Tedy zbýval by jen ten druhý důvod, že je potřeba stejného nakládání se jměním obcí a samosprávných sborů vyšších řádů, jako s jměním duchovních obcí a beneficií.

Kollega dr. Schücker správně dovodil, že zde nějaké analogie nebo paralys nu takového, který by byl platným důvodem proto, naprosto nestává. Já upozorňuji na to, že vláda sama dříve řekla, že jen obcím světským náleží ta výhoda, poněvadž oni musejí se starati o příspěvky na účele školské.

Nynější změněný názor vlády není důvodem platným. Neboť duchovní obce jest pravda jako jiné korporace - a hned upozorňuji na to, že equivalentnímu poplatku podléhají také ku příkl. obchodní společnosti a jiné korporace, pokud nejsou výslovně zákonem vyjmuty, že všechny tyto společnosti a korporace, platí equivalentní poplatek jako poplatek spravedlivý, jako náhradu za to, že u nich převod majetkový neděje se posloupností dědickou, nýbrž že se jistá průměrná doba tedy 10 let bere jako náhrada za plat takového převodu majetkového, musejí přispívati s sebou přirážkami obecními k účelům školským, ale zvláštních nějakých povinností zvláštních nějakých břemen, které celek té obce nese, nekonají.

Proto nelze tak rozpoznávati a rozlišovati mezi duchovními obcemi a benefi ciemi s jedné a jinými světskými korporacemi s druhé strany. Stejným způsobem by se mohlo říci, když duchovní obce musejí platiti přirážky obecní a mají proto míti výhodu osvobození od školního příspěvku, že by tato výhoda osvobození od školního příspěvku musila platiti také pro veškeré korporace, nebo musíme důsledně říci že je to spravedlivo, aby ten školní příspěvek vybíral se ode všech korporací bez výjimky, mimo obce světské, které zvláštním způsobem pro účely školské jsou činný.

Tedy ono rozpoznávání a dělení po mém zdaní není skutečnou podstatou věci a vážnými důvody opřeno.

Pan kol. Dr. Schücker zmínil se také ještě o tom dojmu celé té věci na naše poplatnictvo. A já musím dotvrditi, že ten dojem by rozhodně byl špatný, a to proto, poněvadž opravdu jedná se o majetnější korporace, jedná se o jmění značnější. Já prosím jen, aby slavný sněm uvážil, že to jmění, které má býti osvobozeno, ohledně duchovních obcí representuje podle výkazu, jak ho máme připojený při první zprávě 18, 797115 zl. (Dr. Pacák: Ještě více!) Beneficia že representují 18. 064. 797 zl., tedy dohromady přes 37 milionů a tu mne tím více překvapuje ten diktát vlády v té věci, poněvadž vláda vlastně by teď měla moderněji na věc nazírati. V roce 1892 shledávala naše stanovisko zcela správným. V roce 1897-8, kde zatím nastala reforma daňová, kde mazi tím se prohlásilo, že vůdčí myšlenkou celé té reformy jest spravedlivější rozdělení daní, že zároveň má se poskytnouti úleva chudším třídám poplatním, teď při tomto větším majetku, kde je větši poplatní síla, pojednou se přichází s tímto obmezováním a s tím požadavkem na osvobození od školského příspěvku. To jest s vůdčí zásadou reformy daňové v rozhodném rozporu a příčí se to tomu sociálně-politickému a hospodářskému pokrokovému významu celé té reformy, protože zde nastupuje jakési ochranářství, které ničím není odůvodněno.

Pro nás tedy má věc ta posud význam zásadní, pokud my nemůžeme přiznati ani se stanoviska strany svedomyslné ani se stanoviska strany lidové jisté prerogativy a ochranná opatření pro jmění duchovních obcí a beneficií, která tu poplatnou sílu mají, jíž bez újmy jejich ku platu školského příspěvku má býti použito, tedy k účelům školským.

My při tom zajisté nemůžeme ani předpokládati, že celá věc děje se v intenci těch držitelů beneficií a duchovních obcí. My jsme příliš přesvědčeni o jejich vlastenectví, o jejich pochopení kulturního významu našeho školství a o nutnosti obětí, které tomuto účelu přinášeti se musí, že nemůžeme ani věřiti, když ostatní poplatnictvo, zejména ostatní korporace, tomuto účelu přinášejí svůj obolus; že by naše duchovenstvo, duchovní obce a držitelé beneficií tak učiniti nechtěli. Proto mám za to, že ono obmezování vlády z nějaké úmluvy s těmi pány majiteli nebo representanty těch duchovních obcí a s držiteli těch beneficií ani vůbec vyplynouti nemohlo Jde o otázku pokrokovou a osvětovou. Proti té se zajisté i majetek onen v nutných finančních obětech nikdy zahražovati nemůže a ani snad zahražovati nechce.

Já tedy při tomto stavu věci měl bych vlastně dojíti k té konklusi, že to obmezení § 2. odstavce c) jest nepřijatelné, poněvadž to, co tam jest obsaženo podle předpisu zákona poplatkového, jako již od poplatku ekvivalentního osvobozené, totiž majetek kostelů, synagog, modliteben, pokud se jedná o věci movité, bohoslužbě sloužící, již podle ustanovení § 1. jest vyjmuto ze školského příspěvku, a jest pouze zbytečným opakováním v § 2. odstavci o, ale pokud se týče jmění obcí duchovních a beneficií, a pokud se týče nemovitého jmění kostelů a pod., není sproštění odůvodněno a není spravedlivo. Já bych dle toho měl vlastně tedy - a v tom mi pánové zajisté přisvědčíte - logicky dospěti ke konklusi, že máme hlasovati proti tomuto odstavci.

Když vzdor tomu k této konklusi nedospívám, činím tak z jistých důvodů. Všechno to bylo také uváženo v komisi rozpočtové, ale vzdor tomu zaujala rozpočtová komise stanovisko oportunitní a řekla: Bude-li zmařena osnova zákona, když podle přání nebo vlastně podle diktátu vlády, tam to obmezovací ustanovení, které vláda si přeje, nebude vsunuto a bude zákonu sankce odepřena, ztratíme nejméně rok.

To znamená finanční újmu 86615 zl.

Pan dr. Schücker pravil: Vždyť nám ještě vždy zbývá, že bychom mohli konečně asi po 2 letech snad, když by všechno jednání s vládou bylo marné, osnovu v nynějším znění konečně přijmouti. Ale pak je effekt ještě horší.

My jsme 2 roky ztratili, to jest ztráta přes 170 000 zl., které velmi potřebujeme.

Myslím, že jest tedy praktičtější hlasovati prozatím pro tuto osnovu, ale se vším důrazem zároveň proti tomu se ohraditi resolucí, ve které vláda se co nejdůrazněji vyzývá, aby od toho bez podstatného a bezdůvodného obmezování upustila a zároveň aby zemský výbor byl vyzván, aby po projednání celé záležitosti s vládou novou osnovu, totiž dodatek, novellu, hned v příštím zasedání předložil na změnu tohoto ustanovení § 2. odst. c. a my tím zachráníme aspoň prozatím částku 86. 000 zlatých.

Ovšem řekl p. dr. Schücker a do jisté míry snad odůvodněně, že takové resoluce obyčejně nic nebývají platný, když jednou ustanovení do zákona jest přijato, že v něm pak také zůstane. Ale myslím, když bychom nyní musili přivoditi konflikt s vládou, že jej přivoditi můžeme, bude-li to nutná potřeba, v příštím zasedání, při tom však si zachováme 86. 000 zl. Ať dopadne pozdější jednání s vládou jakkoliv, budeme naléhati na to, aby osnova novelly předložena byla výborem zemským, a my pak novellu tu přijmeme.

Já myslím, že to jest praktický postup.

Jedná se jen o to, aby naše vůle byla co možná jednotná a důrazná, abychom nepopustili, a toto omezující ustanovení ze zákona hleděli vymýtiti důsledným prováděním své resoluce, na které bychom se usnesli.

Já tedy vzhledem k tomu, že rozpočtová komise zaujala již stanovisko oportunní, že jest to prospěchem zemských financí a že nám ještě další cesta domáhání se zrušení onoho omezení zůstane volnou, nemohu se vysloviti pro návrh pana kol. dra Schückra, abychom my hlasovali proti odstavci § 2. c), ale ovšem jsem pro to, abychom následující resolucí své stanovisko ohradili:

C. k. vláda se důrazně vyzývá, aby upustila od požadavku, kterým také jmění duchovních obcí, kostelů, synagog a modliteben, pokud při těchto nejde o movité věci, bohoslužbě sloužící, jakož i jmění beneficií od školního příspěvku ze jmění podléhajícího ekvivalentnímu poplatku, má býti osvobozeno.

Zemskému výboru se ukládá, aby po projednání záležitosti té s vládou do příštího zasedání podal sněmu dodatek zákona se změnou § 2. odst. c. v tomto směru.

Die k. k. Regierung wird dringendst ausgefordert, von dem Verlangen, es möge das Vermögen der geistlichen Gemeinden, Kirchen, Synagogen und Bethänser, so weit es sich bei denselben nicht um bewegliche, dem Gottesdienste dienende Sachen handelt, sowie das Vermögen der Beneficien vom Schulbeitrag vom gebührenaquivalentpflichtigen Vermögenbefreit werde - abzusehen.

Der Landesausschuss wird beauftragt, er möge nach durchgeführter Verhandlung mit der Regierung in dieser Angelegenheit in der künstigen Session des hohen Landtages eine Novelle zu diesem Gesetze "Abänderung des § 2 Absatz in diesem Sinne vorlegen.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Pippich navrhl jako dodatek k návrhu komise resoluci.

Učiním především dotaz na podporu.

Der H. Abg. Dr. Pippich beantragt eine Resolution als Zusatz zu dem Antrage der Commission.

Ich werde die Unterstützungsfrage stellen.

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by pozdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Dovoluji sobě ohlásiti, že se přihlásili k řeči a sice pro návrh komise páni posl. Opitz a dr. Karlach.

Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzutheilen, dass sich für den Antrag der Commission die Herren Abg. Dpitz und Dr. Karlach zum Wörte gemeldet haben.

Před tím však ještě jest mně uděliti slovo panu zástupci vlády, který se o slovo přihlásil, a sice panu místodržitelskému radovi Schroubkovi.

Bevor ich den früher genannten Herren Rednern das Wort ertheile, erteile ich das Wort dem H. Statthalturen. Schroubek, welcher als Vertreter der Regierung um dasselbe ersucht hat.

Dávám slovo panu místodržitelskému radovi.

Regierungsvertreter Statthaltereirath Schroubek: Hoher Landtag! Ich erlaube mir im Allgemeinen zu erklären, dass die Regierung die vorliegende gesetzliche Akzion, welche dahin zielt, eine Erleichterung der Schullasten herbeizuführen, begrüßt und dass sie bereit ist, alles beizutragen, um diese Akzion zu fördern. In sachlicher Beziehung erlaube ich mir, aus die Ausführungen des geehrten Herrn Vorredners zurückzukommen.

(Nepokoj ve středu. Posl. dr. Vašatý volá To je pěkná rovnoprávnost. Abg. Dr.

Zdenko Schücker: Es wurde ja auch früher deutsch gesprochen. Oberstlandmarschall (läutet): Ich ersuche um Ruhe, meine Herren. Račte zachovati klid. )

Ich erlaube mir also aus einige Bemerfungen des geehrten Herrn Contraredners zu erwidern.

Was die Sache selbst betrifft, so handelt es sich darum, ob das Vermögen der geistlichen Gemeinden, Beneficien und so weiter befreit werden soll oder nicht von dem Schulbeitrage, um welchen es sich handelt.

Die Regierung hat den Standpunkt eingenommen, dass:

1. es wünschenswert sei, dass die Gemeinden, die Selbstverwaltungskörper höherer Ordnung gleichmäßig behandelt werden in Bezug auf diesen Schulbeitrag, sowie die geistlichen Communitäten und das geistliche Vermögen.

Vorliegender Gesetzentwurf räumt den Gemeinden und den höheren Selbstverwaltungs1örpern eine Befreiung ein und da glaubte nun die Regierung, dass es begründet sei, eine gleichmäßige Behandlung auch dem geistlichen Vermögen zukommen zu lassen.

Insoweit in der Regierungsnote von der Rückwirkung des Gesetzentwurfes auf die Staatsfinanzen die Rede ist, erlaube ich mir hervorzuheben, dass in der That ein Rückschlag eintreten würde, wenn der Gesetz entwurf eine Befreiung der geistlichen Vermögenschaften nicht statuiren würde, und zwar ein Rückschlag auf die Staatsfinanzen, indem ja, wie bekannt, die Verhältnisse so liegen, dass dort, wo das geistliche Einkommen nicht hinreicht, der Religionsfond fuppletorisch Beiträge leisten muss.

insoweit der Religionsfond passiv ist, müssen die Staatsfinanzen in Anspruch genommen werden.

Ich glaube nun, nachdem der vorliegende Gesetzentwurf nicht die Absicht verfolgt, den Religionsfond oder die Staatsfinanzen mit dem Schulbeitrage zu belasten, dass es begründet ist. Wenn den geistlichen Vermögenschaften die Befreiung von dem Schulbeitrage zugestanden wird.

Denn in jenen Fällen, in welchen der Religionsfond supletorisch Beiträge leisten muss.

in jenen Fällen würde nicht das geistliche, das concrete Vermögen belastet werden, sondern eben der Fond, welcher die Beitrage zu leisten hat.

Dovoluji si ještě podotknouti naproti poznámce jedné, kterou učinil velectěný pan řečník přede mnou, co se týče citátu, který se strany vlády, jak pan řečník řekl, se činil.

Z kontextu té noty, která byla sl. zemskému výboru zaslána, myslím, že nelze právě mluviti o nějakém takovém imperativu, který by se mohl vykládati za diktát, nýbrž v kontextu tomto je tolik uvedeno, že vzhledem k jistým důvodům se musí žádati, (Posl. dr. Pacák volá: Musí!) aby duchovní obce a církevní jmění bylo osvobozeno; nebylo tím nikterakž myšleno nějaký diktát vykonávati naproti slav. sněmu, nýbrž bylo to v kontextu uvedeno tak, že příčiny nutí k tomu, aby se tento požadavek kladl.

To jsem si dovolil uvésti.

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. P. Opitz.

Abg. P. Opitz: Hoher Landtag! Die Ausführungen des Herrn Abgeordneten Dr. Zdenko Schücker zu dem in Rede stehenden Antrage, beziehungsweise Berichte des Budgetausschusses über die Einführung eines Schulbeitrages vom äquivalentpflichtigen Vermögen veranlassen mich, eine kurze Erklärung vom Standpunkte meiner Ueberzengung hier abzugeben. Ich bitte um Entschuldigung, da ich insolge einer Verkühlung fast stimmenlos bin; ich werde mich deshalb möglichst kurz fassen.

Was von dem Herrn Abgeordneten Dr. Zdenko Schücker beantragt wird, das ist gegenüber dem sogenannten geistlichen Besitze und den Beneficien eine Art Ausnahmsbestimmung, nicht eine Forderung der Gerechtigkeit. Ich stütze mich bei dieser Auffassung vor Allem aus die Erklärung der Regierung, welche darauf hinweist, dass sie "wegen der wünschenswerten gleichen Behandlung des geistlichen Besitzes mit dein Vermögen der Gemeinden und der Selbstverwaltung höherer Ordnung diese Befreiung auch den Vermögenschaften geistliche! Gemeinden, Kirchen, Synagogen, Bethäuser und Beneficien zugestanden" wissen will.

Gegen Letzteres spricht sich der Abg. Dr. Schücker im Namen seiner (deutschfortschrittlichen) Partei bei dem in Rede stehenden Gesetzentwürfe entschieden aus.

Diese Ausnahme ist in dem Entwürfe aus guten Gründen bestimmt worden, und zwar parallel bestimmt worden mit dem Absatz b) des § 2, wonach das Vermögen, welches Unterrichts-, Wohlthätigkeits- und Humamtäts. zwecken dient, ebenfalls diesen Vorzug genießt.

Nun, das kirchliche Vermögen, ob es in Kirchen oder Klöstern, ob es als confessioneller Besitz in Bethänsern, Synagogen oder sonstigem geistlichem Besitze, oder ob es in der Fundirung von geistlichen Beneficien besteht, ist seinem Charakter nach dem Vermögen, das zu Unterrichtszwecken bestimmt ist, gleichzuhalten.

Denn das tirchliche Vermögen als solches hat doch ausgesprochen den Zweck und die besondere Ausgabe, für Lehrzrwecke, für Unterrichtszwecke, für Versittlichungszwecke des Volkes zu arbeiten; die Geistlichen, die als Benefiziaten oder sonstwie angestellt sind, sind ja eben die Organe, welche diese höheren Aufgaben tragen und durchführen.

Es ist demnach die kirchliche Aufgabe und die Aufgabe der Confessionen überhaupt keine andere, als dass sie höheren Unterrichtszwecken, Versittlichungszwecken dienen.

Was nun, meine Herren, das kirchliche Vermögen als solches betrifft, dem man immer unterschiebt, dass es gar so ungeheuer groß sei, so ist dasselbe thatsächlich, genauer betrachtet, durchaus nicht so außerordentlich, wie es gern behauptet wird. Dabei vergesse man nicht, dass das geistliche Vermögen als solches allen öffentlichen Steuern in gleicher Art, wie das übrige Vermögen der Bürger im Staate, unterliegt. Es hat der geistliche Besitz in dieser Richtung gar leinen Vorzug, im Gegentheil untersteht er neben dieser gleichen Belastung noch einer schweren Ausnahmsbesteuerung, insoferne er von einer Bestimmten Grenze an die harte Religionss fondsteuer zu tragen hat. "Der Vertreter der Regierung hat soeben daraus hingewiesen, welche Konsequenz ein Abbruch in der von Dr. Schücker gewünschten Richtung nach der anderen Seite hin bedeuten würde. Das hieße einfach, aus der einen Tasche nehmen und in die andere Tasche wieder hineinstecken. Damit wäre sachlich nicht viel erreicht.

Das geistliche Vermögen als solches dient, abgesehen von allem anderen, in weitgehender Art der Förderung der UnterrichtsZwecke. Sind nicht die Geistlichen als solche im Schulwesen, im öffentlichen und privaten Schulwesen durch ihr ganzes Leben als Lehrer thätig?

Vergessen mögen die Herren auch Weiter nicht, dass die Geistlichen außerdem für die Unterstützung armer Kinder, zu Unterrichtszwecken durch Testamente und Legate, durch vielsache Wohlthätigkeit in der Gemeinde und anderweitig verdienstlich wirken.

Und Wo ist das große Vermögen der Kirche in Oesterreich ? Ich bitte, meine Herren, sehen Sie sich die Geistlichkeit an. Bei 85 bis 90 Proc. derselben, die als Kapläne, als Pfarrer in der Seelsorge wirken, wo sehen Sie bei denselben Reichthum? Sie selbst leben ja neben und mit denselben! Was besitzen diese ? Und wenn eingewendet wird, dass wirklich 5 bis 10 Proc. vom Clerus eine größere Einnahme haben, ja, meine Herren, warum legen Sie nur daraus die Hand ? Warum greift man für Schulzwecke nicht zurück aus das ungeheuere Massenkapital, das Sie kennen, das in moderner Art in einem Menschenalter ich könnte leicht Namen nennen - von bekannten Spekulanten bis zur Höhe von 100200 Millionen zusammenbracht wird? Warum werden derart erworbene Riesenvermögen nicht starker contributionspflichtig gemacht auch für das Schulwesen ?

In dieser Richtung halte ich entschieden dafür, dass das kirchliche Vermögen seinem Zwecke dient und keine Ausnahmsbelastung für Schulzwecke verdient.

Wenn Herr Dr, Schücker gesagt hat,, dass besondere Belastungen auf kirchlichem Vermögen ruhen, nämlich Abgaben an den päpstlichen Stuhl, so Wüsste ich nicht, dass den Clerus im allgemeinen eine solche Pflicht treffe. Es geschieht dies für die Centralverwaltung der Kirche im Wohlthätigkeitswege; über Wohlthätige Leistungen kann aber der Private und der einzelne Geistliche wohl noch beliebig verfügen.

Was das Gesammt-Kirchenvermögen in Oesterreich betrifft, so liegt uns eine amtliche Schätzung desselben seitens der k. k. statistischen Centralcommission vor, welche constatiert hat, dass dieses kirchliche Universal-Vermögen mit Einschluss der Kirchen, Klöster, Bisthümer und Beneficien etc. 349 Millionen beträgt und nicht mehr.

Was ist aber an Revenuen zu beziehen von Kirchen und Klostergebäuden ? Es ist erhoben worden, dass bezüglich des Klostervermögens im großen Durchschnitt auf einen Kloster-Infassen 86 Kreuzer per Tag entfallen. Man kann es da nur durch die rationelle Gesammtwirtschaft dahin bringen, dass für die Gesammtheit ein besserer Durchschnitt herauskommt. Ich stehe deshalb ganz entschieden, und zwar im Namen der objectiven Gerechtigkeit, auf der Grundlage, dass die Vorlage in der Form, wie sie hier vorliegt, anzunehmen ist, und dass auch dem kirchlichen Besitze, beziehungsweise, dem Vermögen der Confessionen, der protestantischen wie der jüdischen, der Vorzug der Ausnahme von der Vesteuerungspflicht zugewendet werde, da dieser kirchliche und confessionelle Besitz seinem Charakter nach vollständig dem Besitz für Unterrichts- und Humanitätgzwecke gleichzuhalten ist.

Ich werde deshalb dafür stimmen, dass dem kirchlichen Besitze die Ausnahme nach Absatz c) § 2 gewährt werde. Ich befürworte aus diesen Gründen die Annahme von § 2, Absatz c). wie er vorliegt. (Bravo!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu p. posl. dr. Karlach. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Karlach: Slavný sněme!

Nehodlám několika svými slovy nuditi velectěné pány dlouho, nýbrž toliko věcně hodlám posvítiti na některá ta slova, na některé důvody, které zde byly proneseny, pokud se mně zdá, neprávem.

Předně v první řadě konstatuji, že s posledním panem řečníkem jest mi k velkému potěšení tentokráte souhlasiti, ačkoliv, jak známo, pokud se týče politického stanoviska, daleko se rozcházíme.

Ačkoliv tedy, jak známo, co do politického stanoviska daleko se rozcházíme s p. posl. Opitzem, sprostil mne týž pan poslanec mnohého, co jsem chtěl v zájmu věci samé pronésti; tvrdím toliko, že všecko, co pronesl, pravdou jest. Avšak obracím se proti panu prvnímu řečníku, panu dru Schückrovi, ba nebyl bych se ani přihlásil takmeř k slovu, kdyby nebylo jeho vývodů, na které odpověděti pokládám přímo za svoji kněžskou povinnosť. -

Pan dr. Schücker byl tolik laskav. že velebil církev za jejího středověku, jakkoliv bývá obyčejem církev za středověku hanobiti.

Ale pan dr. Schücker vzdal náležitou chválu církvi pro její kulturní snahy, pro podporu věd a umění; ale hned doložil, "bohužel, že není za té doby tak, a pronesl přáni, kdyby prý budoucně bylo lépe.

Přisvědčuji panu dru Sohückerovi, co do první části jeho řeči, že církev katolická veliké, úžasné, abych tak řekl, věci za středověku vykonala, a byť nepřátelé církve sebe více se namáhali, slávu její a činnost ze středověku nevymaží nikdy.

-  Avšak, co se týče výtky, že by cirkev

-  já myslím, že zajisté měl také pan dr. Schůcker na mysli církev katolickou že by za této doby církev katolická v knlturních snahách, v pěstování věd a umění nečinila svoji povinnosť, to musím přimo a rozhodně odmítnouti.

Církev katolická svými výkonnými orgány episkopátem a kněžstvem, činí více, než takméř síly její dopouští.

Pánové, račte nám dáti jmění toho středověku, které, jak dobře Vám známo nespravedlivým způsobem se ztratilo církvi, odejmuto jí bylo nesprávným, nespravedlivým způsobem, dejte jí ty milliony, dejte jí všecky ty kláštery, dejte jí ty prostředky, kterými vládla za tehdejší doby, a uvidíte, co církev ještě dnes zmůže.

Myslím, Že, pakli dnes tu a tam pronáší se strach, že prý církev se rozmáhá, že prý vliv církve roste, pak by rostla více, pak byste ráčili uviděti, že ona, ta církev, by neholdovala snad jen rozkošnictví z těch příjmů, ale že by jednala a působila zrovna tak, jako působila ve středověku, a že by vyrůstaly zejména zemi a lidstvu blahočinné ústavy, že by mravověda a umění rostlo měrou netušenou. Vraťte jí ty milliony, můžete-li. Ztratily se a není po nich ani památky; nic dobrého nevykonaly, ale církev zůstala a působí až podnes. Kdo nám může vyčítati, že my dnes, církev, kněžstvo a episkopát, že kulturním snahám a vědám nežijeme ?

Kdo že tak si troufá tvrditi, ať podá důkazy!

Pánové, já mohu směle říci, že činíme více než naše síly i tělesné i duševní i hmotné prostředky naše stačí. To jest viděti na těch ubohých knězích mladších, kteří tak utýráni jsou pracemi ve školách a duchovní správě, že předčasně stávají se deficienty a před časem umírají.

To břemeno, které na nás dolehlo novými školskými zákony, zejména jest tak ohromné, že je ani dolíčiti nelze tomu, kdo si ne lá té práce, aby je blíže zpytoval.

Co máme tedy více činiti? Ano pánové, my máme dnes těžší postavení než za středověku. Za středověku se tomu kněžstvu snadněji působilo než dnes.

Tebdáž nehrnulo se to nepřátelství na ně, tehdáž positivismus slavil vítězství, dnes ale negace, dnes odpor, dnes, abych tak řekl, spojený směr proticírkevní, demoralisační v přemnohých třídách občanstva nutí nás k takové naléhavé a obětovnó práci, že pánové, kdož neráčíte býti členy tohoto stavu, kterému já mám česť náležeti, neráčíte si ani pomysliti ty obtíže a ty boje, které nám v přítomné době nastávají.

Vědám a umění nestala se nynějším kněžstvem žádná újma a episkopátem již nejméně, poněvadž ten dbá a usiluje co nejvíce o vědecké vzdělání a povznešení umění v církevním směru. Proto pravím, že p. posl. dr. Schücker ublížil těmi svými vývody, že katolická církev za této doby neplní své kulturní poslání a lásku k vědám a uměním, tak jako za středověku, když přál sobě, aby bylo budoucně jinak. Posl. p. Schücker ráčil váhu položiti na to stanovisko spravedlnosti. Ano, jen spravedlivě, pánové, když se dělá nějaký zákon, jen ať se měří stejnou měrou jednomu každému a nechť nečiní se v této příčině žádného rozdílu.

Pravíme-li v právnické mluvě "Exceptiones sunt vulnera legum" pak nenahhžím, proč mají býti 2 ty výmínky a proč nemohou a nesmí býti 3. Nejedná se v tom odstavci třetím jen snad o církev katolickou, jedná se vůbec o společnosti církevní, ať mosaického, ať prostestanského vyznání, poněvadž i tyto náleží jednak k těm vzdělávacím ústavům, které v odstavci druhém jsou osvobozeny, jednak jsou na roveů postaveny těm obcím samosprávným, které majíce sice povinnost vydržovati školství, tuto povinnost svou rozkládají na všechny své příslušníky a poplatníky.

Či ten jeden poplatník z té obce má dvakrát platiti, anebo má právo chtíti, aby platil jako ostatní také jen jednou. Toto břemeno školní na usedlosti církevní, na mosaické synagogy nebo protestantské modlitebny připadá stejně při rozvrhu přirážek školních, proč mají tyto společnosti platiti ještě po druhé 2 proc. poplatek equivalentní mimo equivalent?

Ať nic nedím, pánové, o tom, že na nás beztoho přiléhá ještě jiná daň, kterou nemá nikdo v celém Rakousko-uherském mocnářství, žádný občan laik, zvláštní daň, která jde do tisců, tak zvaný příspěvek náboženské matici, ze kterého jsou vydržovány menší zase beneficia, tak že o těch nadbytcích a předbytcích, o těch takzvaných "grosse Bezuge", jak pan dr. Schücker pravil, nemůže býti dnes zde ani řeči.

Na výtku o těch papežských příspěvcích nepotřebuji odpovídati, poněvadž to pověděl p. posl. Opitz.

K jednomu slovu ale ještě si dovolím vrátiti se a to jest to vlastenectví, kterého se dovolával p. posl. dr. Pippich, říka, že má pevně za to, že vlastenecký úmysl uschovenstva ani si toho nemůže přáti, ani si toho nepřeje, aby taková výminka se si stanovila jelikož mu jde zajisté o kulturní lohy a o školní prospěch.

Ano, pánové, v tétéž míře, ne-li u větší, v téže míře nám, církvi, jde zajisté o prospěch školy. Čím více se člověk naučí, čím slušněji a ušlechtileji se vzdělává ve Školách, tím spíše lze očekávati od něho řádného života, řádného občanství. My si z té duše přejeme co možná nejširšího vzdělání našeho lidu, to jest jisto, na tom stanovisku stojíme a nikdy proti této zásadě se neprohřešíme, neboť církev to byla, která první školy stavěla, církev to byla, která první učitele bohosloví vychovala, církev do nedávná to byla, která celé university ve svém držení měla. Tedy o té věci nemůže býti žádné pochybnosti. Z vlasteneckého stanoviska nám jde o to, aby lid prospíval ve školství, ve vzdělání co nejširším, ale pánové zde se jedná o poplatky, tady se nejedná o vlastenectví, zde jedná se o zákon, zde se jedná o rovnost s jinými obcemi; když jiné jmění, které také nevydržuje školy, má býti zproštěno, když jiné společnosti mají býti sproštěny, proč má zrovna náboženská společnost, duchovní obec, ať katolická, ať mosaická, ať jakákoli podléhati ještě zvláštnímu poplatku mimo ekvivalenty ? To ovšem se mně nezdá býti v takovém spojení, aby mohlo to odůvodňovati oprávněnosť a spravedlivosť, tu myslím, že si drobínek ty dva pojmy p. dr. Pippich přece jenom popletl.

Já ovšem hlasovati budu pro zákon, jak je navržen; ale račtež mi již, velectění pánové, dovolití, abych zároveň se stanoviska toho, které jsem označil, také několika slovy se zmínil, že hlasovati ovšem musím také proti resoluci navržené; nebo, když uznávám zákon ten, tak jak jest navržen, za spravedlivý, nu, pak také eo ipso samo jde na rozum, že nemohu hlasovati pro resoluci. Buď jedno nebo druhé. Neuznávám-li ten zákon za spravedlivý, pak hlasuji ovšem proti němu, ale, jak jsem řekl, když hlasuji pro zákon v tomto znění, uznávaje ho za spravedlivý, tedy na každý způsob nemohu se vysloviti pro resoluci p. dra Pippicha, poněvadž by pak ten zákon byl ovšem zákonem přechodným podle jeho názoru (Souhlas. ) a nikoli zákonem platným.

Račtež, pánové, tedy přijmouti toto mé vyjádření, jež pokládám za svou povinnost zastupovati. (Výborně! Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo již ke slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Prohlašuji debatu za skončenou.

Ich erklare die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj dr. Pacák: Slavný sněme Já nebudu se pouštěti do onoho boje, který zde vedl se mezi zástupcem církve a dr. Schückrem. Mně se nezdá, že debata o ekvivalentu jest, tím místem, kde bychom takovýto veliký boj provésti měli. Ale o jedné věci letmo se zmíním.

Když p. zástupce církve katolické se vyjádřil, že ve středověku měla církev katolická veškeré školství v rukou, tu jen