Ich coustatire die Beschlusssähigkeit des h. Hauses.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Alfonse Šťastného a Jana Rataje v příčině doplnění § 70. zřízení obecního ze dne 24. dubna 1864 čís. 7 zemského zákona.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Alfons Šťastný und Johann Rataj betreffend die Ergänzung des § 70 der Gemeindeordnung vom 24. April 1864,

Nr. 7, L. -G. -Bl.

Dávám slovo panu navrhovateli, by návrh svůj odůvodni.

Posl. Šťastný: Slavný sněme! Mám dnes před slav. sněmem mluviti o záležitosti, která po staletí jest předmětem boje, hlavně nás sedláků. Jest to boj o zachování t. zv. obecního statku. Chci několika slovy jen zmíniti se o tom, jak obecní statek asi u nás povstal.

Když dědiny naše byly osazeny rolnictvem, byl zaveden, pokud se týče obhospodařování pozemků, dvojí způsob. Jedny pozemky byly obhospodařovány co rozdělené pozemky jednotlivými majiteli, kdežto druhé pozemky byly obhospodařovány společně všemi hospodáři.

K prvním pozemkům náležela pole a luka, kdežto k druhým pozemkům naležely pastviny a lesy. Pastviny byly používány společně proto, poněvadž dle tehdejšího způsobu hospodaření se pásl veškerý dobytek v dědině v jednom stádu.

Pokud se týká lesů, byl zde tehdáž nadbytek dříví, tak že každý si bral pro svou potřebu tolik, co potřeboval, aniž by bylo třeba rozdělení pro jednotlivé rodiny.

Tento způsob hospodaření trval a, poněvadž takovýto celek, takováto dědina se nazývala obcí, tedy byly nazývány ty pozemky, které vlastně patřily společnosti celé co majetek, také na místo "společnými" "obecními. " Avšak obecní tehdáž znamenalo tolik co společné, totiž co majetek celé té společnosti. Pozdějším vývinem věcí teprva se ujal pojem "obce" co zvláštní osoby morální, a tu také dostaly tak zvané "obecní pozemky" úplně jiný význam.

Stalo se, že ty společné pozemky, poněvadž byly nazývány obecními, dostaly konečně ráz ten, jako by byly majetkem této morální osoby, obce, co osoby, která stála mimo společnost majitelů, a následkem toho také s nimi bylo jinak nakládáno. Ony tedy nebyly považovány více co majetek toho společenstva hospodářského v dědině, nýbrž byly považovány co majetek jiné osoby; požívací právo však ovšem si nedali dřívější uživatelé vzíti, a užívali tedy těch pozemků dále tak, jako jich užívali dříve.

Následkem toho povstaly rozličné boje a třenice a podle rozličných ustanovení úředních a t. d. se rozličně nakládalo s věcí.

Konečně, když jsme dostali Obecní zřízení z r. 1864, tedy se věc, jak tehdáž byla, jaksi chtěla Zřízením Obecním ustáliti; a aby nepovstaly nové boje, tedy tehdáž ustanoveno § 70. následující: Jak se má užívati obecního statku?

§ 70.

,, Co se toho tyče, zdali občané mají právo k účastenství v užitcích statků obecných a kterou měrou práva tohoto užívati mohou, spravovati se jest obyčejem posavadním, jemuž nebylo odporováno, s tím však omezením, aby žádný občan, jenž má právo k užitkům, nebral z obecního statku většího užitku, nežli pro dům a statek zapotřebí má, leč že by zvláštní titul právní dopouštěl z toho výjimku. "

Z toho patrno, že na dosavadním právu užívání nebylo nic změněno, nýbrž že právo to zůstalo neporušeno ustanovením zákona z r. 1864. Z toho také vysvítá, že dřívější způsob užívání obecního statku tím, že se dávala čásť obecního statku v užívání společnému kováři, pastýři, majiteli býka aneb polnímu hlídači, že i ten způsob zůstal neporušen, poněvadž o tom v § 70. není nic řečeno, že by tento způsob užívání obecního statku byl snad nezákonitý aneb nebyl nadále přípustný. Nikomu nenapadlo při vydávání zákona obecního, že by tento způsob užívání byl zákonem tímto nějak dotknut, a také, když i povstaly o tom spory v dřívější době, bylo tohoto starodávného zřízení šetřeno.

U našich domkářů již socialismus byl znám v letech, kdy ještě o dnešním socialismu dělnickém nebylo v Čechách ani potuchy.

Již v letech hned po vydání tohoto zřízení obecního, povstala u nich sociální myšlénka ta, že prý oni jsou tak dobře občané jako ti ostatní, že jsou tak dobře lidé ve vesnici bydlící jako ti ostatní, a že nenahlížejí, proč by právě jen sedláci měli právo k užívání obecního statku a oni ne. To jest přece názor čistě socialistický a, pánové, jest to podivné, že, kdežto tehdáž ještě skutečně nebyla řeč o socialismu, to slovo socialismus se ještě neobjevovalo ve veřejném životě, již takový názor panoval u lidu venkovského, hlavně u domkářů.

My sami v naší vesnici měli jsme starce 70 letého, který vždy tvrdil a šířil mezi svými kollegy ten náhled, že prý obecní statek vlastně patří chudým a že sedláci k němu vlastně nemají práva, že sedláci to právo k užívání obecního statku si takřka usurpovali, a ten náhled skutečně hájil až do krve.

Patrno, jak přístupný jest náhled socialistický, který se zde zmocňoval něčeho, k čemu jakživi právo ti neoprávněnci neměli

Ještě podivnější však je to, že k tomu názoru čistě socialistickému se přidávají naši velkostatkáři. V tomto způsobu, v tom jednání, co se týká obecního statku, jdou podnes ponejvíce naši velkostatkáři neb jejich úředníci- ruku v ruce s našimi domkaři. (Vola se: Co se týče obecního jmění!) Obyčejný děj věci je tento: Naši domkáři někde ve spojení, někde sami o sobě podají žádosť obci, aby byli také připuštěni k užívání obecního statku. (Volá se: Obecního jmění!)

Ovšem v obci nepochodí, poněvadž tam panuje ještě ten názor práva, který mají starousedlí; avšak jakmile se věc dostane k našim okrasním výborům, bývá obyčejně předem ztracena, neboť výbor okresní sestává obyčejně převahou ze zástupců měst a velkostatkářů a naše venkovské obce sotva uhájí tam jejich třetina zástupců. Zástupcové měst jsou v té věci neutrální, a zástupcové velkostatkářů hájí obyčejně právo neb nároky domkářů. Následkem toho se octnou zastupcové venkovských obcí v menšině a v nejvíce případech okresní výbor dá za pravdu domkářům. Když věc se dostane k zemskému výboru, jest zde poměr tentýž. Naši zástupci v zemském výboru, kteří jsou zvoleni v kurii venkovských obcí, nehájí naše právo, které tu skutečně zákonem máme zaručeno, anebo jestli je hájí - avšak my o tom hájení mnoho nevíme z veřejnosti - tedy; podlehnou, když věc se potom dostane až správnímu soudu, dostane se tam do rukou k pánů, kteří o našich věcech vesnických a selkých nemají nejmenšího pojmu, a tím obyčejně se stává, že naše selská věc jest ztracena.

Zejména, co se týká záležitosti užívání obecního statku kovářem, pastýřem, chovatelem býka a polním hlídačem, zejména tato věc jest vždy u zemského výboru a u správního soudu ztracena naprosto, a sice z takového důvodu, který jest ještě více než, jak se říká, za vlasy přitažen, Zemský náš výbor a správní soud vsunuli do smyslu § 70. slovíčko, o kterém celý § ničeho neví a sice slovíčko "nepřímé užívání" a praví, že § 70 se může rozuměti jen v tom smyslu, že se připouští přímé užívání obecního statku a nikoliv nepřímé.

Slavný sněme, o tom slovíčku "prime" a "nepřímé" v celém tom § 70. a v žádném jiném § nepřichází ani zmínka, a já myslím podle svého prostého selského rozuma, že když řeknu "užívání", se pod tím vyrozumívá užívání jakékoliv, ať přímé neb nepřímé, a já myslím, že to jest bezpráví vsunovati nějaký smysl do věci, když tam vůbec není. Když někomu řeknu, že má právo užívati věci, a nevytknu zvláštní způsob a neřeknu, že dávám tuto věc v obnovené užívání, anebo když žádnou mez nevytknu, nemůže nikdo říci, že se mu dala věc pouze v příme užívání; tu se musí připustiti oba způsoby, ať užívání přímé neb nepřímé.

Nevím ani, jak se mohl tento smysl vkládati do toho § 70. a kde vlastně se ta myšlénka vylihla. (Hlas: U správního soudu. )

Dejme tomu, že se tento násilný výklad vylíhl u správního soudu; z toho ještě nevyplývá, že náš zemský výbor nemá hájiti toho, co sám uznává zaplatné, kdyby desetkrát věděl, že u správního soudu náhled jeho bude poražen a kdy by věděl, že správní soud rozhodne pravý opak. Je-li zemský výbor opačného náhledu, má jej hájiti, a nikoliv, aby již napřed dával za právo tomu, jak správní soud neprávem do dnešního dne vždy rozhoduje.

Pánové, já myslím, většího násilí na nás sedlacích se žádná instance vůbec nemohla dopustiti než právě při rozhodování o užívání obecního statku a myslím, že v celém tom našem rozhodování o užívání obecního statku, a myslím, že v celém tom našem rozhodování úředním nenemáme většího, abych skoro řekl, nesmyslu, než jak se v této věci s námi nachází. Já jen chci něco podotknouti o těch následcích, jaké ta má, a o tom významu, jaký má takové rozhodování pro naše vesnice. Že kovář, obecní hlídač, chovatel býků, a tam, kde se pase posud ve stadě, pastýř, jsou tyto osoby pro nás pro vesnice nevyhnutelné, to myslím, že každý dosvědčí, kdo náš vesnický život poněkud zná; bez kováře nemůžeme býti, bez býka nemůžeme býti, bez polního hlídače nemůžeme býti, a, kde se pase ve stádě, bez pastýře také ne.

Když jim dáváme k užívání obecní statek jest to v tak malé míře, jen aby ti lidé od toho mohli býti živi, ale jelikož je to naturální užívání, přece ti lidé se při tom pořádně uživí. Uvedu případ z naší vesnice. U nás dostává, jmenujme ho, tedy obecní kovář, k užívání 8 měr polí, kousek loučky, a pak dostane od jednoho hospodáře ke druhému - u nás bývalo 10 selských statků, od každého selského statku 8 až 10 zl. ročně za práci, poněvadž dělá se podle taxy místní; k tomu ať dostane od ostatních občanů 20 zl. tedy celý jeho výdělek dělá asi 120 zl. na penězích a k užívání ony pozemky. U nás obnáší pacht za míru pozemku asi 3 zl., dostane se mu tedy 3 krát 8, to jest 24 zl., s loukou 30 zl., pacht kovárny a dílny čítejme za 50 zl., má tedy 50 zl., 30 zl. a 120 zl., dohromady 200 zl. Ztoho ovšem musí si sám zaopatřiti pomocníka a to jest jeho žena, která mu pomáhá v dílně. Bude se zdáti, že to jest příjem velmi skrovný; než nemyslete si pánové, že máme za kováře nějakého starce již prací sedřeného; nikoli jest to muž mladý, dovedný, který pracoval v dílnách, má skoušku podkovářskou, a jest to vůbec způsobilý kovář. Ale tomu člověku ani nenapadá, aby se od nás stěhoval; on si stojí, jak pravím, brilantně. Chová si několik kusů dobytka, každý rok něco odprodá; to si může uložiti a také ukládá. Stojí si velmi dobře, a to je proto, že se tu vede hospodářství naturální a nikoliv peněžní.

U nás práce kovářská stojí, jak pravím, průměrně 8 až 10 zl. ročně jeden statek.

Ve blízké vesnici stal se majitelem největšího statku advokát; tom se to zařízení nelíbilo; on tedy zavedl moderní způsob; naléhal na to, by obecní statek přišel v pacht, okresní výbor, samo sebou se rozumí, na to přistoupil, atd., zkrátka stalo se to skutkem.

Ten člověk, poněvadž jest majitelem statku velikého, prodělával dříve nějakých 15 až 20 zl., dokud užíval kovář část statku obecního, z kovárny, která přišla na pacht, dostane se 80 zl. pachtu, dnes platí tam hospodář 30-40 zl., a onen majitel, který platíval kováři 20 zl., platí dnes 150-200 zl., protože nemá kovář žádné taxy. Dílna je u erárni silnice, kovář dělá sedlákům kdy chce kdy se mu zlíbí, on jest svobodným pánem, ale za to, že musí dát sedlákům 80 zl. nájmu, je pořádně natáhne.

A dnes ten samý pán, který to spískal, by rád to vzal zpět a zařídil se podle toho starého způsobu naturálního užívání. Dnes to však nejde, poněvadž domkáři na to nepřistoupí; oni tam jsou v obecním výboru, a ten starý způsob nejde zvrátit; upletli bič na sedláky takže dnes sedláci jsou vespod a domkáři na vrchu.

Při celém tom moderním hospodaření ale má škodu předně velkostatkář, který přece jenom jest bit, sedlácí jsou ovšem také biti. Ale asi v takovém případě, co ztratili, to si hledí zase jiným způsobem vynahraditi a sice tím, že si nechají za rozličné práce k obci platiti, které dříve dělali zadarmo. Oni své peníze dostanou přece alespoň částečně zpátky a tím i ti druzí jsou poškozeni, tak že celá věc neslouží než ku škodě všech. - Co se týče chování býka, jest ono tímto novým zařízením, tímto odebráním užívání obecního statku nám náramně stíženo. Vy víte, pánové, že byla v každé vesnici jistá louka k tomu určena, aby byla dána tomu, kdo chová býka, ať to byl pastýř anebo kdokoliv; to chování býka hlavně spočívalo na tom, že měl chovatel zelené píce dosti pro krmení toho býka. Když se ale potom dala, jak tomu říkáme, bejčí louka v pacht, tak si musil hospodář, který býka toho choval, jiným způsobem, poněvadž nebývá všude dostatek luk, takovou louku zaopatřiti, a to ho stálo peníze, a následkem toho přišlo nyní k placení hotových peněz od skoku.

Za starých dob bývávalo zvykem, že se platilo od skoku slámou. Dala se totiž od skoku ku příkladu votýpka slámy a žádné peníze. Dnes se zavedlo hospodaření peněžní a dnes se musí platiti 1 zlatý od skoku, a to jest pro rolníka, když má několik krav, velký výdaj, nehledě k zahálce spojené s tím, musí-li vésti krávu mnohdy hodinu daleko k býku, není-li ho ve vsi. To jsou následky toho změněného hospodářství, nám sedlákům tak škodlivého. Našim moderním hospodářům se zdá ovšem ten nový způsob hospodaření příslušnější; ale i nestranní lidé v té věci mají, přihlížejí-li k ní, přece ten názor, že to starší hospodaření, to naturální v této věci, totiž dáváním v užívání těm obecním služebníkům pozemky přece bylo vhodnější a že, i kdyby se v tom nalézala jakási nevýhodnost, přece jen to bylo nám přiměřenější. Já s dovolením pana nejvyššího maršálka si dovolím několik vět od nestranného posuzovatele věci zde uvésti proti těm moderním názorům. Pan rada zemského výboru dr. Fiedler uvádí ve své brožuře, kterou sepsal o obecním statku, následovně:

"Přenechávání obecního statku pastýři, kováři nebo držiteli býka jest zvykem prastarým, staletí přetrvavším a užitků, které z tohoto upotřebení obecního statku vycházejí, t. j. levné pasení dobytka, levná práce kovářská, mají oprávněné usedlosti hospodářsky potřebí. Uvádí-li se, dále, že obec co taková nemá přispívati na záležitosti, jež nejsou obecními úkoly a a jež týkají se jednotlivých tříd občanstva zapomíná se při tom především, že nejedná se při užívání nemovitostí obecních kovářem a pastýřem o obecní jmění, nýbrž o obecní statek, o kterém přece neplatí článek 74. ob. zř. Mimo to ale jeví se v této argumentaci názor, který politické úřady zastávaly, že totiž obec nemá jiné působnosti než té, která vyměřena jest jí v čl. 28. ob. zř. a že nemá tudíž práva zabývati se záležitostmi, které ve článku tom nejsou vyjmenovány. Samosprávné úřady hájily však povždy náhled, že obec, jako morální osoba, není obmezena jen na ty obory, které byly jí přikázány ve čl. 28. ob. zř., nýbrž že může vedle toho zabývati se i jinými záležitostmi, zvláště že může podporovati hospodářské, školní a všeliké jiné zájmy občanstva. Přispívá-li obec na vydržování pastýře, kováře neb držitele býka, podporuje tím hospodářské zájmy občanstva; prohlásiti toto přispívání za nedovolené, zahrnuje v sobě obmezování působnosti obce v hospodářském směru. Obmezovati tato hospodářskou činnost obce doporoučelo by se však jen tehdy, kdyby obec nebrala při tom zřetele na své prostředky.

I kdyby konečně právnicky bylo lze odůvodniti praxi, která ruší užívání obecního statku pastýřem nebo kovářem, se stanoviska hospodářského bylo by záhodno zachovati tento způsob užívání na venkově. Organismus obce nahrazuje v tomto případě nutnost zříditi pro tento účel zvláštní hospodářské společenstvo.

Zruší-li se užívání obecního statku pastýřem, kovářem nebo chovatelem býka, nezbývá rolníkům v dědině jiného, než spolčením se opatřiti sobě služeb zřízenců těchto. Také překážky musejí býti však překonány, aby mohla se na vesnicích taková společná organisace zříditi ! A trvání takového soukromého společenstva hospodářů jest každé chvíle ohroženo, kdežto v obci jakožto v trvalé a jistou auktoritou opatřené instituci uskutečňuje se a trvá takové společenstvo hospodářské v obecním statku vtělené neporušeně, chráněno jsouc auktoritou obce.

Nemůže-li býti snad upuštěno od dosavadní praxe v příčině bezprostředního užívání obecního statku, bylo by proto velmi žádoucí, aby při zákonné reformě poměru obecního statku vzat byl zřetel na hospodářské potřeby venkovských obcí, aby ponechán byl v platnosti způsob užívání obecního statku, kterým opatřují sobě starousedlí jistých služeb v jich hospodářství nezbytných. "

To, velectění pánové, uznával také konečně ve svém vnitřku i zemský výbor. On v osnově, kterou připravil pro sněm svého času, uznává potřebu, aby zase to starodávné zřízení bylo zavedeno a praví v článku této osnovy nejprve v § 11.:

"Jsou-li obecním statkem stavení, jsou podílníci oprávněni používati v nich příbytku pro takové osoby, které konají podílníkům nějaké služby (kovář, pastýř) buď zdarma nebo za menší plat nežli jiným občanům; pole, luka, zahrádky, jež jsou příslušenstvím těchto stavení, mohou býti přenechány v užívání týchž osob za podmínek pro tento případ v § 14. ustanovených. "

V článku II. osnovy se praví: "Jakmile zákon tento nabude platnosti, mají se říditi dle jeho ustanovení takové poměry obecního statku, které upraveny byly již rozhodnutím příslušných úřadů, nesrovnává-li se toto upravení s ustanoveními tohoto zákona. "

Zemský výbor tedy takřka uznává, že se konalo nepráví, a hledí je v této osnově zákoně spraviti tím způsobem, že i tam, kde porušeno bylo právo starousedlých jeho nařízeními a pak rozhodnutími správního soudu, má býti vše napraveno tím, že věc může býti přivedena v původní stav.

Já chci upozorniti hlavně pány velkostatkáře jakožto hajitele historismu na jedno.

Což neleží, velectění pánové, v této celé věci kus historismu ? Vždyť to jest historický vývoj, co § 70. ustanovuje to, jest historické právo našeho selského stavu nebo vlastně už jen kousek našeho historického práva, které máme. Vždyť my vlastně co vlastníci máme právo historické i k majetku toho obecního statku původní.

Avšak věc jest překonaná a konečně se nárok na vlastnictví obecního statku nečiní.

Jest Vám známo, pánové, že v mnohých okresích severních Čech byli sedláci tak chytří, že tehdáž, když vydáno bylo ministerské nařízení, které dovolovalo i vykoupení takového obecního statku a přivlastnění si jeho, to stalo se tak, že tam obecních statků vůbec není, ovšem také ne obecního jmění, jelikož se tehdáž sedláci o obecní majetek rozdělili. Tam ovšem boj onen překonán a ukončen.

My tenkráte na jihu českém jsme tu dobu prohloupili, abych tak řekl naprosto, my nezužitkovali jsme té doby příznivé, nechali jsme věc, jak byla, a následkem toho zůstali jsmn pouhými uživateli těchto statků, ačkoliv naši předkové byli jich úplnými majiteli.

Dnes se nám ale toto malé právo užívací, které nám zbylo, béře a to způsobem, jak pravím násilným, poněvadž v zákonu není nejmenší nitky, na kterou by se úřední rozhodnutí mohlo alespoň navázat. Takové případy, jaký na př. se stali v jedné vsi, když tam vystavěli na místo staré kovárny novou, rozhodnou vyššími instancemi, zemským výborem a u správního soudu, že i ona kovárna nově vystavená z kapes starousedlíků zabrána má býti co obecní jmění a musila přijíti do pachtu, aneb když o jednom a tomtéž případu v dřívějších dobách rozhodnuto, že není žádné překážky, aby se obecního statku užívalo způsobem dosavadním v novější době rozhodne se však pravý opak od těchže orgánů, takové případy okazují k pravému násilí, kde skutečně nutná jest nějaká náprava. Nechci se dále rozpřádati o takovýchto věcech, které skutečně jsou kamenem úrazu a příčinou největších nesvárů v obci a to zvláště dnes za rostoucího socialismu, kde neustále jsou rozdmychováni domkáři a proti nám vedou v boj.

S největším politováním toto vyslovuji, že právě páni velkostatkáři se do té věci někdy nepřímo totiž svými úředníky míchají, a že jsou do věci vtaženi, která jim jest naprosto cizí a mohu si věc vyložiti jenom tím, že se strany těch úředníků jest tuze velká opatrnost v hájení práv svých pánů.

Pánové, jen z toho důvodu jest to k pochopení, jinak by to k pochopení ani nebylo.

Ale povážlivou jest snaha, ze všeho obecního statku chtít udělat obecní jmění za tou příčinou, aby se z něho pak uhradily obecní přirážky za domkáře a velkostatkáře.

Já Vás, páni velkostatkáři, varuji, abyste nedali na jevo, že se Vám může jednat o takovýto, abych to zrovna tak řekl, pakatel.

Mnoho-li pak z celé té věci, o niž jde, může se dostati na Vás? Nestojí to věru za řeč. Ale na druhé straně ty nesváry a konečně ty drahé soudy, které z toho povstávají pro obě strany, pro starousedlé a pro domkáře a konečně i pro velkostatkáře, nejsou v žádném poměru k té malé věci, o kterou se jedná.

Žádal bych, abyste v té věci učinili nějaké vhodné opatření.

Já také žádám pány kollegy ze severních krajin, kde již obecního statku takového nestává v stejném směru.

Oni byli již tak šťastnými, že se u nich rozdělením o obecní majetek učinilo té věci záhy konec; ale proto přece ještě není příčiny, aby nás v tomto těžkém boji opouštěli a řekli: Konečně, "nás se netýká, my to již ani neznáme ! Co je nám do toho ?" jak jsem to slyšel z několika úst.

Pánové, proto, že ten boj jste již překonali, nemáte ještě žádné příčiny nás nechávati osamocenými; myslím, že by v takovém boji, který se týká jedné části selských statků, majitelé druhé části selských statků, třeba již zmodernisované, neměli nám nepřispěti pomocnou rukou.

Zvláště ale prosím ještě jednou pány velkostatkáře, aby svému úřednictvu nařídili, by v té věci byli přece jaksi rigorósnějšími a hleděli takovéto příčiny ke sváru a nespokojenostem jednoho stavu se drahým překaziti.

Jak pravím, věc nestojí skutečně za to, aby se o ní takovéto potýčky a sváry mezi námi budily. My musíme hleděti vůči tomu, co se ve světě děje, abychom šli v agrárních věcech ruku v ruce a abychom se vespolek podporovali.

Co pak se týče zemského výboru a zvláště pánů členů volených z venkovských obcí, obracím se k nim se žádostí, aby posuzovali věc tak, jak skutečně jest. My nežádáme žádného nadpráví, my nežádáme privilejí, my nežádáme více, než své staleté právo, ba my dnes žádáme již jen kousek toho práva, které nám již toliko zůstalo, a tu přece myslím, že při takovém drobtu toho práva, které nám je nepopiratelné, které nám nikdy zákon neupírá, by snad bylo záhodno, aby se s námi nakládalo šetrně, aby na to, jak správní soud rozhoduje, nebral se pražádný ohled, nýbrž aby zemský výbor v hájení zájmů našich rozhodovati tak, jak mu nařizuje právo i kdyby se to správnímu soudu stokrát po sobě nelíbilo.

Právě tím, když neustále bude zemský výbor rozhodovat po právu, konečně i správní soud musí přijíti v té věci k jinému náhledu.

Já končím a žádám, aby slavný sněm se usnesl, aby návrh náš v ohledu formálním přikázán byl předně komisi pro záležitosti okresní a obecní, poněvadž se zde jedná o změnu zákona obecního, a jelikož je věc důležitá pro nas zemědělce, aby se zároveň tento návrh přikázal také komisi zemědělské V té věci tedy jsem si dovolil jakousi změnu původního svého návrhu.

Nejvyšší maršálek zemský: (Zvoní): Prosím, račte odpustiti pane navrhovateli, navrhoval jste, aby byl Váš návrh přikázán oběma komisím anebo jenom jedné ?

Posl. Šťastný: Oběma.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel doplnil svůj formální návrh v ten smysl, aby byl jeho návrh též přikázán komisi zemědělské.

Der Herr Antragsteller hat seinen formalen Antrag in der Richtung vervollständigt, dass er beantragte, es möge sein heute in Verhandlung stehender Antrag nicht nur der Commission für Gemeinde- und Bezirksangelegenheiten, sondern auch der Landesculturcommission zugewiesen werden.

Učiníme především dotaz na podpora stran tohoto doplňku.

Ich werde vor allem anderen die Unterstützungsfrage bezüglich dieses Zusatzes stellen.

Žádám pány, kteří doplněk tento podporují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag untersitzen die Hand zu erheben.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Žádá ještě někdo z pánů za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt noch Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Jelikož tomu tak není, přejdeme ku hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest formální návrh, který nyní zní v ten smysl, aby návrh, který se nachází na denním pořádku, byl přikázán komisi pro záležitosti obecní a okresní a zároveň komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welchen dahin geht, dass der in Verhandlung stehende Antrag sowohl an die Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten als auch an die Landeskulturkommission gewiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem formalen Äntrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest volba náhradníka zvoleného ředitele hypoteční banky král. českého kurií mést a průmyslových míst.

Weichster Gegenstand der Tagesord nung ist die Wahl eines Ersatzmannes des gewählten Directory der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen durch die Curie der Städte und Industrialorte.

Ich werde die Namen der Mitglieder dieser Curie verlesen lassen, und ersuche die HH., ihre Wahlzettel abzugeben.

Dám vyvolati jména pánů členů kurie městské a žádám, aby ráčili odevzdati své lístky do volebního osudí.

Pány verifikátory prosím, by ráčili předstoupiti.

Ich, ersuche die Herren Verifikatoren, vorzutreten.

(Lautet. ) Ich ersuche die Namen der Mitglieder der Stadt curie zu verlesen.

Žádám, by byla čtena jména panů členů kurie městské.

(Sněmovní sekretář Höhm čte jména pánů poslanců z kurie měst a tito odevzdávají své lístky volební.

Landtagssecretar Höhm verliest die Namen der Herren Abgeordneten der Curie für die Städte und Industrialorte, welche sodann die Wahlzettel abgeben. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány verifikátory, aby ráčili předsevzíti skrutinium a výsledek oznámiti.

Ich ersuche die Herren Verificatoren das Scrutinium vorzunehmen und das Ergebnis mittheilen zu wollen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti hypoteční banky království českého o zprávě výboru zemského týkající se návrhu poslanců Štěpána Richtera a soudruhů na vydání novely k zákonu ze dne 14. června 1888 č. 88 říš. zák.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Angelegenheiten der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen über den Landesausschußbericht betreffend den Antrag der Abgeordneten Stefan Richter und Genossen auf Erlassung einer Novelle zu dem Gesetze vom 14. Juni 1888 R. -G. -Bl. Nr. 88.

Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzutheilen, dass nachdem der Herr Abgeordnete Stephan Richter aus der Commission für die Hypothekenbank ausgetreten ist, der Obmann derselben, Herr Abg. Dr. Pergelt, es ubernommen hat an seiner Stelle die Vorlage zu vertreten.

Dovoluji si sděliti, že, jelikož p. posl. Štěpán Richter, který mel fungovati co zpravodaj, vystoupil z komise pro hypoteční banku, převzal předseda této komise, p. dr. Pergelt jak to referent zastupování předmětu, který se nachází na denním pořádku.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Berichterstatter.

Abg. Dr. Pergelt: Hoher Landtag! Der vorliegende Antrag der Hypothekenbank-Commission ist eigentlich bereits in der früheren Session dem hohen Landtage unterbreitet worden, er ist aber damals nicht zur Verhandlung in diesem hohen Hause gelangt.