Tím již ta celá situace nabývá nejsmutnějšího rázu. Jednota země nebude zachována a rovnoprávnost také ne. To jest odcizování, mluví-li se o smíšeném území části Cech. To se neudrží, naše menšiny jsou naprostou trojdílností pochovány.

To jest naprosto proti celistvosti, proti státnímu právu, a proti celému programu a minulosti Vaší strany svobodomyslné. Rovnocennosť ustoupí a budou to punktace nové; jenže nebude z toho mír, o kterém p. posl. dr. Engel ve své enunciaci k Vám a národa českému mluvil, nýbrž jen další jitření, poněvadž bezpráví neustále tvoří odpor, a bude ještě smutnější budoucnost a smutnější výsledky a proto každý, kdo k tomu našemu lidu má lásku a k rodné zemi, měl by ještě v čas obrátiti a nehleděti na strany politické a politické nepřátelství.

Kdyby mě ještě vůbec něco bylo zdržovalo od toho, abych nebyl nebyl přesvědčen, že nějaké ústupky a přípovědi nynějšímu ministerskému předsedovi se daly, všechny skutky, které tomu následovaly, mně o opaku přesvědčují. To jest prohlášení usnesené jednomyslně v klubu 12. dne minulého měsíce, to jest neustálé prohlašování ve schůzích, to jest konečně ten manifest pana předsedy klubu, kterým chce mínění ukonejšiti, a korunou všeho jest návrh, který jste podali, totiž návrh Dra Herolda a Pacáka. Tady žádáte základní zákon zemský! O tom několik slov chci přečísti, poněvadž jsem tomu nemohl věnovati takovou pozornosť.

Žádá se za vydání zákona zemského o jednotnosti a rovnoprávnosti národní a to jest provedeno v odstavci 1.: "Království České jest jeden celek" a stran jazyka v odstavci 4.

Kdyby nic nebylo nápadného na návrhu tomto, přece jest nápadný a neupřímný, poněvadž jej podáváte po sedmileté činnosti, jako byste o něm dříve a o své povinnosti nevěděli. Ten byl podán z povinnosti a, o čem se po 7 let nevědělo, o tom přestávají pochybnosti, že jest to do opravdy. Základní zákon o nedílnosti a rovnoprávnosti máme, totiž zemský základní zákon. O tom jsem se široce pronesl.

To jest první zákon na generálním sněmu usnesený stran rovnosti, výhradné panování jazyka českého usnesené generálním sněmem z r. 1616, které v obnoveném zřízení zemském nebylo dotknuto a které platí pro všechny země koruny české, to jest obnovené zřízení samé, kde byla zvláštní kapitola o rovnosti jazyků zemských, kde nedílnosť jest pevně ustanovena, a obnovené zřízení, jak jsem pravil, bylo přijato později od zástupců zákonných země české a od koruny. Jest to smlouva bilaterálně závazná a jen biraterálně s dorozuměním změnitelna. Toto obnovené zřízení obsahuje rovnost úplnou, do detailu provedenou, nedílnosť a mimo to též předměty, které v královské přísaze se uvádějí: "Budu zachovávati práva a spravedlnost", jak to bylo v obnoveném zřízení z r. 1627 a dalších deklaratoriích, "a zejména nedílnosť království Českého. "

Tato přísaha váže i nástupce budoucí na trůně a tato práva vážou i nynějšího mocnáře, se základními zákony zemskými váží jej i jeho vlastní uznání, váží jej i podepsání samé ústavy prosincové, že bude řády zemské zachovávati neporušené.

Pánové, zde chcete míti základní zákony o věci nejdůležitější, které máme a které se mají jen provésti, právě jako celá rovnoprávnost? To jest, abych neprávnicky řekl, vození dříví do lesa, nebo přilévání vody do moře. Ty základní zákony jsou a první povinností každého zástupce českého má býti hleděti jim všemožným způsobem získati platnosti a zachovávání. To jest, pánové, ta nejlehčí, nejsnadnější úloha:

Ale teprv nové zákony chtít zde prosaditi proti tak bezohledným odpůrcům politickým, kteří ve Vídni nechtějí ani adressu, jest velikou obtíží; ale sankce dobýti, k tomu za nynějších poměrů, pokud národ český nemá jiné váhy ve Vídni, nemáme nižádné naděje.

Ta celá věc jest prázdné máchnutí do vody a zrovna tak, jako Pacákův návrh před dvěma roky učiněný na úplnou rovnosť jazyka českého, pak ani neopětovaný, jest mrtvolou parlamentární.

Pánové, na mne to dělá, upřímně řečeno, jen ten dojem trapný, že ty poslední pohromy, které strana politická a český národ utrpěl, chtějí býti zakrývány; veřejné mínění má býti obráceno k takovým návrhům, ve kterých neshledávám žádné náděje do budoucnosti jen z toho důvodu, aby poklesky zůstaly v zapomenutí.

To jest ten písek do očí, a takové politiky všech vlastenců českých byl jsem vždy nepřítelem, zjevným potíratelem a dnes jest toho větší nutnosť než dříve. Já se divím, jak takový návrh mohl přijíti, zvláště na konec zasedání; kdyby to bylo před volbami, nedivil bych se ale takto mu nepřikládám žádné vážnosti, a končím, pánové s tím přesvědčením, že by bylo povinností naši vedoucí strany politické, svobodomyslné, aby čistou pravdu o té nynější politické tísni, o těch pohromách, učinila a o svých chybách, neboť kdo se chce polepšiti, musí chybu svou poznati. To jest začátek lepší budoucnosti, by se národ český vzpružil, na vlastní svou sílu se spoléhal, a pak takovému národu, jako jest náš, musí vídeňské vlády popřáti sluchu a nemůže se přes něj přejíti k dennímu pořádku.

A jestli pak národu, který této říši položil základ, který jest největším poplatníkem na krvi i na dani, který jest hlavním pilířem říše, nebude se držeti slovo a nebude k němu dobré vůle, pak to bude jako ve starém Římě, a přijde potopa, jako starý Jugurtha vysmíval se podplatnosti římské, udělal kříž a pravil: "O urbem venalem, et mature perituram, si emptorem invenerit. "

Přeji si, aby tak trudných osudů národ náš v tomto soustátí se nedožil a to záleží na Vás, byste se obrátili, byste domohli se vážnosti, jaké český národ zasluhuje v budoucnosti.

Tím jsem domluvil nechtěje nikomu ublížiti. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Nemýlím li se, tedy pan navrhovatel změnil svůj formální návrh a sice v tom smyslu, aby jeho návrh byl přikázán komisi jazykové.

Der Herr Abg. Dr. Vašatý hat seinen formalen Antrag dahin abgeändert, dass sein Antrag an die Sprachenkommission zu verweisen sei.

Ich werde zunächst die Unterstützungsfrage bezüglich dieses abgeänderten formalen Antrages stellen.

Učiním především dotaz stran podpory změněného formálního návrhu.

Prosím pány, kteří návrh tento podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Pan poslanec Karel Adámek hlásil se ku slovu. Dávám mu slovo.

Poslanec Karel Adámek: Slavný sněme ! S velikým vnitřním odporem přihlásil jsem se ku slovu, ne snad, abych se s panem řečníkem přede mnou pouštěl do zevrubné polemiky, ale pokládám za svou čestnou povinnosť ujati se mužů, kteří nejsouce ve sněmovně přítomni, byli jím způsobem i při něm neobvyklým - a to mnoho znamená - prapodivným napadeni. Pánové, kdo upřímně cítí s národem českým, kdo upřímně touží, aby český národ z nynějších zbědovaných a krušných poměrů, ve kterých cizí vinou se octl, dospěl k lepší budoucnosti: ten nemůže podezřívati takovým způsobem, jak se to zde stalo, nepřednější a nejzasloužilejší jeho muže z úmyslu nekalých (Výborně!)

Ten nemá práva muže ty, kteří věnovali celý svůj život službám českého, národa obviňovati, že chtějí klamati a šáliti český lid, ten nemá práva muže, kteří svou existenci věnovali poctivé službě svého lidu, tak hrubě obviňovati a jedovatě v podezření uváděti, jako to učinil pan řečník přede mnou.

Jsem přesvědčen, že mužové takového vlastenectví a takových ryzích povah, jako dr. Engel a dr. Pacák, proti dru Vašatému vůbec obhajování býti nemusí. (Souhlas. ) Příčina, pro kterou jsem se hlavně ku slovu přihlásil, jest povídání dra Vašatého o návrhu dra Herolda a dra Pacáka.

Dr. Vašatý snažil se vyložiti, že tento návrh základního zákona zemského jest neupřímnou hrou s českým národem, že tím návrhem chceme český národ ukonejšiti a zaslepiti, a dokazoval to zejména tím, že jest podán pozdě. Proč pak dr. Vašatý návrh podobný neučinil sám dříve ? (Souhlas, ) Že byl tento návrh podán v ne pravý čas! Kdy měl býti podán návrh na zabezpečení nedílnosti tohoto království a na zaručení rovnoprávností a rovnocennosti jazyka českého v tomto království, ne-li v době, kdy boj o rozpoltění tohoto staroslavného království jakož i boj proti rovnoprávnosti a rovnocennosti našeho jazyka nejvíce zuří a největší příkrosti nabývá? (Výborně!)

Kdy měl býti podán návrh tento, nežli v této době, kdy každý, kdo má střízlivé smysly a jasný zrak, musí poznati, že jsme nikdy nestáli v tak osudném zápasu za svou národní existenci, jako nyní. (Souhlas. ) A v této době přichází muž, který se pokládá za největšího Catona českého národa a namlouvá, že tento návrh jest pouhým sypáním písku do českého lidu!

Dr. Vašatý neví, že jsme teprv po bedlivých a pilných úvahách uznali, že právě v této době jest naléhavou potřebou, abychom opět manifestovali své přesvědčení proti veškerým klepům a pomluvám, jichž tlumočníkem byl dnes dr. Vašatý, že pevně a nezvratně stojíme na nedílnosti tohoto staroslavného království a na úplné rovnoprávnosti a rovnocennosti českého jazyka v celém tomto království. (Souhlas) Pochopuji dobře, že tento návrh jest nepohodlný panu řečníkovi přede mnou, poněvadž jsou ním rozplašeny veškery klepy a lži, jimiž vlastenci jeho druhu náš lid otravuji.

Pánové, jednání toto stavím na soud veřejnosti, je to herostrátství ! Když se jednomyslně družíme k rozhodné obraně nejsvětějších zájmů národa, přichází dr. Vašatý a oslabuje naše posice svými jedem nenávisti kalenými střelami, nic toho nedbaje, že tím největší radosť způsobuje nejúhlavnějším nepřátelům našim v době, kdy by mohl postřehovati, že se o budoucnost národa našeho ukládá. Pánové, suďte napadené i toho, který napadl. (Hlučná pochvala, potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Panu navrhovateli jest vyhrazeno poslední slovo.

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož se nikdo ke slovu nehlásil, prohlašuji debatu za skončenu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám slovo panu navrhovateli.

Posl. dr. Vašatý: Slavný sněme! Po namáhavé rozpravě, kterou jsem právě měl, nebyl bych se chopil více slova, kdyby se nebyl přihodil právě ten eruptivní výpad přede mnou a proti mně. Já, pánové, se ohrazuji proti tomu, jako bych někoho podezříval. (Veselost. ) Já jsem vyprávěl jen skutečnosti zde a skutečnosti ať se vyvrátí a ať se neužívá frásí. To není parlamentární jednání ani loyální. Já myslím, že v stenografickém protokolu, pokud má paměť sahá, nebudou slova nepoctivá hra, která u mně p. předřečník podkládá, aby šálen byl český lid, pokud se pamatuji, tak jsem se nevyslovil.

Stenografický protokol to ukáže.

Žádné klepy jsem nemluvil. Ty patří na zelený trh a nikoli do sněmovny; já jsem citoval vlastní slova vlády, vlastní slova bývalých politických svých přátel a nyní odpůrců, já jsem citoval jejich hlavní orgán, co tam jest psáno, a poukazoval jsem na nesrovnalosti. Já jsem se zachoval loyálně. (Veselost). A kdo mne poslouchal, musí to dosvědčiti, a kdybych nemluvil pravdu, máte proti mně průvody ale jen ať orgán strany nehledí nepohodlného řečníka umlčeti. Já se nedivím, že pan řečník přede mnou mohl jako mravokárce vystoupiti proti mně, to jest již v jeho kantorské povaze a on jen vždy na svůj velký vous ukazuje; já však jeho prozíravosti politické jsem se nikdy neklaněl.

Ten pán z politické prozíravosti trval mezi Staročechy a zůstal tam tak dlouho, až když tu viděl, že se topí, přešel ke straně svobodomyslné to jest právě ten pán, který, když dr. Rieger přečetl punktace v staročeském klubu, byl celý nadšen a učinil návrh, aby se projektantům punktací projevila důvěra a vzdal dík za namáhání jejich.

To jest ve všech staročeských novinách tehdejší jeho strany černé na bílém a když tak prozíravý politik, který tak vášnivě mluví, mě chce zde kárati pokládám pod svou důstojností, abych jeho slova vyvracel. (Výborně!)

Já konám jen svou povinnosť a mluvím pravdu, víc nic.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Adámek má slovo ke krátké poznámce.

Přís. zemsk. výboru p. posl. Kare Adámek: Pan dr. Vašatý k pravdám které pronesl ve své odůvodňovací řeči, připojil ještě pravdy nové stejného zrna.

Není pravda, že jsem obdivoval punktace a že jsem pro ně hlasoval.

Pan dr. Vašatý vezmi na vědomí, co bylo mnohokráte v novinách tvrzeno, nebylo však jím snad čteno, že je to pouhá lež, jako řada jiných, které pan dr. Vašatý po svém zvyku i, když byly vyvráceny, opětně ohřívá.

Od prohlášení punktací jsem stál rozhodně proti nim v oposici a vydal jsem v krátké době celou řadu brožur proti nim.

Výčitky takové má nejméně právo činiti dr. Vašatý, který přišel na říšskou radu jako zarytý Staročech a předseda družstva "Politik".

V klubu státoprávním jsem náležel k menšině, menšině svobodomyslné, která na základě ujednání v státoprávní klub vstoupila a v poměru tom jsem setrval, až nastal boj o punktace, v němž jsem vykonal svou vlasteneckou povinnost lépe, nežli pan dr. Vašatý, kterýž jest arciť nyní nejčervenější radikál (Výborně! Potlesk !)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasovaní.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest formální návrh, aby návrh p. posl. Vašatého přikázán byl komisi zřízené pro návrh hrab. Buquoye.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welchen der Herr Antragsteller in Abänderung seines formalen Antrages gestellt hat und welcher dahin geht, dass sein Antrag an die Sprachenkommission zu verweisen ist, welche über Antrag des Grafen Buquoy gewählt worden ist.

Žádám pány, kteří tomuto návrhu přisvědčuji, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest zamítnut.

Der Antrag ist abgelehnt.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance dra.

Dvořáka a soudruhů ohledne prostředků k zamezení tuláctví a proti zlořádům páchaným cikány.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Dr. Dvořák und Genossen betreffend die Mittel zur Unterdrückung der Landstreichern und der Zigeunerplage.

Dávám slovo p. zpravodaji, by svůj návrh odůvodni.

Zpravodaj dr. Dvořák: Slavný sněme! Dnes jest mi promluviti o těžkém sociálním neduhu společnosti lidské, jehož vznik a kořen sahá do útlého mládí a jehož hlavním zdrojem jest nedostatečná výchova a spustlosť ve věku dětském. Bohužel jest mi souzeno obmeziti se při odůvodění mého návrhu pouze na prostředky, které směřují k léčení již vyvinutého skutečného neduhu a na prostředky více represivní a nikoliv na prostředky profilaktické, které by směřovaly proti vzniku neduhu tohoto.

Jest mimo to úlohou mojí, poukázati k opatřením, čelícím k ochraně zdravého organismu lidské společnosti proti tomuto takměř nezhojitelnému neduhu, který nazýváme tuláctvím.

K různým a rozličným svízelům, jimiž trpí náš venkov, a zejména naše rolnictvo těžce stížené různými nehodami, přidružil se nový svízel v poslední řadě let, svízel s tuláky a s tlupami cikánskými, kterýžto svízel možno nazvati pravou metlou našeho venkova.

V potu tváře nastřádaný rodinný majetek, zásoby určené na opatření domácnosti ohroženy jsou touto společností o níž mluvím, totiž živly, kteří nehledají práce, nýbrž obtěžují společnost, štítíce se práce.

Zásoby, které nastřádal rolník pro svou domácnosť, ohroženy jsou živly těmito.

Trpce strádá zajištění bezpečnosti zejména obyvatelstvo našich venkovských obcí.

Veliké naděje skládaly se vším právem do našich stravoven. Mam veliké zadostiučinění dnes v tom, že jsem tehda při sdělávání zákona o stravovnách v komisi pro okresní a obecní záležitosti upozornil na neúplnost a nepostačitelnost této instituce k ochraně poplatnictva a že jsem dal tehdá výraz pochybnosti své v komisi pro záležitosti okresní a obecní zvláštním návrhem přitištěným ke zprávě zpravodajově.

To, co jsem předvídal, skutečně se stalo. Podařilo se sice stravovnám částečně vymeziti živly nehledající práci od živlů, které práci hledají a ve stravovně nacházejí útulku.

Tuláci ze řemesla byli sice ze stravoven vymýceni od společnosti práci hledající, ale nebyli vyloučeni z ostatní společnosti pracující, nebyli vyloučeni z našich okresů a z našich obcí, nýbrž zůstali smíšeni se živly práci hledajícími a tvoří dosud stále zvláštní třídu parallelně s proudem příslušníků stravoven, od nichž nesnadno je rozeznati.

Vedle tuláků ze řemesla pohybují se elementy, které práce se neštítí a které poctivě chtějí se živiti, a pouze nesnadno dají se rozeznati živlové, kteří práce se štítí, od živlů práci hledajících.

A poněvadž tulákům z řemesla neposkytují stravovny útočiště, vnikají tuláci za dne i noci do obydlí našeho venkovského obyvatelstva, vynucujíce si namnoze i hrozbami almužny a noclehu, a utrácejíce vyžebrané peníze v krčmách a kořalnách.

Tímto živlem trpí bezpečnosť na našem venkově v míře neobyčejné.

To však uvěřiti může toliko ten, komu souzeno jest delší dobu žíti na našem venkově a pozorovati z blízka ony živly, které tak velice společnost naši venkovskou obtěžují. Zejména v odlehlých obcích a obcích méně zámožných, které nemohou sobě opatřiti náležité policie, náleží tulák vším právem k elementům, které nazvati můžeme enfant terrible.

Nedostatek osobní a majetkové bezpečnosti velmi trpce pociťuje ze všech venkovských obyvatelů zejména náš rolnický stav, jemuž nedostává se v době prací polních, v době žní, dostatek pracovních sil, za to ale obtěžován jest oněmi elementy, které se štítí práce, a není proti nim dostatečně chráněn, jako obyvatelé měst, zejména velkých měst.

Dosud marně se dovolával lid venkovský ochrany proti těmto svízelům; ano v roztrpčení svém a tiché resignaci častokráte snáší mnohou svízel takovou, i ztráty krádežemi na svém majetku vzešlé, neboť má ubohý rolník trpkou zkušenost, co se týče krádeží.

Udá-li četník krádež, která byla spáchána, musí rolník Búh ví kolikrát se dostaviti k soudu a konec konců celého šetření dlouhého bývá obyčejně ten, že pachatel není vypatrán a že rolník místo, aby přišel ke svému odcizenému majetku, má k tomu ještě výlohy, které mu jsou způsobeny častými cestami k soudu a ztrátou času, kterou mu nikdo více nenahradí. Kdypak se stane na našem venkově, aby krádež nějaká byla zjištěna a mnohdy vůbec není zjištěna.

Při nedostatku četnictva stává se to na našem venkově toliko v řídkých případech. (HIas: Oni se o to nestarají!)

Četnictva používá se namnoze místo k ochraně osobní bezpečnosti a majetku našich venkovanů často k výkonům politickým. Zajisté mnohý z Vás se ještě pamatuje na to, že byly doby, kdy četnictva používáno bylo k denunciacím proti nám jednotlivým poslancům, nikoliv k tomu, aby chránilo bezpečnost osobní a majetkovou venkovanů.

Četnictvo není také dle všeho, jak se zdá, dosti informováno, ono nemá dosti přesných instrukcí, aby tuláky pronásledovalo a bylo stravovnám, kdy toho potřebují, vždycky k ruce. Právě proto jest třeba, aby četnictvu byly dány přesnější instrukce, aby mohlo přispěti k tomu, by živlové ze stravoven vymýcení modli také v čas býti dodáni k soudu, aby mohli býti buď v čas potrestáni anebo aby mohli v čas býti do donucovací pracovny dopravem, anebo eventuelně i aby prostřednictvím různých bezpečnostních orgánů postrkem dopraveni byli do svého domova.

Ve skutečnosti věc ta vypadá velice zvláštně na našem venkově, takže i s těmi nejnebezpečnějšími tuláky stane se často nejvýše to, že při soudu bývá nad ním vynesen ortel na jeden nebo dva dny zavření v separaci, anebo, jestliže soud má separaci velmi přeplněnou, hledí raději takových tuláků se zbýti, aniž by rozsudku nad nimi vynesl. Naše venkovské obce mají tak nedostatečnou policii, že nejsou s to, aby učinily opatření s takovými elementy, které poplatnictvo obtěžují. Obce, které mají nedostatečnou policii, jsou rády, když se mohou s býti takovýchto elementů jednak z obavy a jednak z příčin těch, že zákon ohledně postrku jest tak těžkopádný, že způsobuje venkovským obcím, do nichž se postrk provádí, mnohých nákladů. Obec tedy, aby nemusila tuláka živiti tolik dnů, dříve než od okresního hejtmanství dojde nález k postrku, raději nechá tuláka býti, aniž by jej omezovala v jeho osobní svobodě, jen aby byla ušetřena nákladu. Nepodnikají tedy naše obce často ničeho a stane se nejvýše, že v některé obci energický, bdělejší strážník vyvede žebrajícího tuláka z obce, který ubírá se pohodlně k sousední obci, aby od domu k domu obtěžoval, almužnu si vyžebrával a v nejbližší krčmě peníze, které vyžebral, propil. Živel obyčejných tuláků rozmnožen jest v posledních letech velmi hrozivě ještě jiným živlem, poměrně mnohem nebezpečnějším, totiž tlupami různých potulných cikánů.

Bude Vám zajisté známo, že není na venkově našem dotíravějšího a majetku našich venkovanů nebezpečnějšího živlu nad potulné cikány. Cikáni dovedou vše vyslíditi, nepozorovaně do obydlí se vlouditi a jako Lad opět se v čas vytratiti. Nic není před cikány dosti chráněno. Ve smělosti své předstihují cikáni i nejrafinovanější zloděje a běda, jestliže v noci okrádaný majitel se probudí ze sna a chce hájiti svůj majetek. Tu ohrožen bývá velmi často cikány i jeho život. Co zloději jsou pro náš venkov cikáni tím nebezpečnější, že dovedou ukradené věci velmi mistrným způsobem zatajiti a skrýti. Dovedou to jednak pomocí svých dětí nebo svých žen, jednak že mají skrýše takové, ve kterých těžko jest nalézti ukradený majetek.

Loňského roku byly v severových. Čechách spáchány tak smělé krádeže, že se každý obdivoval, jak se to mohlo státi. Ve většině těchto případů se zjistilo, že původci krádeží byly tlupy cikánské.

Bylo by zajisté žádoucím, aby jako pro tuláky obyčejné také tulákům záležící z tlup cikánských byly přikázány pracovny nucené, do nichž by byly tlupy ty internovány.

Co se týče rozšíření tuláctví, tu poukazuji především na dáta z r. 1889, dle kterýchž obnášel počet tuláctva v král. Českém plných 44. 79 proc. všech pro tuláctví potrestaných živlů v celé říši. Roku 1895 bylo dle dat poskytnutých mi vrchním zemským soudem trestáno v království českém pro tuláctví 39. 601 osoba a r. 1896 35. 112 osob. Byl tedy počet tuláků o 4. 000 v r. 1896 menší, než v roce 1895, a jest to celkem potěšitelný zjev, že v celých Cechách se v posledních letech jevilo tuláctví v úpadku.

Nedá se upříti, že v tomto ohledu pro celé království měly stravovny zajisté velmi blahodárný účinek.

Co se týče však jednotlivých okresů, tu bude Vám, kteří zastáváte naše venkovské okresy, zajisté známo, že blahodárné účinky tyto všude necítíme. Jsou okresy, kde tuláctví i při instituci stravoven se rozmohlo. Ku př. v okresu Opočenském bylo trestáno pro tuláctví roku 1896 141 tuláků a 91 cikánů a v r. 1897 162 tuláků a 70 cikánů. Četnictvo Opočenské zatklo v r. 1897 132 tuláků a 21 cikánů z nichž 5 pro zločin krádeže a 1 pro přestupek a 15 pro tuláctví.

Z toho vidíte, velectění pánové, že v některých okresích živel tuláků se ještě vzmáhá a že právě jsou to cikáni, kteří náš venkov velice ohrožují.

Pozoruhodné jest také, že, co se týče kriminalistiky v celé říši, ubývá od roku 1881 až do r. 1890 ve značné míře zločinů vůbec Za to však v tomto desetiletí přibylo v míře neobyčejně hrozivé zločinů mladistvých osob, a sice osob mezi 11-14 lety věku a mezi 14-20 roky věku, a sice přibylo zločinů v mladých létech o 12 procent, kdežto zločinů vůbec ubylo o 14 procent.

Podobné úkazy přibývání zločinů v mladých letech, zejména mezi 11. -14. rokem, jeví se i v jiných státech evropských, na př. ve Francii, kde přibylo odsouzených mladistvých osob o více než 50 proc. v Itálii o 40 proc., v Holandsku o 130 procent, v Německu o 51 procent a v Uhrách o 60 proc. Toliko Norvéžsko činilo do roku 1889 vzácnou výminku; avšak r. 1889 byl tam zrušen zákon, kterým se zmírnily tresty do 5 korun, a od té doby nápadným způsobem vzmáhaly se zločiny mezi mladistvými osobami pro delikty menší. Jedinou, ale vzácnou výminku do poslední doby činí Anglie, kde od r. 1869 klesl do r. 1891 nápadným způsobem počet odsouzených, a sice hlavně mladistvých osob. Klesnutí to obnášelo 63 proč, tedy o celou jednu třetinu ubylo mladistvých káranců a úbytek v Anglii je soustavný a trvalý.

Co se týče příčin, zmíním se později. Nyní jenom krátce připomenu, že v Anglii hlavní přičina klesání zločinů mladistvých osob spočívá v nuceném vychování ve zvláštních vychovatelnách, které mají jednak název Reformator-school a jednak Industrial-school.

Máme-li proti tuláctví užiti časových a nejvydatnějších prostředků, musíme co nejzevrubněji prozkoumati především hlavní příčiny* tuláctví a z psychologického stanoviska proniknouti veškeré sociální nedostatky, závady a choroby, veškerou tu bídu naší lidské společnosti.

Tuláctví jest jeden z mnohých článků dlouhého řetězu chudoby a lidské bídy a jest v těsném svazku se žebrotou a první stupeň ku krádeži a zločinu.

Proto možná trvale, radikálně a ve velkém slohu řešiti otázku tuláctví toliko jednotným řešením celé otázky chudinství a sociální reformy, všech závad, tvořících s chudobou jeden velký komplex.

Co se mně týče, rozdělil bych příčiny tuláctví ve 2 hlavní kategorie, dle nichž bych i prostředky naznačil. Do první vřadii bych všechny zárodky dětského věku: především nedostatek výchovy, nedostatek kázně, autority a náboženství, zlou společnosť, zanedbávání mládeže a zpustlost mládeže vůbec.

Druhý hlavní či kardinální zdroj tuláctví jsou pak veškeré sociální nedostatky a závady časové v naší společnosti lidské. K těmto závadám společnosti, k těmto sociálním nedostatkům náleží především veškeren sociální převrat v tržbě a výrobě, jak v průmyslu tak i v hospodářství vůbec. Mimo to náleží sem veškeré katastrofy lidské práce. Připomínám, že v r. 1871. zavinil úpadek průmyslu náhlý nedostatek prace v továrnách.

Tento nedostatek měl v zápětí ony velké legie pracujícího lidu, které z center průmyslových proudily do ostatních krajin, nemohouce nikde nalézti práce a z nichž mnohé utonuly v chorobě, o které jsem mluvil, totiž v tuláctví.

Počátkem roku nynějšího 1898 přivodil pak vzplanuvší nacionalní fanatismus německý ve smíšeném a v tak zvaném uzavřeném území mnoho zhoubných národnostních štvanic, doykot a hromadné propouštění dělnictva Českého z práce, a jak, pánové, ve stravovnách dnešního dne můžete se pře. svědčiti, seznáte, jak rozmnožuje se živel našeho pracujícího českého lidu, který z území německého se ubírá.

Jest to nyní nový důkaz, pánové, odkud má původ ono heslo "Svůj k svému", že nikoliv to nejsme my, jak se nám se zálibou za vinu klade, že od nás heslo to vyšlo a i nyní vychází, nýbrž jest to důkaz, že vyšlo heslo to z těch krajin, ve Kterých za krušně zaslouženou mzdu kupuje se a odnímá našemu dělnému lidu netoliko národnost, nýbrž i jazyk mateřský, a odkud český dělník bez příčiny se propouští z chleba, poněvadž káže tak nové evangelium, avšak nikoliv evangelium křesťansko-katolické, nýbrž evangelium bezcitného, sveřepého egoistického nacionalismu německého. (Výborné. )

Smutné tyto zjevy vtiskují ohyzdnou známku našemu století, v němž humanismus tak pokročilého národa, za jaký se vynáší německý národ, jenž s takovou zálibou na odiv dává svou vícecennosť, svou svrchovanosť, svou vysokou kulturu, v kterémžto národu udupán a umlčen jest v tak zvaném uzavřeném území naprosto nationálním fanatismem veškerý humanismus v srdcích lidu.

Tuláctví jest v psychologické a příčinné souvislosti, sociálními převraty jejími, vyvodeno a vyvoláno a je jimi šířeno. Neboť dá se to snadno vysvětliti.

Ztráta práce podmiňuje přiměřeným způsobem v první řadě nemožnosť konaní práce, nemožnost konání práce vede často k marnému hledání práce, z čehož vzniká odvyknutí si práci, znechucení se práce, odpor k práci, šriténí se prace, a odmítáni práce, zahálka, jež jest kardinální známkou tuláctví. Jdeme pak dále; z nedostatku práce a následku téhož vzuiká přirozeným způsobem nedostatek nejnutnějších potřeb živelních a