gleichen, so finden wir, dass erfreulicherweise dieser Voranschlag beinahe um das Dreisache gestiegen ist.

Es ist erfreulich aus dem einfachen Grunde, weil die Auslagen, die hier bestritten werden, lauter productive sind, weil sie, wenn auch nicht direct, so doch indirect wieder dem Lande zugute kommen.

Insbesondere ist die Steigerung dieser Auslagen hervorgerufen durch den 3 Titel. Erstens dadurch, dass das landwirthschaftliche Schulwesen sich bedeutend entwickelt hat. Das landwirthschaftliche Schulwesen hat bei uns in Böhmen, wenn auch nicht die höchste Stufe, so doch eine solche Entwicklung genommen, dass wir gut den Vergleich mit den übrigen Kronländern Oesterreichs aushalten können.

Das ist eine der produktivsten Auslagen und in der jetzigen landwirtschaftlichen Krise ist es nur dann möglich, dass die Landwirthe den Kampf bestehen, wenn sie ausgerüstet sind mit den nothwendigen Kenntnissen und wenn sie sich die Erfahrungen der Wissenschaft und der praktischen Erfahrung zu Nutze machen können. Deshalb müssen sie ausgerüstet sein mit den nöthigen Kenntnissen. Dazu sind hier in erster Linie die landwirthschaftlichen Schulen berufen.

Ein anderer Theil, der ebenfalls die Wissenschaft der Landwirthschaft zu Nutze machen soll, ist das landwirtschaftliche Untersuchungsund Versuchswesen, mit dem es leider bei uns noch im Argen steht, und ich vermisse eine Post in dem derzeitigen Budget, welche die Einführung einer oder mehrerer solchen landwirthschaftlichen Untersnchungs- und Versuchsstationen in Böhmen ermöglichen könnte.

Es ist beschämend für uns, dass wir nicht eine derartige Anstalt in Böhmen haben, und wir haben leider nur sehr wenige solche landw. Versuchsanstalten in Oesterreich.

Wenn mir unseren Blick nach Deutschland wenden, so finden wir, dass dort die Zahl der Untersuchungs- und Versuchs-Stationen eine bedeutende ist und dass auf diesem Gebiete des landwirthschaftlichen Untersuchungs- und Versuchs-Wesens das Größte geleistet wird, dass es der Landwirthschaft direkt zu gute kommt und von großem Nutzen und Bedeutung ist.

Ein anderer Titel erfordert nun einen großen Aufwand im diesjährigen und in allen unseren Voranschlägen u. zw. ist es das Meliorations-Wesen. Auch das ist eine productive Auslage und kommt naturgemäß dem Lande und den einzelnen landwirthschaftlichen Besitzern zu gute. Leider ist auf diesem Gebiete noch sehr viel zu machen und sehr viele Wünsche werden laut; doch können dieselben nicht immer befriedigt werden, weil es einerseits an dem nöthigen culturtechnischen Beamten- Personale mangelt, und andererseits, weil nicht die nöthigen Geldmittel vorhanden sind. Wenn wir unser Kronland betrachten, so finden wir noch gewisse Strecken ausgedehnter Acker- und Wiesenflätchen, welche der Melioration harren. Millionen von Werthen schlummern noch in den einzelnen Grundstücken und die können nur dann fruchtbar gemacht werden, wenn sie gut meliorirt werden. Eine Melioration ist aber nur dann gut, wenn sie technisch richtig ausgeführt ist und wenn sie nicht nur ausgeführt wird, wenn sie auch erhalten wird. Der größte Fehler bei Meliorationen geschieht gewöhnlich, dass die Durchführung zwar eine ganz gute und mustergültige ist, dass aber dann die Erhaltung vernachlässigt wird, und so werden jedes Jahr Tausende und abermals Tausende verloren, die wir durch Meliorationen hinausgeworfen haben, und zwar ist das deshalb nur möglich, dass sie nicht erhalten werden, dass den durchgeführten Meliorationen nicht die nöthige Obsorge gemährt wird.

Das kommt daher, dass das kulturtechnische Bureau nicht decentralisiert ist und weil es in Prag allein concentriert ist.

Man will mit dem bis jetzt bestehenden Systeme der Centralisation brechen und hat die Absicht, das kulturtechnische Bureau zu decentralisieren und mehrere Zweigniederlassungen aus das Land zu verpflanzen. Aber leider wird hier der Wunsch der Deutschen nicht berücksichtigt, dass man die Einteilung der neuen Stationen aus Grund der nationalen Gliederung vornehmen soll, sondern die Eintheilung soll nach dem Flußgebiete vorgenommen werden.

Bei diesem Capitel finden wir auch, dass hier dem kulturtechnischen Personale eine Aufbesserung gegeben werden soll, die ich für recht und billig halte. Das kulturtechnische Personal muß nicht nur ein fachtechnisches Wissen haben, sondern auch Kenntnisse auf dem Gebiete der Culturtechnik aufweisen; es ist unumgänglich notwendig, da dasselbe große Arbeitsleistungen mit dem notwendigen Wissen vereint und deshalb wenigstens mit den Ingenieuren des Landesausschusses in Bezug auf ihren Gehalt gleichgestellt werde.

Bei dieser Angelegenheit möchte ich die Bitte vortragen, welche dahin geht, dass man auch Cultur-Techniker ausnimmt, die der deutschen Nationalität angehören.

Unter dem culturtechnischen Personale sinden wir leider, ich glaube, nur zwei, die der deutschen Nationalität angehören, und es ist notwendig, dass die Culturtechniker, insbesondere die, die hauptsächlich ihr Arbeitsfeld im deutschen Gebiete haben Deutsche sind, denn es kommt auch manchmal vor, dass den dorthin entsendeten Landesculturingenieuren die nöthige Kenntnis der deutschen Sprache mangelt. Und es ist ein Herzensbedürfnis und ein Wunsch des deutschen Volkes in Böhmen, dass auch deutsche Culturingenieure ausgenommen werden.

Eine Post im Voranschlage für die Landescultur zeigt, dass man endlich dem Genossenschaftswesen ein größeres Augenmerk zuwendet. Im heurigen Voranschlage werden 15. 000 fl. eingestellt zur Unterstützung der Raisseisen'schen Vorschußkassen.

Außerdem wird für den deutschen und böhmischen Verband je 1000 fl. für die Revision bewilligt und außerdem je 1000 fl. sowohl dem deutschen, als dem čechischen Verbände zur ersten Einrichtung.

Nur dadurch, dass diese Raiffeisen'schen, Cassen nicht nur von Seite der Regierung, sondern auch von Seite des Landesausschußes und des Landes selbst die größte moralische und materielle Unterstützung erfuhren, ist es gu verdanken, dass sich das Genossenschaftswesen, insbesondere die Vorschußkassen nach dem System Raiffeisen, in kurzer Zeit so entwickelt hat. Mehr als 120 ähnliche Vorschußkassen sind schon im deutschen Gebiete Böhmens errichtet worden und verbreiten dort ihr segensreiches Wirken.

Von Bedeutung wurden diese Kassen umsomehr, weil sie sich zu einem Verbände vereinigt haben und dass sie sich eine Geldausgleich - stelle errichtet haben. Dadurch wird es möglich, dass einzelne Kassen, die an Geldüberschuß leiden, einen Abfluß finden und für diejenigen, die einen Mangel des flüssigen Kapitals haben, solches von der Ausgleichsstelle erhalten.

So sehr den Raiffeisen'schen Kassen die Unterstützung zu Theil wird, so wird leider den übrigen Genossenschaften nicht dieselbe Unterstützung zu Theil, nur mit Ausnahme der zwei oder drei Flachsbau- und Flachsbereitungsanstalten und Genossenschaften, die sich in Böhmen gebildet haben.

Wenn wir das große Nachbarreich betrachten, so finden mir, dass dort das landw. Genossenschaftswesen aus einer hohen Stufe der Entwickelung steht und dass dort das landw. Genossenschaftswesen nicht nur seinen Einfluß in materieller Hinsicht auf die Landwirthe geltend macht, sondern dass es auch von bedeutendem moralischen Einfluß auf den ganzen Bauernstand ist; denn dieselben wirken auch erziehlich auf denselben.

Bei uns kann sich leider das Genossenschaftswesen nicht in der Weise enitwickeln weil die staatliche Fürsorge leider mangelt. Daran trägt aber die Bevölkerung selbst auch einige Schuld, indem sie nicht mit der nöthigen Schneidigkeit ins Zeug geht.

Es wäre zu wünschen, dass das landw. Genossenschaftswesen auch bei uns endlich sich Bahn brechen würde und dass solche Genossenschaften, insbesondere Rohstoff- und Produktionsgenossenschaften bei uns endlich errichtet werden.

Wenn sich einzelne Genossenschaften gründen sollen, so wäre es Aufgabe des Landes, dieselben zu unterstützen und auf das kräftigste zu fördern.

Gleichzeitig spreche ich hier mein tiefstes Bedauern aus, dass es dem Reichsrathe nicht gelungen ist, den Gesetzentwurf über die landw. Berusgenossenschaften, wie es ihm von Seite des Ackerbauministeriums vorgelegt wurde, in Kraft zu setzen.

Ich stelle hier gleichzeitig an die hohe Regierung die Bitte, dem neuen Reichsrath gleich bei seinem Zusammentritte denselben Gesetzentwurf abermals zur verfassungsmäßigen Geschäftsbehandlung vorzulegen, damit endlich einmal der Bauernstand einer Organisation zugeführt werde.

Hoher Landtag! Zu Beginn der diesjährigen Session hat der Abg. Formánek und meine Wenigkeit einen Antrag im hohen Hause überreicht, in welchem wir die Unterstützung einzelner Rothstandsdistricte in diesem Königreiche verlangten.

Dieser Antrag wurde mit mehreren anderen Nothstandsantägen der Budgetkommission überwiesen und diese alle finden ihre Erledigung darin, dass alle Petitionen und diese Anträge dem hohen Landesausschuße übermittelt werden, indem gleichzeitig der Landesausschuß aufgefordert wird, in allen jenen Fällen, wo es unumgänglich nothwendig ift, mit Unterstützungen vorzugehen.

Das vergangene Jahr war für die Landwirtschaft im Großen und Ganzen ein Nothjahr, aber insbesondere hart betroffen wurden diejenigen Gegenden, wo nicht reiche Bodenkraft und mildes Klima vorwaltet.

Insbesondere dort wurde es hart empfunden; so insbesondere in den Gebirgsgegenden, wo die Scholle nicht fruchtbar ist und das Klima ein rauhes ist.

Alle Theile Böhmens, die angewiesen sind auf den Flachsbau, auf den kargen Kartoffel- und Haferbau, wurden durch die heurige ungünstige Witterung doppelt schwer mitgenommen. Andere Gegenden wurden wiederholt von Hagelschlag und Ueberschwemmungen heimgesucht. Ich wurde die Herren einladen mit mir einen Ausflug in das Adlergebirge zu machen oder einige Orte im mährischböhmischen Scheidegebirge oder Erzgebirge zu besuchen, da würden sie sinden, dass dort die Noth ihr Heim ausgeschlagen hat. Dort mangelt es an dem Notwendigsten, es mangelt an Futter, an Nahrungsmitteln, es mangelt an dem nöthigen Saatgetreide.

Die hohe Regierung hat laut kaiserlicher Entscheidung unlängst einen Ciedit von 250. 000 sl. für solche Nothstände bewilligt.

Und es wäre wünschenswerte dass ein großer Theil dieses Betrages für die Nothstandsgebiete Böhmens Verwendung finden würde. Auch Se. Ercellenz den Hrn. Statthalter bitte ich darauf Bedacht zu nehmen, dass ein großer Theil dieses Geldes den wirklich hilfebedürftigen Bewohnern unserer Randgebirge zugutekomme, dort, wo die Noth am größten ist.

Es ist nothwenbig, dass diesen einzelnen Gebieten Hilfe gebracht wird, denn fonst stehen die Leute der Verzweiflung nahe und in der letzten Wahlbewegung fehen wir deutlichst, dass radikale Parteien mit ihren Versprechungen kommen, sie rufen den armen Bewohnern zu: "Verlasset Eure Parteien, Ihr habet von der Regierung nichts zu erwarten, kommet zu uns, wir laden Euch ein an der reich besetzten Tafel mit den Fleifchtöpfen Aegyptens Platz zu nehmen. Wenn das auch nur Versprechungen sind, so folgt doch ein großer Theil der Bevölkerung diesem Ruse und die Regierung braucht sich nicht zu verwundern, wenn in den schönen Palast am Franzensring in Wien so Viele unter den rothfliegenden Fahnen des Socialismus ihren Einzug halten.

Ich richte an den Landesausschuß die dringende Bitte, allen nothleidenden Gebieten, die um Unterstützung ansuchen, dort, wo es nothwendig ist, ehebaldigst eine Unterstützung zukommen zu lassen, und hiemit schließe ich. (Bravo! Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází

nyní k slovu první řečník, který jest zapsán pro návrhy komise, pan posl. Barták.

Dávám slovo panu poslanci Bartákovi.

Posl. Barták Slavný sněme! Přihlásil jsem sek této kapitole, abych se dotkl otázky upravení hospodářských škol pokračovacích. Hospodářské pokračovací školství, velectění pánové, nachází se u nás teprve v počátcích.

Vidíme to z toho, že zemědělské radě pro tyto hospodářské pokračovací školy povoleno jest pouze půl třetího tisíce zlatých, kdežto na pokračovací školy průmyslové povoluje se 80. 000 zl.; to jest veliký nepoměr. Z toho jest viděti, že jsme s naším pokračovacím školstvím hospodářským velice pozadu.

Avšak, velectění pánové, toto školství pokračovací má pro rolnictvo důležitosť velikou. Těžká jest doba nynější, těžce zápasí rolník v těchto časech, aby se udržel na statku zděděném, aby zachoval svůj statek.

V této době vzdělání jest mu potřebou nevyhnutelnou. A tu se ptám, velect. pánové, jakou měrou jest o to postaráno, aby rolnictvo, aby nejširší dorost stavu rolnického, mohl nabýti potřebného vzdělání potřebného k jeho povolání ?

Odpověď zajisté, velectění pánové, vyzní smutně. Máme sice jistý počet vyšších škol hospodářských, avšak velectění pánové, zajisté jest velmi málo těch rolníků, kteří syny své na tyto hospodářské školy střední vyslati mohou.

Následek toho jest, že největší čásť dorostu rolnického vyrůstá v naprosté nepřipravenosti k povoláni svému, že vyrůstá v neznalosti úkolů, které mu nastávají, že pro těžký ten boj existenční, který nyní rolnictvo vede, jest docela nepřipravena.

Jest to stav, velectění pánové, zajisté neblahý, - stav nápravy hodný. Náprava jest zde možná jen tím způsobem, když bude o vzdělání veškerého dorostu rolnického vhodným způsobem postaráno, to jest, když budou zřízena učiliště, která budou všem synkům rolnickým přístupna, tak aby každý rolník bez velkých obětí svého syna na toto učeliště mohl dáti a to s prospěchem co největším.

Za taková učiliště, velectění pánové, se pokládají hospodářské školy pokračovací. Slavný sněm v lounském svém zasedání, ve schůzi XXVI. učinil usnesení, kterýmžto uložilo se zemskému výboru, aby v příštím zasedání podal sněmu osnovu pokračovacích škol hospodářských.

Ze zprávy o stavu školství hospodářského od výboru zemského podané vysvítá, že zemský výbor vyjednával v příčině této osnovy s vládou; věc jest tedy v proudu a zajisté dojde brzkého vyřízení.

Politování hodno jest, že v této věci německé předsednictví zemědělské rady nepodalo "žádného dobrozdání. "

Já v této věci podal jsem v loňském zasedání se souhlasem své strany příslušný návrh a letos jsem jej opětoval; z příčiny té pokládám za svou povinnost, abych poněkud k vyjasnění této otázky zde přispěl. A tu předem, velectění pánové, musím vysloviti se, že školství pokračovací mělo by býti upraveno způsobem takovým, aby vyhovovalo všeobecně, aby prospívalo všemu dorostu rolnickému. A proto musí býti postaveno na základech docela jiných, než na kterých postaveny jsou nynější hospodářské školy pokračovací.

Školy tyto jsou sice ústavy dobrými, avšak, velectění pánové, ony mají několik vad, které veškerý ten užitek, jejž by nésti mohly, v nivec obrací. A za tyto vady pokládáme předně nezorganisovanosť tohoto školství, za druhé slabou návštěvu, totiž vlastně nepovinnosť návštěvy, dále jest to nezaručenosť nákladu, a potom krátkosť doby vyučovací.

To asi, pánové, jsou jejich hlavní vady; těchto vad při zřizování pokračovacího školství hospodářského musíme se vystříhati, chceme-li docíliti těch nejlepších výsledků.

Co se týče zorganisování pokračovacího školství hospodářského, mám za to, že školy tyto musí se zavésti všeobecně, chceme-li, aby veškerý dorost rolnický dostatečného vzdělání potřebného pro povolání své nabyl. Já to asi myslím v tom způsobu, že pro každý jistý obvod zřídila by se takováto pokračovací škola hospodářská a tu myslím, že by to bylo nejlépe při školách troj- a čtyřtřídních, a mám za to, že by tyto školy mohly býti upraveny tak, že by přivtělily se k tomu obvodu obce do vzdálenosti pět čtvrtí hod. cesty, aby žáci mohli tuto školu beze všech obtíží a beze všech překážek navštěvovati.

Aby zřídila se hospodářská pokračovací škola snad při každé škole obecné, pokládám za nemožné z důvodů těch: předně že by nebylo žáků, za druhé, že by nebylo dosti učitelů a za třetí, že by to přišlo draho. Toho ale není zapotřebí; myslím, že z takového obvodu, jak navrhuji, by mohli žáci takovou školu denně navštěvovati.

Přicházím nyní k návštěvě těchto škol pokračovacích, a tu mám za to, že chceme-li, aby skutečně dorost hospodářský se vzdělal a měl z těchto škol užitek, musíme se vysloviti pro to, aby návštěva těchto pokračovacích škol hospodářských byla nucenou.

Velectění pánové ! Rolník uznává sice prospěšnost takových škol, ale vím ze zkušenosti, že panuje veliká liknavosť v té věci a že každý raději synka nechá doma konati práce, bez kterých by se také obešel a tudíž do takovéto školy pokračovací, třebas ji měl blízko, synka neposýlá.

Zde může výsledek býti jen tenkráte, když se vysloví nucenosť; myslím, že to nebude na škodu ani rodičům, ani těm synkům.

Velectění pánové, vidíme to na nynějších hospodářských pokračovacích školách, jaké tato nenucenosť má následky. Školy tyto v některých letech nemohou ani existovati, ani se na nich nevyučuje, poněvadž tam ani žáci nechodí. To jest věc smutná a tomu se předejde jen tím, když návštěva se prohlásí za nucenou. Přicházím ku další věci.

Já mám za to, že je zapotřebí, aby se vyučování na takovéto hospodářské škole pokračovací prodloužilo na míru co nejvýš možnou.

V nynějších pokračovacích školách hospodářských vyučuje se po 5 měsíců zimních, a sice vyučuje se nejvýše 6 hod. týdně, což dělá dohromady jeden den týdně a za celý rok 20 dní vyučovacích.

Velectění pánové, za tento krátký čas při jednotřídní takové pokračovací škole hospodářské jest nemožno, aby žák vpravil se poněkud do nauky hospodářské a aby poněkud nějakého užitku z vyučování pro život nabyl.

Tu mám za to, že nesmíme se při této věci ohlížeti na to, že snad toho synka jest v létě i po jaru v hospodářství zapotřebí.

My musíme míti hlavní účel této školy na zřeteli, my musíme míti hlavně na zřeteli to, aby skutečně takový žák měl z této školy užitek, a tu bych myslel, že by bylo nejlépe, kdyby návštěva takovéto pokračovací školy hospodářské řídila se návštěvou školy obecné, totiž, kdyby se shodoval školní rok pokračovací hospodářské školy se školním rokem školy obecné, tedy po celých 10 měsíců.

Tím jen tedy, velectění pánové, může míti žák z tohoto vyučování nějaký užitek, když bude tato návštěva školní rozšířena na čas nejméně dvojnásobný, totiž z 20 dnů na 40. To by byl veliký pokrok. Já jdu však ještě dále.

Já mám za to, že ještě těchto 40 dní nestačí a proto bych myslil, že by bylo záhodno, aby byl ještě jeden ročník hospodářské pokračovací školy a tu myslím si věc následovně.

První ročník takovéto hospodářské pokračovací školy položil by se do posledního roku návštěvy školy obecné. Myslím, že by docela dobře se dali věci zaříditi.

Nyní vyučuje se ve školách pokračovacích ve středu a v sobotu odpoledne, tu mám za to, že by se mohl určiti čtvrtek za den k vyučování v hospodářských školách pokračovacích. Obecná škola by měla v tom dnu prázdno, žáci hospodářské školy pokračovací měli by jednu cestu z okolních obcí do školy, výsledek by byl zajisté stejný a věci by se co nejlépe vyhovělo.

Aby byl, velectění pánové, ještě větší užitek z těchto pokračovacích škol, mám za to, že by bylo záhodno, aby již v samé obecné Škole předcházela jakási příprava, aby v obecné škole nauky hospodářské staly se předmětem vyučování, aby žáci jakýsi obraz o vědě hospodářské již z obecné školy do pokračovací školy hospodářské s sebou přinesli.

Návrh v tomto smyslu učinil kolega Jaroš. Já návrh tento vítám a úplně jsem s ním srozuměn. Ovšem tu by bylo zapotřebí, aby učitelstvo k účelu tomu se vzdělalo zvláštními kursy, jak sám kolega Jaroš navrhoval, potom musila by býti nauka hospodářská učebním předmětem na ústavě učitelském. To myslím, velectění pánové, že jest docela na místě.

Co se týče nákladu, tu věc by se mohla uspořádati dosavadním způsobem; stát, země a okres nesly by po třetině. Vyučování dělo by se v budovách školy obecné; nebylo by tedy žádného pozastavení v té věci, kdo místnosti opatří. Co se týče vydržování této místnosti, jako topiva, to patrně by musely nésti obce k obvodu této školy pokračovací přidělené.

Tak asi, velectění pánové, bych si představoval zřízení těchto škol pokračovacích. Avšak, pánové, mně tane ještě něco na mysli. Mně se zdá, že by se mohl najíti ještě jeden způsob upravení školství hospodářského, způsob zajisté vhodnější, způsob takový, kterým bychom dosáhli, čeho dosáhnouti chceme, totiž, co možná největšího vzdělání dorostu hospodářského.

Mám za to, velectění pánové, že, když by návštěva hospodářské pokračovací školy byla pouze jednoroční, totiž, kdyby se vyučovalo pouze 40 dní v roce, jest to ještě malý počet dnů, že jest to málo času pro žáky k naučení nauk hospodářských.

Já myslím, velectění pánové, že by v této věci mohly poskytnouti východiště školy obecné. Pohleďme na její zařízení. Návštěva školy této, podle změny školského zákona z r. 1883 jest povinnou do dokončení 14. roku. Škola tato jest školou dobrou, stojí na stupni vysokém, avšak, velectění pánové, přece slyšíme na školu tuto stesky, zvláště co se týče škol jednotřídních, dvoutřídních a třítřídních. Tu vedou se nářky, že poslední rok návštěvy této školy obecné jest bezúčelný, že v posledním ročníku opakují se jen staré věci a že žáci tam chodí marně. Takový úsudek, velectění pánové, v lidu našem jest obecný a věc tu můžeme snadno pochopiti. Důsledek toho jest, že v lidu ujímá se náhled, že by bylo záhodno, poslední rok návštěvy školní zrušiti, když nám neposkytuje žádného praktického výsledku. A, velectění pánové, já si dovolím připomenouti, že k tomuto náhledu připojilo se i rolnictvo české v sdružení svém na sjezdu konaném dne 27. prosince minulého roku, ovšem způsobem takovým, který může každého uspokojiti.

Rolnictvo prohlásilo se pro zrušení posledního roku návštěvy školní, ale v ten způsob, aby ten rok věnoval se vzdělání odbornému, aby totiž z tohoto roku zřídila se škola odborná; a to myslím, že by bylo nejlepším rozluštěním této otázky.

Nechci se zabývati tím, jak bychom měli upraviti takovouto odbornou školu pro jiný stav, anebo jaké by to melo další následky a jaký vývin školy obecné; já mám na zřeteli jen vzdělání dorostu hospodářského. A tu myslím n. p., že by se měla vysloviti zásada, že každý syn rolnický, který se má povolání hospodářskému věnovati, vstoupiti musí v 8. roce návštěvy školní do hospodářské školy obecné a vůbec vyslovila by se nucenosť návštěvy takovéto školy hospodářské, čímž by se zákonné povinnosti návštěvy školy do 14 let dostálo.

Velectění pánové, tím, že by se takováto hospodářská škola zřídila, vyhovělo by se zajisté všestranně. Hlavní užitek z takovéto obecné školy hospodářské by byl ten, že za jeden rok bez rozšíření povinné návštěvy školní vzdělal by se dorost hospodářský způsobem co možná nejdokonalejším, že za celý rok návštěvy školy hospodářské mohl by si každý žák nauky hospodářské úplně osvojiti; tak bychom dosáhli nejlépe účelu toho, kterého dojíti chceme.

Rozdíl proti pokračovací škole hospodářské byl by veliký. V jednoroční pokračovací škole hospodářské vyučovalo by se i při celoročním vyučování pouze 40 dní, kdežto při takovéto obecné škole pokračovací vyučovalo by se 240 dní, poněvadž její rok školní byl by stejný s rokem školy obecné. To jest, velectění pánové, veliký rozdíl.

A já myslím, velectění pánové, že by takovéto školy hospodářské mnohem dráže nepřišly než hospodářské školy pokračovací. Školy ty by mohly býti spíše pro větší obvod a náklad by se rozdělil asi způsobem tím, jak uhražuje se při hospodářských školách pokračovacích: 1/3 by nesl stát, 1/3 země a 1/3 okres, naklad okresu musil by se zde vlastně omeziti na ten náklad, který by povstal se zřízením budovy pro takové obecné školy hospodářské.

Finanční efekt, velectění pánové, myslím, že by nebyl tedy rozdílný. Co se týče hospodářských pokračovacích škol, kdyby byly zařízeny všeobecně, tu podle počtu škol vícetřídních v království Českém můžeme počítati, že bylo by jich aspoň 2000; náklad na jednu takovouto školu můžeme počítati, kdyžby byla dvojtřídní, na 400zl. ročně, tak že by tudíž náklad činil celkem 800. 000 zl. Poněvadž by ale obecné školy hospodářské mohly býti pro větší obvody, tu by takovýchto škol podle počtu a podle potřeby okresů stačilo 600; takováto škola by přišla poněkud dráže, an by na škole byl zvláštní učitel nauk hospodářských; ale to by bylo zajisté také jednou předností takovéto školy, an by učitel, který jest do nauky hospodářské zasvěcen, mohl žáky vzdělávati daleko dokonaleji, nežli učitel škol obecných vzdělaný pouze na kursech hospodářských.

Nějaký rozdíl v nákladech, velectění pánové, nedá se upříti. Náklad na takovýto druhý způsob nižšího hospodářského školství by byli o něco větší, avšak myslím, když bychom docílili daleko větších výsledků takto vouto obecnou školou hospodářskou, že bychom takového nákladu litovati nesměli.

Já, velectění pánové, pokud není zařízení pokračovacích škol trvalé, musím se vysloviti také proti tomu, že při tomto školství zavedena jest pouze zimní návštěva, jak již jsem se o tom poněkud zmínil.

Já myslím, velectění pánové, že jest daleko lépe, když by rodiče dítko své posílali jeden rok jako při obecné škole hospodářské do takovéto školy a když by za tento rok žák úplně se vzdělal, než aby se posílal po 2 léta jeden den v týdnu. Tu myslím, že bychom nemusili býti tak úzkostliví, co se týče toho, že by snad byl proti tomu odpor, že se odnímají potřebné síly hospodářské; bez takového čtrnáctiletého pracovníka se hospodářství může vždy obejíti.

Velectění pánové, já myslím, když na př. rolník může vyslati syna na studie, nechá ho tam studovat mnohá léta, ze může konečně také pro to vzdělání syna, kterého chce věnovat povolání rolnickému, obětovat jeden rok; na to se tedy ohlížet nesmíme.

To jest, velectění pánové, velký nepoměr, je to stránka smutná; když chce rolník mít ze syna pána, nelituje peněz, nelituje času, ale když chce z něho mít sedláka, tu lituje času i nákladu.

Zřízením hospodářských Škol, ať již pokračovacích ať obecných, povstalo by zemi, státu a okresu veliké břemeno; kdyby náklad na tolo školství měla uhražovati země, tu bychom zajisté byli hnedle s rozumem svým v koncích, poněvadž tato ubohá země má prostředků velmi málo po ruce; a velectení panové, co jest toho příčinou, když přijde k nějaké věci, že bychom mohli něco prospěšného zaříditi, že vždycky přijdeme k tomu mezníku, na kterém stojí napsáno: "Není peněz!".

Jaká jest toho příčina, velectění pánové, že není těchto penz, že země nemůže podniknouti prospěšných institucí, byť i byly sebe prospěšnější?

Příčina toho neleží nikde jinde, než v tom, že toto slavné druhdy království České, přimknuto jest k útvaru státnímu, který veškerou štávu a mízu z jeho obyvatelstva vyssává, který veškerou šťávu z tohoto královští stahuje, aniž by mu co za to vracel.

Velectění pánové, tento poměr zajisté věčně trvati nemůže a my se na to nesmíme také ohlížeti, poněvadž bychom nedošli při takových potřebách našich nikdy ke kýženému cíli; my musíme starati se o to, aby rolnictvo došlo vzdělání potřebného a takových prostředků v nynější těžké době, aby mohlo těžké krisi nynější odolati, a tímto jedním prostředkem jest upravení nižšího školství hospodářského.

Věc jest naléhavá a nedá se odbýti. Věc tato musí se rozřešiti, a proto otázka nákladu, velectění pánové, musí nám býti věcí vedlejší důležitosti; zde se musí najíti konečně cesta, kterou se ta věc dá upraviti a urovnati.

Vzděláním, velectění pánové, stane se rolník schopným k zápasu o svou existenci, stane se schopným k úkolům samosprávy, stane se schopným k úkolům doby a k úkolům národa.

V nynější době, velectění pánové, přikládá se velký úkol hospodářským společenstvům, ale, velectění pánové, tento úkol jen tehda může býti úplně dosažen, jen tenkráte může býti z těchto společenstev prospěch největší, když najdou společenstva tato rolnictvo vzdělané, připravené na tento úkol a schopné vykonávati ty úkoly, které se těmto hospodářským společenstvům přikládají.

Velectění pánové, já přikládám ještě jednu důležitosť upravení nižšího školství hospodářského, já přikládám rozřešení této otázky význam etnický, význam mravní.

Velectění pánové, jak chová se společnosť ostatní proti rolnictvu, že nestojí na takovém stupni, jako vrstvy ostatní, a že nachází se následkem toho a vlivem ostatním v poměrech nepříznivých ? Zajisté nechová se jinak k rolnictvu než velkopansky a dodnes hledí na rolníka jako na tvora nižšího, který jest dobrý jen k tomu, aby se zde dřel a lopotil. (Posl. Jindřich volá: To říká Šťastný) - já to říkám také, poněvadž jest to pravda - který jest jen dobrý k tomu, aby se dal vy kořistiti. To jest bolestné pro každého, kdo se stavem