tím jiných projektů dráhy Turské doplnila síť ostatních dráh tratěmi DivačaLak-Celovec a Thalheim-Rottermann. Návrh tento byl r. 1892 v podstatě přijat.

Druhý v této příčině podniknutý krok se slavného sněmu stal se na návrh p. poslance dra Russa r. 1895. Tehdá již formulace přání slavného sněmu byla určitější. Zněloť tehdejší usnesení takto:

1.  Sněm vyslovuje opět své přesvědčení, že doplnění linií státních dráh z Čech do Terstu vedoucích a dosažené tím zkrácení cesty jest naléhavou nutností, aby se obchod, průmysl a živnosti zemí za Terstem ležících zvelebily a aby obzvláště vývoz a přívoz Cech přes tento rakouský přístav se převedl.

2.   Sněm vyzývá c. k. vládu, aby ještě během tohoto roku zajistila ústavně vystavění železnice přes Karavanky a sice buď linií Celovec-Lokva-Divača aneb zřízení železniční linie z Celovce přes Grorici do Terstu, pokud z důvodů finnačních a dopravních dlužno dáti této druhé linii přednosť.

3.   Zemskému výboru se ukládá, aby přiloživ dotyčnou zprávu, usnesení tato sdělil c. k. vládě, jakož i zemským výborům terstskému, istrijskému, krajinskému, korutanskému a hornorakouskému. "

Budiž mi dovoleno, abych několika črtami jádro věci, o níž běží, naznačil. Známo, že rozvoj Terstu, jediného to námořního emporia této poloviny říše nebéře se ku předu tempem, které by bylo v zájmu vývozného ruchu tohoto soustátí Žádoucí. V průběhu let povstal v Terstu mocný konkurent v přístavu rjeckém. jehož rozvoj, jak známo, vláda uherská všemožně podporuje. Na druhé straně konkuruje s Terstem přístav benátskv, zvláště ale zkvétající přístav janovský, kterémuž se podařilo následkem vystavení dráhy Grotthardské strhnouti na sebe valnou část vývozního obchodu zemí západo-alpských a z jižního Německa.

Známo dále, že se strany rakouského státu činí se po dlouhou řadu vše možné, aby rozvoj Terstu byl stimulován. Připomínám zavedení cel diferenčních, pomocí kterých má býti přívozný obchod, hlavně pokud se týče kolonálního clu podléhajícího zboží, jaksi Terstu vyhrazen.

Připomínám dále nákladné stavby^přístavní a sestátnění skladišť čili hangárů terstských, připomínám konečně velké oběti, které stát přináší subvencionováním společnosti rakouského Lloydu, zvláště od té doby, co společnosť tato, pozbyvši dualistiokého rázu svého, stala se podnikem čistě rakouským recte cislajtánským. Leč přes všechny tyto oběti nejde věc s Terstem ku předu. Jakožto příčina uvádí se okolnost, že přístavu terstskému schází druhé od jižní dráhy neodvislé, tedy samostatné spojení železniční, které by přístav onen více sbližovalo s vývozními a průmyslem slynoucími zeměmi severozápadními, zejména s Čechami, než jak je tomu možno jednak cestou dráhy jižní, jinak bývalé dráhy Rudolfovy.

Tím se, pánové, stalo, že otázka druhého spojení železničního s Terstem nalézá se od více než 10 roků na denním pořádku veřejné diskusse. Jest pak pochopitelno, že k takovému velikému podniku pojí se přerozmanité interessy lokální, skupinové atd., a právě tato rozmanitost interessů má za následek, že, byť i všeobecné panovalo přání, aby Terstu kýžené druhé spojení železniční bylo poskytnuto, tož přece vzhledem ke způsobu rozluštění tohoto problému panují namnoze velmi značné rozpory.

Pustí-li se se zřetele menší diference povahy druhotní, rázu lokálního, tož shledáme, že všechny ony vrstvy, které ať již takový nebo onaký mají zájem na druhém spojení železničním s Terstem, rozstupují se ve dvě veliké skupiny.

První usiluje o to, aby chystaná dráha vedla z Terstu směrem takřka přímočarým na sever za tím účelem, by Terst se sblížil s obchodem a průmyslem slynoucími zeměmi severozápadu rakouského, tedy zejména s Čechami, kdežto druhá skupina interessentů od let propaguje myšlénku, by příští nové spojení s Terstem vedeno bylo více ve směru severozápadním, by přes Tury hledělo se dospěti k Solnohradu a odtud pak dále do Jihoněmecka.

Stěžejné body obou těchto snah dlužno hledati v tom, že jedna strana propaguje myšlénku dráhy Karavanské v různých jejích variantách, kdežto druhá strana usiluje o stavbu dráhy turské, kterýžto projekt rovněž různé vykazuje varianty.

Oba hlavní tyto projekty doznaly průběhem let v podrobnostech různých změn a ze zápasu obou sůčastněných skupin vznikla již takřka celá literatura, nehledě ani k množství parlamentárních projevů, které pro et contra v příčině té byly proneseny.

Stanovisko království Českého vůči problému naznačeném jest dáno. Následkem geografické polohy své 'máme sice možnost výhodně použiti v jistých směrech jak pro export, tak pro import cesty Labské přes Hamburk, kterážto výhoda, o tom není sporu, bohdá k plné dojde platnosti, jakmile konečným upravením toku Vltavského, Labského až k Ústí n. L. shlazen bude hřích, který na zájmech tohoto království sudbou státu po desítiletí páchán byl. (Tak jest. ) Ačkoliv tedy na jedné straně, jak zjevno, v mnohých směrech gravituje exportní ruch náš k Hamburku, přec jest jisto, že zároveň velkou jest pro nás důležitostí, abychom co nejvíce přiblížili se přístavu Terstskému.

Mohl bych slavný sněm nuditi v té příčině celou řadou dokladů ciferních, však neučiním toho. Budiž mi pouze dovoleno uvésti jediný příklad z poslední doby.

Rakouský cukerní průmysl, pokud se týče jistého druhu rafinády, centrifugalního pilé a melisového pilé concassé, odkázán jest v poslední době skoro výhradně na vývoz přes Terst.

Z českých raffinerií jde ročně kolem 4000 vagónů řečeného zboží do levantských a východních trhů, vůbec přes přístav Terstský.

Nuž tomuto vývozu zasazena 1. prosince loňského roku takřka smrtelná rána tím, že jižní dráha na prospěch Moravských rafinerií, které taktéž výnosem svým jsou odkázány na Terst, převzala barěme platný pro vývoz cukru na státních drahách od r. 1893 též pro své linie.

Tím se, pánové, stalo, že české rafinerie následkem řečeného opatření tarifarního mají dnes sazbu do Terstu o 20 kr. na metrický cent vůči Moravským sazbám zvýšenu. Vzhledem k tomu, že tu běží o zboží, při kterém každý desetník rozhoduje o prodejnosti respektive o ztrátě či zisku s výrobou tohoto zboží spojených, mělo zavedení tarifu z 1. prosince 1896 za výsledek, že české rafinerie jsou od Terstu takřka odříznuty.

Kdyby dnes mělo království České k disposici dráhu, která by nynější distanci mezi Terstem a Čechami obnášející 940 km. o 130 km. zkrátila, tož by se něco podobného vůbec státi nemohlo, pak by dráhy státní účinky řečeného tarifu z prosince 1896 nikoli nesnadno mohly rázem paralysovati. Již z jediného tohoto příkladu plyne, kterak důležitý zájem království České na tom má, aby dosavadní železniční vzdálenost do Terstu byla dle možnosti zkrácena.

Slavný sněm jednal tedy úplně v zájmu země, jestliže z obou uvedených příležitosti zaujal stanovisko těch, kdož usilují o zbudování dráhy Karavanské a vystoupil proti snahám oněch, kdož propagují dráhu Turskou. Mimochodem podotýkám, že nelze o tom pochybovati, že by zbudování dráhy Turské zájmům Terstu značně prospělo, ale na druhé straně by prospělo také Jihoněmecku; mám však za to, že nelze se rozehřáti pro projekt železniční, který by sice prospěl Terstu, ale vedle toho by poskytoval značné sesílení konkurenční způsobilosti Jihoněmecka, kterému bychom za vlastní peníze urovnávali vývozní cesty, aby s námi v Terstu a v Levantě konkurovalo.

Domnívám se, že terstské interesy dlužno především posuzovati se stanoviska zájmů tuzemských a že mezi oběma těmito sférami zájmů panuje vzájemná souvislosť. Jsem přesvědčen, že rozkvět Terstu bude jen tehdá trvalým, bude-li v podstatě svém reflexem, účinkem, kvetoucího vývozního ruchu tuzemského.

Věci tyto jsou ostatně známy a nehodlám tedy dalším rozborem této, řekl bych, communis opinio slavný sněm unavovati. Zbývá jen, abych doložil, proč právě v nynějším okamžiku věc uvádíme do rozhovoru. Podnět k tomu jest dvojí.

V poslední době, hledě k různým projevům, zdá se, že akcie, arci jen ideální akcie příští dráhy Turké, poněkud stoupají.

Z rozličných symptomů možno souditi, že vyhlídky kruhů, jež propaguji projekt Turský, následkem vývoje různých okolností podstatně se zlepšily. Jest pochopitelno, že vůči této skutečnosti, hledí skupina druhá zdvojiti svou agitaci, že hledí síly své co nejvíce vzpružiti, aby po, případě zdar oponentů byl zmařen, neb aspoň znesnadněn.

Z této úvahy vznikla myšlénka, aby ještě v průběhu měsíce března t. r. v Čechách, buď v Praze neb v Budějovicích, odbývána byla konference všech účastníků, na projektu Karavanském interessovaných, a zemský výbor byl městskou radou v Celovci pozván, aby se této akci postavil v čelo.

Z té příčiny jest nutno, aby slavný sněm dříve, než zemský výbor ve věci samé učiní nějaké kroky, in merito opětně zaujal v otázce této určité stanovisko a aby váhou svého vota položil důraz na, to, že, běží-li o rozluštěni problému tak důležitého a zároveň tak nákladného, jakým jest zřízení druhé dráhy terstské, nelze tak učiniti bez patřičného zřetele ku zájmům země, která - o tom není sporu - svoji poplatní silou bude v první řadě povolána, aby náklad s provedením projektu spojený prostředky svými uhradila. (Souhlas. )

Z těchto důvodů doporučuji Vám návrh na denním pořádku se nalézající. Zároveň prosím, aby projednání jeho svěřeno bylo komisi pro veřejné práce, s tím však příkazem, by komise během tři dnů s obejitím tisku podala o něm zprávu ústní. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel doplnil svůj formální návrh v ten smysl, aby komisi bylo uloženo, by podala zprávu během tří dnů, a aby se obešlo tištěni této zprávy.

Der Herr Antragsteller hat seinen formalen Antrag dahin vervollständigt, dass er beantragt hat, dass der Commission auferlegt werde, den Bericht binnen drei Tagen zu erstatten, und dass der Bericht ohne Drucklegung von Seite des hohen Hauses entgegengenommen werden könne.

Ich werbe bezüglich dieses abgeänderten formalen Antrages zunächst die Unterstützungsfrage stellen.

Učiním především dotaz na podporu stran tohoto změněného formálního návrhu.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Der Herr Abg. Dr. Russ hat sich in formaler Beziehung zum Worte gemeldet. Ich ertheile ihm das Wort.

Abg. Dr. Russ: Hohes Haus! Ich stimme dem Antrage des Herrn -Vorredners vollständig bei und hoffe, dass Seine Durchlaucht der Herr Oberstlandmarschall die Güte haben wird, sobald die Commission mündlich Bericht zu erstatten in der Lage sein wird, diesen Bericht aus die Tagesordnung zu setzen.

Die Angelegenheit, welche den hohen Landtag durch den Antrag des Abgeordneten Dr. Fort und meiner Wenigkeit beschädigt, ist nicht neu; es hat ja die Comniission für öffentliche Arbeiten schon vor einigen Jahren durch mich selbst einen Bericht dem hohen Landtage darüber vorgelegt.

Neu ist das: Wenn damals unter Karawankenbahn verstanden wurde Klagenfurt-LaakDivacca, heute darunter verstanden wird Klagenfurt, Scheraunitz oder Lees-Veldes, Sancta Lucia, Görz. Wenn wir daher von der Karawankenbahn sprechen, so sprechen wir entweder von der einen oder der anderen gesammten Linie, weil die Abkürzungen ziemlich gleich sind. Aber neu ist noch etwas anderes; wenn vor einigen Jahren die Regierung an die Lösung dieser Frage nicht herantreten wollte, so hat sie jetzt durch eine offiziöse, ich weiß nicht, ob nicht vielleicht sogar offizielle, Wittheilung an den Salzburger Landtag zu erkennen gegeben, dass sie sich für die Wocheiner Linie entschieden hat, das heißt für einen Theil der Karawankenbahn und für die Touernlinie; und weil an anderer Stelle, und zwar int Abgeordnetenhause des österreichischen Reichsrathes eine Stimme sich hat hören lassen, dass nur čechische Abgeordnete und nur der eine ober andere deutsche Abgeordnete aus Böhmen sich zu Gunsten der Karawankenbahn und gegen die Tauernlinie aussprechen, so halte ich es für meine Pflicht, hier in diesem Augenblicke darauf hinzuweisen, dass nicht nur der eine oder der andere deutsche Abgeordnete, sondern dass alle Vertreter deutscher Exportinteressen in Böhmen sich derselben Ansicht anschließen. (So ift es!)

Wenn man die Karte Oesterreich betrachtet, so sieht man, dass die Tauernbahn beiläufig in her Linie liegt, wo die österreichische Monarchie am schmalsten ist und wo Süddeutschland und Italien, das eine von Norden, das andere von Süden am stärksten gegen die österreichischen Grenzen vorgerückt sind.

Man denkt, dass durch die Tauernlinie eine neue Nahrung dem Hasen von Triest zugeführt werden bürste.

Es ist wahrscheinlich, und zw. nach der geographischen Lage wahrscheinlich, aber es ist doch immer fraglich, wenn wir die Karte betrachten, ob München seine Triester Exportgüter notwendigerweise in Salzburg übergeben muss, warum München diese Exportgüter nicht eben so gut in Kuffstein übergeben kann, wo sie die Südbahn in die Hand nimmt und nicht mehr auslässt, da die Südbahn als Privatbahn im Verhältnisse zu den Staatsbahnen mit ihren Tarifen viel beweglicher ist als die Staatsbahn.

Wir wollen von dem Nutzen für Triest sprechen. Es hat der Hr. Abg. Dr. Kaizl, und ich empfehle jedem, der sich für die Sache interessiert, die Debatte, welche Mitte Jänner im Abgeordnetenhause stattgefunden hat. nachzulesen - an dieser Stelle darauf hingewiesen, was alles für Triest geschehen ist; ich gebe zu, dass man für Triest noch viel thun kann und viel thun soll. Diese Bahn wird also Triest einen. Nutzen bringen; sie wird ihm aber den Nutzen aus dem Auslande bringen, während eine andere Linie, nämlich diesenige über die Karawanken nach Triest, den Nutzen aus dem Inlande bringen kann.

Der böhm. Produzent beschwert sich darüber, dass der Triester Kaufmann nicht genug versitil und agil ist, um die böhmischen Productionsstellen aufzusuchen und den Handel nach Triest zu lenken. Ich weiß nicht, inwiefern das richtig ist, aber ich erinnere an einen anderen Fall. Als, um die Triester Export- und Import-Interessen zu heben, Differenzialzölle zu Gunsten unserer Seehäfen eingeführt würden, war es wesentlich der Kaffee, welcher auf den Triester Import geleitet werden wollte, und man sollte denken, dass angesichts dieser Differenzierung der Eingangszölle seitens der Triester Kauflente Alles in Bewegung gesetzt worden wäre.

um für sich diesen neuen günstigen Handel in die Hand zu bekommen. Man erzählt aber, dass es wesentlich Hamburger Kasseefirmen waren, welche sich in Triest etabliert, beziehungsweise Filialen errichtet haben, und dass das, was man dem Triester Kaufmannsstande zuführen wolle, eigentlich diese Hamburger Firmen ihrem eigenen Interesse nach wie vor zuzuführen verstanden haben.

Also es muss, um Triest auszuhelfen, nicht bloß vom Staate, sondern auch von Triest und unmittelbar von dessen Handelsinteressenten auch viel geschehen.

Ich will mich hier nicht auf Berechnungen einlassen, - das ist auch nicht eine Sache, die im vollen Hause vorgetragen werben kann. Ich will nur auf eine Bemerkung zurückkommen, welche im Abgeordnetenhause vom H. Eisenbahn-Minister gemacht worden ist. Der Herr Eisenbahn-Minister hat nämlich im Abgeordnetenhause eine Aeußerung gethan, dass die Regierung nicht wolle, dass der Verkehr wiederum, was leicht der Fall wäre, durch die Karawankenlinie nach einer anderen Richtung abgelenkt werde.

Das versteht man nicht so leicht. Ich habe es auch nicht gleich verstanden; allein man hat mir gesagt, dass, wenn die Karawankenlinie gebaut wird, Firme ins gleiche Recht tritt wie Triest, und alle Wünsche und Bestrebungen Triest gegenüber Fiume zu begünstigen, würden zu Nichte gemacht.

Ich habe mir darüber von dem Eisenbnhnministerium eine ausführliche Darlegung erbeten. Ich habe dieselbe erhalten, beabsichtige aber nicht, sie hier mitzuteilen.

Sich habe sie wiederholt gelesen und ich habe sie noch immer nicht verstanden. Ich habe sie Kollegen zu lesen gegeben, welche ganz dasselbe Schicksal hatten. (Heiterkeit. )

Mir kommt es vor, sie beschränkt sich darauf, zu sagen:

Wenn wir eine Linie von Klagenfurt nach einem Punkte der Laibach-Tarwiser Lime bauen, so gerathen wir wieder auf den gemeinschaftlichen Punkt Laibach und die Südbahn kann von Laibach nach Triest und nach Fiume nicht gut Tarife disserenziren.

Es wäre möglich, dass diese Darlegung für den Fall passen wird, dass zwischen Klagenurt und Laibach-Tarwis allein eine Abkürzung versucht wird, aber keine weitere süblichere Linie gebaut wird. Für den Fall ist es möglich. Aber einen anderen Eindruck habe ich empfangen.

Es wurde uns gesagt, dass selbst bei Verstaatlichung der Südbahn Fiume Triest differenziren kann.

Aber, meine Herren, was beherrscht die ganze Tarifpolitik der österreichischen Regierung ?

Die Schleiche gegenüber Ungarn. Aber ich will das h. Haus fragen: Soll für die Regierung die Furcht vor Ungarn oder sollen die Wünsche und Bedürfnisse dieses Landes maßgebend sein? (Bravo!) Und endlich frage ich: Wo ist die Tarifhoheit des österreichischen Staates, wenn er sich immer durch Tarifmaßregeln Ungarns bebrängen lässt ? Können wir nicht in unserer Tarifpolitik versuchen, Ungarn zu concurenziren oder zu differenziren ?

Wenn der hohe Landtag einen einmüthigen Beschluß fassen wird, und wenn auch aus einer dritten Gruppe dieses hohen Hauses ähnliche Wünsche und Bestrebungen laut werden, so möchte ich doch nicht glauben, dass eine österreichische Regierung in dem seltenen Falle, dass einmal in Böhmen Alle einig sind, gerade da über die Wünsche des Landes hinwegschreiten sollte. (Bravo!)

Es liegt einer der seltenen Fälle eines praktischen Ausgleiches und einmüthigen Vorgehens hier vor.

Man spricht auch über die ungünstiden Ergebnisse des Studiums einer Karawankenbahn.

Meine Herren, wenn es sich um eine strategische Bahn handelt, so versteht man alle technischen und finanziellen Schwierigkeiten zu überwinden; hier handelt es sich um eine Verkehrsstrategie zu Gunsten der erportirenden und produzirenden Länder und zu Gunsten des exportierenden Seeimporiums, und bei einer solchen Verkehrsstrategie müssen meiner Ansicht nach in der That die finanziellen und technischen Schwierigkeiten zu überwinden sein.

Es wäre wirklich eine sonderbare österreichische Verkehrspolitik, wie wir dies aus den Erklärungen des Eisenbahnministers im Abgeordnetenhause herauslesen müssen, dass Böhmen auf Hamburg und Trieft auf Süddeutschland verwiesen werden, anstatt Trieft auf Böhmen und vice versa zu verweisen, nicht aber ein jeder dieser beiden Theile der österreichischen Monarchie auf das Ausland.

Ich weiß, wir haben unser Hamburg und es ist ja möglich, dass, wenn die Verkehrspolitik in der Richtung vorwärts geht, wie sie jetzt in Scene gesetzt werden zu wollen scheint, Böhmen sich immer mehr und mehr in wirthschaftlichem Exportinteresse ausschließlich dem Norden anschließt.

Es ist möglich, dass ein solcher Zwang einmal auf die wirtschaftlichen Verhältnisse Böhmens ausgeübt werden kann; aber wenn er ausgeübt wird, so ist daran mitschuld das jetzige verkehrspolitische Vorgehen der Regierung und deswegen möchte ich noch rechtzeitig gewarnt haben, denn auch wirthschaftliche Dinge setzen sich manchmal in politische Differenzierungen um, und gerade von Seite einer Regierung, welche die Absieht wenigstens wiederholt geäußert hat. in diesem Lande einen Ausgleich auf nationalpolitischem Gebiete zu Stande zu bringen, sollte zuerst versucht werden, wirtschaftlich Böhmen immer mehr an das Centrum und an die wichtigsten Interessen der Monarchie zu knüpfen, nicht aber es umgekehrt zu machen, und deswegen glaube ich, dass die augenblickliche Lage vom Landtage so schnell wie möglich noch beurtheilt werden müsse. Einmal liegt die Gefahr vor, dass unmittelbar im neugewählten Abgeordnetenhaufe ein Böhmen schädigendes Eisenbahnprogramm vorgelegt werden wird, ferner aber ist der Landesausschuß in allernächster Zeit gezwungen, seine Stellung gegenüber dieser Frage zu kennzeichnen und zwar deshalb, weil seitens der kärntnerischen Handelskammer eine gemeinsame Besprechung aller durch diese Karawanken - Bahn-Linie betroffenen Interessenten in Aussicht genommen ist, in welcher der Landesausschuß doch durch eine Erklärung des Landtages gedeckt sein sollte und müßte.

Ich weiss nicht - weil ich nicht in der Lage war, den Herrn Vorredner zu verstehen ob er aus diesen Umstand schon aufmerksam gemacht hat, und ich unterstütze nur den Dringlichkeitsantrag, den der Herr Vorredner gestellt hat und bitte, dass der Antrag deshalb auch noch von diesem Landtage beschlossen würde, beziehungsweise, dass der Landtag in dieser Richtung einen Beschluß fassen würde, Weil es dringend notwendig ist, den Gegnern, ich Will nicht sagen, Böhmens, Wohl aber unserer Eisenbahninteressen und Wünsche in diesem Falle nachzuweisen, dass dieses Land ohne Rücksicht aus Nationalitäten einig ist in der Frage und immer wünscht, dass seine Exportinteressen zuerst durch den österreichischen Verkehr und Handel geschützt werden. (Bravo, Bravo!)

Oberstlandmarschall: Es hat sich noch in formaler Beziehung der Herr Abg. Prinz Ferdinand Lobkowitz das Wort erbeten.

Ich ertheile ihm dasselbe.

Poslanec Ferdinand princ Lobkovic: Slavný sněme! Dnes jsme se opětně dočkali krásného dne, který bohužel není příliš častý v našem jednáním sněmovním, totiž takového dne, kdy na denním pořádku stojí záležitost všeobecného zájmu národohospodářského a záležitosť, ve které, jak myslím a také doufám, snad veškeré strany v tomto slav. sněmu zastoupené jednotně hlasovati budou.

Když nám byl ohlášen návrh p. dra Fořta a soudruhů, vítali jsme ho všeobecně s nelíčenou radostí a tím šťastnější jsme dnes pozměnou jeho formálního návrhu, aby byla komisi určena lhůta na podání zprávy.

Já myslím, že jest velmi nutné, aby sněm království Českého s veškerou rozhodností usnesl se na tomto návrhu. Jak p. drem Fořtem tak i p. drem Russem byla celá řada příkladů již uvedena a celá řada příčin, proč království České si přeje rozhodně této trati a ne oné trati, která, jak se zdá, alespoň dnes má větší naději k uskutečnění.

Z této celé řady příkladů bych si dovolil ještě slavný sněm upozorniti na jistý příklad p. dra Fořta, co se týče cukerní industrie.

Ráčíte věděti, že stav průmyslu cukrovarního jest dnes velice neutěšený, ano ještě v posledních dnech nastala taková úžasná depresse v ceně, že nejen kruhy cukrovarníci, průmyslníků, nýbrž veškeré zemědělské kruhy v tomto království stojí před budoucností přímo hroznou.

Pánové, ze všech stran se radíme a dovoláváme se rady, jak by se mohlo pomoci průmyslu cukrovarnickému. Zde jest hned jeden příklad. Já neříkám, že by se tím mohla rázem zjednati pomoc, ale rozhodně by to přispělo k tomu, aby cena se poněkud zlepšila. Pan dr. Fořt velmi trefně vypočítal, jakých škod sazba železniční a nynější železniční spojeni s Terstem přivádí cukrovarům.

Pánové, to jest známo, že orient jest poukázán z velké části na náš cukr. Když bude spojení toto provedeno a doprava tohoto našeho hlavního výrobku českého do Terstu ulehčena, vidím v tom velikou pomoc jednak podnikům, které se raffinováním cukru zabývají, na druhé straně musí to míti jistý vliv na ceny surového cukru a v posledním směru na ceny naší řepy a na celé hospodářství naší země.

Já jsem se cítil povinným také několika slovy formální návrh p. dra Fořta podporovati, jelikož myslím, že tato záležitosť se musí v tomto sl. sněmu s jistým nadšením projednati a jelikož si přeji, aby toto jednohlasné usnesení s jakýmsi nadšením se stalo a pro budoucnosť bylo pojištěno, myslím, že jest nutno, aby ze všech stran bylo na záležitosť tuto poukázáno a dovolují si tedy prohlásiti, že my s celou rozhodností a radostí hlasujeme pro zmíněný návrh p. dra Fořta, totiž, aby byla komisi určena jistá krátká lhůta.

Domluvil jsem. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt noch Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Nachdem dies nicht der Fall ist, schreiten mir zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung ist der abgeänderte formale Antrag, welcher dahingeht, dass der Antrag an die Commission für öffentliche Arbeiten mit dem Auftrage verwiesen werde, innerhalb 3 Tagen darüber Bericht zu erstatten und zugleich auszusprechen, dass der Bericht ohne Druck von Seite des hohen Landtages entgegengenommen werde.

Předmětem hlasování jest změna návrhu formálního, který zní v ten smysl, aby předloha přikázána byla komisi pro práce veřejné s nařízením, by podala o věci zprávu během 3 dnů a zároveň bylo vysloveno, že slavný sněm hodlá přijati tuto zprávu bez tisku.

Prosím pány, kteří s návrhem souhlasí, ať zdvihnou ruku.

Ich ersuche die Herren, die dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Ná požádání pana poslance Horáka, který by nyní byl zpravodajem, ponechávám oba předměty, které by nyní přišly k projednání, na dobu dnešního sezení, po. někud pozdější a přijde proto nyní k projednání:

Druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě výboru zemského, týkající se petice purkmistrovského úřadu v Hradci Králové za osvobození budov, jež v obvodu městské obce královéhradecké z veřejných důvodů assanačních a kommunikačních se mají přestavěti, jakož i budov nově postavených v tamním rayonu odpevňovacím od přirážek zemských, okresních a obecních.

Uiber Ansuchen des Herrn Abg. Horák, welcher in den beiden nächstfolgenden Gegenständen, welche aus der Tagesordnung sind, Berichterstatter ist, verlege ich die Verhandlung dieser beiden Gegenstände aus einen etwas späteren Zeitvunkt der heutigen Sitzung und es gelangt nun demnach zur Verhandlung.

Die zweite Lesung des Berichtes der Budget-Commission über den Landesausschußbericht betreffend die Petition des Bürgermeisteramtes in Königgrätz um Befreiung der im Gebiete der Stadtgemeinde Königgrätz aus öffentlichen Assanirungsund Verkehrsrücksichten auszuführenden Umbauten, sonne der Neubauten im dortigen Entseftigungsrayon von den LandesBezirks- und Gemeindeumlagen.

Zpravodajem jest p. posl. dr. Pippich; dávám mu slovo.

Poslanec dr. Pippich: Město Hradec Králové, které bylo, jak známo, obemknuto pevnostními hradbami a tím zdržováno ve svém přirozeném vzrůstu a vývoji, zasazovalo se již po léta o to, aby těchto těžkých okovů bylo zbaveno a vyjednávalo tedy s vládou, jako rovněž známo, o tom, aby obvod pevnostní byl mu přepuštěn a aby na tomto pevnostním obvodu byla mu poskytnuta možnosť k rozšíření města.

Po dlouhém jednání v této věci provedeném konečně vláda a vojenský erár odhodlaly se k tomu, prodati dosyčné pevnostní hradby a sice za cenu 1, 001. 352 zl., cenu to značnou, ano, může se zajisté říci, přílišnou, při níž erár dobře pochodil a udělal dobrý obchod na újmu obce, která následkem toho byla nucena k těžkým hmotným obětem tím více, poněvadž k ceně kupní přistupuje závazek demolační, ceněný na 421. 652 zl. a poněvadž roční plat anuitní s nákladem demolačním representují obnos 52. 802 zl., které musí obec uhrazovati, aby mohla ty výhody, které jí z toho mají býti poskytnuty, sužitkovati pro sebe, pro svůj další vývoj a vzrůst.

Aby úhrada tak značného nákladu, ke kterému se městská obec Hradec Králové odhodlala, byla umožněna a sice prodejem pozemků v obvodu odpevňovacím, při čemž dlužno ještě míti na zřeteli, že obec Hradec Králové na 50% těchto pozemků musí věnovati k účelům komunikačním, že jest to obvod inundační a obec jest nucena následkem toho prováděti nákladné stavby kanalisační, a že i vůbec stavba v tomto obvodu odpevňovacím jest nejsnadnější a nákladnější následkem toho, že jest nutno prováděti nákladnější stavby v základech aby tedy tuto úhradu si opatřila, snaží se obec králohradecká rozpoutati co možná největší rozruch stavební a obrátila se proto předem na říšskou radu s žádostí, aby byl vydán říšský zákon, který by poskytoval obcím úlevu ještě nad míru zákona, a sice úlevu takovou, by alespoň na dobu 18 let byly dotyčné stavby a sice novostavby v tomto odpevňovacím obvodu sproštěny od daně činžovní. K tomu ještě přidružila se druhá potřeba města.

Shledalo se totiž, že ve vnitřním starém městě jest jak bylo komisionelně zjižtěno, 167 domů, které nutně vyřadují toho, aby z důvodů assanačních a kommunikačních byly sbourány a aby byly novostavby v tomto vnitřním obvodu městském provedeny.

Toto komissionelní šetření odbývalo se ve dnech 16. a 17. záři 1893 a byl v něm zemský výbor svým znalcem technickým také súčastněn.

Poněvadž tento nárok obce jest odůvodněný a spravedlivý, docílila obec toho, že byl vydán říšský zákon, v němž bylo povoleno pro dotyčné přestavby a novo-