pak teprve můžete něco říci, wer hat geholfen. "

My jsme na tom stáli, že má býti ona stráž, která má býti připuštěna do parlamentu, označena co stráž parlamentární. (Tak jest!)

Pánové, to jsme my Žádali, a Že tam jako parlamentní stráž byla puštěna policie, to se poděkujte svým spojencům, sociálním demokratům, kteří šturmovali praesidium, Bernerovi et cetera. (Hlas: Dr. Lang hat sie hineingeführt. ) Ano pánové, já vám to nepopírám (Hlasy: Když se staly tam zločiny! Dr. Černohorský volá: Měli je dáti do blázince! Das ist schwer zu entschuldigen ! Hlas: Tam byli zločinci!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, aby nebyl řečník přerušován.

Dr. Pacák pokračuje: Já jsem své stanovisko již označil.

My Slované jsme byli pro Vás vždy dobrým materiálem. Vy jste dělali, co jste chtěli a vyhlásili jste za svobodu, co Vy jste chtěli, a my mlčeli. To nyní už nepůjde. Na tom stanovisku nyní nestojíme. Když budete násilně jednati, musíme násilím odpovídati, zbraň proti zbrani. Měli jste bojovati zbraní ducha a ne násilností, na Vás padá vina. Pánové, to jest rozdíl mezi Vámi a námi. My Čechové a Slované chceme spravedlnost (Dr. Brzorád volá: Pro všecky!) nejen pro nás, my chceme spravedlnost pro všecky národy (Katzewendel: Föderalismus ! Autonomie wollen wir auch. ) V této chvíli se jedná o to, zdali tato říše, může setrvati přesně centralisticky semknuta, anebo zdali se má přeměniti v autonomistický stát.

To Vy dobře cítíte, Vy vidíte, že jest tato chvíle historický moment, že skutečně jest v této chvíli možno, že státní organismus změní a proto ten Váš křik. Na jedné straně stojí Slovanstvo, na druhé Germánstvo.

Ale pánové, s námi stojí i lidé němečtí spravedliví, kteří uznali, že v Rakousku nemůže býti hegemonie Němců, nýbrž spravedlnosť ke všem ostatním národům. Ale pánové, dovolte mi říci: Mezi námi a Vámi může se státi

smír ohledně otázek jazykových, ale jen spravedlivý smír, avšak ten boj mezi autonomií a centralismem bude dobojován a musí býti dobojován, já doufám, že bude dobojován v zájmu této říše.

Velmi mnoho bych zde ještě měl uvésti, ale čas valně pokročil. Volá se: Deutsch reden! Pánové, to Vám neudělám, abych v českém sněmu mluvil německy.

Velectění pánové! Dovolte mi, abych přikročil k jedné věci a to té, o kterou se vlastně jedná, totiž k jazykovým nařízením.

Pan posl. Opitz pravil, že prý jazyková nařízení a návrh p. hraběte Buquoye mu přicházejí tak, jako když někdo někomu vezme kabát a láká ho pak do nějakého místa, aby s nim jednal, jak mu kus toho kabátu má vrátit. Když p. posl. Opitz takovou průpověď učinil, tu bych se ho ptal, aby mi řekl, co se nařízeními jazykovými německému národu vzalo, jaký kabát mu byl vzat.

To jest zajímavé u Vás, kdykoliv se mluví o jazykových nařízeních, že vždycky jim nadáváte, ale věcně nemůžete pranic pronésti. Když jazyková nařízení čtete, nemáte tam řeč ani o němčině, ani o češtině, tam jsou naprosto spravedlivě stín a světlo rozděleny. Kdybyste v létě byli svému lidu řekli, co je obsahem těch nařízení, tu jsem přesvědčen, že by tento boj nebyl býval. Ale když jste německému sedláku řekli, že vláda vydala nařízení, že se musí nyní učiti každý sedlák česky, když jste mu řekli, že před soudem každý sedlák musí mluviti česky, tu se

nosti teto říše, ale Vy chcete hegemonii. Vy tvrdíte, že jen hegemonie Němců může Rakousko spasiti (Hört! links. ) A to není pravda. Když pravíte, že my Vám máme dáti pokoj, především Vy dejte pokoj Vy pokoj nedáte, poněvadž myslíte, že rozboříte říši do základů, že se Vás budou báti a že Vám vyhoví. To by se státní moc velice velmi mýlila, kdyby Dám vyhověla, my bychom musili Vás nápodobiti, poněvadž by se dokázalo, že v Rakousku nerozhoduje právo, nýbrž jen křik. (Výborně !)

Pánové, dnes se nejedná o boj stran jazykových nařízení; proti sobe stojí v této chvíli - a to Vy mně přiznáte - dvojí politický svět a dvojí národní svět. Na jedné straně stojí tábor autonomistů a na druhé straně stojí tábor centralistů. (Dr.

nedivte že lid Váš zuřil. (Volá se: "Das ist dummes Zeug !")

To se řeklo, mám k tomu doklady a kdybyste chtěli, předložím je.

Velectění pánové, dovolte mi, abych jen ještě k jedné věci poukázal a pak skončím. Jeden z pánů kollegů, myslím, že to byl p. kol. Funke - poukázal na to, že prý rozhodnutím nejvyššího soud ního dvoru jsou jazyková nařízení zrušena. Velectění pánové! Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru se týkalo jednoho případu Chebského, kde český advokát chtěl na německou žalobu odpověděti česky, bylo mu však v tom zabráněno. Stěžoval si u vrchního soudu zemského ten připustil češtinu, a nejvyšší soudní dvůr, patrně složený ze stoupenců Vašich (obrácen k levici) rozhodl, že vedle § 13 soudního řádu není v Chebu "landesüblich" česká řeč. Pánové, tento boj byl již bojován v letech osmdesátých a tenkráte stalo se podobné rozhodnutí nejvyššího soudu, ale pak byl plenissimárním rozhodnutím opak toho vyřknut. To rozhodnutí, o kterém se zmínil p. kollega Funke, stalo se za ministerstva Badeniho, a jsem přesvědčen, že bude museti býti také opraveno plenissimárním rozhodnutím. poněvadž jest nesprávné. (Abg. Dr. Schücker: Das war eine Plenarentscheidung. )

Když pan kollega Schücker praví, že to bylo plenární rozhodnutí, pak to bylo právě rozhodnutí v jednotlivém speciálním případě a nebylo to plenissimární rozhodnutí, nebylo to principielní rozhodnutí. Dovolte mi, abych jednu věc u vedl. Že § 13. dosud platí, o tom nepo chybuje nikdo, poněvadž, když se sdělal nový soudní řád, byl zachován. Ale když r. 1787 nový civilní řád sondní vyšel, tu tázal se appelační soud český do Vídně nejvyššího soudu o jeho dobrozdání, pokud se týče výkladu § 13. a nejvyšší dvůr soudní zaslal appellačnímu soudu českému rozhodnutí pod 22. dubnem 1803 čís. 1192,

ve kterém praví - odpísťte, mám to jen německy, přečtu to tedy německy: "dem Appellationsgerichte wird auf den Bericht vom 24. März bedeutet: Es unterwaltet kein Anstand, dass nach Weisung des § 13 der Gerichtsordnung einem jeden Kläger freisteht, seine Klage in der gleichen landesüblich deutschen und böhmischen Sprache einzubringen". atd.

Prosím, pánové, to jest v celé zemi.

Prosím, pánové, tu vidíte, že toto rozhodnutí nejvyššího soudu jest i proti jeho autentickému výkladu samému, jejž r. 1803 článku 13. dal. Já jsem přesvědčen, že v té věci stane se v brzku náprava.

(Dr. Schücker ruft: In Eger war niemals die tchechische Sprache Landessprache!)

Dovolte, pánové, abych skončil. Já vítám jednu řeč, která byla zde promluvena a také potírána ze strany německé, nám ale byla sympatická, a sice řeč hraběte Sylva-Taroucy, a to z toho důvodu, že ti pánové se postavili na stanovisko jednoty království českého, úplné rovnosti a rovnoprávnosti a na zásadách, že každý Čech v celé zemi musí nalézti právo ve své řeči u všech státních úřadů. To jest stanovisko spravedlnosti, a když stojí obě strany tohoto slav. sněmu a budou státi na tomto stanovisku, jsem přesvědčen, že také spravedlnost v Cechách dostane se k platnosti. Vzdor těžké době a vzdor všemu, jsem přesvědčen. Že naše právo zvítězí, kdyby třeba panoval proti nám i furor největší a největší boj mezi námi, poněvadž na naší straně jest spravedlnost a spravedlnost vždycky vítězí! (Výborně! Hlučný potlesk. - Řečníku se blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Než dám závěrečné slovo panu navrhovateli, dovoluji si oznámiti, že se přihlásili k věcným poznámkám někteří řečníci.

Bevor ich dem Herrn Antragsteller das Schlußwort ertheile, habe ich dem hohen Hause noch mitzutheilen, dass sich einige Herren zu faktischen Berichtigungen am Schlüsse der Debatte dos Wort erbeten haben.

Ich möchte in dieser Beziehung aus die Bestimmung der Geschäftsordnung hinweisen, welche dahin lautet: "Zu kurzen Berichtigungen von in der Debatte behaupteten Thatsachen hat der Oberstlandmarschall auch nach Schluß der Debatte das Wort zu ertheilen. "

Dovoluji si za tou příčinou upozorniti, že dotyčné ustanovení jednacího řádu zní:

"Nejvyššímu maršálkovi náleží, aby také po skončeném již rokování udělil slovo ku krátkým opravám věcí, které byly mezi rokováním tvrzeny. "

Žádám tedy pány, by ráčili se obmeziti na krátké opravy věcí, které byly tvrzeny.

Ich ersuche die Herren, welche sich zu faktischen Berichtigungen gemeldet haben, sich hiebei aus wirklich kurze Berichtigungen der im Laufe der Debatte vorgebrachten Thatsachen zu beschränken.

Die Herren, welche sich zu thatsächlichen Berichtigungen gemeldet haben, sind nachfolgende:

Pánové, kteří se přihlásili k faktickým poznámkám, jsou: p. posl. dr. Klouček,

Herr Abgeordneter Dr. Funke, Herr Abgeordneter Prade, Abg. P. Opitz, Herr Abg. Dr. Pergelt, Herr Abg. Peschka.

Dávám slovo panu dru. Kloučkovi ku krátké věcné opravě.

Posl. dr. Klouček: Pokládám za svou povinnosť, podati opravu proti řeči posl. Wolfa a zejména proti jeho tvrzení, že národ český jest méně cenný. Divím se skutečně, že právě pan posl. Wolf to byl, který tuto méněcennosť sem a nejenom sem, nýbrž i do vídeňského parlamentu zanesl, onen poslanec, který má co děkovati, že vůbec nastoupil dráhu poslaneckou a že byl jako koryfej světu objeven, jen pomocí českých voličů trutnovských a poličských.

Možná, že v tom, že čeští voličové jej volili, shledává tu "Minderwerthigkeit".

Já protestuji proti tomu názvu a neberu jej vážně proto, poněvadž pan posl. Wolf již dříve, než tento výrok učinil proti národu českému, učinil tentýž výrok proti svým pánům soukmenovcům.

Jak známo, ucházel se posl. Wolf za poslance ve skupině venkovských obcí Vrchlabí a spojených obci. Tenkráte propadl proti poslanci Hallwichovi a tu on to byl, který podal na tento slavný sněm protest, ve kterém praví dle zprávy sepsané ne nějakým Čechem, nýbrž slovutným panem poslancem dr. Reinigerem, výslovně, proč ten protest sám podává a proč nemohli jej podati spolu voličové. Praví doslovně v dotyčné zprávě, kterou si dovolují s dovolením Jeho Jasnosti nejvyššího pana maršálka citovati:

Karel Heřman Wolf, jenž sám není voličem ve volebním okresu, o který se jedná, uvádí k odůvodnění své legitimace k podání protestu, že jest proti kandidátem dr. Heřmana Hallwicha a že jedná k vyzvání a jménem četných voličů tohoto okresu, kteří se sami nemohou podepsati, poněvadž jest oprávněná obava, že při známém terrorismu jeho mocných politických odpůrců v tomto volebním okresu, mělo by to za následek neúprosné stíhání a pronásledování podepsavších v každém, jmenovitě hospodářském směru.

A aby tedy rozuměl velebný pán Opitz, co zde stojí, dovolím si též německy přečísti, co doslovně psal pan H. Wolf, nynější vůdce Němců, o svých soukmenovcích, nikoliv o Češích, jakým způsobem oni proti němu vystupovali, že se nesměli voličové opovážiti ani podati protest.

"In diesem Proteste, zu dessen Erhebung sich Karl Hermann Wolf, der für seine Person in dem fraglichen Wahlbezirke Wähler nicht ist, als Gegenkandidat des Dr. Hermann Hallwich und mit der weiteren Angabe legitimiert, er handle im Auftrage und im Namen zahlreicher Wähler diesem Bezirkes, die sich selbst nicht unterzeichnen können, weil berechtigte Ursache zu der Annahme vorhanden ist, dass dies bei dem notorisch herrschenden Terrorismus (To je ten terrorismus Váš) seiner politischen einflussreichen Gegner im Wahlbezirke die unnachsichtliche Bekämpfung und Verfolgung der Unterzeichner in jeder, insbesondere wirtschaftlicher Hinsicht nach sich ziehen wird - werden folgende Behauptungen aufgestellt. "

Pánové, když tohle napsal pan Wolf, nebylo to letos, nýbrž v roce 1895, a když to napsal o svých soukmenovcích, nemůžete se diviti menšinám, jakému terrorismu podléhají, když jsou to menšiny národně různé, ne snad jen politicky různé, když Němci sami mezi sebou takový terrorismus provozovali.

Je tudíž prosba má, kterou vznáším na Jeho Exc. pana místodržitele, odůvodněna, když žádám, aby aspoň polovinu policejní ochrany poskytl též našim menšinám, jakou poskytuje pražským couleurům. (Výborně !)

Ostatně pánové, já so dosud těm pánům divím, kteří Wolfa tak pronásledovali, kteří takovým způsobem, proti němu vystupovali, že jsou dnes šťastni, když mohou alespoň lem jeho togy tribunské políbiti a jeho rozkazy přijímají.

Já protestuji a opravuji věcně a konstatuji, že národ český miloval svobodu, a vždycky ji miluje a podal o tom důkaz opětně na osobě Wolfově.

Když se "Wolf ucházel o mandát ve Vrchlabí, měl 14. listopadu řeč.

(Rufe: Er meint die Landtagswahl. Abg. Wolf: Er soll deutsch reden, dass man ihn versteht, das ist doch unsinnig, Jemanden in einer Sprache anzugreisen, die man nicht versteht)

a co udělali jeho šťastnější, dnes pod jeho komandem stojící stoupenci ? Oni jeho řeč udali státnímu návladnictví jičínskému, a pan Wolf byl na udání těchto stoupenců pohnán před porotu jičínskou. A co udělala porota? Ona potlačila v sobě záští kmenové, ona se postavila na mravní vysoký pidestal spravedlnosti a svobody a jednohlasně jej propustila z obžaloby.

(Rufe: Das ist doch selbstverständlich)

Tak jednala česká porota, kdežto v letech sedmdesátých německé poroty, před něž byli hnáni naši čeští redaktoři, šmahem tyto odsuzovala. Taková jest česká, taková německá porota. Proto protestuji proti jeho tvrzení, opravuji to a konsta tuji, že národ český byl vždy svobodomyslný. Konečně opravuji a vyzývám jeho Jasnosť pana maršálka, aby nepřipustil a nedovolil, by tento poslanec mluvil o sněmu provincie. Jestliže kandidoval do sněmu provincie, nechť si tam jde, neboť sem nepatří. Pak jest povinností p. maršálka, aby mu řekl, kam patří. Zde jest shromážděn sněm království českého, (Výborně! Potlesk. ) který byl, který jest a bude trvati tak dlouho, dokud lid český bude milovati toto království, svoji domovinu. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt zum Wort zu einer thatsächlichen Berichtigung der H. Abg. Dr. Funke.

Abg; Dr. Funke: Es hat dem H. Dr. Pacak in seiner Rede gefallen auch jener Conferenzen zu erwähnen, welche im März vorigen Jahres die deutschen Abgeordneten, Director Schlesinger, Lippert, Dr. Karl Schücker und ich mit dem damaligen Ministerpräsidenten Grafen Badeni über dessen Einladung in Wien gepflogen haben.

Soweit mir mitgetheit worden ist, hat H. Abg. Dr. Pacák hervorgehoben, dass mir deutsehen Abgeordneten damals, trotzdem der Text dieser berüchtigten Sprachenzwangsverordnung noch nicht festgestellt war, mit einem starren non possumus geantwortet haben und dass insbesondere mein scharfablehnendes Verhalten Ursache gewesen ist, dass überhaupt ein Ausgleich in dieser Angelegenheit nicht zustande gekommen ist.

Hierauf habe ich Nachstehendes thatsächlich zu erwidern.

Der damalige - glücklicherweise vormalige - Ministerpräsident Badeni hat uns Abgeordnete eingeladen allerdings zu einer Conferenz am 20. März v. J. und hat in Gegenwart des damaligen Justizministers, des Grafen Gleispach, uns die Grundzüge, die Gedanken mitgetheilt, nach welchen die neuen Sprachenzwangsverordnungen erlassen werden sollten. Wir Abgeordneten alle, die wir eingeladen waren vom Grafen Badeni, haben uns sofort in der entschiedensten Weise ablehnend verhalten. Wir haben die Competenz der Regierung bestritten, wir haben der Regierung das Recht abgesprochen nach dem Staatsgrundgesetze Verordnungen zu erlassen, mir haben hervorgehoben, dass wir die Sprachenverordnungen des Ministers Stremayer vom 19. April 1880 niemals alsrechtsgiltig anerkannt haben und, weil der Herr Dr. Pacák die Güte gehabt hat, insbesondere meiner Person Ermahnung zu thun, so erkläre ich hiermit und berichtige thatsächlich: Ja, ich habe mich in entschiedenster Weise dagegen ausgesprochen und zwar aus den Grunden, aus allen den ©runden, welche mir das Gesetz an die Hand gegeben hat. Ich habe auch dem ©rasen damals gesagt:,, Die

wenn sie erlassen werden sollten, werden die Ausruhrsacte für das deutsch-böhmische Volk bilden. "

Ich habe ihm erklärt, dass eine große mächtige, nachhaltende, dauernde Bewegung sich des ganzen deutschen Volkes nicht nur in Böhmen, sondern in ganz Oesterreich bemächtigen werde, wie noch nie eine solche Bewegung im deutschen Volke hervortreten ist.

Ich habe meine mahnende und warnende Stimme erhoben; damals waren allerdings die Bestimmungen noch nicht formuliert und zwar aus dem einfachen Grunde, weil die eigentlichen Gefetzgeber, die jungčechischen Abgeordneten und insbesondere der vorige Herr Generalredner, noch nicht mit der Formulierung fertig gewesen find. (So ist es. )

Dass Graf Badeni von Certifikatisten nichs gewusst hat, das haben wir ihm nicht übel genommen, aber der damalige Justizminister Graf Gleispach hat auch nicht von den Certificatisten gewusst und erst der Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert hat den österreichischen Justizminister aufmerksam machen müssen, dass es ein Gesetz aus dem Jahre 1872; gibt, welches eine Beschränkung hinsichtlich der Certificatisten gar nicht zuläßt. (Abg. Dr. Fournier: Haben das die Čechen auch nicht gekannt?)

Und nachdem wir nicht zur Einigung gekommen sind, nachdem wir erklärt haben, dass der Weg der Verordnung nicht derjenige ist, welcher zum Frieden führen wird, nachdem ich dem Minister-Präsidenten Grafen Badeni ins Gesicht gesagt hatte: Die Sprachenzwangsverordnungen, die ohne jedes tatsächliche Bedürfnis, ohne jede Veranlassung, selbst ohne den Wunsch der Čechen nunmehr erlassen worden sind, sind lediglich ein Politicum, sind legiglich dasjenige, was der jungčechischen Partei dafür gegeben werden soll, dass sie in den Majorität des Abgeordnetenhauses eintritt und für den ungarischen Ausgleich stimmen soll.

Graf Badeni hat uns ersucht zu warten, bis er die jungčechischen Vertrauensmänner eingeladen haben wird, damit wir eine gemein* schastliche Konferenz haben Würden.

Wir haben dieses Opfer gebracht. Bei der Conferenz, welche mit der jungčechischen Partei beim Ministerpräsidenten Grafen Badeni in Gegenwart des Justizministers abgehalten worden ist, dort haben wir Ihnen das alles wiederholt und wir waren es, die gesagt haben; Wir wollen den Ausgleich, aber einen Ausgleich von Volk zu Volk auf gesetzlicher Unterlage. Darauf hat Herr Dr. Kramář das geflügelte und berüchtigte Wort ausgesprochen: Nein, erst muss der gordische Knoten durchhauen werden, (Hört! dann wird der Ausgleich getroffen und alle die jungčechischen Abgeordneten waren dieser Anschauung: erst die Sprachenzwangsverordnungen und dann den Ausgleich. Und wir haben gesagt:

Wenn die Sprachenzwangsverordnungen erlassen werden sollten, dann gibt es, solange diese Sprachenverordnungen bestehen Werden, keinen Ausgleich mit dem deutschen Volke in Böhmen (So ist es!).

Ja, geehrter Herr Doktor Pacák, ich habe das Wort gebraucht, eg geht ein scharfer Zug

durchs deutsche Volk in Böhmen und ich habe wahr gesprochen; damals gieng nur ein scharfer Zug durchs deutsche Volk in Böhmen, dieser scharfe Zug hat fich aber zum mächtigen Sturme erhoben und zwar nicht nur unter dem deutschen Volke in Böhmen, sondern unter dem deutschen Volke in ganz Oesterreich.

Und diesen Sturm, meine Herren, werden Sie nicht beschwören trotz dieser Vermittlungs und Versöhnungsversuche, die Sie so glücklicheingeleitet haben. Dieser Sturm wird nicht aufhören, bis die Sprachenzwangsverordnungen geiahen sind. (Bravo! Bravo!)

Oberstlandmarschall: Ich ertheiledem H. Abgeordneten Prade zu einer thatsächlichen Berichtigung das Wort.

Abg. Prade: Vor allem muss ich das stenografischen Protokoll über meine eigenen Ausführungen in der 27. Sitzung berichtigen.

In dem stenografischen Berichte heißt es aus Seite 1294: "Bei noch stärkeren Anwachsen der Bevölkerungsziffer der Deutschen, 70 Tausend bis 80 Tausend Personen beträgt der jährliche Zuwachs in Mitteleuropa - ist es wieder nur natürlich, dass diese Üiberslüsse an den Sprachgrenzen aufeinander platzen und sich bekämpfen. Ich habe eben gesagt, den thatsächlichen Verhältnissen entsprechend und berichtige demgemäß bei einem Anwachfen der Bevölkerungsziffer der Deutschen von 700. 000 bis 800. 000 Personen. Soviel beträgt der jährliche Zuwachs in Mittel-Europa. Das mag dem čechischen Stenographen wahrscheinlich eine zu große Ziffer gewesen sei. Aber ich muss dass berichtigen, weil dies den Thatsachen entspricht.

Nun wende ich mich zur thatsächlichen Berichtigung der Ausführungen des Grafen Sylva-Tarouca.

Derselbe hat in einer Polemik gegen meine Rede gesagt: Aber an das Eine möchte ich Sie erinnern, meine Herren, dass wir, was die sociale Frage anbetrifft, den Vergleich mit irgend einer anderen Partei nicht zu scheuen brauchen. Ich erinnere daran, dass das erste Gesetz über den normalen Arbeitstag, welches in irgend einem Staate des Continentes geschaffen wurde, auf unsere Anregung durchgeführt wurde. Ich erinnere daran, dass der erste Versuch, die wirtschaftlichen produktiven Stände niederzulegen, allerdings von zufällig zwei nacheinander folgenden Ackerbvuministerien ihrer Partei unternommen wurde. Er meint damit Agrar-Reformen und sagt dann, wir haben den Wucher, die freie Theilung, die freie Erblichkeit geschaffen.

Ich berichte thatsächlich, dass die deutsche Partei im Desterreichischen Abgeordnetenhause und auch hier in diesem Hause, soweit dieselbe Einfluß und Geltung hat, immer für alle socialen Reformen eingetreten ist.

Wir haben eine ganze Reihe von Anträgen im österreichischen Abgeordnetenhause, eine Reform des Gewerbe-, des Genossenschaftswesens eingebracht. Wir haben eine Reform der Organisation des Bauernstandes und die Organisation des Gewerbestandes selbst angeregt. Wir haben Anträge Wegen Alters- und Invalidenversorgung der Arbeiterbevolkerung eingebracht.

Sie, meine Herrn, waren in der Majorität, Sie waren an der Regierung, Sie haben von allen diesen Reformen Don unserer Seite nicht eine einzige angenommen und durchgeführt.

Graf Sylva Taronca sagte an anderer Stelle aber: Meine Herren, ist es nicht noch mehr als Leichtsinn, wenn Sie, meine Herren, Reste der einstigen ausschließlich prtvilegirten österreichischen Staatspartei unter solchen Führern aus der schiefen Ebene heruntersausen an deren Ende die Revolution lauert, das ist mehr als Leichtsinn, denn so erfahrene Politiker, wie Sie es sind, wissen ganz genau, dasg auf den nationalen Radicalismus immer ein socialer Radikalismus kommt und dann die Ernte von dem einheimst, Was Sie gesät haben.

Ich berichtige tatsächlich, dass gerade die nationalen Parteien die schärfsten Gegner der internationalen Demokratie sind.

Auch ich habe in social-demokratischen Versammlutgen im Kampfe mit diesen Parteien gestanden, ohne dass ich von Gras Sylva Tarouca und seiner Partei dasselbe auch sagen kann, wenigstens möchte ich es bezweifeln.

Ich berichtige weiter, dass gerade die nationalen Parteien die absolutesten Gegner aller internationalen Parteien sind.

Wir haben 3 internationale Parteien: Die Internationale beim Großgrundbesitze, denn Sie selbst haben zugestanden, dass Sie keine nationale Partei sind, dann die internationalen Börsenjuden, dazu gehören auch die christlichen Börsianer, und endlich die internatiole Socialdemokratie.

Das sind Beispiele, an denen sich dann die internationalen Gesellschaften anlehnen, an denen sich dann die unteren Stande ein Muster nehmen und wenn Sie sich, da Sie auf dieser inter-. nationalen Basis stehen, eine so große Machtstellung im Staate behauptet haben, glauben sie, sie können sich auch in der Internationale zusammenschließen u. organisiren, u. aus demselben Wege politische Erfolge erringen ?

Wir also, die auf dem nationalen Boden stehen, sind die entschiedensten Gegner aller Internationalen und wir werden sie bekämpfen. wo wir sie finden.

Graf Sylva-Taronca hat endlich das bekannte Sprichwort: "C'est travailler pour le roi de Prasse" ausgesprochen und bei dem großen Widerstand, den wir dieser Schmähung gegenüber zum Ausdruck gebracht haben, sich dann damit helfen wollen, dass er sagte: Man verwendet dieses Sprichwort, um zu sagen, dass man für etwas umsonst gearbeitet hat.

Nun, meine Herren, ich glaube, dass er mit dieser Auslegung des Sprichwortes der Autorität keinen Dienst erwiesen hat, denn so ein Sprichwort wendet man, wenn man moralische Gesinnungen hat, in derartiger Auslegung nicht an; ich ersehe in dieser Auslegung des Grasen Sylva-Tarouca lediglich eine Beleidigung des Königs von Preußen, der gleichzeitig Kaiser von Deutschland ist, der ein treuer Verbündeter und Freund unseres Monarchen ist (Heilrufe), und ich hätte gewollt, Dass er von maßgebender Seite dafür einen Ordnungsruf erhalten hätte. (Lebhafter Beifall. Heilrufe).

Ich fühle mich nicht verpflichtet Se. Majestät den Kaiser von Deutschland und Konig von Preußen hier gegenüber den Angriffen des Grafen Sylva-Tarouca zu vertheidigen, denn er steht viel zu hoch über ihm, und Se. Majestät wird auf Graf Sylva-Tarouca mit ähnlichen Gefühlen herabschauen, mit denen Gras SylvaTarouca auf andere Menschen herabzuschauen beliebt.

Graf Sytva-Tarouca hat endlich sagen müssen: "Nun, meine Herren, nachdem ich mit den Ausführungen des Abg. Prade begonnen habe, will ich auch damit schließen. "

Den Haupttheil seiner Rede hat Abg. Prade mit dem Refrain: "Die Wacht am Rhein !" geschlossen; ich werde mit einem anderen Worte, das auch bei uns ein Refrain geworden ist, schließen, nämlich mit den Worten, auf denen