ling, tak jest nyní i Stremayer, přívržencem a rozhodným fanatikem německo-nacionálním a také většina soudců! A tam, pánové, má český národ hledati pak své svaté právo ? (Slyšte!)
Toť příčinou první roztrpčení českého národa a národního boje v tomto království, že se zákony vůči národu českému nezachovávají a že vláda nekoná svoji povinnost, ba že se to i s hůry všecko vědomě trpí i nařizuje! To pak, co a jak se nařídí s hůry, dělají úřady i vláda, jež sama prohlašuje, že není vládou parlamentární, nýbrž vládou korunní! Toť poměry trudné a pro národ český čím dále tím více nesnesitelné!
Několikráte zde učiněna zmínka o tom, že nařízení Badeniova vydána byla za příčinou uherského vyrovnání. Mluvčí většiny poslanců českých to popřel a měl pravdu snad potud, že to nebylo výslovně učiněno podmínkou při vydání jazykových nařízení, že za ně musí čeští poslanci odhlasovati škodlivé vyrovnání s Uhry; ale vláda dojista věděla, že pak zůstanou na dále ve vládní straně a že odhlasují vyrovnání. Vždyť to dr. Engel i bez všeho dotazu předem mocnáři samému sliboval i vládě! (Slyšte!) Nemůžeť býti tak zapomenutým a zaslepeným žádný státník rakouský, aby tak nemravné podmínky, předstíraje plniti svou povinnost, ukládal zástupcům lidu.
Jest také faktum, že dvě léta vlády Badeniovy neustále byla vláda upomínána o plnění zákonů jazykových a o držení vládních a úředních přísah, že nic nedělala, aby platné zákony byly zachovávány, a že docházela i těm nejtrpělivějším poslancům českým již trpělivost. To musila vláda vědět, aniž by se o tom i jednalo, že, jak bude takto nečinně k poslancům českým dále pokračovati, nemohou a nebudou titíž pro uherské vyrovnání hlasovati, jako se to dělo pro volební opravu a při pokračování i jednání o berní opravě.
To, pánové, hrabě Badeni jako chytrý a vyškolený státník věděl a proto snad i "quasi sua. sponte" vydal jazyková nařízení s povolením s hůry.. Já jsem hned postavil své mínění naproti těmto jazykovým nařízením, že jest to jen takový drobeček, proto daný, aby se nemusil celý zákon plniti, aby národ český neměl svého rovného práva, jaké dle základních zákonů státních a zemských a dle přísah, zejména dle čl. 19. základních zákonů státních jemu náleží.
Byloť zjevno, že takový obratný polský politik, až bude to vyrovnání odhlasováno, a někdo udělá křik, jazyková nařízení opět zvrátí. A skutečně, sotva že byla vydána jazyková nařízení, hned strhli povyk němečtí naši krajané, a když přidružili se k nim Němci ve Vídni, byla jazyková nařízení tajně zvrácena a nejsou také zachovávána. Jest tudíž další odpor našich českých Němců jen dělaný!
A nyní přišel nový lékař Rakouska, baron Gautsch, se svým prohlášením, že vydá nová jazyková nařízení a formálně odvolá stará. Vidno, že kdyby bylo vyrovnání uherské již odhlasováno, byl by po Badenim napálen zase jen lid český za dvouletou svou důvěřivost, za to, že jeho zástupcové - opustivše pevnou půdu zákona - přijali vědomě nicotná nařízení! Alespoň nyní snad mohl by se p. posl. Pacák vrátiti ke svému dřívej šímu stejnému přesvědčení, kde ještě nesloužilo se Badenovi!
Proto nedůvěřujte nikdy Vídni, dokud nemáte jistoty! Ale kdo Vám takto přímo pravdu hlásá, jest za to kaceřován a veřejně pranýřován, a česká politika nejde nikterak v před.
Trudné připomínati, že my jsme tu jako obžalovaní zástupcové českého národa, kdežto Němci neuvedli ani jediné čárky, kde by jim bylo něco zkřiveno, anebo kde by jim nějaké právo jazykovými nařízeními bylo bráno.
To, pánové, nemohou ani uvésti. Nejvyššího a nejklassičtějšího svědka toho chci Vám na to vésti! Bylo to 8. června minulého roku, kde známý poslanec baron Dipauli jako předseda jednoho z klubův pravice měl u mocnáře slyšení, a mluvilo se také o jazykových nařízeních. Na to pak, pánové, bylo uveřejněno v listech veřejných následující prohlášeni mocnáře k baronu Diraulimu: "Kdybych byl věřil, že jazyková nařízení německému lidu nějak mohou škoditi, nikdy bych je byl nevydal, avšak vím, že se jich užívá toliko za záminku k jiným účelům. Těší mě, že alespoň zástupcové katolických, ryze německých zemí alpských připojili se k většině. " (Totiž, že nedělali odpor proti jazykovým nařízením. ) (Slyšte!)
Pánové, v tom zároveň je důkaz, že každé nařízeni jazykové pro český národ který byl jimi obdařen, vycházelo z podnět a dovolením s hůry.
Koruna také dělá vlády, a tyto plní její příkazy, její vůli. Jako Taaffe tak i Badeui dali nám stejným tímto pořadem místo úplné rovnoprávnosti (a bohužel že k tomu zástupci národa českého assistovali), pouhé drobty, aby nemuseli dáti úplnou rovnoprávnosť, k tomu pak ministr Gautsch nyní již napřed prohlásil jim zvonění umíráčkem.
Z Vídně dle zkušenosti národ český nemá nikdy bez vynucení splnění svých oprávněných přáni k očekávaní. A. z tohoto přímo hrozného stavu věci, pánové, zároveň ta veliká nespokojenosť v národě českém, to jitření a ten výbuch, který se v poslední době v prosinci stal! Takové výbuchy jsou zde povahou věci vysvěttitelny a byl by to divný národ, aby, když se po něm přímo bezohledně bez ustáni vědomě šlape, ani se neozval.
Ale musí nás to zvláště boleti, že se tak jedna proti národu českému, který volbou svou nynější dynastie na království české dal k této říši základ a který jest dosud jejím základním pilířem, musi boleti, že se tak jedna s národem, který v dobách největších nebezpečenství s životem a statky stál při teto řisi!
A tento národ vždycky a dále jest ustrkovan a týrán do nekonečna.
A jakoby nebylo na těch dřívějších útiscích staletých, i za vlády ústavní dosud dosti. Tak byli jsme toho sami svědky ještě tuty dny v Praze, že opětovně revolvery policie a bajonety armády byl lid český ze svého rozčiiení a rozhořčení zase znova vyléčován.
Jest potřeba tyto poslední události k řeči přivésti, poněvadž se tu stalo nasílí, bezpráví a libovůle se strany policie
a se strany vojska, na kteréž, pánové, občanstvo platí a jehož jest častí. Žaloby tyto nepřišly ani na veřejnosť, jelikož listy, které je přinesly, byly konfisk ovány.
Myslím, že jest povinnosťí zástupce lidu, aby tyto žaloby zde přivedl na veřejnosť, aby přišly k znalosti tam, kde se má o nich rozhodovati, a aby se vidělo, jak se českému lidu křivdilo a doposaváde ještě křivdí.
Pánové, události, které zde uvedu, jsou usvědčeny svědky, v redakcích Pražských listů, které avšak byly konfiskovány. Jedná se o události ze dne 20. t. m. Ja jenom několik uvedu případů. Staly se na ulicích pražských. Dragouni po příkladu svého důstojnictva bušili do občanů, kteří - jak věrohodnými svědky jest poukázáno - klidně buď z procházky se ubírali aneb z povolání na cesté k domovu se nalézali.
V ten den před 8. hodinou večerní na Václavském nám. u hostince "U Šenfloků" stala se přímo neuvěřitelná ukrutnosť. Odděleni dragounů jelo po chodníku, z néhož ocebenstvo prchalo na vše strany. Rukavičkářský pomocník Fibigr, nemaje tušení, co se vlastně děje, ubíral se z práce domů. Důstojník, oddělení dragounů velící, zamavl těžkou šavlí, která dopadnuvši na hlavu Fibigrovu, rozpoltila mu lebeční kost. Rozmach při úderu šavlí byl tak prudký, že důstojník spadl sam s koně a jak široký tak dlouhý natáhl se na dlažbě. Dragouni a pěší vojáci byli v domnění, že snad zraněný civilista, jemuž krev cvrkotem z rány na hlavě se valila, že tím vinen, přěkvapili k němu a bili jej nemilosrdné kolbami a šavlemi. Tělo Fibigrovo bylo pokryto nesčetnými ranami.
To jest maličký obrázek toho našeho právního státu. Takto byl od moci vojenské, která má chrániti bezpečnosť veřejnou, strýzněn počestný občan.
Také později tekla na Václavském náměstí krev. O 9. hod. večerní několik jednotlivců po různu ubíralo se po chodníku, z nenadání přicválali dragouni, sevřeli několik občanů do koutku u závodu Gottwaldova, tam šavlemi do nich sekali a celé řadě osob vážné zranění způsobili.
Já to uvádím proto, že zákon a policejní předpisy nařizují stráži policejní, že, než užije zbraně, má zástup vyzvati k rozchodu. Avšak, velectění pánové, "rozejděte se" ani v jednom z těchto případů nebylo voláno od stráže ani od vojska, nýbrž přímo bylo užito zbraně a násilí činěno občanům. Jest to stát právní ? Jest to zachovávání předpisů policejních ? Je to obrana verejné bezpečnosti? Naopak to jest poškozování občanstva, to je týráni, které jen českému lidu může se státi ! (Slyšte, to ta láska z Vídně k nám. )
Při projíždění ulicemi a odstraňování obecenstva s chodníků někteří vojáci nadávali a spíláli.
Malík pravé ruky useknut byl také Němci Hüttnerovi, 17tiletému žáku německé obchodní školy, který zajisté proti vojsku ničeho nedělal a nedemonstroval.
Dragouni se zvláštní zálibou jezdili po chodnících, ano vjeli také do domů. Bylo to o 1/2 10. hodině večerní, kdy na Můstku se udál vzrušující výjev. Dragoun na koni s vytasenou šavlí hnal se za občanem, který vnikl do otevřeného domu p. Wagenknechtova, v němž se nalézá Wagnerova kavárna. Ačkoli dveře jsou dosti úzké, vjel dragoun až ke schodům a rozehnal se ještě jednou po občanu, utíkajícím do prvního patra, kterého však nezasáhl. Za neobyčejného vzrušení nájemníků vyjel pak dragoun z domu. (Slyšte!)
Jest snad toto zachovávání a hájení veřejné bezpečnosti?
Hodnověrný svědek pan Vladimír Š. sděluje: "Šel jsem po Václavském nám. klidně nahoru. Strážník mi poroučel, abych se obrátil a šel dolů; šel jsem tedy. Když jsem přišel k nároží Vodičkovy ut., velel důstojník tam stojící, by mne vojáci vzali mezi sebe. Ti učinili tak a tloukli mne rukama do obličeje a pažbami do těla. " (Slyšte!) A to jest také konání veřejné bezpečnosti ?
Jiný svědek vypravuje: "U Aehrenthalova paláce, ač jsem klidně kráčel, obořil se na mne strážník a na mou poznámku, že nic nedělám, udeřil mne pěstí třikrát do obličeje a úst, až jsem krvácel. "
Kde jest pan místodržitel, aby to vše slyšel ?
Nač pak tedy vláda sněm svolává? Abychom snad žaloby neslyšeli, aby se snad neřesti, nespravedlnosti a libovůle dále páchaly na Českém lidu? Necháte-li si to líbiti, pánové, většiny sněmu jest to Vaše věc!
Obchodník firmy K. sděluje, že stál klidně před závodem pana Stoupy na Václavském náměstí louce se s kollegou. V tom přihnala se škadrona dragounů. Pan K. chtěl se před ní uchýliti, aby nebyl k zemi sražen, do domu státního zastupitelství; o rozchodu nebylo řeči, vždyť tam stál sám!
Jest to snad zachovávání zákonů? To jest libovůle! Stydět se za to musíme, a Vy (obrácen k zástupcům německým) to podporujete, Vám to bylo ještě málo. Na Vaši liberálnost to vrhá ale divné světlo! To jsou také důkazy té otcovské péče z Vídně a důkazy lásky vlády! Tak zacházejí s nevinným lidem.
Uvedený pán se chtěl uchýliti před dragouny, aby nebyl k zemi sražen, do domu státního zastupitelství, ale rytmistr poblíže stojící přiskočil a jal se po něm sekati šavlí. (Posl. Březnovský: To je hrdinství, ten dostane "Kriegsmedaili", před Francouzi a Rusi utíkali. ) Pan K. uskočil za osobu, již měl za portýra a rány rytmistrovy dopadly na osobu vedle stojící a výjevu nepochybně zcela cizí; při tom rytmistr doprovázel výkon slovy: "Verfluchte Bagage; Miserables Luder".
To jest ta vzdělanosť a vším právem přičítáme takovou kulturu Němcům kat exochen, poněvadž se vojsko vychovává po němečku. Ve všech kulturních státech tvoří armádu výkvět občanstva, aby chránila veřejnosť a bezpečnost, ale u nás jest armáda k tomu, aby pokojné občany ranila a činila z nich mrzáky. Takové jsou poměry v rakouském ústavním statě ! Ovšem tak se jednalo jen proti lidu českému v Praze, ale v Chebu, tam to vypadalo zcela jinak než v Praze nebo v Plzni, tam v Chebu musela pražská policie klidně státi a vojsko se muselo dát i kamenovat. A tak vypadá zase ten rovný loket a ta otcovská péče k lidu českému.
Zde mně ještě jedna zpráva dochází, že dne 19. ledna v 7. hodin večer dragounský důstojník končil svůj rozkaz takto: "Hauen Sie jedem den Schnabel weg". To dosvědčují vážení svědkové. Mně napadá také scéna, které jsem sám byl svědkem. Jako obyčejný občan musil jsem jíti i v uvedený večer do hostince a tu jda kolem musea král. Českého do Prahy, vidím, že asi 15 lidí utíká na všechny strany a že za každým se ženou dragouni v plném trysku. Ti chudáci se schovávali za mříže, aby ušli palaším dragounů. Náměstí nahoře bylo jinak zcela prázdné a o napomenutí k rozchodu ani sledu. Co pak je lid český obyčejná zvěř? Podle toho zařidiž lid své jednání do budoucnosti, aby se s ním jako jinde s lidmi jednalo. Takovým způsobem lidu českému dostává se ať za Herbsta, ať za Kollera anebo za Taaffe-a čl. Gautsche samých příslušníků německé kultury stejného pronásledování a trýznění, ba přímá skutečně muka, a to národu, jemuž se předstíralo, že ho obestírá stejná otcovská péče a záštita z Vídně.
Nejvíce bolestně, pánové, se dotýká každého člověka okolnosť, že všechna násilí Vám, (obrácen k poslancům německým) krajanům našim, nejsou ještě dostatečná, že Vy je všichni schvalujete ba k pokračování byste chtěli ještě zvláštního Kollera superlativního.
Vy nemáte příčiny k žádném nářku, k žádným stížnostem, neboť Vám se všude ve všem vyhovuje. Vy máte ve všem všude úspěch, před Vámi se všude kapituluje. Tak musil padnouti Badeni k vůli násilí menšiny a k vůli vzbuzenému křiku na ulicích Vídeňských. Dán Vám i politicky spříbuzněný ministr Gautseh a ten vyhověl Vašim postulátům dalším, zavřel sněmovnu, jen aby Vás zbavil nenáviděného praesidia, které vystálo skutečně - a já jsem neschvaloval lex Falkenhayn - muka mučednická od Vás. On Vám takto odstranil tu lex Falkenhayn. Zde, pánové, jsme poslanci čeští svědky své vlastní zdrženlivosti, a pan maršálek podal sám toho důkaz, že k vůli menšině počal prováděti jinak jednací řád, což české oposici nikdy neučinil. Pan místodržitel, jakmile pan Wolf zvolá "Sofort antworten!" ihned to "sofort" slibuje, hned jest k službám. (Veselosť. ) K vůli libůstce Němců všechno se tu dělá.
Kdyby nebylo Vás a Vašeho křiku, jsem přesvědčen, že by cerevisky nebyly hájeny na Příkopech, kde se jim má každý vyhýbati, ačkoliv jest to nejfrekventnější ulice, že by nebyla bývala k jich ochraně a studentským směšným bundům volána celá ozbrojená policie a celá posádka vojenská hl. města v úplné zbroji.
Ejhle, pánové, toť výsledky strany odporu, která násilně jednání parlamentu porušila a vynesla veřejné nepokoje do obyvatelstva, a která rozohnila a dále podněcuje boje národnostní! A k vůli této straně násilného bouření takové kapitulace a služby! Ale vše to nepřivádí pány dosud k rozvaze!
Poznamenal jsem si náhodou z dnešní řeči pana posl. Schückera jeho stesk, že prý Němci jsou zde utlačováni, že prý ani v jedné kurii nemají většinu.
Byl jsem členem tohoto slavného sněmu, když Vy jste zde byli ještě ve většině; měli jste tehda 2 kurie vždy k disposici, a tu byli jste vždy zcela spokojeni ! Byli jste umělou většinou proti právu a slušnosti! Protož žaloby Vaše jsou naprosto prázdné, bá pokrytecké. Vzpomínejte ale, že od doby fundamentálních článků až do r 1878 sami jste zde panovali a i stran české většiny nezastupované libovolně ve všem rozhodovali!
Když, tehda ani český národ nebyl zastoupen, mohli jste si udělati kurie, jaké jste chtěli, Vy jste se tam však jako na věky zabarikadovali zákony, aby dle volebního nespravedlivého řádu česká většina práva svého nemohla nikdy ani dosáhnouti. Byli jste přesvědčeni, že bývalé dvě kurie co menšina nikdy nelze Vám pozbýti !
Takový byl až dosud Váš liberalismus, toť je Vaše smířlivost, na věky utiskovat a šlapat jen národ český, a vláda a rozhodující kruky Vám v tom všem řádění assistovaly. (Výborně!)
Vám se také dnes nejedná o smíření, nýbrž o kegemonii a sice o hegemonii nemravnou. Jaké jest to vzezření v této sněmovně! Vládne zde bezpříkladný terrorismus většiny. Výkřiky pana Wolfa (Hlas: On tu náhodou dnes není.
Abgeordneter Wolk: Also, da bin ich!) oni prohlasují svornosť a unisono ať Schücker nebo Funke, všichni žádají "Staatssprache" a uzavřené území. (Posl. Březnovský volá: Wolf již je tady! Posl. Wolf: Da bin ich!) To mne těší. (Veselost. )
Co žádáte? Hegemonii. Jak chcete ale zavésti zákonem platným svou "Staatssprache?" Vždyť Vy právníci a liberálové přece uznáváte platnost čl. 19., který podobné nesmysly vylučuje, moha toliko na říšské radě kvalifikovanou většinou změny dojíti! (Tak jest!)
Uzavřené území, pánové, nesmí Vám dáti žádná rakouská vláda, dokud zde vůbec vlády jakž takž rakouské trvati budou. (Výborně!) Já nebudu opakovati ty Vaše cesty do Němec; ty hrozby z Německa českému národu uváděti nebudu, vždyť jste slyšeli slova pana posl. Strache, slova p. posl. Wolfa, který mně nechce rozuměti, ale, myslím, že mně přece rozumí, mluvím-li česky; tím, že dělá jako by nerozumněl, právě chce dokázati tu svou vyvýšenosť německou! Já jsem se učil, pánové drazí, všem jazykům, kterým jsem jen mohl, a seznal jsem, že člověk, který alespoň jedním jazykem mimo svůj mluví, vždycky je civilisovanějším, človečtějším a opravdovějším. (Výborně!)
Pánové, já tedy nebudu slova pana Wolfa zde pronesená citovati (Hlas: To ne!) ale přečtu, co on po rozbiti říšské rady vydal za manifest a sice dne 11. prosince ve Vídni, to se rozumí jako komandant strany. To stojí za přečtení.
"Naše děti", - napsal pan Wolf do manifestu - "se ještě toho dožijí, že pojem německého státu a německého národa budou se úplně krýti" - nu tak, pánové, jasněji to řečeno býti nemůže, než on to sám řekl, a on pravil, že jest mezi poslanci německými svornosť a pan Dr. Funke to dosvědčuje, ačkoliv nám ústy svými výmluvnými a prorockými chtěl zároveň zde dokázati v hrozivé pose, hřiče opět a opět: "In unserem Lager ist Oesterreich". (Posl. Březnovský: To snad myslel Schwechater Lager ! Veselosť. )
Pánové, manifest p. Wolfa nepotřebuje žádného komentáře, ale potřeba jest takovou upřímnosť jedenkráte přibiti na prkno a zároveň v paralelce postaviti uvedená slova dr. Funke, Wolfovi podřízeného - a utvořiti sobě pak pojem, co z obojího může býti pravdou.
Ale buďte klidni, pánové. Dokud úplná slepota a tma ve Vídni nezavládne, nebude zřízeno tak zvané uzavřené území. - Nebezpečí bylo by veliké pro tuto říši i národ český. Rok 1866 po Sadové budiž výstrahou! (Slyšte!)
Nestal se, pánové, tentokráte ještě úraz, neztratila Rakouská říše žádného území! Neboť byl tu národ česky, který přeslechl tu lákavou chválu: "Das glorreiche. Königreich Böhmen". A byl pochod za Vídeň a další násilnictví zakázáno tenkráte ještě mocným Napoleonem III. (Tak jest!)
Dnes však, ctění pánové, to Vaše strašení hroznou mocí německou, tím německým železem již nikoho neleká. Bismark to mohl hlásati, chtěl míti veliký vojenský úvěr, poněvadž se bál zase Francie. Proto hlásal, že se nebojí Němci již nikoho než jediného Boha.
Zapomínal však, pánové, že úspěchy z r. 1870. tu celistvosť německou, tu velikosť Německa, jeho moc nabyl jen dobráctvím slovanským, neutrálním se zachováním státu ruského. (Tak jest!)
Nezapomínejte, pánové, že ta dobrácká slovanská neutralita dnes již netrvá, že po Kronstadtě jest dávno již pochována, nezapomínejte, že nikdy se k tomu ta dobrota slovanská více nepropůjčí, (Poslanec Gustav Adámek: Doufejme!) aby dopustila další olupování sousedů Německa, jako se stalo malému, ubohému Dánsku a Francii stran Elsaska a Lotarinska. (Výborně!) Nezapomenutelný car Mírotvorce nezničitelně zabezpečil opačný směr politiky, směr to míru a proto jest a zůstane památka jeho v dějinách lidstva vždy nehynoucí! (Pochvala. )
Nutno míti, pánové na paměti, (hlasem pozdviženým) že nedobytný velestát ruský je v pevném spojení s mocnou Francií, a že tato nepřemožitelná dvojice, spolehlivý to strážce míru a statusu quo v Evropě, nikdy nedopustí více hrabivosti germánské, aby jen i jediná šlépěj z tohoto trojjediného království byla uzmuta! Stromy německé již více bohdá do nebe neporostou. (Pochvala!)
Na straně pak této dvojice, Šlechetného národa francouzského a bratrské Rusi, jsou tudíž přirozeně veškerá upřímná srdce česká i většiny národů neněmeckých v této říši.
Proto pokládám vždy za svou svatou povinnosť, dáti tomuto přesvědčení výraz a zároveň mocné dvojici této, co ochraní telkyni míru a záštitě ujařmených národů slovanských a též životních zájmů Rakousko-Uherské říše samé vždy projevovati sympatie nejsrdečnější. (Tak jest!)
A nyní, pánové, když se té rozpínavosti německé my Slované tak příliš báti nemusíme, chci přikročiti ke skutkům ny nější vlády, která nám učinila to znamenité prohlášení.
V první části jeho prohlašuje vláda, že oba jazyky zemské v úřadě jsou rovnoprávny, a dále, že pro vládu zásady ty rovnoprávnosti úplně jsou platný a že jednota země bude zachována. Pánové, to jest hezké, ale v další části prohlášení tyto oba sliby, tyto kořenné sliby zase vláda najednou obrací naopak. Tu zase praví, že s výhradou zákonného upraveni sama nově uspořádá předpisy jazykové tou měrou, aby jazyk český byl v území českém, německý v německém a ve smíšeném území aby byly oba jazyky zemské rovnoprávny.
Co to znamená, pánové ? To je pojednou zrušení prvé přípovědi o nedílnosti a rovnoprávnosti národní. (Tak jest!)
Pánové, tři území jazyková, troje práva jazyková a trojí úřednictvo to, pánové, znamená. (Hezká směsice!)
V německém však se nebude učiti nikdo česky, v českém se musí učiti ale také německy a ve středním smíšeném území se bude věc tak, jak se říká v Rakousku na úkor národa českého fretovati. Pánové, toto rozdělení na tři území jazykové jest ale skutečně territoriální dělení tohoto království. (Slyšte!)
Pánové, já se nevydávám zde za autoritu, avšak víte, že za Taaffea hr. Schönborn svým nařízením punktačním rozdělil vrchní soud zemský nařizuje, že podřízeno jest oddělení německému úřednictvo v území převážně německými obyvateli obývané a českému oddělení úřednictvo území převážně Čechy obývaného a tehdejší místodržitel hr. Thun opětně prohlašoval ve sl. sněmu, že musí doznati, že jest to dělení territoriální. (Výborně!)
Zde, pánové, máte však trojí dělení; jak se to má provésti, ví Bůh. Z toho bude - doufám, že to nepřijde k místu - ohromná motanice! Zde jest trojí jazykové území; pak musí býti také u vrchního soudu trojjazykové území zobrazeno ve skutečnosti, musí býti 3 rozliční senátové, ale v pravdě tři vrchní soudové. Teď to ale už nejde ani se dvěma, a nikdo nebude moci Němcům vytýkati, když budou tam posíláni úředníci jazyka českého neznalí, a budou říkati: vždyť máme zákonem dovoleno neučiti se česky, a nesmí se nám kariéra zastavovati, a přijde k tomu, že tam bude přeplněno Němci, a jazyk český nebude míti pak ve skutečnosti vůbec žádného práva (Oho!). Vždyť teď již tam není Němců jazyka českého znalých, jsou tam jen 4 neb 5 Čechů. A to jest rovnoprávnost? To jest šlapání rovnosti zákona, to jest hotová libovůle. (Rufe: Oho! Wo findet man heute noch nicht čechische Beamte. )
Takto rovnost se provésti nedá; rakouská vláda jí neprovede a já v tom řádné vládě vídeňské nevěřím. (Výborně!)
Máme ku př. českou universitu! Máme tam ale rovnost? Proti čl. 19 základních zákonů státních jsou tam dosud německé zkoušky! (Slyšte!) Co jsme se nanaříkali proti tomu! Kdyby také Vám (obrácen k posl. německým) zavedeny byly české zkoušky na německé universitě, to by byla rovnoprávnost! Co byste říkali? To byste síru a oheň přinesli sem a zapálili!
Pánové! Věc jest náramně důležitá. Pan Gautsch si to ani nerozmyslil a ti, kdo mu k tomu radili, si to taktéž nerozmyslili.
Již jsem uvedl, že základním zákonem o výhradnosti jazyka českého za přítomnosti krále Matyáše usnesl se 1615. sněm generální, že smlouva mezi národem českým a domem panujícím jest bilaterální a že nesmí býti jednostranně změněna, že smí býti změněna jedině za sou-