znamenají něco pro české státní právo, že budou v českém státu znásilňováni, ba že to - podle P. Opitze - znamená zčechisování Němců. Teprve na takové výklady přicházeli němečtí občané do strachu. Vy jste jim musili ukazovati něco zcela jiného, než co je pravda, aby přišli do umělého rozčilení, v jakém se nalézají dnes. Musely se voliti zcela nezákonné prostředky, aby rozjitření takové bylo vyvoláno. (Posl. dr. Vašatý: Vláda nedělala nic proti tomu!)
Když čtete na př. letáky v městech rozhazované, v Žatci, Chomutově, Mostě, Ústí nad Labem, pak, pánové, skutečně žasnete nad dvojím: Předně, že taková věc může tiskem projíti, a na druhé straně, že vůbec lidská ruka něco podobného můře napsati.
Pánové, když čtete v takových letácích podobné výrazy, které se o Češích mluví, že jsou cizinci na této, rozuměj, české půdě, že Cechové jsou barbarský národ, že polocivilisované hordy přišly na Němce, - praví se v tom letáku - aby Němce týraly a zčechisovaly, aby je o jich drahý jazyk oloupily. V letácích se dále Němci vyzývají, aby žádnému Čechu pod trestem národní zrády žádného přístřeší neposkytovali. Žádný Němec prý nesmí pod žádnou podmínkou bydleti pod jednou střechou s Čechem, těmto že se musí za každou cenu odejmouti živobytí. (Hlas: To jest bláznovství!) Jeden takový leták končí následujícími slovy "Vypovězte je z bytu, odhánějte je od sebe, žádné slitování s nimi nemějte a kdyby Vás prosili a kdyby na kolena klekli, nedbejte na to, vyžeňte je. " Pánové, takové letáky se vydávaly (Hanba!), takovými letáky se v pravém slova smyslu štval německý lid.
Pánové, zde máte opětně ty intellektuální původce. (Tak jest! Tamnější kultura! Hanba!)
Pan dr. Funke mluvil o Litoměřicích a mluvil o tom, že bylo vytlučeno jen jedno okno. Ale tenkráte, 29., byla vytlučena celá řada oken v České Besedě, a že konečně tam nějaká podobná událost proti Čechům není žádnou zvláštností, o tom svědčí úřední zpráva o sjezdu německých poslanců v Litoměřicích, kterou telegrafovali do německých listů a kde se výslovně Němci chlubí, že, ačkoliv tam byl takový veliký počet poslanců a takové nadšení, že se ani jedno okno v Besedě nerozbilo. (Veselost. )
V Teplicích na příklad 27. listopadu shromáždilo se více než tři sta lidí, umluvili se a s tímto umluvením táhly na domy, kde sídlí čeští dělníci, vytloukli tam nejen okna, nýbrž rozbili tam nábytek a byli by zajisté dotyčné znásilnili, kdyby v čas nebyli se utekli.
Ovšem ve všech těchto případech, jak se samo sebou rozumí - a o tom nemusím vypravovati - ani četnictvo ani policie ničeho nevěděla (Hlas: " Jako v Žatci!").
Anebo, pánové kdo četl o onom hrozném násilí, které se stalo v Podmokleeh na Češích, kde se sešlo na tisíc lidí, kde s kyji a sekerami přišli před Matičnou školu (Slyšte !), tuto v pravém slova smyslu spustošili, tamnějšího učitele, který se nedovedl zachrániti, poněvadž z prvního poschodí skočiti nemohl, pobodali, stloukli a když tamější učitel pan Staněk přišel si stěžovati k místodržiteli král. Českého, tu místodržitel odpověděl, že není divu (Slyšte!), když Čechové provokují tím, že tam zakládají Školy, mají spolky atd. (Hlasy: To je pěkná ochrana od vlády! To jest rovnocennost !).
V Jablonci nad Nisou - jehož purkmistr sedí mezi německými poslanci byly spustošeny tři domy české a česká beseda a byla roztlučena všecka okna, byl roztlučen nábytek a na to na ulici vyházen.
Pánové, tam postupovalo to tak, že se musilo konečně proti výtržníkům tamnějším vojsko povolati, ano, ale rozumí se samo sebou, že vojsko přišlo pozdě. Byliť zbyteční, poněvadž již bylo všechno roztlučeno (Slyšte!).
Velectění pánové!
Znáte zajisté z novin příhodu v Dubenci, kde byla česká škola zapálena (Slyšte!). Dále v blízku, v Žírci, byl bombardován hostinec, poněvadž se tam nacházela škola. Největších však hrůz, co se týče pronásledování v německých městech, zažili naši krajané v Žatci, a jestliže se bez přestání odvoláváte na události pražské, a jestliže tvrdíte, že v Žatci to trvalo pouze jednu noc, tu dlužno odpověděti, že Praha je veliké město, kdežto Žatec malé město, a že ovšem snáze bylo všechno vytlučeno, zničeno a tudíž přirozeně že měli dříve po práci a že to dříve přestalo. Ale co se týče Žatce, tam to bylo nejpřesněji zorganisováno. V Žatci byla veliká veřejná schůze, kde lid již byl slovy řečníků napřed k tomu podněcován (Slyšte!). (Volá se: Das ist nicht wahr!).
To ovšem připustím, že se tam nemluvilo o tom, aby se slo pustošit; ale na veřejné schůzi bylo to připraveno a, když lid přišel ze schůze, řeklo se, půjdeme na Českou besedu aia spolek Vlastislav. Na tisíce lidí bylo v tom zástupu, přišli k Vlastislavu a veškerá okna, rámy, stoly, nářadí, všechno to bylo roztlučeno; ani piana neušetřili, rozbili veškeré obrazy a při tom volali bez přestání: "Nieder mit den Čechen!" (Slyšte!) Ovšem tenkráte tam přišel také ke spálení obraz císařův (Volá se: "Aha, Polizei!). Nebyl bych o tom zde mluvil, ale byl jsem na to upozorněn. Vím, že v takových případech police na Vas nejde; jest pravidlem, že jde na Čechy, ale ne na Vás.
Od Vlastislava táhly zástupy ke škole; tam roztloukly veškera okna a všechen nábytek a šli pak k domu Holých. Jak mi bylo sděleno, a to svédky, kteří to viděli, byla to chvíle strašná pro obyvatele domu rodiny Holých. Netušili ani nejmenšího, že by se mohlo něco podobného státi, byli již dávno po večeři, nebyli přistrojeni tak, aby mohli vyjíti a musili v nejnutnějších šatech před lůzou a před intelligenci žateckou utéci přes dvůr a plot a ve žlabu druhého domu se schovati před násilnostmi, které na ně čekaly (Slyšte!). A když se lid nemohl vymstíti na rodině Holých, vymstil se na majetku.
Zničili nejen nábytek, jako stoly, židlice atd., nýbrž zejména se jim jednalo papíry obchodní, aby učinili pana Holého, který činil konkurenci těmto chmelařům, nemožným a zničili mu vesměs veškeré o papíry. To rozbité nářadí vynesli a zapálili.
Když v Žatci se zvonilo na poplach, přicházeli hasiči, byli však obecenstvem zdržováni a bylo jim bráněno, aby hasili (Hlasy: Hanba, dr. Vašatý volá: To je Nachstenliebe pane páter Opitz!).
Aby se pánové nemýlili, podotýkám, že jsou to úplně zaručené zprávy a pravím to výslovně pánům, aby to laskavě vzali na vědomí, že to nejsou žádné policejní rapporty, kde se přehání, aneb kde se pravda neřekne, nýbrž zcela zaručené zprávy od svědků očitých, kteří při tom byli.
V Žatci neměli dost na spustošení spolku "Vlastislava" a na tom, že spustošili dům bratří Holých, a proto obrátili se do české besedy a, co tropili u bratří Holých a spolku "Vlastislava", tropili opětně a podobně zde. V bytě rodiny Kratochvílovy našlo se přes 200 kamenů (Slyšte!). Z toho jest nejlépe viděti, mnoho-li lidí se toho súčastnilo a s jakou zuřivostí bylo jednáno proti Čechům (Hlas: To je příklad pro Prahu!).
Velectění pánové, dnes ještě bez přestání přicházejí různé zprávy a zejména od úředníků, kteří následkem nynějšího přesazovaní dostali se do různých německých měst, dostáváme každé chvíle zprávy, že jim tam okna byla vytlučena. To jest ovšem ještě to nejmírnější. Tak na příklad z Vildštejna, a zejména z Aše, odkud se dr. Brangler musil vystěhovati, neboř nemohl tam vydržeti. Nejdůležitější a nejcharakterističtější při tom jest, že při tom již jsou známi intellektuelní původci, jsou známi všichni ti, kteří tyto události vyvolali a ještě více charakteristické je to, že po cely čas se to mohlo díti, aniž by úřady zakročily (Slyšte, dr. Vašatý volá: Pane místodržitel, kde Jste byl?).
Tím více to musilo český lid rozčiliti, když pozoroval, že mezi tím, co čeští poslanci hájí ústřední parlament a prokazují tak vážné služby vládě proti německé obstrukci, německé úřady trpí, že se tam potloukají naše menšiny, že se trpí, že příslušnici vlastního národa jsou pobíjeni a utiskováni (Hlas: To je rakouská spravedlnosť!)
Vůči této v pravdě rakouské perfidii se nemůže nikdo diviti, jestliže u nás přišlo k oněm výstupům. Ještě jako na posměch, když byly zde zprávy z německých měst, když byly zde zprávy o pádu Badeniově, když český lid byl rozhořčen nad činem té dynastické politiky, která za veškeré služby českými poslanci vykonané rozhodla proti nim a pro obstrukci (Hlas: Anarchii), jako na posměch povolen zde byl průvod manifestační a demonstrativní německých studentů. A jak se police při tom chovala? Myslíte, že chtěla chrániti německé studenty ?
Policie se již tenkráte tak vyzývavě chovala, odháněj a lidi s chodníků a kdokoliv ne stoupil v čas, byl jednoduše stlučen a sbit. První rána nepadla z české ruky, bohužel že ne; - možná, že kdybychom byli začali dříve, nebylo by se stalo to, co následovalo a nebyla by německá provokace dostoupila takové výše, jaké dnes dosáhla.
Velectění pánové! První, kdo zavinil ránu, z níž tekla krev, nebyla raka česká, nýbrž byl to německý student, který přepadl českého studenta. Velectění pánové, nyní, jestliže český národ po pádu Badeniho přesvědčil se, jak dovedou býti vysoké kruhy vděčnými za dobré služby, které česky národ jim vykonal (Výborně !) a že za dobré služby bývá odkopáván, co jsme mohli očekávat po okamžiku, když český národ ukázal svoji nespokojenosť?
Pánové, jakmile český národ ukázal, že si nemůže dáti 1 biti všechno, že musí na násilí odpovídati příslušným způsobem, že, když úřad jeho nechrání, že musí vyhledávati právo odvety a sebeochrany, tu ukázalo se, jak dovedou nahoře nakládati s českým lidem, nikoliv jako v Aši a Chebu; policie pražská ukázala, jak dovedla s českým lidem zacházeti a jestliže si, pánové z německé strany, stěžujete na tu policii, buďte ubezpečeni že ani jeden z českého obyvatelstva je do Chebu neposlal l Víte, kdo to byl ? Němec, místodržitel a Němec, dvorní rada Dorfl. Tito Němci Vám ji tam poslali a zároveň také německé komisaře. (Rufe: Aergern Sie sich nicht, dass wissen wir selber. Ruf: Euer Badeni hat sie hingeschickt, er hat Euch angefragt und Ihr habet es erlaubt).
A ostatně, pánové, jestli to nakládání s německým lidem, o němž jsem jednak četl v německých listech a jednak syšel z vlastní zkušenosti, porovnáme s tím, jak nakládala policie zde s pražským lidem českým, opravdu musíme říci, že tenkráte poslal místodržitel do Chebu pravé anděle míru.
My jsme, pánové, v Praze poznali opětně svého starého. ovšem ne dobrého známého, poznali jsme pražskou policii, tu krvežíznivou, tu strašnou, surovou policii pražskou, která nedovede nikdy dělati pořádek, nýbrž pouze nepořádek, která nedovede se mírniti, nýbrž dovede se jen mstít, která nedovede chrániti zákony, nýbrž sama páše nezákonnosti a násilí na občanech. Neboť kdo z nás přítomen byl na Václavském náměstí v pondělí, 29. listopadu, musí říci, že ta demonstrace, anebo lépa řečeno, manifestace, děla se takovým způsobem klidným a důstojným, že nebylo nejmenší příčiny, aby policie zakročovala.
Že nebylo příčiny k zakročení, okázalo se, že, kdykoliv se objevil starosta měst pražských a vyzval obecenstvo k rozchodu, ihned bylo uposlechnuto Jestli někdo svaluje zodpovědnost na starostu měst pražských, podotýkám, že nebylo by se to stalo, kdyby to byl místodržitel sám nezavinil.
Když rada městská se starostou v čele žádala o to, aby byla splnomocněna k tomu, aby učinila pořádek, její žádosť odmítnuta a odmítnuta proto, poněvadž nahoře hleděli u nás vyvolati nepokoje, chtěli nás provokovali, aby, až český lid bude demonstrovati, mohli se mu vymstít. To bylo očividné a ukázalo se, jak budu vyprávěti, při dalších příležitostech.
Na Václavském náměstí, kdo viděl důstojnou manifestaci, nemohl připadnouti na myšlénku, že by bylo možno, aby tak klidnou manifestaci chtěla policie rušiti, ne snad vyzýváním k rozchodu, nýbrž tlučením do lidí a znásilňováním.
Pánové, tenkráte co se dělo, to by marně hledal člověk slovo pro to, aby vylíčil pravý obraz. Tenkráte beze vši příčiny vyrojila se policie na koních, nešetřila svých pravidel, že má šetřiti obecenstva, nýbrž která jezdila naschvál po chodnících, aby pokud možná nejvíce lidí přišlo k úrazu.
Ty scény, které se odehrály na př. v průjezde hotelu "u arcivévody Štěpána", kam lidé utíkali před policií a kde se chtěli zachrániti aneb vůbec odejíti, a zastavili se v průjezde, tu jeden člověk byl vytahován po drahém odtamtud a policajti tloukli každého a mlátili Šavlemi (Slyšte!).
Pánové, jest to zákonné, když komisař v pondělí, 29. listopadu, tedy v době kdy se neudálo ani toho nejmenšího proti, zákonu, když sám komisař vyzýval strážníky, aby do toho lidu mlátili a sekali ? Jest to po zákonu ? Nebo když na příklad na Václavském náměstí nemohli lidé ani sem ani tam, poněvadž byli obklíčeni ze všech stran policií, a když ta čásť policie, která byla v prostředku zástupu, začala sekati do prvních, kteří nemohli povoliti, poněvadž byli obklíčeni celým kordonem ?
Pánové, německé časopisy samy to byly a sice na př. "Deutsches Abendblatt", který tenkráte líčil ony výstupy na Václavském náměstí následovně: "Rány sypaly se na každého, kdo se jen nalézal v obvodu kordonu bez ohledu na to, zdali se kdo sáčastnil čili nic, jednotliví chodci byli mláceni, bylo mlaceno do ležících chodců, kteří poraženi byli na zemi; " zmiňoval se zejména o tom, kterak jeden kulhavý Člověk, který upadl a nemohl z místa, byl sbit pažbou a mimo to na Příkopech člověk chromý o berli byl davem, valícím se z Václavského náměstí, poražen a policajti, kteří tam byli, ačkoli to vše viděli, toho ubožáka, který nemohl utíkati, nešetřili a do něj šavlemi tloukli.
Velectění pánové, i do lidí, kteří neměli nejmenšího úmyslu manifestovati, ti, kteří stáli jenom jako diváci a dívali se na proud valící se od Příkopů na Václavské náměstí, do zástupu stojícího u Musea, aniž byli vyzváni k rozchodu, bylo policií třískáno, nikdo nemohl utéci, každý musil býti pohmožděn a jaká zuřivosť panovala tenkráte u pražské policie, jest viděti z toho, že i kamenné sochy na Museu byly posekány (Slyšte!).
Pánové, tenkráte nebylo šetřeno vůbec nikoho, a jak též v této zprávě onoho časopisu stojí, nebyl brán ohled na účastníky, na promenující obecenstvo, nebyl brán ohled na ženské a zejména na služky, které musily choditi večer pro pivo, pro večeři atd. - každý, kdo tenkráte přišel na ulici, byl v nebezpečí, že bude posekán od zuřivých policajtů. Nejhůře dálo se dělníkům, kteři nevěděli, že vůbec nějaké demonstrace jsou, kteří nevěděli o shlucích v různých ulicích a šli domů klidně jako jindy v zástupech, tu policajti, jakmile je uviděli, aniž by řekli: "rozejděte se, pánové !" -a tenkráte ovšem neplatilo slovo pánové, tenkráte platily nadávky - sekali beze všeho vyzvání do těch nebohých dělníků, jdoucích zcela klidně ze své práce.
Pánové, takové bylo počínání policie v těch dnech. Máme jednotlivé případy, které ovšem slavnému sněmu nemohu vypočítávati, poněvadž by to trvalo velmi dlouho, kdybych se měl zmiňovati o každém jednotlivci, který byl potlučen.
Zejména v Sokolské ulici beze všeho srocování lidu byli několika kolemjdoucím skutečně rozťátý hlavy. Zuřivost policistů šla tak daleko, že druhý den strážník č. 333 vnikl do ochranné stanice, kde obvazováni ranění a tam žádal za vydání jednoho člověka a když dotyčný doktor neměl se k tomu, chtěl jej attakovati. To se stalo na místě, kde se poskytuje raněným pomoc. (Slyšte!) (Posl. dr. Vašatý: Pak si stěžujete na p. hr. Coudenhovea. )
Velectění pánové! Já jsem přirozeně byl nucen, abych věci, o kterých zde mluví m, doložil doklady, které jsou nadevši pochybnosť zjištěny a za tou příčinou jsem si opatřil od záchranné stanice seznam všech poraněných v té době (posl. dr. Vašatý: Noviny byly konfiskovány. )
Pánové, zde budu Vám jmenovati i ty, kteří byli raněni policisty i ti, kteří byli raněni potom vojskem, o kterém se ještě zvláště zmíním. Panové, jména:
Josef Švestka byl bodnut od policisty do stehna, měl ránu 3 cm. dlouhou, 2 cm. hlubokou a 1 cm. širokou.
Kroupek František, bodnut policistou do levého stehna, mel ránu 2 cm. dlouhou, 2 cm. hlubokou, 1 cm. šir.
Stanislav Mizera šel po večeři, aniž by se čeho súčastnil, a byl seknut policistou ze zadu do temene hlavy. Rána byla 3 cm. dlouhá a šla až na okostici.
Martinovský Josef byl seknut policistou do tváře. Při té příležitosti, kdy se octl v onom kordonu, kde nemohl nikdo ani ku předu ani do zadu.
Té příležitosti použil statečný policista a sekl dotyčného člověka do tváře. (Hlas: V Chebu ani jednou. )
Štěpánova Antonie byla udeřena pažbou strážníka do lokte do levé ruky. Loket silně pohmožděn, tak že se musila odebrati do nemocnice.
Karel Poupě byl seknut policistou na Karlovu náměstí do pravé ruky a sice ze zadu. Rána byla 3 cm. dlouhá a šla až na kost. Musil se odebrati do nemocnice.
Rubeška Josef seknut policistou do temene hlavy pod podloubím na Staroměstském náměstí ze zadu, při té příležitosti, když se vyhýbal přicházejícím policistům a davu a poněvadž tenkrát vůbec, jak bylo zjištěno, policisté netoliko se neohlíželi pranic na to, zda někdo vinen neb nevinnen, nýbrž sekali šmahem do lidu, ten mladík, který se nacházel, jak jsem pravil, pod podloubím a nikoli na ulici, byl také seknut
Jan Hlas byl policistou seknut šavlí do spánku a sice tak silně ranou 10 cm. dlouhou, že mu kosí byla proražena.
Josef Mašek policistou seknut do krku ze zadu.
Bohumil Zadák, policistou udeřen ranou do čela. Hana byla 3 cm. dlouhá a šla až na okostici.
Jeden neznámý člověk, který nechtěl býti jmenován, který vůbec nechtěl udati své nationale, seknut tak prudce do čela, že klesl k zemi a musil býti odnesen do nemocnice.
Pan Dvořák Antonín strážníkem seknut do čela a způsobena mu 5 cm. dlouhá rána. Když ležel na zemi, tu se na něho vrhli ještě vojáci, kteří jej tloukli tak, že zůstal ležeti bez vědomí a musel býti převezen do nemocnice.
Posl. Vašatý: A nikdo z vojáků nebyl trestán ?
Poslanec Baxa: Nikoliv, nikdo nebyl trestán!
Další neznámý seknut policajtem, když šel z hostince od Brejšky a to docela bez příčiny, když se nacházel na ulici docela sám a kde nebylo žádného shluknutí.
Josef Kobrhel bodnut vojákem do krku a rána 4 cm. dlouhá.
Zahrádka Pavel bodnut policajtem, ač stál docela sám na Václavském náměstí. Rána jeho sahala až na kosť.
Dimitrov na Tylově náměstí seknut důstojníkem třikrát do hlavy ze zadu. Rány jsou rovnoběžné, prostřední 8 cm. dlouhá až na kost sahající.
Volf Václav byl udeřen pažbou strážníka do čela. Rána 6 cm. dlouhá až na okostici.
Pohl Vilhelm jda domu byl na Příkopech od policejní hlídky sražen k zemi a poraněn pažbou ručnice do hlavy, rána 5 cm. dlouhá až na kost.
Mrázek Josef střelen jízdními policajty do pravého berce, rána přes malík prostupná až na kost sahající.
Kozák Václav, šel domů a byl udeřen pažbou policajta do hlavy.
Sýkora Václav byl bodnut od policajta do zad, rána půl cm. dlouhá i široká, 1 cm. hluboká.
Freiler Vilém byl na Můstku udeřen bodákem do hlavy od strážníka; rána 3 cm dlouhá, 1 cm. hluboká. Stalo se to při té příležitosti, kdy za shluknutí uniknouti místa nebylo.
Bohumil Novotný, studující nacházel se na Můstku a udeřen byl pažbou do hlavy a sice s takovou prudkostí, že se musil odebrati do nemocnice. Také tento poraněný nenacházel se v žádném shluknutí, nýbrž šel docela klidně domu.
Čížek František, udeřen pažbou do hlavy od strážníka.
Václav Stárek seknut na Václavském náměstí od jízdního strážníka šavlí do nosu při té příležitosti, když nacházel se v onom kordonu, kde obecenstvo nemohlo ani ku předu ani do zadu.
Löwit Emil, komis, udeřen od strážníka šavlí do levé ruky v Jindřišské ul.
Šára Jaroslav, seknut od strážníka šablí do zadní části hlavy.
Postler Norbert, dostal sečnou ránu do zadní části hlavy od strážníka, rána 5 cm. dlouhá až na okostici sahající.
Koula Alois, seknut skrze dva kabáty od strážníka, rána 6 cm. dlouhá, 2 cm. hluboká.
Dle toho vidět, s jakou zuřivostí do lidu sekáno.
Šimek Vratislav, seknut šavlí od strážníka ze zadu.
Hevera Josef, redaktor bodnut do hlavy bodákem od strážníka.
Tobiášek Frant., sečná rána do lokte, přeťata šlacha svalu dvojkleního od strážníka.
Hašek Karel, sečná rána do hlavy v krajině temenni. Také tento raněný byl seknut v době, kdy mimo něho na ulici nikdo se nenacházel.
Dvořák Emil, 5 cm. dlouhá rána, která šla až do okostice, seknut na Václavském náměstí, při té příležitosti, když se nikdo nemohl huouti.
Václav Hladík hozen strážníkem, když vycházel od Primasů, na patník a dopadl na čelo, kde způsobena velká krevní podlitina.
Václav Musil, seknut strážníkem do temene hlavy; rána 6 cm. dlouhá, až na okostici sahající.
Jan Hynek, seknut strážníkem šavlí do hlavy; rána způsobená 5 cm. dlouhá, až na okostici sahající.
Rudolf čuba, udeřen strážníkem šavlí do ramene, které mu silně pohmožděno.
Karel Kittl, seknut policajtem šavlí do temene hlavy na Václavském náměstí a rána způsobená ze zadu byla 8 cm. dl. a 2 a půl cm. hluboká.
Vojtěch Kotyš, seknut policajtem do čela.
Teodor Kalaber u německého divadla pažbou myslivce udeřen do čela a když padál, byl sbit; rána na čele 6 cm. dlouhá, 2 cm. hluboká, na zádech modřiny.
František Bušák bez příčiny, když se nacházel sám na ulici, byl udeřen od policajta pažbou do hlavy a silně pohmožděn.
Frant. Brabec od strážníka bez příčiny když se ubíral z obchodu na Můstku po Václavském náměstí, seknut do temene hlavy, rána 5 cm. dlouhá, 1 cm. hluboká.
Jan Janča, seknut šikovatelem od myslivců do záhlaví a do spánku, rána 5 cm. dlouhá, až na okostici sahající.
Frajberk Jan, strážník přerazil mu o ruku šavli a rána byla tak silná, že mu ruka byla silně pohmožděna.
Anna Dvořáková, služebná poslána pro cosi paní a když se vracela domů byla beze vší příčiny seknuta policajtem č. 12 de hřbetu ruky až přeseknuty ji šlachy, rána 5 cm. dlouhá.
František Jelínek, seknut policajtem do pravé raky a useknut mu nehet na 4. prstu.
František Novák, seknut policajtem do temene hlavy.
Karel Tichý, seknut policajtem na Václavském náměstí.
Adolf Šrůma, seknut policajtem do levé ruky, ta pohmožděna a nehet useknut.
Roubal Frant. byl policajtem seknut skrze dva silné kabáty do lokte levé ruky.
Marie Kyselová, někdo vykřikl na policejního komisaře, jehož jméno se ovšem nezjistilo. Ten tasil kord a nedívaje se na osoby, sekl jí do malíku pravé ruky, rána 4 cm. dlouhá a přeseknut napínač malíku.
František Trýb, seknut jízdním policajtem na Staroměstském náměstí, rána 8 cm. dlouhá a jde až na kosť levé ruky.
Josef Klečák udeřen byl pažbou strážníkem přes levou ruku, která mu silně pohmožděna.
Vilém Pohl, udeřen na Pří kopech pažbou strážníka do týla, když ležel na zemi; když jej dovezli do nemocnice na německé klinice, přijat od tamnějších ošetřovanoů se slovy: Das ist auch ein tschechischer Grauner. (Slyšte! To je také německá kultura. )
Velectění pánové, to jsou případy, kde útočila takovým způsobem policie a já nyní v rychlosti ještě přečtu, jak útočilo