maličkosť pro potřeby hospodářské poskytne.

Řešení otázek zemědělských jest zůstaveno proti státním základním zákonům ústřednímu centralistickému parlamentu vídeňskému, a nikoliv po právu a spravedlnosti zákonodárství zemských sněmů jednotlivých království a zemí. Centralistická soustava říše naší tlumící a ničící veškerý rozvoj hospodářský utlumuje život v samém jeho zárodku a právě s toho stanoviska, velectění, máme se přičiniti, abychom to, co nám bylo před lety vzato, opět pro naši zemi zpět dostati mohli.

Já jsem již řekl, že jednací řád jest největší překážkou, že práce ve sněmu nejdou tak ku předu, jak by býti mělo a tiž mnozí jiní pánové potvrdili tu pravdu. Letos dočkali jsme se toho potěšitelného úkazu, že poprvé ve sněmu zemském přišlo se na toto nedopatření a podal se v tom směru také návrh, jenž přikázán byl komisi. Letos domníval jsem se, že opět tento důležitý návrh projednáván bude v komisi, ale bohužel Bůh ví, kdo jest toho příčinou, s návrhem o jednacím řádu nestalo se vůbec nic, tak že opět a opět zůstáváme ve stálém položení, v jakém jsme byli již dříve. (Tak jest!)

Velectění pánové, chceme-li řešiti dobře hospodářskou otázku, tu zajisté musíme se v první řadě obrátiti ku všem okolnostem, které právě přivádějí tento stav rolnický na stanovisko ad absurdum, my se musíme podívati po všem, abychom poznali, jak máme léčiti to choré tělo zemědělské.

V tom případě, když mluviti mám při kapitole 5., tu dovolte, když několik zákonných ustanovení Vám předvedu, kteráž zajisté znamenala by velkou výhodu pro rozvoj našeho ubohého zemědělství.

Již loni byl podán návrh se strany pana kollegy Bartáka, aby zřízena byla pojišťovna zemská proti krupobití. Návrh byl v letošním zasedání opět opakován a dostalo se mu arciť té možnosti, že byl vřaděn do komise zemědělské. V této komisi zemědělské byl propracován, a mám za to, že se nachází již na takovém postupu, že v příštím zasedání zemském se můžeme nadití, že tento návrh, tato zpráva, přijde vůbec k projednání ve sněmu království českého. Jak velkou má důležitostí tento návrh, jest každému z nás dobře známo; neboť v dnešní době, kdy rolnictvo vede tak krutý zápas za uhájení své existence, tu jest potřebí a povinností zákonodárných sborů, aby tomuto ubohému a strádajícímu stavu podali pomocnou ruku, aby právě ty zákonodárné sbory hleděly zabezpečiti tu snahu toho zemědělce před krutým živlem, který jej často pronásleduje. Že pojištění proti krupobití melo by pro každého zemědělce velkou důležitosť, nenechá se popříti.

Neboť nikdo, kdo má příležitosti posouditi ten celý zápas rolnický, nepřišel a nedospěl k tomu přesvědčení, jak bolestné jest podívání, když častokráte obloha se zakalí a rolník má očekávati v smutném položení, že celá jeho snaha, celá jeho práce, kterou vložil do posvátné hroudy české, býti najednou zmařena.

Když díváme se vůbec na má položení zemědělství, můžeme očekávati od zákonodárného sboru zakročení ve prospěch zemědělství, protože ten zákonodárný sbor téměř docela žádné finanční oběti ve prospěch tohoto zařízení nepřinese, ale podá jen možnost, že právě hospodářství a rolnictví bude tak zastoupeno, že od rolníka budou oddáleni poněkud ti všicki agenti, kteří často a často z rukou rolníka, z mozolů rolníka žijí a tyjí. (Výborně !)

Mám za to, velectění pánové, že zajisté při příštím zasedání všichni budeme pracovati a směřovati k tomu, aby toto zákonné ustanovení ve prospěch pojišťovny zemské stalo se skutkem.

Mimo to mám, pánové, důležitý návrh, který zrovna jest v tomto stejném položení, že nežádá ani od země vůbec téměř nižádné podpory, je to návrh, který dlouho se vleče v zákonodárném sboru a to nejen ve sboru zemském, ale i ve sboru říšském. Vysoká vláda, ta starostlivá matka naše, studuje právě tento návrh o pojišťování proti ohni již 9 neb 10 let, a ještě neodhodlala se k tomu, aby na stůl říšské rady podala předlohu, kteroužto předlohou snad by ve směru centralistickém zařízeno bylo pojišťování proti ohni.

My všichni čekali jsme dosti dlouho, že snad přece v říšské radě učiní se nějaký krok, ale poznali jsme, že opravdu odtud nemůžeme nic dobrého očekávati, že musíme přece jen státi na té pravé postáti, starati se sami o sebe a hledati příležitosť, abychom v zemském sněmu zákonodárném zjednali si zabezpečení.

Vláda zajisté jen k vůli tomu, že chtěla podporovati několik těch kapitalistů, jen proto, aby nerozlila si ocet mezi těmi barony a lidmi, kteří opravdu jen na základě obchodů velkých hledí ty pojišťovny udržeti, dlouho a dlouho nechtěla přinésti takový návrh, který by směřoval proti nim.

Jelikož v zemi české jest mnoho pojišťoven, které zajisté mnohý groš, mnoho milionů odnášejí odtud, jest zejména naší povinností, velectění, abychom s národního stanoviska opřeli se tomu vysávání, abychom jednou vzali před sebe tu povinnosť a to přesvědčení, že každého krejcaru jest škoda, který vydáme za hranice a hlavně za hranice našim nepřátelům, které ostří materielní častokráte proti nám obracejí. (Výborně !)

V tomto ohledu i tento návrh přikázán byl komisi zemědělské a byla již podána zpráva do kanceláře sněmovní a mám za to, že páni poslanci, možná že již zítra tuto zprávu k prohlédnutí do svého domova odnésti si budou moci.

Kdyby se stala skutkem pojišťovna zemská, pojišťovna ve smyslu okresních pojišťoven, mám za to, že mnoho majetku českého dalo by se zachovati, a mám za to, že, když pan dr. Vašatý vypočetl, že jedná se o 15 až 16 milionů ztráty, pak zajisté, pánové, jest potřebí, abychom číslici vzali řádně v úvahu, abychom na základě toho hleděli to, co máme, sami pro sebe zachovati.

Velectění pánové! O tomto návrhu a o těchto pojišťovnách dalo by se velmi mnoho mluviti, já však bych tím snad příliš využitkoval vzácnou trpělivosť velectěných pánů, kdybych o tom chtěl promlouvati, jak by to mělo býti.

Obrátím raději zřetel svůj k jiným odstavcům, abych v krátkosti a v stručných rysech předvedl pánům, co jsem předvésti chtěl.

Velectění pánové, jest potřebí zajisté,aby v naší vlasti provedla se nová řádná meliorace pozemků. Meliorace pozemků jest zajisté velmi nutnou a má zrovna v zápětí větší výnosnosť našich pozemků. Máme-li z těchto pozemků odváděti do říšské pokladny veškery ty groše, které z této půdy vytěžujeme, tu zajisté, pánové, jest povinností naší, abychom opravdu každou píď této půdy přiváděli k plodnosti. Jak důležitá jest otázka tato, to dovolím si z následujících dat vám předvésti.

Království České má okrouhle 2, 625. 000 ha půdy, a okrouhle 522. 000 ha luk.

Dle posavadních zkušeností vyžaduje asi třetina plochy orné, circa 656. 000 ha nutně odvodnění.

Z ploch lučních nutno asi třetinu jich pomocí odvodňování a zavodňování značně zlepšiti. To jest circa 134. 000 ha.

Z orné a luční plochy vyžaduje tedy v Čechách dohromady 830. 000 ha různých meliorací. Že tímto meliorováním pozemků zjedná se výnos, že tu a tam, kde chladná půda se jeví, stane se tímto odvodněním plodnou, to jest na bíledni.

Zákon zemský o vodních družstvech z r. 1873 umožnil teprve správné provádění větších úprav melioračních ve prospěch rolnictva pomocí těchto sdružení. Avšak uplynulo celé 10letí, aniž bylo pozorovati nějakého lepšího účinku; to celé spočívá v tom, že nebyli v tom ohledu vysláni na venkov učitelé, kteří by byli objasnili lidu rolnickému dosah tohoto meliorování a následkem toho zůstalo toto zřízení nepovšimnuto.

Dnes skutečně jest potřebí a také se to z vyšších kruhů označuje, aby každý rolník na základě theoretických a praktických nauk dospěl k tomu přesvědčení, že má rolník přihlížeti k patřičné výnosnosti, k patřičnému využitkování půdy, a tu mám za to, že zajisté zemský výbor společně se zemědělskou radou na tom záležeti si dá, a že bude poukazovati na to, aby co nejvíce rolnictvo z toho těžilo, a ve prospěch svého polaření tuto výhodu využitkovalo.

V rozpočtu samém stojí vůbec "zvýšení melioračního fondu"; arciť že toto zvýšení není tak patrné, a já bych řekl nyní, že jest velmi nepatrné oproti potřebám našim. Ale vzhledem k tomu, že rozpočet náš jest tak neutěšený, nemohu činiti námitek proti tomu, a musím se spokojiti s tím, co jest v rozpočtu.

Velectění pánové, další arciť úloha má spočívá v tom, říci, že přece by bylo potřebí, aby to hospodářství, aby ten nynější rolnický život byl lépe zorganisován, než jak byl dosud.

Tu a tam v mnohých krajinách, a zejména v žírných krajinách naší milé vlasti, jeví se dosti pokročilá organisace, ale mám za to, že tato organisace nestačí, aby opravdu život rolnický byl jí tak chráněn, jak by tato organisace jej chrániti mela, a mám za to, že stává mnoho lidí mimo rolnické sdružení.

Na základě toho, že přes to, že rolnictvo v dnešní době vzdělati se může prostředky, které zde se mu podávají, není na výši, aby samo o sobě mohlo rozhodovati, musíme přistoupiti k tomu, aby se stalo spolčování ve smyslu zákona zemského. Vám, pánové, zajisté jest asi známo, že ministr hrabě Ledebur našel prostředek k oddáleni a zažehnání krise zemědělské, prostředek arci nepatrný, že totiž myslil, že bude nejlépe, když to rolnictvo řádně zorganisujeme, když ho vůbec sepřeme tělesně i duševně jednoho k druhému, a tím chtěl právě prospěti našemu zemědělství. V tomto ohledu arci my jsme nebyli přesvědčeni, že právě pan ministr orby měl nalézti jiný prostředek; on měl pohlížeti k tomu, že právě z české vlasti naší odvádí se mnoho milionů čistých peněz, - mám za to, že 73 millionů - a měl hleděti právě tu finanční tíseň, která svírá stav zemědělský, opětně nějakými finančními podporami podporovati.

Ale když se to stalo, že vynášel právě tuto modalitu, která arci se strany naší nemůže býti přijata, poněvadž zásadně vzpíráme se takovému centralistickému sloučení a musíme, státi na tom prostě, by ze sněmu království českého vyšel český zákon, který by přičinil se k tomu by rolnictvo vůbec nějakým způsobem se spolčovalo a to již z toho důvodu, aby právě ti veškeří lidé, kteří, jak jsem již pravil, při tom pojišťování žijí a tyjí z mozolů rolnických, byli odstraněni.

Velectění pánové, zajisté všichni trpce nesete a uznáváte, že nás nejvíce tísní ten nešťastný militarismus. Mám za to, že bychom i na sněmu království českého mohl udělati nějaké takové snesení, je to sice snesení papírové, na které vláda častokrát ani mnoho nedává, ale proto přece myslím, že by sněm království Českého jako největší sněm říše rakouské mohl učiniti návrh, mohl by dáti impuls, aby tento ozbrojený mír, který je Molochem, do kterého všecky naše mozoly jdou, aby tento ozbrojený mír dnes, v 19. století, byl již poněkud z denního pořádku vzat. (Výborně!)

Já si dovolím přečísti Vám, co řekl německý poslanec Bebel. Ten vyslovil se o militarismu na říšském sněmu německém takto: "Nejbližší válka, v níž se utká asi 14 millionů občanů ve zbrani, bude asi poslední. Až se těch 14 millionů občanů nejdokonalejšími zbraněmi pozabije, až bude tou válkou blahobyt Evropy zničen a až celou Evropou bude se ozývati pláč a nářek matek, nevěst, pak také národové evropští dospějí ke pravému poznání. "

Všeobecně známo, že v říšské radě byl podán také návrh, totiž se strany kollegy dr. Brzoráda, aby vláda uvažovala o tom, nebylo-li by záhodno nějaké mezistátní smlouvy zavésti, a na základě tom militarismus poněkud omeziti. Vroucím přáním naším to bude vždy jmenovitě s rolnického stanoviska, by tento militarismus byl zrušen již z toho důvodu, poněvadž nám nejvíce škodí branný zákon, který naše synky rolnické i naše dělnictvo nám ubírá, který nás připravuje o dělnou sílu. Z toho důvodu spějeme k tomu, aby branný zákon byl jak nejvíce možno upraven a na základě omezeného militarismu aby byla dána možnosť, by synkové rolničtí k vykonávání prací rolnických mohli se doma držeti. (Výborně!)

Jak jsem dříve označil, laskavá matička vláda dala také hospodářským spolkům v zastoupení rolnictva právo, by mohly hospodářské spolky dodávati obilí k spotřebě erární; zdálo se to při počátku býti velice pěkné. Rolnictvo bylo potěšeno a mělo za to, že opravdu je to upřímná vůle, která se nese za povznesením stavu rolnického, avšak slovo se hodilo a skutek utek. Vláda odmítla tyto sprostředkovatele a udělala to tak, že každému hospodářskému spolku pouze dovolila, aby konkurečního řízení se súčastnil.

Tím se stalo a stává posud, velectění pánové, to, že obyčejně takový obchodník, když jest za ním již intendance a podobné, vyhledá si to, vyšlape si to, a takový hospodářský spolek obyčejně přijde zkrátka, že žádnou dodávku nedostane. V tomto ohledu, myslí-li to vláda upřímně se stavem rolnickým, musí se postaviti rozhodně na docela jiné stanovisko, ona musí, a jest to její svatou povinností, zakládati v každém místě skladiště. Další její povinností jest na základě statistických udání o sklizni stanoviti cenu za obilí, aby zároveň rolníku v těchto žních zabezpečila žití a mám za to, že když to tak bude upraveno, zajisté vláda, potahmo, erár bude míti užitek, poněvadž tím se oddálí prostředníci, kteří z toho těží a veliké tisíce, které nahromaďují, zůstanou eráru a rolnictvu.

Pokud tato snaha bude dobrá, která směřuje k nějakému zlepšení, a pokud vláda to neudělá, potud musíme vládu nutkati k těmto povinnostem a, když bude vláda stále upjata proti potřebám našim, víme, co máme na základě politických snah dělati proti. Velectění pánové, dále máme, to jest velice důležité pro stav rolnický, dbáti by se upravily řádně tarify a vedle toho celní úprava aby se stala skutkem. Velikou povolností centralistických vlád byly vždy poškozeny zájmy naše rolnické. Obyčejně, když pracovaly se smlouvy obchodní s tím kterým státem, bývala to vždy centralistická vláda, která dělala ústupky, kolikrát pro nic za nic. V tomto případě, chceme-li konkurovati a světové soutěži čeliti, musíme i v tom případě hleděti, aby tarifní politika a celní politika se vzdala do rukou a směřovala k tomu, aby stav rolnický tímto způsobem také byl podporován.

Já, velectění pánové, opravdu velice jsem povděčen, že z kruhů zemského výboru tak blahovolně přihlédalo se ktomu, aby rolnictvu zabezpečen byl nějaký kapitál, totiž tím způsobem, že zakládati se mají ve všech okresích venkovských záložny dle způsobu Raiffeisenova.

Já již v loňském zasedání nesliboval jsem si od tohoto způsobu mnoho, protože jsem dospěl k přesvědčení, že banky a zejména zemská banka nepostavily se tak kulantně proti tomu, aby naše zásady chtěly podporovati.

Leč letošního roku stalo se docela jinak; letos zemský výbor chce podporovati tyto Raiffeisenky a vedle toho zemský výbor postavil se na to stanovisko že bude těmto Raiffeisenkám dávati do jisté míry úvěr na jistý účet, čímž mám za to, že bude do jisté míry něco dobrého docíleno.

Velectění pánové! Já loni podával jsem také návrhy na zvelebení lnářství. A toto lnářství má zajisté velikou důležitosť hlavně pro krajiny horské.

Již panem poslancem Jarošem bylo v sobotu při odůvodňování řečeno, že veliká bída, pánové, panuje v žírných krajích českých a jaká asi musí bída panovati v hornatých krajinách vysočiny českomoravské !

Velectění pánové! Bída je zde skutečně veliká a právě proto, že lnářství je výnosné a že len jest velice výnosnou rostlinou hospodářskou a že právě u nás máme všechny podmínky pro řádné pěstování lnu, podal jsem společně s poslancem Niklfeldem a poslancem Bernardem, kteří také mají tu česť zastupovati vyšší polohy v našich milých Cechách, návrh, aby lnářství nějakým způsobem bylo povzneseno.

Já při odůvodňování tom arci dovolil jsem si přednésti a vznésti na všechny přítomné pány poslance vřelý appell, aby potud, pokud jsou representanty toho kterého hospodářského sdružení, hleděli zavésti ve své domácnosti lněné látky a dále jsem vznesl prosbu k veleslavnému zemskému výboru a k Jeho Jasnosti panu maršálkovi, aby ve všech ústavech zemských zavedla se plátna lněná.

Mimo to arciť jsem učinil resoluční návrh, který zajisté na říšské radě přišel do koše. Ale proto přece jsem doufal, že aspoň se strany zemského výboru stane se nějaký krok, který zajisté, jak jsem prve označil, nenese žádné finanční ztráty, naopak spíše finanční užitek, a že tímto způsobem bude moci zemský výbor hospodářství horské poněkud podporovati. Ale jak velice jsem se podivil tomu, když dostal jsem od přádelníků Trutnovských dopis, že na základě toho odůvodňován: a proneseného přání veleslavný zemský výbor pro ústavy zemské neučinil ničeho, že neobjednal ani jediný loket plátna. V tomto ohledu jest to velmi smutné.

Pánové, svépomoc jest mocnou pákou ku dosažení vytknutých cílů a kdybychom my všichni na základě svépomoci pracovali, mohli bychom spíše dodělati se úspěchu. Ale kde není dobré vůle, jest těžko něco nutiti.

Já, velectění pánové, abych Vás příliš nezdržoval, dovolím si ještě promluviti o rakousko-uherském vyrovnání. Již dva řečníci mluvili o tom, jak jest potřebí vůbec, aby rakousko-uherské vyrovnání bylo se strany všech poslanců a občanů jaksi respektováno, aby o něm bylo uvažováno, aby právě ti činitelé, kteří budou míti povinnosť vyjednávati za národ český, opravdu byli tak pevnými a odhodlanými, aby pro nás, hlavně pro zemědělce, z toho žádná škoda nevzešla. Již ti páni kollegové, a to hlavně velevážený p. poslanec Fišera a kol. Jaroš tu věc objasnili. Avšak já mám za svou povinnost přece několika slovy a vývody arci docela stručně přičiniti k tomu a vznáším appell na velectěné pp. poslance říšské, aby oni při tomto vyjednávání stáli na stráži, aby se nenechali svésti tou slabostí ministerstva cislajtánského, nýbrž aby hleděli pracovati k tomu, že již od r. 1867 Uhersko se na náš úkor obohacuje a aby se přistoupilo ke spravedlivému klíči, co se týká quoty a zároveň, aby se upravilo nějak tarifové řízení, a konečně, jak p. Jaroš podotknul, aby stala se mezi Rakouskem a Uherskem naprostá rozluka. (Výborně!)

Jak pan navrhovatel Fořt loni velmi mile předvedl, není to vlastně nic nového, když se stane rozluka, ta stávala již dříve. Mám za to, že nejsme k tomu povoláni, abychom Rakousko stále v tomto směru obhajovali, naopak mám za to, že jest povinností každého jednotlivce, aby napřed sám o své žití se postaral a je-li nám uloženo za povinnosť, abychom se postarali o žití občanstva, pak jest potřebí, aby poslanci stáli na tomto místě a na této půdě a neustoupili ani o krok z těch požadavků, které dosud byly předvedeny.

Velectění pánové, ještě o něčem chci promluviti. Jest to dosti bolestné, mohu říci, že právě ve sněmu království českého já mám o tak důležité věci promluviti, ale proto přece to nemohu nechati bez nějakého odůvodnění a bez nějakého vysvětlení. A proto odhodlal jsem se, velectění pánové, promluviti o tom, proč asi adressa v komisi projednána a nejjasnějšímu králi a císaři letos podána nebyla.

Já, velectění pánové, když jsem se dověděl, že právě předsedou adressní komise jest Jeho Jasnosť kníže Ferdinand Lobkovic, tu domníval jsem se, že zajisté tento vysoce ctěný pán učiní této povinnosti za dost a že bude pracovati k tomu, aby opravdu byla adressní komise tu nejen proto, aby návrh projednala, ale aby také adressu na stůl sněmovní položila.

Já jsem potěšen, že Jeho Jasnosť kníže Lobkovic zvolen byl za předsedu a mohu říci, že vždy s jeho snahou, co se týká zemědělského postavení, jsem byl nad míru spokojen a velmi jest divné, že právě při této důležité otázce, která právě nejvíce zabezpečuje jarý život stavu rolnického, se strany Jeho Jasnosti nebyla provedena tato adressa, jak to skutečně potřeby rolnické vyžadují. Adressa sama jest zajisté akt velmi loyalní, adressa sama zajisté ve smyslu šetrném sepsaná nemůže míti do sebe něco odsuzujícího, naopak adressa sama, kdyby podána byla nejjasnějšímu císaři a králi, mám za to, že by byla také se strany císaře a krále blahovolně přijala.

Podíváme-li se na minulost, že právě svobodnou volbou naši předkové v roce 1526 při vtělili se k Rakousku a že celá politická snaha naše směřuje k tomu, abychom my v rámci Rakouska domohli se toho státního útvaru, která, má za to, že by nikomu nepřekážela, a že se tudíž adressa měla podati. V loni na sněmu království českého opravdu velmi pěkně již bylo ujednáno, že adressa Nejjasnějšímu císaři a králi se podá a letos arciť, když postupováno bylo v této akci, měl jsem za to, že skutečně tato adressa k nějakému uskutečnění dojíti musí.

Že se tak nestalo, musím vysloviti částečně své politování, protože mám za svou povinnost, vždycky voličstvu svému uváděti na mysl ty vznešené sliby našeho Nejjasnějšího panovníka a kdykoliv se mně nahodí příležitosť, předvádím jim ten historický vývoj i tu přirozenou podstatu českého státu a z toho vychází na jevo, že arciť koncovkou v tom směru vedené snahy se přece v brzku snad státoprávního útvaru dočkáme a, že na překážku jsou zde němečtí krajané, tu mám za to, že během doby překonati se to nechá, když dvě vážené strany této slavné sněmovny budou solidárně postupovati, že tím dosaženo bude tohoto cíle a zajisté se stane skutkem to, po čem tak dlouho toužíme.

Já, velectění pánové, nevím čím bych ještě mohl přičiniti a proto jsem povinen jaksi k zakončení se přichýliti.

Než zakončení učiním, mám ještě za svou povinnosť navázati na prosbu pana poslance Peschky a na prosbu pana Jaroše, aby vysoká vláda udělila těm postiženým obcím co možná největší podporu.

Nevidím zde sice vysoce ctěného pana vládního zástupce, ale mám za to a spoléhám úplně, že zajisté vláda této povinnosti vyhoví a postiženým obcím co možná největší podporu poskytne.

Já, velectění pánové, jako pan Peschka nechci státi na stanovisku, na kterém stál on, já stojím na stanovisku čistě spravedlivém, totiž že nežádám pro svou krajinu zvláštní podporování, ale stojím na tom stanovisku, aby rozvrhování státních podpor rozdělovalo se podle úředního vyšetření. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ku věcné opravě po skončené debatě pan poslanec Adámek.

Přísedící zemského výboru posl. Adámek Veleslavný sněme! Pan poslanec za okres Frýdlandský uznal za přiměřené, aby ve svých vývodech o udělení, vlastně zamítnutí subvence na vydržování pobočky při zimní hospodářské škole ve Frýdlandě vytýkal zem. výboru, že při tom neměl zřetele k velikým zájmům sociálním nynější doby, že prý nedbal zájmů ujařmeného rolnictva a že nešetřil právních nároků zimních hospodářských škol atd.

Pochopuji, že v situaci, ve které se onen pan poslanec nalézá, uznal za dobré, vyšinouti se na tak vysoké stanovisko při posuzování této jinak všední otázky, ale pokládám za svou povinnost, věc tuto pověsiti poněkud níže a opraviti vývody jeho věcné.

Pan poslanec za okres Frýdlandský vytýkal zemskému výboru, že nešetřil zájmu hospodářských škol; upozorňuji p. poslance, že takováto výtka od jeho politických přátel v rozpočtovém výboru, když se jednalo o hospodářské školy činěna nebyla, naopak, že věcnost a nestrannost zemského výboru při správě hospod. škol byla uznána.

Avšak v té věci jde o něco zcela jiného, než jak pan poslanec uvedl a osmělím se také věcně tyto jeho vývody na základě fakt opraviti.

Zemský výbor při správě hospodářských škol jest vázán statutem, na kterém se tento sl. sněm byl usnesl. Podle tohoto statutu jest ustanoveno, kolik žáků smí býti v jedné třídě, a na tom výbor zemský po slyšení zemského inspektora uznal, že z paedagogických i didaktických příčin nezamlouvá se, aby při zimních hospodářskych školách, při odborných školách vůbec parallelky zřizovány byly a to proto, poněvadž se k tomu nedostává učitelských sil ani potřebných místností. Při paralelce, o kterou v této při jde, nejedná se toliko o meritorní, ale také o formální stránky jednání, které bylo v příčině té konáno, a dovolím si konstatovati následující.

Kuratorium zimní hospodářské školy ve Friedlandě bez povolení zemského výboru zřídilo paralelku v zimní škole hospodářské v roce 1895 - 1896. Není správné, co p. poslanec tvrdil, že hned o tom učiněno bylo zemskému výboru ohlášení, Zpráva zemskému výboru podána byla teprve 1. února 1896, tedy téměř po čtvrt létě. (Výborně!)

Zemský výbor spravuje se statutem o zimních hospodářských školách byl zcela v právu, když odmítl podporu peněžitou na vydržování paralelky, která bez jeho vůle, ba proti jeho vůli byla zřízena. A to tím více, poněvadž má k tomu přispívati i stát a tu také to bylo opomenuto.

Zemský výbor důsledně také obnovenou žádost za tuto subvenci zamítl. Nyní podalo kuratorium petici k slavnému sněmu, aby pomocí jeho tato subvence byla povolena. Petice tato odkázána byla rozpočtovou komisí zemskému výboru k podání zprávy. Zemský výbor důsledně a to z důvodů věcných, které jsem si osmělil přednésti navrhl, aby rozpočtová komise na žádost tuto nepřistoupila.

V rozpočtové komisi byla žádost tato zamítnuta. Nyní činí se návrh, aby subvence tato byla povolena. Pánové, tak se věc má, a musím v této věci opraviti pana řečníka, že by zemský výbor vůbec nešetřil zájmů friedlandské školy, připomínaje, že, poněvadž žactvo do ústavu tohoto přijaté nemohlo býti propuštěno, zemský výbor na rok 1896 a 1897 povolil na vydržování poboček této školy 1580 zlatých. Bylo tedy toto tvrzení nesprávné.

Upozorňuji slavný sněm, že kdyby proti opětnému rozhodnutí zemského výboru a návrhu rozpočtové komise takováto subvence byla povolena, tím by se udál velice nebezpečný praecedenční případ pro celou správu hospodářského školství. Důsledky toho jsou na bíledni. Zemský výbor za to, že hledě k didaktickým a praedagogickým zásadám, k státu v hospodářských školách a k nesprávnostem při zřizování pobočky při škole friedlandské v roku 1895-96, odmítl takovouto žádosť jako neoprávněnou, nezasluhuje takovéto výtky.

Očekávám, že slavný sněm k žádosti této nepřistoupí a subvenci žádanou nepovolí. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Prosím pány, by ráčili zaujmouti svá místa.

Ich ersuche die Herren, die Plätze einzunehmen.

Předmětem hlasování jest V. kapitola "Potřeby, " V. kapitola "Úhrady" a V. článek "Vyřízení. " Mimo to poukázal pan zpravodaj na to, že jménem komise ještě navrhuje, aby řada petic, totiž čísla:1384, 500, 1385, 1386, 1394, 1421, 1481, 1482, 1483, 1484, 1485, 1520, 1546, 1547,1549, 1550, ještě byly vřaděny mezi ony petice, které dle odstavce 29. "Vyřízení" mají býti odkázány zemskému výboru,aby v oněch případech, kdy uzná za naprosto nezbytné, poskytl podpory na dodatečné schválení sněmem.

Mimo to navrhuje rozpočtová komise ještě dva dodatky k "Vyřízení, " tyto dodatky se týkají školy a lnářského družstva v Křimově a pak ovocnicko-vinařské školy v Litoměřicích. Zamýšlím tedy zavésti hlasování tímto způsobem.

Dám hlasovati napřed o dotyčných položkách "Vyřízení, " potom o návrzích komise stran dodatků k "Vyřízení, " na které jsem právě poukázal, pak dám hlasovati o číslicích rozpočtu, a pak o peticích, při čemž mám za to, že mohou býti bez zvláštního hlasování přijaty do odstavce 29. petice, jichž čísla jsem byl právě uvedl.

Gegenstand der Abstimmung ist das Cap. V. des "Erfordernisses", Cap. V. der "Bedeckung", und Art. V. des "Voranschlages"; dann die betreffenden Petitionen von Nr. 2-29.

Der Herr Berichterstatter hat außerdem zwei Anträge des Budgetausschusses zur Sprache gebracht, welche als Zusätze zur "Erledigung" zu gelten hätten, von denen der eine sich auf die Flachsbauschule und Flachsverwerthungsgenossenschaft in Křimow und die andere auf die Leitmeritzer Obst- und Weinbauschule bezieht. Dann hat derselbe noch namens der Budetkommission beantragt, dass bei der Post 29 unter diejenigen Petitionen, welche dem Landesausschusse mit einem bestimmten Auftrage zuzuweisen sind, noch eingereiht werden die Petitionen Nro. 1384, 500, 1385, 1386, 1394, 1421, 1481, 1482, 1483, 1484, 1485, 1520, 1546, 1547, 1549 und 1550.

Ich beabsichtige demnach dir Abstimmung in folgender Weise einzuleiten.

Zuerst wird über die betreffenden Positionen der Erledigung abgestimmt werden.

Anschließend an diese wird über die beiden Anträge der Budgetkommission, auf welche ich früher hingewiesen habe, und welche als Zusatz der "Erledigung" zu gelten haben, abgestimmt werden. Dann wird über die ziffermäßigen Positionen des "Erfordernisses" und der "Bedeckung" abgestimmt werden und schließlich über die Petitionen. Bei den Petitionen bin ich der Ansicht, dass man die eben dem h. Hause mitgetheilten Petitionen unter einem in die Abstimmung bei der Post 29. einbeziehen kann.