že nedovedla toho strana vedoucí, aby organisovala své přívržence do jednoho.

Ale, pánové, stala-li se již jedna chyba, nesmíme přijíti znova do druhé, nesmíme, když již jedna chyba byla učiněna, učiniti ještě druhou chybu, to jest, obmeziti agitaci pro všeobecné hlasovací právo; naopak já trvám se vší rozhodností na myšlénce všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího.

Třebas jste se, nevím jak, bránili, pánové, jestliže fakticky jste v minoritě, pak Vás osud menšiny nemine; jste-li ve většině, pak Vám všeobecné hlasovací i přímé volební právo nemůže uškoditi jen budeteli stejně čilými jako odpůrcové vaši! Jako protestujeme proti nynějšímu násilnickému a vnucenému volebnímu řádu, a jako pracují naši poslanci od 30 let již proti nesprávnému volebnímu řádu pro tuto sněmovnu i na říšské radě, tak budeme velectění pánové, pracovati i pro všeobecné hlasovací právo, poněvadž jedině všeobecné rovné a přímé hlasovací právo může dáti ten pravý obraz smýšlení voličského a smýšlení obyvatelstva.

Velectění pánové, řekl jsem, že se stavíme proti nynějšímu systému liberalistickému a že nemůžeme naprosto jíti a souhlasiti s ideami sociální demokracie a přirozeně také že nemůžeme, jak jsme již naznačili, se spojovati s těmi hospodářskými stranami, které mají sice program hospodářský, ale vlastně mají sloužiti jen k politické reakci.

Velectění pánové, mám za to, že jest třeba stanoviti nebo přichýliti se ku zdravé sociální politice. U nás sociální politika musí míti za účel zabrániti další proletarisování našich středních vrstev. Na druhé straně nutno se postaviti také proti velkokapitálu, a konečně sociální politika musí se vésti tou tedencí, aby dovedla spojiti všechny zájmy utlačených v jeden celek harmonický v jich boji hospodářském. Ovšem se rozumí, že rozpory tu budou vždycky.

Předešlý řečník pan hrabě Buquoy dával též zde jednu radu pro rozřešení sociální otázky, a sice vidí rozřešení, jak výslovně pravil, v účinné křesťanské lásce k bližnímu.

Pánové, jest to thema mně příliš příbuzné a vlastní, než abych se proti němu mohl nějak vysloviti. Ale, velectění pánové, celý náš život, i veškeré naše poměry politické i zejména sociální ukazují k tomu, že na řešení z této stránky bude musiti dlouho, velmi dlouho čekat.

Vím, že páni velkostatkáři, kteří dnes tak účinně lásku křesťanskou podporovali a odporučovali, kdyby se jich někdo zeptal, jste proti militarismu, proti zrušení vojska, proti zrušení vojen a válek, že všichni pokrčujete rameny a řeknete: O té věci nelze diskutovati!

Já jsem pro naprosté zrušení militarismu, pro zrušení vojska, nejenom snad z otázek hospodářských, nýbrž veřejně pravím zde, po stránce křesťanské! (Výborně!)

Právě, velectění pánové, na Vaší straně vždy se odvoláváte k této křesťanské lásce a zejména pánové na straně klerikální tento návrh měl býti již dávno učiněn v parlamentárních sborech; klerikalismus, místo co by se obracel ve svém boji proti občanským třídám, měl se obrátiti tedy proti tomu největšímu našemu nepříteli, proti militarismu, a ze svého ušlechtilého, křesťanského stanoviska měl potírati militarismus. Avšak, pánové, klerikalismus, který má tak důležitou moc, který by mohl již tolik v tomto směru prokázati, neučinil v této věci ničeho! (Hlas: Naopak !)

Praví se zde "naopak. " Jest to pravda, neboť se pamatuji velmi dobře, že ještě nynější papež Lev XIII. žehnal tenkrát, tuším Bismarkovi, aby dosáhl vítězství volebního, když se mu jednalo o zvýšení vojenských břemen.

A právě proto, pánové, jestliže se s Vaší strany nebo se strany velkostatkářské přichází nám s křesťanskou láskou, pak, pánové, odpusťte, jestliže ve vší šetrnosti pravím, že to nemůžeme bráti do opravdy a že - odpusťte, pánové - není to nic jiného, nežli krásná fráse!

Velectění pánové, zmínil jsem se tady o jistém nebezpečenství, které občanským třídám, zejména občanským svobodám hrozí z rozpoltění středního stavu a zejména ze tříštění středního stavu na různé konservativní hospodářské strany, které se dnes tvoří a které nemají vedle na oko hospodářského programu žádný jiný účel než sloužiti reakci.

A, velectění pánové, zejména v této době bych považoval za velmi nebezpečné, aby tyto živly mely u nás, neřeknu ani vrchu, to se zajisté nestane, ale aby se mohly rozšiřovati.

Velectění pánové, naše občanské svobody jsou provedeny v tak pomalé míře, že si musíme přáti, aby snad občanský - a řeknu to přímo - radikální duch politický čím dále tím většího rozšíření v obecenstvu nabýval.

Pánové, provedení zákona jest dnes skutečně jen na papíře, a my, pánové, jsme se z nejnovější doby přesvědčili, že není nám pranic pláten i nejlepší zákon v ústavě říšské, státní základní zákony, zákon trestní atd. Jakmile se ukáže jistá tendence politická a když určitý reakční směr politický nabude váhy, dovede si přece jen činiti, cokoli chce.

A, pánové, zdálo se v nejnovější době se strany vlády vídeňské, že, co se týče občanské svobody, nastalo jakési umírnění. Ale, pánové, toto umírnění jest jenom zdánlivé, my se přece nemůžeme spokojiti jenom s tím, aby bezpráví bylo pácháno, aby byly zde páchány nezákonné skutky a aby potom, když nastane zase volnější situace politická, aby se jednoduše řeklo: My již toho dále páchati nebudeme, ale aby se dále nic neodčiňovalo.

Pánové! Budu přímo mluviti o tom, že, co se stalo ve výminečném stavu, bylo zajisté všemi poslanci českými, pokud mohli svého hlasu na říšské radě i zde pronésti, všeobecně odsuzováno a odsouzeno, ale pravím, pánové, že následky toho dosud ještě daleko odčiněny nejsou, a my zajisté, jestli vláda míní to opravdově s občanskou svobodou, musíme žádati, aby i ty důsledky a následky byly odstraněny.

Pánové, přišel sice pan hrabě Thun se stolce místodržitelského, ale pan hrabě Thun přece nebyl všecko. Zůstaly zde osoby, které doposud působí v tom jeho směru, a, velectění pánové, dokonce tyto osoby jsou vyznamenávány. Nejenom, že byly vyznamenány dotyčné osoby v době trvání výminečného stavu, nýbrž tyto osoby byly i po výminečném stavu v době nejnovější povýšovány, jako se na příklad stalo s vrchním radou nynějším, Lorenzem který, jak známo, byl státním zástupcem v známém procesu omladiny. Velectění pánové, mimovolně jsem se dostal k tomuto bodu a ačkoliv se to mnohým pánům bude zdáti již zastaralé, tož přece této věci musím se dotknouti a dotknu se proto, poněvadž se mně skutečně právě jmenováním bývalého státního zástupce při procesu omladiny naskytla k tomu příležitost.

Myslí se, že ty následky jsou odčiněny, ale následky ty odčiněny nejsou. Ještě dnes jsou dva z omladiny, kteří se nacházejí ve vězení, a jeden z nich, Ziegelloser, který byl odsouzen na osm roků a prosím, velectění pánové, to slovo, které nyní řeknu, říkám jako poslanec, jako advokát a jako obhájce, říkám je s plnou váhou a zodpovědností - ten člověk byl odsouzen nespravedlivě, a já, velectění pánové, považuji za svou povinnosť a ukážu Vám, jak se to stalo, z jakých důvodů k jeho odsouzení přišlo.

Nejv. maršálek zemský (přerušuje řečníka): Musím přece upozorniti pana řečníka, že záležitosť, která soudem byla rozhodnuta, nemůže zde v jednání sněmovním podléhati kritice, a žádám, by se zdržel toho.

Poslanec dr. Baxa (pokračuje): Já velectění pánové, tedy kritiky soudu se vzdám, ale zajisté, tuším, mně bude dovoleno říci, poněvadž se o tom velice mluví, že oni dva, kteří posud ve vězení jsou, mohou dostati a býti účastni amnestie, která se dostala již předešlým členům a má slova mají přispěti k tomu, poněvadž jest zde přítomen zástupce vlády, aby nastalo lepší vyjasnění o té věci a lepší vědomí o tom nahoře, nežli dosud jest.

Musím říci tolik: Odsouzený Ziegelloser dostal nejvíce ze všech odsouzenců, ačkoliv počet jeho deliktů nebyl takový, jako na příklad byl počet deliktů toho, který dostal v procesu omladiny nejvíce.

A jak se to, velectění pánové, stalo? Stalo se to proto, poněvadž vedle politických činů byl mu přičten ještě čin jiný, čin nepolitický, zločin podvodu.

Velectění pánové, zločin podvodu měl zpáchati dotčený provinilec tím, Že žádal, aby matka mu dosvědčila určitou okolnost. Jak známo, mají dle trestního řádu rodiče nebo nejbližší příbuzní dobrodiní zákona vzdáti se vůbec svědectví, tedy zde nebylo ještě jisto, zdali dotyčná osoba, to jest matka, jako svědek slyšen býti může, poněvadž se mohla v každém případě svědectví svého vzdáti.

Ale, velectění pánové, i kdyby byla dotyčná osoba bývala připuštěna k tomu, a kdyby byl zločin býval zpáchán, račte uvážiti: Nejvyšší sazba, která postihla druhého následujícího, byla šest roků. Na čin, který spáchal Ziegelloser, klade se sazba od šesti měsíců do jednoho roku. Byl by tedy mohl dostati na nejvýše sedm let. Ale týž dostal za své provinění, které vůči ostatním proviněním bylo jen nepatrné, osm roků, a protože jest považován za sprostého zločince, jest v žaláři a vyňat byl z amnestie.

Ale, velectění pánové, proč upozorňuji váženého zástupce vládního na to, jest ještě příčina jiná. Příčina jest ta, aby si povšiml okolnosti, která jest velice žalostnou.

Velectění pánové, podle trestního řádu našeho nesmí býti vzat do svědectví ten, kdo jest v nejbližším příbuzenství obviněného, jestli se svědectví vzdal. V přítomném případě policie to byla, která jednoduše obešla zákon a sice způsobem následujícím: Policie dala vyslechnouti pětileté děvčátko a tuším osmiletého bratříčka tohoto nešťastného odsouzeného, zavolala je, tam z nich dostala přiznání, že ti a ti lidé se tam a tam scházeli. Jakým způsobem toto doznání a toto svědectví se stalo, o tom nevím; zdali bylo vylákáno nebo zdali bylo suggerováno, o tom nemluvím, ale jisto jest, že když přišlo ke přelíčení, tu soud na místo, aby byly povolány dotyčné příbuzné osoby k svědectví a na místo, aby jim dal ponaučení, které musí podle zákona svědku příbuznému dáti o tom, že nemusí svědčiti, soud toho neučinil, nýbrž jednoduše povolal p. Oliče a dal jej vyslýchati o těch okolnostech, které maličké děti mu řekly.

Na základě výpovědi p. Oliče nabyl soud přesvědčení a Ziegelloser byl odsouzen.

Pro tento čin nemám slov, poněvadž se jeví tou nejhlubší nespravedlivostí a porušením zákona a jest zajisté povinností každého poctivého člověka, aby se ze všech sil přičinil, když již jednou chyba a bezpráví se stalo, aby toto bezpráví bylo odčiněno, a to, když to nejde řádnou cestou, aby to šlo cestou tou, která byla nastoupena pro ostatní.

Ostatně, pánové, případů, kdy policie dopouští se takovýchto křiklavostí a bezprávností, máme po ruce více. Mnohým pánům se bude zdáti, že to sem nepatří; ale vždyť přece to jest zárukou svobod občanských, aby plnily se zákony alespoň od těch, kteří je plniti mají. Když však, pánové, policie, její zřízenci mají tak velikou moc v životě občanském, když je jim při soudech taková dávána víra, že jejich svědectví, že svědectví jednoho strážníka vyváží za 6 svědectví jiných osob, pak zajisté jest povinností nás, kterým se právě příležitost k tomu podává, na takovéto nešváry ukázati, a jest povinností naší, abychom k tomu poukázali a žádali za odstranění toho.

Velectění pánové, jest tomu asi půl roku, co se stal případ, který vyvolal v celé Praze největší zděšení, kde totiž bylo používáno následujícího prostředku, aby byl dotčený deliquent přiměn k jakémusi doznání.

Byla totiž objednána socha nějakého slavného muže z Londýna a charakteristické jest to, že nežli poštou socha došla, bylo již z Londýna na policii telegrafováno, že socha jest na cestě. V této soše byly letáky, jak se řeklo, velezrádného obsahu.

Socha byla dopravena k domovníku určitého domu; a tento domovník, jakmile socha přišla, byl ihned zatčen a odveden na policii. Pánové, nyní nastalo něco, čemuž, když jsme to slyšeli, nechtěli jsme ani věřiti, a nad čím se veškerý lidský cit zaráží.

Pan vrchní komisař Olič vyzýval patrně podle své povinnosti a podle svého úřadu dotyčného obviněného, aby se přiznal. Řeklo se mu, když se přizná, - a to dělá p. vrchní komisař vždycky, a možná že na to ještě přijdu - že mu bude poleveno, že půjde domů, když se nepřizná, že čeká na něj velký trest. Poněvadž to nepomohlo, a poněvadž dotyčný člověk si nebyl ničeho vědom, byl totiž jen domovník a ne ten, komu socha patřila, - poněvadž ten, kterému socha patřila, ujel za hranice - zavolal si ihned p. vrchní komisař Olič jeho ženu, se kterou byl tuším teprve asi rok a v nepřítomnosti jeho domlouval této ženské, aby přiměla svého muže k doznání. I líčil jí ten krásný manželský život a pravil: "Vidíte, jste bez něho, a vy můžete svého muže ihned dostati domů, jestliže se přizná, ale jestliže se váš muž nepřizná, dostane najisto 10 roků. Proto ho přimějte k tomu, aby se přiznal, a my Vám ho okamžitě pustíme". Pánové ta nešťastná žena uvěřila skutečně tomuto velice nesvědomitému úředníkovi a když zavolali dotyčného uvězněného, poukázal on na ženu a řekl:

tak mírný a tichý, že proti takovým úředníkům nezakročí na místě a že je nelynchuje jednoduše. (Volání Hört!) To pánové můžete slyšeti, já to právě proto říkám, abyste to slyšeli. (Březnovský: Já jsem uvedl toho v loni celou serií. )

Velectění pánové, takových případů je celá řada a já míním, že budu míti při jiné položce příležitost, abych o těchto zlořádech, co se týče úřadů politických, mohl promluviti; ostatně odvolávám se, jak praví velmi dobře pan poslanec Březnovský, na jeho případy, které tuším ani vyšetřeny nebyly a které byly neméně křiklavé.

Tito úředníci počínají si ovšem důsledně takovým způsobem, když se nechá úředník nezodpovědným, kdežto každý občan se činí za sebe menší přestupek zodpovědným.

Kde máte, pánové, právní ochranu?

Vidíte zde, že Vaše žena pláče a naříká pro Vás, snad byste se mohl přiznati. Poněvadž však on ještě stál na svém a ještě váhal tu žena na domluvu vrchního komisaře Oliče, klekla před tímto člověkem na kolena, obejmula jeho nohy a prosila, aby se raději přiznal, poněvadž chce, aby byl domu propuštěn, aby se nevydával v nebezpečí, že by mohl býti dále držán. - A tato tortura, toto mučení opakovalo se po šestkráte. (Slyšte! Slyšte!)

Pánové, my jsme poukázali na tuto věc a tento komisař nejen že nebyl odstraněn, nýbrž tento komisař byl ještě vyznamenán. (To jest hanebné! To jest právní stát!)

Velectění pánové, tady máte křesťanskou lásku, když chcete o křesťanské lásce kázati. Odejděte k těm vysokým, k těm, kteří mají moc v rukou a těm kažte, aby nečinili bezpráví, jaké se skutečně činí, pak se nedivte, když tu a tam nastane nějaká výtržnost nebo nějaké rozmrzení. Pánové, kdo tyto věci zná, každému se musí cit lidský vzepřít, a věřte mně, že ještě můžete děkovati tomu lidu, že jest.

Takovýmto způsobem přirozeně zákonů nelze se dovolati a na druhé straně takoví úředníci nabývají čím dále tím více odvahy a smělosti.

Ti, kteří chodí na schůze, kteří musí navštěvovati schůze, mně dosvědčí, že kdyby byl člověk sebe starší, sebe zkušenější, sebe mírnější, že vydán je v šanc mladíkovi od policejního úřadu nebo hejtmanství, poněvadž to závisí na jeho libovůli, jestli chce pro leckteré slovo schůzi rozpustiti čili nic.

Takovýto úkaz je tím smutnější, poněvadž my občané resp. ty občanské svobody slouží zde přečasto za stupínek povýšení a ctižádosti takového malého úředníčka, poněvadž se o něm řekne, že jest bedlivý, přísný, dbalý zákona, a ví velmi dobře, že velmi rychle postupuje a že bývá vyznamenán, jak jste viděli na příkladu, který jsem uvedl, a jak vidíme z celé řady policejních úředníků z doby výminečného stavu, kteří byli povýšeni nebo aspoň vyznamenáni.

Ještě na jednu okolnost si dovolím upozorniti, ta jest ještě smutnější než-li ta, kterou jsem byl pronesl, to jest okolnost, že my bohužel nenacházíme ani ochrany u soudů za takovýchto poměrů.

Pánové, všeobecně o stavu soudcovském nepříznivě se vyslovovati, bych ovšem nemohl, já naopak mohu upřímně říci, že v soudcovském stavu, pokud já jej znám, - a byl jsem sám delší dobu u soudu - mohu přiznati, že snaha po spravedlnosti byla téměř všeobecnou.

Ale, pánové, co se týče soudů z doby vynimečného stavu, když soudcové byli donucováni, aby v určitém směru votirovali, a v určitých případech odsuzovali, tento úkaz skutečně sestál a ačkoliv jest to výminka, přece jest nutno na to poukázati, poněvadž i tato výminka jest trestuhodná a zasluhuje veškerého pokárání.

Velectění pánové, ta různá tendence, která zde byla ve výnimečném stavu, že bylo totiž přímo diktováno od místodržitelstva, zejména z kanceláře hraběte Thuna aneb z ministerstva, aby v určitém smyslu se soudilo, pánové, ta tendence se rozšířila a trvá u některých soudců až po dnes, a proto používám dnes této příležitosti, abych upozornil na to zejména pana místodržitele, aby on, co zde jsem řekl, laskavě předložil panu ministrovi Gleispachovi, aby tento seznal, že mluvím z vlastní zkušenosti, a po případě úředními spisy se přesvědčil zda mluvím pravdu, čili nic.

Pánové, jsou případy, kterým se musíme skutečně smát, při kterých bychom nevěřili, že se jimi může obírati vážný člověk.

Tak zejména v poslední době, tedy v době po výnimečném stavu, zase se zde vyskytly tajné spolky.

Velectění pánové, tajné spolky po výnimečném stavu byly takovou malicherností a - nechci toho slova užíti, ale přece musím - legrací několika mladých lidí, kteří se tu a tam scházeli a dávali si různá jména a podobné, což ovšem dělali všichni mladí lidé před tím a budou dělati zase, poněvadž jest to vlastně hra, vždyť jedná se tu vždycky většinou o 16-17leté mladíčky.

Pánové, sám pan státní zástupce při jednom líčení, kde já jsem hájil, nazval takové jednání dětinstvím, a my to ovšem nazýváme také dětinstvím, poněvadž taková hra žádným tajným spolkem ve smyslu zákonném není. Ale zajisté na každého vážného člověka a zejména nás, kteří s §§ máme co činiti a kteří se namáháme i když již jednou jako obhájci působíme abychom právu a spravedlnosti získali průchod, pánové, na nás musí to činiti velice směšný dojem, když tu vidíme nejenom dětské jednání takových mladíků, nýbrž když vidíme tu jednání soudců, kteří nad tím stojí s takovou vážnou tváří, a kteří se tváří, jakoby bůh ví jaký zločin byl spáchán, kteří o tom votirují, nařizují a vedou dlouhé a dlouhé přelíčení a kteří konečně také odsuzují.

Pánové, to jsou věci takové, že se člověk skutečně neubrání tomu, aby si pomyslil, když si 16-17 letí hoši hrají, tomu se nedivíme, ale když si soudcové hrají, pak se tomu diviti musíme.

Pánové, v zájmu občanských svobod a konečně v zájmu svobody soudcovské a neodvislosti její jest si přáti, aby se ministerstvu poukázalo a sice způsobem zcela rozhodným a resolutním na to, že takovéto věci se dále díti nemají, poněvadž skutečně jimi nejen občanská svoboda se zkracuje, ale i vážnost stavu soudcovského se jimi podkopává a tím i důvěra ve spravedlnosť v nejširších vrstvách se ničí.

Velectění panové, zmínil jsem se jio jedné věci, totiž naznačil jsem, že ty následky výnimečného stavu resp. ta než spravedlnost, která se proti Čechům za výnimečného stavu dála, odčiněna ještě není.

Pánové, přicházím k druhé věci, abych ukázal, že také v jiných věcech důsledky ještě odčiněny nejsou; jsou to tak zvaná místodržitelská nařízení Thunova, která byla dána pro školy. Přál bych Vám, velectění pánové, slyšeti při porotním líčení, kde se jednalo o studenty, kteří byli následkem těchto nařízení postaveni před porotu, kdy slovutný pan starosta král. hlav. města Prahy dr. Podlipný, jenž mluvil tenkráte nejen jako obhájce, nýbrž též jak otec, tenkráte výslovně na to poukázal, že dnes každý otec s tím největším strachem svěřuje dítě své škole, poněvadž neví, zda se nenajde tolik nesvědomitých professorů, kteří použijí té nejbližší příležitosti a každého přenáhleného kroku takového mladíčka a jej nedenuncují, kdy následkem této denunciace může tento utrpěti zkázu na své budoucí existenci. A pánové, jestliže se tak děje, to se děje právě následkem těchto nařízení, poněvadž tato nařízení chtějí něco nezákonného - pravím to přímo, aniž bych se chtěl pouštěti do jejich obsahu, poněvadž, pánové, všem jest obsah těch nařízení znám. Neboť dnes, pánové, chtíti vynutit na někom lásku k nějaké osobě násilím, rozkazem, to přece uzná každý ani kdyby nebyl paegapog, že je to naprosto nemožné. A v těch místodržitelských nařízeních se právě žádá, aby se vnucovala tato láska, aby se zejména vnucovala láska k té širší vlasti rakouské a podobně.

A, pánové, rcete mně, jak dnes může u jinocha českého, který dospívá, býti, neříkám, vnucována, ale jen vštěpována láska k té širší vlasti rakouské, když hned první pohled do skutečnosti na ty smutné naše pokusy státoprávné a hospodářské jej poučí o tom, kterak právě následkem toho, že jsme v tom Rakousku, tak bídně se nám vede, že to Rakousko jest poutem, které nás v každém ohledu tísní.

A jakým způsobem může tedy český mladík nabýti lásky k něčemu co lásky jest nehodno a kde není příčiny, aby lásku si mohlo získati. Neboť, pánové, jest-li je tu místodržitelský výnos, pak proti němu stojí dějiny a zejména, pánové, dějiny nejnovější doby, a právě z těchto nejnovějších dějin víme co se všechno našemu národu za těch padesát let stalo, mnoholikrát byl ve svých nadějích a slibech - a byly to sliby a přísahy královské - sklamán v těch různých diplomech, královských poselstvích atd.

A abych přešel na jiné pole, když český jinoch čítá ne ta sta, ale tisíce let kriminálů, které mužové všech stran českých musili vytrpěti pod vládami rakouskými, pod vládami vídeňskými, pánové, řekněte mi, jakým způsobem ten jinoch český nabývati může lásky k této širší vlasti, k té rakouské Cislajtanii. Každý český jinoch vidí, že u všech českých stran tento bod utrpení byl společným; neboť každá strana naše počínala svoji veřejnou kariéru v kriminále rakouském. Ty kriminály rakouské byly vlahou svobod politických odtud klestila se dráha každé strany, ať je to strana staročeská s Palackým a Riegrem, ať je to strana mladočeská jsou zde ještě poslanci mladočeští, kteří pro své přesvědčení vídeňskou vládou byli vězněni - a v nejnovějších dějinách, ta nejmladší strana, dříve než-li vstoupila do života veřejného, prodělala cestu žalářem. A z toho chcete míti lásku k Rakousku? To chcete lásku k širší vlasti, k té Cislantanií?

To přec není možné! Nedá se popříti, že každý člověk má určitý cit sebezachování. Pánové, proti tomu kdo Vás stále trestal, kdo Vás stále pronásledoval, proti tomu lásky nezískáte nikdy. A jest-li pan hrabě Buquoy pravil ve své řeči, že si přeje míru národního, a že by bylo příští jubileum císařovo nejlépe oslaveno smírem mezi národy, pak já míním, že by bylo nejlepší oslavou, kdyby konečně po padesátiletém panování Jeho Veličenstva bylo dáno českému národu to co mu patří - spravedlnosť. (Výborně!)

Velectění pánové! Zmíním se ještě o jedné otázce to jes otázka národní, a to proto, poněvadž se strany pana posl. Schückera byly zde učiněny některé narážky, o kterých myslím, že jest mou povinností, abych na ně odpověděl. On se zejména odvolával na Cheb a Duchcov, odvolával se při kandidatuře p. Dr. Bedř. Schwarzenberga na Prahu.

Některé ty věci ponechám těm pánům, jimž věci tyto jsou bližší. Tvrdí-li pan dr. Schücker ohledně Chebu, že jest to ryze německý kraj, - pánové, jest pravda, že Chebský kraj ze všech těch tak zvaných německých krajů smíšených v Čechách jest nejhustěji obýván německým obyvatelstvem. Ale. pánové, já jako bývalý auskultant u krajského soudu v Chebu znám velmi dobře poměry u tohoto soudu, a nemyslete si, že u tohoto soudu by nebyla potřeba, aby tam byli také češti úřadníci. Byl to, prosím, velký shon, když přišlo více českých žádostí a když u tohoto krajského soudu byl jsem jen já a snad ještě jeden úředník českého jazyka mocný, musil jsem zastávati překladatele a sice proto, poněvadž ostatní páni těm věcem nerozuměli.

Ostatně, že dnes potřeba ta jeví se čím dále tím více, o tom důkaz máte ten, že je tam auskultantů šest, kteří jsou Češi, a to jen proto, poněvadž tam musí býti síly, které musí uměti česky.

Ostatně, pánové, jestliže Vy si stěžujete na to, že se tam žádá od úředníků některých jazyk český, tož Vám připomínám to, co bývalý president krajského soudu řekl, když mu to vytýkáno, proč tam nechává povolávat síly české. Pravil: Pánové, buďte rádi, že máte zde doposud české auskultanty, za 10 let budete musiti míti české adjunkty a za nových 10 let budou tam všichni radové Češi, poněvadž český živel postupuje vítězně a tomu Vy se neubráníte.

Bylo zde, pánové, také mluveno o Duchcově, a způsobem tak zvláštním, jako kdyby pan dr. Scbücker nebyl v poslední době četl noviny. Ten Duchcov, který se vyhlašuje za německý, který nedovoluje ani český nápis dávati na hroby, v tom Duchcově ve všeobecné V. kurii, při první volbě prošel jediný volitel, a ten byl Čech a starosta Sokola českého. A potom chcete říkat, že v Duchcově není potřeba, aby tam byli úřední orgánové českého jazyka znalí; mimo to všichni, kteří byli v užší volbě voleni, byli čeští socialisté, kteří patří sice ke straně sociálně-demokratické, ale jsou to rozhodní Češi, mluví česky a hlásí se k české národnosti. Z toho vidíte nejlépe, jaký německý ráz má ten Váš Duchcov. Ostatně, pánové, v té věci bych Vás mohl ujistit, poněvadž znám poměry velice dobře, jestliže mluvíte o nějakém německém uzavřeném území a jestliže si myslíte, že poměry německé národnosti jsou takové, jak Vy je líčíte, že to zhola naprostá nepravda.

Pánové, dnes máte na Teplicku a Mostecku ohromné menšiny české; to Vy ovšem ve svém chauvinismu nevidíte - ačkoli myslím spíše, že Vy to ovšem ve svých klubovních kancelářích znáte, ale veřejnosti to nechcete sdělit ve skutečnosti, pánové, v Duchcovsku, Mostecku, Teplicku a Liberecku jest veliká síla Čechů, jichžto přání a práva musí se respektovati.

Bohužel musím sobě stěžovati do orgánů vládních, že oni práv našich, že práv našich menšin nešetří, zejména v nejdůležitějších právech jejich občanských.

Mohl bych ukázati, jak se nakládá

při zřizování škol se stranou českou, ale pro pokročilosť času toho neučiním.

Tolik však ještě chci říci, že jest velmi nespravedlivé, když i se strany hejtmanství, i se strany místodržitelství odpírá se na př. Čechům právo shromažďovací, jedině proto, že by mohla býti znepokojena čásť německého obyvatelstva.

Já se tážu, pánové, jestliže tam platí tytéž zákony, jako pro nás, nemají se tyto zákony zachovávati? Já táž a se dále: Jestliže se zákony vykonávají, nemají se vykonávati proto, že se to někomu snad nelíbí ? Proto, že se nelíbí toto vykonávání těchto zákonů, nemají úřadové výkon toho zákona zakazovati? Tady, pánové, nejlépe vidíme, kam bychom došli s tou theorií smíru, jakou vyvinují páni němečtí kollegové. Považoval jsem za svou povinnost, abych poukázal na tyto poměry, aby nevyhlašovali bez přestání kraje, kde jsou velmi četné minority české, ano, kde v některých obcích nemají dokonce většiny, za většinou německé.

Velectění pánové! V tomto zasedání sněmovním bylo prohlášeno se strany vládní cosi o rovnoprávnosti a o rovnocennosti, a slyšeli jsme, že zejména se německé straně zdálo, jako by to mělo znamenati pro Čechy nějaký ústupek, kdyby byla zavedena vnitřní úřední řeč česká. Pánové, my se své strany vnitřní úřadní řeč českou nemůžeme považovati za nejmenší ústupek, poněvadž jest to věc, která, jestli nebude dána letos, musí přijíti na přes rok a nepřijdeli za jeden rok, přijde za krátký čas, poněvadž, pánové, kdo zná poměry v českém soudnictví, ví, jaké jsou jazykové znalosti a že tendence českého úřadnictva spěchá k tomu, aby dovedla uhájiti i v těch úřadech, kde dosud tak nemohla učiniti, svou národní individualitu.

Proto jestliže někdo, zejména na straně německé, se domnívá, že by česká řeč úřední byla nějakým ústupkem, míním, že o tom na straně české nemůže býtí ani řeči.

Bylo zde velmi mnoho mluveno o národním smíru i se strany velkostatkářské i od p. Dr. Schückra. Nebudu, pánové, na tu věc dále reagovati a sice z té příčiny, poněvadž se mi to zdá být