německé, proti němuž policie však nezakročila, aniž o vypátrání původců jeho se pokusila. Když lid, beztoho již rozjitřen průběhem i výsledkem volby, tísnil se před radnicí a před okolními budovami na náměstí, hozeno bylo naň z domu knihkupce p. Hansena, nebo sousedního domu patřícího zlatníku p. Löwenhöfrovi několik kamenů, což je pevně zjištěno, dále pak z kavárny Centrální a z hotelu "u zvonu" a domu páně Kneislova vrhány na lid dílem kameny, cihly a uhlí, dílem tácky a sklenice. To viděli hodnověrní lidé, z nichž jeden ihned také stráž na to upozornil. Strážníci však, kteří měli tasené šavle, odsekli na upozornění to hrubě: "Mlčte! Z domů se nehází, ale nahoru se hází". A na to odešli pryč, neučinivše docela ničeho, co by k zamezení této provokace vedlo. Tím vyvolány demonstrace, za nichž počínala si policie jako divá. Zvlášť v té době, kdy na náměstí vtrhlo přivolané vojsko a stlačilo obecenstvo demonstrující do jednoho cípu náměstí, dostali policisté až nápadnou kuráž. Na vyklizeném prostranství zbylo totiž něco procházejícího se obecenstva, jež jako každý jiný večer tak i zmíněného dne promenovalo po chodníku podél radnice. A do tohoto lidu klidného, pranic nedělajícího, vrhli se náhle policisté s tasenými šavlemi a sice na povel tiskaře p. Mourala, který již dříve, ač nemá k tomu žádného oprávnění a moci, vybízel policisty, aby tasili zbraň a sekali do lidu.
Před rozběsněnými strážníky prchal ovšem procházející se 1 d, kam mohl. Největší jeho časť chtěla se ukrýti v nedaleko stojícím hotelu "u slunce", ale tu zatím zavřeli liž vrata ve vnitř chodby se nalézající, takže mohli prchající skrýti se jen na malém prostoru mezi hlavními a vnitřními vraty. Bylo tu lidstva k umačkání. A do toho počali strážníci bíti šavlemi a sice dílem na plocho, dílem však i ostřím a zranili řadu občanů. Tak raněn byl zámečník p. Melzer do hlavy, paní Kaskové, choti profesora, rozedrán šat, továrníku, panu Hromádkovi rozseknut klobouk na hlavě atd. Týž továrník vida, že mu strážník chce zasadit novou ráno do hlavy, vyzvedl ruce do výše a daleko slyšitelným hlasem zvolal: "Mějte přece rozum, vždyť zde nikdo nic nedělá !" Na ta slova teprv strážníci upustili od děsné řeže.
Po demonstracích nastalo libovolné zatýkání, jež trvá až do dneska. - Strážníci sami chlubí se po městě, že mají plnou moc, aby zatýkali každého, na nějž učiněno jakékoliv udání. Ovšem toto tvrzení je nepravdivé. Policie provádí obmezování osobní svobody ve velikých rozměrech. Přes šedesát občanů bylo již zatčeno a z těch již dnes někteří uznáni byli za naprosto nevinné.
Tak byl pan Antonín Halama, obuvník, otec pěti dítek, pro jakýs výkřik zatčený, po pětidenním věznění propuštěn na svobodu, neboť při líčení před okresním soudem sám funkcionář státního zastupitelství žalobu naň vznesenou odvolal. Rovněž pan Václav Bauer, majitel domu, byl vězněn bezprávně a propuštěn, neboť v jeho případě vůbec nebyla shledána povaha skutku trestného.
Přímo hrozné jsou zprávy, jež podávají očití svědkové o chování se policie ku zatčeným a uvězněným v obecní smrduté, nevytopené a ošklivým hmyzem přeplněné šatlavě.
Tak sděluje rodina Třískova, jež je hotova své udání odpřísáhnouti před soudem: Bohumil Tříska, nožířský učeň u p. Homolky, zatčen byl dne 22. t. m. v poledne a odveden z dílny p. Homolky strážníkem. Matka zatčeného, která den na to ráno svému synovi snídani přinesla, byla od policej. písaře, ač svou žádost slušně přednesla, hrubými slovy odbyta: "Koukejte, ať táhnete, tamhle jsou dveře !"
Odpoledne přiběhl k matce zatčeného jiný mladík, který byl rovněž vězněn, ale zatím z vazby již propuštěn a vyprávěl, že B. Tříska dosud - tedy po sedmadvacet hodin - ani sousta jídla nedostal a že stále v šatlavě pláče a běduje. Tu odebrala se na strážnici sestra zatčeného a teprve, když se sepjatýma rukama v pláči prosila strážníky, svolili tito, aby mu něco přinesla.
Strážník Hofbauer, jenž si ze všech nejhůře vedl, vyjádřil se při tom: "Já bych nic nepovolil. Kluk mizerná, ať chcípne, je to beztoho prase. Vzít bejkovec a řezat celou rodinu od prvního až do posledního".
Typograf biskupské knihtiskárny p. Adolf Hejsek, jenž byl zatčen a nyní je z vazby propuštěn, dosvědčuje, že v obecní šatlavě byl mučen hladem a sice nebylo mu dáno plných čtyřiačtyřicet hodin na sousto jídla.
Podobně čtyřiačtyřicet hodin o hladu byl vězněn soustružníh p. Bohumil Kříž, jenž v téže kobce byl zavřen, co p. Hejsek.
Pan Kříž byl právě z vojny propuštěn na dočasnou dovolenou, aby se zotavil z tyfa. Uvězněním a vyhladověním utrpěl velmi na svém zdraví. Když byl dodán ke krajskému soudu, ihned nařízeno lékařsky, aby se mu dostalo stravy a ošetření co nejlepšího,
Pan Václav Bauer, majitel domu (Němec), udává: Stál jsem dne 21. t. m. a sice o čtvrť na devět večer před svým domem v Pekárenské ulici, cpal jsem si dýmku a v tom jsem byl bezdůvodně zatčen.
Byl jsem dopraven do šatlavy pro hnance, do místnosti to zatknutými pře plněné, hrozně páchnoucí, plné nečistého hmyzu. Stála tam káď plna výkalů, šířící hrozný zápach. V sobotu ráno na to přibyly dva transporty hnanců, jež všechny vecpali nám do téže místnosti.
Pan Bauer byl na radnici od večera v pátek do soboty odpoledne, kdy byl odevzdán krajskému soudu. Za celou tu dobu nedostalo se mu ani jídla ani vody, peníze mu odebrány a nevydány, aby si nemohl něco koupiti ku zahnáni hladu.
Týž pan Bauer byl svědkem těchto scén: Večer z pátku na sobotu plnila se hnanecká šatlava zatčenými. Byli rozděleni do různých místností. V místnosti, kde byl p. Bauer, bylo jich do dvanácté hodiny v noci osmnáct, ponejvice hochů. Deset jich leželo na pryčnách, osm na holé zemí. Byla tam krutá zima, netopilo se.
Asi o čtvrť na dvě přišel strážník Kadečka, zavolal jednoho ze zatčených, Jana Strubinského, učně u nožiře p. Homolky a odvedl ho na chvíli pryč. Když se hoch vrátil do šatlavy, padl na zem a svíjel se v bolestech. Nemohli jsme slova z něho dostati. Když se posléze z mrákot probral, svlékl se, a tu jsme viděli, že měl tělo celé podlité krví, až černé.
Na to vyvolal strážník Kadečka učně z české smaltovny Špachtu. Když hoch se vrátil, vyprávěl, že ho strážnici tloukli, fackovali, pěstí do úst bili, kopali, tak že krvácel. Strážníci sami ho umyli, než ho poslali zpět do šatlavy.
Chlapec vyprávěl dále, že jej strážnicí ještě chtěli déle tlouci, avšak jeden z nich že se ho Ujal, řka: "Už se na to nemohu dívat, hodím se vším a půjdu, sáhne-li ještě někdo na hocha ".
Ubozí tito hoši nepodali nijaké příčiny k týrání, neboť chovali se v šatlavě zcela tiše a bylo tudíž zřejmo, že strážníci schladili si na nich žáhu bezpochyby opojeni pivem, které jim dáno na oslavu vítězství.
Zatčený a nyní z vazby propuštěný studující čtvrté třídy gymnasijní, Vavruška byl mořen ve vězení obecním plných 24 hodin hladem.
Pan František Bitzau, soustružník, otec zatčeného Hynka Bitzana, nesl dne 23. t m. ráno do obecní věznice svému synu snídaní, kterou odevzdal na strážnici. Sem v tutéž chvíli přivedli policisté dva jinochy v stáří od 15 do 17 let. S těmi ihned zaveden byl výslech.
Strážník Hofbauer v tom přerušil vyslýchajícího policistu a děl mu: Tito hoši musejí býti bez milosti stlučeni!
Pan Bytzau všechen rozechvěn rychle odešel.
Pan Emanuel Šťástka byl zatčen a prodlel ve vazbě od pátku dne 21. t. m. večer až do neděle dne 23. t. m. odpoledne, nedostav za celou tu dobu osmačtyřiceti hodin ani sousta do úst. Týž slyšel, jak strážníci pokřikovali: "Vy čeští psi! Česká roto a pakáži!"
Strážník pak Schmidtmayer prohodil k p. E. Štástkovi (jenž je členem Obce Baráčnické): "Už tě máme tady, Baráčníku!"
Když matka p. Šťástky a žena p. Halamy v sobotu přinesly na strážnici jídlo zatčeným, byly zahnány, při čemž strážník hrozil choti pana Halamy, že ji také zavře.
Posl. p. Vojtěch Holanský dotvrzuje, že po půlnoci z pátku na sobotu přišel s několika přáteli svými na strážnici, aby vyprostil ze zatčení pana Pecha, jehož strážník zatknul o půlnoci a sice proto, poněvadž p. Pech tvrdil (a může to dosvědčiti), že policajti pili o půlnoci ve vinárně u Sollnera víno, ačkoliv v týž den dle úředního rozkazu měly býti všechny hostince a vinárny již o desáté hod. zavřeny.
Posl. Holanský a jeho přátelé tvrdí, že policajti na strážníci shromáždění, o půlnoci dne 21. t. m. byli tak spiti, že čásť jich válela se mezi prázdnými soudky, tři pak z nich činili marné pokusy, aby sepsali s p. Pechem protokol.
Dávali mu otázky, jaké může jen opilý dávati a směšná byla jejich snaha dostati na papír, co zatčený vypovídal. A to byli titíž lidé, kteří za nedlouho hrozným způsobem týrali nedospělé chlapce, uvězněné v obecní šatlavě.
Dodati ještě sluší, že zatčení, když byli odváděni k okresnímu soudu - a mezi nimi byla řada zcela neviných - spjati byli k sobě dva a dva řetízky a mimo to svázáni ještě na jeden hlavní řetěz, který držel strážník v ruce, což v celém městě mocné vzrušení spůsobilo.
Podepsaní se táží: Jaká opatření hodlá učiniti c. k. vláda, aby osobní svoboda českého obyvatelstva v č. Budějovicích proti libovolnému zatýkání byla chráněna, aby se zatčenými po lidsku bylo zacházeno a by vinní strážnici byli potrestáni ?
V Praze, dne 28. ledna 1898.
Dr. A. Zátka a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl Materna a soudr. podali mně dotaz k J. E. p. místodržiteli.
Die Herren Abgeordneten Materna und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz posl. Otakara Materny a soudruhů k J. E. p. místodržiteli království Českého v příčině zjednávání práce nezaměstnanému dělnictvu stavebnímu bez odkladným započetím s přípravami ku některým již povoleným státním stavbám v král. hlav. městě Praze.
Jest bohužel známým faktem, že s prováděním téměř všech a sebe naléhavějších staveb státních v král. hlav. městě Praze vždy po dlouhá léta se otálí, a stesky na to jsou tak známy, že nechceme jich zde ve velkém celku znova zase opětovati.
Poněvadž však v posledních dnech, zejména 24. a 25. ledna t. r. nezaměstnané dělnictvo na veřejných shromážděních zase úpěnlivě za poskytnutí práce a tím také za uchránění před hladem a největší bídou volá, dovolujeme si tímto poukázati k některým příkladům, ve kterých by okamžitě a sice ještě i se ziskem pro stát mohla odpomoc býti alespoň částečně zjednána.
Tak ukončeno bylo již dnem 15. července 1897 ofertní řízení na sbourání domů č. p. 748-I. v Haštalské ulici, c. k. bankovní a důchodkové administrace a čp. 956-I. v Cikánské ulici, c. k. náboženského fondu - a podnes nepodniknuto v té příčině ničeho, ačkoliv obec pražská převzaté povinnosti své, totiž sbourání sousedních domů č. p. 747-I. až 749-I. správně a cele byla dostála.
Následkem toho jest podstatná obava, že říšskou radou na sbourání budov starých a na provedení nových staveb povolené obnosy úplně propadnou.
Totéž nebezpečí hrozí při domě čp. 126-II. ve Smetanově ulici (U zlatého soudku), kde se marně již po celý rok s prováděním projektu již schváleného otálí.
Podobně má se to s povolenou již přístavbou při budově c. k. policejního ředitelství v Bartolomějské ulici.
Kdy a jak se konečně rozhodne o stavbě justičního paláce, o soudní budově na Karlovu náměsti, o dostavění budovy české techniky, c. k. malířské akademie, staveb universitních ve Slupích a mnohých jiných, jest věru bolestno zde vzpomínati.
Nečiníme toho také dopodrobna, ale vedeni přesvědčením, že v dobách tak osudných a kritických, jakou jest právě nynější neblahá doba, zejména též pro nezaměstnaný poctivý český lid dělný, odevšad vyháněný, jest i povinností c. k. vlády, učiniti alespoň, seč v tom okamžiku jest, dovolujeme se tázati:
I. Jest V. Excellenci tento stav věcí znám ?
II. Hodlá Vaše Excellence postarati se o to, aby naléhavé potřebě v tom ohledu s největším urychlením bylo vyhověno.
V Praze, dne 28. ledna 1898.
Materna a soudr.
Nejvyšší maršálek zemský: Posl. pan Barták a soudr. odevzdali mně dotaz k J. E. p. místodržitelovi.
Die Herren Abgeordneten Barták und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl přečten.
Sněm. sekretář Höhm (čte): Dotaz posl. Bartáka a soudr. k Jeho Excellenci p. místodržiteli království českého, jakožto předsedovi zemské školní rady:
Na někdejším panství Komornohrádeckém nacházela se zvláštní sýpka školní, která povstala při sýpce kontribučenské ze zvláštního deputátu obilního, majiteli panství učitelům poskytovaného a r. 1838 znovu ujištěného, hlavně pak z obilí časem svým na osetých pustých polích zádušních pro učitele vypěstěného. Z této sýpky školní se obilí proti obvyklým nádavkům půjčovalo a z užitku a dle fasse učitelům sypáno anebo v penězích vyrovnáváno.
Podíl na důchodě tomto brali učitelé v Ondřejově, Hrusicích, Mirošovicích, Zvánovicích, Hradových Střimelicích a Vlkančicích v nynějším polit. okr. českobrodském, pak v Odslivech, Teplejšovících, Vranově a Přestavlkách v polit. okrese Benešovském.
Tato sýpka školní během doby vzrostla, až nařízením guberniálním z r. 1843 č. 72067 mělo býti "školní obilí" zpeněžováno, peníze uloženy a učitelům vyplácene, čímž vzal počátek fond peněžitý.
Po odstranění dávek naturálních byla sýpka školní úplným vyprodáním veškerého tak zv. školního obilí, v pouhý peněžitý fond školní obrácena, kterýžto
obnášel r. 1860 6. 659 zl. 8 kr., r. 1893 pak 6651/2 zl. 8 kr. na jistině a 2. 067 zl. 94 kr. na úrocích, nyní pak dosahuje 101/2 tisíce.
Fond tento řízen byl až do konce r. 1889 samostatnou správou, která úroky z jistiny učitelům vyplácela, načež převzat fond c. k. okresní školní radou v Českém Brodě.
Tato učinila oznámení o fondu c. k. zemské školní radě, která výplatu úroků zastavila, načež teprve r. 1894. výměrem č. 4. 988. z 29. pros. rozhodla c. k. okresní školní rada v Českém Brodě, spolu s c. k. okresní školní radou v Benešově, že Komornohrádecký fond školní přináleží od r. 1890 (!) i se správou svojí oběma okresním školním radám.
Usnesení toto odůvodňuje se po nesprávném, stávajícím listinám se příčícím vylíčení vývoje tohoto školního či vlastně učitelského fondu ustanovením § 21. zák. zem. z 19. prosince 1875, kdež se praví: "Příjmy peněžité, které náležejí učiteli vycházejíce ze závazku stran, z nadání atd., jdou do pokladny okresu školního, " - avšak při tom vynechána část rozhodující: - "při čemž zůstane vyhraženo, aby takové příjmy věnovány byly zvláštnímu svému účeli !"
S tímto rozhodnutím nebylo poškozené učitelstvo spokojeno a podalo panem Janem Peškem, správcem školy v Ondřejově, ve 14 dnech odvolání k c. k. zemské školní radě, která teprve výnosem z 21. pros. 1897. č. 34. 693 nařídila, aby o výměru v odpor vzatém uvědomění byli i ostatní interessenti.
Poněvadž je zcela prokázáno, že školní fond Komornohrádecký je jměním zvláštním, z naturálních příjmů učitelských povstalým a tudíž více soukromoprávnou povahu majícím jakož i jistému účeli určeným, - jeví se býti rozhodnutí výše uvedená naprosto neoprávněnou konfiskací zvláštního majetku fondového a saháním na zvláštní práva.
Ač dle zákona nutno přiznati okresním školním radám právo fond tento spravovati, nemohou tyto přece důchody z něho plynoucí a právně jen jistým osobám patřící užíti pro okres celý, neboť dle samého zák. z. z 19. list. 1875 § 21 patří důchody tyto svému zvláštnímu účeli, a pak dle § 79, "zákon tento nesmí býti nikomu na ujmu, co se týče příjmů jemu nyní platně náležejících. "
Ježto jsou podepsaní přesvědčeni, že rozhodnutím zmíněným sáhnuto na práva soukromá, o nichž rozhodovati lze jen úřadům soudním, ježto vidí, že jednáním tím dotyční účastníci velice citelně zkráceni jsou, - a poněvadž záležitost tato již osmý rok nerozřešena zůstává, táží se:
1. Hodlá Vaše Excellence působiti k tomu, aby c. k. zemská školní rada záležitost tuto co nejdříve vyřídila?
2. Hodlá Vaše Excellence postarati se o to, aby při rozhodováni o záležitosti této šetřeno bylo ustanovení zákona, a aby práva soukromá porušována nebyla ?
V Praze, 28. ledna 1898.
Jan Barták a soudruzi.
Nejv. maršálek zemský: Páni posl. dr.
Podlipský a soudruzi mne odevzdali interpellaci na J. E. pana místodržitele Die Herren Abgeordneten Dr. Podlipský und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht, welche ich zur Verlesung bringe.
Sněmovní aktuár dr. Krejčí (čte): Dotaz poslance JUDra Prokopa Podlipského a soudruhu k Jeho Excellenci panu místodržiteli v příčině soustavného a úřady trpěného vyhánění příslušníka české národnosti z míst jazykově smíšených.
Vaše Excellence! Dostalo se nám do rukou provolání podepsané od spolku Verein der deutschen Abwehr in Nordböhmen, jehož opis přikládáme, jsouce ochotni originál za účelem kontroly opisu předložiti, a který v doslovném překladu zní takto:
Německým majitelům domů v německých obcích! Jak vychází ze zpráv, kterých se nám dostalo z německých měst a vesnických obcí, vychází stále zřejměji na jevo, co Čechové v německých místech vlastně chtějí. Především stanoví, aby se pevně usadili, zásadu, že německý majitel domu nesmí českého obyvatele vypověděti. Vypoví-li Němec Čecha, učiní se proti němu úplně vylhané oznámeni u politického úřadu, aby Němec aspoň byl vyslýchán a měl útraty se ztrátou času a nepříjemnosti; proti výpovědi soudní se podají námitky a český advokát hrozí procesem; němečtí majitelé domů jsou udáváni, že zatajili činží, zkrátka, užívá se všech prostředků, i těch nejsprostších, aby se Němci zastrašili, až Češi budou skutečně domácími pány a Němci obyvateli, dají-li si to Němci líbiti češi, jak se jednou pevně usadí, pracují všemi prostředky, aby své školy učinili veřejnými (bevölkern) a tímto způsobem uvalili na německá místa hodně velká břemena a ponenáhlu místa německá počeštili, - až i v obcích stanou se pány a Nemci poddanými, a s námi pak nakládají, jak se nakládá s Němci v Praze a jiných českých městech
Jejich dalším cílem jest, aby se stali v německých obcích příslušníky dle nového zákona o právu domovském. Co čeká německá místa, stanou-li se sta a tisíce naprosto chudých českých dělníků s řadami svých dětí jejich příslušníky, jaké musejí výlohy vzejíti německým měšťanům a majitelům domů opatřováním chudiny, péči o nemocné atd, jaké výlohy českými školami značně rozmnoženými, netřeba zvláště vykládati. Potom následkem nevyhnutelného zvýšení přirážek školních i jiných a následkem nové velmi značné dané chudinské pozbyly by naše domy téměř úplně své ceny (geradezu entwerthet). Němci stávají se jednoduše pěstouny českých dělníků, kteří je za to ohrožují a znásilňují.
Nákladným českým školám, na která Cechové ani krejcaru neplatí, české záplavě a domovskému právu nesčetných Českých rodin v německých místech musí se za všech okolností učiniti přítrž.
Nehledíc ke spolupomoci, jakou čekati lze od německých průmyslníků, jest možno tomu všemu zabrániti, budou-li Němci postupovati svorně a nedají-li se zastrašiti, k čemuž ani důvodu nemají, neboť není úřadu, který by při veškeré zlovůli proti Němcům mohl německému majiteli domu činiti sebe menší výtku, jestliže svému českému obyvateli byt vypoví.
A budou-li důsledně vypovídány byty českým nájemníkům, nebudou-li přijímání do bytu čeští nájemníci takoví, kteří jsou nepřáteli Němců, dá se neomylně předejíti všem těm nebezpečím, jež nám nyní hrozí.
Kdo v obci nebydl, nemá práva na školu, a kdo pobyt v obci třeba jen tři měsíce přeruší, musí se znova deset rok v téže obci zdržovati, než bude míti nárok na právo domovské. Jelikož nový zákon domovský působí nazpět až do roku 1891, nabude v obci příslušnosti již ten, kdo tam až do r. 1901 po deset roků bydleti bude. Jest tedy v mnohých případech nejvyšší čas, aby se něco učinilo.
Nejdéle do příštího školního roku musejí býti Češi Němcům nepřátelští vypovězeni z bytu a z obce.
Ve příčině výpovědi odporučuje se neudávati důvodu, nýbrž jednoduše říci, že majitel sám bytu potřebuje; dále se odporučuje dáti soudní výpověď, aby proved ní výpovědi bylo každé chvíle v moci majitele domu. V pochybnostech obraťte se na obecní úřad anebo německého advokáta, kde všude rada a pomoc bezplatně se poskytuje.
V těchže německých místech a u každého německého důvěrníka pečuje se o nové spolehlivé nájemníky, tak že majitelé domů škody neutrpí.
Nuže pryč s Čechy a co možná brzo, nejdéle do srpna!
Ti majitelé domů, kteří nevyhoví této své národní a zvláště místní vlastenecké povinnosti, nechť jsou dáni v klatbu (geächtet) a osamoceni. Který německý muž, která německá žena miluje svou domovskou obec, své město otcovské a mateřské, nebude podporovati obchodníka, nebude zboží objednávati a kupovati u muže nebo ženy, jež Čechy, kteří v Praze a všude se ukázali úhlavními nepřáteli německými, kteří všude hlásají, aby se vůbec od žádného Němce nic nekupovalo, přijímá do bytu a tím i do své ochrany a tak své spoluobčany nejtěžším způsobem poškozuje. Nechť žádný Němec nepodporuje nijak českého neb Čechům přátelského obchodníka a oni zase sami půjdou, odkud přišli.
Nuže, pryč s Čechy!
Přikládáme Vám seznam, pokud jsme ho mohli obdržeti, takových Čechů ve Vaší obci, kteří musí býti vypovězeni a kteří za nižádných okolností nesmějí býti více do bytu přijati. Ti, co se do roku 1901 stanou příslušníky obce, jsou vytištěni tučnými písmenami.
Pryč s Čechy!
Der Verein der deutschen Abwehr in Nordböhmen.
Provolání toto rozšířeno jest již v okresu bilinském s přiloženým seznamem Čechů a rozesláno zajisté s příslušnými seznamy po všech obcích s německými zastupitelstvy, zrovna jako na posměch dotazům a upozorněním, jaké poslancové čeští již ve schůzi slavného sněmu ze dne 10. ledna 1898 na Vaši Excellenci usnesli. Konstatujíce, že dle provolání tohoto není obcí ryze německých, nýbrž, že teprve vyhnáním Čechů německé obce utvořiti se mají, nemůžeme se ubrániti podezření, že vysoké c. k. vládě, vzhledem k jejímu nepopřenému úmyslu, utvořiti v království Českém ryze německé území, toto záští lidu německého vůči národu našemu a jeho soustavné provádění jest jen vítáno, neboť jinak nelze si vysvětliti nápadnou okolnost, že ani vysoká c. k. vláda ani její orgánové ničeho na ochranu pronásledovaných českých příslušníků nečiní, že c. k. státní zástupcové a veřejní žalobcové přes zákaz trestního zákonníka o štvaní proti národnostem svou povinnost vůči štváčům německého lidu nekonají a tak jen utvrzují v lidu německém přesvědčení, že zločin přestává býti trestným, jakmile se spáchá proti Čechovi, činíme tudíž vysokou c. k. vládu za všecky důsledky tohoto soustavného Štvaní proti příslušníkům českého národa zodpovědnu a vyslovujíce své hluboké politování, že právě v jubilejním roce Jeho apoštolského Veličenstva mají menšiny české ve smíšených obcích nelidským, ba přímo trestným způsobem býti vyhubeny, vznášíme k Vaší Excellenci jako zástupci vysoké c. k. vlády v tomto království tyto dotazy:
1. Proč se dosud vysoká c. k. vláda nepostarala o vydatnou ochranu příslušníků české národnosti v krajích jazykově smíšených před národnostním pronásledováním a kdy konečně hodlá tak učiniti ?
2. Existuje spolek "Der Verein der deutschen Abwehr in Nordböhmen" právem, či jest to spolek tajný, a proč orgánové vysoké c. k. vlády nevystupují proti štvácským snahám tohoto spolku a jeho pomáhačů mezi německými advokáty a obecními úřady důrazným způsobem a kdy se tak stane?
V Praze dne 28. ledna 1898.
Dr. Podlipský a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Josef Baar a soudruzi mně odevzali dotaz k jeho Excellenci panu místodržiteli.
Die Herren Abgeordneten Josef Baar und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Podotýkám však, že tato interpellace nemá potřebného počtu podpisů a že následkem toho nemohu ji projednati.
Die Interpellation hat nicht die nöthige Anzahl von Unterschriften; infolge dessen kann ich dieselbe nicht zur Verlesung bringen.
Die Herren Abgeordneten Legler und Genossen haben mir eine Anfrage an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Pani poslanci Legler a soudruzi mně odevzdali dotaz k jeho Excellenci panu místodržiteli.
Ich ersuche die Anfrage zu verlesen.
Landtagsactuar Dr. Krejčí: Anfrage der Abgeordneten Legler und Genossen an Seine Excellenz den Herrn Statthalter:
Durch den Artikel III des Landesgesetzes vom 13. Mai 1894 wurden und zwar zunächst aus triftigen pädagogischen Gründen die Unterlehrer - Stellen an den Bürgerschulen Böhmens aufgehoben. Doch stehen auch jetzt noch Unterlehrer an den
Bürgerschulen in Verwendung, nämlich überall dort, wo Bürgerschullehrer oder Bürgerschul - Directoren als Bezirksschulinspectoren fungieren und ihnen nach § 33 des Schulaufsichtsgesetzes für Böhmen aus den Mitteln des Normalschulfondes zu besoldende Personal-Unterlehrer beigestellt werden.
Diese Personal-Unterlehrer besitzen meist nur das Reifezeugnis einer Lehrerbildungsanstalt, zum Theil wohl auch das Lehrbefähigungszeugnis für allgemeine Volksschulen, zumeist aber sicherlich nicht die Lehrbefähigung für Bürgerschulen. Wenn ein Bezirksschulinspector aus dem Kreise der Mittelschulprofessoren genommen wird, so stellt die Staatsverwaltung zu seiner Vertretung eine vollwertige Lehrkraft (nicht einen Supplenten) bei und behält sich nur vor, im Falle der Rückkehr des als Bezirksschulinspector beurlaubten Professors auf seinen Lehrposten die stellvertretende Lehrkraft anderweitig in Verwendung zu nehmen.
Da die Personalunterlehrer, sobald sie die Lehrbefähigungsprüfung für allgemeine Volksschulen abgelegt haben, in der Regel sogleich in definitive Anstellung mit besserem Gehalte zu kommen trachten, so findet ein fortwährender Wechsel dieser Lehrkräfte statt, was einen weiteren Übelstand, den diese Art der Stellvertretung mit sich bringt, bedeutet.
Aus den eben angeführten Gründen richten die Unterzeichneten an Seine Excellenz den Herrn Statthalter als Vorsitzenden des k. k. Landesschulrathes die Anfrage:
Ist "Seine Excellenz nicht geneigt, obigem Übelstande durch Herbeiführung einer entsprechenderen Stellvertretung der als Bezirksschul - Inspectoren beurlaubten Lehrpersonen an den Bürgerschulen abzuhelfen, beziehungsweise eine diese Abhilfe bezweckende Änderung des § 33 des Landesgesetzes vom 24. Februar 1873, L. -G-Bl. Nr. 17 zu befürworten?
Prag, den 28. Januar 1898. Abgeordneter Legler und Genossen.
Oberstlandmarschall: Die Herren Abgeordneten Legler und Genossen haben mir