noch stärkerem Anwachsen der Bevölkerungsziffer der Deutschen, - 70-80. 000 Personen beträgt der jährliche Zuwachs in Mitteleuropa - ist es wieder nur natürlich, dass diese Uberflüsse an den Sprachengrenzen auseinanderplatzen und sich bekämpfen, u. zw. national und wirtschaftlich bekämpfen; das ist alles selbstverständlich, und da heißt es, dass Wir in diesem Kampfe in unseren deutschen Städten, in unserem deutschen Gebiete auf der Seite unserer erwerbsuchenden Connationalen stehen.

Das ist selbstverständlich, das thun Sie auch und da sagen Sie, das ist eine Unterdrückung der Čechischen Minoritäten, und das wird, m. H., Brutalität genannt.

Ja, mein Gott, wenn im letzten Jahre 1897 in Reichenberg allein über 6000 Menschen ausgewandert sind, es sind natürlich viel Čechen darunter - glauben Sie, dass das ohne Kamps abgeht, ohne einen schweren wirtschaftlichen Kampf?

Wenn alljährlich 6000 Menschen hinkommen und keine Wohnung, kein Ouartier, kein Brot, keine Nahrung finden, weil dies einfach nicht mehr mölich ist, so ist nichts anderes möglich, als dass dieselben größtentheils wieder zurückgeworfen werden in ihre Heimatsbezirke; das find natürlich unliebe same Erfahrungen. Sie kommen nun in ihre čechischen Bezirke zurück und dann eigen sie, so ist es uns ergangen, so sind wir behandelt worden, wir haben sein Ouartier bekommen, wir haben keinen Verdienst bekommen und mussten das Feld räumen. Das sind dann die Bedrückungen der čechischen Minoritäten im deutschen Gebiete.

Glauben Sie, das wird aufhören?

Sie können die schönsten Gesetze der Welt machen, das werden Sie nicht beseitigen. Sie verwechseln die nationale Frage mit der so cialen.

Das alles ist die sociale Seite dieser Frage. Wenn Sie Abhilfe schaffen wollen, müssen Sie sich wieder nur an die Herren dort drüben wenden.

Zu Beginn des 30jährigen Krieges waren aus dem ganzen Gebiete des deutschrömischen Reiches mehr Börfer als heute.

Es hat eine größere Bauernbevölkerung gegeben, wenigstens mehr Bauernhäuser als beute.

Ja, in früheren Zeiten, vor dem 30jährigen Kriege, haben unsere Adeligen, die Protestanten waren und das Land verlassen haben, colonisiert und es sind neue Dörfer und Städte entstanden.

Fragen Sie einmal alle diese heutigen adeligen Geschlechter, wie viel auf ihren Gebieten seit der Zeit, da sie im Besitze derselben sind, neue Dörfer und Niederlassungen entstanden sind? (Ruf: Verschwunden, ja! Abg. Wols: Die kleinen Bauern werden erdrosselt wie die Lerchen!) Dort müssen Sie den Sitz der Gegensätze suchen. Das kommt auch in rein deutchen Gebieten, in den Alpenläudern zum Ausdruck.

Die Abgeordneten dieser Länder beklagen sich immer darüber, dass immer mehr Ländertriche an die Jagdgebiete abfallen, und ähnliche Verhältnisse gibt es auch bei uns. Dort bei jeneu Herren müssen Sie dafür sorgen, dass in der čechischen Heimath Ihre Nationalität vor allem ihren Lebensunterhalt finde, ihren Erwerb finde, da ja die Bevölkerung regelmäßig zunimmt.

Wenn Sie aber Geld noch zu uns hin* ausschicken an Ihre Connationalen im deutschen Gebiete, da geben Sie sich nur einer Täuschung hin. Nehmen Sie lieber die Statistik her und fragen Sie, in welchem Bezirke im Innern von Böhmen die Bevölkerung abnimmt, in welchem die Bevölkerung gar nicht zunimmt und in welchem Bezirke eine Auswanderung stattfindet; dort greifen Sie ein, dort schicken Sie Ihr Geld hin, damit Ihre Connationalen im eigenen Gebiete leben können, damit sie einen Unterhalt finden können und diese Gebiete neu colonisiert werden. Jene Herren aber fordern Sie auf, dass sie eine vollständige intensive Bewirtschaftung ihrer Güter einführen, dass sie auch Industrie und nicht blos Landwirtschaft treiben, damit unter Ihnen eine Arbeiterbevölkerung leben könne. Auf diese Weise können Sie die Gegensätze mildern, zu einem Frieden in Böhmen aber wird es ja unter den gegenwärtigen socialen und nationalen Verhältnissen nimmer kommen. Wir fürchten uns nicht vor dem Kampfe und wir scheuen auch den Kampf nicht Wir Menschen find keine Brüder, das menschliche Leben ist ein Kampf und nur im fortwährenden Kampfe liegt der Fortschritt der Menschheit.

Ich bin gegen den Commisionsantrag, gegen diese Schalmeien, Sehen Sie zu, dass dieser Kampf nicht in Roheiten ausartet, wie dies in Prag in den letzten Tagen geschehen ist, dass die nationale Achtung in die weiten Kreise Ihrer Bevölkerung gelangt, dann werden bessere Zustände in unserem Vaterlande kommen, zu einem ewigen goldenen Frieden aber wird es niemals kommen. Und deshalb bin ich gegen den Antrag und gegen die Wahl dieser Commision. (Rufe: Heil! Heil! Bravo! -Redner wird beglückwünscht. )

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzutheilen, dass sich noch Redner für den Antrag gemeldet haben.

Dovoluji si ohlásiti, že se ještě přihlásili další řečníci pro návrhy, a to p. hrabě Sylva-Tarouca, p. dr. Pacák a p. dr. Baxa, Přichází nyní k slovu příští řečník, který jest zapsán pro návrh komise. Dávám slovo dr. Heroldovi.

Poslanec dr. Herold:. Slavný sněme! Nebylo to ani zásluhou snad naší, že ve veřejnosti politické v této říši obrácena jest pozornost k jednání tohoto slavného sněmu. Situace, ve které se celá říše nalézá, parlamentarismus jakož i veškeré národní hospodářské a politické poměry se nalézají, byla taková, že všeobecně se očekávalo, že pod tímto nátlakem událostí, jichž důležitý význam já nechci líčiti, konečně snad na sněmu království českého, kde zástupcové obou národností, které vedly spolu na říšské radě tak tuhý boj, se sejdou a zde na sněmu království českého nalezne se, já pravím, nalezne se půda, byt ne pro dorozumění, přece pro nějakou cestu, pro nějaké vychodíště z nynějších skutečně nesnesitelných politických, parlamentárních a hospodářských poměrů.

Velectění pánové! Kdo poněkud s vyššího stanoviska politického které má na zřeteli něco víc než denní chléb agitací politických, které má na zřeteli více blaho tohoto království, blaho obou národností a také blaho celé říše, kdo s tohoto stanoviska události pozoruje, ten musí s bolestí, já pravím, s bolestí, ač nejsem jedním ze sentimentálních lidí, shledati, jaké bylo se strany německé naproti návrhu, který učinil pan hrabě Buquoy, stanovisko zaujato.

Když se bude jednou v historii o tom mluviti, opětně snad jako dnes, že na straně německé stále je ta největší smířlivost a že jsme my tím provokujícím elementem v této zemi - pak dlužno konstatovati jedno a upamatovati se dnešního jednání.

S naší strany ani slovem nebylo ještě zavaděno o politické poměry, my jsme vyčkávali, že návrh, který byl učiněn hrabětem Buquoyem, bude schválen, a že bude komise zvolena, a že tam učiní se předmětem jednání palčivá otázka jazyková. - Bylo to se strany německé, že se podal návrh jiný, ne návrh, který by směřoval k tomu, aby urovnal jazykovou otázku za souhlasu stran, nýbrž návrh na zrušení jazykových nařízení. - To jest, pánové, jeden z požadavků nynějších a já k tomu ještě přijdu, se strany německé. Ne návrh prostě tím, že by si bylo stěžováno na jisté příkrosti, jak pravíte, těchto jazykových nařízení, nýbrž motivování jeho obsahuje hrubé a neslýchané urážky českého národa, jakž jste se mohli domnívati, že by se mohl sněm království Českého jaksi postaviti na stanovisko privilegované národnosti?

My k takovémuto návrhu tiše jsme stáli a, když dnes odůvodňoval se návrh knížete Lobkovice - a Vy pravíte, že pánové z velkostatku jsou češi - a kníže Lobkovic jest Čech - když on, aby učinil poklonu svému jazyku a svému národu, ku kterému se hlásí, jen několik slov promluvil česky, aby pak pokračoval, ne k vůli nám, nýbrž k vůli Vám, v jazyku německém, tu již jsme museli býti svědky toho, že v tomto sněmu království českého mluviti jazykem vlastním a mateřským prohlašujete "als eine Verhöhnung der Deutschen" (Hlasy: Slyšte! Hanba!)

Pánové, když tedy mluviti naším jazykem jest již potupou Vaší, pak mel pan poslanec Prade pravdu, pak není možno vůbec mluviti o nějakém dohodnutí. Já jsem pečlivě poslouchal německé řečníky a já jsem snad jediný stál při řeči pana poslance Schückera; co já jsem slyšel od jednoho pana poslance za příhany kydané na strany tohoto parlamentu dnes (hlasy: Slyšte!) a sice jak na naši stranu, tak také na stranu velkostatkářskou v poznámkách nahlas křikem pronesené - přece jsem neučinil z toho žádnou potřebu, poněvadž především nejsem žádným denunciantem, abych někoho udával, a za druhé mám za to, že ten, kdo se snížil k nějaké urážce, musí potupu snížení nésti sám a nepotřebuje, aby ho někdo pokáral. - Ale vzdor tomu praeludiu měl jsem naději, že v této debatě, literou Jeho Jasnosť nejvyšší pan maršálek připustil a která podle jednacího řádu ani vlastně možná není, že v této debatě konečně proniknou také ty vášně, které jsou skryty v srdcích lidských. Nuže nechť. - Na to jsme byli připraveni.

Ale my jsme mohli očekávati, že návrh pana hraběte Buquoye bude přijat, a i když nebude přijat hlasy poslanců německých, že alespoň do této komise vstoupí.

Pánové, Vy neustále na to si stěžujete, že hrabě Badeni upravil jazykovou otázku bez Vašeho srozumění.

Dejme tomu, že jest to pravda, dejme tomu, že jest to zločin, jak Vy říkáte, ein Verbrechen an dem deutschen Volk, jekým právem žádáte, aby baron Grautsch upraví i jazykovou otázku beze všeho slyšení národa českého a proti jeho vůli? Chcete-li býti spravedliví, musíte věděti, že jen tehdáž, když za souhlasu obou národů se tyto věci upraví, lze dosíci nějakého cíle.

Avšak, velectění pánové, já jsem si všiml, co řekl pan poslanec dr. Schücker a pan poslanec dr. Prade, a proto pochopuji a omlouvám pány na straně německé, že prohlásili, že na této komisi nebudou bráti žádného účastenství.

My jsme vždycky na říšské radě slyšeli, že jazyková nařízení hraběte Badeniho porušují práva lidu německého, že jest to ponížení lidu německého, a kdykoli jsme se tázali, aby se nám označily konkrétní body tohoto jazykového nařízení, aby se nám řeklo, v čem porušuje toto jazykové nařízení práva lidu německého, poněvadž totéž, co platí o jazyku německém, platí také o jazyku českém vždycky jsme konečně při věcném probírání této otázky přišli ku dvěma hlavním, kardinálním stížnostem.

Jedna stížnosť byla ta, že se musejí všichni úředníci v král. českém učiti česky, resp. znáti oba jazyky zemské, a druhá stížnosť, velectění pánové, byla ta, že každý může donutiti podáním na př. u nějakého soudu v krajině německé také stranu žalovanou, aby v jazyku podáni projednávala sa celá věc před soudem.

Velectění pánové! To jsou konkrétní otázky, o kterýchž, aniž bych tím se postavil vůbec na nějaké stanovisko, lze diskutovati.

Dnes jsme, velectění pánové, neslyšeli ničeho, Že by to tížilo pány na straně německé.

Dnes se pravilo jen ve všeobecných frásích, že jazykové nařízení znamená potupu pro lid německý, že lid německý má právo, aby stejným způsobem posuzován byl v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Štýrsku, Korutanech, že krátce ale především uznáno býti musí, že jazyk německý má býti státní řečí v této říši.

Ovšem pánové hned podotýkají, že toho nežádají pro tento jazyk německý, poněvadž jest to jejich jazyk, nýbrž proto, poněvadž historickým vývojem tento jazyk takové platnosti a takového významu v říši si zjednal.

Velectění pánové! Když již chcete býti tak upřímnými, nebuďte v této věci augury.

Já se táži pana posl. Schückra, pana posl. Prade a všech pánů, co by tomu tak říkali, kdyby s naší strany se učinila proposice, aby v této říši, anebo aspoň v této zemi jazyk český byl jazykem státním, poněvadž jest to historicky odůvodněno, (Výborně, výborně) zda-li by v tom neviděli zkrácení a porušování rovnoprávnosti obou jazyků? (Výborně).

Velectění pánové! Jazyková otázka byla již do omrzení přetřásána a věru, kdyby šlo jen o detaily, a já dnes nechci do nich se pouštěti, musilo by se přijíti k poznání, že to, co se se strany německé mluví, lze mluviti o každém nařízení vládním, o každém zákonu.

Každý zákon bude obsahovati v sobě proti někomu nějakou tvrdosť, velectění pánové! Na př. ustanovení trestního zákonníku o kridě znamená do jisté míry proti tomu, kdo udělal konkurs, tvrdosť, an za ten konkurs nemůže, a nemůže-1i dokázati, že bez viny do něho upadl, jest proto zavřen. Avšak přes to žádati za zrušení tohoto ustanovení bylo by nespravedlivo.

Myslíte, že také v tomto jazykovém nařízení není celá řada a větších tvrdostí, zejména, jak se provádějí, jako ve formulářích poštovních, při vedení berních knih a různých rejstříků, kde jest němčina výhradně zachována a my tím nemáme býti zkráceni ?

Když jste tak nadřízený a tak veliký národ, jak pravíte, dovedete si pomysliti, jak se to cítí. Co se týče té otázky čestnosti, čest národa jest stejná a národ český má nejméně příčiny připustiti, aby se někdo domníval, že česť národa německého více platí než česť českého národa! (Výborně! Potlesk).

Velectění pánové! Vy pravíte a opakujete: My chceme, aby byla restituce ad integrum, to j., aby se zrušilo jazykové nařízení hr. Badeniho, poněvadž jest to nařízení, poněvadž jest to vládní opatření a taková věc má býti upravena zákonem.

Jest to upřímné od Vás, že chcete restitutio in integrum, totiž naprosté zrušení jazykových nařízení různých vlád proti jasnému znění domácích zákonů?

Chcete-li takové restituce, tu nesmíte zůstati u jazykových nařízení z r. 1896, u nařízení hr. Badeniho, nýbrž musíte zrušiti veškerá nezákonitá, proti platným zemským řádům vydaná jazyková nařízení, kterými zavedena byla němčina do našich úřadů, kterými vytlačena byla čeština z naších úřadů (Výborně, potlesk).

Mluvíte-li opravdu o nějaké restituci k starým zákonům, pak musíte se, velectění pánové, vrátiti k těm starým zákonům, které na tomto sněmě, tuším, že to bylo asi r. 1625., byly odhlasovány, jimiž čeština byla jediným státním jazykem uznána.

K takovým konsekvencím to vede a život národa není na jeden měsíc. Když mluvíte o právu a spravedlnosti, nesmíte se domnívati, že jest to jen ve Vašem prospěchu, nýbrž spravedlnosť má platnosť pro oba národy stejně. Vy chcete zrušiti jazyková nařízeni, než přikročí se k upravení jazykové otázky, pak ale chcete ji upravovati na sněmu říšském a pan posl. Prade řekl, že to bude trvati několik let, než vůbec k upravení tomu dojde.

Já pravím, pak to nebude trvati několik let, pak to bude trvati věky; na říšské radě k upravení jazykových otázek nedojde a zejména tenkráte ne, když Vy ji budete chtíti upravovati se zachováním jistého státního jazyka. Pak k ní nedojde, když Vy budete chtíti, aby pro všechny národy platil stejný princip, aby pro všechny národy platila stejná práva jazyková, ovšem s vyloučením jazyka německého.

Na říšské radě k žádnému ujednání nedojde a pak to neznamená nic jiného, než že nezákonitý a pro národ český ponižující stav před vydáním jazykových nařízení má zůstati v platnosti.

Pan poslanec Schücker pravil, "když máme bojovati, nesmí jedna z válčících stran míti spoutané ruce".

Páni na této straně mají spoutané ruce ! Čím? Jazykovými nařízeními! Pánové, v jazykových nařízeních hr. Badena se vůbec o nějakém jazyku nemluví, nýbrž mluví se tam vždy o obou jazycích stejně a pak přirozeným způsobem máme my ruce svázané také; mám za to, že právě komise, kdyby byla bývala zvolena, a kdyby se bylo do ní vstoupilo, by byla mohla jazykové otázky rozřešiti, že bychom si byli ty ruce vzájemně rozpoutali a mohli bychom o těch otázkách porokovati.

Velectění pánové ! Jaké jest Vaše stanovisko v otázce jazykové ? Zdali jest to stanovisko spravedlivé v interesu této země, zdali jest spravedlivé naproti národu německému ?

Žádáme, aby oba jazyky byly rovnocenné a rovnoprávné, aby měly stejnou právní platnost a působnost. Může býti v tom nějaká křivda? Zajisté, má-li býti jazyk menšiny postaven na roveň jazyku většiny, o žádné křivdě mluviti nelze.

My žádáme, aby oba jazyky byly rovnocennými, a tu pan posl. Schücker pravil, že prý o rovnocennosti jazyků nelze mluviti a s jistou bonhomií řekl: "Páni! Nebudete mysliti, že jazyk národa českého má stejnou platnosť jako jazyk národa německého, který čitá 70 milionů a jest národem světovým. "

Velectění pánové! To jest opětné přemetení pojmů! Co jsou jazyky stejně cenné?

Kdyby se mělo o nějaké vnitřní hodnotě nějakého jazyka se stanoviska filologického mluviti, mohlo by se říci, že jazyk český jest cennějším, alespoň sami říkáte, že má daleko více filologických forem nežli jazyk německý, a proto že se nemůžete tak snadno naučiti jazyku českému jako my jazyku německému; ale kde se jedná o produktivnosť těch, kteří ten který jazyk mluví, v oboru produktivním, literárním, tu sneseme s Vámi porovnání, počítáte-li 6, 000. 000 proti 70, 000. 000 veškerých Němců.

Já nechci nikterak snahy kulturní našich německých krajanů podceňovati, ale v tom zajisté se s vámi v nejmenším srovnáme (Výborně! Souhlas). Ani vám za to nečiníme výčitky.

My musili jakožto národ, který v této zemi jest usazen, napnouti veškeré síly. Vy jste toho nemusili činiti, majíce v zádech velký národ německý (vládu).

Zdali jest rovnocenným politicky, tu, pravím ano, neboť rovnocennosť v politickém smyslu řídí se ne dle počtu těch, kteří tím jazykem mluví, nýbrž podle hodnoty, ceny a významu toho kterého národa a já mám za to, - a vzdor tomu, že to neustále tvrdíte, že třeba národ německý měl velký význam pro tuto říši, třeba jest početně největší v této říši mezi ostatními národy, té ceny mravní, politické a hospodářské hodnoty pro význam a trvání této říše máme na roveň s Vámi. To si nedáme vzíti, a můžeme před celým světem obhájiti rovnocennost našeho jazyka, která stojí nad pochybnost. A o této rovnocennosti pravidelně mluví, kdo jazykem naším nemluví, kteří do tohoto našeho národního života nevnikli a nevědí, co jsme již vytvořili, a jaké vzdělání a jaká duševní vzdělávací a politická síla v našem národě žije. Co pak se ostatní rovnoprávnosti obou jazyků v úřadech týče, pravím, ještě je zde dosti široké pole, když se vezme, že každý poplatník a každý obyvatel království českého celkem svého práva nalézti může, a může býti s ním u a soudu jednáno.

Na základě reciprocity a vzájemnosti jest v této otázce dohodnutí možné.

Někteří Vaši lidé vždy říkali, že to se rozumí samo sebou, a dnes to pan Dr. Schücker také říkal, že již to bylo, že česká podání rozhodovala se česky, ač se hned na to dovolával rozhodnutí nejvyššího soudu proti nám.

O tomto rozhodnutí nejvyššího soudu učiním také zmínku, ač není mým zvykem judikáty podobné posuzovati. Nejvyšší soud roku 1880 rozhodl, že čl. 13. dlužno vykládati tak, jak ho vykládá nyní, a hned na to v několika rozhodnutích rozhodl opačně. Já pravím, že toto rozhodnutí, jako jeho odůvodnění jest nesprávné, že jest to do nebe volající bezpráví, poněvadž o tom svědčí, že referent, který odůvodnění ono psal, článku 13. všeobec. soudního řádu nikdy nečetl a nezná, poněvadž cituje něco, čeho v tomto paragrafu jaktěživo nebylo a není. (Souhlas) Já nechci se o tom zmiňovati, poněvadž nám jest úplně lhostejno, jaké rozhodnutí v té příčině bylo vyneseno. Toto rozhodnutí nemůže nám nikterak vaditi, nad rozhodnutím nejvyššího soudu stojí živé právo celého národa (Tak jest!) a právo toto opírá se o zákon a, kdyby dnes nejvyšší soud rozhodl, že u okresního soudu na př. v Říčanech se nepřipouští německá odpověď na žalobu německou, všecky německé noviny od Stráže n. Rýn. v Štrassburku, až do Bukoviny dolů, byly by vzhůru a poukazovaly by na to jak již spravedlnost v Rakousku poklesla hluboko. Tak jest tomu, velectění pánové, a proto také nemohou takové věci býti citovány. Na základě těchto principů úplné spravedlnosti a rovnosti mezi oběma národy jest dohodnutí možné. - My, velectění pánové, vždy jsme prohlašovali, že nepokládáme jazyková nařízení hraběte Badena ani za splnění konečných našich cílů, ani za jedinou formu pro řešení jazykové otázky. - My vždy byli pro to, že tato forma může se měniti podle potřeby obyvatelstva, my jen vždy žádali, aby řešení otázky jazykové se dálo na nezvratném principu rovnoprávnosti a vzájemné recprocity, a kdo v této vlasti má trochu citu pro spravedlnost, proti této zásadě nemůže ničeho namítati. A že my přitom stavíme do popředí, že musí býti chráněna jednotnost tohoto království, to nelze odbývati takovým úspěchem, jak to učinil poslanec Prade. My také, velectění pánové, dobře pozorujeme ony proudy, ony národně politické proudy, které se jeví právě v severních Čechách, a já jsem teď najednou řekl na říšské radě i zde opakuji, aby z toho mně nečinil někdo nějaké výčitky. Já jsem ten poslední, který by někoho obviňoval z nějaké zemězrády nebo nějakých úkladů proti příslušnosti k této zemi a k této říši. Toho jsem, pánové, dalek. Ale síla nacionální myšlénky jest tak eruptivní, že není možno nikomu sílu tuto překonati, kdyby i sebe více chtěl, když se ale hlásá celým tiskem, že toto území samo sebou má býti ode všeho českého vyčištěno, když v tomto území se pronásledují dítky, které chodí do českých skol, a když vyhánějí že dělníci proto, že jsou Cechy, a když se v tomto území netrpí ničeho, co připomíná na český národ, pak jest to směr, který vede k hroznému upravení a zúrodnění této půdy, že se obávám, že jednou právě tam mohou nastati takové poměry, že ti, kdož dnes klidně k tomu přihlížejí, sami osudným vzrušením od toho se budou odvraceti. My nechceme a nebudeme se nikdy snažiti Vám Vaše území počeštiti a fráse, která se neustále mluví, o revindikaci - a já jsem původcem tohoto výroku a na něm také trvám

-  vykládá se ovšem od Vás nesprávně a křivě. My chceme revindikaci pro nás, co je naše. My chceme totiž, aby naše české menšiny, naše české obyvatelstvo zrovna tak v německých krajinách mohlo se otevřeně k národu svému hlasití, jako se vždycky německé obyvatelstvo v českých krajinách hlásí ku svému národu.

Tu pánové, přijdu také ku druhé otázce, na kterou jsem pokládal za potřebné odpověděti, že pánové na straně druhé uznali za potřebí při této příležitosti dotknouti se událostí v Praze, způsobem, velectění pánové, a to mi přisvědčí každý objektivní, způsobem, který není chic, činily se zde útoky na pražské zastupitelstvo obecní a starostu jeho pro události, jichž jevištěm bylo ke konci listopadu, resp. počátkem prosince král. hlav. město Praha.

Co jsme zde, velectění pánové, slyšeli

-  já se k těmto událostem jen zkrátka vrátím - co jsme při této příležitosti z té vášně proti pražskému obyvatelstvu slyšeli, to mě skutečně zaráželo a to mě naplnilo, abych tak řekl, největší ošklivostí; neboť zde jsme slyšeli povzdech vad tím, že ti lidé, kteří se súčastnili výtržností pražských a dopustili se trestných činů - pokud se jakých dopustili, právem byli souzeni a odsouzeni, - že ti dostávají malé tresty, že by si ti pánové byli přáli, aby byli trestáni ještě více.

Nejen to, velectění pánové, ale že prý nebyli trestáni a chyceni ti, kteří byli intellektuálními původci těchto výtržností pražských; tu mám, pánové, povinnosť a právo v této slavné sněmovně, přistoupiti k Vašim žalobám.

Vy jste pravili a vykřikovali: "My ty intellektuální původce známe. " Vy jste je nejmenovali, ale já je budu zde jmenovati.

Ti intellektuální původcové jsou všichni ti, kteří po celé léto neslýchaným barbarským způsobem týrali naše národní menšiny. (Výborně! Tak jest! Potlesk).

Těmi intellektuálními původci jsou ti, kteří na radě říšské veškerý parlamentární mrav až do nejkrajnosti sesurověli. (Výborně! Potlesk).

Těmi intellektuálními původci jsou ti, kteří na radě říšské veškerou autoritu rozumu, státní moci i parlamentu i vlastního konstitucionalismu prolomovali.

Intellektuálními původci toho byli ti, kdo naříkají na pana místodržitele, že nerozvinul náležitě autoritu při potlačení toho, co se stalo v Praze.

Pánové, dnes již žádný místodržitel nebude moci s takovou autoritou podniknouti takovou práci, když lůze vídeňské podařilo se svrhnouti Badeniho. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk).

Velectění pánové, jak můžete očekávati od prostého, vášní, ať sociální, ať národní nadchnutého člověka, aby měl respekt, když vidí, jak se sami poslanci dopouštějí veřejného násilí. (Výborně!)

Vy se divíte, že ti intellektuální původcové nebyli zjištěni?

Pánové, rozhlédněte se po celém kraji německém, jestli některého toho původce některých těch výtržnosti soudy nalezly a odsoudily.