gaben geplant, und deshalb möchte ich, so lange sich die wirtschaftlichen Verhältnisse unseres Landes nicht weit gebessert haben, so lange die finanzielle Lage des Landes nicht eine ganz andere wie jetzt ist, vor weiteren Unternehmungen, wie die behandelten, und welche nicht absolut nothwendig sind und sehr leicht verschoben werden können, warnen, und ich hoffe, dass der hohe Landtag derartigen Anforderungen einen festeren Widerstand wie bisher entgegensetzen wird.

Es gibt in Böhmen noch viele historische Baudenkmäler. Aber, meine Herren, wenn seit Jahrhundeiten Niemand sich um diese gefümmert hat, kann es nicht ein sehr großer Nachtheil sein, wenn sie noch einige Jahre warten. Hoffentlich werden unsere Verhältnisse besser werden und es müssen sich unsere Verhältnisse bessern, denn aus diese Weise, wie jetzt, geht es unbedingt nicht mehr weiter.

Es ist ein erfreuliches Zeichen, dass in dem in Verhandlung stehenden Kapitel größere Beträge eingestellt find zur Hebung der Handwerker- und kaufmännischen Schulen, überhaupt für Bildungsanstalten für. den Gewerbe- und Handelsstand. Es sind ziemlich große Beträge hier eingestellt, aber diese Einstellung muss doch mit Freude begrüßt werden, weil sie den Kamps um die wirtschaftliche Existenz erleichtern. (Bravorufe. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste, für die Anträge der Commission eingetragene Redner.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Glöckner

Abg. Glöckner: Hoher Landtag! Wenn ich bei diesen Vudgetposten das Wort mir erbeten habe, so veranlassten mich dazu die Posten, welche eingestellt sind für das gewerbliche Fortbildungswesen. Unser gewerbliches Fortbildungswesen, unsere Fortbildungsschulen im Allgemeinen haben gerade seit dem Inslebentreten der Zwangsgenossenschaften eine derartige Ausbreitung gefunden und üben eine so nützliche und wohlthätige Rückwirkung auf die Stellung unseres Gewerbestandes aus, dass mau mit Ireude konstatieren kann, dass diese Einrichtung doch nach einer Richtung angethan ist, die heranwachsenden Gewerbetreibenden mit jenen Mitteln auszustatten, die sie im Kampfe um das Dasein notwendig haben und bisher zum Theile vermissten. Zu bedauern ist es, dass gerade diese Schulen in ihrer Existenz, in ihrem Bestände so außerordentlich schwierig zu ringen haben. Erstens schon mit der Errichtung derselben. Wie ich schon erwähnte, nehmen zumeist die Genossenschaften Anlauf dazu, um diese Schulen ins Leben zu rufen Aber, wenn man das etwas näher betrachtet, so muß man konstatieren, dass die Art und Weise, wie diese Schulen erhalten werden müssen, ein Zustand ist, der thatsächlich jenen bildenden Faktoren nicht entspricht.

In solchen Gemeinden, welche so glücklich sind über ein geordnetes Gemeindebudget zu verfügen, wo eine Gemeinde mitgrößeren Beträgen im Stande ist diese Schule unterstützen zu können, dort geht es.

Aber gerade großtentheils in Gemeinden, Wo eine solche Schule ins Leben gerufen wird, sind diese Vorbedingungen nicht vorbanden und es mussen zur Errichtung einer derartigen Schule alle möglichen Wege der Mildthätigkeit in Anspruch genommen werden, um nur jene Veträge aufzubringen.

Einen großen Theil der Gemeinden haben wir, die aber geradezu in dieser Misére der nicht genügenden Mittel ihren Fortbestand kümmerlich fristen.

Aus diesen Umstand hinzuweisen erachte ich für umso notwendiger, weil das geweibliche Fortbildungsschulwesen ein derartiger Faktor ist, welcher zur weiteren Ausbildung und Ausgestaltung des gewerblichen Nachwuchses unbedingt notwendig ist. Wir leben heute in einer solchen Zeit, wo die einfache manuelle Ausbildung in der Werkstatte nicht mehr genügt, um den Menschen im Kampfe um das Dasein vollständig coneurrenzfähig zu machen. Wir leben in einer Zeit, wo auf die Gewerbetreibenden höhere Anforderungen gestellt werden, um ihren Platz, bei ihnen heute noch in den Kreisen des Geroer estandes eingeräumt ist, auch behaupten zu können, und dazu ist in erster Linie das Fortb. ldungsschulweieu berufen, jene fehlenden und mangelnden Theile in der gewerblichen Ausbildung unseres Nachwuchses zu ersetzen. Wenn ich mir erlaubt habe, darauf hinzuweisen, dass z. B. ein großer Theil un' serer Gewerbetreibenden gar nicht in der Lage ist, sich heute noch eine Berechnung machen zu können, ob sie thatsächlich, wenn das Jahr herum ist, etwas verdient haben oder nicht, die von einem Tage zum anderen arbeiten und leben und wenn das Jahr herum ist, sich faktisch nicht klar sind, wie sie sich eigentlich mit ihren Verhältnissen stehen, die selbst bezüglich der außenstehenden Forderungen oc. und bezüglich ihres Vermögens, weil sie jene Behelfe nicht besitzen, um sie ordnungsmäßig führen und verbuchen zu können, im außerordentlichen Nachtheile sind.

Das ist nicht ein Verschulden einzelner Gewerbetreibenden, welche mit Fleiß und Strebsamkeit sich ihrem Lebensberufe gewidmet haben, die Schuld liegt einzig und allein darin, dass eben bisher keine Mittel zu Gebote standen, dies in irgend einer Weise nachzuholen. Dazu sollen die Fortbildungsschulen berufen sein.

Sie sehen, dass in dieser Beziehung manche Gewerbetreibende zu Grunde gegangen sind, weil sie sich selbst nicht trauen, weil sie sich nicht zurechtfinden trotz allem Fleiße und aller Arbeit.

Auf einen zweiten Punkt Werde ich mir erlauben hinzuweisen, dass gerade in Böhmen aus das Bauhandwerk - Sie werden mir zugeben müssen - heute die möglichsten Anforderungen gestellt werden, da nach Zeichnungen gearbeitet wird; er bekommt die Zeichnung hin, ein derartiger Schüler, der vielleicht mit dem besten Erfolge die Volksschule absolviert hat, hat absolut dort nicht Gelegenheit gehabt, jene Vorbildung genießen zu können, welche ihm gewiss in dieser Beziehung als Gewerbetreibendem in seinem Lebensberufe unbedingt nothwendig ist.

Und wenn wir heute jenen Nachwuchs ins Auge fassen, welcher aus den FortbildungsHandwerkerschulen hervorgegangen ist, so finden wir, dass gerade jene Lehrlinge außerordentlich befähigt und leistungsfähig sind, und dass ihnen überhaupt die Handhabung ihres Gewerbes eigen ist und dass sie im wirthschaftlichen Kampfe viel leistungsfähiger und viel tüchtiger da stehen. Dieses wäre vorauszuschicken über das Fortbildungsschulwesen im Allgemeinen. Nun hat aber zu wiederholtenmalen auf den Congressen, auf Versammlungen der Genossenschaftsverbände sich der Wunsch und diese Forderung herausgebildet und ist gestellt worden, dass dennoch von Seite des Staates und des Landes diesem Fortbildungsschulwesen eine größere Aufmerksamkeit zugewendet werden möge.

Der Landtag ist auch dazu berechtigt Beschlüsse zu fassen, welche die Regierung anffordern, in dieser Beziehung das Fortbildungsschulwesen als integrierenden Bestandtheil des Reichsvolksschulgesetzes an dasselbe anzugliedern und so auszugestalten, dass die Fortbildungsschulen auf jene Principien gestellt werden, die ihm zum Nutzen und Frommen gedeihen.

Wenn wir die weitere Entwicklung anderer Stände ins Auge fassen, für die nach jeder Richtung Vorsorge getroffen wird, so kann man sich dieser Forderung nicht verschließen, dass gerade in diesen Fortbildungsschulen ein Fundament zur Weiterentwicklung des Gewerbestandes gelegen ist und dass sowohl von Seite des Landes wie des Staates unbedingt das größtmöglichste für die Zukunft weiter noch wird geschehen müssen.

Ich kann ja mit Freuden konstatieren, dass von Seite des hohen Landtages so wie von Handelskammern in dieser Beziehung das größtmögliche gethan wird, um dieses Schulwesen zu unterstützen; in dieser Beziehung kann ein diesbezüglicher Vorwurf nicht erhoben werden; aber es fehlt an einem richtigen Regulativ. Und dieses Regulativ in der Form eines Gesetzes fehlt und, wenn ich mir erlaube in dieser Beziehung darauf hinzuweisen, habe ich die Absicht, hier im hohen Hause meine Anschauungen dahin geltend zu machen, dass von Seite berufener Factoren dazu Anlass genommen werben möge, damit ein derartiges Gesetz geschaffen werde.

Wenn wir unser Landesbudget ins Auge fassen, so finden wir, dass über ein Drittel desselben für das Schulwesen ausgegeben wird.

(Ruf: Hälfte!) Also die Hälfte.

Heute, meine Herren, wenn ich mir erlaube darauf zurückzukommen, so thue ich es deswegen, dass, wenn man hier Klage führt, dass das Landesbudget sich so gewaltig gesteigert hat, und erlaube ich mir darauf hinzuweisen, dass, wenn es für derartige Zwecke, für die Förderung der Wissenschaft, für die Förderung des Schulwesens ausgegeben wird, wir wohl mit Beruhigung über die Bewilligung dieser Auslagen hinweggehen können, denn, was das ausmacht, und wenn man sagt, man mache jetzt Auslagen, welche die kommenden Geschlechter zu bezahlen haben, da bitte ich das eine zu berücksichtigen, was man in dieser Beziehung schafft, schafft man nicht nur für die Gegenwart, sondern für die Zukunft; infolge dessen ist die Zukunft verpflichtet für derartige Errungenschafteu im allgemeinen Interesse ihren Beitrag mit zu leisten.

Wir stehen auf dem Standpunkte, dass man eine gewisse Grundlage haben solle, und dass man nicht, wie man in dieser Beziehung sagt, ins Blaue hineinwirtschaftet, dass für die Zukunft unserer Landesfinanzen eine Grundlage geschossen weiden soll, welche gewissermaßen eine haltbare Grundlage für die Finanzierung unserer Ausgaben und Einnahmen bildet. Aber, wenn man andererseits die großen Opfer, welche gerade für das Schulwesen ausgegeben werben, in Betracht zieht, wenn man ferner in Betracht zieht, dass die Handelskammern beträchtliche Summen dafür anlegen, unter diesen z. B. die Reichenberger Handels- und Gewerbekammer allein über 30. 000 fl. für Fortbildungsschulenzwecke, für gewerbliche und Handelsschulen, Fortbildungsfachschulen u. s w. ausgeben, so kann man mit der größten Befriedung constatieren, dass in dieser Richtung das größtmöglichste gethan wird und das, - noch wenige Jahre zurückgerechnet - ein verhältnismäßig außerordentlicher Wandel geschaffen Wurde und dass die Erkenntnis lebt, dass nur durch eine tüchtige und gute Ausbildung und durch tüchtige und gute Schule den Menschen im Kampfe ums Dasein jene Mittel zum großen Theile geboten werden, welche ihn leistungsfähig gestalten.

Meine Herren, ein Sprüchwort fagt Wissen ist Macht, und wenn dieses Sprüchwort wahr ist, dann haben wir gewiss umsomehr Aufgabe und wollen es uns zur Aufgabe stellen, ohne Unterschied der Nationalität uns in den Dienst des Wissens zu stellen, wir wollen uns zur Aufgabe stellen, die Wissenschaft zu pflegen, um sie zum Gemeingute unserer Nachkommen nach jeder Richtung hin zu machen, damit wir unser Volk im wirtschaftlichen Kampfe ums Dasein mit jenen Bedingungen und Mitteln ausrüsten, wie das heute die Urbedingungen geradezu ersordern. (Bravo rufe. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abg. Dr. Ritter Wiedersperg das Wort zu einem formalen Antrage erbeten.

Pan poslanec dr. ryt. "Wiedersperg sobě vyžádal slovo k formálnímu návrhu. Dávám jemu slovo.

Poslanec hr. Wiedersperg: Jelikož věc, o kterou nyní jde, důkladně se mně zdá býti projednána, a jelikož ještě velká čásť vyřízení nás čeká, která nevyhnutelně vyřízena býti musí, nicméně ale již období zasedání sněmu kloní se ke konci, navrhuji konec debaty.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg.

Dr. Rittet Wiedersperg beantragt Sschluss der Debatte.

Pan posl. ryt. Wiedersperg navrhuje konec debaty.

Ich werde den Antrag zur Abstimmung bringen.

Dám hlasovati o tomto návrhu.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest p ř i j a t.

Der Antrag ist angenommen.

Dovoluji sobě ohlásiti, že dal se zapsati za řečníka p. posl. dr. Čelakovský contra a posl. dr. Pippich mu odstoupil slovo.

Proti návrhům komise jsou tedy zapsáni p. posl. dr. Čelakovský a dr. Pippich. Žádám, by tito dva páni se ráčili domluviti o generálním řečníku.

Zároveň teké byli zapsáni ještě jako řečníci pro návrh komise pp. poslanci hr. Harrach, Březnovský a Materna.

Žádám, by i tito pánové se sjednotili o generálním řečníku.

Ich ersuche auch diese Herren, sich über den Generalredner zu einigen.

Byli ustanoveni za generálního řečníka proti návrhům p. posl. dr. Čelakovský a pro návrh pan poslanec hr. Harrach.

Es wurde als Generalredner gegen die Anträge der Commission der Herr Abg. Dr. Čelakovský designiert und als Generalredner für die Anträge der Commission der Abg. Graf Harrach.

Jelikož nyní řečnil jeden pan řečník pro návrhy komise, přijde k řeči pan generální řečník proti návrhům komise a dávám slovo poslanci p. dr. Čelakovskému.

Poslanec dr. Čelakovský: Slavný sněme! Poslední výroky, které učinil pan poslanec Glöckner, dávají naději a potvrzují mínění, jež již dříve bylo proneseno, že v kulturních otázkách jest a bude jaksi velmi snadné dohodnutí se mezi zástupci obou národností naší země. Předešlý pan řečník zejména ukazoval na důležitost zá koná o pokračovacích školách a není žádné pochybností o tom, že na naší straně netoliko nikdy nebyla žádná námitka proti takovémuto zákonu, nýbrž že od dlouhých let, jak je známo, na naší straně bylo usilováno o vydání takového zákona a, jestliže jsme letos slyšeli od pana přísedícího zemského výboru, že i již vláda sama se připravuje k tomu, aby takovou předlohu sněmu podala, doufám, že se tak stane brzy, a že to také sluší připsati úsilí, které se děje od dlouhých let z naší strany a bude nás těšiti, jestliže páni s druhé strany budou věnovati otázce té pozornost a budou nás podporovati, abychom se dodělali v brzku důkladného zákona zemského o pokračovacích školách, a to tuším tím více, poněvadž musím dodati, že v dřívějším čase toliko se stanoviska sporu kompetenčního vždy snahy naše po vydání zákona zemského byly právě rušeny od pánů, kteří na druhé straně se nalézají a aspoň v tom ohledu byly odročovací návrhy činěny.

Ale to není příčinou, proč jsem si dovolil obtěžovati Jeho Jasnosť, aby mně ráčil uděliti slovo, nýbrž řeč, kterou měl pan poslanec Heinzel, zejména o museu českém, ukládá mně za povinost, abych několik slov zde pronesl.

Já jsem úplně přesvědčen, že pan poslanec Heinzel v nejlepším úmyslu, všechno co zde byl pověděl, přednášel.

Mně ani ve snu nenapadá nějakým způsobem integrity jeho úmyslů se dotýkati. Mně jest také velmi dobře z mámo, že jsou to oekonomické poměry v zemi, a úplně s ním souhlasím, že jest potřebí úspor a spoření na všech stranách bez výminky, ale mohlo by se zdáti, že, pokud se týče českého musea podle slov pana poslance Heinzla tam snad nejméně se spoří, tak že by potřebí bylo, vytknouti to veleslavnému sněmu a poukázati k případu, kde by se něco mohlo spořiti, dle nespoří se.

Maje čest býti zástupcem slavného sněmu ve výboru společnosti musejní, mám za svou povinnost, abych ve věci této se musea ujal a abych prohlásil, že dle mého nejlepšího vědomí u společnosti musejní se tak spoří, že není druhého musea v takových rozměroch, jaké máme v Čechách, kde by se tak spořilo.

Dovolte, abych několik čísel stručně uvedl, kterými věc stane se každému nepředpojatému jasnou. Pánové, v rozpočtu navrhuje se, abychom povolili 40. 000 zl. jakožto ordinarium pro museum a 10. 000 zl. jakožto extraordinarium. Hlavní číslice rozpočtu musejního jsou asi tyto:

Správa stojí 38. 600 zl. a z toho činí platy úředníků 35. 000 zl., tedy skutečně ordinarium, které povolujeme, skoro vesměs přijde na plat úřednictva, a jest-li bychom porovnávali platy úředníků na jiných podobných ústavech, jako na př. ve Vídni, v Pešti, v Drážďanech, račte shledati, že všude ty platy přesahuji tuto sumu, že jsou 2krát, 3krát tak velké. V museu království Českého není jediného úředníka, který by měl plat gymnasialního professora, a to přece nemůže nikdo tvrditi, že pokud se těchto platů týče, by byly přehnány, nebo že by se snad nějakým, jak pan poslanec Heinzl pravil, přemrštěným způsobem hospodařilo.

Jsem přesvědčen, že panu poslanci nejsou ty podrobnosti známy; než mohu jej ubezpečiti, že naopak jsou úředníci, kteří svou existencí jsou pouze na museum odkázáni, při bibliothece na př. kteří musí tam býti celý den alespoň 2 kráte nebo 3 kráte v týdnu, a že tito úředníci, ačkoliv jsou doktory filosofie a jinak jako professoři by měli mnohem lepší postavení, mají zde 800 až 1. 000 zl., se kterými nemohou existovati, tak že naskýtá se tu palčivá otázka, jak ty poměry zlepšiti. A při tom, velectění pánové, ještě žádný z těchto úředníků nemá zabezpečenou pensi, ani jejich vdovy, vůbec nic, to jest, abych tak řekl, ještě v předpotopním stavu při českém museu, v jakém žádný podobného druhu ústav nikde se nenalézá.

Tedy, velectění pánové, když se uváží že jest tam přes 30 úředníků, přichází na jednoho každého asi 1000 zl., a to přece pro může, který má vědecký úkol tam vykonávati, není žádný peníz, který by se mohl zváti přehnaným.

Rovněž ostatní položky, které jsou v rozpočtu, jsou v každém ohledu tak na minimum stlačeny, že se takřka více uspořiti nedá.

Rozpočet činí 62. 000 zl. dohromady a z toho jest 20 000 zl na tak zvané dotace sbírek vypočteno. Nyní obdržuje musejní společnost od země podle návrhu zemského výboru toliko 10. 000 zl., následkem čehož bude si musiti dalších 10. 000 zl. jiným způsobem opatřiti.

Obnos tento může si museum opatřiti jen tím způsobem, že na jedné straně má asi 3000 zl. od členů příspěvků na druhé straně že má ze svých kapitálů asi 2. 600 zl. a poplatek za vstupné jest rovněž nepatrný, poněvadž jest veliký náklad s tím spojen.

Tím způsobem tedy celkový příjem klesl tak, že asi 6. 000 zl. stojí tu proti 12. 000 zl. a tedy 6. 000 zl. asi musí společnosť někde škrtnouti, poněvadž nebude míti prostředků, aby mohla vydati peníze, které jsou rozpočteny.

Bude to míti za následek, že se bude museti 30-20 proc. ubrati, leda, že by společnosť sáhla na svůj kapitál.

Velevážený pan posl. Heinzel si představuje věc tak, jako by společnosť vůbec nakupování mohla nechati a tím, že by se mohlo tech 10. 000 zl. uspořiti, až by přišly lepší časy. To nejde, těch 10. 000 zl. bude nutně potřebí k doplnění bibliotheky, vždyť přece stále nové a nové spisy vycházejí a nakupování jich nemůže se pánové, nechati "ad kalendas Graecas. "

Kromě toho se musí uvážiti, že jsou jisté věci v některých sbírkách, jest-li nezakoupí se ihned, vůbec se vícekráte nedostanou, na př. se objeví nějaký rukopis, kámen anebo vůbec nějaká jiná věc v bibliotéce atd., kterou možno tenkráte dostati, ale jestliže museum nemá peněz pro to, tak vůbec nedostanou se již ty věci.

Příklad toho račte míti na důležité sbírce Bergrově, o které přítel Plaček mluvil; jestliže se nepodaří pomocí země a museu zachrániti tyto sbírky české, přejdou do ciziny, a vícekrát, kdyby, až budou lepší časy, země chtěla povoliti náklad nějaký, nějaký peníz, více jich nedostane. Nebo tam jest zejména hlavní archeologická sbírka vykopaním z jistých hrobů poblíže Prahy, a jakmile přijdou pryč, již tam nebudou, tyto hroby, tento důležitý nález, jest ztracen, věc jest na vždy ztracena pro museum české, a něco podobného nebude moci dostati, kdyby se povolily peníze jakékoliv.

Chtěl jsem několik slov pronésti, aby se přece uznalo, že co se museu českému povoluje, jest minimum, které na takovýto velký ústav, jaký tu jest, se povoliti a žádati může, a kdyby nebyl čas pokročilý, chtěl bych další číslice uváděti, a ukázal bych, nemluvě ani o velkých museích jako v Kensingtonském kde jde podpora do sta tisíc, že z veřejných fondů i menším museím dostává se mnohem větší podpory než-li se poskytuje českému museu.

My máme jednou naději za stavu věcí, jak nyní jsou, naději, která snad není neodůvodněna anebo přílišná, že snad říše také pro toto museum něco učiní, neboť pro Vídeňská musea mnoho činí, a snad to přání není bezpředmětné a bez naděje, když je vyslovuji, poněvadž říše, která zabrala všecky finanční prostředky zemské a zemi nenechala v této příčině nic než zbytky, než paběrky, aby v těchto kulturních věcech, jako jest museum české, to, co koná pro jiné ústavy, také pro tento ústav učinila, také tomuto ústavu příspěvek povolila.

Při té příležitosti dovoluji si upozorniti - a tím by se také vyhovělo přání pana posl. Heinzla, - že by nebylo potřebí na sněmu jednati o nových nákladech na toto museum, pokud ale dnes jsou navrženy, mohu ubezpečiti slavný sněm, že jsou úplně oprávněny a že jsou na základě největších úspor, které se ve správě musejní dějí, vypočítány. Proto je také vřele odporučuji. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přijde nyní ke slovu řečník zapsaný pro návrhy komise.

Dávám slovo generálnímu řečníku panu hr. Harrachovi.

Posl. hr. Harrach: Slavný sněme! Dostalo se mi cti býti zvolenu za generálního řečníka. Měl jsem dříve úmysl jenom na několik záležitostí upozorniti, týkajících se zprávy a návrhů komise rozpočtové, hlavně pokud se týká části na str. 249. pod titulem 6. Tu slavná komise navrhuje, aby slavný sněm povolil 10. 000 zl. na koupení a rozmnožení sbírek pod podmínkou, že vždy v každém případě se má zpráva zvláštní podati zemskému výboru. Tu se mi zdá, že by bylo přece prospěšnější jak k ulehčení správy společnosti, tak též ku pohodlí zemského výboru, aby jenom celoroční taková zpráva byla podána, kde by všecky předměty byly vepsány s doklady a cenami, za které byly zakoupeny. Doufám tedy, že zemský výbor snad přísně se toho držeti nebude, a že společnosti musejní tolik důvěry snad poskytne.

Druhá věc, kterou jsem chtěl přivésti k řeči, jest ta, že z těchto 10. 000 zl. nevěnuje se celý obnos na zakoupení sbírek, nýbrž musíme počítati, že velký díl této částky vynaloží se na uspořádání a montování, že tedy celá částka nebude tomu věnována, nýbrž jenom jeden díl této částky.

Dále se odporučuje, aby společnost inventář i doklady předložila zemskému výboru; to se týče všech těch inventářů i sbírek. Pohleďte, pánové, na tuto položku a uvidíte, že to skutečně nemožno, aby výbor společnosti musejní ustavičně veškeré inventáře posílal zemskému výboru.

Jak jest možno vykonávati dokonalou kontrolu jinak, než když se tyto inventáře se sbírkami samými porovnají, ale když se inventář sem pošle, nemůže se kontrola provésti tak, jak by se vedla, kdyby inventář in loco tam se prošel a se sbírkami porovnal.

Jsem toho náhledu, že zemský výbor snad sám k tomu přijde, aby takovou kontrolu, jakou dovolil jsem si uvésti, prováděl, nikoliv tu, kterou komise rozpočtová navrhuje, a která by byla pro zemský výbor i pro společnost musejní velice obtížná.

Dále musím se ještě přiznati, jelikož dostatečných příjmů, jak všichni víte, nemáme, že musíme se podrobiti každému takovému usnesení slavného sněmu anebo zemského výboru.

Bolí nás to ale přece, nás, kteří pracujeme ze všech sil svých ustavičně a věrně k povznesení našeho musea, když s takovými divnými náhledy se nyní k nám přijde. Já myslím, že zasluhujeme důvěry a slyšel jsem též s potěšením časté projevy důvěry se strany našich zástupců, kteří jsou stejně také v musejní společnosti, a pak od referenta zemského výboru.

Postavení naše jest tím obtížnější, že se žádaná subvence nepovoluje, a že nám o 4000 zl. méně bylo povoleno, než jsme žádali Stává se často, že část peněz, kterých jest třeba k zaplacení úřednictva, musíme sobě vypůjčiti.

Jsou to tedy poměry velmi nesnadné, o kterých snad každý z Vás známosti nemá Nechci však v tomto ohledu činiti žádného nátlaku, aniž nějakého návrhu, poněvadž dobře vím, v jaké tísni se naše finance zemské nalézají. Smutný stav našich financí jest tak ohromný, že skutečně musíme hleděti, abychom z tohoto postavení vybředli.

Ještě mám malou poznámku.

Ve zprávě komise rozpočtové totiž jest udáno, že výtěžek z návštěvy společností obnášel 6. 480 zl., a že se z toho více získalo; to snad se na pravdě nezakládá, poněvadž z těch 6. 480 zl. musí se odraziti 3. 227 zl. za výlohy na průvodce a dohlídku, tak že suma ta jest rovněž pouze 3. 200 zl., roku 1896 byl celý ten zisk 500 zl., roku 1897. v únoru byl deficit při návštěvách 50 zl.

Já dovedu dobře oceniti ohromné které pro výlohy, museum se povolily.

Máme zde 50. 000 zl. pro společnost, 32. 000 zl. za nábytek, 25. 000 zl. za výzdobu, celkem tedy 107. 000 zl., to jest velká částka, a přihlížíme-li k našim zemským financím, jest těžko, abychom ještě více žádali. Z té příčiny nečiním tedy žádného návrhu, myslím však, že jest to přece jenom naší povinností, abychom hleděli co možná nejlépe tento náš ústav podporovati.

Ten smutný chronický schodek našich financí zdrcuje každého a myslím, že taková otevřená rána se konečně zahojit musí. My nemůžeme dále zůstati v tom postavení, v jakém se nalézáme; tak to dále jíti nemůže. My jsme oprávněni žádati o pomoc. Odkud tedy máme dostati pomoc ? Kdo má nám pomoc poskytnouti ?

Zde vidíme faktory, kteří k pomoci jsou povinni a oprávněni, jsou to zemský sněm, zemští poslanci, říšští poslanci, vláda zemská a říšská vláda. Zemský sněm především jest k tomu povolán, též zemská vláda, ale i oni páni poslanci, kteří v říšské radě zasedají, mohou nám býti nápomocni, aby vrátilo se zemi to, co v tolika milionech se zaplatí do státní pokladny. (Výborně! Bravorufe. )

Já nemohu pochopiti, jak je možno, aby celek byl zdráv, když údy hynou (Výborně!)

A tak to skutečně je v Rakousku. Finanční ministr sám to uznává. Finance naše státní jsou bohu díky upraveny, ale při tom zemské finance hynou. (Výborné!)

Myslím, velectění pánové, že je na čase, bychom pomýšleli, by se pomoc stala tam s té strany, kde té pomoci můžeme žádati a kde jsme oprávněni o ni žádati. (Výborně!)

Myslím, že nebude jinak možno, když přemýšlíme, jakým způsobem by se naše finance upravily - že jest hlavní otázkou, aby se část daní nám vrátila, aby se zemi vrátila daň pozemková, abychom alespoň něco pevného zde měli, na kterémžto základě bychom naše finance upravili.

Jsem ale přesvědčen, že všechny tyto návrhy a všechny tyto otázky se rozřešiti mohou jen tenkráte, když vůbec naše česká otázka bude rozřešena. (Výborně!)

V tom vše pozůstává a v tom všecko jest zahrnuto, když ta bude rozluštěna, potom též ostatní se přidá.

Ty ostatní prostředky jsou jenom vedlejší, prozatímné a paliativní; skutečná pomoc se může státi jen tím způsobem, když samospráva se u nás vyvine; pak teprve uvidíme, co v tom jest za sílu, jakým způsobem to všecko prospívati bude a jakým faktorem, ještě silnějším, jest právě naše země v tomto rakouském mocnářství! (Výborně !)

Ta autonomie politická a hospodářská působiti musí velice blahodárně, tam jest v ní čaromocná zásada, ta vykoná skutečně dílo velkolepé (Výborně!); ona se zakládá na povaze lidské, která v samosprávě a v podstatě její právě svou velkou sílu má a se vyvinuje.

Letošní zasedání sněmovní, ctění pánové, liší se od ostatních tím, že se nám dostalo se strany vlády vlídného a upřímného, jak doufám, projevu, který se liší od ostatních tím. Že vláda uznává otázku českou za důležitou a že vůbec ji uznává.

V tom spatřuji velikou důležitosť pro budoucnost a myslím, že most ten, který jednou se postavil zde letos v této sněmovně, se dále i k blahu vlasti a státu musí budovati.

Pak zajisté, kdyby se nějaké ujednání smíru mezi národností německou a českou zde provedlo, přestanou všechny ty nářky a otázky jazykové, pak přestala by též ta nenávisť proti museu se strany Němců. V čem ta záleží, tomu rozuměti nemohu. Tam zachovává se úplná rovnoprávnosť v každém ohledu, a vyzývám každého z pánů na oné straně, aby se přesvědčil, jak ta rovnoprávnosť až do těch největších maličkostí jest provedena. Uvidíte tam vše tak zařízené, jak to býti má, právě z té příčiny, poněvadž český národ i německý národ stejně spolu pracovali od zakládání musea až do nynější doby, a doufám, že i nadále podpory se nám dostane s té i oné strany.

Dokud ale všechny ty záležitosti práva státního a vůbec veškeré národní záležitosti nebudou vyřízeny, zdá se mně, že není zapotřebí, bychom váhali déle a nepřikročili společně k uspořádání našich financí. To nám leží především na srdci, my se nacházíme v téže samé budově a proto musíme spolu pracovati k urovnání našich financí. Doufám, že naši poslanci na říšské radě se o to postarají, aby stát našim financím byl nápomocen a aby něco z těch milionů nám bylo vráceno, co se tam ročně posílají.

Nechci se pustiti do dalších výkladů o příčinách našeho úpadku finančního, nechci poukazovati na to, v jaké bídě se stav rolnický nachází, a že skutečně majitel většího i menšího statku ani není více majitelem, nýbrž najímatelem. Tato věc vzrůstá ustavičně a vtom právě spočívá naše ubohosť, a když není možno, bychom pomohli tomuto stavu rolnickému, také naše finance uspořádány nebudou.

Že ale potřebujeme mnoho, uznávám úplně, a že zemský výbor a finanční komise mají velikou obtíž, aby to všecko provedli, co se navrhuje a žádá, to jest jisto. Máme tolik těch podpor škol, podpor me