reagieren in der Lage bin, denn trotz meiner Anwesenheit war ich nicht im Stande, dieselben zu verstehen. Ich muss mich daher beschränken an der Stelle eines Dialoges und einer Polemik, einen ganz einfachen, kurzen Monolog zu halten. Dass dieses gegenseitige Nichtverstehen zu gedeihlichen Verhältnissen im Landtage bekanntlich nicht beiträgt, will ich nur nebenbei streisen und werde kurz darauf hinweisen, dass ich mir heute erlaubt habe, diesbezüglich einen in Hinsicht auf uns alle etwas bessernden Antrag dem hohen Landtage zu unterbreiten.

Wenn ich überhaupt in dieser Angelegenheit spreche, so mögen die verehrten Herren und der hohe Landtag die Überzeugung haben, dass es wahrlich nicht die Lust und die Liebe zu reden ist, die mich dazu treibt, denn diese Lust und Liebe haben wir schon seit langen Jahren und noch mehr seit den jüngsten Zeiten vollständig verloren. Es handelt sich einfach nur darum, dass man von Fall zu Fall seine Pflicht erfüllt, und in dieser Angelegenheit würde es ein ansehnlicher Theil meiner Wählet nicht begreifen, wenn ich bei einer sich darbietenden Gelegenheit, wo ich seit beinahe 7 Jahren sowohl in Prag wie in Wien sowohl parlamentarisch als wie vor den Oberbehörden des Staates zum Schutze meiner deutschen Wählerschaften leider vergebens eingetreten bin, nicht irgendwie das Wort ergreifen würde.

Ich erlaube mir vorauszuschicken und ich muss den Herrn Vorredner, der vielleicht eine irrige Meinung über mich und meine Freunde haben könnte, versichern, dass wir ein volles Verständnis für die Aufgaben der öffentlichen Gesundheitspflege haben.

Für die Eignung speziell meiner Person bürgt insbesondere der Umstand, dass ich seit 25 Jahren an der Verwaltung eines kleinen, aber immerhin aufstrebenden Gemeinwesens theilnehme und daher außer dem theoretischen Verständnisse, das jeder für die Administration und das Jus geprüfte Mann solchen Fragen entgegenbringt, auch eine volle praktische Erfahrung für mich habe.

Ich kann auch den Herrn "Vorredner und jeden den betreffender Funkzionäre versichern, dass wir Alle für ihre hohen Aufgaben aufrichtige Achtung und Verehrung besitzen. Aber was ich, und wie ich glaube, auch meine Freunde mit aller Energie bekämpfen müssen, das ist einerseits die doctrinäre Einseitigkeit, mit welcher speciell diese und auch andere einschlägige Ordonanzen von Wien und von Prag aus ertheilt werden; und dann, meine Herren - das betrifft speciell meine Wähler und speciel deutsche Verhältnisse, - dass innerhalb Böhmen auf diesem Gebiete bei sonstigen ganz gleichen Verhältnissen die Administration eine recht bedenkliche Mehrseitigkeit gezeigt hat. Also auf der einen Seite bekämpfe ich die Einseitigkeit der Doctrin, auf der anderen Seite aber die Mehrseitigkeit der Verwaltung innerhalb des Landes Böhmen.

Wenn ich die doctrinäre Einseitigkeit bekämpfe, meine verehrten Herren, lassen Sie mich ganz kurz sagen.

Jeder einsache Laie muss zugeben, dass man dieselben Ordonanzen für Wien, Prag, allenfalls auch Leitmeritz und Krumau, das ließe ich mir auch noch gefallen, - aber nicht für kleinere Städte und Märkte in unserem Gebirge, überhaupt in unserem flachen Lande gelten lassen kann.

Das ist doch ein gewaltiger Unterschied gegen unsere kleinen Städte, sei es auch innerhalb des böhmischen Sprachgürtels, sei es auf unserer alten deutschen Erde. Wenn man diese kleinen Städte, die etwa 4-500 und mehr Meter über der Meeresfläche liegen, ich möchte sagen, wie eine Idylle zwischen Matten, Wiesen und Wäldern, von Westwind fast tagtäglich in empfindlicher Weise durchstrichen werden, so behandelt wissen will, wie man all nfals eine mittlere Stadt, wie Krumau und Leitmeritz ober gar eine große Stadt wie Prag behandelt, und dabei gar nicht berücksichtigt, dass aus unsere kleinen Märkte oft nur ein Paar hundert Stück Vieh aufgetrieben werden, so ist das unrichtig.

Meine Herren, ich weiß Märkte, wo im Durchschnitte, wenn es viel ist, drei Dutzend Vieh ausgetrieben werden; diese Austriebe sind dann alle Wochen einmal, und da wird mit den Märkten in großen Städten alles in einen großen Tops geworfen. Meine Herren, das kann man nicht gut heißen.

Nun will ich furz die Mehrseitigkeit streifen. Ich nenne, meine Herren, keine Namen. Im Reichsrathe war ich genöthigt, um meine Beweise aufrecht zu halten, auch Namen von rechts und links anzuführen; ich thue das hier nicht; es hat damals keinen guten Eindruck bei den czechischen Abgeordneten gemacht, und ich will auch hier nicht weiter erbittern.

Ich sage aber nur, meine Herren, wenn Sie in unsere deutsche Bezirken in Südböhmen gehen, werden Sie sehen, dass diese kleinen deutschen Städte und Märkte die ganze Energie einer hohen Statthaltern und ezirkshauptmannsdhaft über sich ergehen lassen mussten, wählend, wenn Sie 10, 20 Kilometer ins Land hineingehen, die čechisch-böhmischen Gemeinden sich von dieser Energie heute noch nicht getroffen fühlen.

Wenn ich Ranküne üben wollte, müsste ich einfach sagen, ich werde jetzt mit dem Herru Vorredner stimmen, möge den anderen das geschehen, was leider uns geschehen ist, ich stehe aber nicht aus dem Standpunkt, und meine Wähler und meine Stammesgenossen unten trotz ihrer tiefen Verbitterung auch nicht.

Wir wollen die Sache prinzipiell nehmen und so, wie sie sich einfach gibt, ohne Uibertreibung einerseits und auf der anderen Seite direkt von der Statthalteret fordern, dass sie Sorge trage, dass ihre untergeordneten Organe gleichmäßig vorgehen, denn das hat uns alle tief erbittert, was ich auch dem früheren Herrn Statthalter mitgetheilt habe. Hier in meinem Wahlbezirke sind die Leute von der ganzen Härte der Verhältnisse getroffen worden, 5-6000 fl. mitsste eine Gemeinde (Abg. Kletzenbauer ruft: Kaplitz!) für die Verlegung des Viehmarktes aufnehmen. Der ganze Platz ist zu einem gutesten Theile entwertet worden, so dass die Geschäfte heute noch schwer darnieder liegen u. s. w. Dass dann eine halbe Tagreise weiter heute noch alles so ziemlich beim Alten liegt, ist kein Trost für uns. Trotzdem wollen wir nicht, dass die anderen auch so streng behandelt werden, aber der hohe Landtag möge sieh dahin aussprechen, dass, wenn er in seiner Resolution sagt, dass die Viehmärkte auf die bisherige Weise abgehalten werden können, dass das von dem Herrn Redner und dem hohen Landtage dahin aufgefasst werde, darunter verstehen mir die bis zum Jahre 1890 innegehabten Plätze.

Ich glaube nicht, dass die deutschen Städte und zum Theile auch Märkte, deren Vertretung ich in Anspruch zu nehmen habe, jetzt die neuen Plätze aufgeben und die Sache wieder reformieren werden.

Dass, glaube ich, wird nicht der Fall sein, denn einmal geschehen, ist geschehen. Die Gelder sind einmal ausgegeben und die Wunden sind zum Theile vernarbt. Aber wenigstens gibt man den Leuten durch diese Auffassung eine halbwegs moralische Genugthuung. (So ist es!)

Meine Herren, für den Landtag und auch für die Statthalterei, wenn sie hier das Wort nehmen würde, märe das nach dem Geschehenen nur Pflicht und Schuldigkeit. Aber eines, meine Herren, wird diese Resolution, hoffe ich, denn doch bezwecken, wenn Sie ziemlich einmüthig angenommen wird, dass es denjenigen, die solche Verordnungen machen und denjenigen, die solche Verordnungen auszuführen berufen sind, ein Vademecum, ein Fingerzeig sein wird, wie die Bevölkerung ohne Unterschied der Nationalität, ohne Unterschied des Standes in der überwiegenden Majorität glaubt, dass solche Sachen gehandhabt werden müssen, und in der Hoffnung, dass in der Richtung hin denn doch die einschlägigen und verwandten Verhältnisse sich günstiger gestalten werden, und nur in dieser Voraussetzung stimme ich für diese Resolution und bitte, das hohe Haus auch womöglich einmüthig diese Resolution anzunehmen.

(Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Jelikož není proti návrhu nikdo zapsán, přichází k řeči příští řečník, který jest zapsán pro návrh.

Nachdem rein Contra-Redner mehr eingetragen ist, gelangt der nächste Redner zum Worte, welcher für den Antrag eingetragen ist.

Jest to pan poslanec Teklý.

Dříve však dovoluji si ohlásiti, že se taktéž přihlásil k řeči a sice pro návrh pan posl Dr. Klouček a pan poslanec Dr. Moravec se přihlašuje proti návrhu.

Ich erlaube mir noch mitzutheilen, dass sich für den Antrag der Herr Abg. Dr. Klouček und gegen den Antrag der Herr Abg. Dr. Moravec zum Worte gemeldet hat.

Ačkoliv pan poslanec Dr. Moravec by jakožto řečník contra měl přijíti nyní ke slovu, tedy, poněvadž prohlásil jsem již dříve, že pan poslanec Teklý má slovo, podrží pan poslanec Teklý slovo.

Dávám slovo panu poslanci Teklému.

Posl. Teklý: Jako člen zemědělské komise pokládám za povinnost, abych ujal se návrh, který tato komise slavnému sněmu předložila.

Tu jest úkolem mým, abych prohlásil se proti názorům, které tlumočil velevážený kolega a strážce veřejného zdravotnictví pan Dr. Záhoř, které dlužno uvésti na pravou míru.

Uznávám, velevážení pánové, stanovisko, které zaujal pan kollega Záhoř, neboť on jako veřejný strážce jest povolán pečovati o veřejné blaho, o povznesení zdravotnictví.

Opatření zdravotnická však nesmí nikdy jíti tak daleko, aby ohrožovala existenci jednotlivců anebo i celých davů. (Tak jest! Výborně!)

Velevážení pánové, kdyby se podařilo dnes přijmouti takový návrh a přijmouti za své takové názory, které tlumočil pan Dr. Záhoř, mohl by při jiné příležitosti Dr. Záhoř povstati a horovati: "aby mrva chlévská a močůvka", tuhé a tekuté výkaly, jenž se kupí kolem našich venkovských obydlí a zdraví škodlivé jsou, z ohledů zdravotnických byly vyveženy za města a tam hluboko zakopány, aby nemohly zdraví lidské ohrožovati. (Výborně !)

Co by znamenal takový rozkaz ? Nařízení takové znamenalo by přímo zničení celé řady existencí našich hospodářů, neboť provádění takového nařízení by značně stížilo provozování hospodářství. (Tak jest!)

Co by bylo lidu platné, kdyby z plného zdraví se těšil, avšak kdyby neměl co jísti, kdyby byl ožebračen a hladem zmíral ?

Ne vždycky, velevážení pánové, theorie kryje se s prakcí, často valně od sebe se různí. Zajistě každý kdo, zná poměry našeho venkova, se mnou souhlasiti bude, že obyvatelé venkovští většímu zdraví se těší než-li obyvatelstvo městské (Tak jest!) a obyvatelstvo městské by degenerovalo, kdyby nebylo přílivu z našeho venkova. (Tak jest!) Popatřte na slečinky, které ošetřují náš dobytek (Smích!) ano i ve chlívě bydlí a přirovnejte je k slečinkám z města. (Velká veselost. ) Venkovské slečinky kypí jen zdravím, jsou červených tváří, kdežto městské jsou proti těmto pravé křehotinky. (Smích!)

Neračte, pánové, bráti zásady, jenž tlumočil velectěný přítel Dr. Záhoř, nikterakž v posměch Já však uznávaje zásady tyto za správné, varuji přece, by při hájení veřejného zdravotnictví nešlo se příliš daleko, by existence jednotlivců aneb celého stavu byla ohrožena.

Z uvedeného vysvítá, že není radno v otázce tak důležité jako jest otázka, zda-li se mají trhy za města přeložiti čili nic, s jednostranného stanoviska posuzovati, jako tak učinil koleg. Záhoř, který otázku tuto jen se stanoviska čistě zdravotního posoudil. Na otázku, zdali trhy dobytčí přeložiti se mají za město, nesmí se pohlížeti toliko z ohledu zdravotnického, alebrž také i se stanoviska hospodářského a finančního.

Co, velevážení pánové, zamýšlí vláda vydáním nařízení, které přede mnou leží, a jež usiluje, aby trhy byly přeloženy za města? Vláda obšírným výnosem usiluje za to, aby malá tržiště, která prý dle mínění vlády života nejsou schopna, byla zrušena, a aby povstala veliká tržiště zejména tam, kde více drah se stýká, a odkud by se vývoz dobytka mohl říditi do ciziny.

Co se týče snahy vlády po zřízení velikých tržišť exportních, proti této snaze nemůže žádný ničeho namítati; jest přáním všech chovatelů, aby dobytek náš došel odbytu v cizině, a zřízením velkých trhů exportních odbyt se podporuje.

Hospodářům jako chovatelům dobytka běží o odbyt a dobré zpeněžení a tomu napomáhati mohou vydatnou měrou exportní trhy.

Se stanoviska zemědělského proto snahu tuto co nejvřeleji vítám a přeji, aby exportní tržiště byla také po příkladu jiných států i u nás zařízena.

Dobytkářství má pro zemědělství veliký význam, zvláště v přítomné době, kde cena obilnin jest nízká a kde cena cukrovky je malá. Za těchto okolností jest hospodář odkázán na výnosný chov dobytka. Jen tak bude mu lze, aby dostáti mohl všem povinnostem, které naň kladou obec, okres, země a stát.

Chvályhodnou snahu našich hospodářů vydatnou měrou podporuje země i stát podporováním, zařizováním plemenných stanic a j. v.

Snaha po zvelebení dobytkářství se nesoucí dochází u našich hospodářů povšimnutí.

Konstatuji, že účinky zvelebení chovu jsou patrný, že u nás dobytka přibylo jak co do počtu, tak hlavně co do jakosti, učinili jsme valný krok ku předu k zušlechtění našeho dobytka!

Vítám-li snahu vládní, pokud běží o zřízení větších exportních trhů, naprosto nesouhlasím se zásadou vládní, která se nese k zrušení stávajících malých tržišť. Tak jako velká tržiště slouží k exportu dobytka, tak zase slouží našim malým statkářům malé trhy. Na malých trzích přichází do přimého styku kupec s prodavačem. Kdyby rolníci odkázáni byl na vzdálené trhy exportní, tak by pro přílišnou nákladnost nemohli navštěvovati s jedním nebo i dvěma kusy dobytka vzdálený trh, a byli by nuceni, když by chtěli dobytek prodati aneb koupiti, obrátiti se na překupníka a s tím se pak děliti o výtěžek. Znamenalo by zrušení malých tržišť značné poškození malých statkářů, chalupníků a domkářů, kteří mají jen 1 kus dobytka na prodej, aneb 1 kus dobytka koupiti míní.

V přítomné době nese se snaha k tomu, aby producent přicházel do přímého styku s konsumentem s obejitím překupníků a zrušením malých trhů hnali bychom malé hospodáře do rukou překupníků a lichvářů.

Snahu, aby producent přicházel do styku s konsumentem, dlužno podporovati a tuto snahu bychom nepodporovali, jakmile by se přikročilo k zrušení malých tržišť. Jest zapotřebí, aby vedle velkých tržišť, která vláda zamýšlí zaříditi na hranicích našich jakož i tam, kde se více drah sbíhá, zachovala se jiná stávající tržiště.

Vláda byla nucena vydati uvedené nařízení proto, že jí tak uloženo jednak zákonem o dobytčím moru, a jednak ujednanou smlouvou s Německem a jinými státy. Ve smlouvách těch dohání se naše vláda, aby pečovala o upravení našich tržišť. Jsem dalek toho, abych snahu vlády, pokud běží o upravení tržišť, chtěl nějakým způsobem zlehčovati.

Nikoliv, jest celá řada případů, kde jest žádoucno, aby dobytčí trh za město byl přeložen. Zejména platí to o městech s velkou populací, a kde není dosti prostory a místa pro dobytek na trh přihnaný, aneb také tam, kde jest nevhodný terrain pro odbývání trhů. V případech uvedených souhlasím, aby tržiště bylo přeloženo za město.

Přeložení trhů dobytčích za město v místech s velkou populací dá se tím snadněji provésti, jelikož náklady se zařízením tržiště snadněji se dají uhraditi nežli v městech s popularitou malou.

Jinak však u malých měst s malou populací a s malou poplatností tu nelze uvaliti na poplatnictvo tak velkých obětí finančních. To by bylo ruinou těch měst!

Přeložení trhů dobytčích za město nelze v malých městech požadovati, zejména v oněch městech, která jsou na rovině a která mají prostorná náměstí, která již od dávných dob k tomu účeli jsou upravena; po mém rozumu nemůže se od těchto měst žádati, aby tak ohromný náklad na zřízení a opravení tržišť se bez příčiny uvaloval. Já znám z vlastní zkušenosti 2 tržní města ve svém volebním okresu, jsou to města: Rožďalovice a Bakov. Obě města jsou malá - avšak mají prostranné náměstí a i terain úplně vyhovuje, tak že k dbývání dobytčích trhů úplně se hodí.

Obě města proslulá jsou svými trhy, o čem svědčí velký příhon na dobytčí trhy tyto.

Obyvatelstvo obou měst spatřuje v trzích celou svou spásu - neboť zrušením uvedených trhů utrpělo by živnostnictvo velkou újmu a proto stojím na tom stanovisku, aby dobytčí trhy odbývati se mohly na dosavadních místech k tomu účelu úplně vyhovujících.

Nesrovnávám se, aby vládní nařízení bez jakýchkoli výjimek zůstalo v platnosti. Vláda měla by usilovati o to, aby zaveden byl pořádek na trhu a všude, kde místo pro trh určené tak prostranné jest, že se pořádek na trnu dá zachovávati v případech takových měla by vláda upustiti od provedení zmíněného nařízení v příčině přeložení tržiště za město.

Na prostorných náměstích lze též pečovati o pořádek na trhu, jak vláda výnosem se toho domáhá. Dobytek může stát v řadách, tak aby každý návštěvník trhu měl přistup k dobytku a aby mohl zvěrolékař přesvědčiti se, zda-li jest dobytek zdráv čili nic. Pořádek na trhu dá se dosáhnouti při nynějším trvání tržišť; vláda po mém náhledu nejedná správné, když toliko jednou šablonou se řídí. Vláda měla by na každém tržním místě šetřiti, zda li dosavadní tržiště vyhovuje čili nic a zdali jaké opravy by se zavésti měly, aby pořádek na trhu byl docílen.

Co by znamenalo, kdyby dosavadní trhy byly přeloženy za město? Bylo by to zkázou celé řady existenci, zejména celé řady obchodníků a živnostníků, kteří se beztoho v tísni nalézají.

Přeložení tržiště z náměstí za město uvalilo by na poplatnictvo nesnesitelné břemeno.

Založení a zřízení takových tržišť vyžaduje v malých městech 6 tisíc a ve velkých 10 i více tisíc zlatých. Ohromnou sumu tuto muselo by uhraditi přeložením trhů za město beztoho poškozené řemeslnictvo a i obchodnictvo.

V království Českém jest 647 tržních měst. Počítejte 10. 000 zl. na každé, to znamená 6 a půl millionů zl., kterážto suma by musela se vydati na zakoupení a zařízení těchto tržišť.

Není tedy po mém názoru možno žádati na našich malých městech, která jsou beztoho již stížená velkými dávkami, aby ještě nová břemena na ně byla uvalována.

Z toho, co jsem uvedl, jest zřejmo, že nelze v každém případe bezohledně naléhati, aby tržiště bylo přeloženo za město, nýbrž že jest třeba k tomu působiti, aby nařízení vydaná byla zastavena, a aby od případu k případu, kde šetřením přeložení trhu za město to uznáno bude, o takové přeložení bylo usilováno.

Na otázku v příčině přeložení trhů za města musíme také přihlížeti z automistického stanoviska. Právo odbývání trhů jest starým právem a zakládá se na privilegiích. O toto právo nemůže býti žádné město nijakým nařízením připraveno ani pouhou nějakou ordinancí vládní. Právo odbývání trhů zde jest a tohoto práva naše občanstvo nechce se vzdáti. Pan dr. Záhoř ve své řeči citoval, že péče o zdravotnictví, jakož i péče o policii tržní spadá do kompetence obecní a ne vládní. Všechny důvody, které jsem měl tu česť uvésti, mluví pro to, abychom se přičinili, by návrhy, jak se na nich zemědělská komise usnesla, byly přijaty. Nemám jiného přání, než aby návrhy, jak je zemědělská komise slavnému sněmu předkládá, byly jednohlasně přijaty. (Výborně ! Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští pan řečník, který je zanešen proti návrhu.

Es gelangt nunmehr der nächste ContraRedner zum Worte.

Dávám slovo panu posl. Dr. Moravcovi.

Poslanec Moravec: Velectění pánové ! V otázce této chci zaujati stanovisko, jaké mně jaksi káže postavení mé, jako lékaře obecného, za drahé ale také jako člověka, který nabyl jisté zkušenosti v samosprávě obecní. Já lituji, že pan předřečník můj chtěl uvésti to vážné stanovisko dra. Zahoře, městského fysika, jaksi ad absurdum jistým přirovnáním, které by se dalo rozpřádati i tak, že by se stalo humoristickým předmětem zdejšího jednání ve sněmu.

V zásadě musím, pokud mám poctivé zření ku veřejnému zdravotnictví, zaujati stanovisko drem Záhořem zde vytčené.

Přes to přese všechno, objektivně chceme-li přihlížeti k jednotlivým poměrům jednotlivých obci, nemůžeme zase neuznati, že všeobecné provedení ministerského nařízení ve všech obcích království českého, kde se trhy odbývají, jest nesnadno.

Já proti tomu odpírám, že by byl náklad na zavedení takového veřejného tržiště tak veliký, jak zde se říká, poněvadž vím z vlastní zkušenosti, že přeloženi podobných tržišť lze s mnohem menším nákladem, který jen do set se čítá, provésti. Nesnadnost provedení tu není, ale přes to přese všechno snad terrain, snad lidnatosť, snad malá návštěva na trhu mohly býti příčinou, aby od takového provedení ministerského nařízení universelně mohlo býti prozatím upuštěno. Proto chci učiniti návrh jaksi sprostředkující, který by konečně vedl k vyplnění snah zdravotnicví zde hlásaných lékařem a který by jaksi hověl praktickým potřebám v lidu zase.

Mám za to, že bychom nejspíše jaksi rozuzlili otázku tu, kdybychom rozhodnutí o provedení ministerského nařízení nevzali sumárně. Pohnutku k tomu máme ještě jednu. Když ministerské nařízení toto bylo vydáno, stalo se tak se stanoviska čistě státního, z toho širšího ohledu, na újmu jaksi samosprávy obecní.

Proti tomu já co obecní lékař také se musím postaviti z té příčiny, že my lékaři stále nemáme ještě náležitě rozhodnuto o tom, do jaké míry máme zasahovati do veřejného zdravotnictví a do jaké míry veřejné zdravotnictví přísluší toliko státním zeměpanským lékařům.

V této otázce, kde se jedná o trhy sluší zajisté nejvíce na zřeteli míti obec ní potřeby a obecní překážky a ty po mém názoru nejvíce známy budou lékaři, který v tomo městě, aneb v obvodu takového města působí.

Kdyby tudíž bylo možno zaříditi věc tak, že v západě bychom se proti tomu ministerskému nařízení nestavěli, avšak v jednotlivých jeho případech provádění jeho učinili závislým na jistém usnesení, na schválení jistého sboru samosprávného, bych se nikdy proti tomu nestavěl.

Představuji si to tak, že by musilo nebo smělo býti prováděno ministerské nařízení jenom v těch obcích, ve kterých zdravotní komise obecní spravedlnosť jejich uzná.

Zdravotní komise obecní, jak jest Vám všem známo, skládá se ze zástupců zvolených z obecního zastupitelstva a z lékaře obecního; a to mám za to, že jsou příslušnými orgánové: zde jest strážce veřejného zdravotnictví v osobě lékaře, zde jsou zástupcové obcí, kteří dojista nebudou ochotni zbytečné výdaje učiniti, když by z toho neviděli místní prospěch.

Uvádím to proto, že v naší obci sami se neostýchali lidé, kteří rozhodují o břemenech obecních,: tento náklad nésti, poněvadž v tom vidí prospěch veřejného zdravotnictvíproto činím sprostředku jící návrh toho smyslu:

Ministerské nařízení buď prováděno v obcích, kde zdravotní komise obecní hodnosť jeho provádění se zřetelem na poměry veřejné a místní byla schválila. Tím jsem domluvil.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec podává návrh, prosím, aby mně byl odevzdán.

(Po přestávce) Budeme zatím pokračovati v debatě.

Wir werden inzwischen in der Debatte fortfahren.

Přichází nyní k řeči p. posl. Horák.

Poslanec Horák: Slavný sněme a velectění pánové! Páni poslanci dr. Zahoř a dr. Moravec postavili se zde před sl. sněm na jednou jakožto obhájci vládního nařízení ve příčině přeložení tržiště za město, ačkoli jejich řeči nedokázaly pranic podstatného, že z ohledu zdravotního jest třeba přeložiti tržiště za města a lituji toho, že mě nepřesvědčili, a nemohu následkem toho také jinak státi nežli tak, jak již několikráte sl. sněm v tomto slav. shromáždění byl o věci samé se jednohlasně vyslovil a jak také se usnesla zemědělská komise, která v tom směru nám návrh učinila.

Kdyby, velectění pánové, řekli spíše z ohledu esthetických že jsou pro přeložení tržišť za města, pak spíše bychom uvěřili, neboť ohled zdravotnický nemá žádného významu pražádného odůvodnění, neboť, že by excrementy zvířecí, které jsou na tržišti porůznu roztroušeny, které jsou vystaveny slunci a vzduchu, v zimě mrazu a sněhu, které spočívají na dlažbě, a kte-