leitenden Schritten im Ange zu belialten und ihnen hilsreich beiziftehen, dann ist es meines Erochtens vielleicht im gegenmártigen Momente nicht so unbebingt nothwendig, auf die Mittel zu sinnen, um nach einer Reihe von Jahren eine derartige Rückfichtsnahme des Reiches sicherzustellen. Das thut aber der Landesausschuss, wenn er in seinem Berichte den Antrag ftellt, nicht auf jene Forderung einzugehen, welche eigentlich im Geseße über die Regelung der Personaleinkoinmensteuer enthalten ist, námlich ohne irgend eine Zeitbeftimmung eine Befreiung derselben von den Unilagen feftzustellen, wenn er nicht auf den Antiag der Regierungsvorlage eingeht, dass diese Befreinng der Personal Einkommensteuer mindestens auf jene Zeitperiode festgestellt werden solle, auf die sich der ganze Finanzplan Bezicht, nämlich die Zeit von zwölf Jahren, sondern wenn der Budgetausschuss seine Anträge dahin formulirt. das diese Befreiung dr Personaleinkommensteuer vom den Zuschlägen lediglich auf eine Zeitperiode von 5 Jahren zu beschiänken wäre und der hohe Sandtag einen biesbezüglicheu Antrag genehmigt.

Ich glaube, dass nach deni Gesagten es nicht nothmendig ist, in dieser Weise eine Rücksichtnahme auf die Länder sich erst sicherzustellen und glaube werters, dass das Mittel, welches uom gehrten Landesansschuss in Anracndung gebracht wird, um dieses Ziel zu erreichen, dielleicht doch nicht cín absolut ausreichendes oder zutreffendes ist.

Denn, wenn der Bndgetausschuss den Antrag stell, dass aus 5 Jahre die Befreinng der Personaleinkonimenfteuer von den Zuschlägen vom hohen Landtage zu beschließen sei, so thut er das aus dem Grunde weil er die Gmpsindung hat, dass da anderenfalls die Vortheile der Steuernachlässe den Stenerträgern nicht zukominen mürben, und dass die Nachtheile, welche den Steuerträgern des Laudes aus einem derartigen Vorgehen, nach den Bestimmiungen des Gesetzes entstehen mürden, zu große sind und dass auch die Finanzwirtschast des Landes leiden würde; oas sind Argumente, die gcwiss zutreffen. Sie werden aber, wenn sie heutc richtig sind, nach 5 Jahren noch viel mehr Gewicht haben, nach 5 Jahren wird es, wenn es heute schlecht und kaum möglich ist, einfach unmögíich sein, Zuschläge zur Pcisonaleinfornmensteuer zu beschließen und dadurch auf alle Vortheile zu verzichten, welche durch 5 Jahre den Steuerträgern des Landes werden zugekommen sein, auf die Uiberweifungen zu verzichten, von denen ich hoffe, dass sie iu einer bedeutenden Summe 5 Jahre laug dem Konigreiche Bohmen werden zugeschlossen sein.

Es scheint mir barum, dass ein Mittel, von dem übrigens die Herren im Bubgetausschuss selbft erklärt haben, dass es nicht anwenbbar sem werde, nämlich die in Aussichtnahme dessen, dass man nach 5 Jahren das Znschlagsrecht zu der Personaleinkommensteuer sreigeben werde, dass ein derartiges Mittel, von dem man in vorhinein crklärt, man werde es nicht in Anwenbung bringen können, weil es nicht moglich sem wird, dass ein solches Mittel nicht ein ge eignetes Pressionsmittel sein wird, da man in Vorhinein erklären muss, dass dieses Mittel eigentíich nicht ernst gemeint ist; ich ubersehe dabei gar nicht, meine Herren, dass dem hohen Landtage des Kömgreiches Böhmen andere Mittel zur Versügung stehen, wie auch anderen parlamentarischen Körperschasten, um auf die Regierung und den Reichsrath einzuwirken, ich glaube aber nicht, dass durch dieses Mittel, mit dem angedroht wird, dass man dann nach 5 Jahren die Freiheit der Zuschläge aufheben wird, ein Erfolg wird erzielt werden können; das wäre an und für sich harmlos, wenn nicht das Mittel selbst auf die Entwicklung der Steuern vieneicht von einem traurigen Emsluss sein könnte.

Es herrscht nur eine Ansicht darüber, dass die Personaleinkominensteuer, um sich in gedeihlicher Weise zu entwickeln, auch einer ruhigen Zeit der Entwickelung bedarf, einer Iängeren Periode, für welche fest steht, dass wesentliche Aenderungen mit děni Steuerfuße nicht vorkommen werden und dass die Gefahr nicht besteht, dass durch die Zuschläge die ganze Veranlegung der Steuer beziehungsweise der ganze Effect dieser Steuer auf die Steuerträger wesentlich alteriert werden wird.

Wird nun, wenn auch in unbestimmter Weise, auf die Moglichkeit gewiesen, dass nach 5 Jahren fich die Sache ködern könnte, dass nach 5 Jahren möglicherweise directe Zuschläge eingefuhrt werden könnten, so könnte das sehr wohl - und das ist zu besurchten - aus den Essect der Personaleinkommensteuer vom nachtheiligem Einslusse sein.

Durch diesen nachtheiligen Einsluss würde nicht nur das Reich, sondern auch sehr wesentlich das Land in seinen Finanzen getroffen werden. Und dieses selbst ist sehr interessiert, ein derartiges Mittel, wie es in der Pression liegt, nicht anzuwenden, weil infolge dessen das Ergebnis der Steuern alterirt werden und geringer wurde, daher auch die Uiberweisung aus dieser Steuer ans Land in geringerem Betrage einfließen würde.

Indem ich demnach namens der Regierung neuerlich dem Gefühle der Freude darüber Ausdruck gebe, dass die Budgetcommission des Landtages diesem hohen Landtage den Antrag gestellt hat, die Personaleinkommensteuer von den Umlagen im Principe freizulassen, würde ich gleichwohl aus den angeführen Gründen es mit mehr Freude und Befriedigung begrüßen, wenn diejenigen Anträge, welche seitens der Regierung gestellt worden sind, dass nämlich die Befreiung aus die Dauer von 12 Jahren bestimmt werden sollte, aus der Mitte des hohen Landtages aufgenommen und in Form eines Antrages formulirt würden, und ich glaube, dass der hohe Landtag mit voller Beruhigung eine Rücksichtnahme und die Stärkung seiner Finanzen aus der glücklichen Entwicklung des Steuersystems selbst wird erhoffen können. (Hlasy: Po tom prohlasení dnešním!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ke slovu a sice pro návrh komise pan posl. dr. Fořt.

Podotýkám, že mám za to, že projednání tohoto předmětu může se státi správným způsobem v jediném rokování

Ich bemerke, dass meiner Ansicht nach über den auf der Tagesordnung stehenden Antrag eine einzige Debatte zweckinäßigerweise durchgeführt werden kann.

Dávám slovo p. posl. dru Fořtovi.

Posl. dr. Fořt: Slavný sněme! Jeho Excellence pan místodržitel byl tak laskav a mou tak zvanou autoritu jakožto referenta budžetního výboru postavil proti autoritě pana referenta zákona, o němž se nyní jedná.

Jest pravda, já jsem ve zprávě budžetního výboru o rozpočtu zemském zaujal poněkud jiné stanovisko v otázkách těch tak zvaných "škod, " v otázce vlivu který berní reforma koná na finance zemské, než jak se tomu stalo se strany výboru zemského. Já jsem, pánové, taktéž ve všem všude nesouhlasil se stanovisky, které v této příčině se strany zemského výboru ve zprávě jeho byly rozvinuty. Ale tak daleko jsem přece nešel, abych byl vyslovil názor, že berní reforma uvedená do života zákonem ze dne 26. října 1896 měla dokonce na finance zemské vliv blahodárný, jak v mnohém směru v korrespondenci vládní bylo tvrzeno.

Pánové, nikoliv, my jsme stáli po léta, po všecku tu dobu, co se jednalo o reformě osobních daní příjmových v Rakousku, na tom stanovisku, že žádná reforma státních berní nemůže býti provedena způsobem účelným, rationelním tenkráte, když se nevezme současně přiměřený zřetel k upravení financí sborů samosprávných. (Tak jest!)

To bylo stanovisko, kterému jsme dali nepokrytě výraz na říšské radě, kterému také v této slav. sněmovně povždy s plným důrazem výraz byl dán. My jsme v této příčině ukazovali arciť na poněkud nejasné znění § 24. zřízení zemského, ve kterém se dí, že zemi resp. jeho zastupitelstvu legálně přísluší právo, aby brány byly ve všech věcech, pokud se týče financí, v potaz To se nestalo.

Ale nejenom z tohoto formálního důvodu, nýbrž i z důvodu čistě materielního poukazovali jsme povždy na to, že každá reforma, která nebéře přiměřeného zřetele k současnému upravení financí zemských, bude reformou kusou, bude dílem polovičatým, dílem, kterým se tento veliký problém nikterak nerozluští, nýbrž kterým se naproti tomu dotyčné poměry stanou chaotickými, nesnadnějšími, a kterými i každá rationelní regulace stane se nesnadnější.

Jeho Excelence pan místodržitel vyslovil názor, že návrhem budžetního výboru, aby osvobození nové osobní daně příjmové od přirážek autonomních stalo se na 5 roků, nenastal žádný nátlak na vládu k tomu konci, aby v průměru pětileté lhůty stav nynější byl změněn, a dodal k tomu přání vrcholící v tom, že snad z lůna tohoto slav. sněmu ozve se hlas k tomu směřující, aby restituován byl původní text vládní předlohy, dle které má býti osvobození to stanoveno na dobu 12 let.

Já vůči tomu, co se stalo dnes v tomto slav. sněmu, myslím, že asi bude pramálo ochoty z této strany přání se strany vládní stolice projevenému přijíti vstříc. Já nesouhlasím s tím, že by v 5 leté lhůtě skutečně nějaká presse, a sice vydatná presse nemusela ležeti. Já se k té věci ještě vrátím, prozatím podotýkám, že ta 5tiletá lhůta - ostatně upozorňuji, že byly hlasy v budžetním výboru a já sám se k tomu přiznávám, které se přimlouvaly, aby tato lhůta byla ještě více restringována, aby byla snížena na 3 léta - že tedy tato pětiletá lhůta bude vládě dosti značnou výstrahou, aby takovým způsobem, jak se to dělo dosud, k potřebám hospodářství zemského a finančního hospodářství autonomních sborů na dále nepřihlížela.

Já při té příležitosti dotknu se něčeho, nač nepoukázal ani p. refrent, ani Jeho Excellence p. místodržitel.

Já krátkými jen rysy hodlám illustrovati, charakterisovati okolnosti, charakterisovati ono zvláštní ústavní milieu, ve kterém slav. snem dnes do projednání této předlohy vchází. Řekněme to bez obalu, to jest právě nejvýznačnější charakteristikou celého nynějšího jednání v této záležitosti. Řekněme to bez obalu: Každé dnešní usnesení, at jest jakékoliv, ať jest na 5 let neb na 3 léta, jest bezpředmětné, poněvadž návrh p. referenta zní na 5 let. Každé usnesení není naprosto plodem volného uvažování, není naprosto konsekvencí, abych tak řekl, svobodného rozhodnutí. My vůči tomuto usnesení nenalézáme se v roli zákonodárce, který by proposice vládou činěné přijal aneb zamítl na základě toho, jak svědomí mu káže, nýbrž my stojíme pod nátlakem, pod bezpříkladným ústavním diktátem, který se nalézá ve čl. 13. berní osnovy. To musíme při této příležitosti s důrazem konstatovati.

Co obsahuje čl. XIII? Jeho Excellence také naň poukázal. Já v tom článku XIII. nevidím jenom onen slíbený úděl 770. 000 zl., nýbrž vidím v něm zároveň naprosto neústavni hrozbu, v tom spočívající, že se zemskému zastupitelstvu klade na hrdlo nůž a že se mu hrozí, jest-li neosvobodí daň důchodkovou od přirážek antonomních, že propadnou ve prospěch fisku všechny slevy, které berní oprava poskytuje poplatníkům daní reálních.

Kdybychom pod tímto diktátem dnes nestáli, o tom není žádného sporu, že by návrh, který jménem budžetní komise podal p. referent, vyzněl docela jinak, než jak jest podán. Já aspoň se přiznávám, že po mém skromném soudu jest celá řada velmi závažných důvodů - a sice nikoli politických, od těch prozatím abstrahuji, závažných, věcných důvodů, které se přimlouvají za to, aby zákonem stal se pravý opak toho, co vláda má na zřeteli, aby totiž osobní daň příjmová z práva přirážkového vůbec nebyla vypuštěna. Jeho Excellence kývá hlavou. Já si to dovolím několika momenty naznačiti.

Dnešní ovzduší sněmovní, ty mocné dojmy, které prochvívaly sněmovnou, kterých jsme byli svědky, nejsou dle toho, abych se o této věci tak příliš šířil, a já nehodlám pány, kteří mne poctili vzácnou svou pozorností, uravovati nějakým delším rozborem věcným. Něco však musím konstatovati. Jest to samotná vlastnost této daně, na kterou poukázal Jeho Excellence.

Tato vlastnost, tento zvláštní charakter osobní daně důchodkové čili příjmové, jak zní oficielní překlad, nijak nevylučuje, aby daně této nebylo použito k vypisování přirážek autonomních. Spíše naopak právě ta její elastičnost, její expansivnost a její rozpínavost činí ji nad míru ovšem z theoretických důvodů způsobilo a, aby této daně bylo použito k uhražení potřeb království českého a těles samosprávných. Všimněte si, na jakém základě spočívají přirážky obecní, okresní a zemské. Jen na základě daňových objektů a jsou vesměs, když jest i daň výdělková kontigentována, takřka nehybné jejich procento stoupání jest nevelké; naproti tomu potřeby v obcích, zemí a okresích podle poměrů kulturních neustále stoupají a se mění. Když vezmete zřetel ku všem zdrojům, z kterých se vybírá důchod, a když srovnáte všechy kulturní, osvětové, hospodářské a sociální potřeby, které naše tělesa samosprávná obstarávají, pak shledáte, že mezi těmito dvěma tábory, abych tak řekl, panuje skutečně vnitřní kongruence, řekl bych příčinná souvislost, a mezi jich vzrůstem a postupem panuje určitý paralelismus, takže o tom není pochyby, že z těchto důvodů finančně theoretických by se rozhodně odporučovalo, aby osobní daň důchodová z práva přirážkového vyloučena nebyla.

Vidíte to všude jinde. Mimo Anglii všude podléhají poplatníci přirážkám těles autonomních. Upozorňuji na rozpočet berlínský.

Dle rozpočtu berlínského, - nedávno jsem ho měl v ruce - výtěžek berní činí kolem 35-40 milonů marek. V těch jest výnos přirážek, řekl bych z daní objektivníchjen asi 5 milionů marek, kdežto výnos z přirážek uvalených na osobní daň důchodovou činí asi 14-15 milionů marek. Z toho ráčíte seznati, že není žádných theoretických důvodů, které by a priori daň. osobní důchodovou z práva přirážkového vylučovaly.

Jest také celá řada důvodů zcela sociálně politických, které tomu brání

Uvažte, že novou důchodovou daní má býti stižen kmen oněch poplatníkův, kteří dosud vůbec žádných přímých daní ani neplatili.

Víte, pánové, že do moderního zákonodárství berního vší silou dere se t. zv. myšlénka berní spravedlnosti. V čem spočívá tato myšlénka ?

Jeho Excellence již na to poukázal, že berní břemeno těch, kdo jsou hospodářsky silnější, má býti nejen absolutně, nýbrž i relativně vyšší, než oněch vrstev, které jsou nepopiratelně hospodářsky slabší.

Co tedy uvidíme? Uvidíme, že v obcích celá řada osob, které čerpají svůj důchod z majetku kapitálového, bude napříště odváděti jakousi daň státní, ale na potřeby obcí, na potřeby okresní a zemské nebudou přispívati následkem tohoto našeho chystaného usnesení ani krejcaru, přes to, že jsou to právě vrstvy, které nafunkce organů samosprávných, jako jsou obce, okresy a země, poměrně největší nárok čini. (Výborně!)

Třetí důvod, a na tento také jest potřebí alespoň letmo poukázati, spočívá ve zřeteli autonomie obecní. Já se nechci o tom šířiti, bylo na věc již poukázáno, a konstatuji toliko, že dnes následkem zproštění osobní daně z příjmů práva přirážkového hrozí v mnohých, zvláště průmyslových obcích nebezpečí, že první a druhý sbor bude majorisován voliči takovými, kteří k obecním potřebám nepřispívají ani krejcaru. (Tak jest!)

Tím se, pánové, princip zastoupení zájmového, který dnes ještě tvoří podklad obecního zřízení našeho, přivádí ad absurdum; to zajisté také nový argument, pro to, abychom - kdyby nebylo nutkavých okolností, uvažovali, zda-li země má k těmto proposicím budžetní komise přistoupiti.

Jeho Excellence upozornil také na důvody, za kterých jeví se býti radno, aby osobní daň důchodová přirážek byla zproštěna.

Jest to týž důvod, který jako v parlamentárních debatách, tak v literatuře jako červepá nit se táhne, a důvod ten konstatuji to výslovně - jediný důvod, který mluví pro zproštění, jest důvod tak z v. falešných fassí, t. z v. rakouské berní morálky.

Pánové, já jsem již upozornil, že v jiných zemích se tohoto strašáka falešných fassí tak příliš mnoho nebojí. Ale, pánové, dovolte mi otázku. Má vláda skutečně za to, že osvobozením osobní daně důchodové od přirážek ono zvrhnutí rakouské berní morálky odstraní. ?

Já jsem velice skeptickým v tomto ohledu, skeptickým z dvojího důvodu; předně obnos osobní daně důchodové sám o sobě není tak veliký, procento jest poměrně nízké u těch osobností, které dnes jsou první přibráni ku berní povinnosti, u osob žijících totiž z důchodu kapitálového; u těch 100 procent daně 100 zlatové neb 200 zlatové nebude dělati takovou rubriku, aby tak něco falešného fatirovali a aby tedy byli svedeni k falešné fassi. To jest jedno, ale já myslím, že vlivem setrvačnosti se osobní daní důchodové bude ve velkém celku opakovati to, co se dělo při staré příjmové dani z r. 1849 vlivem setrvačnosti tak dlouho, dokud předpisy nového zákona ve příčině kontroly a stíhání těchto falešných údajů se nevžijí, dokud praktické užívání nebude takové, by falešné fasse zmizely.

Co se mi stalo posledních dnů, stojí za to, bych se o tom zde zmínil. V jistém městě žije velice hledaný advokát; když se vyplňovaly archy ke přiznání příjmů osobní daně důchodové, byl tento advokát a jako mnoho jiných advokátů zasypáván se strany klientů otázkami, jakým způsobem mají vyplniti a do jaké míry, tiskopisy.

Advokát nevěděl si sám rady, a dojel do Prahy a konsultoval osobnosti, které jsou s organisací naší finanční správy v dosti blízkém styku - nechci je blíže označovati, a konstatuji, že mu z těchto pramenů bylo dáno následující poučení -: No víte, lhát se nesmí, nanejvýš, bude-li se lháti, musí se lháti poctivě. A jisto jest, poněvadž předpisy zákona v té příčině jsou úplně jasné, co máte ve wertheimkách, to můžete s Pánembohem zatajiti.

To jest berní morálka, která se dnes dělá. Já jsem přesvědčen, že v průběhu několika roků vezme tato manipulace za své; o tom není sporu. Dotyčné předpisy zákona jsou tak přímé a dosti obsažné, a zejména předpis, ve kterém se uvádí, že dědicové budou povinni po případě ze zatajení důchodu dodatečně ex post zaplatiti daň, že všechny tyto předpisy, jakmile budou soustavně prováděny a jakmile komise budou svou povinnosť konati, že tyto předpisy úplně dostačí, aby žádná podstatnější, tlustší abych tak řekl, zlatá rybka touto sítí kontrolních předpisů neproklouzla.

Ale na tu první dobu, na které vysoké vládě tak mnoho záleželo, pro tu první dobu můžeme očekávati, co se týče berni morálky, prozatím to nejhorší, a tu se mně zdá, že argumentace Jeho Excel. pana místodržitele mluví pro stanovisko naše. Když ani obec, ani okres, ani země nebudou míti na tom naprosto žádného interesu, jakým způsobem ten neb onen zamožnější člověk fatuje, když budou naprosto neinteresovány, tak po mém soudu, a odpovídá to lidské přirozenosti, dá se očekávati, že těch zlatých rybek proklouzne mnohem více, než kdyby obec byla interesována, poněvadž by dodatečně seznamy byly vyloženy, a kdyby sama vydatně spolukontrolovala a spolupůsobila, aby se strany kontribuentů alespoň přibližně správná fase se činila.

V tomto momentě spatřuji jeden z nejdůležitějších argumentů, které pro to mluví, aby přirážka k osobní dani důchodkové byla ponechána v platnosti.

Ale co všecko to uvažování? Kdybychom mluvili jazyky andělskými, ničeho nedosáhneme proto, poněvadž jest tu leště onen § XIII., který nám jednoduše klade nůž na hrdlo. A tu upozorňuji, že v původní předloze, jak byla vypracován? roku 1890 bývalým ministrem finenčním Dr. Steinbachem, vláda na věc tute zcela jinak pohlížela.

Vláda tehdá také byla ochotna poskytnouti z výtěžku daně důchodkové určité slevy jak poplatníkům daně reální, tak daně výdělkové a příjmové.

V § 271. nalézá se následující ustanovení: "Ty země, jichž zastupitelstva v určité době ceston zákonodární prohlásí, že na základě osobní daně důchodkové ani žádné zemské ani ostatní autonomií přirážky nemají býti vybírány, těm zemím dostane se za to vyjítí vstříc, odměny tím způsobem, že obdrží 20% z výtěžku osobní daně důchodkové v dotčeném obvodu správním. " To bylo úplně správné. To bylo stanovisko negotiace, volné úmluvy 2 kontrahentů, 2 compaciscentů, z niehž oba se nalézají v posici úplně stejné. Ale co se stalo za ministra Plemena; za ministra Plenera se změnilo celé ustanovení v ten smysl, že pojata byla vyhrůžka do čl. XIII. a tím věc dostala tvářnosť úplně novou. My máme následující na vybranou: Jestliže nepřijmeme návrh komise rozpočtové, jestlže neokceptujeme stanovisko vládní, dobrá, bume moc vybírati přrážky, ale co to bude míti za následek?

1. že poplatníci daně reální ztratí 10°/o slevu, to jest asi 1, 700. 000 zl., tedy gruntovní daně a obou daní domovních, a že zemský fond ztratí asi 1, 700. 000 zl.

Konečně arciť, že budou rozepsány přirážky k osobní dani důchodové, kterou zaplatí dotyční poplatníci, nastane nutnosť, by zemský fond z těchto přirážek uhradil škodu, kterou utrpí poplatníci daní reálních tím, že se právě od práva přirážkového neupustilo, tedy krátce, dejme tomu, že by vypsaná 50% přirážka celkem vynesla 36, 000 000 zl., resaltoval by z to výběžek 1800. 000 zl. z toho by musila dáti země 1, 700. 000, pánové, na slevách přiměřených dotyčným kontribuentům daní reálních, aby následkem kroků země neutrpěli faktickou ztrátu, takže by země z toho celého měla zisk 100. 000 zl.

Ale co by z toho mělo poplatnictvo ? Poplatnictvo by z toho mělo ovšem přirážku z celé base osobní daně důchodové a nejen přirážku zemskou, nýbrž také přirážky ostatních autonomních těles obnosem asi 50-6O%, které by vynesly se zemskou přirážkou asi 4, 000 000 zl. Faktický effekt se strany země jest ten, že by země měla 1, 000. 000 zl. zisku a že by mělo poplatnictvo místo dosavadní berní povinnosti, místo posavadních břemen platiti summu o 5, 000. 000 zlatých větší.

To jest, pánové, ta sekera, to jest ten nůž, který se nám klade na hrdlo: o 5 millionů větší břemena poplatníků.

Poněvadž ovšem není naprosto myslitelné, aby zemský sněm takové velké břemeno uvalil na poplatnictvo království českého, pak arciť nezbývá nic jiného, než se podříditi, podvoliti násilí a konstatovati nezbytí.

Musíme sice akceptovati, co se nám nabízí, avšak stojíme na stanovisku, že to nečiníme dobrovolné, nýbrž že to činíme pod tlakem nucení polohou, do které nás článek XIII. přivádí. (Výborně !)

A tu, pánové, myslím, že jest za všech okolností nutno, abychom s důrazem při jednání o této předloze to vytkli.

My jsme v budžetním výboru, jednajíce o této věci, shodli se na resoluci, kterou pan referent slavnému sněmu sdělil a která v tom vrcholí, že vysoká vláda má býti vyzvána, aby v průběhů onoho pětiletí, na které se poskytuje osvobození od přirážek zemských a ostatních autonomních, změnila cestou zákonodárnou onen famosní, abych tak řekl, čl. 13. a sice, aby ho změnila v tom směru, by ona hrozba, čistě nemístná a neústavní z něho vymizela, tak aby oba kompaciscenti, jak zemské zastupitelstvo tak vláda, octly se v posici úplně stejnorodé. Já ovšem nevím, podaříli-se cíle toho dosáhnouti; ať jest již tak nebo onak, jisto jest, že tento požadavek činiti musíme, pánové, neboť vzhledem k tomu, že čl. 13. není nic jiného, než, jak jsem pravil, aktem ústavního násilí, vzhledem k tomu myslím, že jest povinností naší, abychom věc tuto konstatovali; neboť ten, kdo se proti patrnému násilí neozve, proti němu neprotestuje, ten toho násilí úplně zasluhuje.

To jest důvod, proč jsem se přihlásil ke slovu a prosím Vás, abyste myšlénku, již jsem jaksi poněkud zběžně jen rozvedl, pokud je obsažena v resoluci, nemýlím-li se, třetí, laskavé ráčili přijati. (Výborně! Potlesk!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo ještě za slovo ?

Dávám slovo panu poslanci dru. Kaizlovi.

Poslanec dr.. Kaizl: Slavný sněme! Také já bych v záležitosti této nebyl se rozhovořil, kdyby J. Exc. p. zástupce vlády nebyl mně zavdal příležitost proti některým jeho výkladům se brániti.

Je pravda, Jeho Excell. správně postihl náladu, která v tomto sněmu existuje naproti reformě daňové a ta nálada jest, jediným slovem to řeknu: nevlídná.

A ta nevlídnost zase nic jiného není než výsledkem té nevlídnosti, kterou vláda a majorita na říšské radě se zachovala, když se jednalo o votování tohoto zákona. (Tak jest !)

Tenkrát pánové, bylo ukazováno a zejména s naší strany bylo ukazováno, že k financím zemským a k financím samosprávných sborů ostatních se hledí s příliš malou šetrností v tomto velkém zákonodárném aktu, který - to jest jistá pravda - na dlouhou řadu let pevně sformoval celou úpravu přímých daní a tu byla příležitost, aby zemím a samosprávným svazkům jiným dostalo se většího zřetele; ale nedostalo se ho jim.

Já se pamatuji, že jsem tehda v říšské radě - když se jednalo o pověstném čl. XIII. úvodního zákona toho se domáhal, aby alespoň tam bylo řečeno, že ty slevy a úděly dostávají se těm zemím, které jenom na 10 let zřeknou se práva přirážky zemské ukláduti.

Ale pánové, tenkráte finanční ministr a po něm i majorita říšské rady tutu konivenci odmítla a žádala v tomto § XIII., aby beze všeho časového obmezení prostě sněmové zřekli se tohoto svého práva přirážkového, při čemž, jak se zdá, na to se nepamatovalo, že by takové naprosté vzdání se přirážek zemských k této nové dani důchodové znamenalo v podstatě změnu zemského zřízení, kterou by prostá většina okupovati nemohla. Na toto finančnictví zemské - ještě několik slov o tom řeknu, jak se na to stát dívá - na to by neměl stát se dívati tak, jako by se úbohému žebráčkovi nějaká almužna občas podala. (Výborně!) Abych jen jeden případ uvedl.

Podívejte se do rozpočtu státního. Vidíte, že náklady na školství ve státním rozpočtu obnášejí asi 20 milionů zlatých. To jest všechno, to se ve všech zemích od vysokých škol, od středních Skol až do odborných a průmyslových škol se strany státu na školství přispíva. Vedle toho však pouze zemský sněm království českého votuje co rok na ně skoro plných 10 milionů. (Slyšte!) Zvláště na úhradu potřeb školských a to jest alespoň dvakráte tolik, co ze státních potřeb na školství v království českém připadá, a že jest školství v době naší jednou z nejnákladnějších úkolů veřejné správy. O tom, myslím, že neni žádného sporu.

Jen mimochodem bych protestoval proti tomuto odsuzování zemí, výhradně na nějake neb na nějakou reální daň.

To nestačí pro zastupitelský sbor, jako jest země, která má tolik úloh, a ne jako místní malá obec, kde stačí reální daň anebo pozemková daň, která má rozmanité nejširších kruhů a nejrozmanitějších potřeb se týkající úlohy, pro které se nevybírá starosvětská nepřímá daň, na kterou byste chtěli zem poukázati, jednou pro vždy nehodí.

Musíme se toho domáhati, abychom měli elastické modernímu vývoji vyhovující příjmy zemské, jako si je vindikuje stát, poněvadž paralelně jdou úkoly a cíle zemské správy s dosti obvodnými úkoly a cíly státními.

Druhá poznámka má týká se toho, co již četli jsme v přípisech vládních v příčině jakéhosi diferencování přirážek na naše přímé daně. A budiž mně jako zástupech městské kurie dovoleno o tom několik slov říci:

Když na říšské radě tento zákon votoval, bylo jak známo, usneseno, a stojí to v průvodním zákoně v čl. 8., že při reálních daních slevy nemají býti jako existentní považovány tenkráte, když jde o uvalováni přirážek zemských a ostatních. To stojí přímo a výslovně v zákoně, a tuším, že snahou naší strany nachází se v tomto článku slovo "předepsaných" (Posl. Dr. Fořt: Vorgeschrieben !) daní reálních.

V čl. 9. a následujícím mluví se o odpisech, které se konají při dani živnostenské, nebo i výdělkové. A tu neuvidíme podobného ustanovení, které ve skutečnosti dnes již neexistuje, že by se sleva na dani výdělkové měla považovati za neexistenční. Když se ale ukládají přirážky zemské, k ostatním daním, proč to tam není? (Tak jest).

To slavná vláda ve Vídni velmi dobře věděla, a podnes ví.

To tam není proto, že vláda byla toho přesvědčení, že daň živnostenská nebo výdělková, byla dosud tak neracionelně upravena, že právě nejnižší třídy poplatnické velkou měrou stěžovala, kdežto velkým pánům zjednávala velmi značné úlevy, tak že se jevila skutečná potřeba oblevu, zejména v nižších třídách daně živnostenské nebo výdělkové povoliti.

To vláda věděla, a proto tenkráte se dokonce nezasazovala o to, aby se tyto o tuto slevu zvýšené daně účtovaly tenkráte, když se mají na ně uvaliti přirážky zemské.

A, pánové, tady slyším pořád z Vídně vybízeni na slavný sněm, aby jen s tou živnostenskou, daní nakládal tak, jako se nakládá s reálními, to jest, aby také pokládal tyto daně za nesnížené, pokud jde o přirážky zemské.