny, které způsobily zlacinění plodin dotud nemůžeme doufati, že kyne nám šťastnější budoucnost. V těchto poměrech neblahých, velectění pánové, naskýtá se otázka: Jest vůbec možno z tohoto stavu kritického vybřednouti? Jest zde nějaká pomoc? A tu z jedné strany nám namítá se, že vůbec zemědělství v naší době vůbec pomoci nelze, že nás světová soutěž udusí; to prý jest moc, proti které není možno zápasiti; musíme prý vzdáti se svého obvyklého způsobu hospodaření, musíme prý nastoupiti cestů jinou a hlavně, co se týče království našeho, musíme prý obrátiti pozornost svou k průmyslu.

To prý jest jedinou cestou k zlepšení poměrů hospodářských v zemi naší. Ale, velectění pánové, já mám za to, že, uvážime-li, jaká jest bilance obchodní našeho státu v poslední době, tu myslím, že při této úvaze nepřijdeme k tomu závěrku, že by tento náhled byl správným. Vždyť naše říše bude hnedle passivní, vývoz rovná se téměř dovozu.

To jest, velectění pánové, důkaz, že není zde takové půdy pro průmysl, abychom se mohli naň s plnou důvěrou vrhnouti.

Náš průmysl v dnešní době téměř odkázán jest na své nejbližší domácí spotřebovatele a, jestli tomu tak jest, pak zajisté jest největším zájmem tohoto průmyslu, aby jeho nejbližší odběratelé se nacházeli ve stavu takovém, aby výrobky tohoto průmyslu odebírati mohli. To myslím, že jest správná cesta, postarati se o to, aby se nejen vedlo dobře průmyslu a řemeslu, nýbrž aby se i dobře vedlo té nejširší vrstvě obyvatelstva, totiž obyvatelstvu zemědělskému, které tvoří posaváde 61 proc. všeho obyvatelstva našeho - Velectění pánové, uvážíme-li, že v království českém nedostává se moučných obilnin na 5, 000. 000 q. tu skutečně potom musili bychom považovati za zvrácenost žádati, abychom se zde obilnictví vzdali a nechali sem přivážet obilí cizí. Já mám za to, že alespoň pro průmysl není u nás taková půda, jako je tomu v Belgii nebo v Anglii, a také i pro zemědělství není taková půda k hospodaření v tom směru, jaký prospívá Holandsku nebo Dánsku.

My nemáme takové podmínky odbytu, my nemáme takové podmínky půdy a podnebí, jako jest v těchto zemích a proto, velectění pánové, mám za to, že obilnictví a řepaření zůstane i na dlouhou dobu předním předmětem naší hospodářské výroby.

A z toho důvodu, když tomu tak jest, a já myslím, že v té věci se nemýlím, jest přední naší povinností, abychom se starali co nejvíce, aby ceny plodin, hlavně ceny moučných obilnin a ceny řepy udržely se na takové výši, aby rolník je mohl pěstovati s prospěchem a mohl při nich obstáti. Jedná se o to, jaké cesty k tomuto cíli vésti mohou, a tu mám za to, že nejhlavnější cesta byla by ta: Zlepšení poměrů světového trhu obilního, přivedení k plné platnosti cen dovozních a dále upravení trhu domácího.

Já jsem měl příležitosť, v. p., při debatě o návrhu ve příčině odstranění differencialního a termínového obchodu na bursách této věci se dotknouti, co vlastně způsobilo, že trh světový obilní nachází se v poměrech naprosto nezdravých.

Příčina toho spočívá v tom, že ceny obilní neřídí se nyní více v nynějších poměrech našich skutečnou potřebou nabídky a poptávky, anobrž spekulacemi bursovních maklérů.

Já vítám, že v této věci sněm králov. českého usnesení učinil, že učinil zde počátek ke krokům dalším, které budou pobídkou, aby v říšské radě v této věci se stala náprava, a mám za to, velectění pánové, že, když švindl, který páše se při obchodu s výrobky zemědělskými, bude odstraněn, skutečně nastanou zdravější poměry v obilním trhu světovém a že ceny se podstatně zlepší.

Ale tu se nám namítá: Co prý jest nám to platno, když jest nadvýroba obilí ve světě. (Hlas: Kde pak ?)

Velectění pánové ! O této nadvýrobě, je-li či není-li, dalo by se mnoho namítati. Já myslím, pokud bude se počítati množství obilí ve světě vypěstovaného a spotřebovaného u zeleného stolu národních hospodářů, že se vlastně nedozvíme ničeho.

Tu třeba mluviti o hotových zásobách přede žněmi. Co se těchto týče, já nejsem si vědom toho, že by se někde tak veliké obzvláštní zásoby obilí vykazovaly. (Výborně !)

Tyto ohromné zásoby obilí vykazují se jen na bursách k účelům ochodů spekulačních, ve skutečnosti ale o těchto přebytcích, o této nadvýrobě, není památky. Ale slyšíme spíše, že na př. v Indii, této ohromné obilnici, jest spíše hlad.

Velectění pánové, kde pak jsou tedy ty přebytky?