vojsko, udělám to proto, aby se to vůbec dostalo do veřejnosti. Jak Vám všem známo, ve veřejnosti, ve všech novinách, kdykoliv zpráva o těchto násilnostech se vyskytla, noviny konfiskovány, nic nesmělo přijíti na veřejnosť, co se týkalo násilností vojínů.

Já pánové, proto, - třeba to bylo hrozně fádní - přes to, že to snad okamžitě nezajímá, zajisté to bude zajímati každého obyvatele království českého a zejména nás Čechy, aby se poznalo, jak s námi v těchto dnech policie a vojsko zacházelo (dr. Vašatý: Za to že jsme podporovali vládu. )

Viktor Heller bodnut vojákem do levého stehna, rána 3 cm. dlouhá, 1 cm. široká zející.

Josef Šindelář byl na Vinohradech úplně bez příčiny udeřen několikráte do levé ruky, která mu silně pohmožděna.

Karel Šimon, od důstojníka na Příkopech sražen k zemi a v obličeji silně pohmožděn.

Jan Neuwirth, byl raněn bodákem vojáka do malíku pravé ruky, rána 2 cm. dlouhá, široká i hluboká.

Ryant Václav byl bodnut vojínem do ruky a do předloktí, byl odveden na policejní komisařství a odtud odvezen do nemocnice.

Hugo Kotek, seknut na Staroměstském náměstí dvakráte důstojníkem a sice bez příčiny, byl mu proseknut klobouk v délce 7 cm., rána byla 2 om. hluboká a půl druhého cm. dlouhá a povrchně obvázána.

Josef Šusta byl bodnut u nádraží od vojáka do pravého lýtka a sice ze zadu, rána způsobila veliké krvácení, byl odnesen do všeob. nemocnice.

Pavel Štěpán šel v průvodu tří osob a v Havířské ulici dostal pažbou od vojáka a když se obrátil, byl ještě seknut od dragouna.

František Kadeřábek byl seknut od důstojníka do záhlaví, rána 5 cm. dlouhá a sice ze zadu beze vší příčiny tenkráte, když se ubíral domů.

Rovněž Jiřík Antonín seknut od dragouna, který zajel až do podloubí na Staroměstském náměstí, přeseknut mu 3., 4. a 5. prst až na kost.

Mošnička František byl seknut od velícího důstojníka na Karlově náměstí a sice byla mu kosť na hlavě proražena. Právě se ubíral do služby, neboť byl policista a byl beze vší příčiny důstojníkem napaden a tak poraněn, že musil býti do nemocnice odvezen a domnívali se o něm, že je dokonce mrtev.

Spurný Jan, seknut dragounem na Václavském náměstí do hlavy.

Petrů František z Palacké třídy byl ze vzdálenosti 20 kroků, když stříleno na lid, raněn do levého stehna.

Michajlovský, komis, byl seknut od dragouna do záhlaví, rána jest 7 cm. dlouhá a sice až na kosť.

Dvořák Antonín byl strážníkem seknut do čela a způsobena mu rána 5 cm. až na kosť sáhající, byl mu proseknut nos a sedřena kůže na levé ruce a když byl takto poraněn, tu si jej teprve vtáhli vojáci mezi sebe a tam ho nemilosrdně tloukli.

Kobrhel Josef byl bodnut vojákem do krku ze zadu, rána 4 cm. dlouhá.

Pohman Václav, střelen do pravého stehna a odvezen do nemocnice.

Prebsl Václav byl seknut do pravého spánku, rána 6 cm. dlouhá až na kost a odvezen do nemocnice.

Merz Jan, vojskem bodnut do břicha blíže Kaiserovy kavárny, beze vší příčiny a než přijela ochranná stanice zemřel, byl tedy zabit na místě.

Přibyl Rudolf byl v Havlíčkové tř. na Vinohradech od myslivce udeřen pažbou do hlavy, rána 6 cm. dlouhá.

Scheller Josef, udeřen vojákem pažbou do hlavy, rána 5 cm. dlouhá.

Jírek Jan byl udeřen pažbou vojáka na Tylově náměstí do pravého lokte tak prudce, že mu byl tento loket roztříštěn.

Klika Otakár, zedník, byl střelen od vojska ve vzdálenosti třiceti kroků do pravého ramene.

Severa Antonín, dělník, byl bodnut vojákem 23. pluku ze zadu do hrudníku ve výši desátého žebra, rána byla 1 cm. dlouhá, 1/3 cm. široká, 1 a půl cm. hluboká. Dále byl bodnut do stehna; rána byla tři čtvrtě cm. dlouhá, 3 cm. široká a 4 cm. hluboká.

Jindřich Vilém byl bodnut vojákem do levého stehna a byl odvezen ambulančním vozem do nemocnice.

Šupík Václav byl v Celetné ulici myslivcem pažbou k zemi sražen a na čele silně pohmožděn.

Kalaber Theodor byl u německého divadla pažbou myslivce udeřen do čela, a když padl, byl sbit. Rána na čele jest 6 cm. dlouhá a 2 cm. hluboká; na zádech jsou modřiny.

Janča Jan byl seknut šikovatelem od myslivců do záhlaví a do spánku; rány jsou 5 cm. dlouhé až na periost (okostici).

Novotný Antonín byl od nadporučíka 88. pluku seknut šavlí do ruky, pohmožděno mu předloktí, rozdrcen článek prvního prstu a seseknuta pokožka prstu druhého a třetího.

Stradiot Josef byl seknut kadetem 102. pluku do čela; rána jest 6 cm. dlouhá až na periost. Týž seknut byl v tom okamžiku, když šel klidně k domovu.

Pavlíček Karel byl seknut od důstojníka od 102. pluku na koni úplně bez příčiny, když šel za svým povoláním, do temene hlavy; rána jest 5 cm. dlouhá až na periost.

Klossová Anna byla bodnuta na Příkopech bodákem do bederní části strany pravé, když se nacházela na cestě z domova.

Považoval jsem za svou povinnosť, abych Vám ukázal, jakým způsobem se policie a vojsko chovali vůči občanstvu Pražskému, a zejména jednalo se mi o to, aby věci tyto přišly konečně do veřejnosti.

Ale tímto hrubým a násilnickým jednáním policie nebylo nikterak dílo její dovršeno. Policie zavinila následující události tím, že vůbec tam, kde měla zakročiti, zejména tam, kde měla zakročovati na ochranu majetku, vůbec nezakročila.

My v Praze na různých částech města jsme se dovídali, že tam neb onde se drancuje krám, vytloukají okna atd., ale policie o tom docela ničeho nevěděla. Sám jsem byl svědkem na Štěpánské ulici, kde za bílého dne se udály výstupy při Schlaraffii a německém gymnasiu a policii bylo sice spatřiti, byli tam dva strážníci, ale ti si dělali z toho výsměšky. Podobně tomu bylo při plenění kavárny "u Prince, " tam byla hlídka policejní, bylo tam vojsko také, ale nikomu z nich nenapadlo, aby si případu toho všímali. "U Prince" to trvalo daleko přes hodinu, než dílo plenění bylo vykonáno.

Rovněž tak to bylo na Vinohradech, z Vinohrad chodily zprávy do města na Ferdinandskou třídu, kde jsme se dověděli o plenění krámů na Vinohradech, ale policie, ačkoli o tom věděla, nezakročila.

Rovněž tak se stalo na Žižkově a na mnoha jiných místech, zejména na Vyšehradě, kde na příklad byl vypleněn krám jednoho žida, o tom policie nevěděla; ani jednoho strážníka nebylo vidět, jenom z povzdálečí, když přicházeli jednotliví lidé a sbírali jednotlivé předměty, které byly vyházeny, vyrojili se policisté z vrat jednotlivých domů a zastavovali ty, kteří sbírali takové věci, a aby na příkladech dokázali, jak dovedou s lidmi zacházeti, bez příčiny sekali nebohé lidi a sice proto, aby si je poznamenali.

Co se týče tohoto jednání policie, jakým způsobem vůči obecenstvu se chovala, jest nejlepším svědectvím, že nenastal ani jediný případ, kde by se byl kdo činně při těchto událostech policii protivil.

Ani jeden z účastníků demonstrací, ani jeden z těch, kteří byli poraněni nebyl postaven před soud pro zločin § 81, totiž násilné vztažení ruky na policistu, a přece máme tolik případů zranění. Veškeří lidé, kteří byli raněni, jsou žalováni pro přečin shluknutí a charakteristický a zajímavý jest způsob, jakým policisté se dověděli o těchto shluklých. Ne, aby policie ty, které poranila, zatkla na mistě samém a tím dokázala, že se účastnili shluknutí, nýbrž policie, jak jsem pravil, ať byl vinen neb nevinen, ať se účastnil shluknutí neb nesúčastnil, sekala slepě do každého, kdo byl na blízku a teprve pak policisté jednotliví chodili na ochrannou stanici, tam si vypisovali jména raněných a pak je udávali pro přečin shluknutí.

Není to darebáctví a surovosť v největším stupni?

Ti lidé přicházejí před soud, tam svědčí strážníci pod přísahou, tam jest jim víra dána úplně, takový strážník, když má vypovídati před vyšetřujícím soudcem, ví, co by ho čekalo, jestli by svou výpověď odvolal, a proto strážníci jsou již napřed na policii učeni, jak mají svědčiti. A přesvědčili jsme se v několika případech, že, když přišla celá řada svědků a dosvědčila, že obviněný nic nedělal, teprve potom přišlo na jevo, že dotyční svědci strážníci nejen lhali, ale i křivě přísahali. Ovšem nemáme příkladu o tom, že by ti lidé byli kdy stíháni pro křivou přísahu (Hlas: Jaký pán, takový krám).

Dovolte, pánové, když jsem promluvil o jednáni policie, abych promluvil o surovém bezpříkladně surovém jednání vojska Jeho Veličenstva vůči Pražskému obyvatelstvu. Ministr vojenství prohlásil již několikráte, že nechce zanášeti štvanice národnostní do armády. Ovšem prohlašoval to při té příležitosti, když čeští poslanci žádali, aby se právo jazyka českého v armádě respektovalo. Ale proto povolal na pražské obyvatelstvo, na české obyvatelstvo města Prahy německé vojáky, aby si svou národní zášť vylili na obecenstvu českém.

Mám celou řadu násilností a brutálností ještě větších než policie se dopustila, proto větších, poněvadž vojsko přišlo v době daleko pokojnější, nemusilo zakročovati takovým způsobem, jak zakročovalo. Budiž zde veřejně řečeno, že ohromná většina poranění, která se stala se strany vojska, stala se občanům úplně bezbranným, kteří si nevšímali ničeho, a kteří z pravidla šli o samotě. Takové hrdinství provozovalo vojsko císařské na pražském obyvatelstvu. (Slyšte !)

Jak pravím, těch případů jest celá řada a poněvadž tyto případy se vůbec do veřejnosti nedostaly, ježto státní zastupitelstvo z příčin naprosto nepochopitelných konfiskovalo každý žurnál, jestli napsal něco o těchto surovostech, třeba to bylo stokrát pravda, považuji za svou povinnost, abych některé případy ty slav. sněmu sdělil.

Pánové, již 30. listopadu, kdy před německým divadlem byl shluk lidí, přišla stráž policejní a pak na to bylo povoláno vojsko. Byly uzavřeny veškeré ulice do města, tedy zejména Růžová ulice, Jerusalémská, Mariánská a Václavské náměstí a nyní nechali hnát vojsko proti těm lidem, kteří se tam nacházeli (Slyšte!) Nastal tenkráte k nepopsání poplach. Jest to přirozené. Byla veliká řada poraněných, pošlapaných, ovšem takových lidí, kteří, aby unikli snad stíhání, vůbec ani na ochranné stanici se nehlásili.

Dále byl to zvláštní zvyk vojáků, ať to byl dragoun nebo pěší, že, kdykoliv přišli a měli činiti pořádek, šli po celé šířce ulice.  Byl jsem sám svědkem tomu ve Ferdinandově třídě, když naše dámy se ubíraly do divadla a musily před těmi vojáky utíkat, a ti bili nemilosrdně do každého, koho dohnali.

Bez milosrdenství, ať dáma nebo pán, ať takový nebo onaký, sekali ze začátku na plocho a později ostřím šavle.

Na Palackého třídě na Vinohradech dne 29. listopadu, v době, kdy se v Praze ještě nic nedalo, bylo hnáno vojsko tryskem za obecenstvem, tedy za utíkajícím obecenstvem, které se tenkráte procházelo nejen v Praze, nýbrž i na Vinohradech.

Když se domy zavíraly, ubírala se veliká čásť Pražanů domů a tu kadet oddílu tamtéž se nalézajícího hnal vojsko tryskem. Přirozeně nastal tenkráte nesmírný poplach.

Slyšeli jste zajisté, že bylo do obecenstva také stříleno, a charakteristické je a zůstane pro hrdinnosť dotyčných kruhů že se střílelo do zad, do utíkajících. (Slyšte!)

Jestliže tenkráte ve Veleslavínově ul. na Žižkově nestalo se ještě větší neštěstí - bylo tam tenkráte postřeleno jen asi pět, pravím pět lidí - lze přičísti tomu, že obecenstvo, které šlo klidně za vojskem, když vidělo, že se vojsko obrací a že se mu komanduje stříleti, uteklo se do nejbližších sousedních ulic, tak že bylo střeleno jen asi do 20 osob, které nacházeli se v zadních řadách, a které utéci nemohli.

Podobně se dalo v třídě Sladkovského na Žižkově.

Velmi zajímavý případ statečnosti dragounů, kdy táhli celou šíří ulice, objevil se v krámu u pana Dřevy na Žitné ulici, kde lidé, když slyšeli trysk koní, vyšli ven z krámu a postavili se mezi dveřmi. Krám má asi tři schody; nemůže se tedy za to míti, že by stáli na ulici; stáli v kráme v otevřených dveřích a tu jel dragoun, který kupeckého mládence, ač nic nedělal, sekl přes tvář, tvář mu rozťal a byl by mu i oko rozsekl, kdyby rána dále byla zasáhla.

Nad takovou bezpříkladnou surovostí člověk trne. (Hlasy: To jest jenom u nás možno. )

Ve Stupartské ulici šel klidňě jeden dělník domů z práce; nešťastnou náhodou potkal 5 dragounů, kteří byli na hlídce. Ti začali do něho nemilosrdně šavlemi mlátiti, on volal o pomoc.

To slyšelo okolní obyvatelstvo, avšak neodvážilo se vyjíti ven a zůstalo ve dveřích - nicméně přítomní policisté kázali, aby se dvéře ihned uzavřely, lidé aby šli domů, dotyčného dělníka však nechali tam zmláceného ležeti.

Pan Scheller, který se legitimoval, jako člen záchranného sboru, byl stlučen u německého kasina a to v okamžiku, když sa chtěl legitimovati, že jest členem záchranného sboru. A tu velící hejtman kázal vojákům svým Egerländským dialektem "Nnr zu!" "Jen do něho!" (Výborně !)

Na nároží Myslikové ulice byla pobodána celá řada lidí a mezi nimi velmi mnoho ženských. - Pánové, zajímavo jest, že vojsko mělo nařízení stříleti do středu těla na lidi a nikoli na nohy, což mělo za účel, aby každý, kdo je trefen byl raněn smrtelně (Slyšte! To je hrozné!).

Pánové, zajímavý jest zajisté případ při pohřbu na Vyšehradě, kde za vojskem, jak obyčejně u nás se stává, táhla celá řada výrostků; tenkráte je nechali jíti klidně až na hřbitov, kdež vojsko pošlapalo zahradu, patřící kapitole, která si sice stěžovala, ale ovšem nepochodila. Tehdáž, když po pohřbu nevyšli ještě ani lidé za hřbitov, vojáci začali do nich mlátiti a tlouci. A ještě zajímavější případy o jednaní vojska udaly se při vyhlášení stanného pravá. Lidé byli totiž již poučeni, jak proti nim jedná vojsko, i když nic nedělají a proto když bylo vyhlašováno stanné právo za víření bubnů a hlaholil trub a když měl komisař předčítati vyhlášku, obecenstvo příliš si netroufalo z pochopitelných důvodů blíže přijíti. I bylo proto na ně voláno, aby si dodali odvahy a zejména byli to důstojníci, kteří je volali. Leč jakmile bylo po prohlášení, tu ihned do každého, kdo se opozdil a neutekl, bylo sekáno a bodáno.

To se stalo na Můstku a na Staroměstském náměstí.

Velectění pánové, zajímavý jest do jista případ, který bude míti dohru před soudem a sice případ pana Stránského, sochaře, který jest žalován pro shluknutí, a jen tím způsobem, že jest žalován pro shluknutí, dostala se celá tato affaira na přetřes. Jest to eminentním dokladem toho, jak se vojsko tenkráte chovalo k jednotlivcům.

Pan Stránský šel se svou paní domů a poněvadž má tato srdeční vadu, šli docela klidně a potkali jen několik chodců. Pojednou slyšeli za sebou dusot koní i zrychlili krok, ale poněvadž nemohli tak rychle postupovati, vojáci je dohonili a a volali ne ně, ačkoli bylí upozorněni, že dáma nemůže, a zejména důstojník volal, že musí rychleji, až kůň jeden dotkl se hlavy paniny, tak že byla polekána a zmizela svému manželi mezi lidem. - Konečně se k sobě dostali a bylo jim řečeno, že musí jíti druhou stranou, že se musí obrátiti směrem k Václavskému náměstí. Když tam přišli, nechtěli je kordonem pustiti, proto se vrátili i byli zadržáni, ačkoli se nedopustili té nejmenší urážky, bylo na ně křičeno těmi nejsprostšími výrazy a nadáváno jim pakáží. Pan Stránský byl sbit do hlavy šavlí, tak že měl 40 ran na hlavě. (Slyšte!) Dostal vysvědčení od vinohradského lékaře MUDr. Erazima Vlasáka, který v onom vysvědčení dosvědčuje, že má nepočetně ran na hlavě, a když se vůči nadporučíku odvolával, že jest sám reservním důstojníkem, byl seknut šavlí přes ucho.

Paní byla tlučena tak, že veškeré knoflíky u šatů jejích byly utrhány.

Pánové! Z toho jest nejlépe vidno, jak s dámami se tenkrát od vojska zacházelo. (Posl. Sokol: S churavými ještě k tomu!)

Celý průvod s manžely došel až k budce potravní daně, kde byl propuštěn; poněvadž ale důstojník se rozpomenul, že se hlásil týž jako reservní důstojník a poněvadž mu nemohl ničeho vyčítati a bylo by to bývalo zajisté velice křiklavé, že byl takovýmto způsobem beze vsí příčiny ztýrán (Hanba!) vzpomněl si poslati proň několik mužů, že prý byl nalezen nějaký nůž v podobě dýky a že ta dýka musí mu patřiti (Slyšte!). Nastala procedura znova, byl veden na strážnici a tam odevzdán hejtmanovi, a zde dostalo se mu jakéhosi ne zadostiučinění, nýbrž vysvětlení, totiž toho, že, poněvadž nemohlo býti nalezeno, že by se byl něčím provinil, byl odveden na policejní komisařství, kde se věc vysvětlila a byl konečně propuštěn.

Z toho, že byl propuštěn, jest viděti, že se ničím neprovinil, že se způsobem naprosto nezaviněným do řad vojáků dostal, a pánové, týž pán bude stát pro přečin shluknutí před zdejším trestním soudem. (Posl. Sokol: To je jim všecko málo!)

Pánové, nejsmutnější pří tom jest, jak se vojsko chovalo po vyhlášení stanného práva.

Pánové, kteří byli v Praze, se pamatují, že po vyhlášení stanného práva nastal naprostý klid, úplné dusno v Praze, že tím, že musily domy býti zavírány v 7 hodin, hostince a veřejné mí tnosti v 9 hodin, ten, kdo nemusil ven, se na ulici neodvažoval.

Pánové, ty dni ve čtvrtek, pátek a sobotu, od 2. do 4. prosince, jíti po ulici sám anebo ve společnosti před vojenskou hlídkou, tedy před tou hlídkou vojenskou, která měla občanstvo chrániti před násilnostmi, v ty dny jíti sám, znamenalo vydati svůj život v šanc, neboť, pánové, nepochopitelným způsobem nabyli vojáci jakéhosi právního přesvědčení, že ve stanném právu jest jim úplně všechno dovoleno, a že zejména si smějí dovoliti všechno na občanu, je-li bezbranným.

Pánové, právě ona poranění, o kterých jsem se zmínil nejvíce, z té chvíle po vyhlášení stanného práva pocházejí. Nebylo Šetřeno chodců z divadla, ba nebylo Šetřeno ani dam. Znám případ, kde velmi vážená dáma, jejíž zeť jest pražským advokátem byla sehnána z chodníku, když šla z divadla a bylo jí nadáno českých pakáží. (Hanba, to je armáda. ) Byla sehnána z chodníku a s největší tíží se dostala domů. Panové, služky, které chodí pro pivo a vůbec ženské byly způsobem nejhnusnějším obtěžovány. Buď s nimi bylo žertováno způsobem takovým, který se zajisté pro ty, kteří mají dělati pořádek, nehodí, nebo do nich beze všeho jako vůbec do chodců, kteří se nacházeli o samotě, sekáno.

Pánové, jest zajisté z listů známo o poštovním úředníku, který se po půlnoci ze služby domů odebíral, o tom jest známo, že byl beze vší příčiny vojskem napaden a když hledal legitimační list, aby se legitimoval dotyčnému důstojníku, že přichází právě ze služby, aby jej chránil, byl seknut ještě jednou a potom od ostatních vojáků povalen na zem a pobodán. (Hanba, Hanba. Posl. Březnovský: Ministr války to v delegaci popřel. )

Jestliže ministr války ten případ popřel, tož dovoluji si upozorniti na to, že právě předevčírem o tomtéž případě projednávány byly námitky před zdejším trestním soudem. Zemský trestní soud, který podobný případ, kde obviňováno bylo vojsko, skonfiskoval, tuto konfiskaci zrušil, z čehož jest nejlépe viděti, že se přesvědčil, že tento případ jest pravdivý. Ostatně všechny případy jsou pravdivé, vždyť máme zde jména v rukou, která byla uveřejněna v novinách a tam se dotčení ranění neb jejich příslušníci přihlásili. Že to všechno pravdivo, není žádné pochyby.

S jakým neříkám sebevědomím, ale troufalostí, že si všeho může dovoliti, vystupovalo vojsko, o tom svědčí případy, jichž sám byl jsem svědkem. Na Karlově nám. v budově trestního soudu, kam celá řada lidí, mužských i ženských každodenně chodí, buď jako svědci nebo jako obvinění, byla hlídka asi z 20 vojáků se skládající. Kdykoliv tam šla nějaká ženská, byla způsobem nešetrným od vojáků obtěžována. Šel jsem schválně jedrou za nimi až do vnitř a tu jsem viděl, že si ti vojáci děvčata v pravém slova smyslu půjčovali. Šel jsem nahoru a chtěl jsem případy ty zjistiti. Ony ženy mne však prosily, abych z toho nedělal, jak se říká žádnou potřebu, poněvadž jest prý nyní stanné právo, a ony by mohly býti za to ještě zavřeny. Nyní, velectění pánové, račte posouditi.

(Posl. Vašatý volá: Německou kulturu. )

Posl. Baxa: S jakým pocitem pražské obyvatelstvo hledělo k tomu, když četlo, že velící generál Grüne vydal vyhlášku, kde vyslovuje s nejvyššího místa spokojenost na bezvýminečně správným chováním všech oddílů vojska.

Pánové! Tážeme se, byly-li tyto případy, které jsem já uvedl, bezvýminečně správny?

Případy, které svědčí o tom, jak skutečně nezákonně, při nejmenším řečeno, někteří vojíni se chovali. Zasluhuje jednání toto, aby se o něm řeklo, že jest bezvýminečně správné, a aby veřejně bylo pochváleno ?

Co si máme mysliti o zákonu, co si máme mysliti o takové instituci, jako je armáda ?

Tu, pánové, lehce pochopíte, že obecenstvo pražské, lid pražský, takovým způsobem byl pobouřen, poněvadž o tom, co všechno vidělo se řeklo, že jest to bezvýminečně pochvaly hodným.

Každý zajisté z nás posoudí, zdali takové jednání zasluhuje pochvaly.

Samotní vojáci byli nespokojeni s tím řáděním a že sama část vojska se ohrazovala proti tomu, aby ho bylo využíváno takovým způsobem proti občanstvu. Mám případy úplně zaručené, o nepokojích, které se udaly ve Ferdinandských, Josefských a Černínských kasárnech; jest úplně zaručeno, že nejen nastaly hádky mezi českými a německými vojáky, že dokonce hádky súčastnili se i důstojníci.

Ve Ferdinandských kasárnách nastala taková řež, že musilo býti troubeno na poplach, aby řeži byl učiněn konec. Do Josefských kasáren musilo povoláno býti vojsko z Ferdinandských kasáren, aby nepokoje v armádě samotné ukrotilo.

Pánové, uvedu ještě jinou zajímavou věc, která více než cokoli jiného osvětluje spravedlnost u nás. (Posl. Dr. Vašatý, volá Rakouskou, německou). Když prohlášeno stanné právo, tu, jak všem Vám, pánové známo, týkati se mělo pouze jediného paragrafu a sice § 85, totiž zlomyslného poškození cizího majetku. Pánové, všecko bylo připraveno, byla připravena rakouská spravedlnost i se svým katem, aby mohla na pražských příslušnících a demonstrantech konati svoji povinnost. (Posl. Březnovský volá: A německý kat!) Ale nikdo z pražského, ani okolního obyvatelstva nepadl za oběť, nikdo se zločinu toho vůbec nedopustil. Pánové, co se stalo druhý den po vyhlášení stanného práva v kasárnách? Tam rozmlátili celou kantinu, spáchali tedy očividně dle § 85. lit. a) zločin, který náleží před stanné právo. A pánové, byly by se tak málem stalo a proto to také umlčeno, že ne občané, pro které stanné právo bylo zavedeno, by byli stanným soudem souzeni, nýbrž že příslušníci vojenského stavu by byli postaveni před stanné právo, poněvadž i vojíni patří před stanné právo, jestliže v tom neb onom okrsku bylo prohlášeno. (Slyšte, Slyšte).

Bylo by se stalo, že ti, kteří měli činiti pořádek a pokoj, byli by dle stanného práva sami bývali souzeni. Proto také se tato zpráva nedostala do veřejnosti a to, co se dostalo, bylo konfiskováno.

Já ovšem užil příležitosti, abych o těchto věcech nepokrytě svůj úsudek pronesl (Dr. Vašatý: Rakouská mravnost vídeňská, zamlčovat, když se něco bezprávného udělalo, to jest rakouská mravnost, to jest germanisace !)

A nyní, pánové, co se týče vojska. Jestliže české občanstvo vyciťuje to všechno a jestliže to má v paměti živé, jak se s ním se strany vojska zacházelo, může se někdo diviti, že v pražském občanstvu vysloven jest boykot i proti vojínům ?

Pánové, nejsou to žádné - abych tak řekl - ostřejší vrstvy, které tento bojkot vyhlásily, nýbrž jsou to ty nejrozvážnější kruhy, které prohlásily, že určité osoby a zejména důstojníky do společnosti své zváti nebudou; (Hlasy: Také nemohou. ) Jak by to bylo možno, vždyť by obě dvě strany musily býti v největších rozpacích, kdyby na příklad dámy se měly potkati s těmi dotyčnými důstojníky, kteří je před krátkým časem insul-