na to ukazovati, že někde se to nezdařilo; u nás jsou poměry zcela jiné, a bylo by záhodno, by se ve věci učinil počátek jedenkráte; to se však nestalo a toho mně jest žel, pánové.

Ukázal jsem - a to jest takové "noli metarigere" v naší sněmovně - ukázal jsem na to, že by značné příjmy z toho země naše měla, kdyby zaveden byl poplatek ze svěřenských statků, který platí církevní statky, který platí mrtvá ruka, který platí obecní statky, tak zv. ekvivalent.

Víte, že v Čechách jest množství statků svěřenských. Já jsem to před léty zde uváděl, ale jeden pán z mých politických nepřátel mně hned namítl, že jsem týž návrh podal ve Vídni; ovšem podal jsem ho za času oposice, když jsem s ostatními poslanci byl v jednom oposičním táboře, tenkráte můj návrh podporovali, ale nebylo mou vinou, že tento můj návrh nepřišel k místu, ten návrh vůbec k místu nepřijde, poněvadž, jak víte, jest sestavena vídeňská sněmovna nikoliv podle zájmů lidu, nýbrž podle kast a takové zákony a vůbec konstituce tam není možná.

Sněmu, kdybych návrh zde podal, byl by kompetentním; učinil bych tak, ale jsem přesvědčen, že za mého postavení bych došel takového výsledku, jako se svým návrhem stran kasovních přebytků, že ani druhové na této straně ho nepodporovali, ačkoliv to není vládní strana, po tom prohlášení, které učinila vláda při adresní debatě, o tom nemůže býti řeči.

Ale, pánové, návrh ten by zde byl jako píchnutím do vosího hnízda. Nebude zde možným, dokud nebudou odstraněny kurie, dokud nebude všeobecné právo hlasovací. Až to přijde, tak také, co se týče berní, bude vyměřování spravedlivé. Po 6 let jsem podával v tomto slav. sněmu návrh, by bylo zavedeno povinné pojišťování proti škodám z ohně, zemské pojišťování nucené, a zůstal jsem osamocen.

Takové národohospodářské sociální opravy, pánové, nemají zde také místa.

Návrh můj vždy byl jen tak macešsky projednáván.

Krátce, ani ve svém vlastním táboře neměl jsem přívržencův, a přece jedná se o tak důležitou věc, část upraveni otázky sociální. Velkostatkáři nechtějí žádného povinného pojišťování - já nechci proti osobám mluvit - nechce ho vláda, ačkoliv ho připověděla ústy dvou ministerských předsedů, a ačkoliv jeden z nich, hr. Badeni, v trůnní řeči to připověděl za několik měsíců to odvolal - poněvadž u nás není ústavnosti, poněvadž se u nás nejedná o zájmy lidu, nýbrž o zájmy kasty; velký kapitál, zkažená žurnalistika, zvláště židovská, takovou opravu nedopustí. (Posl. Březnovský: Výborně!) Hrabě Taaffe měl dobrý úmysl a hrabě Badeni také, ale podlehli tomu oddělení v ministerstvu nitra strany pojišťování, kde vede všecko Josua Kohn a kde ve všem dává rady Aron Rosenzweig. Ti mají zavésti nucené pojišťování! Ti by měli upřímně psáti, aby nepřišli miliony peněz za hranice! Unaven byl jsem tím opakováním toho návrhu, poněvadž byl bezvýsledku, poněvadž věc se táhla komisemi, a proto zaradoval jsem se r. 1896, když jsem slyšel podávati zde podobný návrh. Ovšem jsem s nim nesouhlasil, ale měl jsem za to, že něco jest lepší než nic. Zásadně jsem se proti tomu nepostavil.

Od té doby, od prosince 1896 neznamenáme žádného pohybu v takové důležité věci. Ohlédati se pořád na vládu a bráti pořád ohled na to, zdali svolí, to jest naše konstituce. Vláda dělá, co jí nařizují s hůry a kam ji nese veřejné zvrhlé mínění, které jest proti malým poplatníkům.

Konečně, když předloha od hrabete Badeniho připověděná nepřišla, předloha týkající se povinného pojišťování s monopolem a na konec, aby aspoň věc se nějak zaonačila, byla podána předloha všeobecná, avšák bez monopolu. Ostatní všechny pojišťovny, které vyvážejí naše peníze za hranice, ty měly zůstati, protože prý stát se nemůže dotýkati jejich práv. To jest pokrytectví, to není žádná pravda, žádná asekurace nemá práva, že nebude se žádnému jinému povolovati pojištění, asekurace nedostává od Žádného právního titulu, to jest veřejné právo, že se má stát starati o blaho poplatnictva a o blaho veškerenstva. My ale nemáme ústavnost, my nemáme konstituci a nemáme žádného zastupitelstva konstitučního pro lid.

Já to jen uvádím, poněvadž jest mně líto, že všechno namáhání bylo marné po tolik let.

Jak by snad bylo možné pomoci pojednou našim financím zemským, o tom dovolil jsem si podati ve dnech minulých návrh na vrácení alespoň nepatrné částky 20, 000. 000 zl. kasovních přebytků do království českého. Ten návrh jest ve Vašich rukou a nebudu Vás umdlévati, abych vyprávěl jeho důvody. Pravá ústavnost vyžaduje zdravé hospodářství národní, aby tam, kde byly přebrány daně, když nastane bída, bylo požádáno, aby se to vrátilo jednotlivým zemím a trpícím třídám. Ale, pánové, my zase nemáme pravou ústavnost, a chce-li jednotlivec na pravou ústavnost poukázati, zůstane osamocen a bez podpory; a tak radoval jsem se, že můj návrh byl ve slavném sněmu alespoň podporován.

Podal jsem návrh co nutný, aby ještě rozpočtový výbor před touto debattou podal zpráva, aby mohlo o věci té býli rokováno obšírně, jakožto o věci nejdůležitější, důležitější, než celý náš rozpočet, poněvadž se jednalo o celou jeho úhradu, o celý schodek. Avšak porušen byl jednací řád a já neobdržel ani slova k odůvodnění nutnosti. Podal jsem sice proti tomu protest odůvodněný, ale J. Jasnost mně odvětil, že prý můj návrh nerovná se návrhu Lippertovu, kterému podle jednaciho řádu k odůvodnění nutnosti bylo uděleno slovo. To nezakládá se na skutečnosti ani na pravdě.

Můj návrh nebyl podporován vyjma od 6 pánů poslanců to jest pravda - ale jakmile nejvyšší pan maršálek učinil návrh na podporu, byl podporován, a pak podle jednacího ráda byl na tomtéž niveau, na tomtéž stadiu jako návrh poslance Lipperta dostatečně podporovaný, ale jak se zachoval nejvyšší pan maršálek ?

Poslanci Lippertovi, jako zástupci utlačovaných Němců dal ihned slovo kodůvodnění jeho návrhu, mně však, když byl požádán, nedal slovo proti výslovnému ustanovení § 49. jednacího řádu, který praví, že má býti uděleno slovo a zavedeno rokování o nutnosti. Nejvyšší pan maršálek dal o nutnosti hlasovati, aniž by mně dal slovo a rád bych byl věděl, kdyby byli ten návrh podporovali jako nutný, jestli bych musel ještě nutnost odůvodňovat, když již byla přijata. To by bylo parlamentarismus postaviti na hlavu a já jsem to přivedl k řeči, protože nejvyšší pan maršálek hájil se sám, ovšem nespravedlivě proti, mému spravedlivému nároku nedal mně slovo. To jest libovůle parlamentární.

Jakmile se některý člen uchopí sloví, vyvrací druhého činěné proti němu námitky, vyžaduje rovnost parlamentární, aby druhá strana byla také slyšena. To se mně nestalo a proto myslím, že není neskromné, že jsem se k této věci vrátil. Porušen byl jednací řád a porušena byla svoboda parlamentární.

Pánové, proto také byv takto zkrácen ve svých parlamentárních právech uvedl jsem tuto záležitost kasovních přebytků nejdůležitějších pro obyvatelstvo králov. českého této doby při rokování o adresse.

Ale tu najednou při tak důležité věci pravil mi pan zpravodaj, že to není vážné, aby se při adresse mluvilo o kaso nich přebytcích a že to není dovoleno. Pánové, nejdříve musí žíti obyvatelstvo a pak může se zabývati otázkami politickými. Za tou příčinou, pánové, že jest to věc náramně důležitá, dovoluji si Vám připomenouti, a zejména panu dru Kramářovi, že království české musí platiti ročně celkem okrouhlých 123, 000. 000 zl do státní pokladny vídeňské a že se nám vrací na správu království českého asi 43 000. 000 tak že 80 milionů z Čech zůstává v pokladně státní ležeti z království českého.

Celá suma z Čech hrubých příjmů činí 123, 000. 000, tedy pánové skoro přibližně jedna pětina celého rozpočtu státního v této polovině říše. Z toho, pánové, jde, že poměrně království českému byl z kassovních přebytků se 5 čásť podle zásad národohospodářských a podle práva konstitučního patřila nazpět. A to by bylo pánové 60 milionů.

Avšak, velectění pánové, můj návrh byl skromnější. Já žádál jen za vrácení 20 milionů zlatých. Může býti větší skromnosti ?

Víte, velectění pánové, s jakým výsledkem můj návrh v této slavné sněmovně se potkal? My platíme zde 4 pot. úroků a naše peníze leží ve vídeňských pokladnách ladem neb se s nimi hospodaří libovolně, bez ústavnosti a bez kontroly zastupitelstva lidu. Velectění pánové, věc ta jest tak důležitá a zvláště v našich stísněných poměrech v našem království, že chovám přesvědčení, že, kdyby nebylo příčiny v roce jubilejním podání adresy ke koruně vůbec, jediná okolnosť, totiž tíseň naše a ležení ladem našich peněz ve Vídni byla by dostatečnou příčinou ku podání adresy ke koruně a zvláště proto, poněvadž vlády nám nepřejí, poněvadž centralismus všechny naše příjmy absorbuje, krátce s nimi nehospodaří národohospodářsky.

Povinností by bylo, slavný sněme, zvláštní adresou se obrátiti ke koruně, ale že by nepatřily takové nejdůležitější věci, takové nejživotnější otázky do adresy, kde se mluví o svízelích a o hmotné bídě, to, velectění pánové, neberu vážně.

Můj úsudek ve věcech takových moji političtí odpůrcové neradi slyší, říkají, že jest příkrý.

Jakmile je uvádím, hned se mi přijde, že místo vyvrácení prý uvádím klepy, že prý uvádím pomluvy, že se vydávám za neomylného a střílím někomu do zad.

Velectění pánové! Slyšte posudek starého vlastence, bývalého poslance, člověka v politické cti nepokleslého, který dočetl se někde z novin o osudu mého návrhu a v té věci mně podal velmi pozoruhodný dopis. Pánové, připomínám, že jsem toho pána neviděl od let Šedesátých, kdy zasedal v tomto slavném sněmu a kdy jsem se jako student (dr. Grégr volá: Na galerii!), ano v přistoupí na jednání sněmu díval. Ten mi píše:

(čte: ) Již od roku 1895 poukazoval jsem neustále k přebytkům příjmů státních, podal jsem r. 1896 jménem politického spolku žádost ke sněmu, aby schodek sněmu kryt byl těm přebytky a zemské dluhy k uhražení jeho aby se nedělaly, petice zůstala nepovšimnuta, dopisoval jsem o tom Vám, p. Adámkovi, Nár. Listům, avšak Vy byl jste jediný, který se věcí opravdově ujal...

Návrh Váš je správný, poctivý a jedině správný, má-li se učiniti přítrž mizérii našich zemských financí, neb teď je pomoc neodkladná, nemůže se čekat, až budeme přímé daně sami povolovat a až nám z nich vydáno bude tolik, kolik země potřebuje, nemůžeme s léčením tak dlouho čekat, až by nemocný ze života sešel neb nezhojitelným se stal, protož odsuzuji rozhodně, že návrh Váš byl jen dostatečně podporován a že návrh o pilnosti nebyl vůbec ani dostatečně podporován. Pro ten návrh měli všickni poslanci čeští jednomyslně povstati, že tak nečinili, jest věru největšího pokárání hodné, a bude to jen škoda těch poslanců, kteří se k Vašemu návrhu nepřidali.

Za pouhou jizlivou blbinu musím uznati co, co o Vašem návrhu Nár. L. v reliéfu svém o schůzi, jíž se týče, napsaly.

Nehoršte se proto, myslete si, "osancta simplicatas" a trvejte při svém návrhu. Otázka přebytková byla již před mnohými léty na snadě a velká chyba našich poslanců byla, že si jí nevšímali.. "

A nyní píše o Uhersku, avšak tím Vás, pánové, nechci unavovati. A to jest posudek národovce, zkušeného starého poslance (dr. Grégr: Seidl), který se na naši činnost dívá. Mně, pánové, při tomto postupu ve sněmovně této při zavrhnutí návrhu zlá vůle zabránila, že ani neodvislí rolničtí poslanci pro návrh nehlasovali. Na tuto zlomyslnost klubovní nebudu odpovídati. Zalíbilo se listu tomu napsati, že prý vlastně by to byla povinnost přítele lidu, aby se zasadil o to co přítel lidu, aby kassovní přebytky z Vídně skutečně do Prahy byly zasílány.

Nu, pánové, že to není vážný způsob psaní a poučování lidu, jak by se slušelo, to Vám vykládati nebudu. Ale povinnost listu toho byla, aby věrně sdělil, že pan předseda klubu sám své soudruhy zrážel - chodě kolem lavic - aby pro můj návrh nehlasovali (dr. Engel: Zajisté!), já jsem to na vlastní uši slyšel, a to by bylo poučení veřejnosti, jak se zde neodvislí páni poslanci a pan předseda klubu chovají. To by bylo, pánové, poučení - ale ne spílati a schlazovati si žáhu na člověku bezbranném, který nemá veřejného orgánu a který koná svou povinnost.

Pánové zapomněli, že jest to povinností poslanců českých jakožto zástupců demokratického národa, jakožto potomků husitů, že to byla Vale povinnost, svobodu a ústavnost podporovati, ale ne přímo podporovati absolutismus, jak se to ve Vídni děje, nebo to jest, pánové, v našem konstitučním životě čirý absolutismus, když na 300 millionů jest v hospodářství vlády neobmezeném a když jeden zástupce lidu se o to stará, že proti němu se ostatní zástupcové lidu postaví. Jest to neupřímné, když orgán klubu poslanců českých, když jeden poslanec žádá, aby 20, 000. 000 zl. z Vídně do Čech se vrátilo, a celý klub se proti tomu staví, aby se to nestalo. Tak se nemá veřejné mínění klamat!

Ve Vídni každá strana chce býti blízko vládě, nechce si to nikde pokaziti a proto, poněvadž jest to - noli me tangere - nejvyšších kruhů, ten tajný fond, nechce se žádná strana do toho pustiti, poněvadž to není pravé zastupitelstvo lidu, poněvadž jest to kastovní zastupitelstvo, které dbá jen svých politických, strannických a kastovních zájmů a nikoli zájmů celku, zájmu ústavy pravé, to jest podpora absolutismu, a tak daleko strana svobodomyslná, strana svobody nikdy se neměla zapomenouti.

Pan dr. Kramář mně vytkl, pánové, při adrese, že jsem chtěl míti v adrese zmínku o buršáckých čapkách. Upřímně pravím, že se to nesrovnává se skutečností; já jsem chtěl v adrese zvláštní passus o tom, že se českému národu a našim německým krajanům neměří stejným loktem, to jest něco docela jiného; já jsem pravil, že vláda bude drážditi český národ, jestli povolí a to byl jen výklad mého tvrzení, mého požadavku, - nošení odznaků a bummly v Praze a zároveň zapovídá a nedopustí žádnému Čechu, aby nosil svůj národní kroj v uzavřeném území nebo v území míchaném, kde zejména nechrání menšiny české, aby mohly svého jazyka Bohem jim daného užívati. To jest takový nerovný loket, pánové!

A věc českých menšin v uzavřeném území, čím dále, tím více se horší.

Pánové, vláda nedělá svou povinnost v té věci. To jsem měl na mysli, tento passus v adresní debatě, ale ne, aby se v adrese dála zmínka o cereviskách, tak směšným bych se nebyl učinil nikdy. Kdybych byl měl naděje, že naše opravné návrhy budou přijaty, byl bych je učinil, ale toho jsem neviděl, poněvadž jsem měl zkušenost, jak se naložilo s opravným návrhem kolegy Baxy a proto jsem se neodvážil k opravnému návrhu.

Mně tanuly na mysli při tom passu útisky našich menšin, napadly mně Podmoklí, že vláda ani zákonnou povinnost nekoná, napadly mně ty věci, jak přepadeny byly české místnosti ve Štětí. Čechové se bránili.

Za to byl odsouzen p. Švanda na pět a p. Paul na 21 dní do žaláře. Němcům se nestalo nic Takové věci nerovného lokte mně napadly. Přepadeny byly místnosti české školy a besedy v Žatci, zničen byl dům p. Holého, který utrpěl na 30. 000 zlatých škody, německý soud v Mostě lupiče a žháře osvobodil a sám státní návladní se přimlouval za osvobození. Přepadena byla česká škola v Podmoklech, do bytu učitele p. Staňka drali se výtržníci s vůdcem Fritschem, p. učitel byl zraněn a za asistence četníků musila rodina utéci. Vůdce byl osvobozen; naproti tomu v Praze byl nalezen kámen v kapse jakéhosi Hanzlíka a ani policie mu nic trestného nemohla dokázati. Byl však odsouzen na 8 měsíců! (Slyšte!) Takové nesprávnosti se pášou ve státní správě a měl jsem za to, že to má, když se jedná o takový slavnostní akt, jako jest adresa, tam býti pojato.

Pánové, tanulo mně na mysli jednání pana místodržitele, když odpovídal na dotaz poslance stran násilností v Praze, když odpovídal na přehmaty policie a vojska v době bouří pražských.

Nápadná opatrnost to byla, pánové, při jeho odpovědi, i ve všem vyhověl a všemu se vyhnul, čím dotknuti by byli bývali Němci a proto také na úkor zjištění skutečnosti konstatoval, že nikterak nebylo dokázáno, že Němci český lid provokovali házením kamení z domů, kavárny Continental, z paláce Aehrentalova atd.

Nechci tím unavovat. Sluší podotknout, že toto faktum nebylo dokázáno jen proto, že jistým kruhům záleželo na tom, aby dokázáno nebylo.

Ale, pánové, montéru z továrny Křižíkovy vrženou celou cihlou z podkroví Aehrenthalova paláce, přímo do masy lidu sedřeno bylo několik kotníků na ruce.

Pánové, obecenstvo nahromadilo celé museum úlomků květináčů a podobných věcí, jimiž házeno z několika domů na Příkopech po zpívajících českých zástupech a ti mají zajisté právo žádati, aby okolnosť, která vlastně zavdala příčinu k bombardování německých domů, nebyla jen prostě umlčena, jako vůbec umlčovány jsou pořád příčiny pražských bouří, pro tože by kompoomitovali Němce.

Pánové, na takovýto stav věcí, na ten nerovný loket chtěl jsem, aby se v adrese ukázalo, aniž bych byl žádal, aby byl tam odstavec o cereviskach.

Bylo viděti - a zvláště bylo to zřejmo z prohlášení vlády ze dne 17. ledna a nyní při adrese - a musím to přesvědčení míti, - že Němci jsou stranou, kterou kruhy nejvyšší a vláda všemožně, ale též bohužel na útraty národa českého usmířiti usilují.

To není žádný stav právní, to není Žádná spravedlnosť a proto při takovém slavnostním aktu jest povinností zástupců lidu, aby se domáhali nápravy a aby žaloby takové koruna slyšela z úst lidu.

Pan dr. Kramář mně vytýkal nějaké klepy a povídačky, že mluvím jen tak do větru. Že ta výčitky nebyla správná, to vycházelo z jeho úvodní řeči, poněvadž mně nebylo udáno ani jediné faktum, kde bych byl uvedl nějaké klevety nebo povídání, které by byl s to vyvrátiti.

Takovouto malichernou, uštěpačnou poznámku pomíjím mlčením.

Mne to pamatuje na dobu našich staročeských politiků, kteří také, když jsem jim jejich vady a poklesky veřejně vytýkal, říkali, že jen pomluvy a klevety vynáším.

A tak mne odbývali, nemohouce ničeho z mých svědomitě a nestranně postavených údajů vyvrátiti.

Dnes jest to zrovna tak se stranou, kterou jsem pomáhal stavěti a která nyní mně nechce ani dovoliti, abych to opakoval neustále, a abych si to přál míti v adresse, aby platné zákony o rovnoprávnosti jazyků byly zachovávány.

Kdyby se na tom bylo stálo, nebyli bychom přišli k nynější mizérii. Ale, velectění pánové, proti mně postavena byla výčitka, že nic jiného neumím; to jest těžké obvinění, to jest vlastně pohanění. Ale tolik jen konstatuji, že, co jsem uměl, to jsem pověděl i u staročechů, a ačkoliv oni stáli na jazykové rovnosti, stále chybovali. tak že potom dostali punktace. Zde zase poznovu jsem mluvil, co jsem uměl, a nikdo mně to nevyčítal a strana za mé namáhání dala mí i uznání a p. dr. Engel to podepsal, které ještě dnes mohu ukázati.

Pánové! Po sedm až deset let stála strana svobodomyslná na platnosti zákona, podepisovala všechny mé návrhy. Bylo to správné. Pak ale návrh můj, aby byla vláda nucena, naprosto zamítli.

To jest Badenování. To jest politika Badenova.

Pak byly brzy volby, a tu zase vrátili se k zákonnosti. A tu sami na říšské radě podali návrh, vědouce dobře, že vláda nic na to nedá.

Ale měl se tím zalepiti veřejnosti zrak, aby se ukázalo: "My děláme víc než Vašatý, který jen z buřičství a z vlastenectví zvláštního svého to dělá. " Ale potom přijali místo zákonné rovnosti, jazyková nařízení, o nichž se prohlašovalo napřed 2 léta, že jsou nicotná, a že jsou nezpůsobilá k přijetí.

Což já jsem za ně žádal? Nikoliv. Já jsem žádal jenom, aby vláda poukázala nejvyšší soud, opětoval jsem to často v tomto sněmu, že tam lest: "Es wird der oberste Gerichshof bedeutet, a žádné v paragrafované nařízení. To bylo samé podezřívání. Potom není divu, když naše věc nejde vpřed, když není důslednosti. Nedělejme takových politických chyb. Následkem dnešních jazykových nařízení jest tento chaos. Já jsem vždy šetrný, že Vám to nevyčítám veřejně.

Kdybyste nebyli nařízení přijali, nebyl by je Badeni vydal, a nebylo by toho dnešního chaosu, poněvadž nebylo by se jednalo o vyrovnání uherské, nýbrž o zachováni zákonů, a nebylo by anarchie nynější. Onen pán, který se chlubil 45 proc. v tomto sněmu, vykřikl: On nic jiného neumí, než pořade povídati to samé.

Ale pánové, to jest kořen všeho zla. To jest naprostá zkáza říše a věci národa českého. Tak lehkovážně nemá se mluviti. Každý musí pamatovati "II ne faut pas mepriser personne !" Nikdo nemá se zmenšovati. Nikdo bez příčiny neurážejte. Já nikdy neberu na nic ohled. Co se budoucnosti týče, myslím, že vynese, bude-li to nutno, soud spravedlivý, a to mi, pánové, dodává chuti k další práci.

Pan dr. Kramář mně vytýkal, že se nemluví v adresse o zahraniční politice.

Pánové! Při takovém slavnostním okamžiku, posud se tomu divím, že se to nestalo. Vždyť jsem podotl hned, že zahraniční politika jest základem vnitřním, a shnilá zahraniční politika jest shnilá i vnitřní politika.

To se veřejně zamlčelo. Řekne se, že to tam nepatří, že se nemá mluviti o tom největším zlu, že se nemá mluviti o všem všudy; ale o tom největším zlu se má mluviti a to jest trojspolek. Že se má mluviti o něm, uvedli jsme, že jest škodlivý, poněvadž nás o miliony připravil za Bismarka a za naše přátelství že nás sklamal, že nás hmotně poškozuje, poněvadž musíme zbrojiti proti Francii a proti Rusku, že hyneme proto, poněvadž se musí v Haliči stavěti dráhy a pevnosti a že se musí vydržovati velké vojsko a to všecko k vůli Němcům, kteří nás utlačují a kterým dovoleno jest, aby se do našich záležitostí vnitřních míchali. Víte, že pro fessoři v celém Německu to schvalovali a že Němci vykonávají takový vliv, - že jak Reichswehr pravil - my vlastně posloucháme z Berlína, jako bychom byli tamnějši expositura.

Vy jste se k vůli vládnímu úsměvu nehledíce ku národnímu programu a k národní povinnosti prohlásili pro trojspolek a hlasujete pro všechny úvěry vojenské, které z krve a blahobytu národa českého musí býti hrazny. To není politika národní, to jest politika vládní a naše veřejnost byla klamána.

Pánové, já abych se dále nerozšiřoval, raději končím a myslím, že jest to povinností každého při každé příležitosti varovati rozhodující vládní, kruhy v této polovici říše, a mezi námi, aby konečně se stala náprava k lepšímu v záležitostech vnitřních a nejprve v záležitostech zevnějších, abychom obrátili se na pravou stranu, ku které se přibližujeme, totiž k velestátu ruskému.

Pak pomine zbrojení, pak se může náš obchod povznésti na Balkánu.

Budeme tam míti vliv a nebudeme musiti hledati náhrady za Rusko v nějakém exkráli, v nějakém jeneralismu jako jest Milán.

Proto jest povinností naší mluviti o takových věcech. V delegacích se o tom nemluvilo, poněvadž si nikdo nic nechtěl zkaziti.

Končím tím, že máme každý dle sil svých a přesvědčení varovati rozhodující kruhy, aby ve věcech vnitřních a zahraničních stala se náprava

Máme za to žádati a prositi zvláště v adrese, a v tomto roce jubilejním, aby rok tento pro utlačený národ český skutečně byl rokem radosti a nikoliv rokem hlubokého smutku. Tím končím! (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu první řečník, který jest zapsán pro návrh komise, p. posl. dr. Ed. Grégr.

Dávám mu slovo.

Posl. dr. Ed. Grégr: Slavný sněme! Jelikož jedná se o rozpočtu zemském, tedy ovšem především budu mluviti o poměrech finančních a prosím za laskavou trpělivost, jestliže o této smutné záležitosti poněkud delší dobu dovolím si promluviti.

Ovšem v druhé části své řeči poukáži potom na politické poměry, jak dalece je pokládám za hlavní zdroj a příčinu těchto našich finančních poměrů.

Vezmeme-li náš zemský rozpočet do ruky, ctění pánové, tedy nemůže býti poučnější a smutnější ilustrace, než nám poskytuje rozpočet království českého, smutnější a poučnější illustrace, co se týče poměrů politických.

Dle našeho rozpočtu, jak nám byl předložen, potřebuje království české na uhrazení svých nenutnějších potřeb na rok 1898 a mezi těmito potřebami není dle mého přesvědčení ani jediná zlatka, která by snad byla zbytečná a lehkomyslně položena, potřebuje království české k uhrazení svých potřeb 20, 260. 000 zlatých.

Tu jest otázka, odkud tu sumu, která v porovnání s velikostí království českého a významem království českého není zajisté veliká, 20 millionů a tolik tisíc zlatých vzíti. A tu rozpočtová komise na základě návrhu zemského výboru nezná jiné rady a jiné pomoci, než-li zvýšiti přirážky zemské a udělati nové dluhy zemské. Já také vlastně žádné jiné pomoci neznám, a nevím, jest-li někdo jiný přijde na nějakou lepší pomoc a lepší radu. (Dr. Krajník: Koupiti si losy. )

Tedy tu ovšem jest prostředek velmi jednoduchý a velmi prostý, a na tuto radu a na tento prostředek, jak si opatřiti těch 20 milionů, není zapotřebí žádné učenosti, žádných velkých finančních talentů. To dovede každý chalupník, dělati dluhy na svoji hypotheku, dokud mu vůbec na tu hypotheku půjčí, a království České vzdor tomu, že se nalézá po Velikou řadu let pod kuratelou vlády, jest přece tak dobrou hypotékou, že nám zajisté ještě půjči ty miliony, kterých si chceme vydlužiti.

Avšak, pánové, to vydlužování a dělání dluhů má své meze, a nejjednodušší člověk nám může pověděti, k jakému konci takovéto hospodářství jistě a nevyhnutelně vésti musí (Hlas: K bankrotu!) každý ten nejjednodušší člověk ví, že se dluhy musí také platiti, a když se konečně dluhy nemohou zaplatiti, že se musí ohlásiti bankrot. To platí v malém jako ve velkém, to platí o každém domkáři jako o velkém království českém.

Deláme-li tedy dluhy, musíme si především býti vědomi toho, kdo, kdy a jak ty dluhy budeme platiti.

Kdo ty dluhy bude platiti, na to jest odpověď velmi snadná. Dluhy, které má nějaký stát nebo země, platí občané tohoto státu a této země, a já pochybuji velice, že by se našli příteličkové nebo dobrodinečkové, kteří by dluhy království českého za nás zaplatili. Dluhy království českého nebude tedy platiti nikdo jiný, nežli obyvatelstvo, než občané, naše poplatnictvo tohoto království, obyvatelstvo obou národností, Češi jako Němci, v tom bude zajisté velmi dobrá rovnoprávnost, avšak člověk platí jen tak dlouho dluhy, dokud může, dokud má a kde nic není, tam ani berní úřad konečně nebere. Jest tedy otázka, budeme-li si tito dluhy, které děláme nyní již po celou řadu let rok co rok zaplatiti a máme-li na to a dlouho li na to míti budeme.

Dle poměrů našich finančních uhrazují se potřeby zemské jedině dvojím způsobem, t. j. vlastně přirážkami zemskými, přirážkami zemskými k přímým daním; jiných pramenů na ten čas nemáme, ne že by jiných pramenů nebylo, ctění pánové, - zajisté by bylo dosti jiných pramenů příjmů zemských - a zde sl. sněm již před lety a po celou řadu let ukázal na celou řadu skutečně takovýchto pramenů, ze kterých by se mohly příjmy zemské zvýšiti a naše finanční poměry se zlepšiti.

Avšak buďte ubezpečeni, velectění pánové, jakmile by se takový nějaký nový pramen příjmů vynašel, že to bude finanční ministr čislajtánský, který hned na nové odkrytý pramen padne a který tento nově odkrytý pramen zavede do velké nádržky, již nazýváme číslajtánskou státní pokladnou. A právě zase přijdem pozdě s tím, jak již se to stalo.

Velectění pánové, přirážky zemské dnes obnášejí 39% ku přímým daním, a mají dle návrhu komise rozpočtové vstoupnouti na 51°/o, tedy o 12°/0 výš.

Jest pravda - to nechci ovšem zatajiti, že na základě nového berního zákona budou zase jakési úlevy a jakési slevy jistým poplatníkům, ku př. reální daně, 10°/0 z pozemkové daně, 10% z domovní daně, slevy ze všeobecné výdělkové daně pro nižší 3 třídy.

To jest pravda. Na jedné straně bude jakási sleva daní státních, naproti tomu bude 20°/0ová přirážka zemská, takže effekt finanční bude ten, že aspoň v jistých případech nebude žádných úlev pro poplatníky, ale v mnohém ohledu bude to ještě horší, to jest budou museti platiti více než posud.

Faktum jest, že dle návrhu komise finanční mají se zvýšiti přirážky zemské. Nevím, jak naši voličové a jak naši poplatníci tuto finanční operaci při-