uns ein Compliment von deutscher Cultur machen wollte, so will ich über den Ernst dieser Erklärung nicht rechten; aber wenn Ihnen die Regierung die Erklärung machte, unverrückbar sind die Grundsätze, die sie ausgestellt hat, so antworten wir auch: unverrückbar sind die Grundsätze, die wir haben. (Bravo. ) Unverrückbar ist der Standpunkt der Aufhebung der Sprachenverordnungen. Ja, meine Herren, es ist von Seite der Regierung - und ich will der vorgerückten Zeit wegen jetzt nicht weiter die Geduld der geehrten Herren in Anspruch nehmen, ich will auch den anderen Rednern, die nach mir zu Worte kommen, es überlassen, eine Kritik an der Erklärung der Regierung zu üben, - aber, meine geehrten Herren, ist die Erklärung, nicht mit außerordentlich großem Behagen von Ihnen, Ihrer Partei und der Presse, aufgenommen werden?

Das zeigt, meine Herren, was wir zu erwarten hahen. Das, meine Herren, ist immer der Barometerstand. Sie konnte uns nicht befriedigen, wird uns in der Weise nicht befriedigen, aber das Postulat, das wir ausstellen, und an dem wir festhalten, ist Aufhebung der Sprachenverordnungen und ich mochte doch von dem Vertreter der hohen Regierung erfahren, ob er nicht imstande ist uns die Absicht der Regierung kundzugeben, ob die Regierung gewillt ist, diese Sprachverordnungen aufzuheben. (Ruf: Wir wollen eine Antwort!)

Meine Herren, das ist eine Anfrage, zu der wir im vorhinein berechtigt sind. Es ist nun in Aussicht gestellt worden, dass eine zweite Spracheverordnung erscheinen werde.

Aber es ist uns nicht eingetheilt worden, zu welchem Zeitpunkte diese zweite Verordnung erscheinen soll. Wir werden diese zweite Sprachenverordnung nicht anerkennen, weil wir überhaupt den Weg der Verordnungen als ausgeschlossen betrachtet wissen wollen.

Aher die Regierung ist ja eine Beamtenregierung. Sie wird voraussichtlich eine Verordnung erlassen; die jetzigen Majoritätsparteien des Abgeordnetenhauses sind diejenigen, die sich der Verordnungen außerordentlich freuen. Sie haben eine ungeheuere Freude über den § 14 des Staatsgrundgesetzes, über den Nothverordnungsparagraph, denn Ihnen ist vor allen Dingen daran gelegen, dass wir überhaupt nicht mehr in das Wiener Centralparlament kommen.

Ihnen wäre es seht angenehm, und einige Ihrer Herren Redner haben in Wählerversammlunge den aufrichtigen Wunsch ausgesprochen, dass aus der jetzigen Parlamentskrise eine Verfassungskrise sich entwickele. Und Sie haben das bei Ihren Wählerversammlungen ganz offen und ausdrücklich erklärt, dass das der beste Weg ist zum Föderalismus zu gelangen. Ja, meine Herren! Wir sind die Vertreter des Parlamentarismus (Heiterkeit im Centrum). Wir sind Österreicher, aber der Herr Abg. Dr. Dyk, der hinreichend seinen Mannesmuth und seine Unterwürfigkeit unter das Ministerium Badeni bewiesen hat, der ist kein Freiheitsheld.

Abg. Wolf: Wissen Sie, wie die Wachleute ins Parlament gekommen sind? Gemeine Knechte des Badeni, aber keine Parlamentarier sind Sie!

Abg. Funke (fortfahrend): Aber, meine Herren, glauben Sie nicht und hoffen Sie nicht, dass Sie in dem Sumpf der parlamentslosen Zeit unter dem Absolutismus Ihre föderalistischen Pfeifen schneiden können und wir nach Ihren föderalistischen Pfeifen tanzen werden! Nein, meine Herren, das wird niemals geschehen! Unsere politischen und nationalen Grundsätze sind fest und wir werden von ihnen nicht abweisen. " Wir wollen ein großes, mächtiges freies Österreich. Diesen Grundsatz werden wir festhalten. Wir sind in einen schweren Kampf gedrängt worden durch das unverantwortliche Gebahren des polnischen Ministerpräsidenten, der als ein Abenteuerer in unser Land gekommen ist.

Ja, meine Herren, es können Völker in einem Völkerkampfe - die Geschichte lehrt es - sie können unterliegen, ja es sind Völker auch schon untergegangen; eines aber sagen wir Ihnen: Das deutsche Volk in Böhmen wird in diesem schweren ihm aufgedrungenen Kampf weder unterliegen, noch weniger aber wird es untergehen. (Lebhafter Beifall und Händeklatschen. Redner wird beglückwünscht. Rufe: Heil Funke!)

Nejvyšší maršálek zemský: Jeho Excellence pan místodržitel mne požádal, abych mu dal slovo.

Seine Excellenz der Herr Statthalter hat mich ersucht, ihm das Wort zu ertheilen. Ich ertheile ihm dasselbe.

Jeho Ex. mistodržitel:

Slavný sněme! Bylo mi nařízeno vysokým ministerstvem, abych podal ve slavném sněmu prohlášení, které jsem měl čest včera zde sděliti. K interpretaci tohoto prohlášení nejsem zmocněn.

Wenn der Herr Abgeordnete Dr. Funke einige Anfragen an mich gerichtet hat, so muss ich bemerken, dass ich eine Ermächtigung, in eine Interpretation der gestrigen Ertlarung einzugehen, nicht habe; allein dasjenige, was offen zu Tage liegt, kann ich wohl ausbrechen, nämlich, dass die neuen Verordnungen an Stelle der alten treten werden und außerdem, dass Die Regierung dieselben im Laufe des Monates Februar herauszugeben die Absicht hat. (Rufe links: Wir wollen aber keine Veiordnungen,. wir Wollen besetze! - Abg. Dr. Kindermann: Aushebung der alten Verordnungen !) Da ich schon beim Worte bin, möge mir der Landtag gestatten, über einige Vorwurfe, welche mir im Lause der Debatte aus Anlass der Excesse in Prag gemacht worden sind, auch einige Worte vorzubringen. Es ist von einigen Herren darauf hingewiesen worden, wie es möglich war, dass mehrere Tage hindurch diese Excesse fortdauern konnten, ohne dass man ihnen ein Ende machte, und es ist gesagt worden, ich sei Schuld daran und mir musie dieselbe bei gemessen Werden. Ich habe darüber, Welche Schwierigkeiten sich geboten haben, um der Excesse in kürzerer Zeit. Herr zu werden in der Beantwortung der Interpellation des H. Abg. Dr. Werunsky in objektiver Weise Auskunft gegeben. Wenn diejenigen, die in so schwerei Weise an ihrem Eigenthum geschadigt worden sind, Klagen erheben, wenn sie nicht prüfen und untersuchen, ob es möglich war, sie recht zeitig zu schützen, ob sie rechtzeitig geschutzt werden könnten, so ist das nur menschlich vegreiflich und es wird dies jeder verstehen, den Vorwurf aber, dass ein Verschulden meinerseits vorliegt, dass ich an diesen Dingen Schuld sei und dass ich sogar meine Pflicht verletzt hatte, weise ich mit Entschiedenheit zurück... (Abg. Wolf: Im höchsten Grade verletzt! in einer Weise, dass Sie nicht mehr Statthalter sein können! - Hlasy: Ticho!)... weise ich mit vollster Entschiedenheit zuruck und behaupte, dass Die Herren nicht den Schein eines Beweises dafür vorgebracht haben (Widerspruch und Unruhe links) nicht den Schein eines Be weises, gar nichts. (Abg. Strache. Ist bewiesen! Die Geschichte wird darüber richten' - Andere

Rufe: Wozu bezahlen wir Blutsteuer. - Lebhafte Uruhe. - Es Wurde weiter gesagt, ich hatte bei verschiedenen Anlassen die Schuld an diesen Excessen Anderen, den Deutschen zugeschoben, ich hatte gesagt, dass die Aufregung und Erregung durch Andere hereingetragen worden sei und hatte so diese Excesse zu entschuldigen versucht; insbesondere wird darauf hingewiesen, dass ich derartige Aeußerungen beim Empfange des Prager Stadtrathes gemacht hatte. Der H Abg. Dr. Schucker sagte ausdrücklich, ich hatte mich dahin geäußert, dass die Dentschen den Anlass gegeben haben und dass ich damit die Gewaltthatigkeiten entschuldigt hatte. Ich habe zu erklären, dass ich eine derartige Aeußerung niemals gethan habe... (Rufe links: Wer hat denn gelogen ? - Posl. dr. Podlipný: Nikdo! Počkejte, až to vysvětlí. )

Wollen Sie doch warten, ich kann nicht über Alles auf einmal sprechen. Ich habe über die Veranlassung zu den Excessen überhaupt gar nicht gesprochen (Hořt! Hořt! links und Rufe: Also einer lugt -Posl. Černohorský: Mlčte! Nevyrušujte! - Lebhafte Unruhe. - Der zugrunde liegende Sachverhalt ist folgender: Ich habe am 1. Dezember v. I,, als die heftigste Bewegung in Prag tobte, an den Stadtrath von Prag das Verlangen gerichtet, er möge seinen Eiiifluss geltend machen, um Beruhigung in die Bevölkerung zu bringen, um weitere Excesse zu verhüten, er möge in in beruhigender Weise einwirken (Ruf links: den Bock zum Gartner machen! - Hlasy: Ticho!). - Im Laufe desselben Tages ist der Stadtrath!; bei mir erschienen und der Burgermeister Dr. Podupny hat in seiner Ansprache an mich Beschwerde geführt über das Vorgehen der Studenten hier in Prag, über das Verhalten der Polizei gegenüber dem Publicum, über die Vorgange in Gaaz und hat mir zu verstehen gegeben, dass die Erfüllung meines Verlangens, es möge der Stadtrath in der von mir verlaugten Weise den Bewohnern, der Stadt gegenüber austreten, davon abhangig sei, dass ich ein gerechtes Wort, dass ich ein gerechtes Urtheil auch dann ausspreche, Wenn die Deutschen schuldig seien. Ich habe darauf geantwortet, dass ich mein Verlangen aufrecht halte, gar nicht daran zweifle und vollkommen überzeugt sei, dass der Prager Stadtrath seine Pflicht in jedem Falle erfüllen werde, dass er dies nicht abhängig machen werde von der Erfüllung gewisser Bedingungen, allein ich hatte keinerlei Ursache, mit meinem Urtheile über die Dinge zurückzuhalten, die mir Dr. Podlipný ausdrücklich bezeichnet hat. Ich habe meine Erklärung abgegeben. Sie ist auszugsweise veröffentlicht worden, aber im Wesentlichen richtig. (Rufelinks: Nun also ! Abg. Wolf: Dann gehören Sie gar nicht an diese Stelle. Posl. Krejčík: Ticho! Posl. Nemec: Chovejte se slušne! Hlasy: To je drzosť! Großer Lärm. Zahlreiche Zwischenrufe seitens des Abg. Wolf.

Oberstlandmarschall: Ich ersuche um Ruhe!

Statthalter Graf Coudenhove: In diesen meinen Bemerkungen, wollen Sie es gefälligst nachlesen, ist kein Wort darüber enthalten, dass etwa jemand Anderem die Excesse zur Last zu legen sind. Gar nichts derartiges ist darin enthalten, sie sind in gar keiner Weise entschuldigt und meine Worte sind auch von denen, an die sie damals gerichtet waren, nicht in der Weise aufgefasst worden. Ich habe damals, weil an mich das Ersuchen gestellt wurde, auch die Zustimmung, zur Verössenllichung, meiner Worte gegeben, allerdings konnte ich nicht voraussehen und habe nicht gedacht, dass dies in der Proclamation des Stadtrathes geschehen wird. (Rufe links: Nun also!) Wenn nun meine Worte in der Proclamation den Eindruck machen, von dem Sie behaupten, dass er vorhanden ist, dann ist dies vielleicht darum des Fall, weil die Ansprache, die Anspräche, die an mich gerichtet wurde, in der Proclamation nicht mitcitiert wurde, und weil man derselben nicht entnimmt, dass das meine Antwort auf eine Aufrage war, weil man nicht beurtheilen vermag, dass ich mit diesen Worten das erzielen wollte, was mir in Aussicht gestellt wurde, und wofür ich mich im Interesse der Deutschen Prags für verpflichtet erachtete, nämlich das Einschreiten des Stadtrathes. Ich behaupte gar nicht, dass die Publication von Seite des Stadtrathes etwa in der Absicht erfolgt sein sollte, um meinen Worten einen Sinn zu geben, den sie nicht hatten, aber darum muss ich bitten, wenn diese Deutung in der Art der Verlautbarung gelegen ist, mir dies nach dem, was ich die Ehre hatte, Ihnen mitzutheilen, nicht zur Last legen zu wollen.

Ich habe im Uebrigen nicht die Absicht, auf den Gang der Debatte, soweit sie mich betrifft, und auf die zahlreichen Bemerkungen, wenn sie auch ziemlich agressirer Natur sind, zurückzukommen, nur Eines möchte ich mir erlauben zu bemerken, u. zwar möchte ich dem H, Abg. Wolf, der wiederholt in seinem Namen u. im Namen des Volkes ausgerufen hat "weg mit diesem Statthalter!" (Abg. Wolf: Gewiß!) antworten: Ich bin nicht Statthalter von seinen noch Jemandes anderen Gnaden, sodern von der Gnade Sr. Majestät u. stehe hier aus dessen Befehl (stürmischer, anhaltender Beifall, Händeklatschen u. výborně-Rufe rechts und in der Mitta und werde auf diesem Platze bleiben, solange mich das Vererauen Sr. Majestät hier beläßt (Erneuerter stürmischer Beifall, Händeklatschen u. výborně-Rufe. Abg. Wolf: Das hat der Badeni 14 Tage vorher auch gesagt und hat sich lächerlich gemacht. Sie werden sich auch lächerlich machen. Abg. Iro: Dem Volk kann man nicht verbieten, dass es ruft. Fort mit diesem Statthalter! Lärm:

Posl. Jaroš: Drzý člověk! Posl. dr. Koldinský: To je drzost! Hlasy: Nechtě ho! To mluví Wolf!

Anhaltender Lärm u. zahlreiche Zwischenrufe. )

Oberstlandmarschall: Ich bitte, meine Herren, die Sitzung nicht zu stören!

Es gelangt nunmehr zum Worte - (Große Unruhe. ) Ich bitte um Ruhe.

Bevor ich in der Verhandlung fortfahre, habe ich die Ehre dem hohen Hause mitzutheilen, dass in der Rednerliste einige Aenderungen eingetreten sind. Die Herren Abgeordneten Dr. Werunský und Peschka haben ihre Plätze gewechselt und zu den pro Rednern haben sich noch eingetragen lassen Die Herren Abgeordneten Dr. Moravec, Spindler und Dr. Brzorád.

Dovoluji si ohlásiti, že v seznamu řečníků se staly následující změny: Mezi řečníky pro návrh dali se ještě zapsati páni poslanci Dr. Moravec, Špindler a Dr. Brzorád. Páni řečníci, kteří jsou zapsáni proti návrhu, totiž Dr. Werunski a Peschka vyměnili svá místa. Ježto mluvil nyní řečník, který byl zapsán proti návrhu, přichází nyní k slovu řečník, který jest zapsán pro návrh. Dávám slovo panu poslanci Dru. Baxovi.

Poslanec dr. Baxa: Slavný sněme! V dnešním sezení jsme se přesvědčili, že se v politice mstí náramně povolnosť. Zde, pánové, jste měli příležitost dnes viděti, kterak Němci dovedou vždy užíti povolnosti majority tohoto sněmu.

Pro hloupost, pro maličkost, nota bene, pro nepravdu, dovedli se zde rozčilovati (Hlasy: Oho!) způsobem takovým, a lituji, velectění pánové, že pan nejvyšší maršálek zemský povolil jejich žádosti. aby se k vůli tomu výstupu, který zde ztropili, sezení tohoto sněmu přerušilo.

Dovolte, pánové, toho zajisté nebylo potřebí, aby k vůli malicherné věci tak vážná věc, jako jest sezení tohoto slav. sněmu, se přerušovala a aby se Němcům povolovalo.

Velectění pánové, věc, která zde byla právě přednesena od pana místodržitele, jak mně bylo řečeno pány poslanci, kteří událost byli vyšetřili na místě samém, nezakládá se na pravdě; není to pravda, že byl německý student napaden českým studentem, nýbrž je pouze pravda to, že jistý německý student napadl jednoho ševcovského kluka. Pánové, z takovéto věci Vy děláte taký rámus, to jest viděti, jak velká jest Vaše kultura, že se musíte k takovým malichernostem utíkati. A na druhé straně jest zase viděti, jaká jest pražská policie, když ona dává do sněmu království českého raporty, které nejsou pravdivý, neboť zajisté, kdyby pražská policie byla dala jiný raport, nebylo by se mohlo státi, že by z místa místodržitelského se bylo takovým způsobem mluvilo, jako dnes.

Ostatně, pánové, jest viděti zde zcela určitý úmysl německých poslanců, oni totiž chtějí svými řečmi, svými' stálými žalobami zde ve sněmu přednášenými jednak proti jazykovým nařízením, jednak proti pražským výstupům v poslední době se sběhnuvším, odvrátiti pozornost sami od sebe (Hlasy: Tak jest!) a chtějí neustále, abychom my zde dělali pouhé obhájce určitých událostí. Avšak nám ne patří úkol obhájců, nýbrž nám patří úkol obžaloboů. Kdo jest to, jenž zejména v poslední době byl urážen způsobem zcela nevídaným, kdo jest to, jenž byl utiskován v tomto království? Pánové, byl to český národ, český lid, který měl v první řadě nejen snad právo, nýbrž i povinnost býti obžalobcem zde v tomto sněmu

Ale právě proto, poněvadž to němečtí

poslanci velmi dobře vycítili, proto bez přestání přednášejí obžaloby, které ostatně po řádném vyšetření ukázaly by se, v jakém světle jsou a jak jsou pravdivý. A já lituji, že nejvyšší pan maršálek nedal můj návrh ani přečísti proti veškerému právu, ač jsem nežádal nic jiného, než aby události, které se v království Českém sběhly, byly řádně vyšetřeny.

Za to ručím, pánové, kdyby to vzala nestranná komise do ruky, kdyby nestranná komise tyto události vyšetřila, že potom by musel přestati křik Němců o všech událostech, o kterých se zde právě mluví. Ano, potom by věc zcela jinak vypadala, než jako když jsme včera museli slyšeti od místodržitele našeho předčítati zcela neočekávané policejní raporty, které, jak jsme se mnohokráte přesvědčili, byly z větší části buď nepravdivé aneb aspoň přehnané. (Tak jest!)

Velectění pánové, jest to velice nápadným dnes, že jistý poslanec, který patří k německé straně, několikráte byl u telefonu, a že se tázal a nemohl se již dočkati, co se asi venku děje.

A pan místodržící zde pravil, a to jste snad slyšeli, že dnes byla policie pohotově, že tedy jisté - neříkám ani demonstrace -, nýbrž provokace byly chystány. Jest beze vší pochyby, že se Vám to nezdařilo, a jest to veliký malér pro Vás, poněvadž hledáte v poslední době nějakou příčinu, abyste si mohli stěžovati před světem. Leč, beze žertu řečeno, budete-li chtíti stále provokovati, něco se Vám konečně může státi, poněvadž nás trpělivost konečně také přechází.

Ano, pánové, řeknu Vám ještě více. Vy jste se zde rozčilovali takovým způsobem, když jste doslechli domnělý případ potlučení nějakého studenta německého, který byl trošku zraněn na nose račte se pamatovati, jak jste se rozčilovali, jak jste si vyžádali, aby bylo sněmovní zasedání přerušeno k vůli tak nepatrné příhodě (Hlas: K vůli nosu. ) můžete se diviti, když náš lid je svědkem daleko jiných provokarí, když náš lid jest provokován bez přestání, můžete se diviti, slýcháme-li po 6 měsíců ty ukrutné události ve smíšeném území, u Vás, že konečně krev v lidu našem vzkypí? A bylo by smutné, kdyby tomu tak nebylo. Vy, kteří aspoň se počítáte mezi vzdělaný lid, Vy svalujete veškeru vinu na nějakou lůzu; ne, co se v Praze událo první dni demonstrací, které byly vyvolány pádem Badenovým, resp. událostmi na říšské radě, nemusíte svalovati na žádnou lůzu. To, pánové, demonstroval celý český pražský lid. (Hört, hört!)

Pravil jsem z předu: Kdo má právo si zde stěžovati, kdo má právo býti zde uraženým, to jsme my, my zástupcové českého lidu, neboť jestliže neustále chcete přiváděti řeči na pražské události, tož jest naší povinností, abychom konečně Vám a nejen snad Vám, nýbrž abychom celé veřejnosti vysvětlili, jakým způsobem se sběhly, kdo je intellektuálním původcem událostí oněch a zároveň, kdo jest při nich největším vinníkem. Já pravím, intellektuální původce musíte hledati mimo český národ a největší vinu těchto demonstrací nesou ti, kteří je vyvolali, pánové, zejména pražská policie a vojsko Jeho Veličenstva. (Sehr gut!)

Velectění pánové! Nemůže se zajisté nikdo diviti, kdo pozoroval události v říšském parlamentě, kdo pozoroval chování se české delegace, kterak s největším sebezapřením vykonává určitou úlohu vůči říšskému parlamentu, když podporuje mlčky vládu Badeniho, když se snaží, aby povalila obstrukci německou, ano, když, pánové, jejich povolnost jde tak daleko, že konečně nechávají své záležitosti stranou a se přičiňují o to, aby návrh na provisorium Rakousko-uherského vyrovnání se do komise dostal, Česká delegace povalila při tom obstrukci. Když co těchto službách a po těch všech skutečně hrozných scénách, které byly v parlamentě vyvolány, má nastati rozhodnutí na nejvyšším místě buď pro stranu práva nebo pro násilí obstrukce a když nejvyšší rozhodnutí zní pro ulici a pro násilí obstrukce, pak, pánové, můžete se tomu diviti, že v tom okamžiku nejen snad čeští poslanci, nýbrž my všichni, kteří se hlásíme k českému národu, jsme musili býti do duše uraženi?

Toto rozhodnutí musilo uraziti a urazilo celý český národ! V tom okamžiku jsme necítili žádných stran mezi sebou, neboť ten políček, který nám byl shora dán, jsme cítili všichni (Tak jest!), ten políček, kterého se dostalo české delegaci, cítil celý český národ!

Velectění pánové, jestliže nyní po takovém v pravém slova smyslu odkopnutí český lid ukáže, že mu to nemůže býti lhostejné, že si toho nemůže dáti líbiti, že musíme přesvědčiti rozhodující kruhy, že na takové urážky se nesmí mlčeti, nesmíte se diviti, že povstalo v Praze, co následovalo.

Avšak to není jediné! Příčina přišla ještě odjinud; bylo o tom již často zde mluveno. Známe, pánové, co dálo se v tak zvaném smíšeném území. A to netrvalo snad kratičký čas, nýbrž po celý rok. Když jsme, pánové, v Praze v srpnu dostávali telegramy a zprávy o útiscích Čechů, o přepadávání v Mostě a jinde, kde utvořily se celé hloučky občanstva a to byli občané vážni i lůza - když dostávali jsme zprávy o těchto násilích, pak bylo skutečně těžko věřiti, že to všechno díti se může v místě, kde má platiti zákon, kde mají míti zákonnou moc úřadové; skutečně jsme se divili, že jest to možné, aby se to tam trpělo, a někteří z nás, kteří zasedají v tomto sněmu, jeli se osobně přesvědčiti do Mostu v měsíci srpnu, co na těchto zprávách jest a poznali příčinu toho. Purkmistr mostecký nezapíral, že násilnosti skutečně se dějí, za příčinu pak udával, že prý Čechové provokovali tím, že dovoluji si na pohřeb jíti hromadně v sokolském kroji. Jestliže Vy si stěžujete, že někteří buršáci, kteří chodí v čepičkách, kteří v pravém smyslu provokují, jsou napadávání, porovnejte tento výrok p. purkmistra mosteckého. Může-li se to považovati za provokaci, jíti na pohřeb v průvodu ne městem, nýbrž za městem, když užívají svého práva v zákoně spolčovacím jim zaručeného, neboť jsou k tomu stanovami svými oprávněni, aby své odznaky resp. svůj kroj nosili.

Když dnes někdo z německé strany chce si stěžovati do pražských událostí, musí klidně vyslechnouti, co se dalo v německých městech po celý ten čas.

Dne 9. srpna 1897, pánové, dálo se hromadné přepadení v Havranech. Události tyto byly tím trapnější a hroznější, poněvadž chtělo a skutečně se spáchalo násilí na lidech spících. (Slyšte! Slyšte!) Němci skutečně, když doslechli, že horníci čeští budou brániti své spolubratry v Mostě, neodvažovali se k násilným skutkům proti Čechům za dne, nýbrž volili k tomu takovou příležitost v noci, aby se mstili na jednotlivcích.

Zde v Havranech zvolili k tomu příležitost, kdy napadení spali. To jest to hrdinství, a jestliže takovou kulturou se chcete honositi, tu Vám každý s chutí ponechá! V Havranech tenkrát byl roztlučen majetek dotyčných rodin a byla jim vytřískána okna v mnohých a mnohých bytech, při čemž bylo mnoho Čechů poraněno. Poněvadž poranění jejich teprvé po dosti dlouhé době bylo zjišťováno, prohlášeno za lehké.

Pánové! Kdo z Vás zná, jak jest rychlá justice v německém území, jestliže se jedná o Čecha, ten zajisté nebude se diviti. Že po půl roku nepřišlo o těchto událostech ničeho do světa, že půl roku to trvalo, nežli úřadové mostečtí věc vyšetřili; zajisté, kdyby to bylo dosti málo možná, byli by bývali to zamlčeli. Němci se přičiňovali o to, neboť činili nátlak na dělníky, kteří při tom byli sbiti a znásilněni, aby jednak mlčeli, a když nechtěli mlčeti, byli vypovídáni.

Pánové, přes to přese všecko nemohla se tato věc zamlčeti a co nejdříve tuším na počátku měsíce února - bude státi 18 výtržníků, Havraňských Němců, před krajským soudem Mosteckým pro zločin veřejného násilí. Mezi těmito, pánové, jest také staniční chef.

Jest, pánové, viděti, že intelligence byla zde v pravém slova smyslu intellektuelnim původcem při takových potyčkách.

Ale, velectění pánové, to všecko zde není ještě nic. Současně a později a vůbec po celé to léto přicházely z Ústi nad Labem, Chomutova a Chebu zprávy, že se vypovídají Čechové v masách. (Posl. Sokol: 200 až 300 rodin!) V Chebu dovedli to tak daleko, že dnes mimo 5 neb 10 jednotlivců není tam vůbec žádného Čecha.

Pánové, mohlo by se to státi přirozeným způsobem? Pánové, mohlo by se to státi, kdyby se nebyl činil ten největší nátlak nejen na Čechy, ale i na Vaše vlastní německé spoluobčany?

Pánové, já jsem s několika Vašimi německými spoluobčany mluvil a sice z města Ústí a Chebu; ti sami si stěžovali, jak velký terror děje se jednak se strany žurnalistiky, jednak se sírany purkmistrovského úřadu, jednak se strany ostatní intelligence, aby netrpěli Čechů ve svých bytech a je vypovídali. Zde viděti také ty intelektuelní původce; ti intellektuelní původcové sedí na radnicích německých měst. (Posl. dr. Vašatý: V Praze takový soud jest rychlý, zde mají kuráž! Zde umějí soudit!)

Tu, pánové, pranic se neohlíží na to, že se zkazí celá řada existencí, že vyhánějí se ne snad jen z bytů, nýbrž i z měst a že tím připravují se o existenci celé řady rodin, které tam sídlily mezi nimi po mnoho let.

Tak na př. v Chebu byla celá řada živnostníků, o nichž bylo známo, že jsou Čechy, kteří však byli tak velice mírní, že nedali své češství na sobě ani znáti, lidé, kteří tam po 20, 25 až dokonce 35 roků sídleli, vypovězeni. Dnes, když přišla hodina pomsty, bez ohledu na to, kde si má ubožák hledati nějakou existenci, nýbrž zcela nelítostně o to je postaráno, aby nejen byl vypovězen, nýbrž aby nenašel žádného jiného bytu, žádného krámu a aby z města se musil vystěhovati. A takový ubožák, který od počátku tam začal svoji Živnost a který v tomto městě nechal výsledky své působnosti, musí po takových dlouhých letech zakládati svoji existenci jinde. A to není jen v Chebu, to se stalo v Ústí, v Chomútově, v Žatci a jinde.

Pánové, pozorujete, jaké násilné činy to jsou, pánové, pozorujete, jestli Že se to děje z purkmistrovského úřadu, kdo je zde tím intellektuálním původcem? Ale, pánové, právě z těchto měst a zejména z Ústí nad L., z Chomutova a ze Žatoe dostaly se celé řady letáků do německého obyvatelstva.

Myslíte, velectění pánové, že Vaši němečtí spoluobčané se dovedli jitřiti pro jazyková nařízení? Bůh uchovej! Když vyšla jazyková nařízení, mluvil jsem s mnoha a s mnoha z Vašich řad, s Vašimi spoluobčany a voliči. Ti vůbec význam jazykových nařízeni nechápali, ti si dali namluviti, že jazyková nařízení