Pánové, když tedy Vám na tom není dosti, že na král. hlav. město Praha uvrženo bylo stanné právo, když Vám na tom není dosti, že celá řada osob byla přistižena, usvědčena anebo neusvědčena ku těžkým trestům odsouzena a voláte po dalším odsouzení, dovolte, velectění pánové, že se chlubíme něčím, co učinili jsme my.

Bylo to v dnech chebských, po tom co v něm. krajinách následovalo, - já prozradím to tajemství, - že chtěl hr. Badeni zavésti výminečný stav pro Vaše krajiny a že se ptal českých poslanců, jestli by s tím souhlasili; a my jsme řekli, že my pro výminečný stav nikdy nevyzdvihneme ruku. (Slyšte!)

Tak jsme jednali my, pánové, kdežto Vy jste pro výminečný stav hlasovali, a dneska voláte ještě znovu po policejní státní moci proti král. hlav. městu Praze a proti purkmistrovi hlav. města Prahy.

Pánové, my nikdy v té celé době brutálností proti našim národním menšinám jsme se nedovolávali policie, my jsme tomu opponovali, my jsme žádali jen zákonné ochrany, nikdy zakročení vojska, nikdy zakročení policie. A Vy dnes si stěžujete, že v Praze málo vojsko učinilo; podle zápisek ochranné stanice bylo tam 1400 lidí, lidí nevinných, neb kdyby byli bývali vinnými, byli by se nalézali před trestním soudem. Nevíte o těch hrubých, neslýchaných, úplně vylhaných denunciacích, které byly podány od Němců na úplně nevinné osoby; když se to vyšetřilo, ukázalo se, že je to lež.

Velectění pánové, my jsme jako poslanci ihned zakročili, jakmile se sáhlo k trestním činům v tomto hlavním městě, a purkmistr měst Pražských učinil, co učiniti jedině mohl. A já se ptám těch pánů, kdyby byl purkmistrem měst Pražských někdo ze strany německé, zda-li by byl to učinil. Podívejte se, co učinil purkmistr města Štýrského Hradce při výtržnostech, které se tam staly, a purkmistři jiní ?

Ale purkmistři konečně nejsou nic jiného než výplodkem toho okolí, ve kterém se nalézají.

My nebudeme volati na žádného německého purkmistra, když se tam výtržnosti stanou, policii a vojsko, nebudeme volati, že jest to "Standrechtsbürgermeister" proto, aby byl před stanné právo postaven, nebudeme říkati, že jest sbor obecních starších shromážděním Jakobínů, revolucionářů.

Myslím, že sbor obecních starších měst Pražských se poděkuje tomu pánu, který mu dal čestné jméno Jakobínů v této situaci. Ale my jsme toho litovali, my jsme chtěli vystupovati jednak proto, že se ty výstupy staly a za druhé, že jsme také věděli, jakým způsobem budou využitkovány proti národu českému.

Velectění pánové! Že německý student vystoupil neb šel v cerevisce přes pražské ulice, to nebyla provokace ?

My jsme vždycky říkali, že obyvatelé i národní menšiny mají právo svého národního příslušenství hájiti a otevřete stenografické protokoly tohoto sněmu i říšské rady, Vy vždycky, když jsme toto stanovisko zaujímali v příčině našich národních menšin v Žatci, v Teplicích a jinde, jste pravili: "již to jest provokace příslušníků národní menšiny, když veřejně v národním kroji vystupují aneb veřejně písně zpívají. " To jste pokládali Vy za provokaci. Vy říkáte, že Vy jste našimi učiteli a že my jsme Vašimi žáky.

Možná, že jsme se naučili mnohému dobrému od Vás, ale nectnosti nenalézají souhlasu našeho lidu, a myslím, že jest to provokace, když Vy jakožto intelligentní lidé, za provokaci to považujete.

Nuže jeden výrok vyzněl v to, že měl býti pražský purkmistr sesazen, sbor obecních starších rozpuštěn, a jeden z pánů poslanců, který jest členem tohoto sněmu, ten ještě na sjezdu ve Vídni prohlásil výslovně s velikou emfasí, že němečtí poslanci vládě, která takto proti samosprávné korporaci zakročí, poskytnou pomoci. A nejvyšší generál veškerého německého hnutí dal všem výminečným, protizákonným opatřením proti Praze sankci. To my jsme byli naproti Liberci, když bylo liberecké zastupitelstvo rozpuštěno jiní; my jsme v říšské radě hlasovali s Vámi, aby samosprávná korporace tamnější byla zase uvedena v činnosť. Ale p. posl. Prade prozradil hluboké tajemství!

Na těch několika oknech a vydrancovaných krámech, a lituji, že se to stalo, které ale číselně a podle počtu obyvatelstva ještě nejsou v takovém poměru jako vydrancované byty v Žatci, - ale tam to nemělo býti a v Praze také ne - na tom nezáleží a to nejsou ty pravé věci. Proto ten purkmistr pražský a sbor obecních starších nemají býti rozpuštěni, ale proto, aby jen sem přišel vládní komisař byl tu tři léta, pak že české tabulky zmizí a všechno že začne znova, jak to bylo dříve, a že nastane nadvláda německá v hlavním městě Pražském. Proč pak takové věci, které dávno víme takovým nešikovným způsobem prozrazujete ? To není zapotřebí, my to víme; když to nebudete povídat, my to neřekneme nikomu, abyste byli hezcí, ale neprohlašujte to před celým národem českým, aby se to dověděl; nebylo by to nic platné.

Prahu, která ve své většině jest tak velice česká, žádný vládní komisař, ať by se jmenoval jakkoliv, neučiní německou, a kdybyste říkali stokráte, že jste na německé půdě, já pokládám takové fráze za dětinné hračky, které na sklonku 19ho století nemají žádný rozum a žádný význam. Každý národ stojí na půdě lidstva, na té půdě, kterou celé lidstvo vzdělává a která celému lidstvu náleží. To jest spra vedlivě humánní myšlénka, na které musí každý státi, kdo jako slušný člověk v lidské společnosti právem vyžaduje onu šetrnost a ony ohledy, které právem vyžadovati má.

Nesmíte vždycky naříkati na nás, musíte nejdříve začíti u sebe. Vy ovšem máte žurnalistiku, která dovede ze všeho učiniti nejhorší věc, když se něco se strany českého národa stane. My Vás v tom následovati nemůžeme. To se také pak prokoukne a já již jsem to řekl ve Vídni a opakuji to zde ještě jednou: Vy stále voláte, že vlk přišel - ne ten Váš pan Wolf, - avšak on nejde, ono se nic neděje a až Vám bude zle a až budete volati, nebude Vám nikdo věřiti. V jakém spojení jsou pražské události s celou jazykovou otázkou?

Pánové, vy pravíte, že jest to hanba pro český národ - a já Vám, pánové, na to pravím, že český národ ve své celistvosti zajisté toho želí, že se komukoliv v jeho středu stala nějaká křivda. My bychom si přáli, aby Vy jste to doznali, a když se to stalo, stejně toho želeli. Avšak, aby to byla hanba pro český národ, no, pánové, kdyby se v nějakém velkém městě nebylo více stalo než v Praze, kdyby každý národ měl podobné výtržnosti vykazovati jako Praha v těchto dnech, tu by nesměl míti žádný národ čest! Připomínám, co se stalo v Paříži a přece stojí Francie v čele veškerého ruchu, a vydrancování židovských krámů, to není pražské kvítko, to se dělo ve Vídni, v celé Táborské ulici vydrancovány byly židovské krámy, ale žurnalistika vídeňská mlčela, poněvadž se antisemitů bojí a věc ututlala. Nám nedávejte takové věci za vinu, my se to od Vás naučíme, a když jsme se to naučili, pak to někdo podle Vás provede. Lituji, že se strany německé na toto stadium debata přivedena, proto, poněvadž jsem měl za to, že bude moci býti postavena otázka, jak si páni in concreto představují to urovnání a upravení jazykových poměrů.

Nám se zdálo, že kdyby pánové napsali: "K tom i potřebujeme pro sebe a svou národnosť stejnou spravedlnosť, a co potřebujeme pro svou národnosť, poskytujeme Vaší národnosti stejně" - bylo by to spravedlivé. Ale Vy stále mluvíte o autonomii národní, Vy mluvíte o tom, aby Vaše krajiny se spravovaly autonomně svými vlastními soudci a úředníky ve vlastní řeči a že prý to přejete také nám Cechům. Avšak s jednou výhradou, že nám to přejete, však jen pokud se týče tohoto sněmu království Českého, že jinak máme býti dáni pod centrální vládu Vídeňskou, pod nadvládu německou a její vliv, že máme býti postaveni v její ochranu a se zachováním státního jazyka německého.

To není žádná národní autonomie, to jest republika s velkovévodou v čele; když se můžeme národně sami spravovat, musíme ale v státním a úředním styku mluviti německy, pak nemáme žádné národní autonomie.

Já očekával od Vás, že, když hlásáte, že to nebyla příčina Vašeho hnutí, že Vy chcete právo a spravedlnost pro svůj německý lid a že napíšete, co žádáte na ochranu pro německý lid, že my, co žádáme pro svůj lid, poskytneme plnou měrou Vám a na tom základě že nalezneme castu pro dorozuměni.

Jsem toho náhledu, že dorozumění neznamená ještě mír a ukončení politických a národních bojů v této zemi.

My nesledovali jen ukončení národních bojů, naše cíle, pravím upřímně, jdou dále, jdou za ubezpečením našeho národního bytí a historického a státoprávního postavení.

My k vůli jazykové otázce boje se nevzdáme; my máme za to, když upravíme přátelsky jazykovou otázku, že Vy z přirozené nutnosti postavíte se do stejných řad válečných s námi, poněvadž Vám státní samosprávné postavení země může posloužiti tak k duhu jako nám. Vy nechcete žádnou spravedlnost, Vy chcete nadvládu menšiny nad většinou, Vy chcete nadvládu německého jazyka nad českým, a to jest negace proti našim požadavkům, a tady jest těžké dohodnuti.

Řekněte konkrétně, my si přejeme, by postavení českého jazyka, pokud jest upraveno zákony a nařízeními, nikoliv pokud jest upraveno obchodním postavením českého jazyka v této zemi, bylo stejné ve všech nuancích jako postavení jazyka německého, v tom nemůže býti pro Vás žádná nespravedlivost, my Vam podáváme ruku, říkáme ano, my jsme úplně do posledního detailu srozuměni.

Ale musíte chtíti skutečně, aby český jazyk měl, pokud jest to zákony a nařízeními upraveno, stejné právo a nikoliv menší právo než jazyk německý, a jste-li národem silnějším, jestli Váš jazyk jazykem světový, jazykem obchodním a jak pravíte "Verkehresprache", pak přirozeně v životě veřejném zjedná si Váš jazyk pomocí těchto svých vlastností daleko větší platnosti než český.

Vy ale, poněvadž nechcete to rovné právo a dedukujete pro sebe zvláštní privilegium, tu pravím: Vy svému jazyku ubíráte platnost v této zemi, poněvadž to, co bychom učinili z nutnosti a z ohledu k Vám, vymáháte nuceně a to činiti nebudeme, nechceme a nehodláme (Výborně! Potlesk. )

Vy jste, pánové, já to pravím, dnešního dne svým postavením proti návrhu zameškali vhodný okamžik řešeni otázky jazykové v této zemi. Vy toho budete litovati, že jste tak lehkomyslným způsobem odmítli ruku Vám podanou.

Politické poměry v naší říši jsou ve stadiu takovém, že nejde více o jazyková nařízení, nýbrž o konstituční princip a parlamentní projednání záležitostí občanstva, o samou existenci této říše bude se sednati. Vy jste v takovém nebezpečenství odmítli ruku upřímně Vám podanou, Vy máte zodpovědnosť, my jsme učinili, co bylo možného, a naše česť nám káže, bychom nedělalivíc. (Výborně. Potlesk Řečníku se blahopřeje!)

Nejvyšší maršálek zemský: Čas již tak velice pokročil, že přikročím k ukončení sezení.

Die Zeit ist so weit vorgeschritten, dass ich zum Schlüsse der Sitzung schreiten werde.

Seine Excellenz der Herr Statthalter hat sich das Wort zur Beantwortung einiger Interpellationen erbeten.

Se. Exc. k. k. Statthalter Graf Coudenhove: In der Sitzung des hohen Landtages vom 10. d. M. haben die Heiren Abgeordneten Dr. Werunsky, Dr. Kiemann, Richter u. Gen. eine Interpellation über die in Prag Ende November und Ansang Dezember v. J. vorgefallenen Ruhestörungen, Excesse und Gewaltthätigkeiten an mich gerichtet, in welcher daraus verwiesen wird, dass diese Gewaltthätigkeiten beinahe ausschließlich gegen Deutsche gerichtet gewesen seien, ohne dass die friedliebende und gesetzestreue deutsche Bevölkerung Prags und der Vororte hiezu welchen Anlass gegeben habe. Unter dem nachhaltigen Eindruck dieser Ereignisse haben dieselben an mich nachstehende Anfrage gestellt:

1. Wie war es möglich, dass abgesehen von der Unzulänglechkeit der Polizeimannschaft selbst nach dem Einschreiten einer starken Militärmacht in nächster Nähe der von dieser besetzten Plätze, ja aus diesen selbst tagelang das Werk der Zerstörung fortgesetzt werden durfte?

2. Kann der Statthalter die bestimmte Zusicherung geben, dass der deutschen Bevölkerung in Prag und den Vororten ein ausreichenderer Schutz, der Person und des Eigenthums zutheil werden wird, als sie ihn bisher erfahren hat?

3. Ist der Statthalter bereit dahin zu wirken, dass den durch die Ruhestörungen und Plünderungen in Prag und den Vororten an ihrem Vermögen Geschädigten volle Ersatzleistung aus Staatsmitteln gewährt werde?

Ich habe die Ehre diese Interpellation int Nachstehenden zu beantworten:

Die politischen Kämpfe hatten in unserem Reiche im November v. J. eine ganz ungewöhnliche Heftigkeit angenommen. Auch die Bevölkerung Böhmens, insoweit sie au den Vorgängen des politischen Lebens Antheil nimmt, befand sich in heftiger Erregung, die nach Vertagung des Reichsrathes ihren Höhepunkt erreichte.

Die Vorgänge in Prag, die sich unmittelbar hieranreihren, hatten in ihrem Beginn den Charakter einer politisch-nationalen Demonstration, die allerdings wegen der sehr großen Zahl der Theilnehmer und der erregten Stimmung schon an sich durchaus nicht einen, für die Erhaltung der Ruhe und Ordnung unbedenklichen Charakter hatte.

Die sehr erhöhte Aufregung zeigte sich in Prag schon am 29. unter Tags. Gegen Abend und bis spät in die Nacht waren an diesem Tage der Wenzelsplatz und die angrenzenden Straßen von einer gewaltigen Menschenmenge erfüllt. Der wiederholten Aufforderung der Polizei zum Auseinandergehen wurde nicht Folge geleistet - späterhin auch thätlicher. Widerstand entgegengesetzt, so dass es wiederholt zu scharfen Zusammenstößen mit der Polizei kam. - Bis gegen halb 8 Uhr Abends gelang es der Wache, die Menge von Gewaltthätigkeiten zurückzuhalten, - um diese Zeit jedoch drang ein Volkshaufen vor das Neue deutsche Theater und begann daselbst durch Steinwürfe die Fenster einzuschlagen. Die Wachabtheilung, welche sich beim Theater befand, genügte nicht die Excedenten zu vertreiben, - erst die requirirte berittene Wache im Vereine mit 2 Compagnien Militär konnte die Ruhe herstellen. Am Dienstag herrichte Tags über noch ziemliche Ruhe - gegen Abend füllten sich wieder Wenzelsplatz und Graben mit einer lärmenden, zum Theil singend herumziehenden Menschenmenge. Die Erfahrungen des Vortages veranlagten den Polizeidirektor, nach Eintritt der Dunkelheit zunächst sich 2 - dann successive noch 2 1/2 Bataillons militärischer Assistenz zu erbitten, die an den verschiedensten Punkten der Stadt zur Verwendung kamen. Noch ehen Graben und Wenzelsplatz besetz werden konnten, wurde aber dort schon mit dem Einschlagen von Fenstern an Privat- und öffentlichen Gebäuden begonnen.

Die Truppen räumten mit ziemlicher Schwierigkeit den Platz und besetzten die umliegenden Straßen. Die Excedenten zogen aber in Trupps in entferntere Theile der Stadt und dort, wo die ihnen nacheilende Sicherheitswache noch nicht am Platze war - wurde zweifellos nach einem feststehenden Plane (Hort! Hort!) die Fensterscheiben eingeschlagen; so geschah es, trotz einer Besetzung durch einen Beamten und 6 Mann in den wissenschaftlichen Instituten der deutschen Universität - und an verschiedenen anderen öffentlichen und privaten Gebäuden. Obgleich auch das deutsche Theater durch Wache zu Fuss und Pferd bewacht war, wurde dasselbe doch Abends heftig angegriffen. Am Mittwoch den 1. zeigte sich die Situation im anderen Bilde - die Angriffe auf fremdes Eigenthum begannen am hellen Tage, hatten den Charakter noch größerer Gewaltthätigkeit an sich, es wurden nicht blos Fenster eingeschlagen, sondern auch Fensterrahmen herausgerissen, deutsche Aufschriftstafeln gewaltsam abgenommen und zertrümmert, in einzelnen Fällen wurde in Wohnungen eingedrungen und geplündert. (Abg. Stefan Richter: Und ausgebrannt!) Es war klar, dass die Leitung der Bewegung ganz in die Hände der eigenthumsfeindlichen Elemente gelangt war, die in ihrem gewaltthätigen Gebahren planmäßig vorgingen. Die Plünderung von Läden begann und nahm in Prag, Weinbergen und Žižkow die bedauerlichste Ausdehnung an. Wo die Excedenten es nur mit kleinen Abtheilungen bewaffneter Macht zu thun hatten, stellten sie sich denselben auch entgegen und mussten mit Waffengewalt versprengt werden. Die ganze Garnison war Mittwoch aufgeboten, vertrieb, ebenso wie die Sicherheitswache die Excedenten und die plündernden Rotten, wo sie mit ihnen zusammentreffen konnte, verfolgte dieselben, soweit dies bei einer sich zumeist sofort beim Erscheinen bewaffneter Macht nach allen Seiten zerstreuenden Menge möglich war - konnte aber bis Donnerstag nachmittag nicht hindern, dass in Prag und Vororten im Ganzen 51 Läden geplündert wurden. An 370 Häusern wurden die Fenster eingeschlagen und mehr und minder arge Zerstorungen angerichtet und, was am schmerzhafsten berührt, dass auch Humanitätsanstalten, bann Statten, die dem Unterricht und der Wissenschaft gewidmet sind, nicht verschont wurden und schwer betroffen worden sind.

Die am Donnerstag früh gegebene Situation veranlagte den Herrn Ministerpräsidenten im Einvernehmen mit dem Herrn Justizminister die Erlassung des Standrechtes zu verfügen, das Donnerstag Nachmittag verkündet wurde; schon vorher waren starke Truppenverstärkungen von auswärts eingetroffen - von Donnerstag 4, Uhr an war und blieb die Ruhe hergestellt. Es ist nun ganz zweifellos - und ich stehe gar nicht an, das hier öffentlich auszusprechen - eine höchst bedauerliche Thatsache, dass es den Ex cedenten möglich war, zwei Tage lang bald hier, bald da ihr Unwesen zu treiben, in gewaltthätiger Weise fremdes Eigenthum zu beschädigen und zu plündern (Abg. Stefan Richter: Und auszubrennen) - ohne dass Militär und Sicherheitswache während dieser Zeit diesem Treiben an allen Orten Einhalt thun konnten. - Die Erklärung hiefür liegt zumeist in der allbekannten Schwierigkeit, in einem ausgedehnten Stadtgebiete Exedenten zu fassen, die vor der bewaffneten Macht fliehen, sich dann sofort den Anschein harmloser Passanten geben, bis sich eben neue günstige Gelegenheit für ihr Zerstörungswerk bietet.

Ein Stadtgebiet, wie das von Prag und den 4 Städten - mit zusammen an 400. 000 Einwohnern - militärisch so zu besetzen, dass Attentate gegen fremdes Eigenthum ausgeschlossen sind, erfordert schon mit Rücksicht auf die gebotenen militärischen Rücksichten bei Verwendung der Truppen in Städten eine enorme Truppenmacht, viel größer als jene, welche zur Verfügung stand, oder aber die rücksichtslose Anwendung der Waffen. (Rufe links: Das wäre das Richtige! Widerspruch und Lärm. ) Von diesem letzteren gewiss sehr wirksamen Mittel wurde bei diesen Excessen ein nur beschränkter Gebrauch gemacht. Die Folgen eines rücksichtslosen, auf sofortige Erreichung des Zieles, die Ordnung wieder herzustellen, gerichteten Einschreitens des Militärs und auch der Sicherheitswache, wären für die Bevölkerung, besonders auch für viele Unbetheiligte, in die Volksmasse eingekeilte Passanten außerordentlich schwere und traurige gewesen; es wäre zu schweren blutigen Opfern gekommen. Außerordentlich wurde der Sicherheitsdienst in jenen Tagen durch die große Schwierigkeit, die einlangenden Nachrichten rasch aus ihre Richtigkeit zu prüfen, behindert. So wurden wiederholt über dringende Parteiansuchen größere Truppenabtheilungen in entlegene Stadttheile dirigirt, wo, wie sich alsbald zeigte, keine Verwendung für sie war, während sie anderwärts dringend benöthigt worden wären. Ansuchen um Schutz liefen aber ununterbrochen von allen Seiten, aus allen Theilen des ganzen Polizeirayons und auch aus weit entlegenen Ortschaften ein; die sofortige dienstliche Controlle der Begründung aller dieser Ansuchen war bei Beschäftigung der gesammten Polizeimannschaft nicht immer möglich und daher die große Schwierigkeit, jeweilig einen richtigen Überblick über die Situation zu gewinnen.

Was seitens der Sicherheitsorgane gegenüber den Excessen geschehen ist, wolle ans den nachstehenden Daten entnommen werden.

Was zunächst die Polizeiwachmannschaft betrifft, stand dieselbe in der disponiblen Stärke von 660 Mann vom 27. November an, solange die Kräfte hielten ununterbrochen im Dienst, so am 29. November von 5 Uhr Früh bis Mitternacht (also durch 19 Stunden ohne jede Ruhepause), desgleichen an den folgenden drei Tagen, an welchen nur die behufs Verhinderung völliger Erschöpfung unumgänglich nothwendige Ruhezeit gewährt wurde.

Desgleichen stand die Garnison vom 1. an ganztägig im Dienste und strenger Bereitschaft, zumeist ohne die Möglichkeit menagieren zu können.

Dass übrigens durch die Action des Militärs und der Polizei zahlreiche bereits unternommene und beabsichtigte Beschädigungen gerade auch solcher Objecte, die besonders gefährdet waren, verhindert wurden, wird wohl anerkannt werden. 508 Personen wurden verhaftet und hievon 458 Exledenten dem Gerichte abgeliefert.

Das gerichtliche Straf-Verfahren wurde im Ganzen bisher in 475 Fällen eingeleitet und in 239 Fällen bereits durchgeführt. Weitere Erhebungen sind noch im Zuge, und werden dieselben mit dem Aufgebote aller vorhandenen Mittel geführt.

Ich gebe mich der Hoffnung hin, dass es gelingen wird, auch die Rädelsführer der Excesse zu eruiren (Lebhafte Rufe links: Das wäre nothwendig! Abgeordneter Wolf:

Die kennen wir!) und der verdienten Strafe zuzuführen. Für die Zukunft wird alles aufgeboten werden (Abgeordneter Wolf: Primator!), um die Aufrechterhaltung der Ruhe und Ordnung und die Sicherheit des Eigenthumes und der Person in Prag und den Vororten unter allen Umständen zu gewährleisten. Im Bedarfsfalle wird das Einschreiten der Sicherheits-Organe sofort mit vollstem, den Zweck sichernden Nachdrucke erfolgen müssen.

Das sind die Behörden allen friedliebenden Bewohnern der Stadt schuldig. Zu diesen zählen zahlreiche deutsche Familien, die seit Jahrhunderten hier ansässig sind und mit Recht darauf Anspruch erheben können, nicht nur unangefochten und in voller Sicherheit in der Landeshauptstadt leben und ihrer Beschäftigung nachgehen, sondern sich hier auch heimisch fühlen zu dürfen.

Was nun die Frage der Entschädigung betrifft, so vermag die Regierung wohl eine Verpflichtung der Staatsverwaltung zu einer solchen nicht anzuerkennen, nimmt aber in Aussicht, durch Gewährung von Subventionen oder unverzinslichen Darlehen kleineren, schwer geschädigten Existenzen Hilfe zu leisten.

Es bedarf wohl nicht der besonderen Versicherung, dass die Prager Bevölkerung in ihrer großen Gesammtheit den Excessen, mit welchen die Demonstrationen endeten, fern stand (Abgeordneter Wolf: Der Primator auch?)

Ich kann aber von dieser Stelle von diesen Ereignissen nicht sprechen, ohne meinem tiefen Bedauern über dieselben, über die schwere Schädigung zahlreicher friedliebender Bürger, lauten und feierlichen Ausdruck zu geben, diese Ereignisse auf das nachdrücklichste und entschiedenste zu verurtheilen, gleichzeitig aber die Zuversicht auszusprechen, dass Ruhe und Friede in der Stadt nicht mehr gestört werden wird.

Na dotaz, který na mne ještě páni poslanci dr. Blažek, Březnovský a soudruzi učinili a který částečně i na pražské výtržnosti se vztahuje, nelze mi k mému politování ještě dnes odpověď dáti, poněvadž tentýž také události v ostatních dílech Čech se seběhší za předmět má a ku zodpovědění potřebná data vzhledem k tomu, že dotyčná šetření dosud ukončena nebyla, sestaviti ještě nebylo možno.

V zasedáni sněmu království Českého ze dne 11. ledna t. r. podali pp. poslanci Formánek a soudr. na mne dotaz, zdali šetření o poměrech obyvatelstva pohromami živelními postiženého a podpory zasluhujícího ukončeno a pakli ano, proč rozdělení podpor k účelu tomu povolených se posud nestalo.

Dále učinili v témže zasedání pp. poslanci dr. Dyk a soudr., odvolávajíce se na vydání cís. nařízení ze dne 23. prosince m. r. na mne dotaz, zdali jsem ochoten sděliti příčinu průtahu v rozdělení státních podpor a učiniti kreky, aby celá podpůrná akce bezodkladně rozdělením podpor byla finalisována.

K dotazům těmto kladu si za česť odpověděti takto: Šetření o poměrech obyvatelstva loňského roku pohromami postiženého bylo, jak oněm pánům poslancům, kteří v zemském pomocném výboru zasedají, povědomo - již dávno dokončeno a sloužilo právě za podklad návrhům odtud na c. k. vládu ve příčině podpory státní učiněným. Že rozdělení státní podpory dosud provedeno býti nemohlo, má příčinu v tom, že hotové peníze účelu tomu věnované dosud poukázány nebyly.

Právě dnes došel mne poukaz na prostředky tyto a, ježto přípravy k další akci zde vesměs provedeny jsou, přikročí se neprodleně k rozesílání podpor na jednotlivé postižené okresy.

Věcí okresních hejtmanství, kteří v tom smyslu již poučeni byli, pokud se týká věcí dotyčných okresních pomocných komitétů bude, aby podpory jim poukázané co nejrychleji poškozeným rozdávaly.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Dvořák a soudruhové podali mně návrh ohledně prostředků k zamezení tuláctví a zlořádů páchaných cikány.

Die Abgeordneten Dvořák und Genossen haben mir einen Antrag in Bezug auf die Verhinderung der Vagabundage und der Uiberstände, welche mit dem Zigeunerwesen zusammenhängen, überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten. Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh