rozdělení zemského hasičského fondu ve dva fondy,
č. p. 2337, týž p. posl. s peticí župní hasičské jednoty v Mladé Boleslavi v téže záležitosti,
č. p. 2338, posl. p. Jos. Horák s peticí župní hasičské jednoty v Senicích v téže záležitosti,
č. p. 2239, posl. p. Dr. Dvořák s peticí župní hasičské jednoty,, Metuj" v Polici n. /M. v téže záležitosti,
č. p. 2340, týž p. posl. s petici učit. jednoty "Budeč opočenská" za přesný výklad §. 26 z. z. ze dne 13. května 1894 týkajícího se odpíráni zvýšení služného učit. disciplinárně trestaným.
Z. 2341. Abg. Herr Dr. Zintl mit der Petition des Bezirksausschusses in Plan um Erlassung eines Gesetzes betreffend die Ausforstung kahler Lehnen und Entwässerung von Mooren und Sümpfen,
Z. 2342. Abg. Herr Heinzel mit der der Petition des Bezirksausschusses in Politz a. M. in derselben Angelegenheit,
č. p. 2343, posl. p. Dr. Pippich s peticí ženského výrob, spolku v Chrudimi za subvenci k vydržování školy,
č. p. 2344, posl. p. Schwarz s peticí obce Strunkovic za zřízení okresního soudu tamtéž,
č. p. 2345, posl. p. Materna s peticí umělecké komise v Praze za vyzvání vlády, by svěřováno bylo vypracování plánů pro c. k. státní budovy v Praze architektům domácím,
č. p. 2346, posl. p. Kudrnka s peticí hospodář. spolku v Chrudimi za zřízení vysoké školy zemědělské a reorganisaci rolnických škol,
č. p. 2347, týž p. posl. s peticí hospodář. spolku v Chrudimi za rozšíření a decentralisaci zemědělské technické kanceláře,
č. p. 2348, týž p. posl s peticí hospodářského spolku v Chrudimi za změnu čeledního řadu,
č. p. 2349, týž p. posl. s peticí hospodářského spolku v Chrudimi za zrušení daně pozemkové,
č. p. 2350, týž p. posl. s peticí okresního výboru v Chrudimi za změnu zák. o odpisu daně pozemkové,
č. p. 2351, p. posl. Dr. Pacák s peticí župní hasičské jednoty v Kutné Hoře proti rozdělení zemského hasičského fondu ve dva fondy,
Nejvyšší maršálek zemský: Dle sdělení presidia c. k. místodržitelství ráčilo Jeho cís. a král, Apoštolské Veličenstvo Nejvyšším rozhodnutím ze dne 8. ledna 1898, uděliti Nejvyšší schválení osnově zákona, na které slavný sněm byl se usnesl ve svém sezení ze dne 27. února 1897., a kterou okresní nemocnice v Královém Městci se prohlašuje za všeobecnou nemocnici veřejnou.
Laut Mittheilung des k. k. Statthalterei Präsidiums hat Seine k. u. k. apostolische Majestät mit allerhöchster Entschließung vom 8. Jänner 1898, dem vom hohen Landtag in der Sitzung vom 27. Feber 1897 beschlossenen Gesetzentwurf betreffend die Ertheilung des Oeffentlichkeitsrechtes an das Bezirkskrankenhaus in Königstadtl die allerhöchste Sanction zu ertheilen geruht.
Der Herr Abg. Dr. Hallwich hat angezeigt, dass er sein Mandat als Landtagsabgeordneter niederlegt.
Pan posl. dr. Hallwich oznámil, že skláda svůj mandát jeho poslanec na sněmu království Českého.
Došly opět 2 přípisy se strany c. k. soudu, za svoleni k soudnímu stihání 2 pánů poslanců, a sice, okresního soudu v Praze za přisvědčení ke stíhání pana poslance Anýže pro přestupek čl. 21. tisk. zák, a c. k. okresního soudu v České Lípě za svolení k soudnímu stihání pana posl. Stráche pro přestupek č. 9. tisk. zákona.
Odevzdám obě tyto žádosti legitimačnímu výboru.
Es sind neuerlich 2 Eingaben von Gerichten eingelangt, worin um die Zustimmung zur gerichtlichen Versolgung von 2 Herren Abgfordneten ersucht wird u. zw. eine Zuschrit des k. k. Bezirksgerichtes für Uebertretungen in Prag um Zustimmung zur strafgerichtlichen Verfolgung des Herrn Abg. Anýž wegen der Uebertretung des § 21 Pr. -G. und von Seiten des k. k. Bezirksgerichtes in Böhmischleipa um Zustimmung zur strasgerichtlichen Versolgung des Abg. Strache wegen Uebertretung des § 9 des Pr. G. Ich werde diese beiden Eingaben an den Legitimationsschluss leiten.
Der Herr Abgeordnete Glöckner hat unter Beibringung eines ärztlichen Zeugnisses seine Abwesenheit wegen Erkrankung entschuldigt.
Pan poslanec Glöckner předložil vysvědčení lékařské omluvil svoji nepřítomnost ochuravěním; rovněž omluvili svoji nepřítomnost pp poslanci dr. rytíř "Wiedersperg, šlecht c Kleist, a p. posl. Iro.
Ebenso haben Ihre Abwesenheit die H. Abg. Dr. Ritter v. Wiedersperg, von Kleist und Iro wegen Unwohlseins entschuldigt. Der Herr Abg. Dr. Nitsche und Genossen haben mir einen Antrag überreicht, welchen ich zur Verlesung bringe.
Pani posl. Dr. Nitsche a soudruzi mně odevzdali návrh, který žádám, aby byl přečten.
LandtassecretärHöhm (liest: ) Antrag des Abgeordneten Dr. Nitsche und Genossen.
Der hohe Landtag wolle beschließen: Der § 14 der Geschäftsordnung des Landtages des Königreiches Böhmen dahin lautend: Jeder der beiden Landessprachen ist auch in den Landtagsverhandlungen das ihr gebührende gleiche Recht zu wahren - ist durch nachstehenden Beisatz zu ergänzen:
Es steht daher jedem Abgeordneten frei, in deutscher oder čechischer Sprache an den Erörterungen sich zu betheiligen. Ueberreicht er bei seinem Vortrage auch eine Uebersetzung in die andere Sprache, so ist selbe zu verlesen, sonst aber der gehaltene mündliche Vortrag auf Verlangen durch einen beideten Dolmetsch in den wesentlichen Punkten zu übersetzen. In formaler Hinsicht wird beantragt, zur Vorberathang dieses Antrages einen eigenen Ausschuss von 12 Mitgliedern in der Ärt zu wählen, dass jede Curie je 2 und das ganze Haus je 6 Mitglieder in diese Commission entsende.
Prag, 28. Jänner 1898.
Dr. Nitsche und Genossen.
Oberstlandmarschall: Ich werde den Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Die Herren Abg. Julius Lippert und Genossen haben mir einen Antrag betreffend die Errichtung von Landtagscurien überreicht.
Pan posl. Julius Lippert a soudruzi mně odevzdali návrh, týkající se zřízeni kurií.
Ich ersuche diesen Antrag zu verlesen.
Landtagssecretär Höhm (liest: ) Antrag der Abgeordneten Jul. Lippert
und Genossen betreffend die Einrichtung der Landtagscurien.
Die Gefertigten stellen den Antrag: Der hohe Landtag wolle beschließen, das von Dr. Schlesinger und Genossen am 28. Dec. 1896 beantragte und im Entwürfe vorgelegte Gesetz betreffend die Einrichtung der Landtagscurien durch nachstehende Bestimmung zu ergänzen: Jede der beiden an die Stelle der bisherigen Curien der Landtagsabgeordneten der städtischen und Landbezirke tretenden nationalen Curien der Abgeordn. der čechisch-böhmischen und der Abgeordneten der deutsch-böhmischer Wahlbezirke wird bezüglich solcher Landtagsbeschlüsse, welche Aenderungen der Landesordnung, der Landtagswahlordnung und des gegenwärtigen Gesetzes, sowie der zur weiteren Ausführung desselben zu erlassenden Gesetze, ferner den Gebrauch der Sprachen im öffentlichen Leben, bei den autonomen Behörden und bei solchen Bildungsanstalten betreffen, welche nicht ausschließlich einer Nationalität gewidmet sind, mit dem Vetorechte ausgestattet, so zwar, dass solche Landtagsbeschlüsse nach deren endgiltiger Fassung im Landtage selbst noch einer Abstimmung in den Nationalcurien unterzogen werden müssen und dauernd insofern als endgiltig abgelehnt zu betrachten sind, wenn die absolute Majorität der Gesammtzahl einer Nationalcurie gegen dieselben gestimmt hat.
In formaler Hinsicht wird beantragt: Der hohe Landtag wolle beschließen, gegenwärtigen Antrag der zur Vorberathung des von Dr. Schlesinger und Genossen am 28. December 1896 eingebrachten Antrages betreffend die Errichtung der Landtagscurien eingesetzten Commission zuzuweisen.
Prag, den 28. Jänner 1898.
J. Lippert und Genossen.
Oberstlandmarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Pan posl, dr. Čelakovský a soudruzi mně odevzdali interpellaci k jeho Excellenci panu místodržiteli.
Die Herren Abg. Dr. Čelakovský und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, aby tato interpellace byla čtena.
Sněm. sekr, Höhm (čte): Interpelace k Jeho Exc. p. místodržícímu, jako zástupci c. k. vlády v příčině rušení ústavně zaručených, práv Čechů v Dolních Rakousích v oboru národního školství.
Čechové žijící ve Vídni neb jinde v arcivévodství Rakouském, z nichž značná část má domovské právo v království českém, jsou nemalou měrou pobouřeni nad útokem, který v posledním čase se podniká na občanská jich práva, zaručena státním základními zákony.
Jak známo, přijal dolnorakouský sněm v sezení svém dne 29. prosince 1897 odbývaném osnovu zákona, podle které toliko německý jazyk má býti vyučovacím jazykem na školách obecných a měšťanskýcn v Dolních Rakousích, a osnova tato, kdyby stala se zákonem, obsahovala by zjevné porušení čl. 19. státních základních zákonů, podle kterého každému národu v státě přiznává se neporušitelné právo zachovati a vzdělávati národnosť a řeč svou a kterým zabezpečuje se každému národu, jehožto jazyk v některé zemi je řečí obvyklou, právní nárok, aby veřejné školy národní tím způsobem byly zřízeny, by příslušníkům jeho dostalo se náležitých prostředků vzdělati se ve své řeči, aniž by byl kdo z nich nucen učiti se druhému jazyku zemskému.
Že jazyk český v Dolních Rakousích je řečí v tamní zemi obvyklou, jehož se v některých obcích a okresích užívá a jenž má proto právo býti také vyučovacím jazykem na školách v těchto obcích, to dokazuje statistika i judikatura říšského soudu.
Dle speciálního repertoria míst v Dolních Rakousích vydaného c. k. statistickou centr, komisí ve Vídni r. 1892, přiznalo se při posledním sčítání lidu r. 1890 v Dolních Rakousích celkem 93.481 osob k obcovací řeči české a sotva lze pochybovati o tom, že počet tento vzrostl by nejméně na čtvrt milionu osob, kdyby počítal se mateřský jich jazyk neb národnosť a kdyby sčítání lidu vedlo se úplně nestranně.
V samé Vídni napočítalo se úředně 63. 834 osob s obcovaci řečí českou a sice ve Favoritech 12. 267, v Leopoldově 10. 786. v Ottakrinku 5. 246, v Landstrasse 4. 486, v Hernalsu 4. 080, v Margarethen 3. 845, ve Währingu 3. 393, v Meindlingu 3. 323 atd.
Obyvatelstvo toto není nedávno teprve přistěhovalé do Vídně, nýbrž větším dílem v hlavním městě narozené neb dávno již usedlé, třebas bylo částečně příslušno do zemí českých.
Dokladem toho jsou děti školní, jež navštěvují v počtu skoro 900 soukromou školu českou o XIV třídách v X. okresu Vídeňském spolkem "Komenský" nyní už na 16. rok vydržovanou a z nichž velká většina (r. 1897 522 ze 885) jest ve Vídni neb jinde v Dolních Rakousích zrozena.
Kromě toho při hranicích Čech a Moravy jsou v Dolních Rakousích obce, jež mají starousedlé obyvatelstvo národnosti české a jež v kostele a částečně i ve škole dovedlo udržeti podnes svou národnost.
Tak podle sčítání lidu z r. 1890 v okresu Mistelbašském jsou obce Poštorná (Unterthemenau), kde z 2. 639 obyvatelů přihlásilo se 2. 430 k obcovací řeči české, Nová Ves (Oberthemenau) s 1. 108 Čechy z 1. 172 obyvatelů, města Havranohrad (Rabensburg) s 1. 106 Čechy z 1873 obyvatelů, Hlohovec (Bischofswarth) s 947 Čechy z 981 obyvatelů. V okresu Bejdovském (v bývalém Vitorazsku) jsou obce Rabšachy (Rottenschachen) s 1. 390 Čechy z 1. 900 obyv., Německé Trpnouze (Beinhöfen) s 530 Čechy z 698 obyv., Dolní Vilánec (Unterwielands) s 522 Čechy z 1. 002 obyv. a při sčítání lidu r. 1880 čítaly ještě sousední obce Švarcbach 619 Čechů a toliko 32 Němců, Grundšachy 287 Čechů a 31 Němců a Halánky (Witschkoberg) 394 Čechů a 15 Němců, kdežto r. 1890 v těchto 3 obcích, jež jsou podnes notoricky obcemi českými, ani jediný obyvatel s obcovací řečí českou nebyl nalezen a počítán, což je arci pádným dokladem pro nespolehlivosť úřední statistiky.
I když se nebeře zření k jiným obcím dolnorakouským, kde jsou četné menšiny české, těchto deset obcí dolnorakouských, v kterých od pradávna až po dnes národnosť česká se udržela, ve většině, podává nezvratný důkaz, že jazyk Český je řečí v Dolních Rakousích také obvyklou a že příslušníci národnosti české mají v obcích, kde žijí kompaktně a v zákonitém počtu, podle čl. 19. státních základních zákonů právo, aby pro nězřizovaly se veřejné školy národní a i jinak aby jich práv národech se šetřilo.
Říšský soud, ku kterému obce Poštorná, Nová Ves, Hlohovec po dvakráte byly nuceny utéci se o ochranu proti germanisičnímu úsilí úřadů školních, kteří ani vyučování náboženství na školách obecných trpěti nechtěli, rozhodnutími svými ze dne 25. dubna 1877 a 19. října 1882 (č. 129 a 269 sbírky Hyeovy) uznal, že v obcích těch žije obyvatelstvo českoslovanské, jehož jazyk je v Dolních Rakousích také řečí lidovou a v zemi obvyklou, a že dolnorakouská zemská rada školní i ministerstvo vyučování nařizujíce, aby v obecných školách v těchto obcích užívalo se německého jazyka, porušily § 19. státního základního zákona a také § 51. řádu školního, podle kterého se má na Školách národních vyučovati jazykem mateřským. Týž pak říšský soud při jiné příležitosti vyslovil se velmi určitě o tom, zdali je přípustno, aby zemským zákonem rušila se základní práva občanů státních, jež jim zejména článkem 19. státních základních zákonů přiznána byla. Podle čl. 2. zemského zákona hasičského ze dne 22. června 1867 č. 13. zák. zem. smí býti na obecných a měšťanských školách Haličských, na něž se z fondů veřejných přispívá, toliko polština neb ruština jazykem vyučovacím. Následkem toho i zemská školní rada haličská i c. k. ministerium vyučování zamítly žádosť israelitů v Brodech, aby pro jich děti byla zřízena německá škola obecná; avšak říšský soud rozhodnutím ze dne 12. července 1880 (čís. 219 sbírky Hyeovy) dal místa jich stížnosti uznav, že rozhodnutím školních úřadů porušen byl základní zákon státní a sice učinil tak z důvodů velmi pozoruhodných. Zákony zemské, jakož i rozhodnutí úřadů školních mohon - praví - se pohybovati toliko v mezích obecných zákonů, k nimž hlavně patří státní základní zákony, a nemohou nikdy porušiti práva občanů státních neb kmenů národních ústavně zaručená.
Dle § 6. říšského zákona školního má každý zemský úřad školní činiti rozhodnutí o jazyku vyučovacím v mezích platných zákonů a tedy v první řadě v mezích vytknutých státními základními zákony. Jde-li o jazyk v zemi obvyklý, nesmí prý se žádati, aby byl v celé zemi obvyklým, nýbrž postačí, když je v menším některém obvodu neb na některých místech v zemi a také v zemi tou měrou obvyklý, že od většího počtu obyvatelů v zemi zrozených se ho v denním rozhovoru užívá.
Israelitům Brodským v Haliči nesmí se prý, poněvadž jsou občané státní, upírati právo, aby se hlásili k německé národnosti, a aby pro své školou povinné dítky žádali za vyučování jazykem německým, kterýžto jazyk musí se tudy za řeč v Haliči také obvyklou považovati.
Článek 19. státních základních zákonů činí prý rozdíl mezi jazyky zemskými a řečmi v zemi obvyklými a podle třetího odstavce tohoto článku dává se příslušníkům každého národa rakouského právo, aby se jim dostalo náležitých prostředků vzdělání v jich řeči, aniž by byli nuceni učiti se druhému jazyku a to bez ohledu na to, zda-li jich jazyk je jazykem zemským; neboť postačí, když je v zemi obvyklým.
Jenom takovýmto spůsobem, doložil říšský soud v důležitém tomto rozhodnutí, zjedná se národním menšinám rakouských příslušníků státních ochrana, jakáž jim po právu náleží.
Není asi pochybnosti, že to, co platí pro německé israelity v Brodech v Haliči, platí také pro Čechy Dolnorakouské a že vydání zákona zemského, kterým by v Dolních Rakousích se nařizovalo poněmčováni obyvatelstva českého pomocí školy, bylo by. zjevným porušením státního základního zákona.
Uvažujíce ale, že základní ideou soustátí rakouského má býti spravedlnost pro všechny národy je obývající, že v zájmu státu je udržení, zachování a svobodné vyvíjení se různých národností, jež v státě žiji, a jež mají zájem na jeho trvání a mohutnění a že nikoli nemůže býti úkolem polyglotního rakouského státu potlačování a odnárodňování vlastních národů na prospěch jediného národa; uvažujíce, že c. k. vláda, nechce-li se těžce prohřešiti na této základní rakouské idei státní, jež v § 19. státních základních zákonů došla částečného též výrazu, nechce-li porušiti tento základní zákon státní a vyvolati proti sobě nejrozhodnější odpor všech neněmeckýchnárodů, nemůže osnovu germanisačního zákona, jak se na něm snesl dolnorakouský sněm, předložiti nejvyšší sankci; uvažujíce, ze většina poslanecké sněmovny v sezení dne 7. ledna 1897 odbývaném přijala resoluci, kterou se c. k. vládě odporučuje udělení práva veřejnosti české škole soukromé v X. okresu Vídeňském a že tím tato většina uznala právo Cechů Vídeňských na rovnocennou školu národní, kteréžto právo se jim se strany školních úřadů bezdůvodně popírá, a konečně uvažujíce, že tu jde o ústavně zaručená a nyní ohrožená práva našich sourodáků a že máme stejné právo se jich na tomto slavném sněme ujímati, jako se ujímají sněmy jiných zemí domnělého práva Čechoněmců, činíce prohlášení v jazykových sporech našich, klademe si za čest učiniti dotaz k Vaší Excelencí jakožto zástupci c. k. vlády:
Jest c. k. vláda odhodlána hájiti ústavně zaručená práva Cechů v Dolních Rakousích v oboru národního školství a neodporučiti nejvyššímu seli válení zákon přijatý sněmem dolnorakouským, podle kterého na národních školách v Dolních Rakousích toliko jazyk německý má býti jazykem vyučovacím.
V Praze, dne 27. ledna 1898.
Dr. Jaromír Čelakovský a soudruzi.
Oberstlandmarschall: Die Herren Abg. Herbst und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter Überreicht.
Páni poslanci Herbst a soudruzi odevzdali mně dotaz k Jeho Excelenci p. místodržitelovi.
Ich ersuche diese Interpellation zu verlesen.
Landtagssecretär Höhm (liest): Interpellation des Abg. Herbst und Genossen an Se. Excellenz den Herrn Statthalter: Die Connationalen derjenigen, welche in Prag die Greuelscenen des Decembers und unaufhörliche Störungen des Stadtfriedens veranstaltet und durchgeführt haben, sind nun auch in Budweis demselben Beispiele gefolgt. Es ist unwidersprochene Thatsache: keine schwarzgelbe Straßentafel, keine Studentenkappe, kein Vereinsabzeichen hat hier einen Ueberschwall ihres nationalen Empfindens "provociert". Lediglich dadurch, dass die Zahl der ortsangessenen Deutschen durch die Stimmabgäbe bei der Wahl der Gemeindevertretung in einer vom Gesetze gestatteten und vorgeschriebenen Weise kenntlich hervorträt, Wurde jenes Ereignis "provociert", das den čechischen Pöbel zu Friedensbruch und Aufruhr hinriss. Das Ziel der allem Anscheine nach vorgeplanten aufrührerischen Demonstration erscheint durch die Wahl der angegriffenen Objecte auf das Bestimmteste gekennzeichnet. Solche Zielpunkte bildeten das Haus des Obmannes des deutschen Wahlcomitees, die Häuser des Bürgermeisters und deutscher Bürger, die Wohnungen von Officieren, die deutschen Volksschulgebäude, die deutsche Lehrerbildungsanstalt, die deutsche Realschule, die deutsche landwirtschaftliche Lehranstalt, das deutsche Stadttheater, das deutsche Vereinshaus und die Fabriksund Geschäftsanlagen deutscher Bürger.
Zur Beschönigung des rohen Impulses diente auch hier wieder das nun bald 500jährigen Lugenmärchen von dem von Deutschen von "oben herab" in die Menge geworfenen Steine, der die latente Wuth des Pöbels zu so planvoller Arbeit ausgelost haben soll. Angesichts dieser tieftraurigen, in unserem Lande aber leider nicht unerhörten Thassachen richten die Unterzeichneten an Se. Excellenz den Herrn Statthalter die dringende Frage: Wie wollen Euere Excellenz fernerhin für den Frieden und das Recht der deutschen Bürger des Landes sorgen? Soll es auch in dem gegebenen Falle dadurch geschehen, dass Euere Excellenz dem siegreichen Willen des čechischen Pöbels entsprechend den angeblichen Anlast der "Provokation" aus dem Wege räumen und vielleicht das Recht der Bürger auf frere Wahl ihrer Vertretung für die Dauer jener so unter dem Schütze des Staates gestellten "nationalen Erregung" außer Kraft setzen?
Oder auf welche andere Weise gedenken Euere Excellenz den Frieden und die Sicherheit der Person und des Eigenthums herzustellen? Sehen sich Euere Excellenz angesichts der immer wieder hervortretenden Irreleitung der öffentlichen Meinung durch das erdichtete Märchen der thätlichen Provokation nicht veranlasse mit allen Ihnen zu Gebote stehenden Mitteln die Thatsachen der n ckten Wahrheit gemäß erheben zu lassen und auch Die diesbezüglichen Feststellungen in geeigneter Weise zu verössentliehen ?
Oberstlandmarschall: Die Herren Abg. Lippert und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Cxcellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Páni poslanci Lippert a soudruzi mně odevzdali dotaz k jeho Excellenci panu místodržiteli.
Ich ersuche die Anfrage zu verlesen.
Landtagssecretär Höhm (liest): Anfrage der Abg. Lippert, Dr. Funke, Dr. Nitsche und Genossen an den Herrn k. k. Statthalter. Behufs Ausführung der im VI. Absatze des conferenzprotokolles vom 19. Jänner 1890 niedergelegten Vereinbarung, gemäß welcher die Sprengel der Bezirks- und Kireisgerichte mit Berücksichtigung aller maßgebenden Verhälnisse in der Weise umzugestalten sind, dass soweit möglich, die Gerichtssprengel nur Gemeinden einer und derselben Nationalität umfassen - und die betreffenden Operate den Landtagen womöglich in dessen nächster Session entweder in ihrem ganzen Umfange oder doch theilweise zur Begutachtung vorgelegt werden sollten - hat das k. k. Justizministeriuin unter dem Z. Feber 1890 eine Verodnung an das k. k. Oberlandesgerichtspräsidium in Prag erlassen, in welcher ausdrücklich die Dringlichkeit der successiven Durchführung jener Vereinbarung anerkannt und das Oberlandesgerichtspräfidium erfucht wurde, dahin zu wirken, dass die ganze Angelegenheit mit thunlichster Beschleunigung durchgeführt werde.
Zu dem erwähnten Zwecke wurden sowohl bei den Kreisgerichten Böhmens als auch beim Oberlandesgerichte in Prag Kommisionen errichtet, welche die erforderlichen Erhebungen und Verhandlungen zu veranlassen hatten und deren Operate dem Landtage zur Begutachtung mitgetheilt werden sollten; doch ist die Thätigkeit dieser Kommissionen sehr bald eingestellt und dem Landtage von der Regierung bloß ein Operat, nämlich jenes betreffend die Errichtung eines Kreisgertchtes in Trautenau vorgelegt worden, ohne dass diese Vorlage bisher zu einem tatsächlichen Ergebnisse geführt hätte.
Unter Hinweis aus den Umstand, dass seit dem Abschlüsse der Wiener Vereinbarungen bereits acht Jahre verflossen sind, ohne dass die für das friedliche Nebeneinanderleben der beiden Volksstämme Böhmens so ungemein wichtige Frage der nationalen Abgrenzung der Bezirke ihrer Losung näher geruckt wäre, stellen die Gefertigten an die Regierung die Anfrage:
1. Warum wurde die Thätigkeit der bei dem k k. Oberlandesgerichte in Prag und den k. k. Kreisgerichten Böhmens in Augelegenheit der nationalen Abgrenzung der Gerichtsbezirke eingesetzten Kommissionen eingestellt ?
2. Ist die Regierung willens, die Wiederaufnahme diesen Thätigkeit zu veranlassen und die etwa bereits fertiggestellten Abgrenzungsoperate dem Landtage zur Begutachtung ehestens vorzulegen?
Prag, am 28. Jänner. 1898.
Julius Lippert und Genossen.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec dr. August Zátka a soudruzi mně odevzdali dotaz k jeho Exc. panu místodržiteli.
Die Herren Abg. Dr. Zátka und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
_Žadám, aby byl dotaz ten přecten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte: ) Dotaz poslance Dra. Augusta Zátky a soudruhů k Jeho Exc. panu mistodržiteli v příčině chováni se městské policejní stráže v Č. Budějovicích při demonstracích po volbě III. sboru do obecního zastupitelstva a v příčině nakládání se zatčenými.
Dne 21. t. m. po obecních volbách v Č. Budějovicích došlo večer k demonstracím, při nichž jakož i po nich počínala si tamní obecní policie způsobem nanejvýše pohoršlivým.
Naprosto hodnověrní svědci o tom podávají tyto výmluvné doklady:
Demonstrace samy byly vyvolány trestuhodným činem, zpáchaným se strany