která způsobila aneb aspoň byla vzata za záminku těchto, našich bídných neutěšitelných poměrů a zvýšení také veškeré bídy politické, a která vedla také k tomu násilí parlamentárnímu, kterému konečně bylo vyhověno.

Pánové, co to bylo vychvalování, když ta nařízení byla vydána. "Dobyli jsme 45 procent rovnoprávnosti" a na schůzích - a tenkráte ještě nebyly manifestační, teď jest hůře, dělají se tedy samé manifestační schůze a samá důvěra se dělá a bohužel že i takové návrhy procházejí. Tenkráte v květnu, já se pamatuji, jaké byly fanfáry na všech místech a na všech stranách. "Tak věc národa českého nestála nikdy dobře, jako nyní, nyní jsme ve většině spolehlivé" a ukazovalo se při tom na adresu.

A pánové, dnes vidíme, že to byly jen obyčejné fráze na klamání lidu Ukázal jsem, pánové, prakticky, že nemáme tu rovnoprávnosť, poněvadž naše strana nebyla důsledná, poněvadž ani usnešení Nymburská se nezachovala.

Strana taková, která nedrží ani svá vlastní usnešení a která by léta hraběti Badenimu zadarmo sloužila a která k další službě ještě po zvrhnutí jazykových nařízení se nabízela, že bude hlasovati pro provisorium uherské, ta, velectění pánové, byla pak s hůry po rakouském způsobu přímo odkopnuta, a aby se jaksi z této bolesti - to jest mé přesvědčení vyléčili, zajeli si pánové do Krakova. To mělo jen ten účel, aby se veřejné mínění a veřejná pozornost trochu odvrátila od těch pohrom, které nejen strana vedoucí, ale bohužel i celý národ český utrpěl.

Velectění pánové, usnesení Nymburské bylo učiněno, ale nedrželo se a totéž mohu dokázati o usnesení z 19. prosince m. r. To také na mne činí ten dojem, že se jedná o napravení pokálené reputace, a ze zkušenosti již předem jsem tušil, že také nebude drženo. A tu musím, velectění pánové, připomenouti, že také těmi nedůslednostmi, které jsou vládě a všem politickým stranám známy, ztrácí poselstvo české váhu a nemá moci vydobýti zachovávání zákonů platných o rovnoprávnosti.

Nekřivdím svým kollegům a bývalým přátelům politickým, vždyť jsem s nimi jedna krev, o tom, velectění pánové, račte býti ubezpečeni a považte jen následující věc. Dejme tomu, že tak jako se vede národu českému, by se vedlo více versa naším krajanům německým; dejme tomu, že by proti patentu z r. 1850 vydány byly našim krajanům německým od nejvyššího soudu české rozsudky a že by se vůbec tam překládalo do němčiny - a kdyby to bylo, bylo by to přirozené, neb v této polovici je většina slovanská a národ český nezadává ani co do kvantity obyvatelstvu německému dejme tedy tomu, že by ve věcech německých proti národnosti německé byl tak šlapán § 19. o rovnosti národní, a dejme tomu, že německá líčení u kasačního soudu vedla by se po česku, jako se vedou česká po němečku docela proti § 19., co by ti pánové dělali? Ti by strhli hluk, ti by dělali rámus, celou Germanii by volali do zbraně. My vlastně o tom nemáme ani ponětí. Při tom mi napadá jedna scéna z říšské rady, jak Němci se chovají, když se jim zdá o nějakém útisku.

Jednoho roku byla ve Vídni ještě za hraběte Taaffa debata o rovnoprávnosti, a sice při položce "ministerstvo spravedlnosti" a tu jednalo se o slezských nařízeních jazykových. Ministr Pražák totiž nařídil, aby česká podání ve Slezsku byla přijímána, ne snad, aby byla česky vyřízena, tak daleko to nešlo, ale již to pouhé přijímání českých podání naše odpůrce, německé liberaly, tak rozdurdilo, že dr. Menger měl na říšské radě několikahodinnou řeč, kde žaloval na útisk Němců v Rakousku, že česká podání mají německy se vyřizovati, a uvedl ve veliké póse, že ve Slezsku to došlo tak daleko, že vypisují výbory silniční místa cestářů, od nichž se žádá, že mají znáti dva jazyky zemské. Pravil ku konci: "Tak vidíte, tak jest Němec paria v Rakousku!"

Jak by se byla zachovala tato strana, kdyby se jí taková křivda děla, aby přikazováno bylo úředníkům státním, aby neplnili zákony k vůli národu Českému? Kdyby se to bylo Němcům dělo, byl by to konec Rakouska!

To jsem uvedl za příklad toho, že svým kolegům a bývalým přátelům politickým nekřivdím, když tvrdím, že se nezachovávají zákony o rovnosti vinou jejich a částečně jejich nedůslednosti politickou.

Velectění pánové, nutno tu posvítiti také na zvláštní činnost vídeňských vlád, jaké ony v rozličných dobách k zachovávání zákonů zaujímaly stanovisko Bylo v roce 1885 na říšské radě žalováno, že nejvyšší soud porušuje tyto zákony zjevně, úmyslně vůči národu českému, a poněvadž tenkráte, musím se přiznati, několik takových souhlasných žalob se zdvihlo, přišla vláda do rozpaků a tu bývalý správce spravedlnosti dr. Pražák zkroušeně doznal: "To je pravda, nejvyšší soud to nezachovává, on ruší úřední povinnost, ale vláda s ním po delší dobu vyjednává, aby zákony zachovával. "

Ve státě právním vyjednává vláda s podřízeným úředníkem, jestli bude zachovávati zákon, ačkoliv přísahal na zákon! Může býti vůči národu českému větší nedbalosti a poškozování jeho zájmů, než když vláda vědomě trpí takové věci? To jest skvrna na státu rakouském, to jest veřejná nemravnost. Věc vypadá přímo k neuvěření, jestli se na ni podíváme skutečně tak, jak ve skutečnosti jest.

Když u nejvyššího soudu předseda, první to soudce v říši, který má býti vzorem v zachovávání zákona vůči podřízeným dle výslovného předpisu císařského patentu z roku 1853, nezachovává zákon, když tato okolnost jest notoricky známa vládě i veřejnosti, jest přednášena po léta ve sborech zákonodárných, a když tento předseda není trestán, že svou úřední přísahu a zákon ruší - a toho jsme po cela desítiletí neustále svědky - jest to pak stát mravní, jest to úcta před zákonem, jest to podporováni mravnosti politické? Uvažte na druhé straně, že obyčejný pobuda, který z hladu dopustil se krádeže, který zapírá aneb svědectví křivé vydá, že tento nevzdělaný chudý člověk, trhan, pro svou křivou přísahu dostane trest několika měsíců a tím jeho rodina je zničena! Jaký je to pak stát, kde úředník vyšší vzdělanosti, který má býti příkladem ostatních úředníků státní spravedlivosti, beztrestně porušuje zákon a dopouští se trestných skutkův, kdežto chudák, který trpí hlad, dopustili se sebe menšího skutku trestného, bývá trestán! To jsou poměry kormutlivé a nemůže se u nás vůči národu českému mluviti o státu právním.

Když ale uvážíme tyto věci, tu vracím se k našemu poselstvu, které pro takové porušení zákona zjevné nedovedlo a neodvažuje se použíti prostředku právního, ústavního, podati obžalobu a když to zástupcové lidu neučiní, pak se nedivte, že vláda nekoná svou povinnost a že u nás krátce vládne libovůle.

Poměry v této říši, jak jsem pravil, jsou pro národ český velmi nepříznivé a jedinou omluvou byla by částečně pro zástupce českého národa ta okolnosť, kdyby to vše, kde vlastně věc vázne a kde jest hlavní příčina zadržování práv, na veřejnosti naší upřimně sdělili; pak by náš národ věděl, na čem jest a jak se má v budoucnosti chovati.

Pánové, mělo by se na to posvítiti, jak to ve skutečnosti jest, že se nechce ve Vídni z nejvyšších kruhů vládních, aby zákony byly plněny; proto dávají se z nejvyšších kruhů povolení k jazykovým nařízením, která jsou drobty, kteráž jsou nezákonná a národu českému zadržují ú plné právo. Že se tak děje, a že nepohybuji se jen v nějakých obyčejných pořekadlech, dovolte, abych Vám uvedl na paměť cirkulář nynějšího předsedy nejvyššího soudu z r. 1893.

Nebudu opakovati, že zákony dávati a měniti náleží legislativě sborů zákonodárných, že soudcové jsou povoláni platně vyhlášené zákony zachovávati a že nemají oni práva jich zkoušeti, neboť jen nařízení, které v říšském zákoně jest uveřejněno, mají právo pořadem instancí zkoušeti a jest-li uznají, že jest nesprávné, nezákonné, nemusí je zachovávati. Naproti tomu, pokud jde o platně vyhlášené zákony, jest soudce přísežně zavázán neuvažovati, jsou-li spravedlivé či ne, musí je zachovávati a plniti, a tak zejména jest tomu u nejvyššího soudu, který má býti vzorem ostatním soudům, a zvláště u jeho předsedy.

Nařízení, ten nešvar, v politických věcech, dávali dosud u nás ministři s povolením s hůry, ale ta závislosť, to nepřátelství k českému národu objevily se za minisra Schönborna, který nejen že konfikoval české řeči proti zákonu, ale svolil též, by předseda nejvyššího soudu sám vydal cirkulář radům nejvyššího souou, ve kterém se nařizuje, aby všecky české věci, rozsudky z Čech v trestních věcech, překládány byly do němčiny, čímž jazyk český z nejvyššího soudu naprosto byl vyloučen. On pojmenoval jazyky neněmecké "Fremde Sprachen beim obersten Gerichtshofe"; podle tohoto jest většina slovanská na nejvyšším soudě cizincem a jen naši krajané němečtí, menšina národů v Rakousku, jsou uznáni za občany státní.

Nařízení v jazykových věcech vydávati nemá vláda ani právo; o tom, jak jsem předešle se již zmínil, i hrabě Badeni sám nabyl přesvědčení konečného.

Ale zde byl zvláštní případ, že předseda nejvyššího soudu vydal nařízení, kterým se pojednou článek XIX., trestní řád, říšské zákony a základní zákony státní ruší předsedou nejvyššího soudu.

Jinde přímo ministři nebo vlády vydávají nařízení, jak se to tedy má vysvětliti ?

Ministr Schönborn bál se obžaloby, třeba že byly již dve obžaloby poslanců českých proti němu zamítnuty, ale on. nedůvěřoval, nechtěl sám takové nařízení podepsati a proto navlékl Stremayera, předsedu nejvyššího soudu, by se Schönborn vyhnul obžalobě. Ovšem není vyloučena žaloba v tomto případě, poněvadž úskok jest schytralý a poněvadž věděl zase, že by se žádný předseda neodvážil dělati nařízení, kterým se základní zákony státní, rovnost jazyková a trestní řízení ruší.

A to se stalo, jak jsem opětovně podotkl, nejen se svolením ministra, nýbrž se svolením z kruhů nejvyšších. A proč? Aby jazyk český ve Vídni vůbec přestal, aby přestal ve sněmovně a ještě byl vystrčen násilně z nejvyššího soudu, kde podle zákona má býti.

To jest ta spravedlnosť, která se vůči národu českému takto provádí a praktikuje. Místo, aby zákony byly zachovávány a plněny, hledí všechny vlády soustavně, za hraběte Taaffe a za koalice i za Badeniho, český jazyk vyloučiti odtud, kde dosud byl.

Za Badeniho máte příklady dva: nařízení ministra Guttenberga stran železných dráh a stran úředníků na železných státních dráhách.

V žádném jistě spořádaném státě, v žádném slušném státním zřízení zajisté není podobného příkladu, aby úřednictvo místo aby bylo vybízeno ku konání své úřední povinnosti, tajně, ba zjevně, bylo vyzýváno, aby proti celému národu zákony přímo šlapalo. - To jest skvrna a to jsou poměry v této říši, která nemá jinde žádné podobnosti a příkladu a není možná nalézti slov, aby se o nich mohlo chladně mluviti, poněvadž, kdykoliv tyto pravdy pronáším, vždycky se mně zdá, že to nemůže býti pravda, ale přesvědčenosť moje jest tolikaletá, že skutečně věc stává se uvěřitelnou a zvláště když se vidí, že není se nadíti nápravy.

Ale, pánové, zde se vracím k věci, že tyto poměry naší veřejnosti nejsou známy, jak se o nás neupřímně ve Vídni jedná, a jak se s námi smýšlí, a jednou naší veřejnosti sděliti se to musí, aby to věděla a aby skutečný odpor se začal, by opravdové a bezohledné dobývání našich práv bylo na denním pořádku a aby v něm bylo pokračováno.

Nemělo by se, pánové, takové řádění bezpříkladné trpěti a neměla by se žádná předloha povolovati vládě ani na statcích ani na krvi, poněvadž víme, že účel její jest ten, aby národové slovanští a zejména národ český byli právě z těch prostředků, kterých tak těžko postrádá, od vlály zase bičováni a zase olovem napravováni. Ze všeho toho vidíme, že nejedná se s národem českým a se Slovanstvem jako s rovnoprávnými občany, nýbrž jako v Římě s obyčejnou plebs.

Menšina má právo a usmiřuje se k vůli tomu, že dělá rámus a že ruší řád parlamentarní, a většina vypadá jako obžalovaná.

Že nepřeháním, to vidíte z celého stavu věcí politických. - Jiná zase chyba jest v tom, že se obyčejné zjevy tak nepřátelské proti národu českému před naší veřejností buď zamlčují anebo že zevšední. - Do Vídně odvádíme tolik milionů, a tam nemáte jediného divadla a jediného chantanu, kde by jazyk český veřejně nebyl snižován a aby se mu, pánové, neubližovalo na jeho cti, aby nebyl přímo veřejně uplván.

To policie vídeňská trpí, to trpí vědomě kruhy vládní a to se z nejvyšších kruhů trpí. Proti tomu není žádné remedium. A tu nejvíce, pánové, musí nás boleti, když již takové snižovaní českého národa děje se i za hranicemi a sice officielně, jako se stalo nedávno v Berlíně a jak kollega Pippich o tom podal vládě dotaz.

Pánové, český lid nejvíce na zbrojení trojspolkové přispěl, na obranu Německa proti Francii, a ten lid, který nejvíce přispívá poslední krůpějí svých statků, své krve, velectění pánové, jest officielně v německém dvorním divadle ponižován (hlas: urážen !) a haněn a nějaká oprava z Vídně aby se dála, o tom nemáme, pánové, ani slechu. Avšak nedivte se tomu, máme v programu národním od r. 1891 pevné usnesení, že dokud troj spolek škodlivý trvá, každý poslanec národa Českého má se proti němu vysloviti, a také proti němu brojiti.

Co jsme ale viděli letos od našich předáků v delegacích ? Odkopnuti byli. Levici bylo ve všem povoleno pro její násilí, od rady říšské upuštěno a všechno anarchii parlamentární povoleno, naši delegáti hlasovali pro všechny potřeby vojenské hned na to, pánové, a ještě chválili tu politiku trojspolkovou.

Nu pánové, jak si kdo ustele, tak si lehne; ale divím se, že český národ takovou politiku trpí, která jest na jeho pohanu a na jeho škodu.

A pánové, za takových smutných poměrů ještě ti vůdčí politikové čeští pořád jezdí do Vídně, pořád tam vyjednávají (hlas: Kramář!) a vidíme, že jsou to nové punktace s vládou, která zahájila svou činnosť stanným právem, tak, jako by nám byla přátelskou, a já říkám a to jest moje přesvědčení, že jak badenovali, tak nyní gautschují. (Posl. Březnovský: Přece tam nejsou všichni!) Pánové, uvažte, že nepřeháním. Z usnesení ze dne 19. prosince roku minulého a to jest usnesení základní, programové, já jen jednu neb dvě věty přečtu, ze kterých bych zde dělal důsledky. Tu se slibuje světu, urbi et orbi prohlašuje, že se stojí na základě nezkrácené rovnosti, na stejném šetření práva na Moravě a ve Slezsku - pánové, v prohlášení vládním nebylo ani řeči o Moravě a

Slezsku - že prý každá v jakémkoli směru se strany vlády, bez souhlasu poslanců českých učiněná změna na jazykových nařízeních bude míti za následek nejrozhodnější odpor nejen poslanců českých, nýbrž i celého do nejvyšší míry roztrpčeného národa Českého.

Nu, pánové, vládní prohlášení jsme nyní slyšeli. Vláda prohlásila, že vydá nová nařízení a že je vydá sama o sobě a že se nebude poslanců českých ptáti a že zavede trojdílnosť, trojí území jazykové, trojí úřednictvo, pánové, tedy dělení territoriální.

Ale pánové, za stranu mluvil zde soused, podavatel uvedeného návrhu; ale dotkl se prohlášení vládního o trojdílnosti? Ohlásil tu oposici, která jest zde usnesena v programu?

Vláda prohlásila, že vydá usnesení, aniž se s ran bude tázati a že Badenova nařízení budou zrušena. Kolikrát bylo usneseno, že se na nich nesmí ani písmenka změniti bez dovolení vůdců klubovních?

Pánové! Zde řečník z klubu prohlásil, že stojí na nedílnosti a rovnocennosti; vláda totéž učinila v 1. odstavci svého prohlášení, ale pak najednou je zrušila prohlašujíc provádění trojdílnosti; a to ten odborník strany ve věcech jazykových docela zamlčel, ani se o tom nezmínil, tedy to mlčky schválil. Kde jest ten jeho odpor, usnesený v resoluci, když vláda učinila něco bez svolení poslanců českých!

To jest klamání veřejného mínění, poněvadž věc jest známa a schvaluje se pouhým mlčením.

A já se tomu mlčení nedivím. Ten pán, který věc nejprve dal na veřejnost, jak ji nyní vláda prohlásila, jak nařízení provádí, který to činil již v listopadu, patrně byl srozuměn s hrabětem Badenim, a ten, který se přiblížil ke stanovisku professora Pfersche, nemá práva, když vláda trojdilnost zavede, proti tomu se ohražovati.

Vždyť to sám propagoval. Jest to černé na bílém v "Národních Listech". Národní Listy samy, přijavše takovouto propagaci koncem listopadu, dali průchodu návrhu dra Pacáka, a Pferschově trojdílnému území a ještě byl vydáni leták, aby se o tom veřejně rozprávělo.

Avšak tentýž veliký orgán 8 dnů na to zase v jiném článku od jiného odborníka nadepsaném: "Trojdílnosť království pana Gautsche" prosí, aby tato myšlénka definitivně se zahodila, poněvadž český národ nesmí přistoupiti k žádnému parcelování své vlasti nožem pana professora Pfersche.

Pánové, já nikomu neubližuji. Uvádím jen své dojmy, jak je nesmazatelný mám. Máte důkazy i v orgánech samých přívrženců strany mladočeské, samých Vašich politiků.

Poslyšte, pánové, co se o tom píše v moravských listech. Zde se píše: Dnes jest již veřejným tajemstvím, že podnět ku trojdílnému roztržení království pochází od poslance dra Pacáka.

Vláda s návrhem tím přijde na český sněm. Má se zříditi území české, německé a smíšené. To jest náběh k tomu, co chtějí od 80 let, rozdělení Čech. A co zde praví "Moravská Orlice", která není klubu nepřátelská? Že vyjádření vlády přiléhá celkem na návrh Pacákův, jak před několika měsíci v českém tisku se vynořil.

Já jsem pochopil, že ten pán se nemohl ozvati proti trojdílnému prohlášení vládnímu.

Ale pánové, vyžaduje toho politická noblessa, aby se věc veřejně přiznala, že se to nesrovnává s jeho stanoviskem

Dále Moravská Orlice praví: "Přáli bychom si jen, aby následky z toho národu Českému nebyly nepříznivé.

Doznáváme nepokrytě, že v tomto ohledu nemůžeme se shostiti těžkých obav. Dej Bůh, aby chvíle, kdy poslanci čeští dali svůj souhlas k tomuto kroku, nebyla pro nás osudnou. "

Jiný list mladočeský uvádí, že prohlášením a návrhem vládním protržena jest zásada rovnosti.

To jest, pánové, každému zjevno na první pohled. "Rozpoltění království českého, byt by se nám i jinak ty straky

na vrbě malovali". To jsou sama slova toho listu.

"Jest to velkým krokem nazpět" - praví list - rpro nás a potírání státoprávní jednoty zemí českých. "

To nejsou, pánové, máslová, a vidíte, že můj úsudek jest, pokud možná, velmi nestranný a objektivní.

Pánové, mám přesvědčení, že také svědomí vůdců klubovních není pokojné, poněvadž slyší nespokojenost z venkova, a poněvadž se všeobecná nespokojenost s jich vedením politiky zvláště v tomto ohledu šíří; a proto, pánové, tento pocit nespokojenosti přivádí je vlastně k tomu, aby vždycky nějaká skutečnost se přihodila, která by od vedení politiky české obrátila pozornost.

A takový dojem dělá na mne jednohlasný projev ze dne 28. minulého měsíce, který se stal mezi Vámi!

Zde se praví, že se nestalo žádné dohodnutí - podle sdělení - s vládou barona Gautsche, ohledně zásad a obsahu nových jazykových nařízení, a že také text jich není znám.

Ale pánové, svoleni se může dáti i mlčky a to jsme viděli v tom, když zde vláda tak slavnostně a zjevně prohlásila trojdílnost království tohoto, že nikdo z poslanců nebyl znepokojen, a že také v prosinci odhlasovaný odpor není nikde viděti, a že se pánové pořád tak chovají, jakoby gautschovali.

Pánové, to není ani možné, aby tak otrkaný a chytrý Gautsch ohlašoval, že vydá nařízení zvláštní a sice bez svolení poslanců českých, kdyby neměl k tomu jakési naděje, nebo alespoň jakési neurčité přípovědi, aspoň mlčky uznané přípovědi.

Krátce: Na pozorovatele ve věci nezasvěceného celá ta situace dělá dojem, a to přesvědčení mu vnucuje, ža skutečae souhlasí se se trojím jazykovým územím, jaké pan. Pfersche navrhl v "Neue Freie Presse" a dr. Pacák v "Národních Listech" v německé Politice propagoval, že k těmto jazykovým nařízením aspoň mlčky dáno bylo svolení. (Posl. Schwarz; To snad přece ne!)

Pánové, proč se tedy pánové nehlásí aby podle usnesení z prosince odpor ten hned počali, odebrali se k bar. Gautschovi a řekli mu: "Tak jsme spolu nesmluvili, to jest nelojální jednání, to nesmíte dělati, to usmiřujete Němce, ale národ český, který je utlačován již po staletí, má býti odstrkován !" Pánové, to byste si neměli dát líbiti, to bylo by nerovné jednání.

Mně jest však nápadno, že vláda na nedílnosť položila váhu a na rovnoprávnost v prvé části svého prohlášení, v druhé ale je odvolávala, a že z Vás nikdo proti tomu se neohradil. (Posl. Šťastný vola: "Křičeli výborně dvakrát, jest to to v zápiskách?")

To jsem neslyšel. Nápadné jest, že se dr. Pacák neozval z tohoto místa, že k rozdělení na 3 díly nedal svolení ani mlčky, ani zjevně, že ale nyní na to klade při každé příležitosti váhu a že bez toho ani nemůže promluviti.

Překvapilo mne, když v adresní komisi navrhoval, aby se položila zvláštní váha na stanovisko nedílnosti království Českého, poněvadž nyní v Cechách v ohledu tomto rozličné náhledy nebo obavy se vyskytují,

To nemohu všecko srovnati, on chce, aby v adrese tyto dvě záležitosti byly zvláště podškrtnuty, aby byla na ně položena váha on, který dle programu Pferschova trojdílnost dne 4. listopadu v,, Nár. Listech" a v "Politice" propagoval, který se zde proti vládě neozval, který ve své řeči vůbec mluví o nedílnosti a rovnoprávnosti, zaujal přece zde nejasné a odporné stanovisko proti vládě. Vedlo toho zároveň hned druhého dne tisková kancelář samého klubu v listech propaguje zvláštním letákem, že to neni škodlivé, ten bílý list, to trojí území, a výslovně se vymlouvá, že to jest přirozené, že bílý list se nemůže ani jinak podávati,

Ale byl zakřiknut tento leták druhý den hned hlavním orgánem strany vedoucí, který řekl: Takovýto bílý list není možný. Článek vídeňských punktací bude takto uskutečněn bez všelikých pochybností a před tím varujeme".

Pánové, co si má člověk mysliti o straně, která se zde prohlásila proti prohlášení vládnímu zásadně, ale propaguje zároveň hned v listech krajinských a venkovských pravý opak toho a říká: "Tohle není škodlivé a to může býti provedeno". Kdo může míti ještě důvěru, že se nestaly ústupky a že se nedalo svolení baronu Gautschovi, toho nemohu již pochopiti. Vždyť v tom letáku se výslovně mluví o těch třech okresích zrovna jako ve vládním prohlášení.

Pánové, a dovršeny byly veškeré pochybnosti každého ještě, že strana nemůže míti dobré svědomí, když pojednou zrovna její předseda v posledních dnech na veřejnost přijde s ohromně dlouhým prohlášením, náramně subtilně a opatrně stylisovaným. "Nár. Listy", pánové, první den přinesly velmi opatrně výňatek a vynechaly z něho všeliká místa.

To na mně dělalo dojem, poněvadž "Politika" přinesla celé to prohlášení výslovně, že sami jsou v pochybnostech a že sami nad tím kroutili hlavou. Druhý den přinesly článek celý, bez všelikého cení.

Pánové, tady se uvádějí dvě fáse a třetí celého vyjednávání s vládou. Tady praví opatrný předseda, že parlamentární komise pravice nařídila zástupcům českým a že jim uložila, aby úmysly barona Gautsche vyzpytovali. Tu praví dále, že měli zástupcové čeští poradu, ale s kým ji měli, to nepraví, jest-li v přítomnosti Gautsche anebo sami mezi sebou, (Posl. Schwarz volá: Mezi sebou!) prosím, tedy mezi sebou! kde prý sdělen poslední úmysl barona Gautsche, tak jak bylo sděleno později v Litoměřicích panem Drem Funkem a "Neue Freie Presse". Řekněme pravdu: Ta Neue Freie Presse a Dr. Funke byli vtaženi do toho jako Pilát do Creda.

Co bylo v listopadu v Národních listech, to do Neue Freie Presse vpašoval. Vám známý druhý vídeňský referent Národních Listů, a teď se to přikládá p. Dr. Funkovi. Kdyby se věc vyšetřila, tak se to ukáže. (Hlas: Penížek!) To se pozná! Tím, pánové, nechce se jen na tuto propagaci se sorany samé ukazovati a vystrkuje praporec na Dra. Funke-ho a Neue Freie Presse. To jest náramně podezřelé. Dále se uvádí, že měli zevrubnou poradu páni poslanci mezi sebou, že trvala náramně dlouho. Ve Vinohradech ale zase pan Dr. Engel pravil, - a bylo to asi několik dni před tím, - že se vyjednávalo s Gautschem; nejen že jim něco sdělil, nýbrž že bylo vyjednáváno, a dále pravil, že bylo dlouho a dlouho projednáváno - a projednávání se musí díti jen mezi dvěma stranami podle soudního řádu.

Podle dalšího přiznání že kladli podmínky zvláštní, musil býti Gautsch přítomen, jedno odporuje druhému a nedá se to srovnati.

Ve Vinohradech p. Dr. Engel kladl podmínky při tom vyjednávání s Gautschem a v tomto velkém "zasláno" jest o oněch podmínkách pomlčeno a Gautsch zmizel z denního pořádka. To jsou veliké odpory. Račte velectění pánové, jen toto vinohradské pronesení v tomto ohledu vyslechnouti. Zde se jedná o vyjednávání, a tu byl p. Gautsch přítomen, a zde se kladly po dlouhém projednáni určité ještě jiné podmínky, zvláště, bude-li míti český národ zaručenu jistotu, že přestane utiskování a pronásledování menšin. O tom se v tom officielním prohlášení pana Dr. Engla ani slova nenajde a zde najednou jest důkaz proti Vašemu mínění, že Gautsch byl přítomen a že podmínky mu byly kladeny. Kdo to čte, musí se právě zaraziti nad touto podmínkou.

Vždyť vláda má povinnost hájiti menšiny české i německé, a že má býti směrem českého národa, žádati od vlády plnění povinností, to jest usnesení nedůstojné, to jest snížení osoby své vlastní, snížení své vlastní váhy a svého vlastního postavení. A ta podmínka se kladla a za kladení té podmínky učinil se slib, a ten slib zabalil se ve slova, že se předloží Gautschovo sdělení rozhodujícím činitelům, že poslanci sami nejsou oprávnění činitelé, že tedy předloží to sdělení českému klubu, že jsou k tomu ochotní, ale že za jeho přijetí neručí. Ale když vůdcové svolují, tu víme ze skušenosti neblahé, zejména staročeské, že není pochyby, že vždycky celý klub přivedou pod jeden klobouk.

Viděli jsme to na punktacích; tu se také staročeští vůdcové zavázali, že se budou o ně zasazovati, a také přijetí jejich prosadili.

Na Vinohradech se stalo ještě jiné objevení a já jako loyální kritik veřejných záležitosti vyjímám to z hlavního orgánu strany. Pan dr. Engel vyznal, že ujistil předem p. předsedu ministerstva, že by strana učinila z toho ihned své konsekvence, kdyby snad v tomto vládním prohlášení mělo býti něco na škodu jednotnosti král. českého.

Velectění pánové, tedy v tomto směru to bylo prohlášeno a nikdo ani nehlesl. Tak jest viděti, že nezachováváte svá usnesení z prosince a že jste k něčemu svolili, poněvadž tehdy byla podmínka učiněna, že se nesmí nic změniti. O tom však p. dr. Engel naprosto mlčí ve svém úředním, officielním prohlášení.

Já, velectění pánové, nerad někoho obžaluji, ale když vidím, že to tak trpělivě snášíte, že to vláda bez Vás vydá, kdežto byste měli, abyste vládě vylíčili celou situaci, hned se odebrati do Vídně na vyjednávání, tu div, že člověk neztrácí rozum. To jest přece viděti, že nějaký slib vláda má; neboť ten, kdo je nástupcem hraběte Badeniho, který prohrál se svými nařízeními tím, že je vydal po nedostatečném dorozumění, jde jistější cestou a mám to přesvědčení, že by Gautsch nebyl vydal to vládni prohlášení - a to jest ta vlastní essence jeho jazykových nařízení, kdyby neměl Vaše svolení. Je to smutné, že mlčíte, že s tím souhlasíte, že to zatajujete a že děláte jednomyslný projev, že takového nic se nestalo.

To nemůže nikdo věřiti, to by musel člověk ztratiti rozum. Raději k tomuto zlu a k té chybě, která se stala, se přiznejte a napravte ji a nestůjte na svém stanovisku neodvratně; tak věc nenapravíte. Já, kdybych neměl naděje, že se věc napraví, nerad bych se rozčiloval a nerad bych Vám dělal spravedlivé výčitky.

Velectění pánové, ze všeho toho, k tomu prohlášení jazykového nového nařízení se ještě vrátim, - jest zřejmo, že uspokojeni mají býti Němci a nikoliv národ český, který byl neustále utlačován, a z kterého rozjitření a národnostní boje povstaly.