proto není možná, aby zavládla v Rakousku svoboda poctivá, aby Vaši úřednici se nemusili učiti česky? Není to stydno pro nás pro oba? O to se točí národnostní spor? Kdo se dostal do Chebu? Dostal se tam rada Mündel jeden z nejrozhodnějších a nejupřímnějších Němců, který cítil potřebu, aby se naučil česky, když byl ještě v Jičině, což jest od něho docela hezké.

Stal se tím menším Němcem ? Škodilo mu to na jeho národním vědomí? Vždyť Vy samí musíte uznati, že jest taková obava přímo směšna. Mám zde před sebou několik pánů, kteří, bohu díky, umí česky. Jsou proto menšími Němci?

Ne. Tedy proč to? Anebo, pánové, je ve Vás vždy ještě ten despekt k českému národu, (Hlasy: Ano, ten jest!) že máte český národ za nějakou poníženou rassu ? Máte za to, že se tím snížíte, když budete uměti česky ? Velectění pánové, ačkoliv se tak s naší strany volá, mně se zdá, že přece nejste tak zaslepeni, Vy musíte míti respekt před naši kulturní prací a naší silou.

Pánové, vy víte dobře, že my v Čechách nejsme Vás horší. Jestliže Vy máte za sebou to veliké Němectvo, o kterém stále mluvíte a kterého se dovoláváte, nuže velectění pánové, my nemáme za sebou nikoho, anebo snad i jen ve velmi volném spojení Slovanstvo, ale vlastní silou a vlastní prací jsme to přivedli tak daleko jako Vy. (Potlesk. )

To jest pro nás dosti čestnou věcí, a my se neodvoláváme na žádné bohaté strýčky, my spoléháme jen na sebe a vlastni sílu, my se o sebe nebojíme. " (Hlasy: Wir auch!).

V této věci, prosím, abyste měli již jednou nějaký jiný názor, ja sám to stale říkám, že kdyby od těch Vašich mladých pánů, kteří se nechtějí učiti česky a chtějí býti úřadniky, vláda žádala, by se učili čínsky nebo japonsky, sednou si ke stolku a budou se učiti. Ale, aby se učili česky, to by bylo pod jejích důstojností národní. Vy sami říkáte, že máte své studenty německé k tomu, aby se učili česky, že by to mohlo býti a že by to bylo velice dobré, o tom není žádné pochyby.

Vy, pánové, stále naříkáte, že my Vám počešťujeme Vaše německé území (Richtig links);

to závisí od dvou poměrů, především od invase našeho dělnictva živnostnictva a řemeslnictva, za druhé to závisí se od toho, že prý tam posýláme své české úředníky, a to je ten velký hřích celého našeho rovnoprávnostního boje, že my tam hledáme právo ve svém jazyku a proto že tam mají býti čeští úředníci. Ti čeští úředníci tam přijdou, organisují tam celé češství, a, jak říkáte, v tom německém těle utvoří se takové těleso české, které úplně pokazí ryzosť charakteru německého území.

Tedy mluvme o věcech těch docela klidně! Co se týče dělníků, zavřete své továrny a oni tam do nich nepůjdou, ale když je potřebujete, tak je musíte přece vzíti, tedy za to již nemůžeme my, to si vyřiďte sami se svými továrníky.

Ale když máte Vy tak veliký průmysl, a potřebujete české pracovně síly, musíte s tím přece počítati, a musíte dělníky k sobě vzíti, Vy musíte jim platiti, nejen slušnou mzdu, ale nemáte žádného práva, abyste od nich žádali, aby zanechali doma svou národnost; vždyť jest dosti na tom, když kupujete jejich tělo; k čemu chcete kupovati jejich duši ? A potom jest to trochu nekřesťanské - upřímně řečeno - a upomínám zde na slova pana hraběte Buquoye, která včera mluvil o křesťanství.

Co se toho týče, já s ním úplně souhlasím, a křesťanský duch, duch snášenlivosti a lásky lze jen doporučiti; byl by ovšem potřebný.

Já se však slov "christlich-sozial" bojím, poněvadž, řeknu Vám to upřímně mně celá otázka křesťanství a náboženství jest příliš vysoká, než abych chtěl, aby byla strhována do boje stran.

My nejsme proti náboženství, pánové, a to ať nikdo u nás nezapírá, otázka náboženská jest jedna z velikých otázek české historie. My v této věci známe vážnosť celé otázky, ale pánové, protože ji známe a protože jsme ji cítili na svém těle, budeme se brániti celou silou, aby se z náboženské otázky udělala otázka politická, aby zatažena byla do víru politického boje. (Výborné !)

V tom ovšem tedy úplně souhlasím s p. hrabětem Buquou, když řekl, že jest potřebí k zmírnění sociálních protiv křesťanského ducha. Křesťanského ducha potřebujeme i my, kteří representujeme panující třídu, ale také třídy druhé, které dobývají svých práv, potřebujeme ho všichni.

Ale, jak pravím, dělati z toho politickou otázku, jest naprosto nemožné. Odpusťte však, pánové, tuto malou odchylku z mé řeči, a dovolte, abych se vrátil k svým vývodům. Vy nemůžete býti bez těch dělníků, o kterých říkáte, že jest to fluktující obyvatelstvo. Ale vždyť po novém domovském řádu se to změní, ty elementy nebudou fluktuelní, nýbrž budou co nejdříve usedlé domácí živly!

A druhé! Když jsou Vám naši čeští úředníci tak nepříjemní, řekněte, ať se Vaši úředníci němečtí učí česky! Vždyť to není radosť pro úředníka Čecha, býti v německém území, jako snad to není pro Vás radosť býti v českém území.

Ale českému obyvatelstvu musí býti dána možnosť, aby našlo právo v českém jazyku (Výborně!) a to nesmí mu býti odepřeno na půdě království českého. Jestliže se Vy odvoláváte, že jste Vy přece také na rozkvětu tohoto království pracovali, nebudete přece nám, kteří jsme toto království založili, upírati právo, abychom my měli rovné právo v celém území království českého. To jest nemožné.

Jestli chcete tedy tomu odpomoci, tu jest docela lehká pomoc; ať Vaši němečtí úředníci umějí česky, ale lépe, ne tak, jak obyčejně se žádá. Ať prokáži znalost českého jazyka! Když to bude tak zřízeno, my nic proti tomu nemáme, aby čeští úředníci byli v českých a němečtí v německých krajích, pak bude odpomoženo tomu, na co si pořád stěžujete, že čeští úředníci jsou centrem agitace ve Vašem kraji. My o to nestojíme. Ti češti úředníci tam jsou jenom proto, poněvadž tam musí býti, a Vy jim přece nebudete bráti právo, aby intelligentní člověk jako úředník se cítil Čechem a cítil s národem.

Co pak Vaši němečtí úřednici, kteří jsou v našem českém kraji, to nedělají? Co pak nejsou Vaši němečtí úředníci hlavním centrem různých kasin a lesevereinů a t. d. ? Proč nam to vytýkáte? Jest to zbytečné. Tu jest lehká pomoc, ať se Vaši úředníci učí česky, a nebude toho potřeba. Tak věci stojí.

A druhá strašná žaloba, kterou pronesl p. Dr. Schucker, byla, že v Duchcově musil starosta jako předseda místní školní rady přijmouti dopis český. (Hlas: To jest strašné!) Pánové, to jest opravdu něco, co já nechápu. Vezměte si, a včera se již o tom zmínil p. Dr Baxa, výsledek voleb. Národní kandidáti němečtí dostali při první volbě jenom 153-379 hlasů. Národní kandidáti čeští dostali 348-469. (Slyšte) Sociální demokraté, kteří jsou většinou čeští, dostali 497-504 v Duchcově a do užší volby přišli Češi a sociální demokraté -a to jest Vaše německé město. (Veselost!)

Pánové, jest to hříchem, když má přijmouti Vaš wacker purkmistr města český dopis, jest to taková urážka německého obyvatelstva? Pánové, a druha věc - vždyť věru člověk již neví, co začíti s Vámi (Veselosť!), odpusťte mi - Vy jste si vymyslili kdysi dem "nationale Besitzstand"; s tím jsme se potýkali dlouho a, teď již o tom nemluvíte. Pak jste si vymyslili, co není v celém světě, že minorita musí býti zajištěná, zastoupená ve všech komisích a zemském výboru. Konečně včera jste si vymyslili "politischen Besitzstand". Hříchem je podle Vás, když někdo se uchází o mandáty, které jste posud měli. Princ Schwarzenberg se dopustil hříchu proti Němcům, protože kandiduje v Budějovicích. A proč ? Poněvadž Budějovice jsou "politischer Besitzstand", a tady máme tedy zase nový "National-Besitz- a "politischer Besitzstand".

My se v těch Besitzstandech ani nevyznáme.

Jest to přece v každém konstitučním životě docela obyčejné, že všechny stavy zápasí o jisté mandáty a měří své sily a agituji, aby jich kandidát prošel.

My nemáme proti tomu pranic, abyste kandidovali u nás v Praze.

Když by se Vám to v Praze povedlo, potom se musíme prostě podříditi moci čísel. (Březnovský volá: "Ať sem přijde knize Lichtenstein. ) Vy říkáte, český velkostatkář !

Pan hrabě Buquoy Vám včera velmi dobře odpověděl. Ale odpusťte mně, pánové, ještě něco jiného!

Když má velkostatkářstvo svoji kurii, proč míchá se mezi měšťany a sedláky, a co potom pan baron Scharschmied dělá mezi Vámi?

Já tedy v této věci nevím, jakým způsobem jste k těmto výčitkám přišli, a odpusťte mně, že jsem o této věci mluvil poněkud tonem ironickým.

já Vám chci jen ukázati, jak malicherné byly Vaše žaloby na útisky. (Tak jest!)

Což kdybychom my vstali a my začali naříkati a žalovati, jak se nám tu v Čechách vede. Vy řeknete ovšem, že nejsme utiskováni v království.

Což vy myslíte, že nemáme národní cit a národní hrdosť? Myslíte, že ten úřední nátěr německý veškerého našeho úředního života nás neuráží do hloubi duše? Vy myslíte, že nám jest to jedno, když vidíme, žena každé poště a na každém úřadě musí býti všechno německé, v každé maličkosti musí všechno napřed býti německé, všude v těch Čechách, kde my jsme doma a kde musíte nám přiznati i Vy rovné právo ? My o tom stále nemluvíme, a nenaříkáme takovými slovy jako Vy.

Vemte si, pánové celý komplex křivd, které se nám dějí a ty lapalie a maličkosti, které se Vám dějí a jestliže jste trochu spravedliví, musíte uznati, že to Vaše naříkání jest příliš malicherné proti spoustě křivd, které se dějí proti nám. (Výborně!)

Tedy v těchto věcech, prosím Vás, nezabývejme se takovými maličkostmi, vždyť jsou to maličkosti, o kterých mluvíte.

Vy říkáte, že se musí ve Vašich okresích školy zřizovati, a že na to musíte platiti. Když jsme jednali o minoritních školách, byli jste proti tomu. Zákonem o minoritních školách jsme nechtěli nic jiného, než aby to, co mezi námi jest sporno, bylo odstraněno a kdo byl proti tomu? Vy, pánové, (Hlas: zur unrechten Zeit !)

No dobrá, my Vás vezmeme za slovo, jestli je to v nevhodnou dobu, počkáme, až se sejdeme opět, zda vyplníte svůj slib.

Konečně pan posl. Reiniger přišel s tím, že se nějakému velocipedistovi vedlo špatně v Čechách. Mně jest líto toho pána.

Ale, pánové, kdyby se již nějakému tomu velocipedistiovi nepřijemnosť stala a nebyl přijat s otevřenou náručí, jak se to sluší, když přijde německý velocipedista, naděláte z toho otázku velké důležitosti. Prosím Vás, jen trochu méně malichernosti, vyšší názor na tyto věci, že se zde jedná o hospodářský a sociální prospěch nás obou, že se jedná o věc svobody, o věc demokratickou, že se jedná o lepší budoucnosť tohoto království a lepší budoucnosť této říše! Jen na toto stanovisko se postavte a zapomenete takových lapálií! - Pánové, my jsme vždy k smíru ochotni, to, víte za těch podmínek, za kterých jsem pravil, za těch totiž, aby byly utvořeny národnostní kurie, a každému národu aby bylo dáno volné, nikým nerušené právo, starati se o vlastní kulturní záležitosti. My nechceme se Vám plésti do Vašich věcí, ale vyprosíme si, abyste se Vy pletli o našich. Chcete větší garancie? To není ani možná.

Doufám, od pokroku doby, od hospodářské bídy, od toho, co cítíme všichni na svém těle, že, když dobrovolně nechcete přistoupiti k smíru, budete k tomu donuceni. Užívám opět slova "donutiti, " kterého já jsem na říšské radě užil a kterého bylo zneužito.

Pánové, násilím Vás k smíru nikdo nebude nutiti, Vy jste chtěli násilím donutiti k smíru nás a Vy víte, jak to dopadlo. A proto nás nikdy nenapadlo k smíru Vás nutiti, ale ten, kdo Vás k tomu přinutí, bude Váš vlastní prospěch, volání Vašeho lidu po tom, aby v záležitostech hospodářských se něco dělalo, a poněvadž to nejde ve Vídni, tak aby se to dělalo v Čechách. To jest naše stanovisko k Vám.

Dovolte, pánové, abych na konec označil stanovisko naše v nynější politické situaci jen několika krátkými slovy.

Pánové, není nejmenší pochybnosti, že vnitřní situace naše jest velice těžká, že jest hrozivá, že chová elementy velikého nebezpečí v sobě.

Pánové, nezapomínejte, že tam, kde ležely vždy veškeré prvky bojů a rozruchů pro celou Evropu, že v Orientě začíná zase hořet, nezapomínejte, že zahraniční situace jest velice komplikovaná a že více než kdy jindy jest potřebí, aby říše tato uvnitř stála pevná a konsolidovaná.

Pánové, nezapomínejte, že též vnitřní situace jest v těžkém postavení. Jedná se o rakousko-uherské vyrovnání, a Vy sami dobře víte, jak veliký jest dosah tohoto vyrovnání.

Pánové, jestliže budete spojovati hospodářskou nespokojenost při rakouskouherském vyrovnání ještě s národní nespokojeností jednoho z největších království v této říši, pánové, pak nevím, jak otázka rakousko-uherského vyrovnání bude rozřešena. Taková jest, pánové, situace.

My stojíme v této situaci pevně, nezlomně a svobodně na všecky strany. Proti nám bylo útočeno a říkáno, že jsme svou budoucnosť zkompromitovali, nebo že jsme sudbu své strany nějakým způsobem zavázali. Ne, pánové, není to pravda, my stojíme volně a svobodně na všechny strany a, pánové, my nejsme ochotni zavázati se jinak, než když bude to skutečně velikým, důkladným krokem k rozřešení české otázky. (Výborně!)

Tedy, pánové, o tom nemůže býti žádného sporu, a já myslím, že tak se musíte dívati na situaci v českém národě.

V této věci z nás nemluví žádná domýšlivost, nýbrž my v této věci nechceme nikoho klamati, nebo předstírati něco jiného, než co jest.

Pánové, podívejte se na náladu našich voličských schůzí, a já to řeknu zde otevřeně, a jest potřebí, aby se to otevřeně řeklo: když mluvíte mezi voliči o tom, že jest možno, aby se situace změnila, řekněme na právo, aby se změnila tak, že bychom mohli býti členy vládni většiny, poslouchá se to klidně, ale, pánové, když řeknete, že neupustíme a neustoupíme, dokud nám nebude učiněno po právu, pak slova tato jsou provázena nadšeným jásotem veškerého voličstva. (Výborně !)

Taková jest situace a na tuto situaci nezapomínejte, to dodává sílu nám, to dodává nám sílu pro všecka naše budoucí rozhodnutí.

Pánové, doba jest velká, a já se jen bojím, že snad na mnohých ba na všech stranách najde jenom malé lidi.

Ale, pánové, jedná se o to, abychom my precisovali své stanovisko, nuže já myslím, že mluvím za souhlasu všech nás, když řeknu, že my nejsme ochotni změniti své postavení dříve, dokud nebude učiněno především po právu našemu jazyku ve všech zemích koruny české. (Výborně!)

My musíme chtíti, aby rovnoprávnost a rovnocennost našeho jazyka s jazykem německým ve veškerém úředním řízení v zemích našich byla provedena, my nestrpíme nadále, aby toto království na zevnějšek vůči každému mělo úřední německý ráz. (Výborně) 

Pánové, to musí se státi, a nebude-li to dáno dobrovolně, pak budete později Vy, nebo každá jiná vláda nuceni, abyste nám učinili po právu a my neustoupíme od tohoto požadavku. (Výborně!)

Pánové, druhé, co musíme žádati, - a o tom se také neklamte - jest, že musíme žádati, aby krok za krokem bylo vráceno královstvím a zemím a zejména našemu království to, co mu po právu sluší a patří.

Pan dr. Baxa velice se mýlí, když si myslí, že státoprávní rach utuchá. Ne, pánové, za nás a za naší politiky státoprávní ruch neslábne. Mně se zdá, že naše politika to byla, která opět vyzdvihla někeré státoprávní otázky na tu výši, na ktorou patří. (Výborně !)

My víme dobře, pánové, že dnes za státoprávní otázkou nestojíme toliko my, že za ní stojí lid český ve všech zemích koruny české. To jest veliký fakt, se kterým musí počítati každý politický člověk. Ja řeknu upřímně, poněvadž všecko raději jsem než státoprávní a národnostní chauvinista, my dobře víme, že státního práva nedobudeme najednou, přes noc, my víme, že jest potřebí pracovati, dobývati ho kus za kusem, krok za krokem. (Výborně!)

Ale nám to státní právo nesmí býti jenom práporem, který se rozvine v dobách politické agitace, v dobách volebních bojů, nám státní právo musí býti vůdčí myšlénkou, ku které stále jdeme krok za krokem. Každý krok, náš politický musí býti krokem bližším k tomu poslednímu našemu cíli, (Výborně!) a toho musíme žádati.

Pánové, to jest věc, kterou žádáme nejen pro sebe, nejen pro své dobré historické právo, nýbrž které žádáme pro prospěch nejen náš, nýbrž pro prospěch obou národů v tomto království my nepřestaneme nikdy Vám to opakovati a Vy sami se o tom přesvědčíte, že státní právo není nástraha na Vás, že státní právo jest pro Vás svobodou jako pro nás svobodou, že pro Vás jest hospodářským a sociálním prospěchem jako pro nás, že není pouze pro štěstí tohoto království, nýbrž pro sílu a význam celé říše. (Výborně!)

To musíme Vám opakovati stále, a Vy to stále slyšet budete, a doufám, že se o tom na konec sami přesvědčíte. Než to jsou naše požadavky, naše hlavní kardinální požadavky.

Že dále tak nemůžeme hospodařiti, že nemůžeme souhlasiti s tím, jak se hospodaří nyní v zemských financích ve věcech agrárních, ve věcech školských atd., to se rozumí samo sebou. V této věci musí se státi náprava.

Pánové, nám schází tolik, aby naše kulturní potřeby byly opatřeny Pánové, když ku příkladu Poláci mají dvě university v Rakousku, je to nespravedlivost, že my máme jen jednu, a tu jsme dobyli po tak těžkém boji proti tomu se nebráni Váš cit spravedlnosti ? Vy sami byste měli míti uznání pro všecko, čeho my potřebujeme k národnímu a kulturnímu našemu životu. My máme mnoho co žádati, a my to také budeme chtíti. My stojíme pevně a čekáme, co budoucnost přinese. Nás, a to opakuji ještě jednou, český lid, český národ z naší oposice nežene; naopak, náš lid byl by jednomyslně pro to, abychom ve své oposici zůstali, dokud nebude nám učiněno poprávu. Na vládě a na stranách jest, aby tuto situaci uvážili, jestli situace zahraniční, a také těžká situace vnitřní, toho nežádá, aby byl usmířen český národ. (Výborně! Výborně).

Pánové, my, jak pravím jsme ochotni k míru, ale my jsme hotovi také k nejostřejšímu boji a ať se děje, co děje, my s klidem a důvěrou čekáme, jak se situace vnitřní bude řešiti. Bude-li se řešiti bez nás nebo proti nám, nás nenajdete slabými a malomyslnými! Tím končím. (Výborně, Výborně! Bouřlivý potlesk. Řečníku se gratuluje).

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se pro návrhy komise přihlásili ještě poslanci: Dr. Engel, Dr. Krajník, Krejčík a Dr. Záhoř.

Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzutheilen, dass sich noch für die Anträge der Kommission zum Worte gemeldet haben die Herren Abg.: Dr. Engel, Dr. Krajník, Krejčík und Dr. Záhoř.

Dovoluji si oznámiti, že si p. posl. hr. Ferdinand Chotek vyžádal slovo k podání formálního návrhu.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass sich der Herr Abg. Graf Ferdinand Chotek zur Stellung eines formalen Antrages das Wort erbeten hat.

Dávám mu slovo.

Ich ertheile ihm das Wort.

Posl. hr. Ferdinand Chotek: Slavný sněme ! Dovoluji si učiniti návrh na konec debaty.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. hr. Ferdinand Chotek činí návrh na konec debaty.

Der Herr Abg. Graf Ferdinand Chotek stellt den Antrag auf Schluß der Debatte.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Následkem toho náleží pánům, kteří jsou ještě zapsáni za řečníky, by se usjednotili o generálních řečnících.

Es haben demnach die Herren Abgeordneten, welche noch zum Worte eingetragen sind sich über die Generalredner zu einigen, u zw. sind es auf der Contraseite die Herren Abgeordneten Posselt, Dr. Urban, Tausche, Dr. Knoll, Herbst, Dr. Katzwendel, Dr. Fournier, Dr. Werunsky und Peschka.

Jmenovaní pp. jsou zapsáni proti návrhům komise, a jest tedy na nich, aby se usjednotili o generálním řečníku.

Taktéž mají se usjednotiti o generálním řečníku pánové, kteří jsou zapsáni pro návrhy komise.

Ebenso haben sich über den Generalredner zu einigen die Herren, welche für die Anträge der Kommission eingetragen sind.

Es sind dies die Herren Abgeordneten: Opitz, Dr. Kaizl, Dr. Pippich, Heřman Janda, Dr. Moravec, Dr. Vašatý, Dr. Pacák, Dr. Brzorád, Dr. Plaček, Dr. Engel, Dr. Krajník, Krejčík und Dr. Záhoř.

Die Herren, welche gegen die Anträge eingetragen sind, haben den Herrn Abgeordneten Dr. Founier zum Generalredner bestimmt.

Páni, kteří jsou zapsáni pro návrhy komise, nemohli se usjednotiti na generálním řečníku a následkem toho jsem nucen přistoupiti k losování.

Jména jednotlivých pánů řečníků napíšou se tedy na lístky, z nichž se jedno jméno vytáhne.

Podotýkám při tom, že se rozumí samo sebou, že ten, jehož jméno bude losem ustanoveno, má právo postoupiti své právo řečnické jinému pánovi.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass die Herren, welche für die Anträge der Commission eingetragen sind, sich über einen Generalredner nicht einigen konnten; infolgedessen bin ich genöthigt, nach Vorschrift der Geschäftsordnung das Los entscheiden zu lassen.

Es werden demnach die Namen    aller

Herren, welche als Redner eingetragen   sind, auf Zettel eingeschrieben werden, und  einer dieser Zettel wird gezogen werden.

Der durch das Los bestimmte, ist Generalredner, hat jedoch, wie ich im Voraus zu bemerken mir erlaubt habe, selbstverständlich das Recht, sein Recht als Generalredner einem anderen Herrn abzutreten.

Ich werde einen der Zettel herausziehen.

Vytáhnu jeden z těchto lístků. Pan Krejčík.

Nachdem zuletzt ein Redner gesprochen hat, welcher für die Antrage der Commission eingetragen war, gelangt nuumehr zum Worte der Herr Generalredner gegen die Anträge der Commission.

Pan posl. Krejčik prohlásil, že odstupuje právo řečniti jako generální řečník p. posl. Heřmanu Jandovi.

Der Herr Abgeordnete Fournier hat das Wort.

Abg. Prof. Dr. Fournier: Hoher Landtag! Ich verfüge leider nicht über Stimmmittel, die mir möglich machen könnten, unter dieser fortgesetzten Unruhe des Hauses mich verständlich zu machen.

Ich muss schon bitten, entweder mir gütigst Ihre Aufmerksamkeit zu gewähren oder mir wenigstens die Gelegenheit zu verschaffen, dass ich, soweit eben meine Stimmittel ausreichen, zum Worte kommen kann. Im übrigen bin ich bereit, noch eine Zeit zu warten.

Der sehr geehrte Herr Vorredner hat heute in launiger Weise und zur Erheiterung, wenn ich nicht irre - ich konnte ihm leider nicht folgen - seines Publicums und seiner Genossen in der Generaldebatte das Wort geführt.

Ich werde aus diesen Ton nicht eingehen können.

Unsere Lage hier im Laude ist keine solche, dass sie uns Spässe gestatten wurde. (Sehr gut!)

Sie ist ernst, will ernst betrachtet und ernst besprochen sein. Wenn Sie also in dem Wenigen, was ich zu sagen habe, nicht gerade einen Beitrag zum Amüsement dieses hohen Hauses finden, so bitte ich mir dies nicht nachzutragen, sondern mit Verhältnissen entschuldigen zu wollen, die auf uns zu brückend und schwer lasten, als dass wir im Stande wären, sie heiter aufzufassen.

Sie muffen nicht glauben, dass es für uns ein Vergnügen ist, in diesem Haufe auszuharren.

Es bestand auch die Absicht, unter Umständen diesen Saal zu verlassen und wenn wir diese Absicht nicht ausgeführt haben, so ist es hauptsächlich mit ein Schimmer von Hoffnung gewesen, es könnte diese entgegenkommende Haltung beitragen zu einer künftigen Verständigung, der uns zurückhielt.

Ich muss gestehen, dass die letzt gehörte Rede auch noch diesen Schimmer von Hoffnung wesentlich verblasst hat. Nichtsdestoweniger lasse ich mich durch dieselbe nicht irre machen in dem, was ich vorzubringen habe, und werde nicht eingehen aus den Ton absprechender Geringschätzung, der jetzt eben von dem Vorredner Herrn Dr. Kramář beliebt worden ist. Mir hat man vor einigen Tagen vorgeworfen Hochmuth in meiner Rede über die Minoritätsschulen. Ich bin mir dessen nicht bewusst, aber ich glaube, wenn dies der Fall gewesen sein sollte, sind wir jetzt mehr als quitt.

Wenn wir in diesem Landtage aufgehalten haben, so thaten wir es trotzdem, dass zwei Existenzfragen in unserem politischen Leben zu unseren Ungunsten beantwortet worden sind. Die eine Frage betrifft unsere politische Existenz hier im Haufe, die zweite unsere nationale Existenz im Lande.

Die erste ist selbstverständlich eine Vorfrage für die zweite. Wir haben sie gestellt in Form eines Antrages, eines bescheidenen Antrages, dass wir die gesetzliche Änerkennung für eine Stellung im Hause finden, die wir heute entbehren; wir haben nicht gefunden, dass dieser Antrag auf ein besonderes Wohlwollen von irgend einer Seite zu rechnen gehabt hätte.

Ich will davon nicht weiter sprechen. Es ist vom Obmann des Clubs, dem ich die Ehre habe anzugehören, ausgeführt worden, und auch von einem anderen Abgeord neten, was darüber zu sagen war. Sie wissen es und lassen Sie uns mit dieser Sache nicht weiter Zeit versäumen.

Was die zweite Frage, die Frage unserer nationalen Existenz im Lande betrifft, so hat sich diese Frage ausgedrückt in dem Verlangen nach der Anerkennung eines bestimmten Sprach- und Heimats-Bodens für uns und auch das hat man uns geweigert.

Man antwortete allerdings erst, seitdem die jungčechische Partei die Geschicke des Landes vertritt, man antwortete einfach mit dem Ruf nach der Recuperation des deutschen Sprachgebietes als eines unentbehrlichen Utensils der čechischen Politik.

Nun, meine Herren, ich bedauere, dass uns das immer entgegenhalten wird, was wir schon so oft gehört haben, und was zur Beseitigung des Zwistes gar nichts beigetragen hat und nichts beitragen kann.

Es ist das ein Anstoss für uns immer wieder zu finden, dass man uns gleichsam als Fremdlinge in diesem Lande ansehen will. (Oho!) Ich bitte sehr, sobald Sie uns unsere Heimat nehmen, und uns durch ihren Herrn Dr. Herold einladen lassen in einem Hotel "zur böhmischen Krone" (Sehr richtig) einzukehren, leugnen Sie unser eigenes warmes Nest, das wir besitzen und vertheidigen quai chi la tocca Wenn wir in dieser ablehnenden Antwort aus unsere zwei Forderungen uns immer wieder hingewiesen sehen auf die Gleichberechtigung, erinnere ich mich, dass dieses Wort schon seit Jahren immer definiert worden ist und zwar in verschiedenster Weise, und ich möchte aber auch erinnern an die Definitionen, die davon gegeben worden sind, namentlich von berufenen Vertretern der Partei, die uns gegenüber sitzt, von Leo Thun, von dem früheren Statthalter in Böhmen, der damals nicht unser Freund war, vom Herrn Graf Clam Martinitz und so weiter. Aber interessant ist eines. Gestern haben wir hier einen Vertreter der radikalen Partei gehört, den Herrn Dr. Baxa, welcher sagte: um die Gleichberechtigung handelt es sich nicht, die Vorherrschaft des čechischen Elementes im Lande muß err'ungen werden, das ist, was wir beanspruchen. (Abg. Schwarz: Das ist die radicale Richtung!) Ja, ich glaube die radicale Richtung mag zwar von den übrigen etwas verschieden sein, aber den Vorwurf, dieselbe mit erzeugt zu haben, werden Sie von sich nicht ablehnen können. Also auf einer Seite Vorherrschaft, auf der anderen Gleichberechtigung, dann Gleichwertigkeit und schließlich kommt natürlich das Staatsrecht.

Als wir unsere erwähnten Forderungen hier bescheiden vortrugen, hat H. Dr. Herold zur Antwort darauf eine Rede gehalten, welche den Adressantrag begründen sollte, mit welchem an allerhöchster Stelle auf die Notwendigkeit einer Reconstruction des inneren Staatsgefüges hingewiesen werden sollte. Die Reconstruction auf der sogenannten staatsrechtlichen Basis als Antwort auf uns sere Forderungen ist selbstverständlich eine Ablehnung in optima forma, und dass wir sie zurückweisen, ist ebenso selbstverständlich.

Herr Dr. Kramář hat jetzt gerade in seiner Rede gesagt, wir wüssten nicht, was eigentlich das böhmische Staatsrecht ist, er selbst habe eine Definition dafür gegeben.

Ja, ich erinnere mich ganz genau, dass Herr Dr. Kramář im August 1892 in einer Wählerversammlung in seinem Wahlbezirke