ne, to, pánové, také není v logické souvislosti s koncem jeho řeči. Ke konci své řeči appelloval na nás, že máme býti pohromadě, že všichni máme jednoho nepřítele velikého, že všichni máme starati se o to, abychom střední stav udrželi, ale napřed se mluví o tom, že jsou různé podmínky, které by musely tuto společnou práci umožniti.

Pánové! My neznáme žádných podmínek a pak-li nabízíme ruku, nabízíme ji vždy jedině bez podmínek, jedině za tím účelem, abychom byli v této vlasti konečně šťastni a spokojeni, jako bývali otcové naši.

Velectění pánové, co chcete? I jeden řečník včerejšího dne pravil a říkali to všichni, že je třeba, aby se stalo Němcům po právu, aby Němci dostali po právu to, co jim náleží.

Račte, velectění pánové, odpustiti, ale já nevím, co by ještě Němci měli dostati, co nemají. (Výborně!) Mluví se o tom, že prý snad také zde ve sněme, a to jsou dvě hlavní bolesti, o kterých se mluví, že ve sněme jaksi jenom z milosti a kavalírskosti dostávají zastoupení v zemských ústavech a v zemském výboru.

Velectění pánové, já myslím, že my vždycky dávali na jevo, že přejeme zásadě poměrného zastoupení a pakliže páni němečtí poslanci a zástupcové Němců v ústavech zemských zastoupeni jsou, nejsou tam zastoupeni následkem nějaké milosti, nejsou tam zastoupeni z milosti poslanců českého národa a velkostatku, nýbrž jsou tam proto, poněvadž většina tohoto sněmu uznává jejich poplatní sílu a uznává za spravedlivé, že nejsou tam zastoupeni z milosti, nýbrž jsou tam zastoupeni ze spravedlnosti.

Velectění pánové, kdo včera slyšel zde řeči, které byly mluveny, a které vyznívaly a ještě i dnes tak smířlivě se strany Němců, zajisté byl překvapen tím, co se stalo den před tím.

Porovnáme-li rozpočtovou debatu s debatou o zákonu minoritních škol, tu, velectění pánové, musíme říci, že sobě velice deporují. Zákon o minoritních školách je také jistou malou podmínkou, zákon o minoritních školách je také předmětem, který by mohl přispětí k upokojení a usmíření protiv našich národních. A jak jste se Vy, velectění pánové, proti němu chovali? Nejenom v zájmu našem, ale i v zájmu Vašem, jest velectění pánové, aby byl zákon ten uskutečněn. My nechceme nikterak, abyste Vy musili platiti na naše děti, my nechceme jediné to, aby na naše děti po právu platila celá země, a zároveň, chceme by se tak dělo Vám. Příčiny, proč si přejem, aby zákon ten byl uzákoněn, jsou spíše ve prospěchu Vašem nežli našem. Co se týká Vás, Vy ovšem v našich krajinách a městech jste to měli docela jinak Nám se nařizovalo, že přes noc musí býti zřízeny místnosti školní pro Vaše děti, ale u Vás to jde trochu déle a trvá velmi dlouho, nežli se něco stane.

Jestli, velectění pánové, Vy říkáte, že na příklad na Král. Vinokradech se brání proti tomu, řekněte, co vy děláte ve Vašich krajinách? Velectění pánové, mluvíte o Duchcově na příklad, že jest německé město. Bylo již zde řečeno, že při volbách volitelů se ukázalo, že je vlastně většina česká v tom celém Duchcově. Velectění pánové, to jest veliký klam a mam, který máte mezi sebou, že nechcete uznati přes to všechno, že mluvíte o rovnoprávnosti a rovnocennosti, že jste zrovna to co jsme my. Jestli, velectění pánové, jste si stěžovali, a jestli pan prof. Fournier si stěžoval na to, že pan dr. Baxa mluvil o tom, že když uznáváme rovné právo s Vámi, dáváme Vám vlastně přednost, dáváme Vám present, velectění pánové, pak je to zcela pochopitelno, poněvadž Vás zde jest méně a nás je tady více. Toto království bylo založeno našimi předky a jest pravda, že my dáváme Vám ve věci té přednost, když Vám dáváme rovné právo, poněvadž nejsme toho mínění jako Vy, že bychom byli něco víc.

Ale, velectění pánové mluví také o tom, že prý my známe Vás, když Vás potřebujeme, že prý také na př. dovede královská Praha bráti z české spořitelny peníze na vodovod. Ano, pánové, já myslím, jestliže se něco munificentním způsobem dává, jako se to v české spořitelně stalo, že to není nic nóbl, když se to vyčítá, že se to dalo. Ale, pánové, co jest hlavní věcí při tom, co pak ty peníze v české spořitelně jsou německé. (Hlas: Ano). Ty peníze nejsou německé, ty výdělky České spořitelně jsou skutečně jedině z českých peněz, poněvadž ti páni kapitalisté němečtí nedávají peníze do české spořitelny, ti je dovedou lépe zužitkovati, oni dovedou pouze vládnouti, a těmi penězi malých českých lidí vydělávati a používati jich třeba na prospěch německý.

Pánové, já myslím, že bude také jíž jednou na čase, aby povolané orgány pohlédly na to, jakým způsobem tyto ohromné miliony jsou vedeny. Neboť zajisté nemůže býti lhostejno, jakým způsobem jsou spravovány peníze, které po většině jsou penězi malých lidí, malého muže, a které způsobem - já nechci nikterak podezřívati - ale myslím, ne způsobem odpovídajícím intencím zakladatele této spořitelny se zužitkují. (Poslanec Březnovský volá: O České spořitelně by páni Němci neměli ani mluviti).

Mluvíte o tom, pánové, a také včera to bylo řečeno, že chcete postavení, jaké Vám přísluší, Co chcete ? Ve sněmu máte postavení následkem řádu volebního, který jsme nedělali my, nýbrž který dělal otec ústavy Schmerling; Vy máte obchodní komory a v zemědělské radě máte v ústředním sboru majoritu (posl. Heinzl: To není pravda). Já nevím, jaké postavení chcete. Já konstatuji, že máte v ústředním sboru majoritu, poněvadž Vás je 6 a nás 5; to jest přirozená věc, poněvadž vždycky 6 jest více než 5.

Pan posl. Heinzl tvrdí, že v zemědělské radě byli vlastně vždycky v menšině. Pokud mi známo, bylo různé hlasování, a když se jednalo o otázky, které se dotýkaly Němců, byli Němci ve většině.

Jsem členem tohoto ústředního sboru a konstatuji následující věc. český odbor a německý odbor jest zastoupen 5 členy. Mimo to předsedá předseda, který jest jmenován od Jeho Veličenstva, a náměstek. Poněvadž ale náměstek předsedy jest Němec, mají páni Němci o jednoho člena více. Nemůžeme přece zástupce vlády a zemského výboru počítati do toho, poněvadž ti hlasují jednou tak, po druhé onak. Mohu říci, že se to velmi často stalo, že právě tito zástupcové, když nebyli všichni pánové pohromadě, pánům Němcům k různým vítězstvím pomohli. Pánové, Vy mluvíte pořád o tom, že se nekoná vůči Vám spravedlnost; ale, pánové, jak jste konali Vy tu spravedlnost, když Vy jste zde měli majoritu, jakým způsobem se tady hospodařilo s námi, jakým způsobem bylo s námi zde od Vás, když jste zde měli většinu, jednáno? Kolik Vy jste dali zástupcům českého národa členů v zemském výboru ? Jen tolik, co ti zástupcové sami si zvolili. Vy jste nekonali ani žádnou milosť, Vy jste nekonali ani žádnou spravedlnost. Zemský výbor království českého sestával ze 6 Němců a 2 Čechů. A dnes se divíte tomu, když Vy, kteří nemáte většinu v žádné kurií, máte tam také dva. S tou adressou se obraťte spíše na sebe nežli na nás. Vy kdybyste byli bývali měli většinu ve všech kuriích, snad byste nám nedali žádného zástupce, jako jste nám nedali žádného zástupce z plena.

Pánové, jakým způsobem se jedná ve Vašich krajinách. Nechci se zmiňovati o uzavřeném území, ale poukazuji na poslední zprávy, které jsme slyšeli, že ani v chrámu Páně v Žirči slova Božího nebylo žádným způsobem šetřeno, takže národní fanatismus vyzněl takovým způsobem, že jsme to četli ve zprávách ze soudní síně Královéhradecké. To je přece něco více nežli mnoho, kam již ten fanatismus jde, když nestrpí, aby slovo Boží jazykem českým bylo hlásáno českému lidu. (Hlas: P. Opitz) Pánové, to je ta křesťanská láska a já lituji, že křesťanský sociál, který zde je, není zde přítomen, aby zde kázal snášenlivost, aby zde kázal křesťanskou lásku a křesťanské sebezapíráni, poněvadž jedině tím způsobem se bude moci státi, pakliže skutečně křesťanská láska bude panovat a budeme moci říci, že tito pánové to myslí upřímně. A tak tu stojíme pánové, my zde mezi sebou v boji národním i v boji třídním a očekáváme řešení velikých otázek.

Pánové, již bylo i z německé strany na to upozorněno, že máme co nejdříve řešiti otázku rakousko-uherského vyrovnání, a pohlédněme, jak jsme na tu věc připraveni; kdežto na druhé straně veškeré třídy bez ohledu na to, k jakému stavu patří a přináleží, pracují a hledí, aby ve prospěch a v zájmu svého království co nejvíce opět z toho vytěžili, my zde bojujeme proti sobě a nechceme nikterak uznati to smutné postavení, o kterém stále mluvíme a nechceme se o něm uvědomiti, a přece jedině tenkráte, pakli v této věci půjdeme společně, a půjdeme ruku v ruce všechny stavy a všecken národ, můžeme něco dobrého při tomto rakousko-uherském vyrovnaní učiniti. Naše strana v této věci půjde tou starou vyšlapanou cestou a neleká se ničeho a žádných obětí ve věci té a žádných bojů a prohlašuji zde a zajisté vším právem, že budeme hlasovati pro rakouskouherské vyrovnání, pakliže ve věcném obsahu svém přinese rozhodný pokrok k lepšímu, jehož v zájmu veškerých tříd našeho zemědělství, průmyslu a živnostenstva jest skutečně třeba. (Výborně !)

Za nějaké malé koncesse se nedáme ve věci této nikdy zviklati; my neznáme žádné koncesse, poněvadž koncesse malé, které se nám nabízejí a o kterých se mluví, považujeme za věc přirozenou, za věci, které jsou povinností každé vlády vůči každému národu. A jestliže se dnes mluví o tom, jakým způsobem se má vyjednávati, a že my bychom byli za nějaké malé věci a titěrnosti k dostání, jest to vypočítáno na oklamání našeho lidu a kdo to tvrdí, nemluví pravdu, poněvadž strana naše za malé věci, za něco malého jistě není k dostání.

Mluvilo se o tom, že prý také nyní nastává nebezpečí na jihu, na Balkáně, že prý jest tam jakási sopka, a že by mohl z této sopky vyšlehnouti plamen, který by celou Evropu zachvátil a proto snad předseda tuto adresní komisi nesvolal, poněvadž by tato adresní komise mohla poškoditi zájmy říše.

Nu, velectění pánové, já myslím, ve věci této že by bylo bývalo daleko lépe, kdyby se ta adresní komise sešla, aby takovýmto domněnkám náš velkostatek od pánů Němců nebyl vysazován.

A jestli páni velkostatkáři to upřímně se státním právem myslí, myslím, že by bylo jich povinností ve věci té, dokud je čas pracovati, poněvadž čím déle v té věci a čím více bude se hrát na schovávanou, tím více budou Němci o nich myslet, že oni to se státním právem tak nemyslí.

Jest to v zájmu této strany, v zájmu velkostatkářů, aby se o to postarali, aby Němci a pan profesor Fournier nemohli si mysliti, že adresní komise se k vůli Krétě neschází.

Velectění pánové! Bylo již mluveno zde o velkém nebezpečí, jaké z různých stran nám vzchází, bylo mluveno o sociální demokracii.

A já podotýkám, pánové, že tak jako sociální demokracie, jest nám nebezpečnou i každá reakcionářska strana. A jest zajisté zvláštním zjevem, že pravě sociální demokracie připravuje půdu straně docela nové, která po dnes byla klidná a jakýmsi způsobem tajným a skromným dnes na jeviště vystupuje, ale tím usilovněji pracuje, totiž straně klerikalní. A já s radostí pozdravuji to, že, co se týká našeho školství a kulturního vývoje, s krajany našimi německými úplné společně jdeme. I my musíme vždy o to se starati a nedopustili nikdy, aby kulturní vývoj národa českého jakoukoliv stranou byl zadržán.

Jest vůbec nutno, abychom si všimli tohoto hnutí klerikálniho a té organisace klerikální, jak se děje. Nový vzruch strany klerikální nejen v Čechách, ale v celém Rakousku a v celé Evropě datuje se od proslavené encykliky papeže Lva XIII. o postavení dělných tříd.

Od doby té pozorujeme, že všude dlouholetá skoro tajná organisace katolických jednot se hýbe; co dříve bylo jen vnitřním životem strany, stává se nyní politickým vyznáním a strana klerikální, obživena slovy své nejvyšší autority, zahajuje boj a hlásí se k politické práci s obnoveným programem. Hlásí-li se církev křesťanská a, pokud Čech se týká, církev katolická k práci lidové, jest to každému příteli lidu jen vítáno Právě ona svou universálnosti, svou organisací i svými prostředky, když by se postavila v službu lidových snah, mnoho by mohla prospět; když by svým vlivem působila u mocných - po slovech svého mocného pastýře k povolnosti a ústupkům, mnoho by mohla přispět k zmírněni sociálních protiv; zejména kdyby založila činnost svou na lásce, křesťanském sebeobětování a snášelivosti.

Nechci a nesmím a také není třeba o dobré vůli, která diktovala zmíněnou encykliku, pochybovat, však ihned o to vzniká pochybnosť, má-li církev skutečnou moc, býti olejem, usmířujícim sociální protivy, aby ona mohla míti v sobě tolik síly, aby ono poslání vykonati mohla. Těžko říci a nedovedu si představiti, jak se jí zdaří v praxi obtížný onen úkol, na jedné straně upokojiti široké vrstvy a masy lidové, a na druhé uchovati si přízeň panujících a konservativních tříd, u kterých je posud její síla a kteřížto mocní faktorové ji podporují z politických ohledů a z tradice na mnoze spíše, nežli z pravé zbožnosti.

Nikomu přec není neznámo, že většině její zastanců církev nic jiného není, než jakýsi druh biřice, který jedněm ochraňuje ctnost žen, jedněm poctivosť kasírů, jedněm poslušnost jich dělníků. Jak tito přátelé se budou dívat na její poctivou snahu lidovou, není pochybno, a rovněž nepochybno jest, že při prvním upřímném kroku k ochraně vrstev nejmenších (dělnických) ztratí v oněch přátelích přívržence své a tím již valnou část způsobilosti, býti prostředníkem v sociálních bojích.

Jest také více než pochybno, má-li k uskutečnění toho ideálu dosti důvěry u lidu, u lidu, který ji viděl až posud být spojencem vždy jen vládnoucích a nikoliv podrobených, který ji viděl smiřovat se po všechny věky se všemi vládami, byť pod nimi lid trpěl sebe více útisku.

Bude obrat v ní dosti radikální, aby se zřekla spojenství těch, jejichž moc a egoismus povždy podporovala?

Tyto rozpaky a otázky, na něž odpověď nikomu není neznámou, mimo církev samu pro klerikální stranu, jak pochopitelno, neexistují, ona pouze vrhá se v politický zápas.

Nám nezbývá, než sledovati, ktorak v jednotlivostech provádí svůj program. Stanovisko, které k ní zaujmeme nebude jiné, než jaké zaujímáme k jiným stranám.

Shodují-li se postuláty její s prospěchem národa, podporujeme je, ne-li, jsme proti ní. Poměr pak náš ke straně klerikální určen jest tím, jak daleko zůstane věrna alespoň slovnímu programu svému. Není to pouze vnitřní věc její.

nýbrž i naše Nesmíme připustiti, aby se zahraniční kontraband pod cizí vlajkou k nám dovážel (pod křesťanským socialismem mobilisoval lid k obnově městského panství papežova).

Co jsme posud z lidové činnosti strany klerikální viděli, nenaplňuje nás velkými nadějemi, postrádáme stále onen rys všeobecnosti, který má a musí konání klerikálů vyznamenávati

Vidíme, že všechna svá dobrodiní udílí s podmínkou, ať za zpovědní lístek, ať za něco jiného. Učiní-li něco dobrého pro tovaryše, musí to býti, aby se jich ujala, dříve katoličtí tovaryši; neslyšeli a neviděli jsme dosud ničeho ze sociálně politických zařízení, která by se byla stala, na velkých statcích církevních, ve prospěch k lepšímu dělného lidu.

Možná, že v krátké době se stane něce lepšího a že budeme o lepším poučeni.

V poslední době alespoň na jednom poli lze zaznamenati pokrok, zřízení ka" tolického spolku na podporu akademické mládeže. Poněvadž klerikálové byli vždy proti tomu, aby studentstvo účastnilo se politického ruchu, musíme se domnívat a věřit, že klerikální strana vedle účele dobročinného chce nahraditi náboženské vzdělání, jehož studentstvo opomenulo si zjednat na škole obecné a střední.

Leč musíme vyčkat, zda spolek a kolej Arnošta z Pardubic bude výsledkem chvályhodné péče o nábožensky zanedbanou mládež.

Strana klerikální však vedle zahájené práce, kterouž bedlivě pozorujeme a pozorovati musíme, vystupuje také i s hotovými požadavky, a tu možno hned rozhodnout, uznáváme-li oprávněnost jich čili nic.

Vezměmež nejdůležitější - školu Když by se žádost klerikální strany obmezila na to, aby církvím bylo přenecháno vychování náboženské na školách, zda by se našel protivník tohoto požadavku? Zajisté nikoli. Strana klerikální jde však dále.

Vzpomínám oneho gymnasijního katechety, který vždy počátkem školního roku neopomíjel učinit návštěvu u professora přírodopisu s prosbou, aby tento neučil žáky ničemu, co by se příčilo biblické dějepravě. Co tento dobrý muž naivně již tehdáž konal, to dnes žádá klerikální strana v systematické formulaci, oč on se přičiňoval ex privata industria, dnes má se státi ustanovením závazným. Nebudu se pouštět do učeného rozboru této otázky, tím méně, když vím, že nejosvícenější duchové marně se pokoušeli v souhlas přivésti nauku křesťanskou s výsledky vědy světské. Ptejme se pouze: lze svěřit za daných poměrů církvi a její orgánům dohled na volbu a program světského učiva? Zde rovněž nutno odpověděti záporně.

Byly kdys doby, kdy církev byla učitelkou lidstva, kdy mnich vládl sekerou a učil rolníka pusté lesy v role měnit, kdy učil řemeslníka dlátem vlasti, kdy farář vedl péro žáků a biskup psal státní akta králům. Ohlédněme se však dnes kolem sebe, popatříme na onen ohromný aparát školský ve vsích a městech, uvažme, jak veliká suma poznatků jest nutná v oboru školství obecného, na školách měšťanských a středních, jaká zásoba dovedností na školách průmyslových, obchodních i hospodářských, aby celý ten aparát dobře fungoval, vzpomeňme, že semeništěm vědecké práce, na níž veškeré učivo nižších škol spočívá, jsou vysoké školy, a na všem tom církev nemá dnes podílu žádného.

Církevním orgánům že bychom měli svěřit dnes a odevzdat dohled nad naším školstvím? Dříve ne, až dokážou svou způsobilosť, že rozumějí lépe nežli naše světské učitelstvo všemu učivu.

Otázka o přenechání jim dohledu nad školským učivem by s uspokojivým vědomím, že mládež naše nestane se méně vyzbrojenou nutnými vědomostmi, méně způsobilou k životnímu zápasu, mohla povstati jenom tenkráte, až církevní orgánové zase budou státi v popředí lidské kultury.

Jsem pevně přesvědčen, že těchto ,, až" a.,, pak" se nikdy nedočkáme, protože dnes věda, lépe řečeno vědomí, se stalo majetkem světa, zobecnělo a vývoj se nevrací nikdy k prvotnímu východisku. Bylo-li kdysi vědění církevním, jest dnes úplně světským a právě proto, že jest ve vývoji, bude se od prvotního východiska stále více oddalovati a nenalezne návratu.

V tomto stavu věcí jeví se požadavek klerikální, získat církvi vlivu na vyučování - a sice tou oklikou, že dlužno se obávati, aby světské vyučování nepříčilo se nauce náboženské - neskromným. Podříditi školství naše církevnímu vlivu, znamenalo by podříditi duševně schopnějšího duševně méně schopnému.

Změna by nevycházela z vnitřní potřeby instituce školské, nýbrž měla by původ v zevním tlaku politickém. Jest ale známo, že útisk práce duševní jest jedním z nejhorších a mstí se nejkrutěji.

Není potom s podivením, že odpůrcové církve za touto neskromností tuší více a - pamětlivi jsouce ne právě dávných dob - přičítají klerikalismu snahy ještě reakcionářštější. A již nyní jeví a rozvíjí se boj polemický, jako by se znovu mělo jednat a konkurovat a jako by boj musil skončit zase násilným převratem. Osudný to vliv klerikální strany na umírnění společenských protiv !

Pro nás spor tento dnes jest mnohem jednodušší dnes, kdy víme, že víra a vědění jsou dvě vnitřní potřeby lidstva a obě samostatné, jedno v druhém nespočívá: víru nelze dokázat, nýbrž věřiti, vědu nelze věřiti, nýbrž dokázati. Jedno druhému se také nepříčí; máme příklady osvícených mužů v oboru rozumu i víry, kteří nezahynuli vnitřním rozporem, naopak rozum i víra vyspěly v nich ku vzácné souladné výši.

Toť základ, z kterého pohlížíme na náboženskou výchovu mládeže. Ostatní jest věcí praktické politiky.

Jest věcí zákonodárců tak upravit náboženské vyučování, aby odpovídalo potřebám věřících.

Nemáme právo, brániti věřícím, aby si zjednali možnost vyučování náboženského podle svého vyznání.

Rozumí se, že práva toho musí býti účastni nejen věřící jedné, ale všech církví státem uznávaných.

Chce-li církev na tomto poli svými orgány spolupůsobiti, bude uvítána převelice; převezme-li sama vyučování ve školách, bude i zem, stát i obec vděčná. Tuším ale, že právě na tomto poli zbývá pro klerikální stranu množství práce: slýcháme ze zpráv školních, že i tuto klerikálové raději vystupují s požadavky, než by se namáhali; jest mnoho škol, ve kterých vyučování náboženství obec a zem obstarávati musí svými světskými silami. Nebylo-li by lépe i tu více pracovat, nežli požadovat, více se křesťansky obětovat, nežli bojovat?

Pohlížíme-li s našeho stanoviska na výchovu náboženskou, mizí také všechen rozpor mezi světskými a církevními učiteli.

Mezi vědou a náboženstvím nemůže být rozporu, co může překážet a také překážívá, jsou některá dogmata mnohých církví, která se nesrovnávají s výsledky bádání vědeckého.

A zde žádat na církvi, aby dogmata svá přispůsobila platnému vědeckému názoru, není žádostí přemrštěnou, naopak jest to v zájmu církve samé, neboť proud lidského bádání nelze zastavit, a neudržíli církev s ním stejný krok, bude za čas stát stranou ztrnulá se svými dogmaty, nesrozumitelná světu.

Lidstvo však jako se bez víry neobejde ani se neobejde bez církve a vyvolí si patrně tu, jejíž dogmata nepříčí se zdravému lidskému rozumu, rozumu, kterýž konečně jest nám dán od Boha!

Velectění pánové, včerejšího dne slyšeli jsme ku konci řeči pana hraběte Buquoye velmi krásný apell na naši svornosť, jak krásně by to vypadalo, kdyby příštího roku u příležitosti jubilea Jeho Veličenstva národové v Čechách se smířili.  Velectění pánové, záležitost tato byla zde často přetřásána; i v nás nalezne každá strana, každý nalezne v nás horlivé podporovatele.

My, pánové, budeme se starati o to, aby, poněvadž příštího roku máme 50leté jubileum zrušení roboty, kdež skutečně z rolníka českého stal se člověk, - a jest to naší povinností, aby v době, kdy konečně rolnictvo před 50 lety z otroctví se povzneslo, vyrváno bylo z roboty velkého kapitálu.

Pánové, aby to se stalo, k tomu jest povinnost pracovati nejen snad nějakými theoretickými věcmi, jest třeba, abychom chopili se praktických prostředků. Praktické prostředky jsou na snadě, každý může se jich chápati. Kdo by nevěděl, jak by se národu zle vedlo, kdyby se zbavil středního stavu, onoho hlavního pilíře, to jest nedozírné. Zda nemělo by nás to všechno pobadati k tomu, abychom ve věci této podali sobě ruku a pracovali ruku v ruce, poněvadž můžeme pracovati ve věci té soustavně jen, bude-li samostatnosť král. českého v rámci této říše uznána; jest svatou povinností v zájmu Vašeho německého lidu, abyste šli v této věci s námi ruku v ruce. Nejedná se zde jen o nás, jedná se i o Vás.

Ve věci této, doufám, že naleznete také citu a porozumění u lidu Vašeho a budete jím podporováni. Pánové, dr. Schücker včera na počátku své řeči stěžoval si na to, že není znám program vlády, že se neví, má-li se voliti pro vládu nebo proti ní. Nuže, velectění pánové, my takových starosti nemáme. Ať je vláda jakákoli, my jsme pevni, silni a přesvědčeni, že nám na vládě nikdy tak nezáleží, jako nám záleží na národu a každá vláda, která nebude uznávati program náš, jest proti nám a budeme se také podle toho chovati.

My neuznáváme a neklademe žádné váhy na to, jakým způsobem se vláda snad bude chovati vůči nám; nám se jedná o to, jakým způsobem se bude chovati vůči našemu národu. Která vláda podepíše náš program a postuláty, které v našem programu obsaženy jsou, bude uznávati a aspoň základ položí k uskutečnění našeho programu, takovou vládu můžeme podporovati a každou, která bude proti nám pracovati, budeme považovati za nepřítele českého národa, a dle toho zařídíme své jednání. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Generální debata je skončena.

Die Generaldebatte ist geschlossen.

Po ukončení generální debaty požádal mne pan poslanec hrabě Schönborn, abych jemu dal slovo k opravě faktické.

Dávám jemu slovo.

Přísedící zemského výboru hr. Vojtěch Schönborn: Slavný sněme! Jen několika slovy chci opraviti tvrzení, jež vysoce vážený pan řečník, který zrovna ukončil své vývody, ve své řeči učinil. Vážený pan řečník pravil mezi jiným, že strana klerikální nebo církev - nemohl jsem zrovna vystihnouti v tomto okamžení, jak to míní, - dává svá dobrodiní jen za jistých podmínek, že svá dobrodiní neuděluje tedy těm, kteří se snad hlásí k jiným zásadám K tomu si dovoluji fakticky odpověděti, že mohu na důkaz toho poukázati na stanovy přečetných dobročinných spolků, že veškeré tyto spolky, které stojí na přesně katolickém stanovisku, vždy a za každých podmínek dávají svá dobrodiní těm, kteří jich potřebují a nehledí při tom nikterak, zda-li ten který jest vyznání toho neb onoho, jsou-li jeho náhledy takové neb jiné. Na ostatní vývody vysoce váženého pana řečníka, který se toho dovolával, že církev by se měla postaviti ve službu lidových snah a který též vyslovil přání, aby církev začala se starati o tužby a přání lidu, nelze ovšem v tomto okamžení odpovídati; snad bude dána k tomu příležitost v jiné době.

Nejvyšší maršálek zemsky; Pan generální zpravodaj se vzdal slova.

Následkem toho jest mi předložiti sl. sněmu otázku, zda-li přijímá návrhy komise rozpočtové za podklad rokování podrobného.

Nach Schlusse der Generaldebatte halte ich mich für verpflichtet an das hohe Haus die Frage zu richten, ob es die Anträge der Budgetcommission als Grundlage der SpeFrage cialdebatte annimmt.

Žádám pány, kteří k této otázce odpovídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die bejahen, die Hand zu erheben.

Jest přijato.

Es ist angenommen.

Přistoupíme nyní k rokování podrobnému. V tomto ohledu dovoluji si upozorniti na následující postup, který tak jako v dřívějších letech se zachová letos při rokování podrobném. Bylo pánům sděleno ve zvláštním lístku rozvržení látky zemského rozpočtu a dle tohoto rozvrhu roztřídí se rokování podrobné na 15 jednotlivých debat. Při každém z těchto odstavců projedná se zároveň dotyčná položka v potřebě, dotyčná položka úhrady, dotyčný článek na vyřízení a po případě náležející k tomu petice.

Zároveň při debatě druhé se projedná, jak jsem byl již včera ohlásil, zpráva rozpočtové komise o úřadu statistickém. Dále pak při dotyčných položkách, totiž v debatě sedmé, která se týká první části kapitoly VIII. a pak při rokování patnáctém, které se týká první části vyřízení, vyřídí se zároveň dotyčná minoritní vota.

Ich erlaube mir dem hohen Hause bezüglich der Art des Vorganges bei der Specialdebatte mitzutheilen, dass in gleicher Weise, wie es in den früheren Jahren geschehen ist, diese Verhandlung in folgender Weise eingetheilt werden wird.

Es ist den Herren auf einem speziellen Blatte die Eintheilung des Stoffes des Landesvoranschlages für das Jahr 1897 zugekommen.

Diese Eintheilung bildet die Basis für die Specialdebatte; darnach zerfällt dieselbe in 15 einzelne Debatten und bei jeder dieser einzelnen Debatte werden unter einem verhandelt die betreffenden Kapitel des Erfordernisses und der Bedeckung, dann die betreffenden Artikel der Erledigung des Voranschlages und je nachdem die dazu gehörenden Petitionen, außerdem wird bei der zweiten Debatte, nämlich bei der Landesverwaltung der Bericht der Butgetcommission, betreffend das statistische Landesamt, auf welches ich bereits gestern hingewiesen habe, verhandelt werden, dann wird bei der siebenten Debatte, welche den ersten Theile des Kapitels VIII enthalten wird, ein Minoritätsvotum in Verhandlung gezogen, ebenso in der fünfzehnten Debatte, welche die ersten Theile der Erledigung zum Gegenstande hat. Ich erlaube mir weiter zu bemerken, dass ich diejenigen Posten, zu welchen keine Redner gemeldet sind, es werden selbverständlich alle Posten vorgelesen werden, als angenommen betrachten werde.

Dovoluji sobe ještě připomenouti, že budou veškeré položky přečtěny a že ty položky, při kterých není nikdo přihlášen ke slovu, budu považovati za přijaté.

Zpravodaj poslanec dr. Fořt (čte) Kapitola I. "Zemský sněm" obsahuje v