Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Pabstmann beantragt Schluß der Debatte.

Žádám pány, kteří souhlasí s uzavřením debaty, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Schluße der Debatte zustimmen, die Hand zu erheben.

Jest přijat.

Es ist angenommen.

In Folge dessen ersuche ich die Herren

Abg. Dr. Langer, Dr. Schücker, Tausche, Posselt, Dr. Katzwendel, Dr. Knoll und Herbst sich über einem Generalredner zu einigen.

Für die Anträge ist lediglich der Herr

Abg. Schwarz eingetragen. Er wird also als Generalredner fungieren.

Vyzval jsem pp. řečníky, kteří byli zapsáni proti návrhu komise, aby se dorozuměli stran volby generálního řečníka.

Pro návrhy komise přichází jediný řečník ke slovu, totiž pan posl. Schwarz.

Es wurde mir soeben mitgetheilt, dass sich die Contraredner auf Dr. Langer als Generalredner geeinigt haben.

Jelikož posledně řečnil jeden pán proti návrhům komise, přijde nyní na řadu generální řečník pro návrhy komise.

Dávám slovo p. posl. Schwarzovi.

Posl. Schwarz: Slavný sněme! Není to nesnadná úloha, které se ujímám, neboť mám obhájiti věc dobrou, jakou jest předloha, o které jednáme.

S politováním musím však konstatovati, že není na straně zástupců druhé národnosti v této zemi hleděno stejně příznivě na tuto předlohu, ano že uváděny jsou proti ní důvody, které svědčí tomu, že za těch okolností, které zřejmy jsou z chování se poslanců k této předloze, těžko bude kdy zavésti mír mezi oběma národy v této zemi. Ale důvody ty také nikterak nedokazují, že by tato předloha neměla se státi zákonem, a že by slavná sněmovna neměla se pustiti do podrobného o ní rokování.

Tonina, s kterou se začalo se strany německé proti předloze mluviti, byla z počátku velmi smířlivá, neboť dotýkala se jenom strany věcné, až na konec vyzněla teprve v rozpor politický, ale druhý řečník té strany, velectěný pan posl. Fournier, pustil již plným proudem svou nechuť a zášť proti českému národu. (Tak jest!)

S hůry hleděl na nás zástupce tohoto národa a zdálo by se, jakoby on zde byl pánem a vévodou (Tak jesť!), který má právo rozdělovati dary této země (Dobře!), vždyť dospěl i tam, že začal ukazovati, kterak punktace byly vlastně samé koncese nám Čechům učiněné (Posměch), a jestli my jsme jich nepřijali, že jsme se ukázali naproti našim německým krajanům velmi nevděčnými.

Rovněž tak mluvil s půdy k nám, když oslavoval zásluhy strany německé o zákon školský; činil to takovým způsobem, který upomíná na šlechtice, jenž tyje ze slávy svých starých předkův, ale sám málo hledí, aby se stal jim podobným. (Výborně!)

I on ještě posud tyje ze slávy, kterou jednou jeho strana - ovšem, že způsobem velmi umělým , si byla v tomto státě o školství zjednala. (Tak jest!)

Jestli-že školství se vyvinulo tak utěšeně v této zemi, tedy nejméně zásluha toho leží v našem školském zákoně, (Výborně !) zásluha toho spočívá v lidu našem, který nelekal se obětí, aby toto školství si upravil tak, jak toho potřebuje pro další svůj kulturní vývoj. (Výborně!)

A právě otázka minoritních škol svědčí o tom, že tam, kde český lid neměl prostředků a moci, aby si byl mohl zjednati řádné školy, byly mu tyto školy odpírány a dělo se to vzdor té vynášené dokonalosti školského zákona.

A proč mu byly odpírány?

Proto, poněvadž školský zákon pro stranu liberální byl jenom pozlátkem, které mělo zakrýti špatné její jádro, a špatné to jádro záleželo v tom, že byl Školský zákon hlavně za tím účelem učiněn, aby vládnoucí tehdáž strana liberální mohla pracovati na germanisaci všech neněmeckých národův v tomto státě. (Výborně!)

Tedy věci vypadají zcela jinak, než jak nám je zde byl vylíčil velectěný pan poslanec Fournier.

Co se pak týká třetího řečníka, p. dra. Eppingra, lituji velice, že onmohu říci - obvyklou svoji objektivnost v této otázce úplně opustil. (Tak jest!)

Jeho stanovisko bylo ovšem obtížné. Chtěl zachovati objektivnost, ale nemohl ji zachovati, poněvadž mu v tom překáželo to, co uváděl následovní řečník, velectěný pan posl. Legler, že zákon, o který běží, má býti jenom na prespěch nám Cechům, nikoli však také Němcům. Pan poslanec Eppinger nemohl přisvědčiti tomuto názoru, a proto snažil se obmeziti se ve své řeči jenom na věcné námitky proti této předloze. Ale nepodařilo se mu to, neboť byly tyto námitky takového způsobu, že kdyby i byly podstatné, nemohly by samy o sobě nikdy býti důvodem pro přejití o této předloze, k dennímu pořádku, (Výborně !) nýbrž mohly býti panu poslanci jenom pohnutkou, aby při specielní debatě ukázal k té potřebě, která vyžaduje toho aby byla předloha v jeho smyslu poopravena.

Ostatně, zdá se mně, že ve věci této více učinil než s podstatou její se srovnává. Předloha týká se hlavně takových poměrů, kde se ve školní obci vedle dětí jedné národnosti objevují děti národnosti druhé, a které potřebují vlastní školy, a stanoví jisté podmínky, za kterých se pro takové děti mají minoritní školy národní zříditi.

Subjekt, pro který se má škola zříditi, jest tedy zde. Jsou to české děti pro minoritní školu českou, a německé pro minoritní školu německou.

Otázka tedy, jak se má zjišťovati národnost, jest již zodpověděna tím, že jsou tu děti, pro které má býti národní škola zřízena, a v předběžném řízení, kterémusi býti vždy provedeno, než dojde k řízení komisionelnímu, zjistí se tato národnosť tím již, že rodičové, kteří žádají za takovou minoritní školu podáním takové žádosti přiznají svoji národnosť a povinni jsou provésti důkaz, že děti, o které jde, jsou té národnosti, pro kterou má býti minoritní škola zřízena.

To, co se bude díti při komisi samé' jest jen formální věc, která bude míti jen potud důležitosť, že konečně vezme osten posavadnímu jednání, jak jevilo se zvláště v krajinách německých, když Šlo o české školy, že totiž na rodiče se činil nejen mravní, nýbrž i hmotný nátlak, aby zapřeli svou národnost a odvolali to, zač byli žádali. (Výborně!)

Jest z toho zjevno, že tato námitka, velectěným p. posl. drem Eppingrem pronešená, nemůže býti důvodem, aby slavná sněmovna přešla o této předloze k dennímu pořádku.

Může to býti tím méně důvodem, poněvadž také to, co uvedl velectěný pan posl. Legler proti předloze, nebylo správné. Není pravdou, že by tato předloha neposkytovala národnosti německé žádných výhod, že by jí nepodávala záruky, aby tam, kde chce se domáhati pro své děti minoritních škol, poskytovala jí také potřebné k tomu prostředky.

Pan posl. Legler uvedl, že poměry, které v Čechách vládnou, jsou nazvíce takové, že se čeští rodičové, zejména čeští dělníci, usazují v německých krajinách a utvořuji tam jakousi enklávu národní, že se pak domáhají minoritní školy. To že jest u nás pravidlem, u Němců však řídkým případem; ale týž p. poslanec zamlčuje, že také německá národnost má minority, pro které se dožadovati chce stejných škol národních.

Jsou to minority jako v Praze, v Plzni a chce-li p. poslanec Legler, abych mu jmenoval nějakou německou nově se utvořivši minoritu, jmenuji jemu také Král. Vinohrady. Dávno-li tomu, co se na Vinohradech objevila německá menšina, která se domáhá nyní všemi možnými prostředky toho, aby si tam opatřila své vlastní školství. Z toho jest viděti, velectění pánové) že námitky tohoto druhu jsou jenom proto učiněny, aby se jádro celé otázky posunulo a zakrylo.

Bylo také s důrazem vytýkáno, že jest to s podivením, že namáháme se, abychom celou tu věc rychle odbyli a přes koleno přelomili.

Jak to mohou pánové říci? Prosím, kdo se z nás o to přičinil, aby tato předloha byla dána na denní pořádek?

Ve školské komisi byla za účastenství pánů oponentů předloha důkladně a vše stranně projednána, zde ve sněmu máme ji po několik dní již v rukou, a proto lze říci, že bylo dosti času, aby jí mohl každý velmi dobře prostudovati a své stanovisko proti ní zaujati.

Není proto pravdou, co tvrdili někteří pánové se strany německé, že jest v tom nějaká machinace, že nám jde jenom o to, abychom z punktací něco urvali, co jest nám výhodné, kdežto prý oni vyjíti mají s prázdnou rukou.

Námitky podobného druhu mají jiný účel, má se jimi zakrýti, že pánové nechtějí, aby se naše poměry národní urovnaly (Tak jest!) a že nechtějí míti žádný smír v zemi. (Tak jest!)

Soudím, že Jeho Jasnosť pan nejvyšší maršálek zemský tím, že tuto věc položil na denní pořádek, více posloužil těm pánům, kteří jí opponují, než nám. Proč? Proto, že dal jim příležitost, aby se mohli i na svých výkladech předháněti v rozhodnosti proti ní, a ježto jsme před volbami do říšské rady, působí to na voliče velice prospěšně. Hodí se to v tak pohnuté době někdy velmi dobře, když může se některý ten blesk a některý ten rachot politického reje svésti na tu minořitní českou národní školu. (Výborně!)

Vzhledem k tomu sluší zcela jinak hleděti na námitky, které zde byly proti předloze proneseny. Věcnými byly tyto námitky nejméně, a já dovolím si to ještě poněkud dovoditi.

Tvrdili-li pánové, že my chceme věc přes koleno přelomiti, můžeme my s větším právem říci, že jest jejich úmysl ji do nekonečna protahovati. Také to vyznělo zřejmě ze slov, zde se strany německé pronesených.

Z celého postupu, jak se o této předloze děl v komisi samé, jest to vidno. Již loňského roku byla předloha v této komisi projednána, proč tedy, pánové, když chtěli, aby se doplnila v těch kusech, které pokládali za nedostatečné, nepřičinili se, aby se to stalo?

Proč nepřičinili se, aby bylo užito roku, který mezi tím uplynul, k vybudování celé předlohy, jak si toho přáli? Neučinili to prostě proto, poněvadž jim bylo vhod, aby vůbec tato otázka se odročila.

Podobně si počínali i v letošní komisi. Doznávám sice, že se tenkráte účinně súčastnili celého jednání v této předloze, ale při tom vždycky probleskovala stále snaha, aby zmařili celé jednání. Věcné námitky, které se proti předloze činí, mají týž účel. Předloha, jak ji máme před sebou, není ničím jiným než doplňkem, platných nyní zákonu o zřizování a vydržování a sice doplňkem, který má nahraditi velikou mezeru tohoto zákona, která se týká minoritních škol národních.

Zkušenost učí již po léta, že vzcházejí z tohoto nejen zápasy politické a národní, ale i kruté zápasy sociální, když se má takováto minoritní škola zříditi. Nechť pomůže, co pomůže, každý prostředek jest vítaný, jenom když se zmaří zřízení české školy v některém německém místě; že však jest to možné, jest právě veliký nedostatek vychvalovaného panem poslancem Fournierem zákona školského.

Tento nedostatek má se naší předlohou doplniti, má se tedy umožniti, aby se zařizovaly minoritní školy za jistých podmínek všude tam, kde jejich potřeba se jeví. Co to má, velectění pánové, činiti dnes s finanční a organisační otázkou ? Pranic To jest zásada, za kterou z této strany již po celá léta bojujeme, kterou každý spravedlivý člověk musí uznati za správnou, a tato zásada má pouze touto předlohou do zákona býti vložena. Když se to stane, velectění pánové, tak budou se na základě tohoto nového předpisu zákonního zřizovati a vydržovati minoritní školy tak, jak to posavadní zákon ustanovuje.

Nenastane tedy - jak se tvrdí pražádný zmatek a žádný nepořádek v našem školství, když se předloha přijme, aniž by se ohledně úhrady školních potřeb z toho vyplývajících v zákoně něco měnilo. Ale za to docílí se toho, že aspoň pominou obtíže, které vznikají dnes ze zřizování minoritních škol, a když pominou tyto obtíže, pomine také ostrosť, která se mezi národními stranami spolu zápasícími při tom vyvíjí. (Tak jest!)

Otázka finanční a otázka organisační nemají s touto zásadou pranic co činiti. Jsem přesvědčen, že kdyby se dnes jednalo o to, čeho si pánové se strany německé tak přejí, aby totiž otázka kuriátní byla podle jejich přání uspořádaná, a že by s řešením této otázky byla také spojena nějaká finanční nebo organisační otázka, nevystupovali by pánové proti řešení této otázky z důvodů, který zde nám staví před oči, že tyto dvě otázky nejsou ještě rozřešeny. Bylo by to také bláhové, poněvadž jedná se prvně o uznání zásady a když tato bude jednou uznána, pak musí se důsledky, které z ní vnikají, provésti, a zákonem musí se učiniti potřebné k tomu opatření.

Otázka finanční, zejména otázka, kterak by se měly minoritní školy národní mimo posavadní rámec škol. zákona zřizovati a vydržovati byla po mém mínění zcela nahodile jaksi do tohoto jednání vržena.

Stalo se to z té příčiny, poněvadž pánové se strany německé vždycky, když šlo o takovéto školy, ukazovali k tomu, že největší odpor proti českým minoritním Školám v německých obcích činí proto, že nejen příčí se to těmto obcím míti českou školu, ale že mimo to mají na ni platiti. To po mém mínění vedlo také navrhovatele poslance Dr. Čelakovského a Dr. Zátku k tomu, že podali do svých návrhů také řešení finanční stránky minoritních škol, a bylo příčinou, že vláda rovněž si této stránky povšimla, ale ne ovšem takovým způsobem, jako to činil velectěný pan poslanec "Werunský, který řekl, že, jestli ve vyjádření vlády stojí, že řešení otázky minoritních škol bez finanční stránky jest "minder enpfehlenswert" rozuměti sluší slovu tomu tak, že jest "nicht empfehlenswert. " To vláda nikdy mysliti nemohla.

Jest viděti, jakým způsobem a jakými výklady si pánové pomáhají. Když jest jim něco po chuti, třebas pocházelo to od vlády, proti které, říkají, že jsou ve velmi tuhé opposicí, - nic jim to nevadí, aby se toho chopili a užili proti nám.

Finanční otázka minoritních škol bude se jednou řešiti - o tom není žádné pochybnosti - ale bude se pak tím snadněji řešiti, když se zkusí, jaké účinky finanční bude míti vydržování minoritních škol na hospodářství školních obcí, v nichž se nacházejí, a to v rámci nynějších zákonů školních. Na základě těchto předpisů poznáme dojista nejsprávněji účinky tohoto nového opatření, a poznáme-li je, pak bude snadno vyhledati prostředky, aby se, jest-li se tu a tam některé nedostatky vyskytnou, odpomohlo těmto nodostatkům.

Proto povede právě tento postup daleko jistěji k cíli než ten, jejž si oblíbili páni se druhé strany. Až, velectění pánové, bude finanční otázka třebas odchylně od dosavadních pravidel zřizovacích a vydržovacích rozřešena, bude také možno přikročiti k uspořádání třetí části, totiž části organisační, jenž se týká správy minoritních škol, otázka to, jakým způsobem se takovéto školy, které jsou vyjmuty z konkurenčního rámce posavadního, mají spravovati, kdo má míti v dotčených sborech správních zastoupení atd. atd.

Jenom tímto směrem lze v tom docíliti postupu zcela přirozeného.

Ze všeho toho jest vidno, že i námitky čistě věcné nevyžadují toho, aby bylo jednání o této předloze odročeno.

Já proto žádám slav. sněm, aby nepřidal se k odpírávému stanovisku stranou německou zde zaujatému a aby se věci, která jest tak spravedlivá, že jenom stanovisko čistě strannické může se proti ní stavěti, ukázal býti příznivým a přijal návrh, jejž [většina školní komise zde předkládá za podklad speciálního rokování. Tím končím. (Výborně, potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Generalredner gegen die Anträge der Commission. Ich ertheile das Wort dem H. Abg. Dr. Langer.

Abg. Dr. Langer. Hohes Haus! Der vorliegende Bericht der Schulcommission betreffend die gesetzliche Regelung des öffentlichen Volksschulwesens in den national gemischten Schulgemeinden hat es in der That sehr eilig gehabt, um so zu sagen, mit hinkenden Füssen in das hohe Haus zu gelangen.

Er ist eigentlich aus beide Füsse lahm, weil er mit dem vorgeschlagenen Gesetzentwurfe ein unfertiges, formell unreifes, mangelhaftes, ja selbst in den einzelnen fragmentarischen Bestimmungen sich widersprechendes Werk bildet. Es steht wohl einzig dass ein Stückwerk eines Abänderungsgesetzes in das hohe Haus gebracht wird und dass man sich vorbehält, später weitere Bestimmungen erst zu treffen. Bestimmungen, welche die Berechtigung der jetzt zu fassenden und zu beschließenden gesetzlichen Anordnungen in der nächsten Zeit in Frage stellen können, ja wie wir voraussetzen, sicher in Frage stellen werden. Dies bezieht sich nicht nur auf die materielle Seite, das ist die bei unseren schlechten Landesfinanzen vorerst zu erledigende finanzielle Frage betreffend die Bestreitung des Kostenaufwandes, sondern es bezieht sich dies auch auf die ganze mit diesen. Neuerungsbestimmungen zusammenhängende übrige Schulorganisation, namentlich auf die Schulaufsicht. Aber auch der Inhalt der einzelnen Abänderungsvorschläge muss, wie schon vom H. Dr. Eppinger in überzeugender Weise hervorgehoben wurde, als mangelhaft und Widersprüche enthaltend bezeichnet werden. Es läßt sich dies thatsächlich mit der Hast erklären, mit welcher man diese Vorlage aus uns leicht begreiflichen Gründen unter Dach und Fach bringen will. Wenn daher schon die Regierung in ihrer Wohlmeinungsnote vom 2. Feber 1897 sagt, dass ein auf die bloße Normierung der Schulerrichtung eingeschränkter Gesetzentwurf minder empfehlenswerth sei, so können wir nur hinzufügen, dass er überhaupt gar nicht annehmbar ist.

Die Hast, mit welcher man gegenüber so vielen offengebliebenen, hochwichtigen wirthschaftlichen Fragen gerade jetzt mit diesem unfertigen und halben Werke in Scene geht, beftärkt uns Deutsche nur noch mehr in der Ueberzeugung, welche wir von dem čechischerseits damit verfolgten Zwecke diesen gesetzlich sicherzustellenden Minoritätsschulen haben.

Wir Deutsche in Böhmen fühlen und wissen es, welche Angriffspläne mit diesen čechischen Minoritätsschulen gegen unser deutsches Gebiet, gegen unsere deutschen Gemeinden geselmiedet werden.

Wir fühlen es, dass gerade die in unserem deutschen Gebiete erwerbsuchenden und erwerbfindenden čechischen Minoritäten zum Mittel zu diesem Zwecke, wie insbesondere zu planmäßiger organisatorischer Durchsetzung unseres Sprachgebietes benützt werden. Wir wissen auch, dass das Bedürfnis nach solchen čechischen Minoritätsschulen früher gar nicht vorhanden war, und dass es selbst in der Bevölkerung neuerer Zeit nicht in dem Maße besteht, wie allgemein glauben gemacht wird.

Am allerwenigsten kommt das Rechtsbewußtsein und die Ueberzeugung von der Nothwendigkeit und dem Bedürfnisse solcher Minoritätsschulen aus der böhmischen Bevölkerung mit eigener Initiative heraus, sondern es wird durch wohlorganisirte, zielbewußte Organisation von Außen hineingetragen. (Widerspruch. To není pravda!)

To je pravda!

Ich werde mich mit dieser Frage und mit dem verschwiegenen Motivenberichte zu diesem Gesetzentwurfe nicht weiter beschäftigen; soviel aber kann ich konstatiren, dass unsere deutsche Bevölkerung jene Motive genau kennt, und dass die Erregung und Erbitterung, welche da wegen der schon aufgedrängten Minoritätsschulen und noch zu gewärtigenden čechischen Minoritätsschulen herrscht, durch den vorliegenden Gesetzentwurf keineswegs gemildert werden wird.

Ich habe der Wohlmeinungsnote der Regierung Erwähnung gethan.

Wir Deutsche, die wir bei den Erklärungen der gegenwärtigen Regierung sehr gemischte und eigenthümliche Gefühle haben, können es uns auch bei dieser Note nicht verhehlen, dass es sich da um eine Wohlmeinung der wohlgemeintesten Art gegenüber den čechischen Minoritätsschulen haudelt. Man kann es förmlich zwischen den Zeilen lesen. Die Regierung sagt: es sind zwar manche Bedenken da gegen den ihr vorgelegten Gesetzentwurf, es find große Bedenken da, es gibt Bestimmungen, die vielleicht mit dem Reichsvolksschulgesetze gar nicht einmal vereinbarlich find - aber in Gottes Namen! Die Commission hat sich ja bemüht, einige dieser Bedenken zu beseitigen, allein das allergrößte und principielle Bedenken, welches die Regierung gar nicht berührt hat und welches nach meinem Dafürhalten gegen diesen Gesetzesentwurf besteht, ist das, dass der ganze Gesetzentwurf mit dem gegenwärtigen Reichsvolksschulgesetze und der überhaupt auf Grund der gegenwärtigen Verfassung geschaffenen öffentlichen Verhältnisse nicht vereinbarlich ist.

Darüber werde ich mich noch später des Näheren verbreiten. Gegenwärtig möchte ich noch bei der hohen Regierung eine Zeit verweilen, um ihr namentlich zu sagen, welche Empfindungen wir Deutsche bei der erwähnten Wohlmeinung an den böhmischen Landesausschuß hatten.

Die hohe Regierung weift sehr wohl, dass Bestimmungen über die Minoritätsschulen auch ein Punkt der Ausgleichsverhandlungen vom Jahre 1890 waren, und die hohe Regierung ist sich in der dermaligen Zusammenfetzung wohl bewusst, wenn auch von der čechischen Seite widersprochen wird, dass die Ausgleichsbestimmungen über die Errichtung von Minoritätsschulen neben anderen Zugeständnissen tatsächlich ein weitgehendes Zugeständnis von unserer Partei an die čechiseche Partei war, ein Bußestandnis, gegen welches uns andere Begünstigumen insbesondere bei der in Aussicht gestellten Reform der Wahlordnung bezüglich der Handelskammern und der nationalen Curien zukommen sollten.

Was soll das nun heißen, meine Herren' wenn heute die Regierung ein Ausgleichszuständnis der deutschen Partei als eine besondere Gabe ihier Wohlmeinung der ćechischen Partei ohne weiters aus dem Teller darbietet, mährend die Compensations-Gegenstände des deutschen Volkes in das weite Feld geschoben, ja wie mir bei der in Aussieht gestellten Reform der Wahlordnung befürchten, eine Behandlung zu unseren Ungunsien erfahren sollten.

Diese Absicht der Regierung gegenüber uns Deutsche haben mir schon längst durchschaut, und menn ich mich auch nicht eines lanbläufigen Ausdruckes bedienen will, der vielleicht an den Varbier von Sevilla oder von Bagdad erinnern könnte, so kann ich doch bestimmt erklären, dass gegenüber uns deutschen seine Spur von jener Wohlmeinung der Regierung zu finden ist, welche sie heute gegenüber den Čechen bethätigt und welche auch in der Wohlmemungsnote, die ich citieit habe, ihren Ausdruck gesunden hat.

Was nun das vorliegende Stückwerk eines Gesetzentwurses über die Minoritätsschulen anbelangt, so kann man es in einem gemissen Sinne als ein Curiosum, menn nicht als ein Unicum bezeichnen.

Es ist vielleicht auch nur in Desterreich möglich, wo durch administrative Maßrigeln und Entscheidungen Inhalt und Geist von Gesetzen nach den jeweiligen Zeitverhältnissen eine wechselnde Auslegung erschien, dass man jetzt gewissermaßen. n post festum ein Gesetz schafft, für melches eigeuilich die tatsächliche Ausübung des gesetzlich Festzustellenden vorliegt.

Man behauptet nämlich, die Minoritätsschulen mit allem, was drum und dran ist.

Seien in den bestehenden Gesetzen bekündet, sie seien begründet im Art. 19 des Staatsgrundgesetzes vom 21. Dezember 1867, sie seien begründet in einer sinngemäßen Auwendung des § 59 des Reichsvolksschulgesetzis, beziehungsweise im § 1 des Landesschulgesetzes, sie seien begründet in den allgemeinen Bürgerrechten.

Die obersten Verwaltungsbehörden entscheiden sich aus Grund der bestehendin Gesetzgebung für solche Minoritätssdhulen, kurz, es geht anscheinend alles in der allersdhonsten Ordnung, wie es das Gesetz verlangt, und die Herren, welche in so reichem Maße tschechische Minoritätsschulen gründen wollen, betrachten das aus Grund der bestehenden Gesetzgebung als ihr summum jus, wenn es auch für die Deutschen eine summa injuria ist.

Sie haben es mit der Anrufung des Artikels XIX und dem sogenannten allgemeinen Bürgerrechte alle Welt glauben gemacht, dass Sie dazu berechtigt sind, und Sie glauben es anscheinend selbst und nun kommen Sie mit einem Antrage, es sei alles das erst gesetzlich festzustellen.

Meine Heneu! Mit solchen legislatorischen Bestrebungen schlagen Sie sich eigentlich selbst ins Gesicht. Sie stellen sich aus den Standpunkt, dass die bisherige Anrufung der bestehenben Gesctzgebung, insbesondere des viel geduldigen Art. 19 des Staatsgrundgesetzes doch nicht so bombenfest ihre Ansprüche auf die Errichtung von tschechischen Minoritätsschulen zu gewährleisten vermag.

Ich finde auch Ihre legislatorischen Bestrebungen insoweit begreiflich, als es richtig ist, dass der Art. 19 des Staatsgrundgosetzes vom 21. December 1867, Nr. 142 zur Errichtung von Minoritätsschulen nicht ausreicht.

Der Absatz 19 dieses Gesetzes lautet:

"Alle Volksstämme des Staates find gleichberechtigt und jeder Volksstamm hat ein unverletzliches Recht] aus Wahiuug und Pflege seiner Nationalität und Sprache.

Die Gleichberechtigung aller landesublicheu Sprachen in Schule, Amt und öffentlichem Leben wird vom Staate anerkannt.

Dieser Paragraph spricht doch offenbar von dem Rechte der Volksstamme.

Er spricht aber doch nicht von einzelnen versprengten Angehörigen eines Volksstammes, (Veselosť. )