stimmen, ebenso auch gegen eine Zuweisung an die neuerdings vorgeschlagene Separatkommission (Bravo! Bravo! links Lebhafter Beifall Redner wird beglückwunscht. )

Oberstlandmarschall: Es haben sich zum Gegenstande in formaler Beziehung noch Reiner eingetragen.

Přihlásili se ještě ve formálním ohledu k tomuto předmětu řečníci a sice pp. poslanci dr. Vašatý, Opitz und Dr. Funke.

Dávám slovo p. p. sl. dr. Vašatému.

(Große Unruhe. Rufe: Sie haben hier nichts zu suchen! Bleiben Sie dort! Abg. Březnovský wird aus den Reihen der deutschen Abgeordneten zurückgedrängt. Rufe: Da sieht man, dass die Abgrenzung nothwendig ist. Abg. Ludwig: Wir dulden ihn nicht hier.

Abg. Březnovský ruft: Ich habe gesagt, dass ich beleidigt wurde. Abg. Alexander Richter: Ich bin Zeuge, dass er Ohrfeigen angetragen hat. )

Oberstlandmarschall (läutet): Bitte, meine Herren, um was handelt es sich?

(Läutet. )

Poslanec Březnovský: Ten pán řekl, že zde štěkám, a opakuji, že si to nedám líbiti.

Oberstlandmarschall (läutet): Ich bitte, meine Herren, die Plätze einzunehmen.

Račte, pánové, zaujati svá místa.

(Rufe: Wir können nicht mehr hier bleiben, das ist unseres Volkes unwürdig. In einer solchen Gesellschaft sollen wir hier sitzen?)

Ich bitte, meine Herren, es sind hier Worte gefallen, die in einer anständigen Gesellschaft nicht gesprochen werden sollen und ich muss, nachdem der Herr Abgeordnete Březnovský selber zugegeben hat, dass er ein solches Wort gebraucht hat, mich an ihn selbst wenden.

Pan poslanec Březnovský vůči mně samému se nyní vyslovil, že naproti jednomu pánovi z jakékoliv příčiny odpověděl, že v tomto případě by mu dal facku. Musím z té příčiny volati p. posl. Březnovského k pořádku.

Posl. Březnovský: On mne také urazil.

Ten pán mně řekl, Že štěkám a to si líbiti nenechám a nebyl volán k pořádka.

Oberstlandmarschall: Bitte, hat der Herr Abgeordnete Ludwig das Wort gebraucht, dass ein anderer Abgeordneter bellt? (Läutet.

Großer Lärm) Ich bitte, das ist gleichfalls

ein vollkommen unparlamentarischer Ausdruck und ich ersuche die Herren solche Ausdrücke nicht zu gebrauchen.

Ich bitte die Herren, sich jetzt au? die Plätze zu verfügen und in der Debatte fortzufahren. (Großer Lärm Oberstlandmarschall läutet. ) Ich bitte, die Sache ist abgemacht.

Žádám pány, aby ráčili zaujmouti svá místa.

Pan dr. Vašatý má slovo.

(Posl. Březnovský: Já byl také uražen.

Abg. Glöckner: Darüber kann er sich beschweren, er braucht aber keine Ohrfeigen anzubieten. Großer Lärm. )

(Läutet. ) Ich habe den Herrn Březnovský zur Ordnung gerufen und bitte nun die Herren auseinanderzugehen.

Žádám pány, by ráčili se od sebe odděliti. Zde není místo, aby se pánové hádali, nýbrž aby se jednalo parlamentárně.

Pan dr. Vašatý má slovo.

(Der Lärm dauert fort. Abg. Glöckner: Wir kommen auch nicht hinüber und bieten Ohrfeigen an. Abg. Aigner: Drüben soll er bleiben! Rufe: Die nationale Abgrenzung muss schon hier durchgeführt werden. )

Posl. dr. Vašatý: Prosím pány, aby mi vedle p. předsedy udělili slovo; prosím, dejte mi slovo. (Hluk). Nerad se ku slovu hlásím dnes, ale musím to činiti vzhledem ku své minulosti a svému přesvědčení. Musí mi býti dovoleno, abych proti přesvědčení p. navrhovatele také postavil své přesvědčení dávné a nezměněné. Pan dr. Herold mohl se právě z řeči p. dra. Eppingera a z celé situace přesvědčiti, že nepřesvědčil Němce, ačkoliv se mně zdá a takový na mne dělala dojem dnešní jeho řeč, jako by chtěl prositi a přemlouvati pány Němce, aby se smířili. To jest věc za našich poměrů, řekl bych, skutečně zbytečná a škoda o ní na sl. sněmu mluviti. Vidíme, že po násilí p. Němci dobyli výsledků a že jejich apetit a jejich neomalenosť neustále roste a čím více je budete prositi, tím to bude horší. Teď není k tomu kratce doba. Pan dr. Herold pana dra. Eppingera nepřesvědčil, že by k smíru chtěl nabádati, on to naprosto odmítl a to jest jeden z pánů, který zachovává parlamentární slušnost, ale když ani u tohoto pána a právníka nemůže najíti slov, abychom byli rovni, abychom byli sousedi pokojní v tomto království, v této staré naší zděděné vlastí, pak mizí všechna naděje, a předem tež se pustím do hlavní věci musím prohlásiti, že hlavní věc jest ve Vídni, ve vládě a že proti českému národu platí heslo: "Divide et impera, " které vídeňské kruhy podporují, které podporuje bureaukratismus a k tomu se připojila jistě německá kultura. Zde se musí začíti vážně a ne s takovým parlamentárním abych tak řekl draním peří a poněvadž se jedna o mou osobu, přihlásil jsem se ke slovu. Pan dr. Eppinger místo smíření hrozí cizí mocí a to nás neleká. On nám hrozil velkým státem, že se nebude ptáti, aby se dělilo, nýbrž že to zabere všechno. Který by to mohl býti stát? Který tak osobitě mluví, tak nerakousky, který by to mohl býti?

(Dr. Schreiner: Das ist ja nicht wahr. Unsinn!)

Račte mě jen nechati!

Ten velkostát slovanský, Rusko to není. Toto osvědčilo, pánové, po celou minulost jen spojenectví s Rakouskem, ono vytrhlo Rakousko z propasti zkázy, a že Rakousko dnes existuje, má jen velkostátu Ruskému co děkovati. A tento velkostát prohlašuje slavně, že od tohoto státu ničeho nežádá, ani píď země a mohlo by se přec tomu věřiti, neb je to car Alexandr III., osoba poctivá, osobnost vznešená, která naše míruplné poměry v Evropě a v celém světě vůbec zařídila, je to car mírotvorce.

Dnes to tak neprojde jako druhdy, aby po Sadové se mohlo zabírati. Předně nepřijde žádná Sadová, poněvadž je dvojspolek, poněvadž tu je Rusko, které od nás ničeho nechce, to nejde a nepůjde s Německem, poněvadž by to byl počátek jeho poddanosti pod hegemonii německou. Rusko to tedy nemůže býti. Právě proto, je spolek s Francií a proto jsou Vaše hrozby směšné.

Dnes, pánové, je pánem v Evropě dvojspolek, na jehož straně jsou všecka naše srdce

(Abg. Aler. Richter: Dreyfußprozeß Borbereau!)

a srdce všech poctivých států, evropských. Proto my se Vašich hrozeb bohudíky, nelekáme. To je jediné, nač tato říše může býti poněkud pyšná, povznesena, nač národ český může spoléhati, že nezajde ve Vašem moři, že mu nemůžete ublížiti. Jestli to ve Vídni nenahlédnou, budou-li slepi, bude to jejich škoda. Káro 1 český nezahyne, třeba nebylo této říše, neb dvojice evropská mu nedá zahynouti a ho anektovati Německem.

K návrhu samému se vraceje, musím z prvu opakovati, co jsem řekl při jiné příležitosti při odůvodňování svého návrhu, aby zákonná rovná platnosť jazyka českého s německým byla prováděna.

Návrh má dvě části: předně aby základním zákonem zemským uzákoněna byla nedílnost tohoto království a za druhé, aby také uzákoněna byla rovnoprávnosť obou jazyků zemských.

O obou, pánové, jsem řekl, že to máme v zákonech platných, a podotýkám, že, co se týká nedílnosti, to máme rovněž v zákonech platných (Posl. G. Adámek: Neplatných!), ale nezachovávaných. (Tak jest!)

Žádný jich nezrušil ještě, a to neskutečně rmoutí, že tuto věc traduji dnes již 13 let a že takové odpovědi se mi může dostati (Posl. G. Adámek: Že neplatí, chtěl jsem říci. ) Zákony ty platí, ale nejsou zachovávány, to jest libovůle, to jest násilí!

Co se týká nedílnosti, není nikomu neznámo, kdo má jen prvky znalosti českého státního práva, že nedílnost jest v obnoveném zřízení zemském obsažena, slavnostně utvrzena a že obnovení zřízení zemské jest v každé královské přísaze od Ferdinanda II. od r. 1620 opětováno, že bude král zachovávati práva a spravedlnoost stanovenou, a vedle toho v královské přísaze uvádí se nedílnosť království.

Pánové, tyto přísahy vážou i nástupce na trůně, nikdo, ani naši političtí nepřátele, netvrdí, že by na tom bylo něčeho změněno, to jest zákon nejzákladnější, nejpevnější a zvláště jest i v přísaze královské nedílnosť částí veřejného práva země koruny České a my teď na sněmu království Českého o tom jednáme a chceme jej utvrditi pro královsví České.

Pánové, to se činíme směšnými právnicky a taktéž se to má - i nemusím to přece podotýkati, abych nemusil obšírně mluviti, - že Jeho Veličenstvo, Nejjasnější mocnář uznal tato práva království českého, slavnostně, ústně i písemně s přislíbením, že se dá korunovati za krále českého. Ta korunovace by byla pro Čechy i pro Moravu, poněvadž při korunovaci by byli zastoupeni zástupcové všech zemí koruny České.

Chceme dělati nový zákon, který nebude veřejněprávným a, dejme tomu, že to uděláme, co nám to bude platné ? Bude ten zákon zachováván? To nám nikdo negarantuje a totéž platí o rovnosti jazykové, i ta jest, uznáváme, v obnoveném zřízení zemském a v citované přísaze královské a co do oprávněnosti také uznáme, jest Jeho Veličenstvem naším mocnářem.

Co se týče rovnoprávnosti, ona jest opakována článkem 19. základních zákonů státnich. Tím nebude české státní právo co do rovnoprávnosti zrušeno, poněvadž bylo opětováno. Tak slavnostního základního zákona o nedílnosti a rovnoprávnosti, který by byl části veřejného práva v zemích koruny České, dnes dělati nemůžeme, poněvadž nemůžeme budoucího krále českého nutiti, aby tento passus do korunovační přísahy přijal, teď jej ale máme! To jest velmi nebezpečné na tak pevných základech viklati, a když to uděláme - ač uznávám dobrou vůli - tak se tím oslabuje důvěra a dává se vládám nová látka a příčina, aby takovéto slavnostní zákony nezachovávaly, poněvadž sami vkládáme v tento zákon pochybnost, pakli žádáme sami zákon nový.

To jest právnický netvor, když jest zákon ustanoven a když my vedle toho děláme zákon nový a víme, že bude slabší a nebude se tak zamlouvati jako tento zákon. Co si má ten člověk, který studiu této věci věnoval tolik let a tolik přesvědčení a s kterým souhlasila celá delegace česká po celou řadu let jeho veřejné činnosti a to, pánové, trvalo celých 7 let, mysliti jako pozorovatel a kollega o opravdovosti dnešního návrhu? Já Vam to dávám na posouzenou.

Ty ostatní články návrhu, jako druhý a třetí, jsou pouhými důsledky nedílnosti okresních a krajských soudů a jejich obvodů, jsou pouhými důsledky státoprávní nedílnosti a zároveň také působnosti nynějších úřadů v celém království.

Pánové, teď ty úřady působí v celém království, není to zrušeno, i soudy i úřady všechny jsou, a Vy chcete udělati nový zákon? To se mně zdá býti, ani nevím, jak bych to pojmenoval právnicky, neboť já pro to nenalézám výrazu. A právě tak to jest s rovností jazykovou! Že má býti vydán reskript v obou jazycích, to se děje ale ze zlomyslnosti a aby národ český byl urážen, vždycky strkají němčinu napřed nám, jako většině obyvatelstva tohoto království. Ale to by rušila vláda zákony a jestli jejich vláda a jejich místodržitelé ruší neustále a vědomě rovnosť jazyka českého, neustale se opírajíce o tu rovnocennosť, tak jest to klam a nejsou to pravdy, které se na sněmu pronášejí.

Celá skutečnosť pražská a celá tvárnosť pražská ukazuje nám, že ta rovnocennosti a rovnoprávnosť, o které se mluví, jest lež, že to není pravda, vláda to ví, ale nechává to. Jestli to nemůže strana politická, která 6 let, neb alespoň 2 léta poslední, sloužila vládě toho dokázati, aby ta nejprostší rovnoprávnosť byla provedena, jak taková strana chce se sápati na vysoký vrch, aby základní zákon takto rozšířený v nynější době byl přijat?

Panové, ti páni jdou sami přesvědčeni o nemožnosti a ať sami si zodpovídají otázku, proč to učinili. Já se k tomu ještě vrátím. Všechno, pánové, co z toho pod čl. 6., 7., co pod čl. 8. jest uvedeno, jsou collolarie z rovnoprávnosti vycházející a opakování čl. XIX. zákl. zák. stát.

Snad ještě ten nechcete rušiti, pánové!

V čl. 7. se ještě také naznačuje, že zvláštním zákonem má býti ustanoveno, jak uvnitř úřadů se má jednati, jaký ma býti jazyk služební. To jest právnické superfluum. Jest nějakého zákona, jak se má jednati v Čechách ve věcech německých? Není.

To najdete v onom nařízení tajném, Krausově, z r. 1852.

To nebylo v žádném zákonníku ani v žádném ministerském nařízení, to jest neplatné a ničím vedle čl. XIX. zákl. zák. stát. o rovnoprávnosti. Ale tvrditi, že zde je to absolutní rovnost a zároveň ukazovati, že má býti zvláštní zákon vydán, pánové, to se mně zdá do té rovnosti úplné, která má býti absolutní, vkládati již do budoucnosti jakousi pochybnost.

Jazyky jsou nyní rovné. Německý jazyk nemá ničeho o vnitřním jazyku, že mají býti německy záležitosti vnitřní projednávány, v žádném úřadním nařízení, v žádném zákoně to není

(Stimme links:

"Das ist selbstverständlich").

Dělo-li se, pánové, tak, zajisté ta rovnost, která se zakládá v obnoveném zřízení zemském a čl. XIX. z. z. - jmenuji jenom ty kardinální zákony, - se nezachovává, ač se zachovávati má, k jazyku českému to nebude nikdo popírati, že platí v každém koutě tohoto království Českého čl. XIX, že platí i pro menšiny a tu se mně zdá tím zbytečnější ukazovati na příští zákony. Zasaďme se a provádějme aspoň to, co platí, aby bylo zachováno a tak jsme udělali svou povinnosť.

Ale, pánové, toto, co zde jest hotového a pevného, zanechati a jíti na da lekou cestu a zkoušeti, zdali něco lepšího vynajdu (Tak jest!), to jest zrovna podle mého přesvědčení nejlepšího jakési zoufalé počínání.

Pánové, já jen při tom konstatuji, že také p. navrhovatel ani si netroufal vysloviti naději, že zákon jeho bude uskutečněn.

Pánové, přiznávám se, že by snad zde byly ty tři čtvrtiny s velkostatkáři, kdyby zůstali všichni pevní a železní v této záležitosti s námi, že by se tyto tři čtvrtiny poslanců celého sněmu našli, ale bylo by to těžké účtování, poněvadž by nesměl jediný scházeti z obou stran. Tak přísné účtování by to bylo.

Ale kdyby i ten zákon byl přijat v tomto slav. sněmu, Jak jest navržen, dostane se mu, pánové, hledíme-li k minulosti a k nynějším okolnostem politickým v této říši, nejvyššího schválení ?

To pánové, nikdo si netroufá říci a jak dnes věci stojí, musíme říci absolutně, ne, dokud nebude v Rakousku zle, dokud nebude vláda nucena, nedá nám žádné právo, jako je nedala Maďarům dřív, než, až když musila. Za této doby nám to nedá teprv; když nařízení nicotné hr. Badeniho odvolala vláda ze strachu před terrorem německým, neopováží se baron G-autsch aneb kterýkoli rakouský ministr doporučiti zákon k nejvyššímu schváleni. To nijak není jisto, to nikdo z Vás netroufá si říci a, kdo by to tvrdil, řekl bych, že skutečně maluje straky na vrbě, lepšího významu mně nenapadá. Na to není ani naděje.

Za jakou příčinou jest tento návrh učiněn ?

Abychom usmířili Němce!

Slyšeli jste jejich odpověď. To jest to zhoršení situace.

Co vůči nám si stále a stále troufali, to se ukázalo ve Vídni; k čemu se tedy dávají platné zákony. Zákony se přece proto způsobují, aby byly zachovávány.

Jak to chcete způsobiti? Zákon tento nový nebude Vám ani k sankci předložen, a, i kdyby byl potvrzen, zase nastaly by tytéž okolnosti, jako nyní. Zase byste se museli starati, abyste měli exekutivu, aby byl prováděn. - Vídeň - Vám tu execntivu nedá, poněvadž nechce, aby národ český měl stejná práva s národem německým. K čemu tedy tento návrh?

Příčinu jeho jsme neslyšeli. Jen k některým zvláštním poznámkám p. navrhovatele chci se vrátiti, které dnes učinil.

Pan navrhovatel sám vyslovil přesvědčení napřed, že se netají tím, že budou činěny námitky, že se řekne, že návrh jeho jest předčasným a že jest zbytečným.

Z toho, co jsem uvedl, - a nic jsem nepřibarvil, jen podle zkušenosti jsem to uvedl a dnešní situaci jsem Vám naznačil, -jest patrno, že není včasným, a proto již že jes zbytečným, Ale pan navrhovatel také ujišťoval, že nedává k podpisu ničeho, o čem by vážně nebyl přesvědčen.

Pánové, nechci býti osobně nějak pichlavým ve kritice, ale on dal svůj podpis v roce 1889 na státoprávní adresa 40 poslanců svodomyslných, kde se uvádí výslovně, že rovnoprávnosť jazyková, že nedílnosť tohoto království právně jest uzákoněna, že má býti jen zachovávána.

Dne 23. srpna 1896 byla na staroměstské radnici schůze důvěrníků veškerého lidu, a tu bylo opětovně slavnostně a jednomyslně přijato přesvědčení, že rovnoprávnost jazyková jest základními zákony státními potvrzena a upravena, a že jsme jen národ utlačovaný.

Z Vídně po tolik let marně voláme, aby konána byla povinnosť.

Tak jsme po léta na této rovnoprávnosti stáli, dnes ale žádáme nový zákon.

Pánové! Nechci o tom pronášeti žádných úsudků, ale každému ponechávám k posouzení, je-li to důsledné nebo ne, zdali může tento návrh v této říši zvláštností vésti k nějakému výsledku pro království české.

Pan dr. Herold upřímně řekl, že přijetí takového zákona bylo by přiblížením se, příspěvkem k národnímu míru, avšak takovým příspěvkem by to bylo, kdyby se získalo od našich krajanů, aby se plnily platné zákony. To on nepopírá. Chce je ale obnovovati, avšak tak všeobecně se prohlásil, že skutečně nepřesvědčil mne, že by zbytečnost jeho návrhu nebyla očividná, což mohu dokázati hned. Hned, jak pan dr. Herold návrh podal, věděl jsem hned, že se klame, mysleli, že by Němci, kteří odvolávají se na Germanii, na svou vlastní sílu, na svou nadcennost a vyvýšenost pán bůh ví jakým obratem chtěli se smířiti.

Tu by se musil národ český snížiti na lid porobený. Musil by prohlásiti, že klade se na nižší stupeň, ale toho český národ neučiní na konci XIX. století, neboť by byl vlastním hrobařem.

Pan navrhovatel sám se přiznal, že nedílnosť jest státoprávně kodifikována, a jde-li o nový návrh ku kodifikování státoprávní nedílnosti že to nemá býti teprve kodifikováno, nýbrž že se jen jedná o odbory zákonodárství, t. j. praktické dělení na ty okresy.

Pánové! Je-li nějaká nedílnost kodifikována, pak jest to všeobecné a platí to nejen jak pan dr. Eppinger pravil pro velmoce, že by to nemusely zachovávati, nýbrž že to platí pro rozdělení vůbec.

A na tomto stanovisku celý sněm stál i Staročeši v době punktací. To jest stanovisko nepochybné.

Tedy nějaké kodifikování pro věci administrativní jest zcela zbytečné, poněvadž jest v té velké nedílnosti zásadně samo sebou obsaženo.

Co by nám taková některá kodifikace byla platná! Vy víte, že máme kodifikaci a že se smí nějaký nový okres zříditi jen po slyšení sněmu, ale víte také, že ku př. soud v Teplici byl zřízen vládou, ač tento slavný sněm nedal žádné dobrozdání své o tom, že se tedy vždy tak u nás dělá, když se chce některá strana uspokojiti, zkrátka, když se podlehne násilí, a když tato strana jest hodně zuřivá, že se potom zákony nechávají stranou. Co by bylo platno, kdyby byl sebe ostřejší státoprávní zákon, když se nezachovává ani ten zákon novější.

Aby byl něco platen, bylo by třeba míti premisu, že bude zachováván, a když nemáme tu premisu a nemůžeme ani ten zákon starý zachovávati, pak celá ta akce s celým tím novým návrhem, nezdá se mi býti vážnou.

Není pochopitelno, že by k pouhému administrativnímu rozdělení okresů a zemí bylo třeba základních zákonů státních.

Pánové, zde dává zdravý rozum a obyčejná zkušenost a prakse všední, že by k tomu stačil naprosto obyčejný zákon, přijatý obyčejnou většinou slavného sněmu, ovšem, že by se vyžadovalo potom, aby jej také vláda zachovávala,

Pan poslanec dr. Herold pravil, že otázka jazyková není ještě od let 60tých rozřešena.

Pánové, to zase není se skutečností ve srovnalosti. Ta otázka jest zákonem rozřešena právě tak pro české jako pro německé kraje, pro oba existují jedny a tytéž předpisy v království českém a v zemích českých vůbec, ale ony se nezachovávají a to jest pořáde ta stará písnička.

Zákony nám nejsou nic platný, když se nezachovávají. A co byl by nám nový zákon platen, kdyby se opět nezachovával?

Pánové, u nás se rovnoprávnosť jazyka českého s německým zachovávati nechce; to jest vůlí vlád vídeňských. A tu jsem Vám, pánové, předešle uvedl důkaz, že nejen neprováděna rovnost, nýbrž že vláda zákony přímo rušila nebo samými předsedy rušiti dala. Tak vydáno ono nařízení, aby se u kassačních líčení jednalo u nejvyššího soudu jedině jazykem německým, a aby se české věci a nálezy překládaly do němčiny, proti trestnímu čl. řádu a 27. císařského patentu z r. 1850, jen aby čeština byla vyloučena z nejvyšších míst a aby na místo její přišla němčina, krátce germanisatorsky.

To není jen ve státoprávním zákoně to jest také v cís. pat. z r. 1850, a v říšském zákoně z r. 1863. To jsou, pánové, zákony mladé, ale nezachovávají se ani staré, ačkoliv soudcové přísahají, že budou zákony zachovávati, a vláda přísahá, že vynutí jejich zachovávání, když bude třeba; ale ona nejen, že je nevynutila, ona dala potají svolení, poněvadž se sama ostýchala vydati ošemetný zákon proti národu českému, k nařízení a zmocnila předsedu nejvyššího soudu, aby porušil čl. 19., svoji úřední přísahu, aby se na ni nemohlo s obžalobou.

To jsou, pánové, poměry smutné, a pak se chcete domnívati, že nejvyšší kruhy nebo vlády by mohly takový zákon schváliti.

Císařský patent a zákon říšský se nedodržuje, a tím méně u nejvyššího soudu cís. patent z r. 1850 o nejvyšším soudu, a § 53. pro všechny soudy, základní zákony státní, a trestní řád z r. 1873. z doby ústavy Vašeho klassického znalce práv, bývalého ministra Glasera.

Kde taková nemravnosť a taková zvrhlosť spravedlnosti panuje, tam chcete, aby Vám takový zákon ideální přijali, a aby Vám jej sankcionovali ? ! Kdo přece, pánové, hledí na tu situaci tak, jak jest, musí to nazvati, jak to řekl pan posl, Rataj stoje předešle u mne, že jest to "písek do očí. "

Pánové, není na tom dosti, že jest to násilí vyloučiti náš jazyk z nejvyšší stolice ve Vídni; pánové, oni ho chtěli i z parlamentu vyloučiti známým konfiskovacím nařízením ministra Schönborna, které mně z ruky jednoho dobrého přítele bylo zasláno, jakož i tajným úkazem, aby se každá taková česká řeč, která jest ve Vídni proslovena, konfiskovala, aby tam nebyl žádný slovanský zvuk a zvláště ne žádný slovanský zvuk český. Pánové, to jest ta dobrá vůle ve Vídni k národu českému. Nic nám nedají, utiskují nás a jen daně na nás vybírají a pronásledují nás stále ostřeji, aby nás mohli utiskovati. (Dr. Baxa volá: A my budeme slaviti jubileum při tom!) To jest nekosekventní.

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si vznésti na pana řečníka žádosť, aby se příliš neodchyloval od mezí, které jsou pro formální debatu samozřejmě vytčeny.

Dr. Vašatý (pokračuje: ) Pan Dr. Herold pravil, že obnovené zřízení nemůže rozhodovati. Ale v němčině rozhoduje obnovené zřízení všechno, neboť mimo ně není žádného zákona, nežli čl. XIX. základ, zákonů. Proč by nemohlo rozhodovati pro češtinu ?

To jest ten stejný loket z Vídně proti nám! Ať se zachovávají úřední přísahy a budeme míti rovnoprávnosť a nemusíme míti vyjednávání a rozčilování. To musí rozčiliti každého, kdo má cit pro spravedlnosť, když se vidí, jak se národu českému systematicky ubližuje, a není možno, aby krev ne vzkypěla.

Pan dr. Herold také pravil, že se nejedná dnes o to, aby obnovené zřízení zemské bylo obnoveno, nýbrž aby rovnosť byla nejen uznávána, nýbrž i prováděna. To, pánové, jsme pořád na konci tak jako na začátku, poněvadž nynější základní zákony obsahují tu rovnoprávnost, ale zachovávání její nemáme.

Pan dr. Herold také pravil, že pro něho rozhoduje moderní život a připomenul statečného národa uherského, vlastně maďarského, jak on si státního práva dobyl. Pánové, oni ho nevydobývali tak jako my, nýbrž do opravdy. (Posl. Formánek volá: To bylo v r. 1866. a kdybychom byli organisováni, mohli jsme ho také dobyti!)

U nás byla říšská rada obeslána vlivem velkostatkářů v roce 1861, a v roce 1879 zase a jmenovitě byla také říšská rada opuštěna zase vlivem velkostatkářů.

Ve všem byl vliv  koruny. My jsme byli slabí, my jsme   nebyli důslední a nejsme důslední, jako  naši předkové nebyli.

Ti zavinili dobývání státního práva a oslabili váhu českého jména a proto ve Vídni s námi tak nakládají. Pan dr. Herold pravil, že reklamuje spravedlivé naše požadavky ze základního zákona státního a z obnoveného zřízení. Já myslím, že jest to lehčí - a zase se k tomu musím vraceti - reklamovati, aby byly zákony již stávající plněny, než teprve reklamovati staré zákony zavedením nových zákonů. To se mi zdá býti velké superfluum.

Pánové, na zavedení zákona, jehož návrh byl učiněn, není žádné naděje. Kdyby, pánové, chtělo se ve Vídni upřímně českému národu učiniti po právu, tu by se zachovávaly zákony staré a nebyla by to oktrojírka. Vytáhly by se fundamentální články českým sněmem předložené. Tyto jsou celým vyrovnáním, ty by se mohly jen podepsati, to by nebyla oktrojírka, to by bylo projevení dobré vůle. Na to není pražádné naděje podobně jako na stvrzení jejich, kdyby i na krásně v tomto slav. sněmu prošly.

Pánové, v této věci, že nemáme rovnoprávnosť ani státní právo, přiznávám se, že to zavinila nedůslednosť našich předchůdců i nynější naše delegace. Předchůdcové zahodili státoprávní prapor; oni se neodvážili ani vládě podati dotaz, aby aspoň říšský zákon, který jsem jmenoval, o státním právu a obnovené zřízení bylo zachováváno se stanoviska jazyka českého.

To neudělala před uherským vyrovnáním naše delegace, před uherským vyrovnáním, když podpisovala 6 let interpellace, aby zákony byly zachovávány, nepodala pilný návrh, pak jí vlastní svědomí k tomu pohnulo a prohlásila, že rovnost je úplná. To jest návrh, na kterém jest pan dr. Herold podepsán. Rovnoprávnosť jest úplná ve všech stolicích a ve všech úřadech. Velectění pánové, ten návrh byl podán, ale pak bylo přijato nařízení od vlády. Jaká je to důslednost, a jak to může váhu strany politické šířiti ? Nařízení odvoláno a tu vyhlášeno: "To si nedáme líbiti, až přijdeme do Vídně, musí býti status quo, musí býti revokováno". Ale nic se nestalo. Nechci všechny časopisy zde čísti, poněvadž jsem unaven, ale nic se neudálo, do oposice se nevstoupilo. Nyní přišlo i vyjednávání s nynějším ministerským předsedou baronem Gautschem. Ať se dementuje jak chce, tolik je jisto, že ti páni, kteří prohlásili, zejména p. dr. Pacák jak podal svůj návrh pilný, aby zákonná rovnost byla provedena, v listopadu ještě za hraběte Badeniho, odporučovali v hlavních orgánech trojdilnost království, a že pan dr. Engel se přiznal, že vyjednával s Gautschem, který chtěl změnu § 7. a 9. jazykových nařízení, a že pravil Gautschovi: Když budete chrániti naše menšiny předložím to parlamentární komisi a sboru důvěrníků; pro svou osobu že by proti tomu nic neměl. O druhém vyjednávání píše, že Gautsch stál na tom, aby většina obyvatelstva rozhodovala o právu jazyka úředního. V obojím jest obsaženo mlčky dělení, neboť když pro jednu krajinu ku př. Chebskou chci dáti úřední jazyk německý, tedy tím ruším § 19. stát. základních zákonů o nedilnosti království. Ale titíž páni k tomu svolili, aspoň je to dojem můj, že Gautsch by nemohl vydávati něco podobného, kdyby mlčky učiněné svolení neměl.

Víme, že nyní to nařízení druhé přijde a že bude docela odvoláno nařízení první. V tom je úplná nedůslednosť a ovoce z ní, jsem jist, bude velmi smutné.

Velectění pánové, tyto výsledky nebudu opakovati, poněvadž nelze popírati, že takovýmto novým obratem parlamentární činnosti důvěra v staré zákony, na kterých od r. 1861 neb již od r. 1848 naši předkové důsledně stáli, jest oslabena. Místo rovnosti po nařízení, které tak bylo vychvalováno, máme nyní zvětšený národní boj, máme politický chaos, smír s Němci jest nyní oddálen, nikdy nebyl tak oddálen jako nyní. Máme zvýšené pronásledování den ode dne našich národních menšin místo míru a nyní nás čekají ze všeho toho vyjednávání ještě nové punktace z Vídně.

Velectění pánové, ano, vláda je vydá sama, ačkoliv bylo usneseno na schůzi důvěrníků, že, ač-li by tak učinila, nejrozhodnější odpor se stane. Od 17. ledna