několik zlatých úlevy na gruntovní dani, která nestojí za řeč, co nám platna nějaká podpora, která, když se rozdělí na jednotlivce, nezasluhuje ani jména, která nepomáhá jednotlivci.

Kdyby se tyto všeliké podpory spojily na takovou akci, která se týká všeho zemědělství, která by skutečně sesílila celý stav, pak by to, co se nyní rozhází na takové caparty, pomohlo té velké akci, a stav selský by byl sesílen i bez velké oběti se strany státní společnosti. Já myslím, že by se měly všecky pomůcky shrnout a místo těch capartů, by se to mělo dát vše do jedné pokladny vyvazovací. Tím způsobem bychom měli působiti k vyvážení dluhu hypothekárního; to jest podmínkou, bez které celá ta ostatní akce nemůže prospěti a není k provedení, k našemu prospěchu.

Dále žádáme, co se týká povinnosti vojenské, aby nastala jistá úleva. O tom nebudu šířiti dále slov. Zajisté, že všichni pánové, kteří zabývají se touto otázkou, jak se řeší v jiných zemích, vědí, že i jiné sněmy k tomu působily. I na našem sněmu nalézá se předloha, která čelí k tomu, aby povinnost vojenská byla snížena, zvláště vzhledem k zemědělství. Klademe nejmenší žádost, aby majitel statku hospodářského, pokud zabývá se hospodářstvím, alespoň vřaděn byl do doplňovací zálohy.

To jest skutečně to nejmenší, co možno žádati a jest to výhodné, poněvadž není pak třeba, aby sedlák cela tři léta na vojně prožil, což jest pro něho jen záhubou.

Máme také působiti k tomu, aby naše statky tam, kde jsou rozdrobeny, byly sceleny, poněvadž tím se přispívá k výtěžku statků. Počítá se obyčejně, že rozdrobená půda přináší o celou třetinu ba na mnoze o celou polovinu méně výtěžku, a proto musíme ktomu působiti, aby scelování bylo prováděno. Při takovém způsobu, jaký jest dosud, nemůže o dobrovolném scelování pozemků býti řeči.

Když má rolník vynaložiti na př. na scelování pozemků, poněvadž se to jinak nemůže prováděti, než pomocí advokáta, více než stojí pozemek, o nějž jde, nebude nikdo očekávati, že se to provede.

A přece by se to mohlo provésti z povinnosti úřadní ku pouhému oznámení stran, poněvadž se jedná jen o vyzvání věřitelů, mají-li nějaké námitky proti scelení. Já zde mám na zřeteli ovšem jen scelováni jednotlivých pozemků, a nemluvím o scelování po celých obcích. Má-li se k tomu působiti, aby statky v selských deskách zanesené byly zaokrouhleny, arrondovány, není to požadavek neskromný, když žádáme, aby dobrovolné scelování se dělo z moci úřadní na pouhé prohlášení dotyčných stran. Ještě více by lákalo ke scelování pozemků, a k zanesení statků v selské desky, kdyby takový scelený pozemek byl prostý na nějakou řadu let daně pozemkové. Co se týká ještě jedné věci, která vzbudila právě a vzbuzuje do dnes u našich liberálů odpor, jest to, že má býti na vůli dáno majiteli, aby ze statku svého udělal dobrovolný selský fideikomis. Obyčejně se poukazuje na fideikomis panský. Zde ale jest patrně omyl. Svěřenský statek selský a svěřenský statek velkostatkářský jest přece velice rozdílný. Při statku selském se nemůže použiti té předhůzky, které se obyčejně používá proti fideikomisu velkostatkářskému, poněvadž se zde nejedná o žádné hromadění půdy v jedněch rukou, nýbrž zde se jedná prostě o zachování statku selského pro potomstvo majitele.

Já nenahlížím, který liberál by mohl býti proti tomu, aby otec rodiny nemohl stanoviti, že chce míti ten statek, který má dnes úplně ve své moci, který mu přičítáme za jeho majetek, zachovaný pro své potomstvo.

Já v tom nevidím žádné obmezení svobody, naopak v tom bránění mu v tom vidím obmezení svobody. Vždyť já mohu statek prodati, probiti, v tom mi společnosť státní nebrání, k tomu mám úplnou volnost; ale jakmile ho chci zachovati pro své potomstvo, pak liberál řekne: To není liberální! to nedovolím.

Já myslím, že právě to bránění není liberální.

V té věci činíme návrh, aby ponecháno bylo majiteli statku, statek zachovati pro své potomstvo.

Předhůzka, která se nám v té věci činí, je, myslím neplatná.

Domovina co existenční minimum sama o sobě má býti daně prostá, poněvadž nemohu pochopiti, když jednou řeknu: Tohle jest nejmenší výměra, co má stačiti k tvému zachování, k tvé výživě, když mu mám zase nějakým způsobem z toho něco ubírati zdaněním.

Také domy k domovině patřící, poněvadž domovinu bez budov si nemůžeme mysliti, mají býti třídní daně domovní prosty.

Přejímatel statku, žádáme, aby byl prost tax nebo převodních poplatků. Měl jsem vždy za to, že, když se ustanovily někdy ty převodní poplatky u nás, se to snad stalo, jak se u nás všeobecně děje, podle vzorů jiných zemí, až teprve v poslední době jsem se dověděl, že v tom jest Rakousko unicum, v tom předpisování převodních tax.

Ale myslím, že právě proto, že v té věci Rakousko je unícum, by aspoň při převádění těchto selských usedlostí se mělo od toho upustiti a nevyžadovati za převádění jich na zákonité dědice taxy poplatní.

Dále se nám jedná o to, aby bývalé selské statky byly restituovány, pokud možná, jak to bývalo jindy, a k tomu vedou ještě vedlejší dvě věci. Na jedné straně víte, pánové, že v našich hospodářských okresních záložnách podíl na kmenovém jmění visí na každém jednotlivém pozemku a podle toho se také vyměřuje čistý výnos a rozdělí na jednotlivé pozemky. Tak se stává, že čistý výnos repartuje se na tak malé částky, že nejsou k výplatě schopny, že obsahují méně než půl krejcaru. Tu by bylo záhodno, aby majitel statku toho v selských deskách zaneseného mohl takové podíly zakoupiti z těch pozemků, které dříve k tomu jeho statku patřily, poněvadž tím se restituje bývalé právo statku selského.

Co se týká práva užívání statku obecního, tu myslím, že, poněvadž dle náhledu našeho výboru zemského má v takovém případě užívací právo k selskému statku připadnouti obci, jest přirozenější a spravedlivější, když také právo užívací k obecnímu statku, které připadá na jednotlivé pozemky, bude moci majitel takového statku, pokud se týká pozemku, který dříve ke statku patřil, zakoupiti, tak že bude restituováno právo k bývalém a statku, od kterého pozemek byl odtržen.

Pak činíme návrh stran sporů. Vy víte, že naše pozemkové spory jsou nejdražší ze všech sporů, že mnohdy se jedná o takovou malichernost, že skutečně tvoří minimální čásť ceny pozemku, o nějž jde.

Kolikrát se jedná o brázdu pole, vede se spor o hranici, o ideální čáru mezi pozemky a přece se musí vynaložiti na to velké sumy peněz proto, poněvadž se musí ohledání státi na místě. Taková komise ohledací stojí 40, 50, 60 zl. a ještě více a přece ten předmět celého sporu nestojí ani za tolik krejcarů.

Proto a poněvadž potom rozhodují o věci mužové našich poměrů neznalí, jest třeba, aby především takové pozemnostní spory, pokud nepřevyšují na př., jak my navrhujeme, 100 zl. ceny, kterou by chtěl žalobce za předmět žaloby přijmouti, byly vyřizovány majiteli pozemků, majiteli statků; neboť to se může státi bez velkých výloh, a pak budou je rozhodovat mužové, kteří jsou věci samé znalí, a zajisté by je rozhodli lépe a rychleji ve prospěch věci samé, nežli rozhoduje náš obyčejný soud.

Také, co se týká jiných sporů, máme za to, že by vždycky měl býti pokus narovnání učiněn, poněvadž v mnohých a přemnohých případech se podaří konečně smířiti obě sporné strany. Žalobce, než přijde k soudu, než vznese žalobu, musil by se vykázat, že pokus narovnání byl učiněn. Narovnávací úřady máme zavedeny, máme říšské i zemské zákony o tom, ale neuvádějí se ve skutek, poněvadž jest to činění pokusu narovnání dobrovolné.

Když by byl nucen každý a hlavně majitel takový pokus vždy učiniti u obecního úřadu nebo narovnacího úřadu, předešlo by se mnohým a mnohým zbytečným výlohám.

Co se týká exekuce, tu navrhujeme, aby svršky statku nepodléhaly žádné exekuci mobilární, poněvadž patří ke statku.

Vy víte, pánové, hlavně z krajin, kde jest velké rozcarartění pozemků, že záleží majiteli pozemků na tom, aby mohl bývalý pozemek svůj, který snad kdysi od jeho statku následkem dělení statků byl odtržen, ke statku přikoupiti, ze starší doby víte, že se statky dělily na třetiny, na půllány.

Když přijde takový pozemek, který patřil dříve k statku, zase k prodeji, tu jest v zájmu toho majitele takového statku selského, aby mu byla dána vědomosť. o tom, že ten pozemek jest na prodej a že jest příležitost zase bývalý pozemek sceliti. A tu myslím, že jest záhodno, aby bylo zachováno právo předkupní anebo právo koupě zpáteční, když byl majitel statku sám takový pozemek prodal.

Co se týče placení podílu, myslím, že podle návrhu mnohých spisovatelů v této věci učiněného by bylo záhodno, aby nebyl majitel statku nucen vypláceti podíly v kapitále, nýbrž aby byla mu dána ta volnost, aby mohl je umořovati v annuitách a sice takovými annuitami, jaké jsou obvyklé ku příkladu v zemské neb hypoteční bance naší.

V té věci ovšem se může dědici, když by stál na zaplacení kapitálu, vyhověti konversí, poněvadž, když takový pozemek převede se u nás na hypoteční banku, dědic dostane kapitál vyplacen. Co se týká ještě jedné bolné stránky našeho hospodářství, výměnku - tu víte, velectění pánové, že výměnek byl předmětem velkého uvažování, a ze před několika lety byl učiněn návrh že strany německé, aby bylo zavedeno všeobecné pojištění výměnku u pojišťovacích společností. Návrh ten nepotkal se s spěchem a myslím, že pro naše poměry nebyl úšpěšným.

Ale při usedlostech, které jsou zaneseny v selských deskách, myslím, že by bylo zbytečné, aby výměnek byl v knihách stanoven, poněvadž je možnosť, aby majitel statku hospodařil do smrti, a pak není třeba výměnku. Když jest dána možnosť, aby majitel selského statku hospodařil do své smrti, aby svým povinnostem vyhovoval, pak není žádné příčiny, aby šel na výměnek a ponechal hospodářství někomu jinému. To jest vinou dnešní doby, poněvadž dnes rolníka tíží dluhy a všelijaké jiné povinnosti, kterým nemůže dostáti a následkem toho hledí se statku zbaviti

Kdyby poměry byly pravidelné, aby mohl na statku žíti, nenahlížím, proč by musil majitel statku jíti na výměnek, a aby zkušenosti, které má, ležely ladem. Na jeho místo obyčejně nastoupí, jako nynější dobou, nezkušený hospodář, který statek zavede a oň přijde.

Výměnek by tedy nebyl přípustný, poněvadž je úplně zbytečný. Kbyž by se však stalo, že by na př. hospodář nebhospodyně pozůstala, kteří by nebyli schopni hospodaření, pak je zákonnou povinností podle našeho občanského zákona, aby dědic podporoval rodiče, a bylo by třeba uzákoniti, že majitel statku, třeba nebyl dítětem neschopného hospodáře, ze zákona jest povinen neschopného hospodáře živiti, a to by bylo možno ve spořádaných poměrech.

Konečně činíme návrh, aby statek nemohl býti exekučně prodán. To, pánové, jest úplně oprávněno, poněvadž jinak zachování selských statků není možné. Statek nepotřebuje býti prodán, on může býti jednoduše za jistých okolností sekvestrován, poněvadž to úplně dostačí, ježto se tu nejedná o žádné velké povinnosti, které by za sekvestrace - ovšem rozumné a svědomité - nemohly býti konečně zapraveny.

Konečně jest návrh, aby veškeré jednání o té věci, to zanesení statků selských do selských desk a j., prosto bylo poplatků.

Panové, já chci při té věci připomenouti jen jedno, aby nenastal žádný omyl. Já připouštím, že zavedení selského práva dnes nesměřuje k tomu, aby pouze tou cestou byl získán blahobyt stavu selského. Já otázku zachování stavu selského úplně separuji od otázky hospodářské, od otázky agrární, která má za účel opatřiti nám blahobyt. Ale, když se provedou ta ustanovení soustavně, pak myslím, že povede to ustanovení o zachování stavu selského přece také ku blahobytu našeho stavu. Tu výčitku, která se nám může klásti: "tím přece celý stav neobohatíte, " já připouštím, to se samo sebou rozumí, že ten akt nesměřuje k tomu řešení otázky agrární. My nepravíme, že tím návrhem bude řešena otázka agrární, otázka hospodářská, my pravíme, že se tím jen řeší otázka sociální, že chceme uskutečniti zachování stavu selského, to "prius vivere"; to "philosophari" přenecháváme práci našich agrárníků; ti se mají o to postarati, aby výrobky naše dosáhly náležité ceny a my sedláci abychom mohli býti náležitě živi.

Ale poněvadž agrární otázka v sobě, aspoň podle počínání našich agrárníků, kteří selskou otázku tak striktně ve svůj program nepojali, selskou otázku nepojímá, jsou obavy, že při pouze agrárních snahách a působeních by mohl sedlák zmizeti, a chceme my zároveň sedláka zachovati.

Také na to upozorňuji, že my nepravíme, že naším návrhem spasíme agrárníky. To teprva ne My jen chceme ten stav selský zachovati a agrárníkům ponecháme, aby s námi působili dále k jich blahobytu, a v té věci můžeme vedle sebe spolupůsobiti velice dobře a blahodárně.

Já považuji selskou otázku za část velké otázky agrární. Kdyby naši agrárníci chtěli naši otázku selskou pojati úplně do svého programu a věnovali jí náležité pozornosti, potom by byla co samostatná otázka úplně zbytečná. Ale oni pracují na poli hospodářském a my na poli sociálním, a to nepřekáží v působnosti jedněm ani druhým, a myslím, že v té věci jest třeba docíliti shody a společné práce.

Ještě na jednu věc chci upozorniti, o čemž ovšem jsem se již zmínil, že to zanášení do selských desk má býti dobrovolné.

My, co se týká zkušeností, můžeme poukázati na Německo a hlavně na Hanoversko. Tam byl tak zvaný "Höferecht" zaveden a potkal se s velkým úspěchem ačkoliv jest tam zaveden jen dobrovolné. Ve 4 letech se přihlásilo, jak aspoň zprávy spolehlivé píší, 63 proc. majitelů statků dobrovolně k selskému právu.

Ale nejen to. Selské právo tam se nevztahovalo na statkáře, na tak zvané "Rittergutsbesitzer", poněvadž ti tam jako u nás se nepočítají k selskému stavu. Když ale nahlédli ti statkáři tamnější, že to prospívá selskému stavu, přihlásili se sami a podrobili své statky selskému právu.

Podle toho je viděti, že přece na tom něco dobrého musí býti, když se i takový stav, ku kterému se dříve zákon ten nevztahoval, jemu dobrovolně podrobuje.

Ba i u nás jeví se taková s aha po uspořádání našich selských záležitostí; na sněmu korutanském, a jak známo, i na sněmu tyrolském se pracuje o vypracování takovéhoto "Höferechtu"; na sněmu dolnorakouském byly podány podobné návrhy, a vidíme tedy, pánové, že v rozličných zemích jeví se snahy čelící k tomu, aby byl selský stav zachován.

Já nemám nic jiného k podotknutí, nežli, abych strany v našem sněmu požádal o jich laskavou podporu naší snahy. Já se v této věci obracím nejprve k našim v agrárním ohledu nejbližším pánům velkostatkářům. Já je žádám, aby o tom uvažovali, jak jsem již podotkl, že stav selský oni nutně potřebuji ku své záchraně; já je žádám

o  jich podporu, ne snad z nějakého soucitu k nám, poněvadž politika obyčejně soucitu nezná a my žádnou citovou politiku také neuznáváme, poněvadž víme, že jest planá. Ale já myslím, že politika prospěšnosti je vždy rozhodující a že zde k vůli prospěchu vlastnímu se můžeme nadíti. že i v této věci nalezneme u pánů velkostatkářů podpory.

Co se týká našich stran politických, tedy dnes má převahu u obou národů strana liberální. Já jsem již o tom se zmínil, že to liberalismu obou stran, jak české tak německé pranic, nevadí, když v této věci naší selské budou konservativní, a já bych je o to velice prosil, aby konečně v této věci uvážily vážně, jest-li to ten stav selský skutečně zasluhuje, aby i z jejich strany byl podporován.

Pánové, já myslím, dnes vůči tomu všemu, co vidíte, že snad každý z Vás,i ten, kdo ještě o tom pochyboval, nahlíží, že jest třeba, aby sedlák byl zachován. Ty události posledních dnů - a máte je velice dobře na paměti - vyžadují, aby se konečně pamatovalo, že planými frázemi liberálními nás nenasytíte; my nechceme, abyste neustále nám podával kámen; my chceme, abyste nám podali chleba, kterého se můžeme nasytiti. Já Vám připomenu jen jednu povídku z našeho venkova. Otec rodiny měl ve zvyku, když měly jeho děti hlad, že vzal housle a že jim hrál na ty housle a tím chtěl hladový žaludek jejich ukonejšiti. To se mu několikráte podařilo, ale konečně byl hlad těch dětí tak veliký. Že přemohl všecky ohledy dítek k tátovi a že jednoho krásného jitra, když táta zase chtěl hlad dětí hraním na housle ukonejšiti, děti vzaly tátovi housle, rozbily a rozšlapaly je a tátu vyhodily.

Já Vám, pánové, tento příklad jen proto (Posl. Březnovský: Kdo jest ten táta, to jest stát) uvádím na paměť, abyste byli pamětlivi, abyste v té věci tak urputně na tom svém liberalismu, který Vám při rozřešení národohospodářských otázek škodí, nestáli, abyste nešli tak daleko a nezavrhovali, co zavržení nezasluhuje, když se jedná o zachování stavu tak důležitého, jako jest stav selský. Já Vás varuji, aby se Vám konečně nestalo to, co se stalo tomu tátovi, a tím končím.

V ohledu formálním prosím, aby návrh náš byl přikázán zemědělské komisi. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Heřman Janda žádal za slovo ve formálním ohledu.

Dávám mu slovo.

Poslanec Heřman Janda: Slavný sněme! Především mám čest prohlásiti jménem politických přátel, že budeme hlasovati, aby tento návrh byl přidělen komisi, kteréž ve formálním ohledu dle přaní p. navrhovatele přidělen býti má. Pakliže ale hlasujeme, aby tento návrh přidělen byl komisi, mám za svou povinnost zde již říci, že nikterak nesouhlasíme s vývody, kterými tento návrh odůvodněn byl. (Tak jest!)

Tyto vývody jsou jednak, abych tak řekl, takové, že nejsou s to nás přesvědčiti o správnosti návrhu tohoto a tím méně nás o tom ještě přesvědčují, poněvadž částečně se s ním dělá jakási osobní popularita. (Souhlas. )

My prohlašujeme, co se týká tohoto návrhu, že není pravda, a bylo by to velmi smutné, kdyby bylo bývalo musiIo rolnictvo čekati na pana Alfonsa Šťastného, aby dával návrhy na jeho zachránění. My hlasujeme proto, aby tento návrh

přišel do komise, poněvadž máme pevnou důvěru, že komise z tohoto návrhu, v němž ze všech možných pramenů jsou sebrány náhledy, které jsou jednak dobré, v němž ale jsou také návrhy, které nikterak neodpovídají skutečným poměrům a se kterými také souhlasiti nemůžeme, v němž jsou také návrhy, které kollidují se zákonodárstvím zemským i říšským, učiní teprve něco, co dnes zejména při té stylisaci, která neodpovídá ani dost málo duchu českého jazyka, z něho viděti není.

Z té příčiny hlasujeme pro to, poněvadž očekáváme, že jedině po silném přepracování, po silném sestylisování a skutečně na pravou míru přivedení různých těchto náhledů něco kloudného z ného učiněno býti může. (Tak jest!)

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ku slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Přistoupíme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest formální návrh, aby návrh, který jest na denním pořádku, přikázán byl komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahingeht, dass der in Verhandlung befindliche Antrag der Landeskulturkommission zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem An trage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest volba jednoho člena komise školské celým sněmem.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die Wahl eines Mitgliedes der Schulkommission durch den ganzen Landtag.

Žádám pány verifikátory, aby ráčili předstoupiti.

Ich bitte die Herren Verifikatoren vorzutreten.

Žádám pány verifikátory, aby ráčili sbírati lístky.

Ich ersuche die Herren Verifikatoren, die Stimmzettel einzusammeln.

Es handelt sich um die Wahl eines Mitgliedes der Schulkommission.

Jedná se o volbu jednoho člena komise školské.

(Die Verifikatoren sammeln die Stimmzettel ein. Verifikátoři sbírají lístky hlasovací. ) Odevzdávání lístků jest ukončeno.

Die Stimmgebung ist geschlossen.

Nyní přikročíme k volbě jednoho člena komise pro záležitosti zemědělské.

Nunmehr schreiten wir zur Wahl eines Mitgliedes der Landeskulturkommission.

Žádám pány verifikátory, aby ráčili sbírati lístky.

Ich ersuche die Herren Verisikatoren. die Stimmzettel einzusammeln.

(Verifikátoři sbírají lístky hlasovací.

Die Verifikatoren sammeln die Stimmzettel ein. )

Odevzdání lístcků jest ukončeno.

Die Stimmgebung ist geschlossen.

Wir übergehen nunmehr zu der Wahl eines Mitgliedes in die Eommission für den Antrag des Dr. Sechlesinger.

Přistoupíme k volbě jednoho člena komise pro návrh p. posl. dra. Sohlesingra,

Ich ersuche die Herreu Veristkatoren, die Stimmen einzusammeln.

Žádám pány verifikátory, aby ráčili sbírati lístky.

(Verifikátoři sbírají lístky hlasovací. Die Verifikatoren sammeln die Stimmgettet ein. )

Ich werde die Herren Verisikatoreu ersuchen, nach der Sitzung das Serntinium vorzunehmen.

Zádám pany verifikátory, by ráčili předsevzíti skrutinium po sezeni.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy konse rozpočtové o zprávě výboru zemského o stavu pokračovacích škol průmyslových, kupeckých a jiných v roce 1896 a o rozdělení dotace 80. 000 zl. ku podporování těchto škol slavným sněmem povolené.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der

93udget-Commission über den Bericht des Landesausschusses über den Stand der gerblichen, kaufmännischen und sonstigen Fortbildungsschulen im Jahre 1896 nnd über die Verkeilung der zur Unterstützung dieser Schulen vom hohen Landtage bewilligten Dotation von 80. 000 fl.

Zpravodajem jest p. poslanec Němec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Němec. Slavný sněme! Maje čest podávati slav. zněmu zprávu jménem komise rozpočtové o zprávě zemského výboru č. sněm. 66 o stavu pokračovacích škol v království Českém v roce 1896 a o užití dotace 80. 000 zl. slav. sněmem na školy ty povolené, jež slav. sněmem komisi rozpočtové k posouzení a ku podání návrhu odkázána byla, musím především konstatovati, že komise rozpočtová zpráva tuto s nejúplnějším uspokojením na vědomí vzala. Zemský výbor, jak v každém ohledu důkladná zpráva o tom svědčí, nejen že vyhověl všem přáním na slav. sněmu projeveným, snesl i všechna dáta, jež se školstvím pokračovacím ve spojení se nalézají a vylíčil veškeré poměry škol řemeslnických, kupeckých a jiných jak po stránce finanční tak také po stránce prospěchu ve školách těch docíleného.

Tabulky ke zprávě zemského výboru připojené podávají nám jasný obraz o rozdělení dotace slav. sněmem povolené a o příspěvcích jiných činitelů, jako státu, obchodních a živnostenských komor atd., dále o počtu žactva na jednotlivých školách, dále o zaměstnání, prospěchu jejich a kvalifikaci učitelů.

Hospodářskému stavu škol těch věnoval zemský výbor zvláště svou pozornosť a snahu, aby hospodářství na zdravý základ bylo položeno, a k tomu cíli vypracoval instrukci pro zástupce zemského výboru ve školních výborech škol pokračovacích a do této pak vhodná ustanovení vložil.

Rozpočtová komise uvažujíc o hospodářských potřebách škol těchto, dalat opětně vývaz touze, aby hospodářství oto zákonem zemským bylo upraveno.

Zemský výbor podávaje správu o užití dotace slavným sněmem povolené dospěl k náhledu, že by se na příště neměly udělovat subvence zemské tem školám, jež vybírají školné. Výjimku mají činiti na ten čas pokračovací školy v král. hlavním městě pro zvláštní povahu svoji, jsou to buď pokračovací školy dívčí s vyučováním denním nebo odborné, které na ten čas vybírání školného postrádati nemohou.

Slavný sněme! Zpráva výboru zemského, jakož i zpráva komise rozpočtové nalézá se v rukou pp. poslanců. Mám za to, že není třeba, abych vše, co ve správách těch jest obsaženo opakoval, obmezím se po malém výkladu na konečné návrhy, jež jménem komise rozpočtové za čest činiti si pokladám.

Komise rozpočtová činí následující návrhy:

I.   Zpráva zemského výboru, č. tisku VII. sněm. 66. o stavu pokračovacích škol průmyslových, kupeckých a jiných v roce 1896 a o výši dotace 80. 000 zl. ku podporování škol těchto sl. sněmem povolené béře se s nejúplnějším uspokojením na vědomí.

II.     Na podporování pokračovacích škol průmyslových, kupeckých a pod. v království Českém mimo Prahu v roce 1896-1897 povoluje se 70. 000 zl., na podporování škol téhož druhu v král. hlav. městě Praze, které již v r. 1896 trvaly,12. 200 zl.

III. K účelům pod č. 1. uvedeným prodlužuje se platnosť nerozděleného zbytku dotace 80. 000 zl. na podporu školství pokračovacího pro rok 1896. povolené v sumě 4210 zl. do konce měsíce března r. 1898

IV.   Z prostředků zemských nebudtež počínaje školním rokem 1897-1898 podporovány pokračovací školy spojené s jinými učilišti, jako školami řemeslnickými, odbornými, obchodními, jimž dostává se zvláštních samostatných subvencí zemských; rovněž pokračovací školy průmyslové, kupecké a pro dívky, na kterých se vybírá školné.

V.   Z ustanovení pod č. IV. uvedeného vyjmuty jsou na ten čas pokračovací školy v kr. hl. městě Praze.

Rozpočtová komise, činíc usnesení, jež sl. sněmu ku schváleni předkládá, pojednala též o petici čís. 193. slav. městskou radou král. hlav. města Prahy podané a usnesla se o následovní resoluci, jejíž přijetí sl. sněmu doporučuje.

Slavný sněme, račiž se usnésti: I. Petice číslo 193. sl. městskou radou kr. hl. města Prahy podaná, kterou žádá se zvýšení aneb aspoň ponechání subvence městské průmyslové pokračovací škole dívčí v Praze v obnosu 1200 zl. pro školní rok 1897., doporučuje se zemskému výboru, aby při rozdělování dotace sl. sněmem na pokračovací školy pro r. 1897, povolené na ni zvláštní zřetel vzal a pokud možno příznivě ji vyřídil.

Usnesením tímto vyřizuje se zároveň petice číslo 719. Ženského výrobního spolku v Praze.

Die Budgetcommission stellt folgende Antrage:

I.   Der Bericht des Landesausschusses Druck VII Ldtg. 66 über den Stand der gewerblichen, kaufmannischen und sonstigen Fortbildungsschulen im J. 1896 und über die Vertheilung der zur Unterstützung dieser Schulen vom hohen Landtage bewilligten Dotation von 80. 000 fl. wird mit vollster Befriedigung zur Kenntnis genommen.

II.    Zur Unterstützung der im Königreiche Böhmen, mit Ausnahme von Prag. bestehenden gewerblichen, kaufmännischen und sonstigen Fortbildungsschulen im Schuljahre 1896-1897 Wird der Betrag von 70. 000 fl. und zur Unterstützung von im Jahre 1896 schon bestehenden Schulen derselben Kategorie in der königl. Hauptstadt Prag der Betrag von 12. 200 fl. bewilligt.

III Zu dem sub 1 bezeichneten Zwecke Wird die Verwendbarkeit des unvertheilten Restbetrages per 4210 fl. von der zur Unterstützung der Fortbildungsschulen für das Jahr 1896 bewilligten Dotation per 80. 000 fl. bis Ende März 1898 verlängert.

IV. Solche Fortbildungsschulen, welche mit anderen, im Bezüge besonderer selbständiger Landessubvention stehenden Lehranstalten, als Handwerker-, Fach, Handelsschulen verbunden sind, desgleichen gewerbliche, kaufmannische und Fortbildungsschulen für Mädchen, an denen Schulgelder eingehoben werden, sind mit dem Schuljahre 1897-1898 angefangen mit Subventionen aus Landesmitteln nicht zu betheilen.