státoprávními. Nahoře dobře vědí, že je mají držeti, a že by je mohli držeti, to dokazuje sousední říše německá, kde 25 států má úplnou samostatnost, má své dynastie, má své zahraniční zastoupení, kde 25 států tvoří tak mocnou říši. Co tu tedy vadí? proč nemůže býti 17 států této poloviny říše ustrojeno tak jako v Německu? Poněvadž v zemích koruny české jest ve většině národ Český, kterému ve Vídni se nepřeje, a nechce se dáti právo, poněvadž jest to národ český.

Pánové, musím se k tomu vrátiti, a na to by mělo býti žalováno také v adresse - co již pan. dr. Baxa uvedl, že právě, když se národ český o svá zaručená, uznaná a závazná i pro všecky nástupce na trůně práva hlásí, že přijde pro něho napomenutí a pronásledování a že se mu zakazuje násilím a mocí vojenskou, aby se ani o svá práva nehlásil. Pánové, já nebudu se o tom šířiti, jako pan dr. Baxa, ale mohl bych se dotknouti jen toho zklamání po r. 1871., tech dragonád za Herbsta, Giskry a pod Kollerem.

Když se takto jedná s národem, který tuto říši založil, a který je do dnes nejdůležitějším sloupem jejího udržení, který nejvíce přispívá na daních z krve, když se s ním takto zachází, tu myslím, že tato adressa nehodí se na pronásledovaného a utlačovaného, jako jest náš národ, nýbrž že by co byla spíše adressa pro naše Němce, kdyby chtěli adressu podati, kteří všechno mají, kterým se vede dobře, tak že by to byl akt zdvořilosti, jakési kurtoasie parlamentárni, ale pro utlačovaný národ to není.

To Vám pan dr. Baxa citoval z adressy, kde konservativní velkostatkáři měli většinu, anebo alespoň vedení, kde přímo přiznali, že se práva tak pevně a staleté utvrzovaná neplní a na to přímo žalovali. To vše v adresse Vaší, panové ale není.

Pánové, v Rakousku platí to staré pravidlo římské: "Divide et impera", Nám nikdy ve Vídni neukázali, když jim bylo zle, lepší tvář, proto, poněvadž nám chtěli něco dáti, anebo nám ulehčiti. To jsme viděli u našich politických předchůdců, kteří po 10 let povolovali všechna břemena a i nynější politická strana po dvě léta podporovala hraběte Badena a když vykonala svou povinnost, byla odstrčena a nebylo drženo zase nic z toho, co jí bylo připověděno.

Za takovýchto okolností myslím, že nemáme centralismu jedinému vše přičítati, nýbrž že máme jedenkráte učiniti opravdové připomenutí, aby se jedenkráte obrátilo, neboť jinak že tato říše za těchto okolností nemůže skutečně obstáti.

Myslím, velectění pánové, že zvláště v této době, kdy po 50 let Jeho Veličenstvo panuje v této říši, by se neměla s ničím, s žádnou žalobou, dělati tajnost aneb diplomatické okolky.

Postrádám také, velectění pánové, že v adresse - bylo ostatně na to již poukázáno - není položen patřičný důraz na ten nerovný loket, jakým se národu českému a národu německému v Čechách měří.

Velectění pánové, byli jsme toho svědky, jak v posledních dnech, jak ještě v dnech únorových po zrušení stanného práva nejednou k vůli německým studentům stalo se skutečné násilí se strany vojska a policie, pak skutečné prolévané krve nevinných. To se nestalo ani v Chebu a žádném německém městě, kde česká krev tekla.

Na to mělo by se poukázati a já to v adresse tím více pohřešuji, poněvadž kdykoliv večer jest mi jíti po ulicích pražských, jest nápadné ticho a mrtvo, tak že o nepokoji nemůže býti řečí, a přec neustále potkávám celé hlídky vojenské, celé čety pěchoty a koňstva.

To mi nevěští žádnou dobrou budoucnost z Vídně, to na mne činí dojem, že, jakmile sněmováni toto bude ukončeno, zase začne se s tím loktem německým ještě bezohledněji měřiti, a že potom orgány veřejné z Vídně vyvolávají samy nepokoj. To mne rmoutí, poněvadž vidím, že jest lid náš klidný a pokojný, ale, jak se tato většina našeho lidu dále bude urážeti, musí každý pochopiti, že si nedá urážek líbiti. Neboť obávám se, že zase přijde povolení, aby německé studentstvo vystupovalo vyzývavě v cereviskách.

Když se to stane, je to provokace českého lidu, který národně cítí, a tento lid jest sobě dlužen, že nesmí si to dát líbiti, a že pak následkem toho musí vídeňský apparát armádu celou postaviti na Příkopy, a zase národní boje budou tím rozdmychány, poněvadž se většina obyvatelstva bude urážeti.

To není žádná rovná politika, to je politika nezdravá, která jest nebezpečná pro národ český a pro tuto říši celou. Na tento nerovný loket melo býti v adresse poukázáno co nejrozhodněji, poněvadž, když tato říše nedovede býti ani národně spravedlivá, když nedovede hájiti práva většiny obyvatelstva českého, jakou má pro nás váhu? Jakou má pro nás váhu, když jsme psanci a beze všeho práva.

Velectění pánové! Já pohřešuji dále v adresse vyzvání ke koruně, aby zachovány byly zákony platné, tedy zákony, na které přísahali úředníci soudní, kteří přísahají, že zákony platné neporušené budou zachovávati.

Velectění pánové! To je alpha a omega celé nynější nezdravé politiky, ze které není žádného východu, ze které by však byl východ, kdyby byla dobrá vůle. Ať to učiní vláda; ale vláda to neučiní, poněvadž vláda nemá vůle své vlastní, vláda jest vládou koruny a vykonává její vůli. Ku koruně má se vznésti prosba, aby tato anarchie ve státě právním byla odstraněna, že soudní úředníci nezachovávají ani své přísahy, aby na tuto anarchii bylo upozorněno, a pak bychom měli rovnoprávnost na soudech, pak by musela ta zpupnosť německá býti odsouzena k mlčení, poněvadž přec žádný rozumný politik nemůže žádati, aby vláda byla nucena porušiti své úřední přísahy.

Ale bohužel u nás se to trpí, u nás se soudy k tomu tajně vyzývají, ano i zřejmě. Na to není v adresse žádného poukazu, tím méně žádosti nebo žaloby.

Kdyby byla speciální debata a kdyby se o adresse opravdově jednalo, pak bych si dovolil potřebné návrhy učiniti. Myslím však, že by to bylo zbytečné, a dávám tímto jen svému mínění výrazu. Když by to, pánové, nešlo, když by nás ani tenkráte vláda neposlouchala, pak jest povinností každého zástupce českého, aby se vrátil k národnímu programu, který byl v Nymburce ujednán a který vyžadoval od každé vlády položení základu k vyrovnání s národem českým. Takovouto formou mírnou, jakoby český národ ani nebyl utlačován, obávám se, že nepřijdeme k žádnému konci a že to nebude míti žádného výsledku.

Žaluje se náramně v adresse na bídu, že český sněm nemá žádné moci, aby se bídě opřel, aby něco na odstranění bídy učinil. Já jsem přinesl do slav. sněmu návrh, který opravňuje sněm, aby žádal vídeňskou vládu, aby vrátila aspoň část těch českých peněz do této vlasti, kde jest bída, aby to vrátila tomu poplatnictvu, od kterého bylo přebráno a které úpí v bídě, alespoň část, aby vrátila alespoň sněmu království českého aspoň takovou částku, aby mohla zem zaplatiti dluhy, poněvadž ve Vídni leží české peníze ladem, kdežto království české 4 pot. platiti musí. Zde bída se vzmáhá a uznati musíme, že sněm má k tomu právo, aby to od vlády žádal. Jaké se dostalo podpory mému návrhu? Jeho Jasnost nechtěl mi dáti ani slova k odůvodnění návrhu, nejen aby byla bída v Čechách potlačena, nýbrž aby i neležely na zmar přebytky státní ve státní pokladně, kde jest jich přes 300 milionů zlatých, kdežto my žádáme pouze 20 milionů zlatých. Nebylo mně povoleno návrh tento odůvodniti a žalem mě naplnilo, jak poklesla parlamentární povinnost poslanců našich, že poslanci čeští tento můj návrh ani nepodporovali. Na to mělo býti poukázáno v adresse, že tyto přebytky kasovní přec 300 milionů zlatých obnášející jsou nezdravé, že mají býti vráceny lidu dle zásad národohospodářských, aby se lidu polehčilo.

Kde jest pravá ústavnost - nejedná se o fráse - není žádných kasovních přebytků třeba. V Anglii se to netrpí, a v Uhrách mají jen kasovní přebytky v takovém množství, jaké potřebují k výplatám z pokladny státní. Více přebytků kasovních se netrpí. Již před 4 lety, jakmile jen 20 millionů přebývalo, vynaloženo bylo těchto zbytečných 20 millionů zlatých na úpravu řek, založení nových drah, podporování továren, kterých v několika letech vláda uherská, jak její ministr prohlásil, 40 podporovala, t. j. po uherském způsobu vystavěla. U nás si nedovolíme žádati, aby vláda konala, co jest její povinností. Nejen vláda vídeňská a centralismus, ale i samí faktorové zákonodárství, zástupcové lidu mají v tom vinu. Proč? Poněvadž ve Vídni nechce žádná strana tímto "noli me tangere" se zabývati. Vláda nechce, aby se o kasovních přebytcích mluvilo, a každá strana, která chce býti stranou vládní, těmto kasovním přebytkům se vyhýbá, a vyhýbají se jim i naši krajané němečtí, kteří vědí, že ty kasovní přebytky mají jiné pozadí, že se z nich zbrojí, a to pan ministr sám v roce 1884 přiznal beze všeho, pro koho se zbrojí, totiž pro úhlavního nepřítele tohoto soustátí a zemí českých, totiž pro Německo. Co dělají zástupcové čeští? Majíce v roce 1890 usnesení, že dokud škodlivý trojspolek trvá, mají proti němu se postaviti neučinili tak, a pan zpravodaj musí přiznati, že neměl dosti chvály v delegacích pro trojspolek, ačkoliv se dožil za podporování Badeniho citlivého odkopnutí.

Aby se zájmy českého lidu hájily, mělo se v delegacích hlasovati proti celému vojenskému rozpočtu, poněvadž nejvíce přispívá na něj národ český, a, mělo se žádati za vydání kasovních přebytků, aby tato zvrácená státní mašinérie, toto zvrácené hospodářství mělo konce.

Žalujeme na bídu a částečně máme sami vinu.

Ale, pánové, co hlavně pohřešuji v adresse, jest to, že na to hlavní zlo, na ten kořen našich svízelů není vůbec poukázáno, a to jest na politiku zahraniční, poněvadž jak jest politika zahraničná špatná, tak také politika vnitřní jest špatná a na škodu lidu.

Nesmí se mi vytýkati, že na tomto slavném sněmu nemám, pánové, mluviti o zahraniční politice. To je nejzávažnější a nejdůležitější věc celého poplatnictva a my máme k tomu právo. Mohu se odvolati na citovaný základní zákon zemský, na základní zákony, na státoprávní adresu z r. 1871 a na nejvyšší kabinetní list z r. 1848, že tomuto sněmu přísluší právo raditi se o všech záležitostech zemských a podávati o nich návrhy.

To zajisté týká se nejvíce poplatnictva, by zbytečně nebyly peníze vydávány a zvláště na takovou věc, která je nejškodlivější a která stoupá, jako je zbrojení. O tom ani slova nenalézám v návrhu.

Nemusím podotkonuti stran kompetence, že i podle obnoveného zřízení zemského a až do císaře Leopolda radili se sněmové zemští a často se vzpírali proti zahraničí politice, povolova-li vojsko, sami dávali na ně příspěvky a sami vojsko stavěli.

Tu není žádné pochybnosti, a kdo by to popíral a chtěl by v tom viděti hrozitánství nebo vypínání, uznal by, že nestojí na stanovisku samostatnosti království Českého, neboť království České podle našeho státního práva, které dosud platí, jest tak samostatné jako království uherské, což vrcholí v tom, že zástupcové zejména zemí českých mají právo nepopiratelné volby krále v případu vymření rodu panovnického.

Pánové, která země má nepopiratelné právo takové, má příznak té největší samostatnosti. Není tedy žádnou smělostí, ukazuji-li na to, že není v adrese ani zmínky o zhoubném vedení záležitostí zahraničních.

Nebudu svůj program, který jest znám a program národa českého a každého Rakušana, opětovati, že celá minulost! naše ukazuje k tomu, že náš nynější spojenec a přítel, od kerého závisíme, jest nejnebezpečnějším a že za toto spojení, které veliký státník provozoval, vedla se proti nám ta nejzhoubnější hospodářská válka, která nás velmi poškodila. Nebudu uváděti, že byl spojen s velkostátem ruským vedle nás, a že každým okamžikem mohlo nastati, že naše říše bude odkopnuta. Na to se má poukázati, že zbrojení jest marné a bídu českého národa má v zápětí. I toho v adresse nevidím; že to jest pravda, musím několika slovy, ač to je mimo adresu, podotknouti.

Co má toto soustátí rakousko-uherské ze spolku s Německem? Má alespoň ten kousek Bosny a Hercegoviny za celý ten čas; s Ruskem dávno ve srozumění přátelském mohlo míti obě tyto země již definitivně připojeny. A říkal jsem to před lety a dnes se to osvědčuje, že mohl býti též obchodu rakouskému přístupen přístav Soluňský a že nyní bylo by Rakousko na cestě do východní Asie.

Místo toho nemáme ani Bosny, ani Hercegoviny, nemáme ani těchto zemí, my jsme finančně velkostátem jen poloviční třídy; kdežto ostatní velmoci, jako Německo, rozšiřují svůj zahraniční obchod, my klesáme, kdežto na straně Ruska bylo by umožněno ze Soluně vydobýti si obchodního stanoviska na Žlutém moři, místo nás po straně Ruska dělají to naši spojenci, Německo, kteří si tam učinili veliké obchodní spojení, krátce, kteří tím povznesli obchodní vývoz Německa.

Rakousko upadá proti Německu, kdežto by přiblížením se k Rusku musilo stoupati, a tehdy by nemohlo mu ujíti, aby tam mělo obchodní přístav.

To jsou ty dnešní poměry, to jest ta životní otázka pro Rakousko, jehož obchodní i zahraniční bilance neustále klesá, aby v tom ohledalo nápravu, ale ve spojení s Německem pomáháme jenom jemu že ono na straně Ruska bohatne a my slábneme a tak ve spojení s Německem bude pozbývati Rakousko čím dále tím více své váhy zrovna tak jako Itálie. Na tyto okolnosti nezdravé mělo tedy podle mého přesvědčeni v adressním návrhu zvláště býti ukázáno a koruna přímo býti požádána, aby v zájmu této říše, v zájmu většiny slovanských národů a v zájmech svých vlastních zanechala nynějšího směru politiky zahraniční a ten skutečný rakouský směr nastoupila, který již tak začal se utěšeným ukazovati, ale který, jak se zdá, zase nějakými pohromami utrpěl.

Pánové, ale pak jest to povinností zástupců lidu českého, aby tento směr, pak jest to jejich národní povinností, když jsou k tomu- vysláni, bezohledně a pevně hájili.

Pánové, překvapen jsem byl dnešním prohlášením slavné vlády.

Takové námahy, takové vyjednávání a jezdění do Vídně, konečně po takových velikých vyjednáváních mezi spojenci jest nam projeveno, že se bude o adrese jed nati slavnostně.

Pánové, my vidíme, že to s tou ústavou prosincovou a s celým tím aparátem centralistickým, s tím špatným dirigováním z Vídně nejde a my ukazujeme přece dobrou vůli - to nemohu upříti adrese - my ukazujeme na to, že by se dalo všemu odpomoci vyhověním státoprávních požadavkům, vyhověním smlouvám s národem českým učiněným Ale ta slavná vláda najednou přijde, že ona nestojí na stanovisku státoprávním.

Co to znamená ? To znamená zase tu celou tendenci, o které jsem se vyslovil, jak v Rakousku panuje.

Pánové, všichni králové čeští přísahali, že budou práva tohoto království a spravedlnost zachovávati. Já jsem, pánové, naznačil všechny ty zákony základní a jejich doplňky, které byly v královské přísaze obsaženy, Jeho Veličenstvo uznal tato práva výslovně, ústně i písemně, pánové, slavnostně přislíbil, že je splní, J. V. to uznal a český národ má v krvi to přesvědčení.

A pak nyní přijde Jeho vláda a praví: "Ne, J. V to nebude zachovávati!" a my tady ještě máme takový nátěr, aspoň většina, že této vládě důvěřuje, že s ní vyjednává.

Němci mají všechno, oni s ní ani nejednají, poněvadž tu není žádná poctivost, poněvadž tu není mravnost, poněvadž nunquam tenet compromissum, že morálnost v této říši, v tomto království tak hluboce klesla, že se řeklo, ne, na tom vláda nestojí, co jest povinností, co jest právním závazkem Jeho Veličenstva, co on právoplatně přislíbil a co by musel splniti, kdyby byl obyčejným občanem. (Hlas: To je to!) Vláda prohlásila, že na tom nestojí, že nás odkopává, že to není nic podle prohlášení vládního. Služte nyní vídeňské vládě !

Stojí-li vláda na takovém stanovisku, tu se má vstoupiti na stanovisko nymburské a jednati důsledně podle příkladu Němců, neboť sami nic nedají českému národu, dokud nebude neústupný a dokud mu něco dáti nemusí.

Pan dr. Engel hleděl trochu omlouvati toto celé vzezření adresy, že jest výsledkem kompromisu.

Pánové, já přiznávám, že tomu tak jest, ale pan dr. Baxa již porovnával bývalé adresy a nynější.

Tenkrát také tyto adresy byly kompromisem, výsledkem kompromisu mezi klubem a mezi našimi předchůdci politickými a to byla světla, hr. Clam Martinic Jindřich a jiní. To byla světla politická a to byla také věc kompromisu a tam se praví: My stojíme na tom právu staletém, uznaném Vaším Veličenstvem a to žádáme, aby bylo plněno. Zde nic takového nemáme a proto ten kompromis nynější je náramně slabý a mne nenaplňuje žádnou důvěrou a jen ze šetrnosti, poněvadž nikoho, kdo s Českým národem dobře smýšlí, a já jen známky toho projeví nechci odsuzovati, neboť kdybych ten žaltář otevřel, řeklo by se, že lejí do ohně olej, o věci se nešířím.

Pánové! Tak dnes z úst Jeho Exc. p. místodržitele víte, že nechtějí závazné smlouvy a přísahy královské držeti a komu to ještě není poučením, jak má národ český zastupovati, tomu jest již darmo co mluviti. Proto, pánové, myslím, že na konci 50 let o jubilejní slavnosti měly všechny tyto věci, všechny tyto útisky a stížnosti národa českého přímo býti koruně sděleny a předneseny tak upřímně a pravdivě, jak se staly a jak to také adresa z r. 1871 několikrát opakuje, Že v tom nemůže viděti urážku, nýbrž lojalnost k J. V., když se mu pravda sděluje a Jeho závazky připomínají.

To v této adrese nikde nemáme, to není adresa národa utlačovaného, to je adresa z doby zcela zdravé, konstituční, za pravidelné ústavnosti, kde je stát právní, ale v našem státě je to velmi slabé.

Já jsem jen chtěl, pánové, svému přesvědčení dáti místa, a žal i rozechvění beztoho jest na mně viditelno, já vím také, že bych věc nenapravil a nemohl jsem proto jiný návrh podati.

Za té celé situace nynější národa českého tak smutné přece neztrácím veškeru důvěru; vždycky přicházím ku svému přesvědčení starému podle okolností této říše, která nám nic nedá, pokud nemusí, že jen vlastní sila a vytrvalost národa českého může ho vyvésti z tohoto labyrintu a také síla zástupců jeho, kteří se musí teprv voliti, kteří musí býti důslední, kteří musí na svých usneseních státi, kterých nesmějí sami rušiti. Národ takový, který bude sám sobě oporou, který se sám neopustí, ten nezajde, když celá tato shnilá říše zajde. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči řečník, který jest zapsán ještě pro návrh komise. Dávám mu slovo.

Princ Ferdinand Lobkovic: Slavný sněme! Strana, které mám čest přináležeti, uložile mi, abych sl. sněmu učinil následující prohlášení:

Strana konservativního velkostatkářstva neměla a nemá v úmyslu pouštěti se v rokování o tomto předmětu. Z důvodu toho nehodláme odpovídati na řeči proti návrhu komise pronesené.

Z tétéž příčiny omezujeme se oproti neočekávánému prohlášení vlády na krátké prohlášení naší strany, že nehledíce na stanovisko té které vlády setrváváme na zásadách námi vždy hájených a častokráte vyslovených. (Výborně! Trvalý potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Kramář: Slavný sněme! Debata o státoprávní adrese k veliké mě žalosti nebrala se takovým proudem, jak jsme si to představovali. My myslili, že, když v celém českém národě a u všech těch, kteří věrně stojí na státoprávním stanovisku, bylo tak veliké rozechvění, bude-li možno přece zde na sněmu k adrese přijíti že když konečně k tomuto rokování přijde, že bude mohutným projevem všech těch, kteří tomuto stanovisku věrni jsou, že vyhneme se v okamžiku tom všem malichernostem a maličkostem a míti budeme před sebou jen to jediné veliké, co nám jest společno.

Proto hluboce lituji, že takovým proudem brala se debata, lituji toho, že bylo se strany jednoho pana řečníka, pana zástupce za Sušici mluveno o různých klepech a povídáních, bez kterých se žádná jeho řeč neobejde. Ze vyčítal mi různé věci, to se mne nedotýká, že opakoval staré, dávno vyvrácené věci o anachronismu fundamentálních článků, což jsem nikdy neřekl, to jest věcí lhostejnou, z toho si nedělám nic, jako vůbec z osobních útoků; ale to mne bolí, že v tak velikém momentu pan poslanec za Sušici nemohl na tyto maličkosti zapomenouti. Pan poslanec za Sušici vytýkal nám, co jsme všechno do adresy nedali. Měli jsme dáti do adresy, kde po tolika letech sněm království Českého sjednocuje se na adrese k Jeho Veličenstvu králi - měli jsme tam mluviti o kasovních přebytcích a buršáckých čepičkách ?

To jest nevážnost k tomuto velikému momentu. Chci jen ještě něco říci: pan poslanec za Sušici diví se, že jsme nemluvili o zahraniční politice. Já nikterak nechci upírati - bylo by to proti veškerému našemu stanovisku o právech tohoto sněmu království českého, - že máme zde právo mluviti o zahraničných poměrech. O tom není nejmenší pochybnosti, ale je otázka, zdali se musí při všem o všem mluviti.

Budiž mně však dovoleno, abych se obrátil k vývodům p. poslance za Kolín, který přednesl celou řadu trpkých žalob.

Nikdo proti tomu nemůže nic míti ale jenom proti tomu dovolil bych si vysloviti se, aby si snad nemyslil, že jen on ty žaloby cítí. To, na co on zde žaloval, cítí v národě českém nás více, ale jest jiná otázka, zdali jest vhodno o všech těch věcech zrovna v nynějším okamžiku mluviti. On činil nám výčitky, že různé věci v adrese nejsou.

Ale pánové, jsou ty věci, o kterých se zmínil, tím zapřeny ? A jest potřebí, aby vždy všecko se podškrtnulo, aby na všecko se kladl takový důraz, aby každý, i kdo neumí čísti, tomu rozuměl? To snad není zapotřebí.

Pánové, adressa, tak vážný politický a státní akt, adressa tak vážného sněmu jako jest sněm království českého, musí se pohybovat na jisté výši a úrovni, tam není místo pro podrobné uveděné rekriminace, ta musí svůj cíl hledati výše, a já myslím že není nepravdou, co se říká, že je větší síla a odvaha v umírněnosti, než v tom, všecko říci. (Výborné). Nebude snad nám to vytýkáno, že hle děli jsme, abychom přivedli k místu sneseni slavného sněmu o adresse, a já opakuji to, co řekl posl. dr. Engel, že adressa jest dílem kompromisu, že na této adresse jako dílem kompromissu nesmí býti nic měněno bez svolení obou stran.

Já tedy, ač tyto návrhy nebyly ani podporovány, mám za svou povinnost prositi slavný sněm, aby adressu přijal tak, jak jest navržena, beze změny.

Ale nyní dovolte mně, abych se obrátil ještě na jeden zjev debaty, který, - a to řeknu docela upřímně - mně ještě více zarazil. Jeho Excellence pan místodržitel měl jménem vlády za svoji povinnost, podat zde velmi kategorické prohlášení.

Není to snad nepravda, že jest k tomu potřebí jistého státního umění, věděti kdy se má co říci, a kdy se co říci nemá. (Výborně. Veselosť. Hlasy:,, A jak se to má říci. ")

Mimo to jestli se má říci něco s jistou, poněkud vyzývavou určitostí, nebo jestli se to má říci tak, aby - jak bych řeklta trpká pilulka byla oslazena. Já pravím, že jest k tomu jistého státnického umění třeba, a ponechávám soudu slavného sněmu, bylo-ji státnické umění u vysoké vlády, právě v tomto momentu přijíti s takovým prohlášením.

Divím se tomu, že našli jsme u vysoké vlády právě v tomto momentu jistou rozhodnost, kterou jsme v jiných okamžicích a nejen snad my, nýbrž i jiní velmi pohřešovali. (Tak jest. )

Mně se zdá, že nebylo potřebí, aby vysoká vláda tuto svoji rozhodnost obrátila neprávem proti nám (Tak jest), a aby začínala se svojí rozhodností u většiny českého sněmu (Výborně).

Toho si většina českého sněmu nezasloužila, od této vlády, poněvadž většina českého sněmu se obětovala dosti (Hlasy: Až příliš) pro věci celému státu společné, aby zasluhovala takovéto jednání. To měl jsem za svoji povinnost říci, a myslím, že v tomto případě nacházíme se úplně v jednomyslném souhlasu celého slavného sněmu.

Jest to zvláštní, že dnes dne 26. února v památný den vzdání únorovky, měla zase jedna vláda vídeňská za svoji povinnost říci českému sněmu svoje "non possumus".

Ale vláda vídeňská by neměla zapomenout, že poměry se poněkud změnily.

Když byla vydána únorovka, když takovým způsobem vyplněny a provedeny byly zásady říjnového,, diplomu", tehda stály, velectění pánové poměry docela jinak. Tenkráte ještě neviděl celý svět a snad i ti, kteří centralismus pomohli tvořiti, co ten centralismus dovede vykonati, a kam přivede celou říši. (Tak jest!) Ale pánové dnes, když sami ti tvůrcové oné centralistické soustavy, když ti sami nejtěžším způsobem, poškodili tuto centralistickou soustavu, když dnes má vysoká vláda za svou povinnost takovým rozhodným způsobem obrátiti se proti státoprávním stranám na sněmu českém, pak myslím, že jest to, mírně řečeno, poněkud aoachronismus. (Výborně! Naprostá neschopnost !)

Konečně ať pánové z té strany radikální nám vyčítají, že naše adresa není dosti rozhodná, že v ní není všecko to, co český člověk cítí, já to popírám; v té adresse jest všecko, co každý upřímný Čech cítí, ale ať se nám také činí výčitky se strany vlády, já jsem o tom pevně přesvědčen, že většina českého sněmu se ve svém přesvědčení zviklati nedá. (Výborně! Hlučný potlesk!) Vlády přicházejí a vlády jdou. (Hlas: A půjdou co nejdříve !)

Ale to, pánové, co zůstává, to jest věrnost přesvědčení, věrnost programu, věrnost k historickým tradicím a víra v to, že právo tohoto království, že právo a spravedlnost a nejen právo a spravedlnost, nýbrž také ten nejvlastnější prospěch této říše na konec zvítězí. (Výborně! Potlesk!)

Já dovoluji si odporučiti Vám ještě jednou nezměněné přijetí adresy. (Výborně ! Hlučný potlesk!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasovaní jest tištěný návrh na adressu, který byl podán se strany komise k tomu zvolené.

Jak jsem sobě dovolil prohlásiti již na začátku rokování, mám za to, že tato adressa tvoří jediný celek a mám proto i za přiměřené, abych o návrhu na adresu dal hlasovati v celku.

Gegenstand der Abstimmung ist die von der Adresscommission dem hohen Hause angetragene Adresse, welche sich gedruckt in den Händeu der Herren befindet. Ich habe im Anfange der Verhandlung darauf hingewiesen, dass ich den Antrag der Commission als ein Ganzes auffasse, und beabsichtige daher auch die Abstimmung in der Weise einzuleiten, dass ich über den Adressentwurf als Ganzes abstimmen

Činí se proti tomuto spůsobu hlasování námitka?

Wird gegen die Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Žádám pány, kteří přijímají návrh komise, by ráčili ze svých křesel povstati.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag der Commission annehmen, sich von ihren Sitzen zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

(Hlučné a dlouhotrvající: Výborně ! a Sláva! Hlučný a dlouhotrvající potlesk. )

(Langanhaltender Beifall. )

Odročím nyní schůzi na krátkou dobu a žádám pány, aby ráčili opět se v zasedací síni sejíti za čtvrt hodiny.

Ich werde nunmehr die Sitzung auf kurze Zeit unterbrechen, und ersuche die Herren, sich in einer Viertelstunde wieder im Hause einzufinden.

(Schůze přerušena ve 2 hod. 5 minut odpoledne.

Unterbrechung der Sitzung um 2 Uhr 5 Minuten Nachmittag. )

(Schůze opět zahájena ve 2 hod.

40 min. )

(Wiederaufnahme der Sitzung um 2 Uhr 40 Min. )

Nejvyšší maršálek zemský: Zahajuji opět schůzi.

Ich eröffne wieder die Sitzung.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Beuchtes der Budget-Commission über die Regierungsvorläge mit dem Gesetzentwinfe betreffend die Befreiung der mit dein Reichsgesetze vom 25. Oktobet 1896 R. -G. -Bl Nr. 220 eingeführten Perfonaleinkommensteuer von allen der Kompetenz der Landesgesetzgebung unterliegenden Zuschlägen und die Abänderung des § 84 der Gemeindeord-