120. 000 zl., Gorice i Hradiska, kteroužto zemi přidám k němec, zemím, 41. 000 zl.. Dolní Rakousko pro militäri 1, 800. 000 zl. a pro camerali 208. 968 zl., Horní Rakousy pro militäry 719. 676 zl. a pro camerali 186 5551 zlatých Štýrsko pro militari 935. 842 zl. a pro camerali 246. 721 zl., Korutany pro militari 451. 507 zl. a pro camerali 186. 187 zl.. Krajina pro militari 276. 967 zl. a pro camerali 86205 zl. Dohromady platily tyto německé země 4. 444-974 zl. přímých daní pro militari a 914. 635 zlatých pro camerali, úhrnem 5, 359. 609 zl.

Čechy platily pro military 4, 200. 000 (Slyšte!), pro camerali 1, 070. 488 zl., Morava pro militari 1, 538. 718 zl. a pro camerali 317 771 zl. a malé Slezsko pro militari 200. 342 zl. a pro camerali 43. 956 zl.

Všechny země koruny České platily tedy dohromady pro militari 5, 939. 061 zl. a pro camerali 1, 433. 217 zlatých, úhrnem 7, 372. 278 zlatých.

Tedy Uhry platily 3 1/2 mil., všechny země německé, ve kterých jsou i slovanské země započítány 5, 303. 000 a země koruny české 7, 300. 000 zlatých.

Vy ovšem, pánové, mně řeknete, že v tomto království českém velký díl platili také právě Němci. Dovolte, abych Vám na to odpověděl. V minulém století německé kraje dokonce nebyly tak bohaté jako nyní, a kdo zná trochu základy přímé daně, ví, že hlavní její tíha ležela na rolnictvu, já Vám to, pánové, ukážu z malého případu:

Podle reformy bylo tak zvaných usedlostí, podle kterých se čítala daň, asi 52. 800 po reformě Tereziánské. Z těchto 52 800 připadlo na pražská města něco přes 600 usedlostí a když na tak velké město jen 600 usedlosti připadá, můžete si lehko představiti, mnoho-li asi platila jiná města, a že na horské okresy, které byly hlavně německé, poněvadž se adminikula ne vysoko počítala, mnoho nepřišlo a že celá tíž připadala na rolnictvo v českých krajinách; o tom, kdo zná poněkud poměry, nemůže býti v nejmenší pochybnosti. To bylo při daních.

Ten samý poměr byl ve vojsku. Odkud byli hlavně rekruti, pokud to nebyli najatí rekruti, kteří se kupovali v některých německých zemích? Zase to byli největší většinou Slované. A ještě druhé. Kdybyste všimli si historie financí rakouských jen trochu podrobněji, nikdy byste nemohli něco podobného říci.

Víte, kdo nejméně platil a kdo nikdy nic nechtěl platiti? To byly právě země alpské, země německé.

čtěte protokoly sněmovní z Korutan a Štýrska a budete viděti tu velikou obětavost těch zemí pro velké cíle rakouské politiky, a ti, kteří vždycky platili, kteří bohužel - musím to říci bohužel, poněvadž to dělá historicky špatný dojem, kteří měli více devotnosti nežli bylo potřebí, to byli čeští stavové. Tak to vypadalo v historii.

A podívejte se na dnešní finanční systém, na přímé daně. Vy jste dobře dovedli v těch přímých daních využitkovati nedokonalost celého systému našich přímých daní a ty Vaše boháče naše daně nejméně poškodily. Na kom ležela daň s celou tíhou, to byli ti hospodářsky nejslabší, to jsou ty velké massy a poněvadž většina obyvatelstva je slovanská a ne německá, není o tom pochybnosti, kdo hlavně Rakousko drží!

Vezměte statistiku vojenskou a národnosti ve vojsku a shledáte, žejest to skutečně smutné, jak možno ještě to tvrditi, že jste to Vy, kteří jste stvořili Rakousko a kteří je držíte. Ale jak pravím, já se tomu nedivím, když to říkáte v politických řečech, v politice se mnoho může říci, o jednu přehnanosť méně nebo více, to jest jedno.

Lituji však, že takovou věc mohli podepsati němečtí professoři německých universit v říši.

Měl jsem za svou povinnosť o té věci se zmíniti a dovolte, abych se obrátil k druhé věci, to jest k otázce, o které bylo mnoho mluveno, k otázce kulturní. Zajisté mně nebude nikdo vyčítati nepravdu aneb nebude mi říkati, že přeháním, když řeknu, že se s tou otázkou německé kultury tropí skutečně úžasný zlořád.

Věřte mně, kdybych byl Němcem, a kdybyste, pánové, dovolili panu poslanci Wolfovi mluviti jménem německé kultury, pak bych si to jako Němec z úcty k té veliké německé práci přímo zapověděl! (Výborně! Potlesk. )

Ctění pánové, skutečně se divím, že nikdo z Vás nemáte odvahy pána toho zakřiknouti.

Ať si ten pán konečně mluví tak, jak to dovede, to jest jeho věc, ale proti tomu bych jako Němec co nejrozhodněji protestoval, by mluvil o německé kultuře.

Pan kol. Kaizl již včera řekl, jak to stojí s tou jeho znalostí literatury. Já nepopírám, že umí číst a psát, ale pánové, jest viděti, že uměti číst a psát, ještě není býti kulturním člověkem. Já se konečně nedivím, pan poslanec patrně nemá pro svou politickou práci mnoho času čísti tlusté knihy, o tom není nejmenší pochybnosti a proto patrně, jak včera ukázal kol. Kaizl, nečetl ničeho, o čem zde přece s velikou smělostí mluvil.

Ale, pánové, já si jen dovoluji na něco jiného ukázati. Pan poslanec nás upozorňuje stále na Nitsche. Vždyť nás není potřebí na Nitsche odkazovati, vždyť to vidíme u těch pánů, co Nitsche udělal. To, co dělají dnes němečtí nacionálové u nás jest nepochopený nitschianismus, poněvadž každý si myslí, že jest "Übermensch", poněvadž každý mluví: Wir sind die Herren. (Výborně! Potlesk. )

Proto, poněvadž si Nitsche vážím, nerad bych o jistých věcech lehkomyslně mluvil, ale kdyby byl Nitsche zdráv, věřte, proti takovým učedníkům by Nitsche sám co nejvíce protestoval. (Výborně. )

Není nejmenší pochybnosti, že se o věcech kulturních mluví velmi povrchně. Asi tak, jako, když se říká, že stačí, by dítě chodilo 8 let do školy, do jaké školy, je lhostejno, ne snad, aby bylo skutečně vzděláno.

To jest povrchnosť našeho života, že ve formálním vědění hledá to hlavní. Ale kulturní život má jiné stránky. Jeho úplnosť já vidím v jeho opravdovosti, v jeho mravnosti a ušlechtilosti a já mám formálné vědění jen za cestu k dosažení tohoto ideálu.

Formálního vědění se dá dost snadno dosáhnouti, a nikdo nebude popírati, že německá věda ve formálním vědění zaujímá jedno z předních míst. Ale dobře řečník z velkostatku řekl, že konečně Němci to také všechno ze sebe nemají. O tom není nejmenší pochybnosti, že, co naučili jsme se od Němců, naučili bychom se také od jiných, a našli bychom velmi mnoho, čemu učili se Němci od druhých. V tom jest právě velikosť vědy, že není obmezena na jeden národ, a jest to skutečně protivědecké, když se takovým způsobem mluví o vyvýšenosti jedné vědy nad druhou.

Naopak každý opravdově vědecký člověk musí radostně pozdraviti rozvoj vědy každého národa, poněvadž jedině vědecká práce všech národů může nás dovésti tam, kam všichni musíme směřovati, k dostižení pravdy, pokud je to vůbec možná -; konečně co se týče vědy a literatury, my v Čechách s Němci přece sneseme srovnání, o tom není pochybnosti. Ale pánové z druhé strany skutečně příliš mnoho mluví o Němcích z říše. Jest to velmi příjemné, když se mohou odvolávati na duševní práci velkého národa německého. Jest to velmi pohodlné a nestojí to namáhání a tak jest možno, že dokonce p. poslanec za Teplice může mluviti o zářící německé kultuře, ačkoli on je jí nejméně vinen. Ale to přece nejde dobře, vždyť my nechceme a nemluvíme zde o rovnoprávnosti z celým německým národem z říše, nýbrž o rovnoprávnosti i rovnocennosti s Němci v království českém, a když měříme to, pak není nejmenší pochybnosti, že my toto srovnání s Němci skutečně sneseme.

Ale, jak pravím, kulturní život se nemůže posuzovati jedině ze stránky vědecké, kulturní život se musí posuzovati ze stránky mravní ušlechtilosti a opravdovosti života a v této věci já nechci srovnávati, poněvadž necítím se býti povolaným, abych o této věci mluvil a dovolte mi jen, abych Vás poprosil, byste si učinili srovnaní, ku př. mezi dvěma velkými slovanskými muži a mezi velkým mužem německým. - Srovnejte si Tolstoje, Dostojevskeho s Mommsenem! - Pánové, není nejmenší pochybnosti, že Tolstoj ani Dostojevský učeností nedosahují daleko Mommsena.

Kritika písma, jak ji podává ku př. Tolstoj, nesnese žádného srovnání s tou kritikou veškerých pramenů římských a římského Života, jak ji podává Mommsen. V učenosti není nejmenší pochyby, že nesnese veliký Tolstoj srovnání s Mommsenem. Ale, pánové, podívejte se na lásku k pravdě a spravedlnosti, podívejte se na jejich vášnivý odpor proti násilí a surovosti u Tolstého a Dostojevského a pak srovnejte to, co napsal Mommsen ve svém známém listě, vzpomeňte si na ta slova: "Und das zweite ist: seid hart! Vernunft nimmt der Schädel der Čechen nicht an, aber für Schläge ist auch er zugänglich". (Hlasy: Hanba ! Fuj!)

Pánové, tato slova řeřavým uhlím pálí každého Člověka, který má smysl pro humanitu, pro lásku k bližnímu a spravedlnost. To jsou hrozná slova, a ten, kdo je psal, nepomyslil, jak strašný budou míti účinek. Vy si stěžujete na násilnosti, já je odsuzuji a nebál jsem se mezi námi otevřeně říci, že odsunuji to, co se událo v Praze v posledních dnech, že z celého srdce odsuzuji každé násilí, ať jest ten, který je páše, Čech nebo Němec, ale když jsem to říkal, víte, co jsem slyšel ? Mommsen! Ano, jest to pravda, že bylo to hříchem a nesvědomitostí, když muž, takového vědeckého jména, kterého ctí jako vůdce celý vzdělaný svět, napsal tak hrozná slova. Čím výše kdo stojí, tím vyšší má povinnosti.

Jeho slovo jde dále, jde do mass a co tam nadělá, to jsme viděli. Musím to ovšem ke cti německého národa říci, že se našel mezi Němci někdo, kdo se dovedl proti tomu ozvati, v časopise berlínském "Ethische Cultur" napsal dne 27. listopadu prof. berlínské university Vilém Förster tato slova:

"Es wäre doch rathsam, einmal recht ernst darüher nachzudenken, wie viel unsägliches Elend solch' ein Wort, wie das von den Schlägen auf die Čechenköpfe, in Volksmassen der kämpfenden Nationalitäten anrichten muss. Wenn die Führer sich paroxistisch in Worten gebärden, dann gibt es unten eine Steigerung der niedrdigsten Brutalitäten".

Pánové, jestli že Vy zde pořád si naříkáte a stěžujete, nedivte se, když rady Vašeho velkého učence občas některé příliš ohnivé hlavy chtějí zkusiti také na Němcích. (Výborně, potlesk!) Běda tomu, od koho pohoršení pochází (Výborně!)

Každý, komu na tom záleží, aby náš národní boj nedošel až takového barbarství, jako jíž na mnohých úkazech vidíme, musí z hloubi srdce litovati, že se mohlo něco takového prosloviti, že se mohlo něco takového veřejně otisknouti.

Pánové, Vy pořád si stěžujete na to, co se děje proti Vám; jak pravím, nechci hájiti násilí, ale jenom nezapomínejte, co se děje z Vaší strany proti nám.

Vy mluvíte o vypleněných krámech. Než je to něco lepšího, když Vy ubožáky, kteří přišli k Vám vydělávati si chleba, vyháníte z práce, vyháníte z bytů, když je v zimě na ulici vyháníte. (Hlasy: Hanba!) To není ukrutnost ? A pak chcete mluvit o tom, že se Vám děje křivda?

Pánové, takovým způsobem nemluví, takovým způsobem nejedná ten, kdo chce, aby se naše poměry zlepšily.

Pánové, každý má povinnost, pokud s to jest a pokud to dovede vybízeti a nabádati k tomu, abychom konečně nehledali národnostní boj ve vzájemném se ničení a vyhlazování, neboť takový boj přímo odporuje každému křesťanskému duchu spravedlnosti a lásky k bližnímu.

Ale, pánové, co máme tu říci, když dneska ty křesťanské zásady nenalézají hlasatele ani mezi těmi, kteří nosí kněžské roucho. (Tak jest!)

Pánové, to co řekl dneska p. P. Opitz, to je totéž, co řekli druzí páni, jenže o něco méně ostrými slovy.

Pan p. Opitz se bál říci to, takovým způsobem mluviti o "Ausräucherung" anebo jak znějí podobné výrazy. Ale tím, že nám upírá všechno právo v tak zvaném německém uzavíraném území, staví se úplně na stanovisko, na kterém stojí druzí pánové, a to dojista není stanovisko křesťanské. (Výborně! Potlesk!)

Než pánové, dovolte mně ještě něco; když Vy mluvíte o své kulturní vyvýšenosti, tu již dovolíte mně říci, že zrovna tam, kde nejlépe člověk může stopovati kulturní život národů, kde shromážděni jsou volení jeho zástupcové, na své kulturní vystupování nemusíte býti tak příliš hrdi.

Pánové, já mám právo, abych promluvil o událostech na říšské radě, mám k tomu právo, poněvadž řečník, kterého si upřímně vážím, p. dr. Eppinger včera řekl, že předsednictvo jest tím vinno, co se dělo na říšské radě.

Na panu poslanci Wolfovi vlastně p. dr. Eppinper nejlépe mohl viděti, jak vypadala německá obstrukce. Ta malá otázka by snad postačila.

Ale bylo by to příliš snmární řízení, a proto dovolte mi, abych několik slov o té celé věci pronesl a to tím více, že se mi snad podaří Vám ukázati na jednu stránku německého boje proti nám, na jednu stránku, která mně vždy, jako každého pravdymilovného muže přímo urážela a sice - odpusťte mi tvrdé slovo na nepravdu (Hlasy: Jen ven s ním) skrucování a neupřímnosť, s kterou se líčily věci na říšské radě.

Není o tom, pánové, nejmenší pochybnosti, že charakteristikou obstrukce na říšské radě byla násilnost.

Pánové, nemusím Vás o tom příliš přesvědčovat, vždyť vidíte to již i zde, vždyť o tem není nejmenší pochyby, že to není nejslušnější formou opposice, když se na předsedovi sněmu, panu nejvyšším maršálku vynutí, aby k vůli tomu, že se něco na Příkopě stalo, přestal zasedati sněm! To není nejslušnější formou opposice.

Na říšské radě všichni ti, kteří o těch věcech mluvili, měli zvláštní názor o úkolech předsednictva. Když předsednictvo nevykládalo jednací řád obstrukci tak, jak chtěla, pak bylo to prostě násilím.

Konečně pánové, kdyby tímto zvláštním výkladem vyznamenávaly se jen strany nacionální, nedivil bych se tomu; avšak musím docela upřímně říci, že jsem byl velmi bolestně dotknut, když se strany umírněné nikdo ani slovem neobrátil se proti tomuto způsobu obstrukce i tehda, když vedla nejprudší boj na předsednictvo.

A když snad ochabovaly síly obstrukce, zrovna zástupci se stran nejumírněnějších se postavili po bok obstrukci a ty nejprudší rány zasazené předsednictvu šly s tak zv. nejmírnější strany. (Posl. Gustav Adámek: Lauter štátsráti). Není nejmenší pochybnosti, že scény v říšské radě přestoupily a převýšily všechno, co se kdekoliv v nějakém parlamentě dělo.

Ale bylo by největší nesprávností, kdybyste mluvili pouze o tom, co se stalo na konec, a nemluvili o tom, co se stalo dříve, než přišla lex Falkenhayn.

Vy jste rozbíjeli pulty. Vy jste páchali největší násilí. Vy chovali jste se takovým způsobem, že se musí člověk za to styděti, trhali zvonec předsedovi z ruky atd., a já to zcela otevřeně pravím, lex Falkenhayn nebylo nic jiného než povinnou sebeobranou vůči násilnictví. Mně nebylo milé, že se dostala policie do sála, nebylo to mou vinou.

Ano já musím pro svou osobu říci, že jsem co nejvíce usiloval o to, aby v parlamentě byla zavedena parlamentární stráž, bohužel nadarmo! Ale já pánové, já nejen že se neodříkám lex Falkenhayn, ale konstatuji, že byla naprosto nutnou, a že byla alespoň zrovna tak oprávněnou jako Vaše násilí parlamentární.

Kdyby nebylo oné nešťastné policie v sále, kdyby byla parlamentární stráž, o kterou jsem tolik prosil, já Vám za to račím, že byste byli v poslední den nevy. hráli, i kdyby musila celá levice ven V této věci mluvme zcela otevřeně a to proto, poněvadž vím, jak Vy byste s námi zacházeli, kdybychom my dělali to, co Vy. (Výborně! Potlesk. ) Vy byste dělali totéž, ale jistě byste nečekali 7 měsíců, Vy byste to udělali již za 14 dní.

Ovšem pánové. Vy mně snad řeknete, že jest to laciné podezřívání; ale já Vám to dokáži, co Vy byste proti nám dělali.

Pánové, v uherském parlamentě měli r. 1872 také obstrukci. Vládní strana chtěla opravu volebního řádu docela skromnou, a oposice chtěla všeobecné hlasovací právo. Tato oposice nedělala nic jiného, leč, že stále mluvila a dělala různé návrhy, o kterých se rozpředly debaty, podávala návrhy hlasování dle jmen a podobné; věci tedy, o kterých se skutečně může říci, že to byla legální forma obstrukce. Ona byla dokonce o mnohem duchaplnější, Lež Vaše obstrukce ve sněmovně, která celé měsíce nedovedla nic jiného dělat, než že jeden po druhém stále navrhoval jmenovité a tajné hlasování o peticích, (posl. Adámek: o tištěných peticích) a kdyby nebylo Vaší žurnalistiky, zejména hlavního Vašeho orgánu "Neue Freie Pr. " (Vašatý: židovská), která dovedla všecko opentliti, vysvětliti a udělati hezkým, na tuto neduchaplnosť byste byli musili zahynout.

Co pak jest to tak velké umění, státi a navrhovat podle jmen a tajné hlasování? Ale byla to "Neue Freie Presse", která byla zachránkyni, vůdkyni a konečně také vítězkyní v celé této věci.

A nyní, pánové dovolte, abych Vám přečetl několik míst o tom, jakým způsobem psala tato "Neue Freie Presse" o obstrukci uherské, (Hlasy: Nestojí to za to), Pánové, stojí to velmi za to, a jest to velmi poučné, poněvadž to ukazuje, co Vy byste nám dělali, kdybychom my takovou obstrukci byli prováděli Jak Vy byste mluvili o právu (posl. Vašatý volá: ty by nás všecky zavřeli).

Dovolte mi, a já si vyprošuji pozornost pro tuto věc, - abych Vám něco přečetl a Vy se podivíte, jak roku 1872 vypadaly ty věci skoro zrovna tak, jako r. 1897 a jako jisté věci zrovna tak se hodí na dnešní poměry, jako by bylo psáno o nich.

Ve čtvrtek dne 7. března 1872, píše se v jednné korrespondenci v Pešti:

Donnerstag, 7. März. Nr. 2707 (eine Correspondenz aus Pest. )

Es ist ein tiefherabwürdigendes Schauspiel, welches der Reichstag während der Wortdrescherei über den Wahlgesetzentwurf darbot. Nur der Euphenismus kann die letztere eine Generaldebatte und das Haus in welchem das geistlose Geplapper zwei Wochen dauerte, ein Parlament nennen. Wer nur irgend eine Empfindung für die Würde des Reichstages hat, fühlt sich tief beschämt und angeeckelt von der frivolen Zeitverschwendung, deren sich die beiden Linken in unverantwortlicher Weise schuldig gemacht haben. Selbst die niedrigsten Schmähungen müssen herhalten, um den Rest der Sitzung auszufüllen. So nennet Csanady die Deakistischen Abgeordneten "Betrüger" und "Ehrlose".

Pánové, my jsme slyšeli horší věci ale konstatuji: u nás se ani nemluvilo. To byla by ještě duchaplné u nás se jenom jmenovitě hlasovalo (Hlasy: Řvalo a nadávalo!) Hlavní a jedinou řečí bylo: Já navrhuji, aby se o této petici hlasovalo tajně, o tomto tajném hlasování aby hlasováno bylo jmenovitě a bude-li toto jmenovité hlasování zamítnuto, aby se hlasovalo o přečtení této petice jmenovitě.

(Posl. Adámek volá: A někteří poslanci ani to nedovedli! Herbstovi to musili napovídat!)

Ve čtvrtek, dne 7. března, se píše ve večerním listě "N. Fr. Presse" z r. 1872. následovně:

Die gestrige Sitzung des ungarischen Abgeordnetenhauses förderte das interessante Moment zu Tage, dass auch die gemäßigte Linke an dem allen Scham- und Anstandsgefühle mit Füßen tretenden Gebahren der äußersten Linken mitschuldig ist. Die TiszaPartei secundierte dieser mehr für das Irrenhaus als für das Parlament passenden Fraction in allen vom Zaune gebrochenen Streitfragen und misbilligte nur, dass die äußerste Linke ihre Absicht, das Wahlgesetz todtzureden ausgeplaudert habe.

(Posl. Adámek volá: Jestli pak to "Neue Freie Presse" uveřejní, že se to zde četlo?)

V pátek, dne 8. března 1872., v ranním listě jest konečně jeden veliký článek proti maďarské obstrukci a ten jest neobyčejně poučný (čte):

Jenseits der Leitha spielen sich im Abgeordnetenhanse Scenen ab, welche nach dem cynischen Eingeständnisse einer Partei, durch unablässiges Reden jede Gesetzgebung verhindern zu wollen, alles hintersichlassen, was jemals vor und hinter den parlamentarischen Coulissen gesündigt worden ist. Immer hat ein Parlament, sosehr es auch im Innern vom Coteriewesen zersetzt oder Zeuge des widerlichen Treibens einzelner Fractionen sein mochte, es für eine seiner ersten Aufgaben gehalten, jene äußere Würde zu bewahren, die dem Gesetzgeber so gut wie dem Priester unentbehrlich ist. So starke Nerven auch stets im ungarischen Landhause erforderlich waren, um die häufig wiederkehrenden, stürmischen, durch die Leidenschaftlichkeit des Volkscharakters verursachten Scenen zu ertragen, so verläugnet doch das gegenwärtige Gebahren der Opposition selbst das bescheidene Maß des in Ungarn gewahrten parlamentarischen Anstanden.

Man lachte darüber, wenn ein Kiß seine Reden über das Wahlgesetz ans Bibelcitaten zusammenklaubte, Csiky, Pattai oder Csanady, das schmerzdurchwühlte Herz in Klagen über das "verrathene Vaterland" zu erleichtern suchte, ein Madarasz, gesalbt wie ein Spartaner vor der Schlacht die Tribune bestieg, um 10 000 gegen den Ausgleich gerichtete Petitionen zu verlesen. Zwei Wochen lang verschleppte das ohne die Nationalitätenabgeordneten 32 Mann zählende Häuflein der äußersten Linken vom linken Centrum unterstützt, die zur geistlosesten Wortdrescherei herabgesunkene Generaldebatte über die bloß das Wahlverfahren regelnde Regierungsvorläge, um nun am Schlusse zu erklären, in der Specialdebatte denselben weitläufigen Phrasenapparat von § zu § zu entfalten und die Zeitvergeudung durch die Aufwerfung möglichst vieler Nebenfragen und die bei jedem Paragraphe wiederholte Forderung in namentlicher Abstimmung zu erheben.

Dadurch sott die für die Regierungsvorlage eintretende Majorität an dem Gebrauche ihrer Macht gehindert und ihr die Laune dieser einzigen Fraction aufgezwungen werden. Mit kindischem Trotze wird von dieser verkündet, dass nachdem aus der Einführung des allgemeinen Stimmrechtes nichts geworden, auch die deakische Majorität ihr Wahlgesetz nicht haben solle. Diese Empörung gegen das parlamentarische Majoritätsprincip wird von dem meuterischen Häuflein der Achtundvierziger mit forniell legalen Mitteln geführt, die fich auf die in der Geschäftsordnung verbürgte schrankenlose Redefreiheit stützen, und dieser Umstand verleiht eben diesem tollen Beginnen einen gefährlichen Charakter. Dasselbe schlägt dem ungarischen Parlamentarismus tiefe, vielleicht unheilbare Wunden, schädigt das Ansehen des ganzen Abgeordnetenhauses, also auch der Deakpartei, und der von oben getragenen parlamentarischen Regierung. Das parlamentarische System hat seit seinem fünfjährigen Bestände in Ungarn noch nicht so tiefe Wurzeln geschlagen, um die jetzt von frevelnder Hand dagegen geführte Debatte zu überstehen. Sobald es sich zeigt, dass der ungarische Reichstag in Pest nichts anderes ist als eine lärmende Comitatsversammlung der guten alten Zeit, in welcher Kehle und Faust den Ausschlag gaben, ist der ganzen gegenwärtig in Ungarn bestehenden Staatseinrichtung das Todesurtheil gesprochen.

Dem h rostratischen Beginnen der 48er steht die Deakspartei, wie es scheint, noch unentschlossen gegenüber. Die Gefahr erfordert eine rasche That, aber die Wahl der richtigen zeitentsprechenden Mittel ist schwer. Zumal die Opposition den Krieg gegen den Parlamentarismus mit der Kehle führt, liegt es nahe, diese Waffe durch die Anwendung gleichartiger Gegenmittel stumpf zu machen.

Indem man den Reichstag in Permanenz erklärt und auch Nachtsißungen abhält, würden auch die physischen Kräfte der 48er nicht auf die Dauer widerstehen können. Hunger und Ermüdung werden gewiss ihre bezwingende Macht auch an ihnen üben.

Zde se měla mučiti oposice "durch Hunger und Ermüdung". Neue Freie Presse jest proti rozpuštění parlamentu a praví: Die catilinarische Frechheit, mit welcher jetzt die Linke debütiert, wird durch die Entfesselung eines leidenschaftlichen Wahlkampfes potenziert meinem Reichstage auftreten Noch immer werden sich auch im künftigen Reichstage 20 Mitglieder finden, welche einen Antrag unterschreiben, für denselben der Reihe nach in tagelangen Reden eintreten und die namentliche Abstimmung durchsetzen werden.

Das tief gewurzelte Misstrauen und die von der Opposition eifrig genährte leidenschaftliche Verblendung der magyarischen Bauernmassen wird auch von dem Sturme der Entrüstung über die Schamlosigkeit der Opposition nicht weggefegt werden. Eine Generation, die einem Pattay, Csiky oder Madarasz bisher die Stimme gegeben, ist unverbesserlich Die Deakpartei kann die mit der Bildungslofigkeit Hand in Hand gehende Rohheit, die sich jetzt in den Reihen der Opposition gezeigt hat, nicht bändigen, sondern ihr nur die gefährlichste Spitze abbrechen. Das einzige Mittel, welches dazu führt, scheint uns die Einführung der Clotur zu sein.

Pánové, račte si teprve teď vzpomenouti, jakým způsobem bylo vyčítáno nám násilí, že jsme si dovolili večerní zasedání, jakým způsobem byla vyčítána předsednictva bezcitnost, že se bránilo pro pana poslance Lechera, když měl svou 12 hodinnou řeč.

V dalším čísle ve středu dne 13. března praví: