Abg. Wolf: Das ist mir ganz gleichgiltig.

Oberstlandmarschall (lautet): Ich lasse es nicht zu, dass man es eine Unverschämtheit nennt, wenn ein geschäftsordnungsmäßiger Antrag gestellt wird.

Der H. Abg. Dr. Mettal beantragt den Schluss der Debatte.

P. posl. dr. Mettal navrhuje konec debaty.

(Ruf: Das ist ein Schwindel!)

Žádám pány, kteří přijímají návrh p posl. dr. Mettala, by vyzdvihli raku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag des Herren Abg. Dr. Mettal annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

(Abg. Wolf ruft: Das ist ein abgekarrte tes Spiel! Das sind die Vermittler da drüben. Haben die vier Schwarzenberge auch gestimmt ? Große Unruhe. )

Oberstlandmarschall (läutet): Ich ersuche um Ruhe. In Folge dessen haben diejenigen Herren, welche für, und jene, welche gegen den Antrag eingetragen sind, sich je über einen Generalredner zu einigen.

Následkem toho náleží pánům, kteří jsou zapsaní pro a proti návrhům, by se sjednotili mezi sebou o volbě generálních řečníků. Proti návrhu jsou zapsáni páni poslanci: dr. Vašatý, hrabě Harrach, dr. Pippich, dr. Baxa, dr. Pacátk, Adámek, Špindler, dr. Dvořák, dr. Dyk, dr. Černohorský, dr. Kramář a Šťastný.

(Große Unruhe. Abg. Štefan Richter ruft: Das ist ja die Fortsetzung der Freiheit von Wien. Abg. Wolf ruft: Das ist eine Vergewaltigung. )

Für den Antrag sind eingetragen die Herren Abgeordneten Wolf, Stracke, Pergelt, Iro, Nitzsche, Steiner, Rohling, Schucker. Ich ersuche die Herren, sich über einen Generalredner zu einigen.

Abg. Wolf (ruft): So ein Antrag muss von den Großgrundbesitzern kommen.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Wolf hat nicht das Wort und ich ersuche ihn, sich zu beruhigen.

Abg. Wolf: Ich kann nichts dafür, wenn ich ausgeregt bin. (Lebhafte Heiterkeit. )

Abg. Prof. Röhling (ruft): Lassen Sie uns reden, wenn Sie Frieden sollen.

Oberstlandmarschall: Es ist mir mitgetheilt worden, dass als Generalredner für den Antrag der Herr Abgeordnete Strache bestimmt ist.

Bylo mi sděleno, že jakožto generální řečník proti návrhu byl ustanoven p. posl. dr. Kramář. Ježto posledně řečnil pan řečník pro návrh, dávám slovo p. generálnímu řečníku proti návrhu.

Slovo má p. posl. dr. Kramář.

Abg. Wolf (ruft): Kramář, ein Assistent des Abrahamowicz.

Oberstlandmarschall: Ich bitte, die Versammlung und Berathung nicht fortwährend zu stören.

Abg. Wolf (ruft): Bitte regen Sie sich nicht auf. Ich bitte, um Ruhe. (Abg. Wolf ruft: Ich betone nochmals, dass es eine Gemeinheit ist. Lebhafte Bewegung und Unruhe. )

Oberstlandmarschall: Herr Abgeordneter Wolf, ich bin genothigt. Sie abermals zur Ordnung zu rufen.

Abg. Wolf ruft: Ich danke bestens. Der Kramář, der Schinderknecht des Parlamentarismus darf nicht sprechen. Er soll hier's Maul halten)

Oberstlandmarschall (läutet): Ich muss bitten, keine unanständigen Ausdrucke zu gebrauchen.

Abg. Wolf ruft: Der Mensch hat das Recht verloren, in einer parlamentarischen Korperschaft zu sprechen. Ich darf hier sprechen. Aber, der die Schufterei des Abrahamowicz unterstutzt hat der gehört nicht ins Parlament.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Wolf hat nicht das Wort.

Abg. Wolf ruft: Ja, das weiß ich.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Dávám slovo p. posl. dru Kramáři.

Posl. dr. Kramář: Slavný sněme! Dojista žádný ode mne nebude očekávati, abych reagoval na to, co jste zrovna, velectění pánové, slyšeli od pana poslance Wolfa. (Volá se: Nejmenujte ho!) Já to pokládám pod svou důstojností. (Výborně ! Potlesk).

Ale pánové, než vykonám svůj úkol, abych mluvil o předmětu rokování, dovolte mně, abych několika slovy se zmínil o tom, co Jeho E. p. místodržitel v král. Českém měl za svou povinnost dnes odpověděti na dotaz p. posl. Wolfa.

Celé obyvatelstvo české, a já myslím také i mnozí Němci, kteří si přejí, aby v král. hlavním městě Praze byl pokoj a klid, uvítalo zápověď, kterou včera uveřejnilo policejní ředitelství.

Pánové, ne proto, že by v nás byl policejní duch, jak nám stale se vytýká, ne pánové, my dokázali jsme při jiných příležitostech, že nejsme jako jsou ti pá nové z druhé strany, kteří proti sobě nedají si líbiti ničeho, ale proti nám všechno mají za dobré, nýbrž proto, poněvadž nám na tom záleží, aby na ulicích pražských byl pokoj a klid, a hlavně proto, aby tento staroslavný snem království českého nebyl rušen pouličními výstupy. (Tak jest). Musím docela upřímně říci, že jsme se podivili odpovědi, kterou dal J. Exc. p. místodržitel. (Výborně. Tak jest!) Mezi spravedlivými lidmi, a mezi lidmi, kteří milují pokoj a pořádek, nebylo nejmenší pochybnosti o tom, že to bylo ne jen právem vlády, nýbrž i povinností vlády a mezi všemi jest jasno, že nebylo potřebí, aby Jeho Exc. p. mísitodržicí tak dlouze a široce před pany z druhé strany se omlouval. On konal prostě svou povin nosť a nic jiného a proto tak dlouhé a možná zbytečně dlouhé, omluvné řeči nebylo potřeba. Konečně nemám nic proti tomu, jestli p. místodržitel myslí, že k rozkvětu německé university v Praze jest potřeba, aby členové buršáckých spolků nosili čapky neb nenosili. Jest-li p. místodržitel má takové ponětí o vysokém učení německém, o jeho poslání a o tom, jak má výchovou působiti na studenty, to jest jeho věc, my mu to ponětí o německé universitě skutečně nezávidíme.

Tím dovolte, abych toto théma opustil a obrátil se k samému předmětu dnešního jednání.

Pánové, není nejmenší pochybnosti o tom, že jazyková nařízení, jak vydána byla vládou hraběte Badeniho, utvořila v této říši a nejen v této polovici říše, nýbrž i v celé monarchii situaci, o které se dojista nikomu nezdálo a nesnilo a kterou nikdo neočekával.

Na všecky poměry této říše měla jazyková nařízení fundamentální vliv. Jestli dobrý nebo špatný, o tom, pánové, nechci nyní souditi, ale jenom tolik podotýkám, že bývají v historii momenty, kdy ztrácí člověk pro vášně a bouře dne pochopení pro budoucnost. Pánové, já mylím, že jazyková nařízení nebyla vydána nadarmo, a že prospěch jejich uvidíme teprve později, až přejdou ty bouře dne. (Výborně!) Já, pánové, nemám ani za svou povinnosť, abych zde se pouštěl do právnických dedukcí o jazykových nařízeních. To pánové bylo již z naší strany učiněno důkladně a bude dojista ještě učiněno, poněvadž není nejmenší pochybnosti, že otázka jazykových nařízení nezmizí z denního pořádku této slav. sněmovny.

Pánové, dovolte mi jenom, abych se zmínil o jiné stránce jazykových nařízení, která jest mi přístupnější, abych dovolil si upozorniti Vás na jeden moment, který mluví pro jazyková nařízeni, na který po mém soudu ještě nebylo dosti poukázáno.

Vy víte, pánové, že největší gravame pánů z druhé strany proti jazykovým nařízením je to, že tím se ruší vlastně rovnoprávnost Němců z Cech s Němci ze Štýrska, Dolních a Horních Rakous nebo z Tirol. Pánové říkají, že nemohou připustiti, aby jeden Němec v Rakousku měl méně práv než druhý, a poněvadž nikdo nežádá od úředníků ve Štýrsku, Solnohradsku atd, by se učili česky, že nemůže také nikdo žádati od úředníků německých v království českém, aby mluvili oběma jazyky.

Jak pravím, pánové, já nebudu mluviti o právní stránce této věci, já chci jen ukázati na veliký ten rozdíl, který přece konečně jest mezi Němci v Čechách a mezi Němci, řekneme v alpských zemích, a ten rozdíl jest hospodářský.

Pánové, kdyby tak se ptal někdo Němců v alpských zemích chtějí-li měniti s hospodářským postavením Němců v Čechách, možná, že by Němci v alpských zemí řekli: Ano, my jsme ochotni měniti.

Což pak Němci v Cechách nemají ze své hospodářsky tak podivuhodné polohy ty největší prospěchy, může se jejich postavení hospodářské přímo srovnávati s postavením ubohých alpských sedláků, ku kterým příroda jest tak tvrdá a macešská ?

A tu přicházím k jednomu momentu, který ovšem pánové z německé strany přiznati nechtějí, a který zrovna pro celou otázku posuzování jazykových poměrů v Čechách má největší důležitosť.

Jak bylo možno. Že v německých krajích českých vyvinul se tak bohatý průmysl, jak bylo to možno, že německé kraje české jsou jednou z nejbohatších krajin v celém Rakousku?

To bylo jen tak možno, Že jejich horské okresy byly v jedné zemi, v jednom království s bohatými rolnickými kraji, že jim byla dána možnosť, by jejich průmysl se takovým způsobem rozvinul. Dokud ještě hospodářské poměry nebyly tak rozčleněny, dokud nebyly dopravní prostředky tak veliké, na jaký odbyt byli odkázáni ti, kteří začínali s průmyslem v německých krajinách?

Jen na odbyt v rolnických krajinách českých a bez toho odbytu nebylo možno, by se tak bohatá industrie v krajích německých rozvinula.

A, pánové, ta industrie sama nemohla růsti, kdyby nebylo přebytečného obyvatelstva českého z rolnického stavu, který přišel do německých krajin hledati práci.

Není nejmenší pochybnosti, že by o celém hospodářském rozvoji a postavení Němců v Čechách nemohlo býti řeči, kdyby nebyli v nedílném království s tak bohatými rolnickými kraji, jako jsou kraje české. S těmito výhodami jsou spojeny také jisté povinnosti, protože ti čeští dělníci a řemeslníci do německých krajin nešli na Žebrotu, nýbrž oni přišli tam pracovat, přišli tam dávati své mozoly, svou práci těm německým továrníkům, kteří pomocí jejich zbohatli. - Není na tom dosti, má se od těch lidí ještě žádati, aby jim obětovali ještě více, aby jim obětovali svou národnost! To není možno spravedlivě žádati.

Poměry hospodářské utvářily se takovým způsobem, že jest tu stálý příliv a odliv jedné národnosti do území druhé a naopak, a právě proto musí tu býti jazykové poměry jinak vyřízeny než někde v Tyrolsku nebo Švýcarsku.

Jižní Tyrolsko a severní Tyrolsko jsou dva různé světy. Kdo se poněkud tam ohlédl anebo tam žil, ten ví, že mezi jižním Tyrolskem a severním Tyrolskem skutečně jest asi ta jediná spojitosť že se obě dohromady jmenují knížecí hrabství Tyrolské. To jsou dva různé světy!

Aneb Švýcarsko, o kterém nám pan předřečník předčítal článek! Různé kantony švýcarské jsou docela samostatné hospodářské celky se svou vlastní hospodářskou strukturou, s tak silnou individualitou, že to, co jest u nás, proplétání jedné národnosti s druhou, není ve Švýcarsku, a není ani možná applikovati poměry švýcarské nebo tyrolské na naše. - A právě proto, že jsou v německých krajinách odkázáni přímo na příliv českého dělnictva a řemeslnictva, pravé proto jest jejich povinností, aby s tohoto hospodářského stanoviska a se stanoviska sociální spravedlnosti byla dána možnosť, aby české menšiny našly právo ve svém jazyku; a tu nestačí nějaká překládárna nebo tlumočník. - To nejde, takovým způsobem se upravení tak komplikovaných poměrů nedosáhne, tím spíše, že zde stojí slabý proti silnému, dělník proti továrníku. - Zde musí býti jiným způsobem pořízeno a postaráno o ty menšiny české a jejich jazykové právo, zde musí býti úředníci mocni českého jazyka, aby se mohli s příslušníky našeho národa domluviti a po bezprostředním, vlastním názoru rozsuzovati o svých žádostech a požadavcích.

Pánové, již z tohoto stanoviska není možná, abychom posuzovali takovým způsobem, jak to dělají jednotliví pánové z druhé strany, jazykové poměry. Tu, pánové, musíme upřímně říci, že když vzpomeneme všech těch řečí, které jsme slyšeli také zde na sněmu království českého, těch řečí pana Hallwicha, Russa, Fourniera, a když vzpomeneme té řeči, kterou mluvil jednou na říšské radě pan poslanec Bärnreuther, a když konečně vzpomeneme usnešení se moravského sněmu, že se má oběma jazykům na reálných školách učiti obligátně, pak, pánové, musíte mně přiznati, že nikomu ná mysli nemohlo tanouti, že by ustanoveni o dvojjazyčnosti úředníků mohlo vzbuditi tak strašnou bouři, jaká nastala po vydání jazykových nařízení.

V politickém životě může se chybiti někdy neprozíravostí nebo nedostatečným oceněním okolností, za jakých jisté nařízení vlády může přijíti k platnosti.

Ano, jest to možné, že může býti taková neprozíravosť, ale já konstatuji a musím dáti pravdě průchod, že v tomto případě tato neprozíravosť nebyla lehkomyslnou po tom, co jsme slyšeli mluviti o dvoujazyčnosti, o potřebě, aby Němec učil se česky. Očekávati se ovšem mohlo, že toto ustanovení jazykových nařízení vzbudí jistý odpor, ale také, že bude možno na základě tohoto nařízení dohodnouti se kladně a smírně o mír obou národností. A jestli, pánové, říkáte, že se mělo počítati s touto bouří, pak mohlo se to jenom tenkrát, když by možno bylo míti za politickou maximu v této říši, že se nesmí nikdy věřiti, co páni v daném okamžiku říkají. (Výborně! Tak jest!)

Pánové, jak jsem pravil, nechci mluviti o právní otázce jazykových nařízení, poněvadž, jak jsem řekl, jiní důkladněji o tom promluvili. Není o tom nejmenší pochybnosti, že v království Českém platná jest dvojjazyčnosť, ale nechci se této otázky dotýkati. Jenom bych prosil, aby pan předřečník p. páter Opitz nemluvil o rozhodnutí nejvyššího soudu. Já jsem sice právník, ale nedovolil bych si to.

Pan P. Opitz je výtečný muž, dokonalý řečník, (veselosť) ale pánové, že by rozuměl dokonale tak složitým otázkám jako tato, dovolte, abych o tom pochyboval. Myslím, že by bylo mnohem skromnější, kdyby se do takových věcí nepouštěl.

Já též nechci o tom mluviti a chci poukázati jen na jedno.

S druhé strany nám vytýkají jistou neskromnosť, neskromnosť v ohledu práv jazyka českého v tomto království.

Pánové, věřte mně, že já mám pro skromnosť v politickém životě velmi vyvinutý smysl, ale pánové, když někdo může vyčítati českému národu, když v tom království, které on založil, které po věky udržuje, chce, aby byli rovnoprávnými s Němci, když to nám může býti vyčítáno za neskromnosť, je to největší neupřímnosť a nespravedlivosť, kterou si vůbec nemohu představiti. (Výborně! Potlesk. )

A přece vždycky říkáme, že ačkoli jsme my historickými představiteli a nositeli jednoty tohoto království, ačkoli my jsme zde ve většině, přece chceme dáti svým německým krajanům plné a rovné právo. Pan kollega Kaizl mluvil včera o bílém listu. Tenorem jeho řeči nebylo nic jiného, než "co Vám, to nám. " Já ale musím upřímně říci, že jsme se naučili ke všemu takovému nabídnutí býti velmi skeptickými, neboť jestli pánové s druhé strany by dnes přistoupili na to "co Vám, to nám, " pak nevím, co budou chtíti zítra.

Dříve snad ještě říkali: chceme míti rovné právo v království Dnes chtějí míti rovné právo s alpskými Němci. (Výborně. ) Včera jsme slyšeli od p. posl. Leitnera to, že dokonce ještě není dosti, naopak, oni že se musejí starati, aby v Cechách Polák a Slovinec nemusil dávati svá podání úřadům jazykem českým. Když to takovým způsobem půjde dál, pak se, pánové, z toho začarovaného kruhu nikdy nedostaneme.

Ne pánové, já tomu nevěřím, že by se pánové z druhé strany cítili ve své duši tak ukřivděnými, že by skutečně věřili tomu, že se jim stala křivda, že se jim stalo bezpráví.

Pánové, tomu mohou jen věřiti, kteří jazyková nařízení nečtli, kteří jich neznají, a bohužel pánové, takových mnoho jesti mezi lidmi, kteří zde sedí na těchto lavicích a dlouhými řečmi burácejí proti nařízením vlády a proti nespravedlivosti národa českého, že takovým způsobem dovolil utiskovati stará a odvěká práva Němců.

Pánové, je tomu právě několik minut a slyšeli jsme od p. posl. Opitze, že Němci v Čechách ve svých krajích musejí mluviti v soudu skrze tlumočníka, (Veselosť), to je přece úžasné tvrzení a takovým způsobem se agituje v alpských zemích, to jest ta stálá nepravda, stálý klam. Takovým způsobem se pobuřují ti, kteří posud stáli na křesťanských zásadách spravedlnosti k národům.

A, bohužel, z nich ti, kteří nosí knězský háv a takovým způsobem bouří, takovým způsobem klamou veřejnost, se nejvíce proti té křesťanské zásadě prohřešují (Výborně! Bojí se o mandát!)

Ne, pánové, zde není boj o právo, o rovnoprávnost národů, zde je boj o nadvládu Němců v této polovici říše. (Výborně. Tak jest!)

lánové, jazyková nařízení jsou pouhou záminkou, aby se konečně podařilo rozeštvati všechny Němce v této polovici říše.

Tak vypadá ve skutečnosti boj proti jazykovým nařízením! I dokonce ti, kteří jsou umírněnější a spravedlnější, dobře vědí, že by vítězství těchto stran musilo býti koncem Rakouska. Neboť my to opakujeme stále a ještě předevčírem řekl to kolega Pacák: Rakousko nesmí býti německým, jako nesmí býti slovanským, jedinou podmínkou trvání tohoto soustátí jest spravedlnost ke všem. Jest to jeho podstata a v tom momentu, když by se stalo této zásadě nevěrným, v tom též okamžiku ztratilo by všechny podmínky své existence. (Potlesk! Výborně!)

(Dr. Vašatý: Jen že pořád se tak jedná, aby je ztratilo, s hůry zrovna se tak jedná!)

Jest pravda, jsou mezi Němci takoví, kteří to uznávají, ale bohužel jsou slabí!

Ženoucím proudem německé politiky jest dnes germanismus. (Tak jest! Výborně !)

Jazyková nařízení jsou pouhou záminkou velmi pohodlnou, poněvadž jich nikdo nečetl, poněvadž mohou alpským Němcům namluviti, že zde v Čechách musí se každý Němec učiti česky a jak jsem slyšel, že v Teplicích po sjezdu tvrzeno, že Němci ani na ulici nesmí německy mluviti.

Otěže v rukou mají p. "Wolf, Schönerer a Iro, a kam pod jejich bičem letí spřežení, zbytečno mluvit. (Výborně! Tak jest!)

Tito chtějí mluviti o tom, že musí apoštolovati v alpských zemích, apoštolovati tam ve smyslu německé myšlénky.

Jestli kdy to bylo pravdou, že nebylo apoštolováno ve smyslu lásky a smíru, nýbrž nenávisti, jest to pravda v tomto případě Každý, kdo zná trochu rozvoj událostí v říši, musí děkovat, že se ještě v alpských zemích udrželo tolik citu spravedlnosti, tolik opravdu křesťanského citu a vědomí, že národnostní boj, nemá-li se státi barbarstvím, nemůže se spojovati s plemenným záštím a utiskováním jednoho druhým, nýbrž že jedinou zásadou národnostního boje může býti rovné právo všem a spravedlnosť a my bychom musili toho litovati ne v zájmu svém, poněvadž my konečně o svou existenci se neb jíme, i kdyby celý národ německý sestával ze samých Wolfů a Schönererů, my se o ni báti nemusíme (Posl. Anýž volá: Němci nejsou samotni jediným národem v Evropě', nýbrž musilo by nám toho býti líto v zájmu této polovice říše, v zájmu humanity, kdyby i ta spravedlivá čásť Němců alpských podlehla tomu hříšnému chauvinismu.

Pánové! Vždyť jest to systematickým klamáním veřejnosti, co se děje.

Ptám se Vás, kteří ne patříte k národně rozhodným stranám, kdo může mluviti o tom, že existence Němců v Čechách jest (hrožena? Co pak každý neví, že Němci v "uzavřeném území" jsou hospodářsky silnější a Češi hospodářsky slabí? Ale jedná se o něco jiného. Rovnoprávnost v Čechách jest překážkou tak z v. asimilačního procesu (Výborně!) a proti tomu vede se boj. Pánové s druhé strany cítí, že nebudou moci dále ulačovati, a mluví proto o tom, že jsou utlačováni, oni vědí, že nebudou moci tak snadno germanisovati, a proto mluví o tom, že jsou čechisováni. (Výborně! Potlesk. )

Já bych řekl něco jiného. V tomto národnostním boji v Čechách jde o něco jiného, jde ne o existenci Němců, nýbrž o existenci českých menšin.

Pánové, bohužel, musím to doznati: Němci mají tolik prostředků a takový způsob rozšiřování svých politických názorů, že dovedli rozšiřovati všude tam, kam jde až německy psané slovo, klamné mínění o tom, co se zde děje v této polovici říše. Pánové, ovšem bohudíky, ono to s tím německým jazykem není tak zlé, - jak tvrdil pan předřečník, důstojný pan P. Opitz. On řekl, že německá řeč jest takovou, že s ní může po celé Evropě cestovati.

Jak se zdá, pan poslanec Opitz toho ještě nezkusil, neboť kdyby zkusil cestovati po Evropě se svou němčinou, možná, že by se mu stalo, že by se s ní ani v německých krajinách nedorozuměl. (Veselost. )

Ale dojista, kdyby přišel za hranice německého jazyka, jsem pevně přesvědčen, že také tam by pocítil velké obtíže. (Tak jest! Veselost. )

Tedy, bohudík, nebylo to možné, aby jako dříve kdysi bývalo, zejména německá žurnalistika šířila o nás a o tom celém boji tak klamné zprávy jako dříve po celé Evropě.

Není ale nejmenší pochybnosti, že se jim podařilo dostati na svou stranu a přivésti k různým prohlášením kruhy, které jsou vážné a kde to já upřímně lituji.

Pánové, mám před sebou prohlášení 837 professorů německých universit v říši. (Posl. Vašatý: Slyšte, slyšte, to jest povážlivé !)

Pánové, mně jest líto, ze srdce líto, že se podařilo takovým způsobem klamati kruhy takové, jako jsou řádní professoři německých universit.

Mně jest to tím více líto, poněvadž mezi těmi, kteří tuto listinu podepsali, jsou také moji učitelé a - odpusťte mně - tu osobní vzpomínku - kterým vždy budu vděčen za to, čemu jsem se od nich naučil. Mně jest jich tím více leto, že podepsali věci, o kterých neměli ani ponětí, kterým sami nemohli věřiti a které jsou naprosto nesprávné. - Dovolte jen, abych to dokázal.

V tomto prohlášení jest řečeno následovně:

(čte):

"In dem großen und schweren Kamps, den die Deutschen Oesterreichs um ihre nationale Existenz und berechtigte Stellung in dee alten von ihnen geschaffenen und in erster Linie durch ihre Kraft erhaltenen habsburgischen Monarchie zu kämpsen gezwungen sind, hat die Prager deutsche Universität, die älteste deutscher Zunge (Rufe links: es ist so, es ist thatso!) mannhast das Wort ergriffen, um aus gesttzlichem Wege auf die großen Gefahren, die ihrer uralten Stätte deutscher Wissenschaft, dem ganzen deutschen Volksthum in Böhmen und Mähren drohen, aufmerksam zu machen".

Velectění pánové! Nebudu mluviti o tom, je-li zde existence Němcův ohrožena nebo ne, a konečně neměl bych to professorům německých universit opravdu za zlé, že tak tvrdí, neboť když slyší takový křik, takový nářek ze všech německo nacionálních listů, pak se nedivím, když páni, kteří jsou ve svém obyčejném životě politiky poněkud vzdáleni, dají se v této příčině klamati.

Ale, pánové, co není možno snésti klidně a proti čemu se musí protestovati, jest okolnost, že 837 řádných professorů německých universit podepsalo naprosté historické nesprávnosti, které by, pánové, nemohl podepsati žádný gymnasista. (Výborně !)

Dovolte, abych věc, kterou tvrdím, dokázal. Vy víte, pánové, co se mluví o universitě v Praze. Vy víte, že se tvrdí, jakoby Karlo-Ferdinandská universita v Praze byla první universitou německou. Pánové, není o tom nejmenší pochybnosti, že byla první universitou ne německé, nýbrž římské říše.

Pánové, jest to obyčejná historická nepřesnosť, že se pojmy našeho věku přenášejí na pojmy historické, a že se mluví o německé říši, kdežto se přece historicky má mluviti jenom o říši římské. Tedy o tom není nejmenší pochybnosti, že byla Pražská universita první universitou říše Římské. Ale já bych to odpustil, kdyby němečtí páni professoři podepsali prohlášeni, že to byla "die erste Universität Deutschlands".

Ale, pánové, jak mohou podepsati "erste Universität deutscher Zunge", to jest přímo nepochopitelné. Vždyť se na té universitě v Praze přednášelo latinsky, vždyť pánové, zrovna tenkráte, když v celé Evropě nastalo nové hnutí humanismem, povstala přímo nenávist k národním jazykům, a nenávisť ta byla také silně vyvinuta v Němcích proti německému jazyku.

Reakce proti latinským universitám začala teprve koncem 17. století; teprve r. 1694. byla založena universita v Halle, odkud vyšel popud k tomu, aby byly university německé, a trvalo to, pánové, celých 100 let skoro, než to u Vás bylo provedeno.

První professor vůbec, který německy mluvil a na universitě německy přednášel, byl Karel Jindřich Seibt, který byl ustanoven r. 1763. pro německý jazyk na universitě pražské, a bylo teprve roku 1784. a sice 29. července, kde novým studijním řádem Josefa II. byla na universitě zavedena jako vyučovací a přednášecí řeč německá. Na theologické fakultě však byly přednášky také české. Již v době Josefínské se ukázala potřeba přednášeti také česky i byli tady tak zvaní "praktičtí professoři" českého jazyka. Za Leopolda II. pak přistoupila k tomu professora českého jazyka.

A jest to možno, aby 837 řádných professorů německé university, mezi kterými jest tolik a tolik historiků, mezi nimiž jsou učenci, kteří se o nějakém puntíčku nebo čárce budou do krve hádati, kterým jest pravda vědecká nade všecko, kteří opravdu celý svůj život věnují hledání pravdy, jest možno, aby tito němečtí professoři podepsali takovou věc? Buďto to nečetli a někdo jim dal něco in bianco podepsati, co podepsali, anebo to četli, a potom jest to tím horší. (Výborně!)

Pak jest viděti, jak politika kazí dobré mravy; a jak pánové je kazí i v takových kruzích, kde by se to dalo nejméně očekávati.

Dovolte mi, abych vyslovil svou lítosť, že my všichni, kteří na německou vědu pohlížíme bez předpojatosti a s úctou, dožili jsme se takového sklamání, že mužové tak úctyhodní dovedou podepsati takové prohlášení.

Druhá věc, pánové, jest něco, co se týká našich pánů z druhé strany, kteří vždy s takovou emfasí tvrdí, že to byli Němci, kteří založili říší, ji udržovali a udržuji.

Pánové, že páni profesoři německých universit nevědí docela dobře, jak bylo založeno Rakousko, jest také podivné, ale konečně jest to věc, kterou jim může člověk odpustiti spíše než to, když ukazují v samé historii university takovou neznalost. A přece víme to velmi dobře, jakým způsobem byla tato říše založena. To bylo dobrovolným volením Cechů a Uhrů, že tato říše povstala. Velectění pánové, přece mi přiznáte, že v tomto spojení rakouských zemí alpských a zemí koruny české s bohatými Čechy, s Moravou a bohatým Slezskem, pak Uherska, předce alpské země a země německé nebyly nejsilnější. Jestli Vám toto nestačí, dovolte, abych Vám ukázal alespoň jeden rozpočet přímých daní z minulého století. Byl jsem ovšem v této příčině na rozpacích, co Vám mám ukázati, poněvadž jsou tu okolnosti, které srovnání stěžují, různými válkami přibylo území a ubylo ho, zejména Slezsko, a proto vzal jsem pro demonstraci toho rok 1748.

Území rakouské bylo bez předního Rakouska, t. zv. Vorderöstereich, asi to samé, jako je nyní. Tenkráte byl postaven veškeren systém berní na nové základy, a tu lehko můžeme souditi o tom, mnoho-li přispívali k potřebám říše Němci, mnoho-li Slované a mnoho-li Uhři.

Podíváme se na tz. Vorschreibung 1784 für das neue System. Mluvím tu jen o přímých daních, poněvadž o nepřímých daních mluviti je zbytečno; neboť víte dobře, že nepřímé daně nesou široké vrstvy lidové. Poněvadž veliká většina obyvatelstva byla česká, slovanská a maďarská proti německé menšině, tedy v příčině té nemůže býti nejmenší pochybnosti, kdo nejvíce platil. U přímých daní mělo se to následovně:

Uhry samotny platily 2, 447. 772 zl., Sedmihradsko 721 832 zl., Banát temešvárský 355. 036 zl., Slaronsko a Syrmie 100. 832 zl., a Vojenské vesnice t. zv. Militärdörfer 30. 000 zl., tedy platily uherské země dohromady 3, 655. 473 zlatých.

Nyní, velectění pánové, si vezměme německé země, a budu dokonce tak generosní, že k německým zemím připočítám Krajinu i jižní Štýrsko a Korutany, které zejména v minulém století byly slovanštejší, než nyní, poněvadž teprv hlavně během minulého a tohoto století germanisace v této zemi postupovala. Tyroly platily 100. 000 zlatých, Vorderöstereich