ist, aus dem ganzen Complex der böhmischen Fragen herauszureißen und dann für sich! allein zu behandeln und zu erledigen.

Wenn wir einig werden sollten und könnten, dann kann man über diese Frage discutieren und einen Ausweg treffen, wie es den beiden Völksstämmen am besten gefällt und zuträglich sein mag. - Wenn aber die Regierung nichts anderes uns zu sagen hat, so ist das herzlich wenig, unser Urtheil muss also zurückgehalten werden, bis wir Weiteres erfahren.

Die ganzen Verhandlungen, die in diesen 4 Tagen dieses Haus beschäftigt und manchmal auch leider durchtobt haben, die ganzen Verhandlungen bestärken uns in unserer Auffassung, dass wir recht daran thun, wenn wir für den Antrag des Grafen Buquoy nicht stimmen. Dem gegenüber hat sich nichts erreignet in diesen 4tägigen Debatten, was uns von unserem Antrag, eine eigene Commission lediglich zum Zwecke der Debatte über die Aushebung der Sprachenverordnungen zu fordern, abbringen könnte und sollte.

Meine Herren, wir können nur dann verhandeln, wenn auch wirklich die Verhandlungsbasis zuerst festgesetzt und berainigt ist.

Es muss eben erst der Schutt weggeräumt werden, der sich durch die unglückfeligen Sprachenverordnungen vom 5. Äpril aufgethürmt habet.

Durch diese Sprachenverordnungen hat, meine Herren, das Ministerium Badern eine Besitzstörung begangen an deutschem Besitze, und bei Besitzstörungen kommt es lediglich ans zwei Momente an, nämlich aus die Thatsache des gestörten Besitzes - und die ist unzweiselhaft - und dann aus die Wiederherstellung des früheren Zustandes. Wenn der Besitzstand, wie er vor den Sprachenzwangsverordnungen herrschte, hergestellt ist, dann können wir uns die Hände reichen, dann können Sie uns bereit finden, Ihnen die Hände zum Frieden zu Bieten. Früher ist das unmöglich. Das haben wir uns auf den Volkstagen gelobt und jeder von uns wird sein Wort halten. (Bravo! links. )

Meine Herren, Ihr Besitzstand, den Sie durch Ihre Conserenzen, durch Ihre heimlichen, hinter unserem Rucken gehaltenen,

Conferenzen mit Badeni erhalten haben dieser Besitzstand ist ein unrechtmäßiger, ein unredlicher, ein unechter. (Rufe: Erschlichen und erschachert!) Er ist ein unrechtmäßiger Besitz, weil Ihnen, wie Collega Pacák in seiner am Baltischen Meere geschriebenen Brochüre ausgeführt hat, der Rechts-Titel fehlt. Die Verordnung ist kein Rechts-Titel für diesen Besitzstand, sie ist kein giltiger Rechtstitel, weil eine Regelung der Sprachenfrage nicht im Verordnungswege, sondern nur im Gesetzeswege zulässig ist.

Ihr Besitz ist auch ein unredlicher, denn Sie befinden sich nicht bona fide im Besitze, Sie befinden sich mala fide im Besitze. Sie mussten davon, das Ihnen der Rechtstitel zu diesem Besitze fehlt.

Ihr Besitz ist auch ein unechter. Sie haben vi, clam, precario in diesen Besitz sich eingeschlichen, indem Badeni hinter dem Rücken der Deutschen Ihnen die Hand dazu bot.

Meine Herren! Sie haben jetzt zwei Wege, die Sie einschlagen können: Wenn Sie mit uns Frieden haben und Frieden schließen wollen, (Ruf: Das wollen sie nicht!) einen ehrlichen, aufrichtigen Frieden von Volk zu Volk zu schließen bereit sind, so haben Sie also die Wahl. Entweder Sie lassen ab von Ihrem, durch Badeni's Gnade erworbenen Besitzstande, oder Sie bestehen daraus, wie Shylock auf seinem Schein! Wenn Sie das letztere thun, werden wir unsere Conseguenzen ziehen, aber niemals aushören, diesen Boden deutsch zu nennen, den unserer Väter Fleiß seit Jahrhunderten schon bebaut hat. Dixi. (Bravo! Bravo! Lebhaste Heilrufe. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský:

Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán pro návrh. Dávám s1ovo panu poslanci dr. Pacákovi.

Posl. Dr. Pacák: Slavný sněme! Jest zvykem odpovídati předcházejícímu řečniku, který právě mluvil, a já také chci jednati dle starého zvyku, abych ihned se obrátil ke slovům, která pan poslanec Dr. Werunsky vůči nám pravil, a začnu posledními jeho slovy, která pronesl, když řekl: Chcete-1i smír obou národů a klid, upusťte od své državy.

Velectění pánové, to jest nabídnutí smíru? To jest tak směšné jako ono nabídnutí, které učinil pan poslanec Wolf, jehož nebereme vážně, který řekl: Upusťte od státního práva, upusťte od autonomie, uznejte uzavřené území a srovnáme se s vámi. To jest tak směšné jako kdybychom řekli my vůči německým poslancům, upusťte od centralismu, od svého uzavřeného území atd. a my jsme srovnáni.

S takovými směšnostmi se nám nesmí přicházeti. My jsme řekla my jsme prohlásili ústy svého předsedy Dr. Engla, že jsme ochotni hlasovati pro návrh hraběte Buquoye, jemuž přikázány mají býti veškeré návrhy, v nichž se jedná o upravení poměrů jazykových v tomto království.

My jsme to řekli, že jsme ochotni jednati v této sněmovně, která jest jedinou půdou zákonnou po našem náhledu k upravení těchto poměrů, a vésti volný rozhovor s německým, kollegy.

Ale, velectění pánové, já se Vás táži, zda po těch slovech, která nám byla tyto dni zde řečena, a v tomto ovzduší, které panuje v této sněmovně, jest, velectění pánové, možno mluviti o smíru?

My jsme byli a jsme vždy volni uzavírati smír, však jen na základě spravedlivém a jen takový smír, který by se srovnával se ctí našeho národa. (Výborně!) Neboť, velectění pánové, to se nemůže žádati od žádného národa, aby k vůli smírnosti něco učinil, co by se s jeho ctí nesrovnávalo, a co by se nesrovnávalo se spravedlností. (Výborně. )

Velectění pánové, pan poslanec Werunsky nám řekl, že prý jsme jazykových nařízení dobyli vi, clam a precario. Byl jsem přítomen tomu celému jednání o  jazykovém nařízení a musím říci, že jest to, abych tak řekl, nechci-li užíti ostřejších slov, zapírání pravdy.

Když jazyková nařízení byla hotova, tu pozval hrabě Badeni zástupce Němců i nas do Vídně a němečtí poslanci byli ještě o 4 dny ve Vídni dříve. (Slyšte!)

Pan kol. Funke bude se pamatovati, že na nás 3 dny ve Vídni čekali, a veřejně to v parlamentě doznal.

My jsme přišli do ministerského presidia, společně, zástupcové obou národností, a já řeknu upřímně, tehdá pan Dr. Funke nežádal, aby se na věci něčeho měnilo. A tehdá ještě nebyla nařízení jazyková úplně hotové, tehdáž se o nich mělo jednat a mysleli jsme, že němečtí poslancové z Čech učiní své proposice. My jsme nebyli ovšem splnomocněni k právoplatnému dojednáni věci, ale ovšem k tomu, abychom vzali věc ad referendum pro klub a důvěrníky, jimž náleželo definitivní rozhodnutí.

Velectění pánové, tu vstal Dr. Funke a svým známým deklamatorním způsobem začal: "Es geht ein scharfer Zug durch das Königreich Böhmen" a Vy jste řekli své "niemals" v době, když se skutečně mohlo začíti jednati.

Pánové, teď nám to nevyčítejte, nýbrž napište pod všechno: "ipse feci" Vy jste to byli, kteří jste vyslovili své "nikdy" ! Pan Dr. Schreiner kývá hlavou, že ne, a já myslím, že tam byli tehdáž pan Dr. Schlesinger, Dr. Funke, Dr. Lippert, a, tuším také pan Dr. Schücker z Liberce, kteří jistě musí doznat, že se to tak odehrálo, jak to zde pravím.

Vy jste z jednoho článku, který jsem napsal do "Národních listů", kuli proti Badenimuz braň, jako, by Vás on byl předešel a, velectění pánové, nebylo to pravda. Vy jste dobře věděli, že se on informoval s Vámi jako s námi, že jazyková nařízení nebyla hotova, když jsme tam byli my i Vy, a že jste Vy jednání rozbili postavivše se na stanovisko "non possumus" na stanovisko, jak říkáte "starr" právě tehdá, když byloby možná mezi oběma národy mluviti.

Pan poslanec Werunsky sešel až ku sultánu a,, Právu lidu, " to jsou již poslední stanice! (Veselosť). Sultán a "Právo lidu" - já nevím, který se dříve poděkuje, že je Dr. "Werunsky dal dohromady.

Ale, velectění pánové, zajímavé jest, a to se musí veřejně ve sněmovně přibíti, že pan Dr. Werunsky, zástupce liberálních Němců, tak zvané burgeoisie, zde veřejně hájil veškeru sociální demokracii! Jest to Váš vděk, neboť sociální demokracie to byla, která první den v radě říšské "šturmovala" presidium, která ho svrhla.

Sociální demokracie to byla, která hnala útokem, shodila praesedium. Vy jste první den "verschämt" mlčky ji podporovali druhý den jste ji nápodobili.

Pánové nechtě si ji, ta Vám náleží! To dokazuje, co sociální demokracie jest! (Hlas: Sie haben sich sehr anständig benommen! Anständiger als andere Leute!)

Jestli jsou "anständig, " když šturmují praesidium, to Vám ponechávám. (Výborně!)

O té "Anständigkeit" a kultůře Vám ještě povím! Pan Dr. Werunsky nám dal radu ohledné našich menšin, které kdybychom měli dbáti, myslí, že by byl svatý pokoj. On praví: Ať ty menšiny se tam nehýbají a my budeme spokojeni. To jsme slyšeli na říšské radě, to jsme slyšeli z kruhů jiných. Ale kdyby podle té rady ty menšiny jednaly, to by nesměly ani dýchati ani mluviti, aby mohly tam vůbec žíti. Ale vy je tisknete; i tehdy, když nemluví. Jest to malheur, že němečti pá nové vydávají tiskem tajně své názory, které nechtějí, aby přišly na veřejnost a že tyto dostávají se nám do rukou. Vydávají takové letáky, kterými štvou všechno německé obyvatelstvo proti českému lidu, v tak zvaném německém území a zejména letos v létě se to dělo způsobem onromným. Já zde mám provolání "An das deutsche Volk in Teplitz-Schönau" z letošního léta, dále zde mám provolání: "Deutsche Mitbúrger! Stadtrath in Haida" dále mám zde provolání "an die deutschen Hausbesitzer in Saaz" i mám zde sesznam "der nichtdeutschen Bevohner Ausigs. " Co hlásají tyto listiny ? Tyto listiny hlásají "starou zásadu Plenerovu, který pravil, že v uzavřeném území bude tenkráte pokoj, až die böhmische Sprache ausgeräuchert werde.

To pravil politik, o němž pravil Wolf, že to byl mattherziger Politker. Když Plener byl mattherziger Polithiker, představte si, co to je politik á la "Wolf, neboť, pánové, ať si říkáte, co chcete, "Wolf Vás vede, Vy jste v jeho vleku, Vy jste všichni Volfiáni, Vy jste Volfiani od a až do z. (Posl. Březnovský: "Wolf vede ovce! Výborně. Potlesk. Nepokoj v levo. )

To jsou tiskopisy, kterými Vy jste štvali proti českému lidu, a zde máte dokument, předně těch násilností ze Žátce, sdyž v Žatci začali pálit a loupit. Když český lid to viděl a slyšel, divíte se, že v něm se krev vzkypěla! (Nepokoj. Posl. Siegmund: Solche Ducumente haben wir auch. ) Pan poslanec Siegmund mně volá vstříc, že my jsme to také činili. Ať mně ukáže jeden náš tiskopis podobný. Ale tento tiskopis jistě jest s jeho svolením rozšířen; a co se tu praví: "Deutsche Jůnglinge und Jungfrauen, deutsche Männer und Frauen, meidet vonnunan streunge jeden tschechischen Grewerbetreibenden Professionisten, Händler und Verkaůfer, welche die tschechische Sache fordem und unterstützen. (Odpor v levo. ) No prosím, to jsou tiskopisy, které jste tiskli za hranicemi, poněvadž jste se jezde tisknout báli, (Odpor. Nepokoj. Hlasy: Ticho. ) kterým jste šířili zášť mezi lidem německým proti lidu našemu, a pakli pane poslanče Siegmunde, jste volal, co starosta města Teplic na starostu měst Pražských, že on štval, měl jste se zachovati jako on a právem nemohl by Vás nikdo nic vyttknouti. Teplice jsou lázeňské město! (Hlas v levo: Prag, das ist was anderes. Dr. Eppinger: Darin ist nichtg ungesetzíiches. ) Pan doktor Eppinger, jehož právnických vědomostí si vážím, prvaí, že to není "ungesetzlich". Velectění pánové! To mně pan Dr. Eppinger odpustí, jestli ta štvanice, která rozšířena byla na samé a samé české lidi, kteří byli vypovídáni, jestliže tyto účinky těchto listů, kde bylo páleno a drancováno v Žatci a ničen majetek soukromý, nejsou "ungesetzlich", pak věru nevím, co jest nezákonné. Není-li to "ungesetzlich", když jste vyháněli lidi z bytů, když jste české dělnictvo nutili, aby posílalo dítky do škol německých, když jse je jinak vyháněli z továren, (Posl. Březnovský: Deutsche Cultur! Abg. Eppinger: Wir waren dazu aufgefordert!) Když pan poslanec Eppinger to jaksi popírá, dovolte mně ukázati Vám zde ku př. "Namensliste der nichtdeutschen Bewohner Aussigs"; to rozšiřováno zde i v jiných městech, po městech německých, aby každý domácí dal Cechu výpověď' (Hlas: Kde pak je to tisknuto?) To je tisknuto v Drážďanech. Vy jste zasahovali a zasahujete i do soukromého života českých obyvetelů v tak zvaném uzavřeném německém území.

Obdržel jsem list od jistého otce z české krajiny a ten jest věru charakteristický.

Jistý otec z krajiny naší má - nevím v kterém městě - v tak zvaném uzavřeném německým území dítě, jak se říká, na "Wechsel". (Hlas: Aha, na handl!) Nu, co se mu onen píše, tomu českému otci ? Píše mu dnes u neho bydlí, aby si to své dítko vzal domú, poněvadž" to již přechovateli vyčítají "dass er ein böhmisches Madel im Hause hat". Sám okresní hejtman (Od por) prosím, to je faktum, tak daleko jste došli ve své zášti, pane Dre Eppingře, se obrátil na přechovatele tohoto českého dítěte aby otce přiměl, by si to dítko vzal domů. To jsou ukázky nepatrné sice, ale charakteristické.

Pan posl. "Werunsky nám dával vůbec politické rady a mezi jiným pravil, kterak by to bylo, když by se svolilo k rozdelení správy, že prý by to nebylo rozdělení zeme.

Pánové, my nejsme politické deti. Vy jste v roce 1884 a 1886 učinili návrh Herbst-Plener na rozdělení zeme; ty samé návrhy na rozdělení země opakujete nyní. Vy jste je ovšem nyní do jisté míry změnili v návrzích Pfersche-Ullrich Lippert; ale tyto návrhy, jak Vy je činíte, neznamenají nic jiného, než rozdělení země, a jsou pro nás nepřijatelny. Když byste přišli a řekli: jednejme spolu způsobem, který odpovídá poměrům věcným, pánové, jsem přesvědčen, že byste nenašli na české strane odporu, kdyby to bylo spravedlivé.

Ale, pánové, Váš mluvčí, pan Wolf, který jest Vaším mluvčim a hlavou, praví, první podmínkou jest německa hegemonie a deutsche Staatssprache: jest možno nějaké mluvení s Vámi ? ! A když pravíte a říkáte, jak pravil pan posl. Werunsky, že my jsme šovinisté, odpusťte mně, človek nevi, má-li plakati nebo se smáti - já nebudu dělat ani jedno ani druhé, ale je to šovinismus, když většina národa Vám nabízí úplnou rovnoprávnost a úplnou paritu zemi?

Nebyl by to ani šovinismus, kdybychom řekli, že čeština má býti řeči rozhodující v zemi - ani to by nebyl šovinismus - vždyť je to řeč většiny. (Dr. Eppinger ruft: Sagen können Sie es!) Když nám říkáte, pánové, když, dovolte mi, budete státi neustále na Vaší deutsche Staatssprache, pak konečně ruka, kterou Vám neustále k míru vztahujeme, nás obrní, stáhneme ji zpátky, a řekneme si: "Co s nimi, když nechtí ani na to přistoupiti, jaký možná s nimi smír".

Já upřímně to myslím, říkal jsem to, napsal a vytiskl jsem to, že jsem upřímným přítelem smíru s německým národem, poněvadž vidím, že bychom pak v ohledu kulturním, hospodářském i politickém hráli v království Českém i v Rakousku velikou úlohu. Vy to nenahlížíte a tento názor nesdílíte, vy to dovedete tak daleko, až nás oba reakce stlačí, až budeme ožebračeni. Vy jste pracovali reakci do rukou. Vy jste to, kteří učinili konstitutionalism nemožným a chcete to udělati v celém Rakousku.

Až Vám bude zle, polepšíte se: Ipse feci.

Vy Jste to udělali, jako všechno ostatní. Bylo mi vyčítáno p. Drem Werunskym, že jsem v jisté brožuře, kterou jsem napsal na Baltickém moři, pravil, že k upravení jazykové otázky jest kompetentním pouze sněm, a já trvám na tom ještě dnes.

Mám za to, že jest to ustanoveno i ve Vámi zdělaných zákonech čl. 11. st. zákl. zákonech, ač není nemožné, aby na základě stávajících zákonů nařízení vládní byla vydaná.

To vyčítali jste mně již na říšské radě a pan Dr. Eppinger mi to vyčítal i na Chebském sjezdu.

Já se Vás ptám: Vydal jsem já Badenova nařízení ? Psal jsem je já? Já jsem nařízení nevydal.

Stanovisko, které zaujímá p. dr. Funke, které zaujímáte Vy, že totiž k uspořádáni jazykové otázky kompetentní jest jen říš. zákonodárství, jest naprosto nesprávné! Proč? Poněvadž jak jsem už řekl, kompetence sněmu se zakládá na článku 11. Vaší vlastní ústavy. Pan dr. Funke citoval ale nesprávně zprávu zemského výboru o této kompetenci.

Víte, kdo dokazoval kompetenci sněmu v této otázce? Byl to jeden z Vašich vůdců, jehož památka i z našich srdcí nevymizela, který velikoukonciliantností a svým rozumem i u nás zí-kal si sympathie. Byl to dr. Schmeykal. Přečtěte si zprávu zem. výboru z roku 1888, kterou napsal a sdělal nebožtík dr. Škarda.

Z tohoto návrhu vyšel známý návrh na upravení jazykové otázky u samosprávných úřadů.

Týž pan dr. Schmeykal hájil zprávami zemského výboru kompetenci tohoto sboru.

Pan dr. Funke řekl: Sněm té kompetence nemá, a ze zprávy zemského výboru četl vyjádření vlády, kde řekla, že upravení jazykové otázky jest vyhrazeno jen zákonodárství říšskému.

Dr. Funke se dopustil - a ať mi odpustí, je-li tady nebo ne - jedné nesprávnosti - nečetl úplně. Tato zpráva vlády pochází z roku 1864, a v r. 1867, jak Vám známo, ústava byla změněna a ten článek, na který v roku 1864 vláda se odvolávala, byl zcela změněn.

Kdyby byl p. dr. Funke v této zprávě, kterou měl v ruce, několik listů obrátil, byl by měl další zprávu dra Škardy, důkladného pracovníka, kde tento následovním způsobem mluvil o otázce příslušnosti sněmu. Praví především: "Sluši na to ukázati, že od té doby, když císařská vláda příslušnost sněmu neuznávala v r. 1864, ukazujíc k ustanovení § 17 až 19 z. zř., poměry valně se změnily - vydáním státních zák., kde v čl. 11. zák. ze dne 21. prosince uvedeny jsou záležitosti, jež náležejí v působnost rady říšské, kdežto článek 12. téhož zákona ustanovuje, že všechny ostatní předměty zákonodárné, které v zákoně tom nejsou výslovně vyhrazeny říšské radě, přísluší působnosti sněmů království, zemí atd.

Předmět, o nějž tu jde, není v čl. 11. vyhrazen, patří tedy přirozeně sněmu.

Kdo zná vývoj ústavních poměrů rakouských, ví, že v dřívější ústavě tato zásada byla v pravém opaku vyslovena.

Pan dr. Funke, o kterém vím, že jest dobrým právníkem a že to dobře zná, dopustil se tedy zde právní eskamotáže. (Souhlas. )

Pan dr. Werunsky citoval jakýsi výrok, který byl učiněn v obecním zastupitelstvu pražském o nějakém vyhnání Němců. To není pravda. - Byl tu citován jakýsi výrok knížete Spytihněva - tedy konstatováno jen historické faktum.

Ale, velect. pánové, já sám již pravil, že z nás Čechů nikdo nemluvil to, co mluvil státník svého času veliký; dnes mattherzig zvaný, státník, který zmizel do propadliště nejvyššího účetního dvoru, Plener, který dříve nebyl mattherzig, nýbrž který Vás ve Vašem smyslu dobře, ba který Vás vedl lépe, snad někdy ostřeji (Posl. dr. Vašatý volá: O, to byl ostrý pán!), než nynější p. Wolf. Plener mluvil "o Ausräucherung der Čechen", v tak zvaném uzavřeném, území. Když se praví nám, že všude v německém Vašem uzemí jak je nazýváte, můžeme volně mluviti, dovolte mně, abych Vám vypravoval historii, která se udala letos.

Jistá česká společnost, vedená umělcem p. Šmahou, přijela do Lokte a bavila se a mluvila po česku.

Na náměstí k ní přišel jistý německý MUDr. a pravil, že česky mluviti se zde nesmí, poněvadž to jest provokace, a žádal, aby šli z města.

Vidíte tu, že Vaše povídání o volnosti mluviti česky v německém uzavřeném území, jest nesprávné, a cituji-li jména Podmoklí, Žatec, Most, Duchcov, Ústí, Havran, Liberec, to mluví více než všechno ostatní.

Vy jste proti menšinám mluvili a páchali takové věci, které skutečně nemůžete před světem omluviti, a Vy jste spustili takový korybantský křik pro události pražské ve všech německých novinách proto, abyste ukřičeli ty skutky násilnosti a surovosti, které se staly.

V neděli se i zde v Praze stala věc, která svědčí o té Vaší snášenlivosti. V neděli u Bubenče kráčela žena úřadníka zemského výboru, Češka, se společností domů, a Vaši páni, trochu rozjaření se brali z hostince. Ona mluvila česky, ani je neoslovila a to pány tak podráždilo. Že ji traktovali poličky a nadávkami. Případ odehraje se vlastně před soudem a veřejnost přesvědčí se o pravdě. A když něco podobného dovolujete si v Praze, co dovolujete si všecko teprve v uzavřeném území.

Na jednu věc bych Vás upozornil; když před námi mluvíte napořád o restitutio in integrum zrušením jazykových nařízení, nezapomínejte při tom, že restitutio in integram - jak velmi dobře řekl Vám Váš jeden právník v "Zeitu", - Vám nepomůže. To nebude restituce n. př. nařízení z r. 1852 o německé vnitřní řeči. Ta byla Badenovým nařízením zrušeny a neobživnou odvoláním těchto.

Pánové, to jest asi to, co jsem chtěl říci na slova pana poslance Werunského. Dovolte, abych pokračoval; zůstanu kliden, ačkoliv věci, které se odehrály tyto dny na ulicích pražských, nejsou podle toho, aby člověk mohl zůstati kliden. Ale věřte mně, když pohlížíme na celou situaci, na chování se našich německých kollegů na radě říšské i zde, na celý postup německého lidu, vidíme, že ten německý postup je zcela systematicky vymyšlen a vyměřen. (Tak jest!)

Pánové, ve Vídni jazyková nařízení byla jen záminkou k boji, hlavní důvod k boji byl jiný.

Jakmile shledali, že strany autonomistické se srazily a že my máme majoritu a Že by snad se nám mohlo povésti jednou pomocí živlů sourodých jinak spravovati Rakousko než posaváde, tu způsobili ten křik korybantský a sáhli k tomu násilí a surovostem, které byly páchány na říšské radě. Tu stala se ohromná chyba, která, nevím, jestli se nevymstí na Rakousku. Stalo se, že se ustoupilo před lůzou vídeňskou, před tím křikem korybantským, že propuštěno bylo ministerstvo, které mělo na svém praporu jistou spravedlnosť; a to jest chyba, to jest chyba ohromná, která se možná vymstí, poněvadž bude si každý nyní mysliti, že před křikem a rámusem musí se v Rakousku státní moc dáti na ústup. (Výborně! Potlesk. )

Velectění pánové, co znamená nyní státní moc, když prostým šturmováním praesidia, křikem a hulvátstvím dovede se zvrhnouti celé ministerstvo; jest ještě nějaká státní moc, jest ještě autorita vlády ? Myslím, že není.

Pánové, to byla šikmá plocha, a jestli na té šikmé ploše se nezadržíte, budete viděti, kam to dospěje.

Zde vidíme pokračování toho: Pan Wolf vykřikne a místodržitel vystoupí a dává odpověď, Němci interpellují a druhý den se jim odpovídá. Jest strach před tou stranou, jako by ona vládla Rakouskem. (Smích. )

Ano, pánové, nesmějte se! Jest to faktum, my to cítíme a vidíme, a buďte přesvědčeni, že my to nesneseme, my jsme zde také faktorem a to faktorem velice důležitým, a my, jako si upřímně míru přejeme, nebojíme se také boje, kdyby nám byl vnucen. (Výborně!)

Velectění pánové, podívejte se, jak vzrostly hřebeny těm pánům!

My, pánové, vidíme ten celý postup. Když jsme byli ve Vídni, slyšeli jsme, že pan dr Funke byl tak laskavý a pracoval, aby sněm království Českého nebyl svolán, že se bojí o tvou bezpečnosť, že se zde něco stane, že není zde bezpečný, - to nám bylo řečeno na dosti významných místech.

Podívejte se na ně, pánové, nyní dále; oni rozbili centrální parlament, udělali jej nezpůsobilým k práci, a my jako rozumní lidé jsme řekli: S Pánem Bohem, dobře, když jste co otcové centrálního parlamentu jej rozbili, ať se vloží veškerá zákonodárná moc do sněmu. Když na říšské radě nechtějí jednati, půjdeme tedy do sněmu, a tu oni obrátili ten hrot a p. dr. Schücker to úplně a výslovně doznal - jest to neštěstí, když člověk někdy dozná něco v běhu řeči - on pravil: My nedopustíme, aby, když na centrálním parlamentu se nemůže jednati, se jednalo na sněmu, aby se nezdálo, že v centrálním parlamentu se jednati nedá, ale ve sněmích ano.

Proč? Poněvadž by, pánové, se dokázalo, že autonomie má své dobré stránky a že zde v Praze dobře můžeme jednati a ve Vídni se jen práti. A to samé řekl pan poslanec Fournier.

Pan Fournier pravil, proč sněm byl svolán, že není k tomu doba, že to není nutné, oni že také jej nechtěli.

Pánové, tisíce potřeb zemských čeká svého ukojení; celý český lid vidí, že mu vídeňský centralismus nepřináší, čeho potřebuje, on žádá vyhovění potřebám svým od svého sněmu a zde vidí poslance, který také zastupuje lid - a já jsem přesvědčen, že také váš lid tíží potřeby doby a řekne: K čemu ten sněm, my ho nepotřebujeme !