skušeností neboť tak jako se dosud opatřování práce provádí, jest na potíž živlům skutečně práci hledajícím.

Vím ze skušenosti, že nyní, když se někde uprázdní místo takového řemeslnika, avisovany jsou mnoho vzdálenější stravovny, a na pokyn daný ženou celé houfy řemeslníků do té obce, kde se místo uprázdnilo.

Tam přijdou unavení dělníci a řemeslníci, mezi tím však místo bylo obsazeno a tu zklamaní ubožáci musí zase naspět konat cestu jinam.

Následkem toho jsou stravovny přetíženy houfem řemeslníků, které jsou semotamo posílány, a pravého účele není dosaženo.

Dovoluji si upozorniť zemský výbor na tuto nepřístojnost, aby při uprázdnění nějakého místa místa nebylo tak mnoho vzdálenějších stravoven avisováno; a aby davy práci hledajícího řemeslnictva nebyly nazdařbůh semotamo dirigovány.

Přišli mnozí cestující v zuboženém stavu s botami roztrhanými, naříkali v našem městě, že místo vypsané jest obsazeno, a že nyní musí nazpět např. do Kolína, odkud přišli, s nepořízenou se vraceti.

Bylo zde dotknuto též inspektorů.

Velectění pánové, co se týče inspektorů, tu ovšem uznávám jejich potřebu, ale ne v té míře, v jaké se ve zprávě jim váha přikládá poněvadž ten počet inspektorů není potřebný, když již stanice byly zřízeny.

Okresní zastupitelstva mohla by mnohem laciněji správný dozor tento vésti, než se provádí.

Jest ovšem třeba celkového povšechného pozoru, ale k tomu není třeba tak velkého aparátu inspektorů, který jest příliš drahý.

Jest známo, že inspektoři, aby se vůbec mohlo říci, že mají co dělat, aby se vůbec něco provádělo, libují si v titěrkách a různých poznámkách, které jedině celou instituci snižují a nedávají pravého podnětu k udanému vývoji, kterého bychom si od inspektorů mohli přáti.

Mnozí inspektoři, aby se ukázali důležitými, hledí na různé tretky, kterým přikládají velikou důležitost.

Následek toho jest ono množství stížností na inspektory.

V ohledu tom jest třeba, aby se jim dal pokyn, čeho třeba hlavné dbáti, a né aby oni zdražovali aparát stravoven, který činí dosti obtíží.

Hlavním požadavkem, co se inspektorů týče jest, aby dbali toho, by si hospodářsky počínali správcové stravoven, aby snažili se dosíci úspor na pravém místě.

Inspektoři mají dbáti toho, aby byly stravovny lacinou správou opatřovány, a aby se co nejvíce hospodářsky počínalo v jednotlivých okresích.

Konečně, abych jednotlivými vývody neunavoval, musím se dotknouti ještě něčeho, čeho se žádný řečník přede mnou ještě nedotkl, totiž veliké statistiky, která byla nám letošního i loňského roku ve sněmu předložena.

Vidíte velké folianty před sebou, a vidíte čísel takovou spoustu, že i ten, který se nabývá statistikou a nalézá v ní zálibu, že zajisté uzná, že to jest nadbytečný balast, který zbytečný má naklad.

Mám rád statistiku a libuji si v ní, ale poněvadž mám zvláštní zkušenosti o statistických datech, pohlížím na mnohou statistika s jistou skepsí a to o to tím větší skepsí, pokud musím doznati si, že ta statistika prováděna jest nespolehlivými odborníky.

Co se týče statistiky o stravovnách, vím, že statistika tato, jež vyžaduje celou spoustu tiskopisů, a jimiž jsou stravovny zaplavovány k vyplňování nesčetného množství rubrik, že jest prováděna od personálu, který vůbec nemá žádné techniky ve vyplňování různých rubrik a mimo to nemá namoze dostatečně kvalifikace, aby vystihl, čeho vlastně vyplňováním těch jednotlivých rubrik se má dosíci.

Následkem toho se stává, že mnohý takový nedostatečně kvalifikovaný správec nebo dozorce stravovny nevyplní při nejlepší vůli rubriky tak, jak bylo by potřebí. U některého zase, jak to velmi často u lidí bývá, schází dobrá vůle. Mnohý dozorce jest příliš pohodlný, než aby snažil se svědomitě rubriky vyplniti. Následkem toho se stává, že rubriky v rukopisech jsou ledabyle vyplňovaný, a když se vezme sumární číslice dohromady, shledáme, že není dostatečně spolehlivým měřítkem, abychom na základě jejím mohli činiti závěry, ku kterým jest tato statistika vlastně určena.

Stastistika stravoven měla by býti přiměřeně redukována. Nebylo by snad třeba, aby při každé zprávě byla statistika přitištěna, a aby byl náklad na zprávy zem. výboru tak příliš veliký Mimo to by se ušetřilo i také na tiskopisech, které se rozesýlají okresům, a kromě toho by se ušetřilo i na dozorcích stravoven, neboť nestane-li se omezení, tiskopisů musí býti apparát dozorčí ve stravovnách, rozmnožen. Budou-li se takové veliké požadavky klásti na správce a dozorce stravoven, nedostačí více dosavadní apparát, nýbrž musí býti rozmnožen a a musí býti lépe kvalifikovaní a více placení dozorcové do stravoven přijímáni. Mimo to přicházím ještě k jednomu nedostatku, to jest co se týče prostor ve stravovnách. Pan kollega Hovorka vytkl, že klade se velká váha na budovy, ve kterých jsou stravovnym místněny. Ohledně budov musím říci, že budovy tyto někde nedostačují, na př. v našem okresu nedostačuje budova dosavadní. Následkem toho bude potřeba, aby se opatřila nová, a není zde ovšem možno, zneuznati, že jest potřeba země okresy podporovati, v nichž není možno náležitých místností opatřiti a kde zvláštní větší budovy budou se museti stavěti

Konečně i co se týče jednoho nedostatku ještě se o něm zmíním, totiž že do dnešního dne četnictvo velice málo pozornosti věnuje stravovnám. Následkem toho prochazí živel tulácký volně stravovnami. Poněvadž nemá četnictvo náležité instrukce, aby vymísený živel tulácký náležitě internovalo, stává se že stravovny naše nemohou účelu vyhověti

Dovoluji si na tyto pokyny zemský výbor upozorniti a žádám, aby v zájmu přetíženého poplatníctva tuláctvem a živly majetek jeho poškozujícími, aby uvedená instituce v dalším vývoji zdárně se povznášel a aby se vyrovnal co nejdříve náklad jejž přináší naše obyvatelstvo, žádoucím vymoženostem, ku kterým stravovny spějí. (Výborně!).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand von den Herren das Wort?

Jelikož nikdo více za slovo nežádá, prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Moravec: Slavný sněme! Celkem se žádné strany nebylo činěno vážných námitek proti zprávě komisní, ba naopak páni řečníci ve většině se stotožňovali s obsahem zprávy samé.

Dodávám jenom, že stesky, o kterých se zde bylo zmiňováno, byly všechny reprodukovány téměř v ten smysl, jak zde byly pronešeny, v komisi samé, a že výsledky těchto stesků byly také vloženy ve zprávu, na př. v passus, kde se praví, že statistika podrobná se stává příliš nákladnou a tím pozbývá spolehlivosti a pod.

I to bylo uváženo, že na př. troj měsíční nezaměstnaností práce má býti jaksi zkrácena na kratší lhůtu, jak se byl p. posl. Albl zmínil. Avšak všechny tyto stezky prozatím nemohly nijakým určitým návrhem od komise býti stělesněny pro nedostatek zkušenosti z minulé doby, poněvadž naproti vysloveným stezkům v jistých okresích se objevivších přece zase jsou okresy, ve kterých se vyslovují sami orgánové samosprávní, tedy okresní výborové o stravovnách co nejpochvalněji, tak že ze všeho lze vyvoditi po mém náhledu, že záleží mnoho na samotné správě v místě, na místních dozorcích stravoven; aby ta neb ona stravovna více méně odpovídala svému účeli.

O stravovně v okresu, ve kterém bydlím, musel bych se vyjádřiti co nejpochvalněji a mám za to, že jest zásluhou dozorce té stravovny tam ustanoveného, který umí dobře překonávati jakési nepříslušné malicherné požadavky inspektorů zemských, jaké bývají kladeny v některých okresích, a do kterých si stýskal p. kol. Hovorka.

Mám tudíž za to, že by nejvíce prospělo, kdybychom pří obsazování dozorcích míst ve stravovnách si vedli co nejbedlivěji, aby ve stravovnách samých bylo již jaksi regulováno to, co se pro stravovny potřebuje, a co pro stravovny je zbytečné.

Že někdy zemští inspektoři kladou požadavky přebytečné, poznala také komise a proto neváhala ve své zprávě vybídnouti zemské inspektory k tomu, aby se zřetelem na místní poměry si vedli hospodářsky. V tom asi mělo ležeti šetrným způsobem řečeno, co zde bylo vytýkáno.

Jinak nemám čeho dodati a prosím za přijetí návrhu činěného komisí pro okresní a obecní záležitosti.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasovaní jsou závěrečné návrhy komise

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Commissionsanträge.

Ich glaube über diese Anträge im Ganzen abstimmen lassen zu können.

Mám za to, že mohu dáti hlasovati o těchto návrzích v celku.

činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Nebyla činěna žádna námitka. Prosím pány, kteří přijímají návrhy komise, by zdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Commissionsanträge annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Dieselben sind angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Antrag der Abgeordneten Dr. Heinrich Záhoř, Dr. Johann Podlipný, Johann Kaftan und Genossen. betreffend die durch sanitäre, bauliche und Communications-Rücksichten begründete Vereinigung Prags mit den Vorstädten und Vororten, unter Annahme eines vom Altstädter Rathhause ausgehenden Halbmessers von acht Kilometern, zu einem Groß-Prag.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o návrhu poslanců Dra Jindřicha Záhoře, Dra Jana Podlipného, Jana Kaftana a soudruhů na spojení Prahy s předměstími a předměstskými obcemi v poloměru osmikilometrovém ze staroměstské radnice vybíhajícím z ohledů zdravotních, stavebních a komunikačních v jednu velkou Prahu. Zpravodajem jest p. posl. dr. Podlipský; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Podlipský: Slavný sněme! Jest to tuším poprvé, co z tohoto místa se promlouvá o věci, která nejen občanům pražským, ale i občanům jejího okolí po delší dobu leží na srdci, a která skutečně pro rozvoj jak Prahy tak i jejího okolí, velmi důležitá města.

Jedná se o doučení okolních obcí s městem Prahou.

Rozšíření Prahy beře se týmž pochodem, jaký se děl snad téměř i všech středoevropských měst, která byla v týchž poměrech jako Praha, totiž obklíčena hradbami.

Velký vzrůst průmyslu na začátku tohoto století měl za následek, že obyvatelstvo městské se leckde na úkor obyvatelstva venkovského měrou posud netušenou rozmnožilo. Ovšem u měst, která byla obklíčena dosud hradbami, nemohlo se přirozeným způsobem rozšiřovati město samo, musily povstávati mimo hradby, nové obce venkovské již existující tímto vztahem a touto blízkostí velkého města se rozmnožily a ze zemědělských vesnic stávala a rodila se místa průmyslová.

Když pak hradby padly a tato závora byla odstraněna, tu uznávalo se nejen za potřebné a vhodné, nýbrž také za nutné, aby tyto předměstské obce opět se svou mateřskou obcí byly slučovaný a to se provedlo téměř u všech velkých evropských měst a zajisté jen na jich prospěch.

Stejný pochod, jak jsem jej uvedl, vidíme též v Praze. Již na začátku tohoto století povstávala v okolí Prahy města, která dříve po případě ještě neexistovala a obce, které byly dříve nepatrnými vesnicemi zemědělstvím se zabývajícími, stávaly se velkými průmyslovými městy. I zde později ukázala se tato potřeba jednoty, neboť tímto původem se již jevilo, že ve skutečnosti vše, co za hradbami povstalo, bylo jen přirozeným vzrůstem města Prahy, které ovšem jiným způsobem se rozšiřovati nemohlo.

Zajisté, když jest zde ve skutečnosti hospodářský a topografický celek, jest žádoucno a prospěšno pro tento celý celek, aby se stal celkem dle zákona. První snahu, aby se sloučily vůkolní obce s Prahou, vidíme již v létech 1880 a sice v době, kdy alespoň částečně padly hradby, které svíraly Prahu na straně východní, a kde povstávala mohutná města jako Vinohrady a Žižkov.

Tehdáž sloučení obcí s Prahou a utvoření velké Prahy ve velkém rozměru se neuskutečnilo, provedlo se pouze sloučení Holešovic a Král. Vyšehradu s Prahou.

Na to otázka ta poněkud usnula. Nový proud pro sloučení vzešel v posledních letech a sice příčina byla následující. Praha začala prakticky prováděti velké své projekty hospodářské, komunikační a zdravotní, kterých každé moderní město nutně potřebuje a kterých Praha až dosud postrádala. Jest to především kanalisace, opatření zdravé vody a vůbec velké komunikační ústavy. Zde, slavný sněme, vidíme jednu nápadnou věc, že při zřizování a zakládání těchto velkých projektů nikomu ani nenapadlo - jmenuji zvláště kanalisaci a opatření pitné vody - že by se tyto projekty měly nebo mohly vůbec jen vztahovati na Prahu samotnou. Jak mile se o těchto projektech začalo vážně mluviti, jakmile začalo se pracovati v tom směru, bylo jasno, že musí býti do nich zahrouto celé pražské okolí.

Z toho patrno na první pohled, že Praha se svým okolím tvoří hospodářský a topografický celek.

Nyní se naskytuje otázka: když tomu skutečně tak jest, když jinak účelně tyto veliké projekty provésti nelze, než že se zároveň budou řešiti v celém okolí pražském, jak prakticky je lze provésti, když zde máme tolik různých obcí s různými zastupitelstvy? Aby sama Praha nesla náklad, toho od ní žádati nelze, a já vyslovuji svoje přesvědčení, že tyto nevyhnutelné projekty účelně provésti vůbec nebude možno, dokud se nestane sloučení, dokud se neutvoří, jak populárně se říká "Velká Praha".

Jak v praksi se ukazuje, že skutečně to vše, co vidíme v okolí pražském, k sobě patří, vyplývá též z následujícího.

Jsou různé zákony a opatření povahy

zcela menší, které ale nebyly vydány pouze pro Prahu, nýbrž též pro celé její ať menší neb větší okolí.

Poukazuji na policejní rayon, který se nevztahuje pouze na Prahu, nýbrž na celé okolí; připomínám dále zákon stavební a konečné zákon o povinné jatečnosti. V těchto případech se vynašlo, že toto opatření a tyto zákony nelze stanoviti pouze pro Prahu, nýbrž že musí se vzíti větší celek za základ.

Další zkušenost však ukázala, k tomu že nestačí, aby jisté hospodářské úkoly byly dobře a účelně řešeny, stejná opatření a stejné zákony, nýbrž že jest zapotřebí stejné správy, pod kterou tyto zákony se provádějí.

Nechci zabíhati do detailů a uvádím jen jediný příklad. Poukazuji na stavební řád, který neplatí pouze pro Prahu, nýbrž i pro její okolí.

Kdyby byl tento řád prováděn jen jediným úřadem, nebyly by se mohly v ohledu stavebním státi tahové chyby jako se na mnohých místech staly.

Ovšem, jakkoli se uznává sebe více důležitost tohoto sloučení, přece jen zapříti si nesmíme, že jsou zde i velké překážky, které se mu staví vstříc a bohužel není v rukou Prahy a obcí jí obklopujících, by překážky ty odstranili, nýbrž v rukou vlády, respektive zákonodárství říšského.

Touto překážkou jest nestojné upravení daní některých v Praze a okolních obcích. Abych i zde nespouštěl se do detailů, chci jmenovali hlavní překážku, a překážka ta jest domovní daň činžovní, která jest, abych neuváděl čísla všeobecně známá, v Praze mnohem vyšší než v okolních obcích.

Jest ovšem přirozeno, že se hledí na zájem poplatnictva, aby tímto sloučením netrpělo a já prohlašuji z tohoto místa, že považuji tuto okolnost za velmi důležitou, neboť zajisté nikdo si nemůže přáti, by se stalo sloučení Prahy s okolními obcemi tím způsobem, by někdo musil přinášeti veliké oběti této věci; takového sloučení si nikdo nepřeje, a takové sloučení by nebylo ve prospěch celku.

Mělo-li by se snad mluviti o obětech, musily by býti zcela nepatrné a takové, o kterých se může předpokládati, že budou vyváženy výhodami, které dotčené obci neb té které třídě poplatnictva vzejdou nastalým sloučením.                                

Co se týče domovní daně činžovní, vláda zasáhla jistým způsobem do otázky sloučení a sice tím, že předložila říšské radě v r. 1890 předlohu, která se skutečně stala zákonemi a kterou se stanoví jistá lhůta přechodní pro 4 pražská předměstí a pro obec Nusle, pakli do 1. ledna 1897 se sloučí s Prahou a sice stanoví se 15ti létá doba přechodní pro vzrůst domovní daně činžovní z posavadních 20 proč. do výše 26 2/3 proč. Však zákon tento zůstal bez účinku, poněvadž veškeré obce. kterých se týkal, prohlásily zcela rozhodně, že tímto způsobem jim pomoženo nebude, že takovým způsobem nebude vyhověno tomu, aby neměly nebezpečí, že sloučením značně poplatnictvo jích utrpí, zmíním se při této příležitosti o Vídni.

Jak Vám známo, velectění pánové, provedlo se v roku 1890 sloučení různých školních obcí s Vídní. Ať se o objemu, v jakém se to stalo, soudí všelijak, připouštím, že mohou býti různé námítky, jedno sluší podotknouti s uznáním, že v té věci zasáhla vláda respektive Dolnorakouské místodržitelství s velikou energií, poněvadž považovala pro Vídeň a nejbližší obce za nutné, aby se sloučení provedlo.

Vláda hleděla všemožně odstraniti překážky, které byly podobné jako v Praze a předměstí, chovala se k Vídni nepoměrně s větší benevolencí nežli v Praze se děje, kde vláda, jak známo, neučinila v otázce sloučení nic jiného než že předložila říšské radě zákon na 151etou dobu přechodní. Dále vláda složila ruce do klína a o nic více se nestarala.

Vyslovuji s trpkosti stížnost, že vláda takového zájmu pro Prahu a její okolí dosud nikdy nejevila a snad jest to z hlavních příčin, že právě toto spojení tak žádoucí pro Prahu a okolí se nestalo dosud skutkem

Návrh Dra Zahoře a soudruhů, který byl komisi pro okresní a obecní záležitosti přikázán, má tytéž intence, které jsem si právě dovolil přednésti. Návrh ten domáhá se toho, aby zemský výbor jednal s obcemi, které jsou v kruhu 8kilometrového poloměru vycházejícího od radnice staroměstské, za příčinou sloučení jich s Prahou, aby dále předložil osnovy zákonů zemských, jichž za tím účelem jest zapotřebí, aby dále jednal s vládou za příčinou slevy činžovní daně domovní a za příčinou upravení daně potravní.

V tomtéž smyslu se vyzývá vláda, aby podobnou předloha zákona a potřebná opatřeni za příčinou upravení těchto daní učinila.

Komise pro okresní a obecní záležitosti úplně souhlasí s intencemi tohoto návrhu, totiž že jest to nejen hospodářsky výhodné, ale přímo snad v mnohém ohledu i nutné, aby sloučení okolních obcí s Prahou se stalo. Komise taktéž odkazuje tuto záležitost zemskému výboru, avšak v nynějším stadiu uznává za vhodné, nedotýkati se různých detailů, kterých již se dotekl návrh Dra Záhoře a soudruhů.

Návrh komise sestává ze dvou dílů: předně žádá se zemský výbor, aby jednal s jistými obcemi za příčinou jich sloučení s městem Prahou. Zde považovala komise za prospěšné nenaznačovati již nyní, jak to činí návrh Dra Záhoře a soudruhů, které obce to máji býti. Že přece jsou jisté obce v návrhu komise jmenovány, totiž: Praha, Karlín, Smíchov, Král. Vinohrady, Zižkov, Libeň, Bubeneč, Dejvice, Střešovice, Košíře, Vršovice, Nusle a Podol, stalo se, jak ze stylisace jest patrno, z vnějších důvodů, že totiž tyto obce, jak všeobecně a veřejně známo, již mezi sebou o sloučení vyjednávaly. Tím neni nikterak řečeno, že by se sloučení musilo právě jen na tyto obce omezovati, aneb že by nemohlo třeba méně obcí s Prahou býti sloučeno.

V tom směru nechtěla komise dávati direktivy zemskému výboru a nijak nechtěla v této otázce praejudikovati.

Druhý odstavec se týká odstranění překážek, které. se nejvíce tomuto spojení v cestu staví. To jest domovní daň činžovní a potravní daň, avšak ani zde nechtěla komise nijak praejudikovati tomu, jakým způsobem se to upravení má státi, komise pouze uznává, že nynější stav, v jakém právě se nalézá, jmenovitě činžovní daň domovní, jest překážkou sloučení, že mohou z toho povstati různé škody poplatnictvu a proto žádá všeobecně v tom smyslu za nápravu a upravení daní.

Konečně pak výsledek toho všeho jest, aby zemský výbor podal o té věci zprávu v nejbližším zasedaní. Jest tedy stylisován návrh tak, aby ze sněmu království českého poprvé bylo prosloveno slovo ve prospěch sloučení Prahy s jejím okolím, aby uznána byla nutnost a výhodnost tohoto sloučení beze všeho zabíhaní do otázek detailních, kde, jak milerád přiznávám, mohou býti různé náhledy, které však při trošce dobré vůle u všech Činitelů se odstraniti dají, a tak snad skutečně stane se za nedlouho skutkem, co dnes slav. snem za své přesvědčení vyslovuje.

Slavný sněme, račiž se usnésti: Sněm království českého uznávaje veliké výhody, ježto by vzešly v ohledu hospodářském a kulturním hlavnímu městu Praze a okolním obcím, kdyby byly všecky tyto obce sloučeny v obec jednu a přihlížeje také k důležitým zájmům veřejným, ježto by byly tímto sloučením opatřeny, ukládá zemskému výboru:

1. aby zavedl jednání s hlavním městem Prahou a okolními obcemi za sloučení jich v jednu obec, zvláště pak, aby jednal o tom se zástupci Prahy, Karlina Smíchova, Královských Vinohrad, Žižkova, Libně, Bubenče, Dejvic, Střešovic, Košíř, Vršovic, Nuslí a Podola, kteréžto obce již o tomto sloučení spolu vyjednávaly;

2 aby vyjednával s c. k. vládou o přiměřené upravení činžovní daně domovní a daně potravní pro Prahu a obce, které by se s ní sloučiti mely pro případ sloučení;

3. aby v této věci podal slav. sněmu zprávu a své eventuelní návrhy, jakmile se sněm opět sejde (Souhlas. )

Landtagssecretär Höhm (liest): Die Commission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen: In Würdigung der großen Vortheile, die der Hauptitadt Prag und den Nachbargemeinden aus deren Vereinigung zu einer Gemeinde in wirtschaftlicher und kultureller Hinsicht erwachsen wurden, und im Hinblicke auf die wichtigen öffentlichen Interessen, denen durch diese Vereinigung gedient ware, beauftragt der Landtag des Königreiches Böhmen den Landesausschuss:

1 mit der Hauptstadt Prag und den Nachbaigemeinden wegen Vereinigung zu einer Gemeinde Verhandlungen einzuleiten, insbesondere aber diesbezüglich mit den Vertretern von Prag, Karolinenthal, Smichov, Königl Weinberge, Žiškov, Lieben, Bubenč, Dejwitz, Střeschowitz, Koschiř, Wischowitz, Nusle und Podol zu verhandeln, welche Gemeinden bereits in Angelegenheit der Vereinigung Unterhandlungen gepflogen haben;

2.   mit her k. k. Regierung für den Fall der Vereinigung wegen angemessener Regelung der Hauszinssteuer und der Verzehrungssteuer für die Stadt Prag und eine Gemeinden, die mit derselben vereinigt werden sollten, zu ver handeln;

3.   dem Landtage bei seinem neuerlichen Zusammentritte in dieser Angelegenheit Bericht und eventuell Antrage zu erstatten.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásili k slovu řečníci

Zu diesem Gegenstände haben sich Redner zum Worte gemeldet und zwar

pro p. poslanec dr. Zahoř, Materna, Kaftan.

Dávám slovo p. posl. dr. Záhořovi.

Posl. dr. Zahoř: Slavný sněme! Sněmovní komise pro záležitosti okresní a obecní poradivši se o návrhu, který jsem měl čest předložiti a odůvodňovati roku minulého dne 2. března, předkládá konečné své návrhy, a to v tom smyslu, aby zemský výbor zavedl jednání s těmi obcemi, které o sloučení žádaly, a pak vyjednával s c. k. vládou o upravení daně činžovní, domovní a potravní pro Prahu a obce, které by se s ní sloučiti měly; konečně aby podal o tomto jednání zprávu v příštím zasedání sněmovním.

Znění a směr návrhů těch neliší se celkem od návrhu, který jsem měl čest minulého roku v tomto slav. sněmu odůvodňovati, totiž sloučení Prahy a v radiu 8 km se nalézajících obcí, praví se totiž v odstavci 2., že ma zemský výbor jednati s c. k. vládou o úpravu činžovní daně domovní a potravní pro Prahu a obce, které by se s ní sloučiti mely.

Pojem tento není ovšem dosti vyměřen a dosti přesný, avšak nevylučuje, že toto sloučení bude zajisté rozhodujícími faktory v tom směru přibližně provedeno, tak jak objímá Prahu policejní rayon, neboť z téže zásady vychází také stavební řád pražský, a rovněž, jak p. referent Dr. Podlipský podotkl, řád týkající se nutnosti jateční.

Já nehodlám mluviti proti zněni návrhů, jak je předložila sl. komise, poněvadž při projednávání předmětu samého přijde se k tomu náhledu, že návrh, který jsem já odůvodňoval dne 2 března 1897, spočívá na úplně správných základech.

V důvodech pro sloučení Prahy s předměstskými obcemi a předměstími mluvících byly uvedeny 2 důvody, a sice očisťování města, kanalisace a opatřování zdravé pitné vody.

Dne 2. března minulého roku uvedl jsem všecky momenty, které dokazují nutnost tohoto spojení, a to jedná se o provádění zdravotnického opatření z jediného centra a kontrola nakažlivých ne mocí v městě a předměstích invigilace neb dozoru ke školám, nedostatku stavebního řádu a pohřbívání.

Všecky tyto momenty, které jsem uvedl, náležitě jsem objasnil, tedy k nim vraceti nebudu.

Avšak jako další podepření uvedených důvodů třeba připomenouti, že prováděni zdravotních opatření vyžaduje jediného centra, neboť to jest snad pro každého soudného člověka jasné, že provádění zdravotních opatření, když děje se z jednoho centra, má daleko větší výsledek, než opatření provádění ze 4 center.

Tedy centralisace správy zdravotní velkých měst jest numu necessarium.

My to vidíme i u nejvzdělanějšího národa v ohledu zdravotním, u Angličanů a ostatních vzdělaných národů evropských. Tato centralisace v ohledu zdravotním jeví se býti správnou v zákonodárství a zejména co se týče provedení zdravotních opatření proti nakažlivým nemocem. Ano, tento postup centralisačni jde tak daleko, že i státy mezi sebou uznávají opatření ochranná proti jednotlivým nemocem za závažná a že na hranicích svých je vykonávají dle jednoho a stejného principu.

Já jen upozorňuji na ochranná opatření, která se týkají cholery, která se týkají moru dýmejového, žluté zimnice atd. Jako se jeví správným býti centralisovat provádění zdravotních opatření v jednom centru, tak na druhé straně je zase nesprávným, aby se centralisovaly na jednom místě ústavy humanitní. Zde zase káže zájem velkého města a potřeba jeho, aby ústavy roztříděny byly dle potřeby města.

Ještě jedna důležitá věc jest, na kterou míním upozorniti. V návrhu, jak jej předkládá slavná komise, jsou uvedena jen jednotlivá předměstí, a sice: Karlín, Smíchov, Vinohrady, Žižkov a pak předměstské obce Libeň, Bubeneč, Dejvice, Střešovice, Košíře, Vršovice, Nusle a okolí.

Různá zaměstnání obyvatelstva velkých měst toho vyžadují, by určité části byly věnovány hlučným řemeslům nebo průmyslovým závodům, které mohou poškoditi zdraví obyvatelstva.

Zájem tohoto obyvatelstva vyžaduje, by určité části byly věnovány klidnému, lacinému přebývání, laciným bytům. Rovněž toho vyžaduje zájem těchto obyvatel, aby také pohřbívání v určitých částech vykonáváno bylo.

Co plyne z toho, co jsem uvedl? Nutný toho následek jest, by byl zvláštní obvod stanoven, ve kterém se všem potřebám uvedeným v ohledu zdravotním vyhověti může. To snad nahlédnou také někteří páni, kteří považují to za ideál spojení, že se spojiti mají předměstí a předměstské obce, které svojí stavbou a svými opatřeními blíží se ke Praze, že toto stanovisko jaksi správným nazvati nelze, poněvadž potřebám města 1/2milionového to asi sotva bude vyhovovat.

Neboť tato předměstí, ty předměstské obce, které se rovnají co do svých poměrů Praze, ty když se budou spojovat, tam se již mnoho asi opravovati nebude v ohledu zdravotnictví.

To myslím, že jest převráceným poměrem - já mluvím se stanoviska veřejného zdravotnictví. Napřed musíme