bodu podle svého přesvědčení a zásad své strany reklamujeme pro veškerá práva občanská, tak také my důsledně reklamujeme nejširší svobodu pro svou školu národní. Já jsem přesvědčen, že ty ideje osvěty a pokroku, jimž sloužíme a jimž sloužiti chceme ve všech poměrech veřejného života, ve všech útvarech našeho ústrojí státního a v ústrojí naší národní společnosti, že ty ideje osvěty a pokroku mohou jen ve svobodné a volné škole nabýti reálného života.

Toto naše postavení k moderní škole určují nám především naše dějinné zkušenosti, které jsme zažili a o nichž mluví minulost naše.

Pánové, v tom mi zajisté přisvědčíte, že škola, pokud byla spjata pouty náboženské jednostrannosti, a nad to škola, pokud nalézala se v rouchu jesuitském, nebyla požehnáním pro naši vlasť.

A proto vždy, jak dokazují dějiny naše, snahy reformatorní u nás předem odnášely se ku škole, - ke škole, jako přednímu prostředku osvěty. A my s jistou hrdostí můžeme se hlasití k tomu, že jsme udávali ode dávna jaksi směr osvětový v takových otázkách vzdělávacích.

A je, pánové, pochopitelno, že národ mistra Jana Husi a Amosa Komenského nemůže nikdy přilnouti láskou ke škole jiné, nežli ke škole volného pokroku, plnou svobodou opatřené. To jest, pánové, přímo zakořeněno v našem lidu.

Pánové, já bych se chtěl dnes tázati i našich pánů konservativců, pokud nepřešli ještě do tábora klerikálního, chtěl bych se jich tázat, zdali by oni všichni byli ochotni obětovati moderní vývoj školství našeho národního a zdali by chtěli proměniti školy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ve školy konfesionelní.

Myslím, že až na tu jistou frakci, která se právě označuje jakožto strana klerikální, a která vedena je agitací kle rikalní, by všichni pánové, nechť s jistým šetrným obalem, odmítli toto velmi pochybné dobrodiní. Ale i Vy tam, pánové, na straně velkostatkářské, jakkoliv jste konservativních názorů, a byť i snad celým vychováním svým přístupnějšími jste aspoň do jisté míry někteří z Vás propagandě klerikální; jsem přesvědčen, že i Vy rozhodně ve své většině nemůžete býti opravdově a vážně pro přetvořeni moderní školy ve školu konfessionelní. Již proto ne, poněvadž Vy příliš dobře znáte náš lid, jste příliš prozíraví a zkušeni, víte, že by tím nastal takový rozpor mezi Vámi a naším lidem, který by nikdy více se sceliti nedal, že by byl to rozpor, který by se dotýkal životní potřeby našeho lidu, že byste se tím postavili zcela mimo tento lid český. Vyplývá to z lidové povahy našeho lidu, v které je neobyčejná vznětlivosť, vnímavost a chtivost po učení se, v tom právě leží také touha po úplné volnosti ve vyučování školním. Vy musíte počítati s jistou průměrnou vyvýšenou inteligencí a uvědomělostí našeho lidu, která nechť poukazuje se tu k jakýmkoliv zjevům chvilkové vášně, nedá se addisputovati a která určuje zároveň celý útvar naší školy.

Proto jest, pánové, u nás v lidu, a sice pravím bez výminky, v českém lidu svodomyslnosť nazírání na školu jest nejživější zájem pro školu a v tom skutečně musíme přiznati, jsme za jedno s německým lidem v Cechách, a proto také, pánové, význačně stal se přirozený takovýto projev obou lidových stran zde na tomto sněmu na obhájení, na obranu školy naší moderní. (Výborně!)

To méně přirozeným se mi zdá, co stalo se na straně druhé, méně přirozené proto, poněvadž ta věc byla jaksi sem přivedena způsobem který, přímo nesouvisel s tím celým projednáváním věci a poněvadž zdá se nam, že v tom jeví se jakýsi článek celé soustavy nynější, ad hoc vytvořené, pro volby na říšské radě. (Tak jest! To jest to pravé!)

My v této otázce shledáváme se zde s klerikalismem přímo ve zbroji válečné, s klerikalismem, který vstoupil na kolbiště politické, který se postavil v bojovnou pósu a který se tím způsobem i postavil zde ve sněmu. (Tak jest!)

A tu myslím, pánové, že pan posl. P. Opitz, který projevil nám toho bojovného ducha klerikálního zde, a jehož vývody velmi trefně probral koll. dr. Eppinger, deplacoval tu svou poklonu, kterou učinil koll. Scharfovi, když pravil, že chová úctu ke kol. Scharfovi proto, poněvadž on hájí ve všem svou konfesi.

Pánové, byl to jakýsi projev podmíněné úcty a mohlo by se říci, kdybychom chtěli býti poněkud snad osobními, že ten projev implicite vlastně obsahuje projev jakési neúcty k nám ostatním a že se tím chtělo říci: Vy jste bezbožci. Vy jste bez náboženství, což ovšem naprosto s pravdou se nesrovnává.

Kol. Scharf kterého, si vážím pro jeho přímost a poctivost jeho přesvědčení, sklamal ovšem pana posl. Opitze v té jeho pokloně a v tom očekávání toho důrazného hájení školy konfesionální, nebo kol. Scharf vystoupil s důrazným projevem proti každé konfesionální škole z důvodů velmi závažných a rozumných, které zde nám vyložil. Již se k tomu poukázalo a já zde opět konstatuji, že podstatný jest rozdíl mezí náboženstvím a klerikalismem. Náboženství naše vždycky a všade bude ctěno a bude přede vším námi ctěno. Velectění pánové! Náboženství mluví k duši, mluví k srdci člověka, vyhledává spásu duše, podle vznešeného učení Kristova, vyhledává spásu duše v dobru, v lásce k Bohu a bližnímu. To jest jeho zbožný, čistý a ryzí obsah. Ale, velectění pánové, klerikalismus, ten pracuje zcela jiným směrem. Pravil jsem již a jiní řečníci, že klerikalismus se vyzbrojuje do zápasu politického, že klerikalismus sestupuje v kolbiště světské, opatřen světskými zbraněmi a sice velice vylatnými, jak víme podle organisace, jakou známe z katolických jednot po českých krajích jako síť rozestřených. Je to organisace čistě politická, která utkává se bojem politickým.

V tom jest tendence a sice tendence zužitkovati náboženský cit lidu k účelům nenáboženským a sice k dosažení politické moci.

To jest celý program klerikalismu.

Pánové, ptám se, což pak nemá kněžstvo opravdu žádné moci a žádného vlivu v našem lidu ? My vděčně vzpomínáme těch svých knězi křísitelů a buditelů.

Pánové, tito naši kněží, ti nevystupovali v boji politickém; tito nevystupovali ve škole tehdáž zubožené a zbědované. Tito především vystupovali mimo školu.

pracovali pánové, právě svým duchem vlasteneckým a humanitním. A tu právě u nejčelnějších zástupců jejich duch humanitní v dobrém a šlechetném smyslu slova, duch svobodářský dokázal toho, že oni byli strůjci a spolu zakladately našeho obrozeni a vzkřísení naší národní síly, našeho národního života. Pánové, dle pojmu nyní ustáleného, jaký my máme nyní o klerikalismu, pánové ti nebyli klerikálové! (Výborně!)

Ale teď, pánové, má kněz své vynikající společenské postavení, v kterém zajisté, jedná-li s lidem soudným a vzdělaným, se mu poskytuje veškeré, všestranné úcty a šetrnosti povinné.

On má svoji kazatelnu, on má svoji zpovědnici, on zde může všemi těmito důležitými pomůckami svého postavení působiti na lid, může vykonávati úkol vychovavací. Toho mu nikdo nebéře, naopak my v tomto úkolu kněžstvo vlastenecké, kněžstvo, které dovede se přizpůsobiti skutečným potřebám a podmínkám národního života, můžeme jen podporovati, my nebudeme je nikdy obmezovati nebo jim překážeti. (Výborně!)

Ale, pánové, zde se o to nejedná. Klerikalům jedná se o nadvládu, o nadvládu kléru a hierarchie v celém státním ústrojí.

Pánové, proti tomu musíme se rozhodně postavit, musíme se postaviti podle svého programu, nájíce především svobodu občanskou, neboť tento postup klerikalismu ohrožuje svobodu občanskou, poněvadž krok za krokem béře se za ním reakce. My stojíme dále proti organisaci klerikální proto, poněvadž v ní vidíme systém centralistický.

Já poukazuji na sjezdy v Linci a v Solnohradech, z kterých vysvítá, že ultramontanism slučuje stranu klerikální v jeden velký celek že činí z ní internacionálu katolickou, a v tom vidíme nebezpečenství pro svou celou organisaci národní. My vidíme, že se oslabuje tím celé ústrojí národní, vidíme v tom vykloubení důležitého článku právě přední naší intelligence z tohoto celého ústrojí národního a my proto varujeme před touto cestou, poněvadž jsme sice přesvědčeni, že naši knězi osvícení jsou kněžími národními, že však, pak-li by se na toto zcestí internacionály klerikální dostali, by musili neúprosným důsledkem dalšího přirozeného vývoje přestati býti kněžími národními. (Výborně!)

Tato nadvláda, které se domáhá klerikalism a hierarchie, tato nadvláda, které se domáhá v ohledu politickém, tato nadvláda přede vším chce vnésti se do školy a sice proto, poněvadž škola jest rozhodně nejúčinnějším prostředkem k ovládnutí širokých vrstev lidových a tím prostředkem politické moci. Tím se staví škola v podruží jisté politické tendence Škola má sloužiti k tomu, aby opatřila klerikalismu politickou moc. K tomu škola propůjčiti se nemůže a my školu svou musíme uhájiti proti takovému vlivu (Výborně!) My zvláště, kteří pracujeme k autonomisaci národního školství chceme školu pro sebe, my ji chceme výlučně pro sebe, pro svůj lid a pro svůj národ a takovou školu, kterou chceme pro celý národ, nemůžeme vydati jednotlivému stavu a jestliže rozvrstvování v jednotlivé sestavy a zájmy stavové jest rozhodným zlem pro ten velký národní celek, tím větším zlem by to bylo pro naši školu, kterou chceme uhájiti celistvou sloužící jen vzdělávací potřebě národní. (Výborně !)

My chceme uhájiti a musíme uhájiti pro své učitelstvo především také svobodu a volnost, má-li toto učitelstvo plně konati úkol na ně vznesený, my nemůžeme postaviti své učitelstvo pod dozor hierarchie, my nemůžeme připustiti, by v tom ohledu přiznány byly vlivy na jeho jmenování, poněvadž to jsou vlivy, které nemají s rozumnou paedagogikou pranic co činiti, které by naopak vnesly porušení do řad našeho učitelstva. My chceme uhájiti i netknutosť našeho učitelstva proti každému takovémuto protekčnímu vlivu, následkem čehož by musil učitel přisluhovati určité tendenci, určitému účelů v tom sledovanému. My jsme také z důvodu vychovávajích a vzdělávacích proti konfesionelní škole.

Bylo to již pověděno zde a pověděl to velice trefně pan kolega Sokol, jak se to má s učením a vyučováním náboženství.

O to je co nejlépe postaráno a to především my rodičové, kteří vlastní děti své máme v těch školách, nikdy nebudeme chtíti, by se dítko vychovávalo nenábožensky nebo nemravně.

V tom jsme súčastněni vlastním srdcem, poněvadž káže tak potřeba řádného rodinného života.

Ale já poukazuji v té věci právě k výroku muže, jehož autoritu Vy zajisté uznáte, totiž zesnulého biskupa Haise. Tento, když byl jedenkráte na objiždce a prohlížel moderní školu, pronesl se s ne) větším uznáním, že pravé náboženství zvláště pilně a důkladně se nyní přednáší a vyučuje v našich školách a že o toto náboženství co nejlépe jest postaráno.

To jest výrok z úst zajisté velmi závažných.

Ale aby se vnášel jistý duch klerikální, kterým označujeme právě celý tento směr, do ostatních disciplin vyučování, my připustiti nemůžeme.

Pravilo se nám zde že klerikalismus nechce snad menší úroveň vzdělání. Jestliže nechce klerikalismus menší úroveň vzdělání, proč se domáhá tedy konfesionelní školy? Musí zajisté přiznati, že co se týče vzdělávací potřeby, by jinak škola nemohla býti opatřena, i kdyby bylo konfessionelní. V tom není žádné logiky ani pravd v říci: my nechceme umenšiti úroveň vzdělávací, a přece chceme konfessionelní školu.

Nebo, pánové, to by znamenalo, jak bez toho škola v celém svém řádu školním postavena jest pod dozor státní, a to velice přísný, postaviti tuto školu nejen pod dozor statní, který jest až nadbytkem vydatný, to by znamenalo postaviti ji ještě pod censuru klerikalní.

Poukazovalo se k Alpským zemím a řeklo se: Ejhle, tam jest videti blahodárné účinky školy více konfessionelní; ale, pánové, při tom se nepočítalo, jaká je ta celková poměrná úroveň vzdělání a uvědomění lidu a jestliže se dají poměry v Alpských zemích applikovati jen tak beze všeho na království České.

Velectění pánové, tak se to má i s otázkou mravnosti. Já tvrdím rozhodně, že větší mravnosti i v konfesionální škole by se docíliti nedalo než jak ji poskytuje nynější škola, poněvadž se učitelstvu našemu, nechať by se pronášely jakékoliv výtky proti němu, v tom ohledu, že by naše učitelstvo nebylo tak počestné a prodchnuté vychovávacími ideami mravnosti a tak vědomo svých povinností v úřadu učitelském v tomto směru, právem výtka činiti nedá.

Taková výtka se proti učitelstvu našemu nesmi pronášeti a, kdyby se pronášela, byla by nespravedlivá a lehkovážná a musila by se rozhodně odmítnouti. Pravil to také pan poslanec Legler jako zkušený učitel, že ta nemravnosť, to sesurovění, o kterém se zde mluvilo, nevyplynulo ze školy, nýbrž z celého ovzduší mimo školu. Velectění pánové, je to také pochopitelné, poněvadž tyto vlivy, které působí na dítě v rodině, ty vlivy, které na ně působí zevně, to ovzduší a ty poměry, v nichž žije, nikdy škola při nejpoctivější vůlí překonati nemůže. Zápasí proti nim, ale malomocně, a jestliže toho škola opatřená všemi nejmodernějšími pomůckami paedagogickými nemůže docíliti, jak by toho mohla docíliti škola, která by se chtěla v tom ohledu omeziti na jisté vyučovací palliativní prostředky naprosto nedostatečné. To sesurovění, které zříme nepopiratelně v jistých vrstvách lidových, vyplynulo z doby těžkého existenčního zápasu, z doby předrážděného způsobu celého našeho života, z nepříznivých poměrů hospodářských, které rozrývají nyní naši celou společnosť.

Sociální demokracie není žádnou revoltou duchů školou snad zkažených, nýbrž socialní demokracie u nás jest přede vším revoltou nouze a bídy.

Proto, pánové, když i rozhodně stojíme proti socialní demokracii, když odmítáme zejména nezřízený a neurvalý způsob, jakým ona vystupuje v politickém boji na hájení svých zásad a svého učení, proto přece nikdy bychom nemohli přisvědčiti panu kol. P. Opitzovi, že to všecko vlastně je jenom socialní mob. Jest v tom také ochuzený, zubožený lid, který si není vědom konečných cílů socialni demokracie, který nedozírá až k tomu cíli, kam jest veden těmi svými vůdci a svůdci židovsko - německými. On ani neví, oč vlastně jde; on jest veden pouze tím přirozeným citem, že chce zlepšení svých bídných poměrů hmotných a zapomíná na to, jakými prostředky. (Výborně !)

Pánové, táži se, jak se to má vlastně s křesťanskými sociály, co chce vlastně strana křesťansko-socialní? Buď jest to, pánové, strana zakuklená, strana čistě klerikální a sleduje jen cíle klerikální a proč pak si nedává prostě název strany klerikální? Jmenuje-li se však křesťanskosociální stranou a sleduje-li cíle socialistické, pak musíme rozhodně proti ní státi zrovna tak jako proti sociálním demokratům. Neboť i ona by v konečných důsledcích své propagandy musila vésti ku sociálnímu rozvratu, ku sociální demokracii. O křesťansko-sociální straně se tvrdí, že jest něco lepšího, že to není taková spuštěnosť duší, že to není taková zvlčilosť, jak prý projevuje se v sociální demokracii. To jsou prý lidé jaksi mravnější a přece se organisují na základě socialistickém.

Pánové, ten rozpor nám také nikdo nevysvětlí. V tom ohledu prostě dlužno přiznati pravdu. My máme co činiti se stranou klerikální, která si sice dává jméno sociální, ale sociální není. A proto myslím, že celá věc jest zavedena na klamání těch, kteří nemohou postřehnouti, oč vlastně se straně křesťansko-sociální jedná, a kteří v ní shledávají spásu sociální nápravy.

Pánové, tedy klerikalismus podle našeho přesvědčení není žádnou ochranou proti socialisaci. Pánové, máme doklad toho za naší novější doby; pohledněte do Belgie, pohledněte do Porýnska, které volí své sociální demokraty. Byl uveden včera také Mnichov, mame tu katolickou Francii, kde sociální demokracie úžasně se vzmáhá, to všecko konfesionální ráz školy nepředělá Spojitost, která se uměle do toho vkládá, tvrdí-li se, že taková spojitosť jest mezi moderní školou a sociálním právem, tvrditi se nemůže. Pan hrabě Schönborn dospěl konečně k tomu výroku, že jedině z konfessionalní školy nám vyrostou pevné žulové povahy. Pánové, já uznávám plně vychovávací vliv školy; já vím, že ve škole se nejen učí, ale především vychovává, a my chceme, aby se ve škole vychovávalo. Ale právě při konfessionelní škole bych se zeptal, jakých zkušeností se nabylo a v jakém směru se hlavně stížnosti pronášejí. Ty pronášejí se hlavně na tu neupřímnosť, na to pokrytectví, kterým se vychovává na školách konfessionálních. Tím myslím, nevypěstují se žádné pevné a žulové povahy, o kterých mluvil p. hrabě Schönborn.

Ostatně, pánové, co vytvořuje povahu člověka? Vytvořuje ji skutečný život. Ve škole národní mohou býti založeny jen dobré prvky pro povahu dítěte. Ale co, když vystoupí dítě ze školy? Tu při všem tom zdravém základu nemůže škola starati se dále o vývoj dítěte a vypěstovati jeho povahu. Ta tvoří se vlivy zcela jinými.

My stojíme na tom, aby náš lid byl charakterní, my žádáme charakternosti předem na všech, kteří stojí ve veřejném životě, my žádáme bezúhonnosť v životě veřejném, my chceme, aby zištnosť a sobectví bylo ze života národního vypuzeno, my musíme postaviti vzory dobrých povah pro veškerý náš lid a v takovýchto pevných a nezištných povahách jest nejlepší vychovávací prostředek pro náš lid. My chceme prohloubiti vzdělání našeho lidu.

Naše strana svobodomyslná jest v drobné práci národní všude činná, my zakládáme čítárny, knihovny veřejné, všude pořádáme přednášky pro lid, my hledíme úroveň vzdělání lidu povznésti, my chceme prohloubiti to vědomí jeho hodnoty lidské a právě tím umožniti vytváření se povahy v každém občanu.

Pánové, není to nejlepší činnost vychovávací a vzdělávací? Můžete Vy se svou školou přijíti a útlému dítěti, které si nemůže býti vědomo ani dosahu toho, položiti lepšího základu pro jeho povahu ? Zajisté ne!

My nemůžeme vydati svou školu žádnému vlivu klerikálnímu, my nemůžeme připustiti nikdy u nás školy konfessionální.

My sice jako autonomisté nebudeme jiným zemím vnucovati své názory, nechť si každá korunní země upraví své školství podle své potřeby, my proti tomu nebudeme ničeho namítati, ovšem nemůžeme sympatisovati se žádným obmezováním volného vývoje školy nikde v Rakousku, poněvadž myslíme, že pro celek státní nikdy nebude to s prospěchem, ale my jako autonomisté nepleteme se do záležitostí jiné země. Ovšem na své školství zde sahati si nedáme. (Výborně!)

Já končím tím, že pravím: U nás musí býti přede vším světlo, světlo co možná nejšíře zářící, a když bude světlo v duších našeho lidu, pak bude i teplo v jeho srdcích, a to teplo v srdcích našich povede nejspíše k tomu, co hlásí se nám jako zákon lásky k bližnímu, povede k lepší budoucnosti vlasti! (Výborně, výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Generalredner für die Anträge der Commission, Herr Abg. Dr. Werunsky. Ich ertheile ihm das Wort.

Abg. Dr. Werunsky: Hoher Landtag! Aus dem vom Landesausschusse vorgelegten Berichte über den Zustand des Volksschulwesens geht die erfreuliche Thatsache hervor, dass unser Volksschulwesen sich in fortschreitender Entwickelung befindet und dass beide Volksstämme dieses Landes in edlem Wetteifer begriffen sind, ihr Volksschulwesen auszugestalten. Beiden Volksstämmen des Landes sind ihre Volksschulen gleich ans Herz gewachsen. Denn durch die Hoch- und Mittelschulen strömt die Bildung nur in wenigen Kanälen in das Volk, die Volksschule, das ist die große Schleuße, durch welche das Wissen und die Bildung und Gesittung in die Adern des großen Volkskörpers einflließt.

Meine Herren! Es hat angenehm berührt, dass der sehr ehrenwerthe Abgeordnete für Georgswalde und Königswalde den Satz ausgesprochen: Ich bin der letzte, der gegen den großen Aufwand für unsere Schulen auftreten wollte - im Gagentheil, hierin finden wir uns mit Ihnen in vollständiger Übereinstimmung.

Ich möchte weiter hervorheben, dass uns ebenfalls angenehm berührte die Erklärung Sr. Excellenz des H. Statthalters, dass er die Schulbehörden anweisen ließ, nur dann auf einen Schulbau zu dringen, wenn es absolut nothwendig sei, und dass auch bei Schulbauten Rücksicht genommen werden soll auf die wirth schaftlichen Verhältnisse der einzelnen Bezirke und Schulgemeinden.

So ist denn erfreulich zu konstatieren, dass beide Volksstämme über die Entwicklung ihres Schulwesens wachen und dass sie es nicht antasten lassen wollen. Sind doch die Schulgesetze, geradeso wie die Gemeinde-Gesetze, eine werthvolle Errungenschaft der Autonomie beider Volksstämme dieses Landes. Hierin sind beide Volksparteien einig.

So wird es auch ferner unser unentwegtes Bestreben sein, gerade in dein Volksschulwesen die Autonomie nicht verkümmern zu lassen.

Noch eine Bemerkung möcht: ich mir erlauben: Der Landtag hat in dankenswerter Weise sich der Lehrpersonen angenommen, welche man bisher als Aschenbrödel unserer Volksschulgesetzgebung bezeichnet hat und es wird von der Bevölkerung dankbar anerkannt werden auch in weiteren Kreisen, dass der Landtag daran gegangen ist, auch die Ver hältnisse der Industriallehrerinnen durch Erhöhung ihrer Remuneration zu regeln und eine Altersversorgung für dieselben in Angriff zu nehmen. Gewiss wäre noch manches auf dem Gebiete des Schulwesens zu regeln, manchem berechtigten Wunsche entgegenzukommen es trifft hier ein Verschulden we der die Schulkommission noch den hohen Landtag, welche eine gebührliche Rücksicht nehmen müssen auf die Finanzen des Landes, und es muss hier oft der gute Wille aufgeschoben werden, wenn die finanzielle Lage es nicht erlaubt.

Aber etwas möchte ich hervorheben. Es wird meines Erachtens eine der ersten Aufgaben des hohen Landtages sein gutzumachen, was durch das Lehrergesetz vom Jahre 1894-nicht absichtlich, aber thatsächlich-versäumt worden ist; es ist das die durch zahlreiche Petitionen von Lehrkörpern und Gemeinden an den hohen Landtag gebrachte Bitte um Aushebung der vierten Geha tsklasse an Bürgerschulen.

Meine Herren! Das ist eine Frage, mit welcher sich der hohe Landtag in nicht allzu langer Zeit, womöglich noch in der jetzigen Session wird beschäftigen müssen; denn die Frage muss darum nothwendig und unbedingt gelöst werden, wenn unsere Bürgers schulen sich weiter ausgestalten, ja wenn sie nicht verkümmern sollen. Die Bürgerschullehrer sind diejenigen, die durch das neue Schulgesetz nicht nur keine Erhöhung und keine Verbesserung ihrer Stellung, sondern lediglich

nur Einbuße erlitten haben. Bisher war ihr Grundgehalt durchwegs 800 fl. und mit 6 Quinquennalzulagen konnten die Bürgerschullehrer am Ende der Dienstzeit auf 1280 fl. kommen; heute ist ihr Grundgehalt in der großen Mehrzahl der Gemeinden (nämlich 64pSt. sämmtlicher Bürgerschullehrer) nur 700 fl., dazu die Quinquennalzulagen von 540 fl., so kann der größte Theil der Bürgerschullehrer am Ende ihrer Dienstzeit nur ein Endgehalt und eine Pension von 1240 fl. erlangen. Die Bürgerschullehrer wurden also nicht nur, dass sie nichts profitiert haben, um 40 fl. geschädigt; das wissen die Lehrer und dadurch, dass die Mehrzahl der Bürgerschullehrer, nämlich 64 pSt. aller Bürgerschullehrer in der letzten Gehaltsklasse sich befindet, dadurch wird die gewünschte Stabilität nicht unwesentlich durchbrochen. Jeder Bürgerschullehrer muss naturgemäß streben, an eine Bürgerschule der dritten, zweit n und wo möglich der ersten Gehaltsklasse zu kommen und dem Wechsel, den der Landtag verhindern wollte, indem er die Unterlehrer an den Bürgerschulen aufgehoben hat, ist dadurch, dass in der letzten Gehaltsklasse der Gehalt aus 700 fl. reduziert wurde, nicht gesteuert worden. Die Erscheinung ist die, dass mancher Bürgerschullehrer es vorzieht, Oberlehrer an einer mehrklassigen Volksschule zu sein, weil er dann höher kommt, und deshalb weisen die Prüfungskommissionen eine so geringe Anzahl der Lehrkräfte, die sich den Bürgerschulprüfungen unterziehen, aus, weil sie beim Bestände des gegenwärtigen Gesetzes keinen Vortheil daraus haben.

Sehen wir uns endlich den Mangel an Katecheten an! Der Mangel an Bürgerschulkatecheten ist schon sehr fühlbar, denn durch die Aufbesserung der Congrua ist für junge Geistliche nicht gerade ein sehnlicher Wunsch, den Gehalt von 700 fl. an einer Bürgerschule zu erlangen vorhanden. Das sind die Missstände und der hohe Landtag wird wohl nicht lange Zeit säumen können, diesen Uebelstanden abzuhelfen.

Ich will gleich den finanziellen Effekt hier kundgeben, den es nach meiner Berechnung machte, nämlich es befinden sich 340 Lehrpersonen an Bürgerschulen in dieser niedersten Gehaltsklasse, der finanzielle Effekt beträgt also im Ganzen 34000 fl.

Und, meine Herren, ich bin der unmaßgeblichen Meinung, dass die Ausgestaltung von unseren Bürgerschulen wohl ein Opfer von 34 000 fl werth ist. Auf einen Punkt mochte ich noch hinweisen Wie der Schulzustandsbericht ausweist, haben wir noch zwischen 300-400, also gegen 400Aushilfslehrer. Der h Regierung ist dieser mißli he Umstand nicht entgangen und deshalb strebt sie eine Lehrerbildungsanstalt in Böhmen mehr zu errichten und zwar eine in einer čechischen Stadt und eine in einer deutschen Stadt.

Nun, welche Stadt die Collegen von der čechischen Seite vorzuschlagen gedenken, daruber steht ihnen allein die Wahl zu; ich mochte aber das Augenmerk der hohen Regierung und des hohen Landesschulrathes (die Regierung hat nämlich von demselben ein Gutachten abverlangt) aus die Stadt Mies lenken.

Mies ist der Sitz vieler staatlichen Behorden und hat über 4000 Einwohner, es be findet sich dort die Bezirkshauptmannschaft, ein Bezirksgericht, ein Steueramt, ein Revierbergamt und ein Staats-Obergymnasium. Mies hat eine gute, gesunde Lage, weshalb auch der verstorbene Cardinal-Erzbischof Furst Schwarzenberg sich bewogen gesunden hat, sein deutsches Studienconviet nach Mies zu verlegen, wo es sich bis jetzt befindet, wegen der gesunden Lage und wegen der nicht großen Theuerung Zwischen Budweis und Eger befindet sich keine deutsche Lehrerbildungsanstalt denn in Pilsen ist bloß eine böhmische, und es wäre daher Mies der geeignete Ort, der territoriale Mittelpunkt zwischen Budweis und Eger. Es kommt aber noch anderes in Betracht. Erfahrungsgemaß gibt die industrielle Bevölkerung wenige Candidaten für das Schullehrerfach ab. Es ist hauptsächlich die agricole Bevolkerung aus un leren vorwiegend agricolen Bezirken, aus welchen sich die Lehrerbildungsanstalten recrutieren; und Mies ist eben ein solcher Bezirk; in Mies ist vorwiegend agricole Bevolkerung, daher auch kein Zweifel, dass eine Lehrerbildungsanstalt dorl prosperieren wurde. Ich bin selbstverstandlich nicht in der Lage einen Antrag zu stellen, ich mochte aber nur das Augenmerk der hohen Regierung auf diese Frage lenken.

Ich kann nicht umhin zurückzukommen auf eine gestrige Rede, welche der sehr geehrte und ehrenwerthe Abgeordnete für Gevigswalde und Konigswalde, bekanntlich "ein temperantvolles Mitglied der ecclesia militans gehalten hat

Meine Herien´ Wenn ich ein Urtheil fallen soll über diese Rede, so verzeihen Sie mir ein Witzwort. Ein Witzbold hat einmal die Frage aufgestellt, was ist flussiger als Wasser. Ich konnte antworten daraus: Die Rede des Herrn Abg. Opitz, denn diese war überflüssig (Heiterkeit. ) Denn Herr Abg Opitz hat es nicht unterlassen können nach altem Rezept Pauschalverdachtigungen gegen den ihm verhassten Liberalismus zu schleudern, Pauschalverdachtigungen, welche langst widerlegt sind, und hat nicht einmal eine neue Methode befolgt, sondern nach alter Methode sich ein Lustbild gebaut, welches er Liberalismus nannte, und worauf er gleich dem ritterlichen Sancho Pansa mit verrostetem Rustzeug losgestürmt ist Die erbitterten Ausfalle gegen den Liberalismus entstammen einer durch nichts gerechtfertigten Animosität.

Der Liberalismus, die liberale Gesinnung, ist nichts Anderes als das Eintreten für getstige Freiheit, für die Gedankenfreiheit, ein Protest gegen die Unterdrückung und Verfol gung des ehrlichen freien Denkens durch die brutale Gewalt. (Bravo!) Das Verdienst, das sich der Liberalismus erworben hat um die weitere Bildung und die weitere Entwickelung des menschliche Denkens, wird sietlich heute nahezu vergessen, aber es ist eine Böswilligkeit, die wirtschaftliche Ausbeutung mit dem Begriffe des Liberalismus zu verbinden. Die wirthschaftlichen Ausbeutung hat es auch gegeben, bevor noch der Liberalismus das Licht der Welt erblickt hat

Ein wahrhaft liberal Denkender muß auch naturgemäß ein Feind aller wirthschaftlichen Ausbeutung sein. Dem Liberalismus wird manches unterschoben, was er nicht zu vertreten hat.

Der Herr Abg. Opitz hat die Frage aufgeworfen: "Was hat der Staat für die Schule gethan?" Und wir antworten darauf: "Was hat die Kirche für die Schule gethan?" Nun gewiss, in früheren Jahrhunderten, im Mittel alt r, hat der Staat sich überhaupt nicht um die materielle und geistige Wohlfahrt seiner Staatsbürger gekümmert, und daher ist es begreiflich, dass Corporationen und Genossenschaften, also auch kirchliche Genossenschaften. schlecht und recht das Nothdurftigste der Bildung ver treten haben. Als aber die Kaiserin Maria Theresia das große Wort sprach. "Die Schule ist und bleibt ein Politicum" da wurden auf Grund dieses Wortes und auf Grund einer vom damaligen Praelaten Felbinger - der hat also anders gedacht als der geehrte Herr Redner vom gestrigen Tage - also vom damaligen aufgeklarten Abte Felbinger auf Grund der von ihm entworfenen Schulordnung wahrend