Stenografická zpráva

XXI. sezení II. výročního zasedání sněmu

království Českého z roku 1895. dne 6.března 1897.

Předseda: Jeho Jasnosť nejvyšší maršálek zemský, Jiří kníže z Lobkowicz.

Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka zemského Julius Lippert, a větší počet poslanců.

Jakožto zástupcové vlády: J. Excell. c. k. místodržitel Karel hrabě Coudenhove, c. k. místodržitelský rada Bedřich Pietrzikowski a c. k. okresní komisař Dr. Rudolf Neumann.

Denní pořádek:

Pokračování v druhém čtení zprávy komise rozpočtové o rozpočtu zemském na rok 1897, č. sn. 447, č. tisku CXLV.

Schůze počala o 10. hod. 40 min. dop.

Stenographischer Bericht

über die

XXI. Sitzung d. II. Jahressession d. Landtages

des Königreiches Böhmen v. Jahre 1895 am 6. März 1897.

Vorsitzender: Se. Durchlaucht der Oberstlandmarschall Georg Fürst von Lobkowicz.

Anwesend: Der OberstlandmarschallStellvertreter Julius Lippert und eine größere Anzahl von Abgeordneten.

Am Regierungstische: Se. Excell. der k. k. Statthalter Carl Graf Condenhove, k. k. Statthaltereirath Friedrich Pietrzikowski und k. k. Bezirkskommissär Dr. Rudolf Neumann.

Tagesordnung:

Fortsetzung der zweiten Lesung des Berichtes der Budgetkommission über den Landesvoranschlag pro 1897, Ldtg. Z. 447, Druck-Nr. CXLV.

Beginn d. Sitzung um 10 Uhr 40 Min. Vorm.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Zahajuji schůzi.

Ich eröffne die Sitzung.

Jednací protokol XVIII. sezení ze dne 2. března byl po předepsanou dobu k nahlédnutí vyložen.

Das Geschäftsprotokoll der XVIII. Sitzung ist in der vorgeschriebenen Frist zur Einsicht aufgelegt gewesen.

Ich stelle die Anfrage, ob bezüglich des Wortlautes dieses Protokolles eine Einwendung erhoben wird.

Činím dotaz, zdali proti znění tohoto protokolu se činí námitka.

Nebyla činěna námitka, i prohlašuji tento protokol za schválený.

Es wurde keine Einwendung erhoben und ich erkläre daher das Protokoll für agnosciert.

Žádám, by slavnému sněmu bylo sděleno, které spisy byly tiskem rozdány.

Ich ersuche dem hohen Hause mitzutheilen, welche Druckschriften vertheilt worden sind.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Tiskem bylo rozdáno dne 6. března 1897: Čís. sněm. 491, čís. tisku CLXXIII.

Zpráva sněmovní komise pro záležitosti hypoteční banky Království českého o výsledcích činnosti a závěrce účtů této banky za rok 1895,čís. sněm. 493, čís. tisku CLXXV.

Zpráva komise rozpočtové o návrzích zemského výboru v příčině opatření, jež předsevzíti jest k oslavě padesátiletého panování Jeho císařského a král. Apoštolského Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I., pak stenografická zpráva XIX. sezení a jednací protokol IV. schůze.

Im Drucke wurde am 6. März 1897 verteilt:

Ldtgsz. 491, Druck-Nr. CLXXIII. Bericht der Landtagskommission für Angelegenheiten der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen über die Geschaftsagenda und den Rechnungsabschluß dieser Bank für das Jahr 1895.

Ldtgsz. 493, Druck-Nr. CLXXV. Bericht der Budgetkommission, betreffend die Antrage des Landesausschusses über die anläßlich des fünfzigjährigen Regierungsjubilaums Seiner kaiserl. und königl. Apostolischen Majestät des Kaisers und Königs Franz Josef I. zu treffenden Maßnahmen, dann der stenographische Bericht der XIX. Sitzung und das Geschäftsprotokoll der IV. Sitzung.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, by slavnému sněmu bylo sděleno, které petice došly.

Ich ersuche dem hohen Hause den Einlauf an Petitionen mitzutheilen.

Sněmovní aktuár Dr. Šafarovič (čte): Petice došlé dne 5. března 1897.

Die am 5. März 1897 eingelangten Petitionen:

Abg. Herr Dr. Nitsche mit der Petition des deutschen Lehrervereines in Neubistritz um Aufhebung der IV. Lehrergehalsklasse an Burgerschulen,

posl. p. Sokol s pet. Anny Augustinové, vdovy po podučiteli, za udělení podpory,

posl. p. Teklý s pet. městské rady ve Vršovicích za zřízení okr. soudu tamtéž,

posl. p. Holče s pet. okr. výboru v Jindř. Hradci v příčině stanovení prázdnin na školách obec.,

týž p. posl. s pet. obec. zastup. v Jindř. Hradci za zvýšení služného učitelů na školách měšťanských,

týž p. posl. s pet. okr. výboru v Jindř. Hradci za změnu stanov hyp. banky,

Abg Herr Legler mit der Petition des deutschen padag. Vereines in Sebastiansberg um Regelung des Gehaltes der Burgerschullehrer,

posl. p. Adámek s pet. sboru učit. chlapecké školy na Hrádku v Praze za počítání 5tiletého zvýšení služného učitelů od zkoušky způsobilosti učitelské,

Abg. Herr Heinzel mit der Petition des Landesausschusses in Komginhof um Erwirkung einer Staatssubvention anläßlich Mißernte,

posl. p. Niklfeld s pet. okr. výb. v Chotěboři za změnu stanov hypoteční banky,

posl. p. Krumbholz s pet. okr. výb. v Unhošti v téže záležitosti,

posl. p. Niklfeld s pet. okr. výb. v Chotěboři proti zřízení závazných společenstev zemědělských,

posl. p. P. Tonder s pet. Václava Faykse, katechety v Hořicích, za vpočítání doby služební,

posl. p. Dr. Klouček s pet. obec. zastupitelstva v Soběrazi a Radimi následkem živelních pohrom,

posl. p Kůs s pet. obec. úřadu v Radochově za podporu k umírnění bídy,

posl. p. Václav Dvořák s pet. purkmistrovskeho úřadu ve Vlachově Březí za zřízení okresního soudu tamtéž,

posl. p. Jaroš s pet. okres. výb. v Jaroměři za změnu stanov hypoteční banky,

posl. p. Dr. Dvořák s pet. okres. výb. v Novém Městě n. M. v téže záležitosti,

posl. p. Jaroš s pet. okres. výb. v Jaroměři za stanovení prázdnin na školách obecných,

Nejvyšší maršálek zemský: Prohlašuji, že jest slavný snem spůsobilý usnášeti se.

Ich erkläre das hohe Haus für beschlussfähig.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Na denním pořádku nachází se pokračování projednání rozpočtu zemského.

Aus der Tagesordnung befindet sich die Fortsetzung der Verhandlung über den Landesvoranschlag.

Dospěli jsme včera v rokování povšechném až k tomu, že nyní přijde křeči příští řečník, který jest zapsán pro návrhy komise.

Wir sind in der Generaldebatte dahingekommen, dass gegenwärtig der nächste für die Anträge der Kommiision eingetragene Redner zum Worte gelangt.

Dávám slovo p. posl. Dr. Kramářovi.

Poslanec Dr. Kramář. Myslím, že málo kdy byla tak oprávněna žaloba, že veškeré jednání sněmovní, zejména také jednání o budgetu, děje se pod tlakem zvláštních okolností, že nevzbuzuje žádného zájmu, že všecko u nás jest mrtvé a nehybné, a že celé to letošní sněmování skutečně nestojí za mnoho.

Pánové, snad jsme tím vinni my sami, ale snad jest tím vinna také situace. Není nejmenší pochybnosti, pánové, že stojíme pod dojmem nejen voleb, ale že stojíme pod dojmem celé té nejistoty vnitřní situace v našem soustátí, a že pod tímto dojmem nejsme schopni té energie, té elastičnosti, jaká obyčejně se jeví v našem jednání. Všichni očekáváme něco nového.

Ale, pánové, já bohužel řeknu, že to nové se stále neukazuje, a jestli vezmeme jednání o budgetu, jak včera jsme je viděli, vidíme, že jsou to staré a staré písně, které jsme slyšeli tolikrát a které nikdy nevedly k žádnému konci.

Pánové, my jsme jako v začarovaném kruhu a nemůžeme ven. Všichni, pánové, a já z toho nevyjímám nikoho, také my jsme podvrženi lidské slabosti a také my nejsme vzorem dokonalosti, my všichni jsme v kouzlu utkvělých představ, v jistém začarovaném kruhu a nemůžeme se dostati ven. Jest potřebí nových myšlének, nových ideí, nových činů, a my jsme stále ti staří.

Ty žaloby, pánové, které zde včera byly proneseny na zemské finance, ty opakují se každý rok přímo s typičnou pravidelností. Jest v tom ovšem jistý pokrok, že pánové na druhé straně nacházejí konečně nutným, aby se zemské finance postavily na novou basis, že dokonce včera zástupce agrárního sdružení německého prohlásil, že jest pro to, aby se pozemková daň vrátila království Českému.

Tedy jistý pokrok v tom jest, ale tak pomalý, tak nenáhlý, že věru nevím, kdy se dostaneme k tomu, aby se konečně království Českému dostalo toho, po čem všichni toužíme, poněvadž nás hospodářská bída a bída našich financí všechny stejně tlačí.

O zemských financích nechci se rozšiřovati. Pro upokojení svého svědomí jen tolik řeknu, že naprosto nesouhlasím a nemohu souhlasiti při svém nejlepším svědomí s tím, abychom běžná vydání kryli dluhy. Ale na druhé straně musím říci, že jsme letos v docela výnimečné situaci.

Nezapomínejte, že na všech stranách našeho království jest trpká, těžká bída. Loňská neúroda zejména horské naše chudé krajiny uvrhla do takové bídy a do takového stavu, že jsem nucen, ač po několikráte jíž říkám, co říkali včera jiní řečníci, že není možno, abychom úvěr království českého ničili tím, že se vypůjčujeme na běžné výdaje, přiznati, že není možné, abychom dnes v té situaci bídy a nouze zvyšovali zemské přirážky.

To jest, co měl jsem za svatou povinnost říci pro uspokojení svědomí svého a pro uspokojení svědomí celé naší strany. Všechny ty palliativy, o kterých mluví zpráva rozpočtové komise, mám ovšem za velmi důležité a vážné. Nechci však stajiti také své přesvědčení, a snad celý sněm s tím bude souhlasiti, že zemským financím se vůbec nepomůže jinak, než změnou celého berního systému. To není možná, abychom my stále jen přirážky zaváděli, anebo dostali tam neb onde nějaký kousek daní státních.

Ne, pánové, finance království a zemí musí se postaviti na vlastní nohy, na vlastní důchody. Jako, pánové, zde musíme míti vlastní zákonodárství a vlastní správu, tak musíme také míti vlastní finanční prostředky. To jsou věci, o které máme povinnost se svorné starati.

Nejen my, pánové, kteří Vám představujeme ten nejradikálnější element, co se týče státního práva, ne, pánové, to jest povinností nejen Vaší, pánové na pravé straně, nýbrž i povinností také našich pánů krajanů německých.

Jsem v jistých věcech optimistou, a nestydím se za to, že jsem optimistou i v těžkých poměrech politických, ve kterých jsme, kde máme tolik nepříjemných a trapných zkušeností každý pro sebe.

Právě v těchto vážných poměrech politických jest třeba jistého optimismu, a naděje, že konečně pravda zvítězí a lepší názor musí přijíti k platnosti.

To jest jediná záchrana a možnost pro každého jednotlivce, aby v politickém životě setrval. Jsem přesvědčen, že hospodářská nouze a bída a péče o vyšší kulturní statky naše, o zájmy svobody občanské dožene také naše krajany německé k tomu, aby nejen v otázkách zemských financí přišli k lepšímu přesvědčení, než je měli před několika lety, nýbrž i v ostatních velkých otázkách kulturních a socialních.

Pánové, neklamte se, to jsou otázky velké a otázky těžké, které na nás dolehnou.

Vemte si jenom otázky kulturní. Nezapírejme si jedno: U nás jest, co se týče naší školy, jisté sklamání.

My všichni, pánové, víme, že naše škola nedává nám to, co by stálo v poměru k daním, které my na školu platíme. Ale, pánové, nemyslete si, že my, strana svobodomyslná, jsme pro to, aby se návštěva školní obmezila. Ne, pánové, my jsme pro to, aby školy byly lepší, aby nebylo, že máme konečně osmiletou návštěvu školní na papíře, že však musí dítě sedět celých 8 let v jedné škole a že to stojí největší námahy učiteli, aby nějakým způsobem vyšel z tohoto těžkého položení.

My musíme žádati od státu, aby nám dal prostředky, abychom mohli své školství docela jinak zaříditi, aby se v našich školách mohli vychovávati žáci na muže celé, pevné a vzdělané, kteří by se tím stali schopnými k těžkému boji hospodářskému.

Nebo, pánové, všechen boj proti hospodářské krisi žádá především jedno a to hlavní. My musíme ve svých školách vychovati muže, jak pravím, celé, pevné a vzdělané, vyzbrojené věděním k dnešnímu těžkému hospodářskému boji.

Na mne bylo útočeno, že vždy žádám od každého jednotlivce, aby on sám pevně stál ve svém hospodářském boji a nespoléhal na žádnou pomoc zhora.

Dokud nepřijdeme k tomu náhledu, že především každý musí býti pevným a celým mužem, a potom teprve že musí žádati od společnosti a státu, aby mu pomohl tam, kde samotné síly jednotlivce nestačí, jestli to nebude všeobecným názorem, pak hospodářskou krisi naši nerozřešíte.

Hospodářskou krisi nerozřeší pomoc shora, a tu se musíme starati o to, aby to vzdělání naše bylo lepší a účelnější. (Výborně!)

My musíme se starati také o to, aby i ti ubozí, kteří jsou v malých vesničkách, nebyli krmeni toliko drobty vyučování, ale aby se jim dostalo i to vzdělání, které se jiným dostává v městech.

My starati se musíme o to, aby naše měšťanské školy nebyly pouze theoretickými školami, kde se žáci připravují pro čekatelny aneb vyšší průmyslové kursy. My musíme se starati o to, aby každá měšťanská škola vyhovovala praktickým potřebám okresu a aby měla oddělení hospodářské a oddělení řemeslnické, ve kterých by se žáci prakticky vychovali podle potřeb okresu.

Ale ovšem, na to jest hlavně potřeba peněz a politicky vlastní správy ve věcech školských. Jestli chcete na ten rozvoj našeho školství čekati až přijde z Vídně, pak se ho nedočkáte velmi dlouho, zde pracují ne docela s homogeními poměry.

Když chcete podle jedné šablony řešiti otázku reformy školství v Haliči nebo v Alpách nebo u nás v Čechách, musíte říci, že jest to naprosto nemožné nebo my u nás s naším poměrně vyšším vzděláním máme docela jiné potřeby.

To jsou docela jiné poměry. My potřebujeme síť průmyslnych odborných škol, my potřebujeme síť hospodářských škol v každém okresu a městě.

Každý okres má své vlastní podmínky a poněvadž poměry klimatické a poměry půdy jsou tu docela jiné, nemůže se zde šablonovitě hospodařit. To nejde a v té věci jest potřeba, abyste nahlédli zde, jako jste to nahlédli u financí zemských, že jest potřeba, aby království České dostalo správu školství do vlastních rukou.

Když platíme na školy, dejte nám správu školskou do rukou, abychom si mohli celé školství zaříditi, jak to odpovídá našim potřebám a prospěchům, ne jak o tom soudí ve Vídni, kde v jistých dobách mají snad dobrou vůli, kde však není té možnosti, aby znali zvláštní poměry každé země. Vezměte jen Čechy, jaké jsou již zde rozdíly v hospodářství; vezmete, jak rozdílno musí být hospodářství v severovýchodních Cechách, ve východních horách na Německobrodsku, Humpolecku atd. a v jižních a středních Cechách. Vidíte různost zájmů ve všech otázkách praktických, které zde máme řešiti. Vezměte, pánové, hospodářská združení. Je docela přirozeno, že lépe si stojící rolník ve středních Čechách necítí potřebu takového hospodářského združení jako rolník v horách, který je poměry hospodářskými tak stísněn, že neví kudy kam. To jsou různé poměry v jedné zemi a to se všecko má říditi jednotně v celém Rakousku! To není naprosto možné.

Dovolte nyní, abych se zmínil také o otázce sociální, o které tak mnoho zde bylo mluveno. Není nejmenší pochybnosti, že v otázce sociální něco vře mezi námi, že jest zde jistý proces, jisté krystalisování názorů, o kterém jsme dříve skoro neměli ani ponětí. Pánové, vzpomeňte si, co byla sociální otázka ještě před krátkým časem. Sociální otázka ještě před krátkým časem byla otázkou továrního dělnictva. A já musím docela upřímně říci, ze sociální demokracie svou energickou činností a organisací dovedla toho, že tato sociální otázka, továrního dělnictva skutečně stojí dnes v popředí otázek sociálních. Ale, pánové, my nesmíme se klamati; sociální otázka není jedině otázkou továrního dělnictva. Sociální otázka je otázka hospodářsky slabých. A pánové těmi hospodářsky slabými nejsou dnes jen tovární ďělníci, nýbrž také rolnictvo a řemeslnictvo, a já bohužel musím říci, že v jistém případě jest to rolnictvo a řemeslnictvo slabší nežli dělnictvo. (Výborně !) A tato okolnost ukládá nám veliké a těžké povinnosti. Světovou konkurencí, rozvojem dopravních prostředků, utvořením světového trhu, vším tím vyrváno jest naše selské hospodářství ze starých patriarchálních poměrů, ono jest vozeno na světový trh a musí snášeti všecky zlé toho následky.

My ještě nedovedli přepracovati své způsoby hospodaření, aby se hodilo k těmto novým poměrům, my hledáme teprve jisté prostředky, jakým způsobem tu pomoci.

Jak jsem pravil již, jsem toho skromného náhledu, že první a hlavní povinností naší jest, aby každý rolník byl na svém miste, aby pracoval, aby byl intelligentním a aby byl celým člověkem.

Ale, pánové, v čem jednotlivec nestačí v tom velkém boji světovém, v tom musí stát doplniti síly jednotlivce, on musí jednotlivé hospodáře zorganisovati. Stát musí zasáhnouti zde organisatorsky, musí utvořiti hospodářská sdružení, ale musí jim dáti také možnost, aby pracovaly, musí jim dáti nejen zákonnou formu, ale on musí udělati více, musí oněm družstvům zaopatřiti takové prostředky, aby zdárně mohla pracovati.

Pánové, co jest to všechno plátno, když mluvíme o nutné změně způsobu hospodaření a podobných věcech ?

My mluvíme o tom, že se u nás musí intensivněji hospodařit a že snad musí náš rolník přejíti k jiným způsobům hospodaření, ale to nejde bez kapitálu, bez prostředků a ty prostředky zde musí býti. Náš sedlák jest do té míry zadlužen, že není mu možno, aby z vlastních prostředků mohl si zaopatřiti prostředků pro novou intensivnější formu hospodaření.

Tu opětně musí býti stát a země, které doplniti musí tyto nedostatečnosti jednotlivce a které musí v těch věcech pomoci jednotlivým sedlákům neb celým sdružením.

To jsou otázky veliké a důležité, o kterých se nechci déle rozšiřovati, ježto by mě to vedlo příliš daleko, ale, pánové, v této věci je naprosto potřebí, aby každá politická strana, nejen agrární sdružení, aby politická strana celá jako zástupce národa o tyto věci se starala.

Ale, pánové, neklamte se, dokud jsou tyto agrární věci na říšské radě, dokud tam rozhodováno bude, není možná, abychom to přivedli ku předu.

Věčné konflikty mezi kompetencí říšské rady a kompetencí sněmu, věčný ten konflikt mezi kompetencí sněmu a ministerstvem orby, tedy mezi federalistickým zákonodárstvím a centralistickou správou, ten činí nemožnou každou soustavnou a lepší akci.

A Vy, pánové s německé strany, jestli Vam leží skutečně prospěch našeho rolnictva na srdci, Vy byste měli s námi o to se zasazovati, abychom dostali konečně celou rolnickou naši otázku sem do zemského sněmu, abychom se o tom nejen zde usnášeli, nýbrž také tady prováděli jako poslední instance ve věcech rolnických.

A pánové, když to bude, a Vy se s námi o to postaráte, aby země měla skutečně své vlastní prostředky, pak nám to bude možná, abychom na této půdě, kterou všichni známe, pro kterou všichni cítíme, abychom zde prováděli soustavné hospodářské reformy. Jest-li však to necháte říšské radě, tedy budeme mít věčný spor o kompetenci.

To bude věčně rozkouskovaná činnosť, která nepovede k žádnému výsledku. Jestli budete ustavičně dělati na říšské radě rámcové zákony, ve kterých může býti tak málo, pak najde se málo sněmů jednotlivých království a zemí, které by vyplnily ten rámec a tak nepřijdeme k ničemu.

Dovolte mi nyní ještě, abych promluvil několik slov o našem stanovisku vůči sociálním demokratům. Já musím to učiniti, poněvadž jsem se zmínil o sociální otázce i o tom, jak my sociální otázce rozumíme a myslím, že by to byla jistá neupřímnost, kdybychom v době tak těžké, v době, jaká jest právě dnes, kde jedná se o boj mezi sociální demokracií a naší stranou, neoznačil naše stanovisko.

Myslím, že všichni moji přátelé se mnou budou souhlasiti, když řekneme, že my dělnictva zanedbávati nechceme. Pánové, co jest spravedlivého v požadavcích dělnictva, to jest takového, aby se srovnávalo se stávajícím společenským řádem, aby tím nebyly poškozovány druhé výrobní třídy, naše řemeslnictvo a rolnictvo, s tím na nás dělníci mohou vždycky počítati. (Výborně!) Ale, pánové, žádati od nás, abychom my přijali program socialistický, s hrozbou, že jinak budeme vyhlášeni za zpátečníky, pánové, tuto hrozbu sneseme docela klidně. (Výborně!)

My se tím netajíme, že jest nutný boj mezi socialistickým principem a sociálním principem, na kterém my stojíme. My chceme zachovati vlastnictví soukromé, my chceme zachovati stav rolnický a řemeslnický, my nechceme sespolčenštění veškerých prostředků výrobních, ať jest to půda, ať je to jiná způsoba kapitálu.

A proto, pánové, musíme státi na stráži, musíme býti hotovi k boji se sociální demokracií, a musí býti jasno v této věci.

Ukázalo se zrovna v posledních bojích, že ta linie, která přece jest ostře vyhraničena, byla smazána, ukázalo se, že různé nespokojené elementy mezi rolnictvem a řemeslnictvem volily sociální demokraty.

Volily sociální demokraty jen pod tím zoufalým heslem: Nám je zle! Někdo nám musí pomoci! A poněvadž socialisté nejvíce slibují, tož mi pomohou oni. Ale z toho nenásleduje, že by to došlo až tak daleko, aby rolníci přijali sociální program; jen pod heslem bídy volila velká čásť našeho rolnictva tam, kde zvoleni kandidáti socialističtí. Ale v této věci musí býti jasno. A já bych řekl upřímně, jest to jakési memento pro naši stranu, abychom se starali o hospodářské prospěchy našeho rolnictva a řemeslnictva, jinak věc bude ještě nebezpečnější než byla posud.

Nyní dovolte mi, pánové, abych obrátil se k věcem politickým. Pravil jsem, že my ve všech těch věcech, které chceme, narážíme vždy na velký odpor německé strany, zejména v otázce federalismu.

Pánové, snažil jsem se ukázati, jak nemožné jest, abychom všecky naše velké úkoly kulturní, sociální a hospodářské řešili jinak, než aby navráceno bylo královstvím a zemím to, co jim patří. Proti tomu hájiti se má stanovisko centralistické. Tomu Vašemu centralismu dobře jsme rozuměli, dokud bylo možná, abyste Vy v centralistickém parlamentu vídeňském. Vy, Němci sami, měli většinu.

Ale, pánové, což pak jest to nyní možná i kdyby mezi Vámi nebylo tolik stran, tolik směrů a taková rozháranost. I kdyby jste všichni dohromady šli. Vy nemůžete samotni udržeti většinu na říšské radě ! Pánové, já chápal jsem ten Váš centralismus tenkrát, když ve Vídni vládla liberální strana, já chápal velmi dobře, že jste tenkráte hrdě proklamovali, že gravitujete k Vídni, poněvadž Vídeň byla Vaší. Ale mohu se snad docela ve vší skromností ptáti: Gravitujete ještě nyní k té Vídni Luegrů a Schneidrů ? (Veselost!)

Zdá se mi, že se začínají věci utvářeti tak, že ty šablonovité formy politického smýšlení, na kterých jste dosud stáli, žádají, aby byly revidovány a přeměněny.

Neklamte se, ta Vídeň, jak dnes jest, nedovede více působiti tím kouzlem na obyvatelstvo německé v druhých zemích, jak to dříve bylo. Nebudu mluviti o nás, poněvadž nám je konečně lhostejno, kdo jest ve Vídni, ten neb onen, poněvadž nám Vídeň nepředstavují osoby, které jsou tam, nýbrž představuje nám celý systém, který jest docela protipoložen proti onomu, který my v politice hájíme.

Ale na Vás, jako liberální stranu, musí to míti přece nějaký účinek, je-li Vídeň liberální nebo patří-li Luegrům a Schneidrům ! Nám ovšem jest to lhostejno, poněvadž páni antisemité ukázali se v otázkách národnostních ještě horšími, než liberálové. (Výborně!)

My smíme tedy snad očekávati jistou revisi Vašeho stanoviska k nové Vídni. Vy ovšem říkáte, že musíte státi na centralismu, o němž pan dr. Reiniger včera řekl; "Všecko, jen ne Vaše státní právo", a tvrdil, že ani sami nevíme, co je státní právo.

My se všemožným způsobem starali, abychom to vyložili a já byl dokonce tak neskromný, že jsem mu nabízel svoji brožurku, že tam stojí to, co my tím státním právem si myslíme, aby nemusil potom ve sněmu činiti náš požadavek směšný tím, že si nevzal práci, aby přečetl, co bylo o státním právu napsáno. To není seriosní argument.

Pan dr. Reiniger řekl také, že Němci nechtí žádné cizácké vlády, "Fremdherrschaft".

Pánové, odpusťte mně, to jest velmi hezké, ale proč jí máme trpět my? (Výborně, Výborně!) Já nepochopuji, jakým právem.

Vždyť my nechceme nad Vámi vládnouti; to nám ani nenapadá my, Vás nechceme zavírati do žádné klece!

Ale jestli chcete už mluviti o nějaké kleci, tu mám za to, že česká klec jest lepší, než ta široká vaše klec cislajtánská.

My nechceme vládnout nad žádným a jestliže včera dr. Baxa řekl, že my máme zde prvenství, tož se tomu, velectění pánové, nedivte, když Vy jste v menšině a chcete nadvládu míti, nedivte se, že vyvstávají hlasy, které chtějí míti nadvládu, poněvadž jsme ve většině. Ukažte, že jste spravedliví a pak takové hlasy umlknou.

My jakožto strana politická jsme poctivě a otevřeně napsali na svůj program úplnou rovnoprávnost a rovnocennost. Nechceme nic jiného, nechceme žádnou vládu nad Vámi, my jsme snášeli po tolik staletí nadvládu cizí, že nechceme vládu nad jinými.

To jest ten základní punkt našeho programu, kolem kterého se všechno točí. Žádame za spravedlnost a nechceme žádného násilí. Nechceme, aby se nám dělo, nechceme je ale také činiti jiným.

To jest, velectění pánové, hluboký ideální smysl naší české historie a za tu velmi problematickou cenu, abychom nad Vámi vládli, nechceme falšovati ducha své historie.

Tedy, velectění pánové, s tím nám nepřicházejte a jestliže ozvou se takové ojedinělé hlasy, velectění pánové, pak se tomu nedivte, jsou to jenom výsledky Vašeho konání.

Při té příležitosti musím také odpověděti p. hraběti Buquoyovi, který nám dával rady, které již jsou ovšem opožděné, ačkoli jsou dobře míněné.

Velice dobře jsme chápali a vyrozuměli, když radil především našim německým krajanům, aby cítili se věrnými syny toho království; to jest první a hlavní podmínkou, abyste nechtěli z tohoto království ven, abyste si vzpomněli na velkou historii tohoto království, na které jste měli také podílu, abyste si vzpomněli, že jsme my svázáni k sobě historií a celým geografickým položením a že sami na sobě hřešíte, když chcete ven z tohoto království.

I to druhé, co nám pan hrabě Buquoy radil, je opožděné.

On radil, abychom dali garancie německým krajanům, že nebudou utiskováni.

Pánové, to jest starý náš program, ku kterému se stále vracíme.

My chceme dáti Němcům tyto garancie, nechceme nic jiného, než aby každý národ v tomto království svobodně se rozvíjel, my stále říkáme, že chceme čistě národní kurie, českou a německou, které by spravovaly své národní věci docela samostatně, tak aby se jedna nemíchala do kulturních a národních věcí druhé.

Vždyť to stále říkáme, stále Vás o tom ujišťujeme. (Tak jest !)

Ale Vy nám nevěříte, a já nevím, proč nám nevěříte. Proč ?! Čím jsme Vám dali příčinu, že nám nevěříte?

Mezi námi ovšem leží veliká věc, mezi námi leří otázka jazyková.

Vy, pánové, dnes říkáte, že konečně Vám na tom vnitřním jazyku nezáleží; ale, pánové. Vy nechcete uznati, co jest právo a spravedlnosť, to, že každý úředník v Čechách a na Moravě po starých zákonech má znáti oba zemské jazyky a že jazyk český i německý musí býti v celé oblasti koruny České stejně oprávněn. (Výborně!)

To jest, pánové, punkt programu, který musíte přiznati a jestli ho nepřiznáte dobrovolně, přiznáte ho silou okolností, ale přiznati jej musíte, o tom není nejmenší pochybnosti.

Vy jej musíte proto přiznati, poněvadž my nechceme žádné nadpráví, poněvadž my nechceme využitkování své numerické převahy, poněvadž chceme jen právo a spravedlnost.

Ale, pánové, když my většina nechceme nic jiného, než právo a spravedlnosť, pak bych se podíval, abychom my, veliký národ neměli dosti síly, bychom konečně tomu svému požadavku zjednali platnosti. (Výborně!)

To je sporná otázka, která musí býti odstraněna mezi námi, a jestli Vy sami dobrovolně s tím neprojevíte souhlas, musí přijíti někdo jiný, kdo musí utvořiti volnou dráhu, abychom po zjednání plné spravedlnosti jazykové, kterou byste měli dobrovolně přiznati, konečně našli se pro otázky hospodářské a kulturní a hlavně pro otázku svobody.

Taková jest situace. Jak Vy dnes jste, opravdu jest k tomu málo naděje, a proto od Vás spravedlnosti v té věci více neočekáváme. To jediné, co očekáváme, jest, že snad byste se dovedli usmířiti s poměry, a dovedli uznati, že, kdyby byla zavedena v království Českém a markrabství moravském úplná spravedlnost jazyková, že to není žádná nespravedlnost.

To jest jediné, co od Vás očekáváme. Ale Vy sami že byste to koncedovali, tak spravedlivi, myslím, ještě nejste. Vy stále mluvíte o smíru, ale poslyšme, co říkáte. Pan dr. Schücker řekl včera, že nestrpíte žádné utlačování a žádné utiskování, a že se cítíte utiskovanými v tomto království, a začal vypravovati, jak se Vám špatně vede. Vy, pánové, musíte upřímně říci, že není možné větší sklamání, když jste slyšeli nářek dra Schückera, než když pan dr. Schücker jako hlavní příčiny Vašeho utrpení uvedl, že president krajského soudu v Chebu musí uměti český. (Veselost. ) To jest hrozné! Opravdu, celá ta velká směšnost našich národnostních bojů nemůže se se ukázati tak plasticky a tak jasně, jako v tomto výkřiku! Tedy proto ničíme hospodářsky sebe, proto hřešíme na svobodě,