bodárců se starají, dosvědčují příklady, kde bývají za takové horlivé služby poháněni před soud a že za zkrácení na váze rolníků citelně bývají potrestáni.

Z cukrovarů se pak šíří ta největší demoralisace mezi naším dělnickým lidem.

Když se všeobecně praví, jak se špatně váží, jak rolnictvo bez příčiny se chikanuje, jak mnozí vážní na váze nespravedlivě váží, není divu, že náš chudý lid vyvozuje své kosekvence a nečiní potom náležitého rozdílu mezi tvým a svým.

Mezi touto robotou novověkou a tou dřívější jest však přece jen ještě velký rozdíl.

Kdežto dříve neměl rolník na majetku i výdělku mnoho, neměla jeho milostivá vrchosť více; dnes však dělá rolník dluhy a milostivá vrchnost cukrovarnická kupuje domy a statky a sami ředitelé cukrovaru za svoji velkou námahu, práci a snahu, jež trvá každoročně několik neděl, naschránějí průměrečné jmění, že ještě v mladých letech se mohou oddati slušnému a pohodlnému odpočinku, dejme tomu, na Král. Vinohradech, kterážto čtvrť jmenuje se také čtvrtí cukrovarnickou.

A tu namane se laiku otázka, proč rolník vstupuje samochtě do otrockého postavení k cukrovarům. Odpověď na to jest velmi snadná.

Rolník musí zděděnou, koupenou i najatou půdu vzdělávati a pěstovati na ní rostliny a zabezpečiti si tak přiměřený důchod. Protože pak obiliny v posledním čase neplatí a půda se musí kypřiti a od plevele čistiti, musí se pěstovati také okopaniny, brambory a řepa. Cukrovary mají pak dvojí tvář. Když řepu nakupují, jsou plni zdvořilostí a slibův a ochotně nabídnou rolníku podle tržních poměrů přiměřenou cenu za řepu. Rolník, spoléhaje na sliby ty a na to, že cukr snad připlatí, nasází řepu v rozšířenější míře; při odvádění však zapomíná cukrovar na všecky sliby, - cukr neplatí - a přijímá řepu přísně dle podmínek smlouvy a rolník potom dostává o 10 až 15 kr. následkem všelijakých srážek za řepu méně, než bylo smluveno. Není proto pravděnepodobným to, co tvrzeno na jedné řepařské schůzi, že dostal rolník jistý také 28 kr. za řepu. Ovšem bude někdo tvrditi, že 10 až 15 kr. není tak velký obnos, avšak, velectění pánové, převedeno na veškerou v Čechách vyrobenou a vypěstovanou řepu při ztrátě 10 kr. jest to 5 až 8 milionů zlatých.

Rolnictvo proto vším právem protestuje proti podmínkám smlouvy takové, kterým za žádných okolností nemůže dostáti a cukrovar mu podle této bezohledně sráží na ceně. Aby pak příštím rokem nemohl rolník jinam do jiného cukrovaru řepu prodávati, uzavřely cukrovary mezi sebou kartel a uvrhly rolnictvo do tohoto století osvíceného nedůstojného otroctví a nevolnictví. A pro Bůh, co učinilo rolnictvo toto, že tak krutě a brutálně pronásledováno jest a že stát k tomu přihlíží beze vší ochrany ? Za to, že v době míru a tím více ve válce sami nesli ta největší břemena státu a země, za to, že vše možným způsobem podporovali rozkvět průmyslu cukrovarnického, za to, že s ním domáhali se státní podpory, za to, že v době těžkých krisí předstíraných průmyslem cukrovarnickým dobrovolně mu slevili 20 kr. za metrický cent řepy, obnos to, který činí 4 až 5 milionů, za to se mu cukrovary tímto způsobem odvděčují a stát až posud hluše k tomu přihlíží. Jest proto nejvyšší čas, aby tomuto bohopustému řádění a vykořisťování jednoho stavu druhým byla u nás zákonným způsobem učiněna přítrž.

Stesky a stížnosti rolníků na řádění cukrovarníků pronikaly v posledních létech již delší čas do veřejnosti a šírá veřejnost byla na straně rolníků a rolnictvo bylo by již tehdáž volalo po zákonné ochraně.

Avšak cukrovarníci předešli rolnictvo a volali do světa, dokazujíce svými nesprávnými čísly, že průmysl cukrovarnický jest v úpadku a že se mu musí pomáhati; a rolnictvo také skutečně pozvedlo s nimi hlasu na podporu státní, která se od státu v obnosu 9 milionů na vývozní prémie poskytla.

Po vymožení této podpory však nechtějí cukrovarníci o slušném přijímání a přiměřeném této podpoře státem poskytované placení řepy ničehož slyšeti a chikanují rolnictvo i dále. A proto může rolnictvo vším právem tvrzení cukrovarníků, že z vývozních prémií má rolník zisk. odmítnouti a veřejnosti české otevřeně prohlásiti, že vývozní prémie v obnosu 9 milionů, které uhrazovány jsou z konsumní daně, kterou z větší části zaplatiti musí chudá třída dělného lidu, plynou výhradně do kapes cukerních baronů. (Tak jest!)

Aby pak cukr konsumující obecenstvo nemyslelo, že ze zvýšené nyní ceny cukru u nás má nějaký zisk rolník, budiž připomenuto, že o zvýšenou cenu tu dělí se podle nově utvořeného kartelu raffinerií se surovárnami tyto mezi sebou.

Vydělají tudíž bez vlastního přičinění surovárny na vývozních prémiích 9 milionů zlatých, jedna třetina ze zvýšené ceny cukru spotřebovaného vydá 12 milionů, tudíž celkem 21 milionů, tak že na jeden cukrovar připadá slušná částka asi 100000 zl., zajisté slušná to částka za práci, která trvá sotva několik neděl.

Tímto způsobem jednajíce nemají proto cukrovary velikou starost o své vyjití a svou existenci a nemají také ani velikou potřebu, aby přemýšleli, jak by průmysl svůj cukrovarnický zdokonalili, aby stát a společnost lidská měla z něho prospěch a ne, jako nyní škodu, když cukr domácí spotřeby jest dražší než ho má ku př. soused zahraniční, kam se náš cukr dováží a při tom za řepu malé ceny se platí.

Oni celý rok jen přemýšlejí, jakým raffinováným způsobem by od rolníka řepu laciné obdrželi, spoléhají na podporu státní, na nesvědomité zdražení cukru v domácí spotřebě, a proto nemusejí se starati a přemýšleti, jakým způsobem by průmysl cukrovarnický zdokonalili.

Že v průmyslu cukrovarnickém nastala stagnace, tudíž i krok nazpět, tomu nasvědčuje ta okolnost, že ve výrobě cukru qualitativně jsme zejména proti Německu o půl druhého až dvě procenta pozadu. Příčina toho leží v tom, že u nás se strany cukrovarníků nevěnuje se náležité péče a pozornosti pro racionelní pěstění domácího semene, které by uspokojilo jak rolníka co do množství tak cukrovarníka co do jakosti. Naši cukrovarníci spoléhají výhradně na semena cizozemska a tu nad slunce jasně dá se předpokládati, že cizina dobrá semena nechá doma a horší prodá našim cukrovarníkům za drahý peníz. V obchodu se semeny panuje největší švindl.

Každoročně, zejména v čas neúrody semena v Německu, shánějí agenti zbytek semene od rolníků, třebas i kolikaletý, semeno takové přijde pak do Německa, a pod vignetou proslulých pěstitelů cukrovky naši cukrovarníci je kupují a rozdají mezi naše pěstitele, z kteréhož semena mnohdy řepa ani nevzejde, je špatné jakosti a neuspokojuje ani rolníky ani cukrovarníky.

Domácím semenem, které se tím způsobem neracionelně pěstuje, poškozuje se také průmysl cukrovarnický citelně.

Jsou to majitelé závodů, kteří mají vlastně hospodářství, a správní radové některých cukrovarů, kteří pro sebe a své známé pěstují semeno, z něhož cukrovky mnoho neroste, a to velmi pochybné jakosti. (Výborně!)

Já proto s celým důrazem jménem rolnictva řepu pěstujícího odmítám tvrzení cukrovarníků, že příčinu špatné jakosti řepy nese rolník, nýbrž prohlašuji, že je to vinou cukrovarníků, že způsobem dosud racionelním nepěstují domácí semena, která by jak rolníka tak cukrovarníka uspokojovala. Technické zařízení mnohých závodů a sama technická a administrativní správa, jak v našem okresu při jedné schůzi bylo konstatováno, nenachází se na výši doby, aby vítězně konkurovati mohla s cizinou. Mají proto cukrovarníci mnoho příčin k starosti a přemyšlení, jak by průmysl svůj zvelebili a zdokonalili. A proto nejsou oprávněni žádati na státu podpory, nesvědomitě zdražovati cukr spotřební a udržovati rolnictvo v nedůstojné porobě. Povinnosť každého jednotlivce, společnosti, tím více průmyslu je starati se o bytí a existenci svou a na záchranu svou voliti veškeré prostředky svépomoci, a, když vše to nestačuje a jestli ten jednotlivec neb dotyčný průmysl jest pro společnosť lidskou nevyhnutelný, v tom případě oprávněn jest žádati jakousi podporu státní. Ježto však cukrovarníci na záchranu existence své dosud veškerých prostředků neužili, nejsou oprávněni žádati podporu státní, zdražiti konsumní cukr a udržovati rolníka za účelem zlevnění suroviny řepy cukrovky v otroctví a nevolnictví.

Já pak dovoluji si tvrditi a také i dokázati, že cukrovarníci při předstírané nemožnosti a krisi, při této nízké ceně cukru, při špatné jakosti řepy, jak předstírají, při mizerném zařízení závodů, přece mají ještě přiměřený a slušný výdělek.

Abych této úloze svědomitě dostáti mohl, záleží na volbě správných čísel, která správně výrobu cukru udávají. Věc ta není tak snadná, poněvadž cukrovarníci skutečné cifry, které zajisté pro veřejnost by byly přijatelnější, zamlčují, a můžeme proto voliti cifry, které oni za oficielní udávají.

V posledních letech byla cena cukru kolem 12 zl. a jakosť a výroba z jednoho metrického centu řepy dle jich vlastního udání byla kolem 12 procent.

Z vyrobeného cukru spotřebuje se čásť doma, čásť musí býti vyvážena za hranice, poněvadž nenalézá spotřebu - tu jsme zase v rozporu. Páni cukrovarníci tvrdí, že jen třetina se doma spotřebuje a dvě třetiny jdou za hranici. Rolnictvo nechce, věřiti, když počítána jednu hlavu podle čísel, že se spotřebuje 10 kg. a že by tedy obnášela spotřeba 4 miliony q rafinády, na které připadá 5 milionů q cukru surového, tedy skoro polovina vyrobeného cukru.

Nepochybíme však, přidržíme-li se toho neb onoho udání a vezmeme-li za základ, ze při 12 zl. zpeněží cukrovar 1 q za 11 zl. a zpeněží podle toho 1 q za 1 zl 40 kr. s odpadky a, platí-li se režie 50 kr., zbývá na výdělku a za řepu 90 kr.

Jelikož solidní, pravím, solidní cukrovar, v tomto případě platí 7násobnou cenu podle cukru loco továrna, měl by obdržeti rolník v tomto případě 84 kr., ve skutečnosti však obdržel následkem tuho přísného přijímání podle smlouvy o 10 -15 kr. méně, vydělal tudíž cukrovar v tomto případě na 1 q řepy 10-15 kr. a při 400. 000 q zpracované řepy, která se normálně zpracuje, jest obnos ten 40-60. 000 zlatých, když se nevezme do rozpočtu vývozní prémie a náhrada od rafinerií následkem nového kartelu, podle kterého se přijímá konsumní cukr v ceně 15 zl Vezme-li se i to do počtu, vydělá jednotlivý cukrovar jednonásobnou cenu, dejme tomu, 80-120. 000 zl. Nynější vysoká cena cukru konsumního není prokázána také potřebou.

Když surovárny mohou bez příplatku toho existovati, nepotřebují příplatku toho.

Je-li cukr surový za 12 zl. a daň cukerní obnáší z spotřeby 13 zl. a počítá-1i se režie a přiměřený užitek rafinerií na 6 zl., má býti rafináda 1 q za 31 zl. a nikoliv za 36 - 37 zl. Vydělají tudíž raffinerie na 4 mil. q cukru 20 mil. zl., o kterýžto užitek se dělí se surovárnami.

Dokázal jsem, že průmysl cukrovarnický není v takové krisi, jak se všeobecně tvrdí, nepotřebuje žádné podpory státní a nemusí si pomáhati ještě nesvědomitým zdražováním cukru konsumního a může ještě volbou vhodných prostředků k rozkvětu přijíti ku prospěchu s ním tak těsně souvislého rolnictva i veškerého obyvatelstva cukr konsumujícího.

Svými vývody nastínil jsem, v jakých zubožených poměrech naše zemědělství se nalézá, dovodil jsem, jaké úklady o jeho bytí jsou sestrojeny beze vší vážně prokázaná potřeby od kartelovaných cukrovarů, které svým jednáním olupují rolnictvo o zlatou krví i potem draze vykoupenou svobodu.

Dokázal jsem, že stává hospodářství škodlivých kartelů surováren a raffinerií na vykořisťování slabších producentů a konsumentů cukru.

Velectění pánové! Žijeme opět v době, kdy národnostní sváry dostoupily nejvyššího vrchole, kdy politické strany s celým důrazem na se narážejí, kdy i jednotlivá náboženská vyznání se politicky organisují a horlivě vyznání své hájí, avšak na vykořisťování a vyssávání slabších individuí spojují se v kartely živly národnostní zásad i vyznání různých. Na vykořisťování a vyssávání chudšího obyvatelstva v této říši spojují se nejzuřivější Germán s mírným Čechem, zkostnatělý konservativec s největším liberálem, fanatický klerikál s orthodoksním synem národa vyvoleného, (Slyšte!) neboť jim zásady národnosti a vyznání jsou věcí vedlejší, hlavní jejich starostí jest starati se povždy o nenasytný měšec a symbolem jejich jest mamon zlatého telete. (Výborně). A proto vším právem dovolává se rolnictvo důrazným hlasem svým, vidouc že s cukrovary není valné dohodnutí možné, a nechtíc jim více otročiti, zákonné ochrany, aby škodlivá tato kartelní spojení se zakázala a přestupky ustanovení těchto přísně byly trestány.

Zpráva komise zemědělské, která v rukou našich se nalézá, kryje se úplně s vývody mými, vystihuje úplně škodlivost kartelů cukrovarnických a jiných a podává návrhy, jak by těmto škodlivým kartelům zabráněno býti mělo.

Já proto končím přáním rolnictva, by v této věci hlas jeho nezůstal hlasem volajícího na poušti a předložený návrh osnovy zákona stal se co nejdříve skutkem, by jemu co nejdříve byla opět vrácena volnost a svoboda zlatá.

A proto, velectění pánové, jménem tohoto těžce zkoušeného rolnictva žádám, děkuje zároveň za pozornost, kterou jste vývodům mým věnovati ráčili, jménem tohoto kartely cukrovarnickými sužovaného rolnictva, žádám Vás, velectění pánové, kteří s tímto stavem upřímně smýšlíte a cítíte, stavem, který jest základem státu, podporou země a vlasti a živitelem národů abyste položili jednomyslně hlasy své pro návrhy komise zemědělské. (Výborně! Potlesk! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Spravodaj posl. Krumbholz: Slavný sněme! Oběma pány řečníky projeven byl souhlas s návrhem slavné komise, zejména první z pánů řečníků, p. Steiner, poukázal na to, že tajnost kartelu jest škodlivá a že budi rozhořčení veliké a že právě, kdyby byly kartely upraveny na základě regulování dle návrhu komisí zde podaného, by toto napnutí mohlo býti značně sníženo, poněvadž by bylo jasno jak s jedné strany tak i s druhé strany. Největší a nejznatelnější důkaz mám při řečníku druhém, který ačkoliv souhlasil úplně s těmi, návrhy, přece nemohl se ubrániti, aby nemluvil o nepřátelském poměru mezi cukrovarníky a rolnictvem, což jest nejjasnějším důkazem, že, kdyby tyto kartely byly pod státním dozorem, kdyby byly veřejné, by to rozhořčení fakticky nebylo, které se jeví v tak značné míře. Na základě tom nemám co vyvraceti těm pánům.

Co se týče řeči p. Šulce týkající se návrhu zemědělské komise, žádných námitek nečiní, nýbrž souhlasí s nimi, to ostatní, co mluvil, není k věci; tedy není povinností mou, abych to snad doplňoval, případně opravoval, a tu dovolím si vznésti žádost na slavný sněm, aby návrhy tištěné, jak komisí předloženy jsou, přijal a schválil. (Výborně. )

Nejv. maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Commissionsanträge.

Žádam pány, kteří tyto návrhy přijímají, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Anträge annehmen, die Hand zu erheben. Die Anträge sind angenommen.

Návrhy jsou přijaty.

Denní pořádek jest vyčerpán.

Die Tagesordnung ist erschöpft.

Bei der Wahl eines Directors der Hypothekenbank durch die Städtecurie im Hause wurden 38 Stimmzettel abgegeben.

Hiervon erhielt der Herr Abg. Stephan Richter 30 Stimmen, derselbe erscheint demnach gewählt.

Při volbě jednoho ředitele hypoteční banky kurií městskou vykonané ve sněmu bylo odevzdáno 38 hlasovacích lístků, a z těchto obdržel pan poslanec Štěpán Richter 30 hlasů. Jest tedy jmenovaný pán zvolen.

Žádám kurii obcí venkovských, aby po ukončení dnešního sezení vykonala novou volbu člena správního výboru Musea království Českého a aby výsledek oznámila.

Ich ersuche die Curie der Landgemeinden nach Schluss der heutigen Sitzung die Neuwahl eines Mitgliedes des Verwaltungschusschusses des Museums des Königreiches Böhmen vorzunehmen und das Resultat bekanntzugeben.

Pan poslanec Dr. Sláma a soudruzi mně odevzdali návrh.

Die Herren Abgeordneten Dr. Sláma und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Žádám, by tento návrh byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance Františka Slámy za zřízení druhé české university.

Slavný sněme, račiž se usnésti:

C. k. vláda se vyzývá, aby zřízena byla druhá česká universita.

V   ohledu formálním budiž návrh tento přikázán komisi školské.

V  Praze, 12. února 1898.

Dr. Frant. Sláma a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschastsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Die Herren Abgeordneten Ludwig und Genassen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.

Pani poslanci Ludwig a soudruzi mi odevzdali dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Ich ersuche diese Interpellation zu verlesen.

Landtagssecretär Höhm (liest): Anfrage der Abg. Ludwig und Genossen an Seine Excellenz den Herrn k. k. Statthalter:

Die gesetzliche Frist zur Einbringung der Einkommensteuerbekenntnisse, welche mit 31. Jänner d. J. abgelaufen wäre, wurde mit einem besonderen Ministerialerlasse bis auf den 15. Feber d. J. erweitert und außerdem verfügt, dass über Ansuchen auch diese Frist aus rücksichtswürdigen Gründen noch weiter bis zum 15. März d. J. erstieckt werden könne.

Es ist nun eine Thatsache, dass namentlich bei größeren Kaufleuten und Unternehmern, aber auch bei vielen kleineren Geschäftsleuten bis heute noch die Rechnungsabschlüsse über das letzte Geschäftsjahr nicht fertig zu stellen waren, dass dieselben auch dermalen noch nicht in der Lage sind, eine in allen Punkten wohlbegründete und richtige Einkommensteuerfassion zu v rfassen.

Einem ziemlich allseitig laut werdenden Wunsche dieser Steuerträger Ausdruck gebend stellen hiemit die Gefertigten an Seine Excellenz die Anfrage:

1.   Sind Seiner Excellenz die Schwierigkeiten bekannt, welche dem rechtzeitigen und dem richtigen Einkommensteuerbekenntnisse innerhalb der Frist bis 15. Feber 1898 in weiten Kreisen der steuerzahlenden Bevölkerung entgegenstehen, und

2.   ist Seine Excellenz geneigt bei der hohen k. k. Regierung eine allgemeine Er-

streckung der Fassionsfrist bis 31. März 1898,

welche ohne Verzug daher eventuell im telegrafischen Wege bekanntzumachen wäre, zu erwirken ?

Ludwig und Genossen.

Oberstlandraarschall: Die Herren Abg. Wolf und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht

Pan posl. Wolf a soudruzi mně odevzdali interpelaci k Jeho Ex. p. místodržiteli.

Ich ersuche diese Interpellation zu verlesen.

Landtagssecretär Höhm (liest): Anfrage der Abgeordneten Wolf und Genossen an Seine Excellenz den Statthalter Grafen Coudenhove.

Durch den Tod des letzten Pfarrers wurde die Pfarrei für die Orte Ober, Mittelund Niederlangenau, zur Königgrätzer Diöcese gehörig, erledigt

Die Bewohnerschaft erwartete nun mit aller Bestimmtheit, dass man ihrem an maßgebender Stelle ausgekrochenem Wunsche Rechnung tragen und einen deutschen Priester für Langenau ernennen werde. Als nun aber verlautete, dass seitens der Patronatsherrschaft ein Čeche vorgeschlagen und auch vom Bischof ernannt worden sei, da wandte sich die Gemeindevertretung namens der Gesammtheit der Bevölkerung an Patronat und Bischof mit der entfchiedenen Erklärung, dass die Bevölkerung sich keinesfalls einen čechischen Pfarrer seitens des Patronats, dieses Überbleibsels aus der Zeit der Hörigkeit oder seitens des Bischoss werde aufdrängen lassen, sondern entschlossen sei, falls man auf der Ernennung des čechischen Pfarrers be harre, hieraus die äußersten Consequenzen zu ziehen.

In Langenau ist man eben, wie in Deutschbohmen überhaupt, zu dem festen Entschlusse gekommen dem Eindringen des Čechenthums und der čechischen Agitationen, in welcher Form sie auch immer auftreten mag, entschiedensten Wiederstand entgegenzusetzen, und man weiß ja aus zahlreichen Beispielen, wie geflissentlich čechische Geistliche in deutschen Gemeinden aus die Čechisirung gedacht sind.

Die Sangenauer verlangen einen Geistlichen von ihrem Stamm, der im Stande ist, ihre Sprache rein und schon zu sprechen, und sie sind entschlossen, falls die katholische Kirche ihnen Deutsche Priester verweigern sollte, zu einem anderen christlichen Bekenntnisse uberzutreten, welches ihnen die Deutschheit auch in der Kirche und aus der Kanzel verburgt.

Es ist geradezu beschämend und lacherlich dass man, anstatt den berechtigten Forderungen Rechnung zu tragen, den čechischen Pfarrer unter Gensdarmeriebedeckung nach Langenau schickte, von wo er freilich angesichts der entschieden ablehnenden Haltung der Bevölkerung gar bald wieder abziehen musste.

Das bischöfliche Econstorium scheint es nun formlich darauf abgesehen zu haben, die Eriegung der Langenauer Bevolfeiung noch zu steigern; da nämlich seitens der Langenauer Bevölkerung der dortige bisherige Pfarradmi niftrator, P. Ringel, ein deutscher Priester, der sich allgemeiner Beliebtheit und Achtung erfreut, als der geeignetste Mann für den erle digten Pfarrerposten bezeichnet wurde, berief das Econsstorium denselben nach Koniggratz ad audiendum verbum und verbot ihm unter der Anschuldigung, er habe die ganze Bewegung um seinetwillen hervorgerufen, die Ruckfehr nach Langenau; und gerade als ob man die Langenauer noch verhöhnen Wollte, schickte man ihnen an Stelle ihres bisherigen deutschen Kaplans einen zweiten Čecha, den bisherigen Kaplan von Groß Aupa.

Durch diese offenbare Verhöhnung und durch das immer bestimmter auftretende Gerucht, dass die geistliche Behörde den Kaplan P. Ringel in Prag in einer Klosterzelle interniert halte, ist die Erbitterung und Emporung der

Deutschen in Langenau auf das höchster gestieren. Sammtliche 3 Gemeinden haben in außerordentlichen Sitzungen den Kaplan P. Ringel zum Ehrenbürger ernannt und fordern in einem an das Econsistorium und Patronat gerichteten Ultimatum die Ernennung dieses Priesters zum Pfarrer.

Es ist Pflicht der Verwaltungsbehörden angesichts der berechtigten Erbitterung der Langenauer Deutschen über den Eigensinn und die Halsstarrigkeit des čechischen bischoflichen Econsiftoriunis von Koniggratz in tactvoller Weise (alio nicht etwa durch Polizeimaßregeln und Entfendung von Gensdarmerie!') vermittelnd einzugreifen. Vor allem wird bezüglich des Schick als und des Aufenthaltes des Kaplans P. Ringel Aufklärung und volle Beruhigung geboten werden muffen.

Eine Verzögerung der Beantwortung untengestellter Fragen, bezw. der Erfüllung der seitens der Bevölkerung erhobenen belechtigten Forderungen würde nach den vorliegenden Nachrichten unzweifelhaft zu einem Massenaustritte aus der katholischen Kirche fuhren, welcher sicherlich auf Langenau nicht beschränkt bliebe.

Die Unterzeichneten stellen daher die Anfrage:

Sind Sr. Excellenz dem Herrn Statthalter die angeführten Thatsachen und Vorgänge bekannt und was gedenkt derselbe zu thun, um den deutschen Bewohnern von Langenau zu ihrem Rechte zu verhelfen?

Ist der Herr Statthalter in der Lage und geneigt, über die Wahrheit des Gerüchtes, dass P. Ringel seitens der geistlichen Behörden interniert gehalten werde, eine Untersuchung einzuleiten und dem hohen Landtage das Ergebnis mitzutheilen ?

Ist der Herr Statthalter geneigt, falls dieses Gerücht aus Wahrheit beruht, die an dieser widerrechtlichen Beraubung der persönlichen Freiheit Schuldtragenden der staatsanwaltschastlichen Behörde bekanntzugeben.

Prag den 11. Feber 1898.

K. H. Wolf und Genossen.

Nejvyšší maršálek zemský - Pan poslanec Sokol a soudr. odevzdali mi interpelaci na Jeho Excellenci pana místodržitele

Die Herren Abg. Sokol und Genossen

haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.

Zádam, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Interpelace poslance Sokola a soudr. k Jeho Excel. p. místodržiteli!

V Teplicích rozšiřuje se v tisíci exemplářích připojený štváčský list se seznamem rodičů, kteří posílají děti do české školy.

V  cirkuláři tomto nazývá se jazyk český "brutálním idiomem", zákonem a nejvyššími instancemi zřízená veřejná škola nazvána "ústavem lstí vydobytým", nazývá se zřízení české školy pro Čechy v Teplicích něčím neuvěřitelným, vyzývá se obyvatelstvo Teplické, aby neúprosně a bezohledně ty, kteří posílají dítky do české školy, vypovídali z bytů a práce, a aby s nimi nakládáno bylo jako s drzými, nevděčnými, falešnými a nepoddajnými vetřelci" a vybízí se obyvatelstvo zcela zřejmým způsobem k násilí na životě, jmění a zdraví českých obyvatelů.

Provolání tomu připojen jest seznam rodičů českých, jich byt, pak zaměstnavatelé.

Učel provolání toho jest zřejmý a není pochybnosti, že takové surové štvaní tiskem bude míti neblahých následků.

V době, kdy rozeštvání německého obyvatelstva jest v nejvyšší míře provedeno, kde pominul již veškerý cit pro právo a spravedlnost, že jest možno, aby usvědčení žháři a násilníci německými soudci z lidu byli sproštěni (Slyšte!) jest patrno, že takováto proklamace v zápětí bude míti největší a nejhrubší násilí na obyvatelstvu českém, které nedopustilo se ničeho jiného, než že své dítky posílá do školy, jejíž vyučovacímu jazyku tyto rozumějí.

Tu jest povinností státní správy, aby konečně byla toho pamětliva, že národ český má právo na klidné žití pod ochranou právních řádů a že Čech nesmí býti vydán beztrestně na pospas nejsurovějšímu násilí.

Tážeme se tudíž: Co hodlá vzhledem na vylíčený případ vláda učiniti na ochranu českého obyvatelstva v Teplicích

a zda-li má dosti síly  a vůle, aby konečně v zemi zavedeny  byly řády právní na ochranu klidného    obyvatelstva českého ?

V Praze, dne 12. února 1898.

Sokol a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Sokol a soudruhové odevzdali mi druhou interpelaci na Jeho Excellenci p. místodržitele.

Die Herren Abg. Sokol und Genossen daben mir noch eine zweite Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.

Zádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte: ) Dotaz poslance Sokola a soudruhů k Jeho Excellenci p. místodžiteli král. Českého.

Vaše Excelence!

Během letošního zasedání sněmu království Českého měli jsme již mnohokráte tu smutnou povinnost dotazovati se Vaší Excellence, víli co o násilnoscech, kterých se dopouštějí zfanatisovaní němečtí nacionálové na těch našich českých krajanech, kteří jsou nuceni žíti mezi nimi, a má-li vůli zastati se jich upřímně, jak k tomu úřadem svým jest vázána. Z okolnosti, že násilnosti ty systematicky se provozují dále, že nemine téměř dne, který by nepřinesl zprávy o propouštění českých dělníků z práce a z bytu i o jiném bojkotu zavedeném proti českým menšinám, nabýváme přesvědčení, že se strany vládních orgánů na zabezpečení stále ohrožované existence českého lidu vyvinuje se daleko méně energie, než by se vyvinulo, kdyby na druhé straně třeba i jen jeden příslušník; národnosti německé se nalézal v nebezpečenství, že by mohl býti pronásledován pro svou národnost.

V tom pak opět vidíme jeden z oněch hojných důkazů, že vláda sama jata jest oním svrchovaného odsouzení hodným předsudkem, který třeští ve hlavách německých nacionálů, že národ český není tak cenným pro tuto říši jako příslušníci národa německého a že lid český ani tenkráte za to nestojí, aby se ho vláda zastala, když se