bral ohled, a konečně záruka jistoty a ulehčení v dopravě, nad čímž Liberecká policie bdíti má, ode všech českých obyvatelů tohoto království - jichž jest na 4 miliony - již dávno vyžadována byla a toliko neobmezenou oboujazyčností získána býti může, táží se podepsaní:

1.   Jsou Vaší Excellenci ony jazykové nesrovnalosti u městské elektrické dráhy známy ?

2.   Jest Vaše Excellence ochotna se o to postarati, by u Liberecké elektrické dráhy, jakož i u všech dopravních prostředků v tak zvaném uzavíraném německém území panovala v dopravě úplná rovnoprávnost obou zemských jazyků nejenom na papíře, nýbrž i také ve skutečnosti ?

V Praze, dne 8. února 1898.

MUDr. Šámánek a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme nyní k dennímu pořádku

Wir gehen nunmehr zur Tagesordnung über.

První předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dra Jana Slavíka a soudruhů na změnu řádu volebního do sněmu království českého, jakož i na změnu §§ 3, 6, 12, 13, zřízení zemského.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Dr. Johann Slavík und Genossen auf Abänderung der Landtagswahlordnung für das Königreich Böhmen, sowie auf Abänderung der §§ 3, 6, 12, 13 der Landesordnung.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Posl. Dr. Slavík: Slavný sněme! Dne 29. ledna t. r. bylo tomu právě 35 let, co přeslavný historiograf náš poprvé na tomto sněmu žaloval na všechny křivdy a všeliká bezpráví, která stala se národu českému ve volebním řádu.

Od těch dob opakovaly se žaloby tyto vícekráte, a tu chci jen to poznamenati, že po celých 35 let neměla vláda vídeňská času, aby ve srozumění se sněmem tímto křivdy tyto odstranila. (Slyšte! Tak jest!)

Dnes znova podáváme návrh dotčený, znova žádáme za odstranění těch křivd a činíme to s tím vědomím, že ani tentokráte cíle svého se doděláme. (Poslanec Adámek: Bohužel!)

Každý zákon spočívá na jakýchsi základních zásadách, na jistých principech z nichž jednotlivá ustanovení sama sebou vyplývají.

Ptáte-li se, na jakých zásadách, na jakých základech, principech spočívá náš volební řád, může býti odpověď jen jedna:

Aby pravé mínění občanstva v království Českém v tomto sněmu nepřišlo k platnosti. (Výborně!)

Za tou pří činou zřízeny byly kurie, za tou příčinou dáno obchodním komorám dvojaté právo volební, za tou příčinou přes 1 milion svéprávných občanů státních z každého volení vyloučeno.

Kdykoliv, velectění pánové, nalézáme v nějakém zákoně, návrhu zákona ustanovení, že se občanstvo třídí na větší, menší zámožnější a chudší vždy můžeme s jistotou říci, že děje se to jen za tou příčinou, aby právě spravedlnosť nepřišla k platnosti, nýbrž, aby stala se nějaká křivda a aby byla zakřídována tímto roztříděním.

Tak jest i v našem volebním řádu. Náš volební řád dělí občanstvo státní na velmi rozumné, rozumné, méně rozumné a nerozumné; na ty, kteří mají na státních záležitostech velký interes, jen jednoduchý interes, malý anebo pražádný interes.

Ti, kteří nemají pražádného interesu, jsou vůbec z práva volebního vyloučeni.

Myslím velectění pánové, že by bylo nevčasné, abych o těchto věcech dnes zde mluvil, neboť otázka ta projednávána byla dlouho na radě říš. a nevím, jaký nový důvod bych v této věci ještě uvedl.

Zmíním se jen o ostatních 3 odděleních. Vidíme, velectění pánové, že právě ve volebním řádu největší křivda se stala našemu venkovu.

Právě náš venkov považován jest za ty, kteří mají malý interes na státních záležitostech a proto také nedostalo se jim práva toho, které jim po právu přísluší.

Jestliže prohlížíme dotyčné číslice, najdeme, že spravedlivě uděleno volební právo toliko městům.

V jakém poměru nalézáme venkov k městům? Prohlížíme-1i dotčené číslice, najdeme, že 79 poslanců městských Prahu v to počítaje - voleno jest od 103. 000 voličů, kdežto 62 poslanci venkovští voleni jsou od 329. 000 voličů.

A 79 voličů repraesentuje 1, 326. 000 obyvatelů, kteří plati 4, 863. 000 přímých daní, kdežto 62 voličů venkovských, repraesentuje 4, 419. 000 obyvatelů, kteří platí 12, 162. 000 přímých daní.

Vidíte tedy, pánové, že jeden volič městský má totéž právo, jako tři voliči venkovští.

Pánové, o těch poměrech, jaké by nastaly, kdybychom porovnávali voliče z měst venkovských naproti obchodním komorám nebo velkostatkům tenkráte nebudu mluviti.

A tu se Vám stane ten zvláštní případ, že když se někdo stěhuje z venkova do města a platí v městě tutéž daň, jakou platil na venkově, má 3krát tak velké politické právo při volbách, než měl v obce a naopak, jestliže měšťan se stěžuje z města do vesnice, když platí třeba 3krát tolik daní, má jen jednu třetinu toho volebního práva, než měl dříve, a tu se nemůžeme ptáti.

Pánové, proč se to vlastně stalo ? Příčina toho jest ta: Aby národu českému bylo ukřivděno, proto bylo ukřivděno našemu venkovu. (Tak jest!) Vládě nejednalo se při sdělávání tohoto volebního řádu, aby idea spravedlnosti přišla k platnosti, jí jednalo se jen o to, aby nadvláda německá přišla k platnosti, (Výborně!) aby zde byla vyjádřena, a za tou příčinou byla česka města prohlášena za vesnice, a německé vesnice za města.

Zejména to vidíme ve středních Čechách. Zde najdeme celou řada okresních měst, sídel okresních soudův a sídel okresních hejtmanství, která jsou však vstrčena mezi venkovské obce. Dovoluji si jen jednu takovou čásť přečísti. Jsou to: Královice, Přeštice, Volyně, Březnice, Blatná, Netolice, Horažďovice, Milevsko, Bechyně,

Pacov, Počátky, Vlašim, Votice, Sedlčany, Sviny Trhové atd.

A teď se, pánové, ukáže zvláštní případ ten, že dotčený okresní soudce, možná někdy zemský rada, i dotyčný okresní hejtman, možná někdy i místodržitelský rada, jest považován pří tomto volebním právu za občana méně zralého, aby měl normální volební právo v království českém, že má méně volebního práva, než ho má auskultant resp. koncipista místodržitelský v nejbližším okresním městě.

A jako, pánové, byla česká města vstrčena mezi venkov, tak zase najdeme na druhé straně, že německé vesnice byly zařaděny mezi města. Nebudu Vám všecky případy zde vypočítávati, uvedu jen dva. Najdeme ve volebním řádu poprvé vesnici, město Plottendorf. Vy, pánové, byste daremně toto město hledali. Takové město neexistuje v království Českém. Jsou ovšem tři vesnice, které se jmenuji Blattendorf, Schönfeld a Tannenberg, které mají dohromady 1346 obyvatelů a 173 voličů. Ale tyto tři vesnice jsou prohlášeny za město. (Slyšte!)

Avšak ještě dále: Ani politická obec německá také není prohlášena v každém případě za město. Dostačí tu i jen osada. Tu máme osadu Parchen. Osada Parchen je přidělena k politické obci Schelten a obec Schelten zase sestává ze Schelten a Parchen. Parchen čítá 558 obyvatelů a 247 voličů, a tato osada jest prohlášena také za město. (Slyšte!}

Zde, pánové, ale nastane prazvláštní případ.

Parchen má právo volební v městech, ale kde má míti volební právo Schelten, tato politická obec?

Z pravidla v praksi, pánové, provádí se to tím způsobem, že se i obci Schelten dá právo volební v městech, poněvadž nelze jinak to provésti, ač to dle zákona býti nemá. A tu, pánové, při této příležitosti chci hned prohlásiti, že nám měšťanům, zástupcům českých měst, jest to velmi nemile, že my těžce neseme křivdu, která způsobena našemu venkovu, a že my ze všech sil se namáháme, aby náš venkov, co se týče práva volebního, dosáhl téhož práva, jakého mají naše města.

Jestliže ale, pánové, by se stalo jedenkráte, že by venkov měl totéž právo voličské jako města, kdyby přestalo to ponížení venkova, které dnes máme a které ponížení, zdá se mi, že vypadá tak, jako by našemu venkova zůstalo stále to znamení vtisknuto, že bývávalo kdysi v porobě, že bývalo v robotnictví, kdyby se stalo, že by to volební právo venkova a měst bylo stejné, tu, pánové, není žádná příčina, proč bychom byli děleni na kurie. Vždyť města a venkov mají vždy tytéž zájmy hospodářské, zejména na našem venkově, vyjímaje ta veliká města, která by sama sebou měla své poslance. Ty mají taž politická přání a nebylo by tudíž příčiny, aby jakési dělení nastalo.

Také jinde, v jiných zemích, toto třídění mezi venkovem a městy nenajdete. A jestliže, pánové, nebylo by třeba tohoto třídění, pak najdete, že nebylo by tohoto třídění třeba mezi velkými statky a ostatními kuriemi. Již před 35 lety, když Palacký odůvodňoval poprvé svůj návrh na změnu volebního řádu, již tehdy sám poukazoval k tomu, že vlastně ta existence te velkostatkářské kurie nemá žádného jistého podkladu.

On tehdy pravil, že by to pochopoval, kdyby tem starým šlecktickým rodům, které hrály v naší historii velikou úlohu, kdyby těm bylo jakési vynikající postavení zabezpečeno. Ale kterak k tomu přijdou ti malí občané, kteří si koupí velkostatek, na místo, aby si koupili statek selský, že máji míti tisíckrát více politického práva, než má obyčejný rolník, který platí zrovna tolik a někdy i více daní než oni.

Myslím, že na tom musíme státi i my. Jestliže prohlédnete si seznam velkostatkářů, najdete tam, abych uvedl jen dva případy, z německé strany dra Herbsta, který platí 260 zl., a z české strany Leopolda Poláka, který platí 322 zl. (Slyšte!) a tu se Vás, velectění pánové, ptám, proč mají míti tisíckrát více volebního práva, než na př. pan kollega Janda, krerý platí také tolik, anebo jako bývalý dřívější kollega náš Veselý, který platil čtyrykrat tolik daní přímých - než ti, proto jen, že jsou zapsáni v deskách zemských, kdežto tito v pozemkových knihách.

To nemůže přece býti žádná příčina, aby se jim udělilo tisíckrát více práva než mají ti, kteří rovněž tolik, ba někdy i více daní platí.

Vy vidíte tudíž, velectění pánové, Že toto rozdělení na kurie nemá žádného důvodu a že není žádné příčiny k němu.

Nyní dovolte, velectění pánové, abych se obrátil k otázce censu Z pravidla se u nás říká, ze právo volební do sněmu král. českého má ten, kdo platí nejméně 5 zl. na přímých daních.

To, pánové, není pravda. V našem volebním řádu stojí, že ve všech místech, kde jsou 3 volební sbory, mají právo volební ti, kteří jsou v prvém a druhém volebním sboru, bez ohledu na to, mnoho-li daně platí, a teprve ti, kteří jsou v 3. volebním sboru a platí více než 5 zl., mají také právo volební. A tu, pánové, když prohlížíme si tak seznamy jednotlivých míst, najdeme celou řadu obcí, kde již v druhých sborech jsou občané, kteří platí méně než 5 zl. daně. Uvádím na př. Bohdašín u Broumova, kde se platí 4 zl., v Brlohu u Přelouče a Seníku 3 zl., ve Starém Nepomuce v okresu Březnovickem jest poplatník, který v prvním sboru platí pouze 4 zl. daně. Můžeme jíti ještě dále. V zákoně stojí uvedeno, že mají právo volební i tam, kde jsou dva sbory voličské, ti, kteří jsou v prvních 2/3 poplatníků od nejvyššího počítaje, a tu, kdybyste seznamy prohlíželi, najdete celou řadu, kteří patří do prvního sboru, a dvě třetiny, které platí 1 zl. 50 kr. až 2 zl.; těm všem je právo volební přisouzeno.

Interessantní případ jest na př. v mém sousedním okresu Nové Bystřici. Tam máme 4 místa vedle sebe, sotva míli cesty vzdálená: Novou Bystřici, Albeří, Artoleč, Starou Huť.

V Nové Bystřici volí každý, kdo kdo platí nejméně 5 zl., v Albeří rovněž; v Artoleči, kdo platí 4 zl., v Staré Huti, kdo platí 2 zl.

Nyní, když nastane sleva pozemkové daně, budete míti případ, kde v Nové Bystřici bude voliti, kdo platí 5 zl, v Albeří, kdo platí 4 zl. 60 kr. v Artoleči, kdo platí 3 zl. a několik krejcarů a v Staré Huti, kdo platí 1 zl. a několik krejcarů.

Hleďte nyní, jak obyvatelstvo dotyčné celou tuto záležitost posuzuje, kterak může to rozeznati, jaký jest v tom důvod, že ten, který bydlí v Staré Huti, má právo volební s 1 zl. 60 kr, kdežto v Artoleči má právo volební teprve, když platí 3 zl.

Vidíte, že v tom nenajdete žádné příčiny, aby byl census nějakého rozdělení, zejména potom, když víme, že jest v království Českém i jeden volič k volbě oprávněn, který platí pouze 51 kr. přímé daně. I podle nynějších zákonů jest mu přisouzeno právo volební. Ale můžeme jíti ještě dále a tu chci na nějakou záležitost! upozorniti. Jsou to nové daně z příjmů a nové daně důchodkové.

Vedle těchto daní nastane ve volebních sborech úplná revoluce. Uvedu Vám jeden případ u nás, na jihu. Zejména v německých okresích rostou nyni Raiffeisenky jako houby po dešti; pomalu nebude jediné obce, která by neměla Raiffeisenky. Ale ty následky při volebním právu! Nyní si myslete, že volí dvě třetiny těch poplatníků vůbec. Kdo je zapsán v Raiffeisence a vykáže se knížkou, kterou má delší dobu, musí býti, poněvadž platí důchodkovou daň, třebas to bylo půl kr. a ještě méně, za voliče zapsán.

Nyní v místech, kde jsou 2 volící sbory, a kde bylo dosud 40 voličů, Vám jich přibude ještě 50 nových voličů. Z těch 90 budou oprávněny dvě třetiny, tudíž 60, a tu stane se Vám, že třeba 24 voličů bude takových, kteří nebudou platiti půl kr. daně a budou míti právo volební.

Z toho vidíte, že census, jak jej u nás máme, není žádný census, že jest to pouhé nahodilé seskupení, a najdeme případy, že jeden volič má právo voliti, platí-li jeden kr. neb půl kr., a že není příčiny, aby se to odepřelo druhým.

K tomu přistupuje otázka daní nepřímých. Když byl nynější volební zákon zřízen, nebyly daně nepřímé tak veliké jako dnešního dne. Dnes obnášejí daně nepřímé 3krát tolik než daně přímé, a tu, velectění pánové. prohlídneme-li, mnoho-li platí jednotlivý občan v království českém na dani konsumní, spočítáme-li, co připadá na daň z piva, z líhu a cukru na jednoho občana v království Českém, najdeme, že dnes to obnáší 6 až 7 zl. Tu také není příčiny, aby ten, kdo platí 6 - 7 zl. na dani nepřímé, neměl práva volebního, a aby ten, kdo platí 51 kr. přímé daně, měl toto právo.

Jděme však ještě dále. Musíme počítati, že často dotyčná osoba neplatí tu daň za sebe, nýbrž Že jí platí za svou ženu a rodinu. Počítejme, že jsou to 4 osoby a že daň obnáší 24 zl. Při tom se mu popírá každé volební právo.

Víte, že podle těch předloh, které nám budou dány na říšské radě ve příčině rak. uherského vyrovnání, budou právě tyto potravní dané zvýšeny o 56 milionů, z čehož bude míti zaplatiti král. České 23 milionů.

Tu, pánové, zvýší se tato daň z hlavy o 4 zl. ua jednu osobu; kdo platí 6 zl., bude musiti platiti 10 zl. a jsou-li 4 členové rodiny, budou musiti platiti 40 zl. na dani potravní. Ti všichni nemají míti volebního práva! Nenajdete nikde důvod, proč by se tomu vzpíralo.

Tvrdí se také, že právo volební má míti jen ten, kdo jakousi daň platí. Vy vidíte dnes, že právě při těch daních nových budou míti právo volební ti, kteří zemi žádných daní platiti nebudou, neboť, pánové, od každých přirážek zemských bude osobní daň z příjmů a daň důchodková osvobozena.

Kdo by tedy vykázal se u dotyčné volební komise, že má renty, které jsou dani podrobeny, jako spořitelní knížky, aneb cokoliv jiného a že z toho bere ročně 250 zl. příjmů, tedy se mu právo volební musí přiřknouti a on žádnou daň platiti nebude, poněvadž z pravidla spořitelny zaplatí tu daň samy. Aneb jsou jiné cesty, kterými se té dani vymkne.

Chci poukázati ještě k jinému případu. Berete-li takovýto census, říkáte tomu, že byste za těch několik zlatých nebo krejcarů volební právo prodali.

Viděli jsme upotřebení této zásady v t. zv. chabrusu, při rozličných volbách v městech a do říšské rady a zde bude to nejkrásnější a nejlehčí způsob. Potřebuje dotyčná osoba se přihlásiti u berního inspektora při osobní dani z příjmu, že má více než 700 zl., vyměří se mu 5 zl. daně, z které nebude platiti žádných přirážek zemských a následkem toho bude míti právo volební. (Posl. Březnovský: Snad si to rozmyslí). On si to nerozmyslí, poněvadž je možná, že ji pak ani platiti nebude. Z toho vidíte, pánové, že pensus, jak ho dnes máme, není žádný census a svádí jen k největším křivdám a bezprávím.

Dnes není nikoho, kdo by popíral, že právo volební nemá náležeti všechněm statním občanům.

Když před 2 roky z těchto lavic mluvil o změně volebního řádu Dr. Rieger, který sám pravil, že není dnes žádného důvodu, aby se občanu státnímu právo volební upíralo, tehdy tvrdil, že právo to má býti poměrné.

Já lituji, že jeho návrh nepřišel do výboru a nebyl ve výboru projednáván, aby bylo objasněno bývalo, co těmi slovy myslel Jeho tehdejší řeč, která v mnohém ohledu byla velmi zajímává, má také jednu myšlénku. On pravil tehdy: "Já připomenu, pánové, ještě jeden moment, který mluví pro to, aby volby byly direktní a to jest princip zastupování minorit Pánové, když v jedné zemi jsou dvě strany, řekneme, jedna bílá a jedna černá a když bílá má 45 proc. obyvatelstva pro sebe a černá 55 proc. tu se stane, když jsou volby přímé, že aspoň poněkud ta menšina přijde k hlasu, aspoň se o tom doví svět, že jest zde menšina, která má takové, totiž bílé smýšlení.

Když ale se volba děje skrze volitele a průměrně věci jdou v celé zemi stejně, tu to má za následek, že budou všude zvoleni volitelé barvy černé a že se svět ani nedoví, že ještě druhá strana, bílá, existuje. To jest, co se naprosto chváliti nedá; neboť víme to všichni, že princip majority jest vlastně princip brutální. to jest utlačení slabšího silnějším a že ideal by byl skutečně ten, aby menšina přišla aspoň k hlasu.

My tomu přání právě v našem návrhu vyhovujeme, poněvadž žádáme všude a ve všem spravedlnost a nepřejeme si žádného utlačování, zkrátka nepřejeme si utlačování ani stran politických, tím méně utlačování v stranách národních.

A, pánové, jak se protivíme tomu, aby království české bylo ohraničeno a rozděleno na okresy čistě německé a české, což ostatně ani v mnohých částech provésti nelze, tak zejména stavíme se proti tomu, by tu majorita česká nebo německá utlačovala minoritu českou nebo německou. Proto jsme do našeho návrhu dali ustanovení. že každá minorita. má li příslušný počet hlasů, má býti také při volbách respektována.

Můj návrh, pánové, však vztahuje se také ke změně zřízení zemského. Neboť pro ten případ, že by byly jednou zřízeny kurie v království Českém, bylo by třeba nějakého ustanovení ve příčině voleb zemského výboru, tak aby jedna strana nejmenovala si celý výbor zemský. S německé strany v té příčině byl podán návrh, by zřízeny byly kurie dvě, kurie německá a kurie česká, tak aby kurie německá měla rakové zastoupení, jako Česká v zemském výboru.

Ten návrh jest námi nepřijatelný, a sice, poněvadž nelze nikdy tvrditi, že 5/8 jest tolik jako 3/8, nýbrž že může býti zastoupení toliko přiměřené. Ale, pánové, my jsme také proti tomu, poněvadž znamená dělení sněmu království Českého, konečně jsme proti tomu s toho důvodu, poněvadž nelze zde kumulovati otázku národnostní s otázkou čistě politickou, neboť volba do zemského výboru není žádnou otázkou národnostní, nýbrž otázkou politickou. V té příčině dřívější zástupci oné strany soudívali zcela jinak.

Když v VII. sezení prvního zasedání promluvil jeden poslanec z české strany, že česká strana není tak respektována, jako má býti, tehdá vůdce strany na levici Haase prohlásil, že protestuje ona strana proti tomu, aby kdykoliv sněm tohoto království byl dělen na Čechy a Němce, že v tomto sněmu jsou zde pouze strany politické (Slyšte!), a na tyto strany politické že má býti brán zřetel. (Slyšte!) To bylo dne 16. dubna. 1861.

Pánové, my podali návrh náš jenom z té příčiny, abychom znovu protestovali proti všelikým těm křivdám, které ve volebním řádu nám byly způsobeny. My ho podali také z té příčiny, abychom ukázali cestu, jak možno bez majorisováni, bez utlačování jedné strany, ať strany politické neb národnostní, dojíti k spravedlivému a přiměřenému zastoupení; a z té příčiny žádám Vás, abyste návrh ten přikázali komisi, která již byla zvolena pro návrh dra Schlesingra ve příčině národnostních kurií, (Výborně! Potlesk! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel změnil formální návrh, který byl připojen k jeho návrhu meritornímu, v ten smysl, aby návrh jeho byl přikázán komisi, která byla zvolena již pro návrh pana poslance dra Schlesingra na zřízení národnostních kurií ve sněmu.

Der Herr Antragsteller hat seinen formalen Antrag in der Weise abgeändert, dass er heute beantragt, es möge sein meritorischer Antrag an jene Kommission verwiesen werden, welche zur Berathung über den Antrag Schlesinger auf Einrichtung nationaler Curien eingesetzt ist.

Učiním především dotaz na podporu stran tohoto změněného formálního návrhu.

Ich werde vor Allem die Unterstützungsfrage bezüglich des abgeänderten formalen Antrages stellen.

Žádám pány, kteří tuto změnu podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der abgeänderte formale Antrag ist hinreichend unterstützt.

K tomuto předmětu se přihlásili ve formálním ohledu řečníci.

Zu diesem Gegenstande haben sich in formaler Beziehung Redner gemeldet:

der Herr Abg. Lippert, p. posl. Horák,

p. posl. Šťastný, Herr Abg. p. Opitz.

Ich ertheile dem ersten eingetragenen Redner, Herrn Abg. Lippert das Wort.

Oberstlandmarschall-Stellvertreter Abg. Lippert: Wir anerkennen vollkommen die Zeitgemäßheit der Forderung auf Erweiterung des Wahlrechtes in diesem böhmischen Landtag. Wir stehen auch noch auf demselben Grundsatze, der von uns im Jahre 1890 ausgesprochen wurde, indem wir eine gerechte Umänderung der Landtagswahlorbnung für Böhmen überhaupt gerne zugestehen, aber wir stehen auch noch aus demselben Standpunkte, wie damals, insofern, als wir daran die Bedingung geknüpft haben, dass gleichzeitig mit dieser Änderung Bürgschaften für den nationalen Bestand unsererseits gegeben werden sollten. (Rufe: So ist es. Beifall. ) Wir, als eine auf nationaler Grundlage beruhende Partei, als eine vorzugsweise nationale Partei, können uns daher mit einem Entwurfe grundsätzlich nicht einverstanden erklären, der von solchen Garantien überhaupt nichts andeutet und nach seiner ganzen Zusammenstellung nichts bieten kann.

Aus diesem Grunde werden wir gegen die Zuweisung dieses Antrages stimmen, weil wir im Vorhinein erkennen, dass auf einer solchen Grundlage eine Änderung der Wahlordnung nicht stattfinden kann, der wir überhaupt zuzustimmen vermöchten. (Rufe: Sehr richtig. Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází dále ku slovu pan poslanec Horák.

Poslanec Horák: Slavný sněme!

Jsem splnomocněn, abych jménem zdraženého rolnictva v slavném sněmu k návrhu právě podanému učinil prohlášení. Rolnictvo české nestaví se proti spravedlivému požadavku rozšíření volebního práva a přeje si zajisté, aby dosavadní nespravedlivý volební řád na sněm království Českého byl tak změněn, aby se dostalo volebního práva občanu každému.

Hledíce však ke zkušenostem, kterých jsme dosud při provádění všeobecného rovného práva volebního nabyli, vyhražujeme sobě v komisi vážné své povinnosti a výhrady přivésti se vším důrazem ku platnosti, zejména v tom směru, aby opravou váha samostatného rolnictva nebyla nijakým způsobem seslabena.

Při té příležitosti vznáším uctivou prosbu k Jeho Jasnosti nejvyššímu panu maršálku zemskému, aby přispěl k odstranění dlouholeté křivdy, které se zkracováním volebního práva nepřímými volbami rolnictvu dostalo, a ráčil dáti předlohu o přímých volbách ještě v tomto zasedání na denní pořádek. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází dále ku slovu pan posl. Šťastný.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme!

V  důvodech, které uvedl p. poslanec Slavík, neshledal jsem odůvodnění toho nejdůležitějšího a sice důvody pro rovné právo volební. Nikdo snad dnes není proti tomu, aby každému občanu státu bylo dáno právo míti své zástupce ve sborech zákonodárných.

Mně tedy ovšem také ani nenapadá, abych se stavěl proti všeobecnému právu volebnímu.

V   tom snad konečně ani v našem slavném sněmu není nějaké neshody; ale jiná otázka - a to je asi to nejhlavnější

-  spočívá v tom, má-li míti každý občan, jeden jako druhý, stejné právo volební. Poslední události, které se staly zavedením 5. kurie při volbách do říšské rady, způsobily u mnohého, který dříve horoval pro věci tyto, veliké vystřízlivění a byli jsme toho svědky loňského roku, - poněvadž se za zasedání sněmu daly volby říšské

-  jak mnozí horlivci při prvních zprávách, které nás došly, pravili: "Poslouchejte, páni, ale do dneška jsme pěkně vystřízlivěli!" Ty věci tedy se neudály tak, jak se bylo dříve předpokládalo, a přeci ještě tenkrát nebylo provedeno to, co velectěný pan navrhovatel navrhuje, totiž nebylo provedeno rovné právo volební vůbec, nýbrž jen částečně.

Já právě shledávám v celém tom odůvodňování p. dra Slavíka matné hájení rovného práva volebního, já jsem v tom shledal hrozně málo důvodů - anebo mně snad ušly ty pravé důvody - pro rovné právo volební, ale právě to nás od p. navrhovatele dělí. Já tedy v té věci jen chci promluviti několik slov proti zavedení rovného práva volebního.

Že ti dosud z práva volebního vydědění domáhají se svého volebního práva, jest, úplně správné a spravedlivé a je to úplně politické, je připustiti k zastoupení. Je to jenom prozíravější, jenom opatrnější, když mohou své tužby vysloviti ve sboru zákonodárném, než když je vyslovují na ulici. To zajisté každý připustí a proto také nikdo nebude proti tomu, aby ti, kteří dosud práva volebního nemají, je měli; proti tomu není námitky.

Ale já myslím, že by se tomu vyhověti dalo také jiným způsobem a sice tím, že by se jim přikázal jistý počet poslanců, aby tvořili ti dosud vydědění buďto jednu anebo podle okolností dvě skupiny a do té skupiny aby sami si volili své poslance beze všeho míchání se ostatních tříd do záležitosti té.

Pánové, nebylo by bývalo při posledních volbách v V. kurii mnohem prozřetelněji jednáno, kdyby se bylo místo, aby se o 72 poslanců rozmnožila říšská rada, řeklo:,, My dáme těm dosud vyděděným určitý počet poslanců, ať by jich bylo bývalo 15, 20, 30, ale ať si je volí sami?"

Já se ptám, pánové, k čemu pak prospěl vlastně ten boj, do kterého jsme byli mícháni my rolníci, do které byla mícbána města, rolnictvo, živnostnictvo i dělnictvo. K čemu to prospělo, než k ohromnému rozrušení obyvatelstva. Já myslím, že by se volby byly pokojně odbyly, kdyby se bylo zvolilo 20-30 poslanců dělnictvem samým. Byli by je měli aspoň jistě bez boje se třídami ostatními.

V této věci návrh posl. Bärnreithra mnohem více se mi zamlouval než to, co se skutečně stalo.

Stav rolnický i stav městský nežádaly si rozmnožení počtu poslanců na říšské radě; v této věci neobjevily se žádné tužby; ony většího zastoupení nežádaly. Zde jednalo se pouze o zastoupení třídy, která dosud žádného práva neměla. My byli proti nim vedeni prazbytečně do boje. Toho jsme mohli býti uchráněni; a nyní se má zavésti zase do sněmu tentýž boj, který se odehrál předloni.

K čemu to? Já myslím, že se jedná o vyhovění těm, kteří žádali, aby byli zastoupeni, a to myslím správným způsobem provedlo by se tím, aby se jim určitý počet poslanců, jež by si sami zvolili, přikázal. (Posl. Niklfeld: Ostatně nechť. zůstane volební řád nezměněn?)

Nikoli! Druhá záležitosť, o kterou se zde jedná, týká se kurii, vlastně hlavně dvoukurií, ve kterých se vidí privilegium, a sice jest to privilegium velkostatkářské strany a privilegium obchodních komor. V této věci, myslím, že by se dalo vy-