ho-li se na předměstích platí, nýbrž že zvolí zajisté druhou eventualitu, totiž aby předměstským obcím činžovní daň zvýšil. Podání toto učinila Praha bez vědomí zástupců předměstských obcí, a tito věru nejsou král. hlav. městu Praze za tu přímluvu u finančního ministra vděčni.

Ale ještě v jiném směru jest si zástupcům předměstských obcí stěžovati na jednání zástupců města Prahy.

V poslední schůzi, která se odbývala pod předsednictvím p. dr. Podlipného na radnici staroměstské, prohlásili zástupcové předměstských obcí, že si přejí, aby nejdříve byla sloučena tato 4 předměstí: Smíchov, Karlín, Vinohrady a Žižkov s Prahou a pak teprve, aby oni společně si přibíraly ostatní obce kolem Prahy ležící.

Z tohoto prohlášení jde zřejmě najevo, že vůle těchto předměstských obcí aby s Prahou byly sloučeny, jest a byla upřímnou, poněvadž velmi málo by jim záleželo na tom s kterými obcemi Praha se spojí. Pan dr. Podlipný prohlásil, že sdělí přání toto s městskou radou Pražskou, a tu pak předměstské obce očekávaly, kdy budou opět svolány, aby jim bylo sděleno, jaké stanovisko vůči tomuto přání předměstských obcí městská rada Pražská zaujímá. Praha ovšem neuznala ani za vhodné, svolati opět zástupce předměstských obcí, a teprve v novinách z referátu o schůzi obecních starších dne 6. září předešlého roku odbývané se dočetli, že naopak městská rada pražská učinila sboru obecních starších návrh, aby bylo usilováno nejdříve o sloučení nikoliv Prahy s předměstskými obcemi, nýbrž i Bubenčem a Libní, a aby v příčině skončení ostatních obcí předměstských byly podány zprávy k místodržitelství a zemskému výboru za provedení dalšího jednání a podání potřebných předloh sněmu.

Tím Praha bez odpovědi zástupcům předměských obcí veškeré vyjednávání s předměstskými obcemi o sloučení s Prahou přerušila a nastoupila cestu, o které soudí předměské obce, ze neznamená nic jiného, než že je v úmyslech Prahy předměstské obce ke sloučení s Prahou za každých podmínek donutiti.

Proč by měl zemský výbor zahájiti vyjednávání mezi Prahou a předměstskými obcemi, když vyjednávání to mezi Prahou a předměstskými obcemi se dalo, a ví se již předem, že předměstské obce u zemského výboru neučinily jiné podmínky, než jaké učinily tehda, když o sloučení s Prahou přímo vyjednávaly.

Prohlašuji, že leží-li v návrhu komise pouze to, aby sněm učinil projev, že pokládá v zájmu veřejném za důležité, aby předměstské obce s Prahou byly sloučeny v jeden celek a že se proto vláda vyzývá, aby veškeré překážky, které tomu brání, odstranila a tedy ovšem, poněvadž překážkou jest obávané zvýšení činžovní daně na předměstích, že to má zůstati při dosavadní činžovní dani v předměstích a že také potravní čára, na předměstí rozšířena nebude, že v tomto případě veškeré předměstské obce s tímto návrhem sněmovní komise souhlasí. Jestli však návrh komise a kroky Prahy, dovolávající se intervence vlády a zemského výboru znamenají, a je-li v úmyslech Prahy - a žádám v té příčině p. dr. Podlipného za vysvětlení, aby bylo jasno mezi námi - donutiti předměstské obce ku sloučení s Prahou a to i proti jejich vůli i tehda, jestliže vláda podmínkám předměstských obcích nevyhoví, pak prohlašuji, že předměstské obce nejen toto jednání neschvalují, nýbrž že vším úsilím brániti se budou tomu, aby proti jejich vůli bezpodmínečně byly s Prahou sloučeny.

Kdyby vláda nevyhověla podmínkám předměstských obcí, které jsou zcela oprávněné, pak není žádného spravedlivého důvodu pro nucené bezpodmínečné sloučení předměstských obcí s Prahou. Jestliže pravíte, že jest toto sloučení předměstských obcí s Prahou věcí celého národa, uznávám to zajisté i já, ale mohu na to odpověděti, že jedná-li se o povinnosti národní, nalézá se obyvatelstvo předměstských obcí v obětavosti k účelům vlasteneckým vždy v prvních řadách. Když by však Praha setrvala na tom, aby byly obce předměstské sloučeny s Prahou i tehdy když by vláda podmínkám předměstí nevyhověla pak by z toho spíše následovalo, že se zde nejedná ani tak o věc národa, nýbrž o to, že Praha svými finančními prostředky na úkoly hlavního města nestačí, a že se hledá ten, kdo by jí pomohl tyto potřeby spolu platiti. Kdyby se jednalo jedině o věc národa, pak není zapotřebí, aby bylo sloučováno také jmění Prahy s jměním předměstských obcí, nýbrž by postačilo, aby Praha s předměstskými obcemi byla toliko sloučena v jeden politický celek. Kolega p. inž. Kaftan pravil, že jest spravedlivé, aby předměstské obce přispívaly na potřeby Prahy, poněvadž prý mají předměstí z Prahy prospěch Na předměstích jsou zase toho náhledu, že má Praha větší prospěch z předměstí než předměstí z Prahy, že by Praha nemohla ani tak obstáti bez předměstských obcí jako by mohly předměstské obce obstáti bez Prahy. Vždyť jest známo, že obyvatelstvo předměstských obcí chodí nakupovati veškeré své potřeby do Prahy, ale že by snad pražské obyvatelstvo chodilo nakupovati do předměstí, to nebude zajisté ani nikdo tvrditi. Z toho má Praha mnohem větší prospěch, než jestliže několik snad pražských úředníků bydlí na předměstích, poněvadž i vzdor tomu jest v Praze o byty a krámy nouze, kdežto na předměstích jest nouze o nájemníky. Praví se, jak by přišel ktomu majitel domu na př. na Pohořelci neb u král. Vinohradech ležícího, aby mel platiti o mnoho vyšší činžovní daň než jeho soused na předměstí?

To nechť si Praha vyrovná s vládou. Platí-li soused na předměstí již bez toho tak vysokou daň činžovní, pak jest zajisté mnohem rozumnější, aby Praha žádala od vlády, aby snížila v Praze činžovní daň na tolik, mnoho-li se platí na předměstích, než aby jí dávala pokyny, aby sousedům na předměstích daň činžovní zvýšila, neboť ze zvýšení toho neměla by Praha prospě hu žádného leda tu škodolibou radosť, když ona platí mnoho, ať sousedi platí také, což zajisté v intencích Prahy neleží.

Pan dr. Zahoř uvedl, že stanovisko výhodnější správy obecní zejména ohledů zdravotních toho vyžaduje, by předměstské obce byly s Prahou v jeden celek sloučeny.

Rozkvět předměstských obcí podává nejlepší důkaz o tom, že jim jejich samostatnosť, jejich samospráva rozhodně svědčí. Je to přirozené, poněvadž zajisté výhodněji dá se spravovati menší obvod než obvod veliký. Jest přehled potřeb obecních, rychlé provádění nutných prací, kontrola obočního hospodářství mnohem snadnější.

Jestliže mluvil přítel p. inženýr Kaftan o Londýně, pak měl také uvésti, že právě v Londýně v poslední době provádí se decentralisace obecního hospo lářství.

My také v říši domáháme se decentralisace a zde doma bychom chtěli zavésti centralisaci obecní správy.

Pan poslanec dr. Zahoř, který opětně dnes kladl velikou váha na zdravotní ohledy, mně již v loni prokázal tu pozornosť, že mne upozornil na to, že, až přijde do Prahy cholera, prvním, kterého vezme, budu já.

Pan dr. Zahoř může se ve všech předměstích přesvědčiti o tom, že je tam o zdravotnictví náležitě postaráno. Kanalisace, dlažba, čistění ulic je vzorně obstaráno. (Posl. Březnovský volá: "Mají umrlčí komory. ")

Po sněhu a dešti jsou ulice smíchovské za půl hodiny čisté, ale v Praze často leží sníh několik dní, někdy až se sám rozhřeje.

Pan poslanec dr. Záhoř může býti ubezpečen, že, jestli cholera do Prahy přijde že nepřijde asi z předměstí do Prahy, nýbrž spíše z Prahy do předměstí, kam jí konsumenti předměstští, kteří do Prahy chodí nakupovat, zanesou.

Jedná-li se o to, aby se pracovalo při správě obecního hospodářství v předměstích dle stejného systému jako v Praze, pak k tomu není sloučeni zapotřebí, poněvadž se tak již i dnes děje.

Vždyť je známo, že stavební řád a jiné zákony platí nejen pro Prahu, ale i pro předměstí.

Jestliže se poukazuje ve zprávě komise- a bylo to také dnes zde řečeno na kanalisaci, pak technikovi p. posl. Kaftanovi jest zajisté známo, že v kanalizaci připojuje se síť z předměstských obcích na hlavní síť pražskou, tedy provádí se kanalisace v Praze a v předměstích soustavně dle jednoho systému.

A pak jest zajisté lhostejné, platí-li se to z jedné kapsy nebo ze dvou, a není nevyhnutelně zapotřebí, aby se to muselo platiti z kapsy jedné.

Poukazuje se ve zprávě komise na to, že jest sloučení předměstí s Prahou nutné také z toho důvodu, že Praha obrala si také za úkol, opatřiti Prahu pitnou vodou.

Praha pitnou vodu již tak dlouho hledá, že by to předměstské obce věru nenadchlo, aby se proto s Prahou spojily. Ostatně nezabývá se touto otázkou více Praha, nýbrž česká spořitelna sama se uvolila na svůj náklad opatřiti pitnou vodu nejen pro Prahu, ale i pro předměstí.

Pan posl. Kaftan vyčetl Smíchovu, že prý potok Košířský znečišťuje Vltavu, jak by k tomu Praha přišla, aby měla přijímati znečištěnou vodu z Košířského potoka.

Nevím, zda po sloučení předměstských obcí s Prahou by Praha přistoupila k vyčištění potoka Košířského; vždyť nevyčistila si dosud ani svůj Botič. Není-li skutečně v úmyslu Prahy donutiti předměstské obce ke sloučení s Prahou i tehda, když vláda podmínkám předměstských obcí nevyhoví a prohlásí-li pan dr. Podlipný, že to v úmyslech Prahy neleží, pak odvolám vše, co jsem proti sloučení uvedl, jinak při tom trvám.

Avšak, jestli je to v úmyslu a v intencích Prahy, i když vláda podmínkám předměstských obcí nevyhoví, donutiti je přece proti jejich vůli ku sloučení s Prahou, pak mám za to, že se k tomu nemůže propůjčiti ani vláda, ani zemský výbor. Aby zemský výbor mohl podati sněmu návrh zákona na sloučení obcí předměstských s Prahou, jest po zákonu nutné, aby docíleno bylo dříve úplného dohodnutí mezi Prahou a předměstskými obcemi, kteréžto dohodnutí musilo by býti schváleno obecním výborem a okresním zastupitelstvem.

Kdyby takového dohodnutí docíleno nebylo, pak nemůže tento nedostatek tohoto dohodnutí býti nahražen žádnou instancí sebe vyšší.

Připouštím, že by se to i vládě zamlouvalo, poněvadž kde se dá něco získati pro státní pokladnu, k tomu se vláda nedá nutiti, zejména když se ještě vládě řekne, že by tím vláda Praze učinila velkou koncessi.

Ale se stanoviska právního donutiti předměstské obce proti jejich vůli, ke sloučení s Prahou i tehda, když by vláda podmínkám obcí předměstských nevyhověla, bylo by nespravedlivým násilím, spáchaným na předměstských obcích.

Odvolávání se na Vídeň zde nemá místa. Jestliže bylo snad ve Vídni spácháno bezpráví, toto bezpráví nestalo se ještě právem, aby se někdo mohl na ně odvolávati.

Ve Vídni nebylo se také tak citelně dotknuto materielních zájmů tamních předměstských obcí, jako by to bylo v Praze.

Pan poslanec dr. Žáhoř dovolával se benevolence vlády. Já jsem upřímným a řeknu otevřeně, že nemyslím, že vláda bude ku Praze tak benevolentní jako byla k Vídni. - Avšak již ten pokus Prahy, aby, i kdyby vláda nevyhověla podmínkám předměstských obcí, Praha tyto předměstské obce i proti jejich vůli ku sloučení s Prahou donutila, kdyby se nezdařil, by veškerou akci sloučení předměstských obcí s Prahou na dlouhá léta zmařil, poněvadž by pak nebylo více té ochoty ke sloučení předměstských obcí s Prahou, jaká ochota nyní skutečně jest.

Předměstské obce přejí rozkvětu Prahy, ale předměstské obce také žádají na Praze, aby i ona rozkvětu předměstských obcí přála.

Otázka velké Prahy nesmí býti snad řešena jedině se stanoviska zájmu Prahy, otázka tato musí býti řešena také se stanoviska zájmu předměstských obcí (Hlasy: V zájmu národním a celého národa!)

Kdyby, pánové, Praha docílila, aby předměstské obce byly sloučeny s Prahou i proti jejich vůli bezpodmínečně, tudíž za cenu finanční zkázy obcí předměstských, tak by viděly předměstské obce vždy v Praze příčinu hospodářského úpadku předměstských obcí. Jen na dobré shodě založené sloučení předměstských obcí s obcí Prahou jsouce spojeny v silný celek, mohou utvořiti silnou velikou slovanskou Prahu a toho si přeju jak já, tak i veškeré předměstské obce.

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu je dále přihlášen pan poslanec Dr. Podlipný.

Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Podlipný: Slavný sněme! Nedomníval jsem se, že v této věci tak důležité a již při formální stránce, při formálním tedy návrhu, budu nucen uchopiti se slova.

Byl jsem ale provokován, ba přímo attakován a mohu říci, že celá řeč poslední mě přivedla tak z rovnováhy, že jsem nevěděl, slyším-li hlas z české strany (Tak jest!) aneb snad v tomto momentu, zdali někdo jediné v národní ráži jakési mluví ze strany německé. (Výborně!) Jsem přesvědčen, že by ani pánové z německé strany takovým způsobem nepromluvili, jako promluvil řečník z české strany, z našeho středu, v této otázce v plné sněmovně. (Tak jest! Výborně !)

Nechť si položí ruku na srdce, komu vlastně učinil k potěšeni řeč svou, komu vlastně tím více prospěl a čí věc byla poškozena ! (Tak jest!) Já na osobní invektivy, zejména že bych byl nejvíce já jakožto největší nepřítel poškodil otázku sloučeni Prahy, pánové, mohu velmi krátce a stručně odpověděti.

Pan zpravodaj vylíčil celý předmět tak věcným a obsažným způsobem, že, kdyby nebylo zrovna věcných jen momentů pro ty, kteří jsou řečníky z české strany, zejména pro fysika města Prahy z jeho hygienickosaniterního stanoviska, pro architka Maternu se stanoviska stavitelského a pana kolegu Kaftana, který v těchto věcech opětně slova se uchopil, jsem přesvědčen, že nebylo třeba dalšího slova se uchopiti a že mohla věc tato svědomitě a klidně býti odevzdána zemskému výboru k rozhodnutí.

V této věcné přednášce bylo uvedeno, jakým způsobem a kdy započala tato otázka, a bylo taktéž uvedeno, jakým způsobem znovu do proudu byla přivedena a tu, pánové, - byl jsem náhodou tlumočníkem těch důvodů, které byly uvedeny panem referentem - a opět povznesl jsem znovu k životu to slovo: Jest na čase, aby otázka velké Prahy byla řešena a ke svému konci přivedena.

Pánové, mohu říci, že jsem učinil v této věci všechno, se vší obezřelostí a se všemi ohledy k veškerým zastupitelstvům venkovským a nemohu posud nabýti toho přesvědčení, že by p. kol. Koldinský byl oprávněn mluviti jménem těchto zástupců, se kterými jsem vyjednával; neboť takové nepřátelstvím přímo čišící osobní záští proti této věci ani jeden ze zástupců nedal při jednání najevo. Všichni zástupcové přišli přímo s projevem ne proti otázce spojení, jak pan Koldinský uznal za vhodno přihlásiv se za řečníka proti hned, aby manifestoval své nepřátelství, ačkoli mohl, kdyby skutečně přítelem této otázky byl, své stanovisko mimotné taktéž vytknouti v řeči i, když by se byl přihlásil pro; ale aby právě okázal toto nepřátelství, již v prvním momentu manifestoval se co řečník proti spojení a já k tomu ještě přijdu a pravím, že chci, aby bylo přibito toto stanovisko po celém národě, (Výborně!) aby český lid zvěděl, jaké zástupce volí sousední naše města, mohou-li sdíleti toto přesvědčení, které bylo dnes v plné sněmovně sněmu království Českého přednášeno. (Hanba!)

Všichni zástupcové ale prohlásili: Chceme spojení. A mohu vám říci, když praví p. kolega, že bylo přerušeno jednání: Jednáni bylo dokončeno, poněvadž, pánové, se všemi obcemi jsme se dohodli, a proto mohu zároveň p. kol. Koldinskému říci: Na požadavek jeho obce Praha přistoupila, jako i na požadavky jiných obcí, pokud to by o v její moci. Ale co znamená, to dohodování, smlouvání se, co znamená usnesení zastupitelstev, co by znamenalo veřejné hlasování, při otázce, když přijdeme k tomu: daň přímá a daň nepřímá ?

Pánové! Máme tyto otázky usnášením se zastupitelstva anebo nad všeobecným hlasováním v obcích aneb dohodováním jednotlivých obcí mezi sebou vyříditi ?

Myslím, že zajisté jest přirozeno, že se jen vyznačila stanoviska, která obce zaujímají.

A to jest jednou z nejdůležitějších příčin, pro které Praha zejména domáhá se sloučení hlavně v těchto 2 směrech, to jest ohledně daně přímé a potravní, změny a přirozeně také snížení těchto daní, pro které se Praha domáhá toho, aby tato otázka řešena byla zejména voboru těchto směrech společně se stanoviska celé oblasti Prahy. Pan kolega pravil však: Dr. Podlipný to učinil právě tím způsobem, že při této otázce řekl: My chceme, aby v sousedních obcích byla daň do jisté míry zvýšena a v Praze snížena. To vyžaduje jakéhosi vysvětlení.

Všeobecný stesk vede se na to, že činžovní daně v sousedních obcích jsou velké.

Jestli-že jsou však v sousedních obcích vysoké, račte posouditi, zdali nemá Praha tím větši právo žádati, aby tato daň v Praze byla snížena.

Táži se, velectění pánové, nechť to jest Pražan nebo Vinohraďan, který přijde na př. snad jest to nejmarkantnější do třídy Táborské, tedy třídy ležící mezi Prahou a Vinohrady v okolí bývalých hradeb, kde na jedné straně má se platiti 262/3 zl., na druhé straně máse platiti 20 zl. zajisté řekne, kde pak jest jakýsi zákonný důvod, kde pak jest zde důvod věcný ? Zákonný jest, poněvadž zákon posavade tak zni; ale zdali nemusíme se dovolávati toho, že tento zákon neodpovídá již věci, že tedy třeba jeho změny. Když byla o tom diskuse, bylo to zamlzamlčeno, a nevím, zdali jest to loyální, že se pravilo: Přistoupí-li na to vláda a řekne:

My Praze slevíme daň na výši jako venkov.

Nepotřebuji dovolávati se zástupce vlády, který by jistě řekl, to jest těžká věc, kde pak dostaneme náhradu. Což pak jest to jen tak jednoduché, abychom mohli daň sníž ti z tak velkého komplexu jen tak beze všeho ? Toto stanovisko my bychom úplně akceptovali, hned bychom na to přistoupili, a jest to v naší petici výslovně uvedeno, že žádá Praha, aby daň činžovní byla přivedena na tutéž míru, jako jest v sousedních obcích, ale tu přece povinni jsme byli uvažovati věc, poněvadž jsme opravdovými přáteli spojení. Museli jsme hledati cestu srovnávající se s možností a přirozeností a v dosahu toho, co splněno býti může.

A tu ovšem musili jsme si říci: My bychom neradi viděli, jako to bylo ve Vídni, a třeba by byla sebe delší doba přechodní, třeba 22 let, neboť nahlížíme přáni našich majitelů domů a tíží činžovní daně tak, že nechceme, aby tatáž tíha padla pak také na Vás třeba později; proto jsme řekli mezi jiným: Což pánové, jak pak, kdyby se věc vzala tím způsobem, abychom naléhali na vláda, aby v Praze se snižovala postupně daň, a u Vás postupně zvyšovala tak, abychom na prostřední cestě se sešli.

Pan kol. Vašatý tvrdí "Ne. "

Mně se zdá, že byl tehdá, když se jednalo o upravení daně ve Vídni, také přítomen a nevím, jaké stanovisko zaujal tehdá, když se dalo 71eté období a pak 15 leté postupování této daně, že musila tato daň dostoupiti celé výše vnitřního města.

Pánové, já mám za to, že nemožno tvrditi, že by to bylo nepřátelské stanovisko proti spojení Prahy, a že by to bylo největší porážkou vlastně v této akci, že toho zejména já se stal tímto způsobem, když jsem navrhl tento modus, největším nepřítelem náhle tu p. kolegy.

Já mám za to, že tento názor, když se klidně uváží, musí se nazvati rozumným, že jest to taková akce, proti které by se ani vláda nemohla postaviti, a která ve svém výsledku tak nepatrné bude žádati oběti cd sousedních obcí, které zajisté s velkou myšlenkou sloučení Prahy budou snesitelný a které jsou obce tyto také povinny Praze přinésti. (Výborně !)

Co se týče potravní daně, tu nikomu nenapadlo, a také nikdo z nás nikdy netvrdil, a divím se houževnatosti, se kterou vystupuje kol. Koldinský, jako kdybychom my v Praze zasazovali se o to, aby potravní čára byla přenesena na veškeré obce, třeba i na Pankrác, tedy na veškeré další obce, zejména tedy na sousední Smíchov a Vinohrady.

Pánové, toto stanovisko nebylo nikdy od nás zaujato, bylo mnou již v tomto slav. sněmu jednou vyvráceno a jen zaslepený odpůrce, nebo ten, který zúmyslně chce, aby mel látku, kterou by poškozoval tuto myšlénku a tuto shodu, která má býti mezi obcemi, může stále a stále tímto způsobem manévrovat. Jinak si to nedovedu vysvětliti, neboť, pánové, již od r. 1890. domáhá se Praha, aby vůbec potravní daň i v Praze byla proměněna, pokud se týče, celá řada objektů zrušena, t. j. aby byla přivedena v tomtéž poměru na tutéž míru, jako je ve Vídni, t. j. aby byla celá řada předmětů zrušena nebo aby byla zproštěna potravní daně; prosím tedy, pánové, možno-li to nazvati jinak, než zlomyslností, když se to stále a stále přehlíží - aby zůstaly zdaněny pouze ty předměty, ze kterých p. kolega Koldinský i ti, které on zastává, zrovna tak platí daň, jako se platí na venkově.

Pánové, co to znamená? To znamená, že se má platiti jen daň, která se vybírá na venkově: daň z masa, že se má vybírati daň z piva, že se má vybírati daň z vína a z produktů, které jsou tomu na roveň postaveny. Toť jest petice, kterou podala Praha již r. 1890 a myslím, že velectění pánové z říšské rady vědí velmi dobře, že tato petice již opětně byla urgována, aby totiž Praha sama již byla zbavena této nepřiměřené, této neoprávněné a nijakým způsobem neospravedlnitelné daně. Neboť, pánové, jde jen o to jak přijde na př. do potravní daně vosk včelní, abych Vám jen řekl; jak přijde do potravní daně uhlí, to by se konečně dalo vyložiti; tím se potravy připravují, a konečně snad vzali by to co prostředek. Ale pánové, takové věci máme také v tarifu zavedeny, ze kterých potravní daň se posud platí. Ovšem zase lojálně - a tu prosím, aby pan kolega Koldínský to nevzal za příčinu k nějakému udávání zase lojálně řeknu: není jen Praha tímto způsobem postižena, jest ještě několik měst a sice veškerá ostatní taktéž hlavní města mimo residenční město Vídeň, která má již pouta v tomto ohledu uvolněna, kdežto ostatní města - a já nevím, jak daleko se o to ucházela, Praha ale se o to ucházela - posud těchto pout zbavena nejsou.

Panové, jestli věc takto se usuzuje, pak vidíme v tom jaksi rozdíl mezi tím, co chtí sousední obce a co chce Praha.

Já nechci dále rozebírati tyto věci; já zejména myslím, že není správné, nechci říci, že by bylo frivolním to, co řekl pan kolega Koldinský ohledně těch obětí, které Praha v národních věcech přináší, a když na to zakončil tím způsobem: "Nestačí-li Praha na to, tož přece není takovým způsobem důvodu. aby se hnedle dovolávala spojení těchto měst; Praha prý má prospěch z těchto obcí sousedních, ale ne sousední obce z Prahy. " Pro takovýto výraz nenáležel by jiný termín, než "frivolnosť. "

Já jen pravím jedno: Jestli jest to pravdou, z jakého pak důvodu každý obchodník a každý živnostník to uznává za vhodné, když stampiglie své opatřuje a když na envelop svůj dává adresu, proč pak tam píše: "Smíchov-Praha, " když Smíchov jest tak velký,, že Praha vlastně bez něho nemůže ani býti? (Hlas: PrahaSmíchov!) Ano, prosím, pravě že Prahu potřebuje.

To jsou všecky tyto důvody, a, pánové, bylo by zbytečné chtíti před slav. sněmem rozebírati, že nedá se to ani jinak dělati, než že výhody, které přímo veliké jsou a které poskytuje veliké město, přirozeným způsobem padají do klína sousedních obcí, a na drahé straně že není v tom gentlementnost, když se nenahlíží, že povinnosti za takové výhody jsou slušnými a že musí býti přinášeny se strany těch, kteří těchto výhod požívají.

Pan kolega pravil, že prý by odvolal tyto věci, kdyby bylo řečeno, že Praha nestojí na nějakém donucovacím stanovisku. Co se toho týče, pánové, jestli jest to přesvědčením všech ostatních pánů, nevím, jak toto přesvědčení bude přijato v ostatním národě českém, ale mohu říci, že já bych se nemohl rozehřáti takovým způsobem pro to, aby byla veliká Praha, která by neměla veškeré děti upřímné, jichž srdce tlukou pro ni, které chtí po případě, když toho žádají okolnosti, i oběti jí přinášeti.

Pánové, o takové spojenectví a přijímání detí do rodiny já bych nestál.

Já pravím z tohoto místa ne co primátor, nýbrž co poslanec Starého Města, co poslanec v tomto sl. sněmu, že budu se o to zasazovati, aby zdanění ve městě Pražském bylo sníženo, pokud se týče, aby ty rozdíly, které jsou mezi Smíchovem, Vinohrady, Karlínem a Žižkovem, přestaly a by tím způsobem, poněvadž věcných rozdílů zde není, obce tyto na stejnou míru přivedeny byly. Nebudu poukazovati nikterak cestu vládě, poněvadž vidím, že i rozšafný a upřímně myšlený návrh není pochopen, že se mu podkládají podivné úmysly.

Velectění pánové, nebudu tedy naznačovati tyto cesty; ale poplatníci pražští, ano i z toho Pohořelce, z Holešovic-Buben, z těch malých míst na př. na Janském náměstí a v celé řadě jiných odlehlých uliček, i poplatníci Vyšehradu - musím se jich dovolati - žádají, aby rozdíly zdanění činžovního mezi těmi obcemi a Prahou přestaly. A, velectění pánové, když tyto rozdíly přestanou, přestanou pak také osobní aspirace. Tolik jen mohu říci, že p. dr. Koldinský tak se jakživ nedočká primatorství Pražského, když nebude státi o spojení; to bude jen možné, když bude veliká spojená Praha, poněvadž jiným způsobem nebude lze vyhověti tomu, aby takto nějaká společná volba státi se mohla.

Avšak nechci rozbírati tuto věc, nechci poukazovati na další momenty, poněvadž se jedná o čistě formální návrh a lituji, jest-liže jsem. byl nucen ku příkřejšímu a ostřejšímu slovu. Bylo to na odvetu. Ale jsem tím povinen slav. sněmu, nechť celé vlastenecké obyvatelstvo král. Českého vidí, jakým způsobem se hledí se strany, já tvrdím, p. dr. Koldinského na tuto velikou otázku národní, na tuto velikou otázku politickou, která má tak nedostižný význam v našem národním životě českém. Domluvil jsem! (Výborně! Potlesk v sněmovně a na galerii. Řečníku se blahopřeje. )

Nejv. maršálek zemský: Upozorňuji galerii, že není dovoleno, by galerie projevovala svůj souhlas neb nesouhlas.

Ke slovu se přihlásil p. posl. Adámek.

Posl. Karel Adámek: Slavný sněme ! V této kritické době, v níž stojí náš národ, může míti z toho sporu o velkou Prahu největší radost toliko náš nejhlavnější nepřítel a náš finanční ministr. Otázka tato má ve svém dosahu veliký význam netoliko pro Prahu a její předměstí, ale i pro celé král. české, pro celý náš národ (souhlas), a proto máme také my zástupcové venkova, právo v této při promluviti slovo. (Výborně!)

Otázka Veliké Prahy není toliko otázkou Prahy a jejích předměstí, ale otázkou celého národa.

Osudy českého národa a jeho dějiny jsou tak více spojeny s král. matičkou Prahou jako národa francouzského s Paříží. Není období na celém světě, aby

jediné město mělo pro celý národ tak veliký kulturní, historický a politický význam, jaký má Praha pro národ náš, (Výborně!) a proto s bolestí jsme stopovali tento spor a učiněný útok proti založení veliké slovanské Prahy. (Výborně!)

Při založení velké slovanské Prahy se jedná o více než o řešení otázky činžovní daně a podobných podřízených otázek, které při dobré vůli interesentů mohou býti klidně vyřízeny. V založení veliké slovanské Prahy vidíme vyplnění ideálu českého národa, poněvadž jest Praha nejenom hlavou, ale i srdcem naším. (Výborně!)

A čím krušnějšími jsou zápasy naše, tím více nám na tom záleží, aby tato nejpřednější bašta naší národní existence byla upevněna a uhájena. Proto jest našim ideálem, ideálem celého českého národa, aby Praha stala se netoliko velikou, ale také slavnou.

V tomto ideálu jest tolik síly a mohutnosti, že nebude zmařen malichernou hamiždností, ale že tato veliká věc, jíž věnují své síly přední vlastenečtí muži, stojící v čele Prahy a sousedních měst, bude naplněna, a mám jenom to přání, aby tyto snahy byly co možná nejdříve plným zdarem korunovány, - ku prospěchu celého národa českého. (Výborně, výborně ! Potlesk. Řečníku se gratuluje).

Nejvyšší maršálek zemský: Ke slovu přihlásil se p. posl. Dr. Koldinský. Dávám mu slovo.

Posl. Dr. Koldinský: Slavný sněme! Těch osobních útoků se strany p. Dr. Podlipného proti mně nebylo zapotřebí, poněvadž jsem prohlásil, že, jak před městské obce, tak i já si sloučení s Prahou přejeme.

Přeju si sloučení předměstských obcí s Prahou, neméně snad než p. Dr. Podlipný; on nemá žádného práva, aby o pravdivosti mého prohlášení pochyboval aneb před sl. sněmem, jak se vyjádřil, je přibíjel.

Že jsem se dal zapsati proti návrhu, neznamená vzhledem k mému prohlášení v mé řeči, že bych byl já aneb že by