Solche Falle sollen vermieden Werden, weil sie Zweifel in das Urtheil der Sachverständigen begründen. Das ist nicht nur ein formaler Fehler, meine Herren, sondern ein sehr starker materieller Fehler und solche Fälle, die vereinzelt austreten, werben leicht von den Betheiligten generalisiert und rufen Urtheile hervor, die vielleicht zum großen Theile nicht begründet sein mögen.

Es sollte auch vermieden werden, dass ein Sachverständiger, welcher für die Stelle eines Stadrathes kandidiert und in wenigen Tagen wirklich als Stadtrath gewählt wird, überhaupt als Sachverständiger austrete.

Auch der Schein soll vermieden werden, es soll die vollständigste Objektivität hier vorherrschen. Weil das Gefühl in solchen Angelegenheiten, meine Herren, empfindlich ist, und auch der Schein muss bei solchen Sachen vermieden Werden. Es ist auch zuweilen vorgekommen, dass die Schäben und Mängel von Häusern doch in einer etwas kleinlicheren Weise beurtheilt werden, dass die Schadhaftigkeit des Fußbodens oder der ausgetretenen Treppe aufgebauscht werde, während andere sehr wichtige Umstände, um die es sich handelt bei der Beurtheilung des Werthes des Hauses, nicht berücksichtigt worden sind, z. B. die Bau-Bestchaffenheit des Hauses, die Hohe der Zimmer.

Dagegen aber eine ausgetretene Treppe, oder ein etwas älterer Fußboden wurden bemängelt und wurden diese Mängel ungeheuer aufgebauscht.

Das scheint mir nicht ganz richtig, und es scheint mir auch nicht ganz würdig zu sein.

Aber einer der schwerwiegendsten Fehler ist der, dass der Werthbemessung der Häuser bei der Expropriation das 5% ige Zinsenerträgnis zu Grunde gelegt werben soll.

Das ist in gar keiner Weise gerechtfertigt, das ist eigentlich einer der wundesten Punkte, auf welchen die Hausbesitzer mit vollem Rechte hinweisen. Es sind nicht nur Hausbesitzer in Prag, sie leben ja auch in anderen Orten, z. B. in Wien oder Reichenberg etc. Ich habe Briefe aus Wien erhalten von Hausbesitzern, die in einer außerordentlichen Weise irritiert sind, weil sie durch diese Wertsbemessung schwer geschädigt werden. Ich habe Briefe von Hausbesitzern bekommen, die in Wien leben und welche sich dahin aussprechen, dass wenn dieses 5pzt. ige Zinsenerträgnis wirklich als Basis der Bewertung des Hauses angenommen wird, die Besitzer dieses einzigen Hauses einen Schaden von wenigstens 20. 000 fl. erleiden.

Das sind sehr wichtige Umstände und ich Will die Geduld des hohen Hause! heute nicht weiter in Anspruch nehmen; aber auf Eins muss ich doch aufmerksam machen, dass es nämlich angezeigt wäre, dass die Prager Stadtgemeinde und deren Vertreter bei einer so wichtigen Sache mit allem Ernste, aber auch mit jenem Wohlwollen vorgehen, welches sie verdient und auf welches die Hausbesitzer ohne Unterschied der Nationalität und ohne Unterschied der Consession den vollen Anspruch haben, und es wäre nicht gerechtfertigt, wenn ein Stadtrath den Ausspruch, den er gethan hat, wirklich dahin gedeutet wissen wollte, dass er zur Aktualität gelange. Es soll nämlich sich der betreffende Stadtrath dahin ausgesprochen haben, dass der Stadtrath ein einfaches Mittel hätte, wenn er wollte, diejenigen Hausbesitzer, welche sich nicht im gütlichen Wege einigen wollen, zu einem Ausgleiche zu zwingen. Der Stadtrath brauchte nur den Magistrat zu beauftragen, alle sanitätswidrigen Wohnungen im Assanirungsgebiete zu sperren.

Wenn dieser Ausspruch gethan wurde, so ist er ungerechtfertigt, und ich bin vollständig überzeugt, das! der Prager Stadtrath sich von einem solchen Ausspruche nicht wird beeinflußen lassen.

Ich begrüße den Antrag des Herrn Abg. Scharf und Genossen, weil er uns die Gelegenheit geben wird, diese Angelegenheit zur Sprache zu bringen und gesetzlich zu regeln, Welche mit vollem Rechte nach alle dem, was in diesem hohen Hause heute gesprochen worden ist, einer wirklichen Regelung bedürfen.

Und ich begrüße es, dass die Commission für Bezirks- und Gemeinde-Angelegenheiten angewiesen worden ist, noch im Laufe dieser Jahressession, also im vertagten Landtage, Bericht zu erstatten und ich werde für den Antrag des Herrn Abg. Scharf und Genossen aus den von mir auch geltend gemachten Gründen stimmen. (Bravo! links. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec dr. Podlipný žádá za slovo. Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Podlipný, Slavný sněme! Jsem nucen opět trpělivosti slavného sněmu poněkud se dožadovati, poněvadž byly pronášeny některé myšlénky a věci, které zdá se mně slušno, přivésti na pravou míru.

Jakkoliv pan k. Funke podporoval návrh pana zpravodaje, přece uznal za dobré učiniti některé poznámky, které se neshodují a docela neodpovídají skutečnosti a sice neodpovídají potud skutečnosti, pokud pan kol. Funke použil jen všeobecného tvrzení a vybral si z celé řady případů právě jen takové, které jaksi se mu hodily, aby mohl argumentovati proti radě městské.

Myslím, tu že sluší uvažovati, zdali je to vážné, poněvadž kladl na toto slovo velkou vábu a zdali zejména jest to správné. Mám za to, že mohu tímtéž způsobem mluviti, pokud nebyla určitá fakta pronesena, o kterých by se mohlo zkoumati a tvrditi, jako by bylo nesprávně jednáno, a všeobecně zase říci tolik, že mně známy jsou případy, kdy jednotlivé osoby žádaly tak enormní ceny, že vůbec nemohlo se ani na takovýto požadavek přistoupiti a že zkrátka ani jednání se nemohlo započíti. (Tak jest!)

Totéž mohu tvrditi, jako když pan kolega tvrdil, že někde se učinila nabídka jaksi velmi nízká, a co přivedl o jednom případě, kde se zvýšilo se strany zástupce rady městské nabídnutí ihned o jeden tisíc zlatých, tu myslím, že to jest zcela věcné, když dotyčná osobnost dozná, že stalo se jisté přehlédnutí, a má li tolik mužnosti, ihned to v městské radě uznati a hned to opraviti.

To, myslím, že nesluší vyčítati a za výtku bráti, nýbrž že to slouží k pochvale dotyčné osoby a myslím, že z toho také nelze výtku proti městské radě brati.

Mám tedy za to, že neuvedl pan kol. Funke nikterak takových okolností, které by oprávňovaly k steskům proti zástupcům rady městské, proti vyjednavatelům za obec městskou, a myslím, že by se mně podařilo tímtéž spůsobem přivésti zase celou řadu případů, kde jednotlivci byli velice spokojeni, a kde i také znalci nebyla vyšší cena uznána.

Ostatně věc stojí asi tak, slavný sněme.

Pánové, kteří dnes uchopili se slova, zastupují jednu stranu; já bych tedy musil se postaviti na stranu druhou a bylo by těžko, v tom ohledu spor ten rozhodnouti, kde vlastně pravda vězí.

Zde ale nestojíme jako zástupcové jednotlivých stran, zde jedná se zejména pánům navrhovatelům o to, aby byla zjednána náprava v zákoně. A tu neváhám nikterak prohlásiti - ovšem toliko své osobní mínění - že zejména v odstavcích 2., 3, 4. a 5. docela dobře se srovnávám s pány navrhovateli, že jest potřeba jisté nápravy a že jest potřeba jakéhosi doplnění zákona. Ovšem ale s 1. odstavcem návrhu nemohu souhlasiti jen tak naprosto a z toho důvodu předně jsem si vyžádal také slovo, abych, poněvadž nemám česť zasedati v komisi pro obecní a okresní záležitosti, pány členy této slavné komise přece jen upozornil na některé záležitosti, zda-li je možno jen tak sans phrase přistoupiti na tento návrh první.

Zde žádá se totiž, aby obci, pokud se týče tomu, komu by právo své postoupila, bylo uloženo a také zákonem zregulováno, že obec musí v jisté době expropriovati.

Mám za to, že tato věc jest dalekosáhlá a že sluší dobře uvážiti, na jakém stanovisku obec stojí. Že obec si přála, aby těmto neblahým poměrům a nepřistojnostem v části Starého města a v Josefově z ohledů zdravotních byla přítrž učiněna, aby byla náprava zjednána, to myslím, že dala nejlépe na jevojedním pádným argumentem, že nejen se přičinila sama, aby zákon byl vydán, ale že zejména k velké oběti finanční se odhodlala, totiž sama navrhujíc, aby na tu dobu, pokud má trvati sproštění od státních daní a poplatků na ty které objekty, nebyly předpisovány a vybírány také přirážky obecní. Co znamená, velectění panové, tato oběť, dá se teprve posouditi, když se jednotlivé cifry vezmou do ruky, a myslím tedy, že se zajisté sluší, aby tato okolnosť ze zřetele puštěna nebyla, když se chce najednou ukládati tak důležitá povinnosť obci, že totiž obec má býti povinna do jisté doby takovéto vyvlastnění provésti. Pánové, jestliže majitelé mají tu výhodu, že po dvacet let neplatí ani daně státní ani přirážky zemské, ani přirážky obecní, cui prodest, táži se, komu z toho největší výhoda plyne? Zajisté že ne obci, poněvadž ta přichází vlastně o tyto přídavky. Mám tedy za to, že sluší uvážiti, jaké jsou další ostatní poměry. Pánové, když se uváží, že podobné podniky v jiných městech, pokud mně je známo - nevím, jestli kde v Rakousku byly provedeny, ale zajisté v království a v zemích koruny české vykonány nebyly (posl. Scharf: v Pešti) to však je druhá polovice; pokud byly mimo království a země v říšské radě zastoupené provedeny ve velkém rozměru, jak svou dobou dokázal kollega Kaftan, jako v Neapoli, ve Francii a zejména v některých jižních městech, nikde neprovedla to jen obec sama, všude uznala vláda za svou povinnost takovýmto podnikům náležitým způsobem podpora dáti. Ovšem my posud nebyli tak šťastni, abychom v tomto směru podpory, která by zajisté byla na místě při tak velkém podniku také dostali. (Výborně! Tak jest!)

Ale tu sluší uvážiti také finanční stránku především. Jakkoli zve se naše hlavní město královskou Prahou, přece finance její jsou velmi poskrovné Myslím, že poplatnictvo velmi dobře ví, na jak mizerných poměrech vlastně finančně zakládá Praha veškeré své hospodářství, a tu myslím, že takový podnik, který hlavně finanční stránku má, poněvadž se stránky assanační není o tom nejmenší pochybnosti, takový podnik, tak dalekosáhlý a důležitý z finanční stránky, nemůže jen tak býti beze všeho hozen na bedra obce, jestli se také nepřihlíží k tomu, aby také její finance byly na náležitou míru uvedeny.

A z těch důvodů dovoluji si upozorniti, že se musí velice obezřetně s prvním návrhem v komisi zacházeti.

Ke konci dovolím si jedno říci panu kollegovi Funkovi, s kterým jsem začal.

Pan kollega Funke velmi blahosklonně a velmi laskavě zmínil se a také mírnými slovy o zástupcích a radě městské, o zástupcích, kteří vyjednávají při zakupování v assanaci, a kladl váhu na to, že prý rada města Prahy měla si býti vědoma vážnosti a že s blahovůlí měla vystupovati. Já mohu ubezpečiti pana kolegu Funke, že toho si byla rada městská i její zástupcové všichni od prvního do posledního dobře vždy pamětlivi, že jen s vážností, ale zároveň také s blahovůlí v této velké otázce vystupovati může.

K tomu nebylo potřebí jeho teprve porady, toho zajisté všichni byli jsme si vědomi a já proto také nemohu tuto jeho radu pro zástupce rady města přijmouti. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo ke slovu více přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Pan Dr. Záhoř se hlásí ke slovu.

Poslanec Dr. Zahoř: Já mám jenom několik slov podotknouti k tomu, co byl velectěný pán primátor uvedl, že totiž roku 1885. usnesla se zdravotní rada městská ještě ústy zemřelého pana profesora Aloisa Kaulicha, aby Josefov pro své zvláštní zdravotní nevýhody, pro svoje, - abych tak řekl - nešťastné poměry byl zbourán a aby tato čásť města na útraty státní byla vystavěna.

Tedy to jsem chtěl zde připomenouti, poněvadž se domnívám, že ke zbourání a vystavení nového města, které by odpovídalo všem zásadám moderního zdravotnictví i Pražská obec i snad s celým okolím není dostačitelna. Proto je zapotřebí, aby zde přišla pomoc od státu, tak jak se to dělo v Neapoli, aneb když se stavěla Fireuze soterranea. Dixi.

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debate für geschlossen.

Posl. Scharf: Slavný sněme! Jenom několik slov.

Nepokládal jsem za vhodnou příležitosť, abych při tomto návrhu probíral jaksi celý postup assanace. Kdybych tak byl chtěl učiniti, tak byl bych se v některých částech musil postaviti na to stanovisko, jako pan dr. Funke, neboť v některých případech na straně zástupců rady městské královského hlavního města Prahy nebylo si počínáno s tou blahovůli, které rozhodně by bylo zapotřebí, a některá fakta, která zde byla uvedena, skutečně na pravdě se zakládají. Já bych si dále přál, aby, až se bude jednati o osnově zákona, kterým se zákon z roku 1893. doplňuje, přihlíželo se k otázkám, o kterých se pan dr. Funke zmínil, zejména snad, aby se také poukázalo k tomu způsobu, jakým se cena vyměřuje.

Arci, nějaký positivní náhled o té věci vysloviti jest náramně obtížno, poněvadž zejména, pokud se týká počítání na př. na základě 5% kapitalisace, stojí náhled proti náhledu.

Jedni tvrdí, že dnes, poněvadž se má nahraditi veškerá újma, která vyvlastněním vzchází, má se počítati 3 1/2 % a 4%, jiní opět tvrdí, že úrok jest labilní a celkový průměr úroků posledních 30 let nasvědčuje trvalé míře úrokové 5%ní.

Ukázati by se mohlo konečně k tomu, že se má skutečně prováděti ustanovení § 7. zákona že se totiž má nahraditi veškerá újma, což se v posavadních případech odhadu neděje, poněvadž se béře střed mezi cenou stavební a cenou podle výtěžku, kdežto efektivní ztrátou jest ztráta zdroje příjmů, tedy ztráta na základě výtěžku.

Do těchto otázek se však pouštěti nebudu i obmezuji se jen na to, co řekl velectěný pan Dr. Podlipný ve příčině návrhu samého. Obavy, které chová pan dr. Podlipný ve příčině prvé stati návrhu, nejsou odůvodněny. Já sice stojím na stanovisku, že obec, která jest povinna starati se o zdravotnictví, jest i povinna po případě, když již vymohla si veškeré průvodní zákony, aby se starala o vyvlastnění, a že má tedy býti možnost dána, aby byla i k vyvlastnění donucena.

V prvém odstavci však nenavrhuji bez výminky, že by obec během jisté doby musila přikročiti k vyvlastnění nýbrž tam stojí výslovně:

"Budiž zákonem i vlastníku nemovitosti propůjčeno právo, aby žádal za hájení řízení vyvlasnovacího, jsou-li tu podmínky § 5, pokud se týče, § 6 uvedeného zákona".

Takovouto podmínkou však jest vyzvání se strany obce. Jestliže obec již vyzvání vlastníku učinila, pak ať skutečně celé tím vyzváním zahájené řízeni dokončí a ať se vlastníku poskytne možnosť, aby on toho dokončení mohl také dosáhnouti. Nechce-li tomu obec, ať vůbec nečiní vyzvání a vyhne se tím nebezpečí že by udaným způsobem byla k tomu přidržena. Jiných námitek nebylo činěno proti tomu, co jsme navrhovali.

Zcela správně poukazováno bylo k tomu, že se strany slavné vlády nebyla projevena naproti celému podniku blahovůle taková, jaké by podnik zasluhoval.

Ukázalo se to již v předběžném jednání, kde vláda nechtěla povoliti původně žádané 30 leté osvobození pro stavby během 20 let započaté, ačkoliv bylo zevrubně vypočteno Josefovským občanským klubem, ve kterém jsem jako jednatel zasedal, v pamětním spise vládě podaném, že při takovém osvobození veškerá újma z dočasného osvobození plynoucí během doby nejen že se nahradí, nýbrž i hojně přispěje ku příjmům státním. Z těchto důvodů také není správno poukazovati se strany obce pražské na velkou oběť osvobození od přirážek, neboť stejnou měrou, jak se příjmy berní nahradí a pak rozmnoží, rozmnoží se i příjem přirážkový. Jisto jest, že se strany slavné vlády nejevila se taková blahovůle. Slyšeli jsme letos v lednu blahou zvěst, že jistá podpora jest povolena; do dnes postrádáme určitých dat, mnoho-li milionů, a, co jest mnohem důležit jší, kdy, jelikož zdá se mi, že onen dies není pouze incertus quando nýbrž i incertus an jest-li tuto podporu dostaneme.

Zapotřebí by toho arci bylo, aby vláda alespoň v této příčině z krásných slibů přešla k činu. Nebylo činěno proti návrhu mému námitek, odporučuji proto tento svůj návrh.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher; dahin geht, dass der Antrag der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zugewiesen werde mit dem Auftrage über denselben noch im Laufe dieser Jahressession Bericht zu erstatten.

Předmětem hlasování jest návrh, aby návrh odkázán byl komisi pro okresní a obecní záležitosti s příkazem, aby o něm podala zprávu ještě během tohoto výročního zasedání.

Žádám pány, kteří přijímají tento formální návrh, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, die den formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro stavební řád o zprávě zemského výboru v příčině návrhu poslance dra. Karla Schückera a soudruhů na změnu § 99. stavebního řádu ze dne 8. ledna 1889 č. 5 z. z.;

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für die Bauordnung über den Landesausschußbericht betreffend den Antrag des Abgeordneten Dr. Carl Schücker und Genossen betreffend die Abänderung des § 99 der Bauordnung vom 8. Jänner 1889 Nr. 5 L. -G. -Bl.

Berichterstatter ist der Herr Abg. Dr. Karl Schücker.

Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter das Wort.

Berichterstatter Abg. Dr. Karl Schücher: Hoher Landtag! Ueber Anregung mehrerer Abgeordneten wurde die Frage ventilirt, ob nicht die Bauerleichterunaen, welche die allgemeine Bauordnung für Böhmen für gewisse Fälle vorschreibt, eine Ausdehnung in der Weise erfahren sollen, dass diese Erleichterungen auch jenen Gebäuden zugestanden werden, welche, wie Einfamilienhäuser oder Arbeiterwohnhäuser zunächst den Zweck haben, die Gesundheitspflege zu fördern und die Zunahme der Bebauung zu erleichtern und dadurch also wesentlich beizutragen, zu einer raschen Entwickelung des Städtewesens. In Folge dieser Anregung hat der Landesausschuß einen Gesetzentwurf ausgearbeitet und vorgelegt, in welchem entsprechend dieser Anregung auch der § 99 der Bauordnung, welcher sich mit dieser Frage der Bauerleichterungen befasst, eine Abänderung erfährt, und zwar in der Richtung, dass er ausgedehnt wird bei Bauführungen in der erwähnten Richtung, nämlich bei Bauführungen bezüglich der Arbeiterwohnhäuser und solcher Familienwohnhäuser, welche in Villenvierteln, in Gartenstrassen, also unter Einhaltung der offenen Bauweise ausgeführt werden.

Es liegt der Bericht gedruckt vor und es ist daher jeder von den Herren Abgeordneten in der Lage, sich sowohl über die Grundsätze als die Vortheile und den Zweck dieser Aenderung des § 99, der Bauordnung eine genaue Ueberzeugung zu verschaffen, und ich glaube wohl nicht nöthig zu haben, dass ich diesen Bericht noch weiter zur Verlesung bringe und die Gründe auseinandersetze, welche den Landesausschuß bestimmt haben, der angeregten Aenderung des § 99 zuzustimmen.

Es entspricht der vorliegende Gesetzent wurf vollständig den Intentionen, welche die Antragsteller im Auge hatten, und er erhält nur eine Ergänzung in der Weise, dass die Befreiung von der Verpflichtung Lagerpläne zu verfaffen, solchen Gemeinden nicht zugestanden wird, welche in offener Bauweise die Bauerleichterung für solche Familien- und Arbeiterwohnhäuser beanspruchen.

Dies hat auch seinen gewichtigen Grund und wurde auch von der Commission für die Abänderung der Bauordnung für richtig anerkannt, weil ja folche Häufer, Familienund Arbeiterwohnhäuser, zumeist in größeren Städten rrichtet werden, und in größeren Städten es jedenfalls von Wichtigkeit ist, dass Lagerpläne angefertigt werden, und dass nach diesen Lagerplänen die Bebauung vorgenommen werde, weil ja öffentliche und auch private Interessen dafür sprechen, dass genau vorgezeichnet werde, in welcher Weise die Bebauung in einer Stadt durchgeführt wird.

Ich glaube daher, dass es genügt, wenn ich den Gesetzentwurf zur Verlesung bringe und das hohe Haus bitte, denselben anzunehmen.Das Gesetz, mit welchem der § 99 der Bauordnung abgeändert wird, hat folgenden Wortlaut:

Art. I.

Der § 99 des Gesetzes vom 8. Jänner 1889 L-G. -Bl. Nr. 5 wird in der gegenwärtigen Fassung aufgehoben und hat zu lauten:

§ 99.

In denjenigen Gemeinden, welche Erleichterungen von den in den vorstehenden Abschnitten der Bauordnung enthaltenen Bestimmungen in Anspruch nehmen, können die in den §§ 104 bis 114 aufgezählten Erleichterungen zugestanden werden und zwar entweder

1.   wegen zerstreuter Lage der Häuser, oder

2.   wegen ensernter Lage von den Hauptverkehrsadern, oder

3.   wegen sonstiger, in wirthsch. Verhältnissen begründeter, wichtiger Momente, insbesondere auch für die Erbauung von Familienhäusern, Villen und Arbeiterwohnhäusern in offener Bauweise.

Die Begünstigung des § 9 erstreckt sich jedoch nicht aus jene Gemeinden, welchen das Recht zu Bauführungen unter erleichterten Bedingungen lediglich für die Erbauung von Familienhäusern, Villen und Arbeiterwohnhäusern in offener Bauweise eingeräumt worden ist.

Art. II.

Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes ist Mein Minister des Innern beauftragt.

Sněmovní sekretář Höhm (čte: )

Čl. I. § 99. zákona ze dne 8. ledna 1889 č. 5. z. z. zrušeje se v dosavadním znění a bude zníti takto:

§ 99.

Provádějí-li se stavby v obcích, které se domáhají toho, aby byla usnadněna ustanovení obsažená v částkách stavebního řádu svrchu položených, mohou se připustiti úlevy vytčené v §§ 104. -114. a sice buď:

1.   jsou-li domy v obcích položeny po různu,

2.   je-li obec vzdálena od míst, kudy béře se hlavní proud obchodu, aneb

3.   i z jiných důvodů, zakládajících se na poměrech hospodářských, zvláště též k tomu účelu, aby bylo snáze možno stavěti domy rodinné, villy a domy dělnické ve volné soustavě stavební.

Výhoda stanovená v § 9. nevztahuje se však na obce, kterým bylo uděleno právo na provážení staveb za podmínek ulehčujících jen proto, aby usnadněny byly stavby domů rodinných, vill a domů dělnických ve volné soustavě stavební.

Čl. II.

Mému ministru vnitra se ukládá, aby tento zákon provedl.

Nejvyšší maršálek zemský: Podotýkám, že v českém textu v článku 1. v první řádce jest chyba tisku. Na místě roku 1880 má státi 1889, v souhlase s německým textem.

Žádá někdo za slovo ?

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, prohlašuji, že jest návrh komise přijat opravou tiskové chyby, na kterou bylo poukázáno.

Ich erkläre das Gesetz für angenommen nach der gedruckten Vorlage mit Berücksichtigung des früher erwähnten Druckfehlers.

Dovoluji sobě ohlásiti, že, co se týká pořadu jednání, vyměnili mezi sebou místa páni Špindler a Fišera.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass in der Reihenfolge der zur Verhandlung gelangenden Gegenstände die Herren Abgeordneten Špindler und Fišera als Berichterstatter ihre Plätze getauscht haber.

Es gelangt nunmehr zur Verhandlung der Bericht der Schulkommission:

I.    über den Bericht des Landesausschusses betreffend den Bestand des Volksschulwesens im Königreiche Böhmen für das Jahr 1894; und

II.    über den Antrag des Abgeordneten Karl Adámek und Genossen betreffend die Vorlegung der Geschäftsberichte des Landesschulrathes dem Landtage.

Přijde nyní k projednání zpráva komise školské

I.   o předloze zemsk. výboru, která se týče stavu národních škol v království Českém v roce 1894; a

II.   o návrhu posl. Karla Adámka a soudruhů čelícím k podávání zpráv c. k. zemskou škol. radou sněmu.

Zpravodajem jest p. poslanec Špindler; dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Špindler: Slavný sněme! Již r. 1895. podal zemský výbor sl. sněmu zprávu o stavu národního Školství v království českém v r. 1894. Zpráva zemského výboru byla sice přidělena školské komisi, tehdáž však nedošla v r. 1895 pro nával jiných prací vyřízení svého. Teprve r. 1896, když již rozdána byla tiskem nová zpráva zemského výboru o stavu školství za r. 1895, schválila školská komise zprávu o starší předloze zemského výboru, která také byla tištěna a velectěným Dánům členům sl. sněmu roz dána. Je to čís. m. 682, č. t. CXXXVI. Ježto letos přibyla zase zpráva nová zemského výboru o stavu školství národního a sice za rok 1896, nebudu pouštěti se, velectění pánové, do detailního rozboru zprávy tak staré, která se týká stavu školství před třemi roky, nýbrž omezím se na některá čísla nejmarkantnější a nejzajímavější.

Školská komise shledala ve zprávě zemského výboru o stavu školství r. 1894. u porovnání s r. 1893 celou řadu změn, v nichž přiměřeně jeví se pokrok našeho národního školství. Dotknu se aspoň změny nejdůležitější. Mezi školní okresy přibyl v roce 1894. jeden a to jest podstatná změna, poněvadž od r. 1886. do r. 1893. byl stále stejný počet okresů, a sice bylo okresů celkem 108; s tímto novým okresem nastoupil počet 109. Školních obcí přibylo r. 1894 37 a jedna expositura, tak že vzhledem k tomu počet obcí školních vzrostl na 4409 a počet expositur na 101.

Roztříděni školních obcí dle platů učitelských v roce 1894. zůstalo beze změny tak, jako bylo v r. 1893. Přibylé pak školní obce vřaděny šmahem do 4. třídy platů učitelských a přibylá jedna expositura vřaděna do I. třídy učitelských platů; to jest škola v Kraslicích.

Roztřídění školních obcí dle školného nelišilo se v r. 1894 od roztřídřídění v roce předcházejícím.

V I. třídě školních obcí byly pouze 4 školní obce, v II. třídě bylo 15 školních obcí, ve III. 944 a ve IV. ostatních 3449 školních obcí.

Škol národních bylo vr. 1894 celkem 5106, takže u porovnání s r. 1893 přibylo 72 národních škol. Z celkového počtu národních škol připadá na školy měšťanské 187, takže přibylo oproti r. 1893 14 měšťanských škol a na školy obecné 4919, tak že jich přibylo 58. Třídy všech národních škol dostoupily r. 1894 počtu 15. 123, z nichž připadá na školy měšťanské 1067, na školy obecné 14056. Přibylo tedy celkem na všech národních školách oproti r. 1893 376 tříd, a sice při školách měšťanských 90 a při obecných 286.

Komise školská ve své zprávě s potěšením konstatovala, že jako v letech předešlých i v r. 1894. ubylo nejvíce jednotřídních škol, a sice 7 a přibylo za to škol vícetřídních v 66 případech. Přes to zbylo v r. 1894 1. 166 škol jednotřídních, z nichž připadá většina 706 na školní okresy německé, poněvadž v horách obce daleko od sebe leží a konfigurace terrainu takměř nutí, aby tu bylo vydržováno mnoho škol jednotřídních. Ale i v německých okresích přece jen stále ubývá škol jednotřídních, jako v okresích českých.

Školní komise potěšitelný tento úkaz ve své zprávě vítá, "pokládajíc dosavadní jednotřídní školy s učebnou osnovou, osmileté povinné návštěvě školní přizpůsobenou, za pokus, který klade učiteli úkol téměř nesplnitelný. "

Po stránce jazykové zajímati budou snad slavný sněm následující číslice:

Český jazyk vyučovací byl r. 1894 ve 2859 nár. školách, z nichž nalézalo se 2789 v českých okresích venkovských a pouze 24 v německých okresích venkovských, kdežto ostatní české školy byly ve 3 okresech městských.

Německý jazyk vyučovací byl r. 1894. zaveden ve 2247 národních školách, z nichž nalézaly se 2194 v německých okresech venkovských a 33 v českých okresech venkovských; ostatní pak ve 3 okresech městských.

Zpráva školské komise výslovně uvádí, ve kterých okresech českých byly školy s vyučovacím jazykem německým a naopak; tu pak se jeví, že české školy obecné byly v 15 německých okresech školních (počítá-li se k nim mětský okres liberecký), kdežto německé školy obecné nalézaly se v 19 okresích českých (počítáli se k nim i městský okres pražský).

Češtině neb němčině jakožto nepovinnému předmětu vyučovalo se r. 1894. na 464 školách, jen že českému jazyku vyučovalo se pouze na 61 školách německých, kdežto německému jazyku vyučovalo se na 403 školách českých. Ježto češtině vyučovalo se r. 1894. i na 9 německých školách dvojtřídních, což platnému zákonu se příčí, pronesla o tom školská komise následující úsudek:

Školská komise neváhá poukázati ku zcela jasnému znění čl. 3. zák. zem. ze