poslanec Hevera návrh, aby se kompetence ve příčině tohoto ustanovení změnila tak, aby na příště záležitosti tyto před sněm se nepřiváděly.

A při tom bylo výslovně - já opakuji to - vyznačeno v předloze, která byla učiněna o tom slavnému sněmu, že jedná se tu jenom o změnu kompetence a o nic jiného.

Nuže, návrh ten dospěl až k jednání v komisi a v komisi pojednou bylo vynecháno z původního textu zákona slovíčko: "účastníků", aniž by bylo lze ve zprávě komise, v protokolu komise, ve stenografickém protokolu sněmovním nějakého důvodu pro to nalézti.

A právě z toho, že bylo toto slůvko vypuštěno ze zákona z roku 1881, vyvozuje zemský výbor důvod pro to, že nemají více účastníci míti žádného nároku na to, aby se jim částka, kterou věnují k účelu, na nějž mají vedle toho ještě přispívati, k dobrému připočetla.

Tedy podle tohoto vývoje jest po mém mínění nepopíratelno, že nelze tu vykládati věc tak, že, když podle předpisu zákona z roku 1881 stane se nějaké věnování peněžního kontribučanského fondu k účelům veřejným, nemají míti účastníci žádných zvláštních výhod z toho.

Byla by to křivda, která by se na jejich vlastnictví páchala.

Neboli jest známo, že peněžní kontribučenské fondy vznikly z přeplatků, které poplatníci činili za tím účelem, aby v dobách, kdy nastane jim nedostatek, že nemohou daně sehnati, byl zde nějaký fond, který by jim při placení těchto vypomáhal.

Jest tedy nepochybno, že tyto fondy vzrostly z prostředků poplatníků, respek. poplatných věcí - a že k těmto věcem a osobám dosud jsou připoutány.

Také užitků z těchto peněžních kontribučenských fondů lze ovšem k účelům obecně prospěšným, ale spolu k dobru účastníků užívati, tak že, jesliže se užitků tohoto fondu na př. užilo na uhrazení částečného nákladu potřeb školních, částka, která tímto způsobem do školního fondu jde, se súčtuje na prospěch těch, kterým užitek tento náleží.

Z toho tedy mají účastníci tento prospěch.

Ale jakmile by se věnovalo toto jmění beze vší náhrady na prospěch nějakého účelu, k němuž poplatnici ještě vedle toho jako poplatnici musí přispívati, bylo by to naprosté věnování, z něhož nemají účastníci žádného zvláštního prospěchu.

A z druhé strany, velectění pánové, když by učinil zemský výbor takový návrh na upravení této věci, že by napříště počítalo se to, co se věnuje k účelům obecně prospěšným ze jmění kontribučenského fondu, ve prospěch účastníků, bude míti předce veřejnost z toho prospěch ten, že tyto účely jednak budou splněny, jednak že ti, kteří nejsou účastníky fondu, budou spolu užívati výhod, jehož účely tyto poskytují.

Připomenul jsem již, že mnohé školy a mnohé silnice se nestaví proto, poněvadž zemský výbor jinak rozhoduje.

Tím netrpí jedině účastníci peněžního kontribučenského fondu, ale také ostatní občané v obci.

Vysvítá to z toho, že, když účastníci fondu přičiní se věnováním, aby takový účel veřejný v obci byl opatřen, mají také ostatní poplatníci a s těmito všichni ostatní občané v obci prospěch. - (Tak jest! Výborně!)

Tedy jest z toho, velectění pánové, patrno, že se zde dá velmi dobře právo účastníků k tomuto jmění s prospěchem veřejným spojiti a doporučoval bych zemskému výboru, aby s tohoto stanoviska k této otázce přihlížel.

Mně by ovšem bylo milejším bývalo, kdyby komise sama byla se do meritorní stránky této věci pustila, poněvadž podle mého náhledu není k tomu, aby byla dobře rozřešena, žádného šetření více třeba a jest to prostě otázka positivní, která se ne nesnadno dá rozřešiti.

Ale, když již šetření toto bude, tedy bych si upozorniti dovolil zemský výbor, aby přihlédnul také k tomu, jak se nyní těchto fondů užívá a aby uvážil, zda nebylo by lze jich užíti lépe.

Pokud mně jsou poměry známy, vím, že mnohé obce obcházejí zákaz rozdělování kmenového jmění peněžního, kontribu čenského, tím, že rozděluji toto jmění mezi účastníky podle výše jejich podíiů, že poskytují jim tyto podíly jako půjčky a všecko to že se pak vede v evidenci; fond jest na papíře a nikdo nepocituje jeho prospěchu, poněvadž žádného fondu není.

Jest to jmění na dobro rozdělené, neužitečné.

Kdyby měly takové poměry ve větší míře u nás panovati, bylo by záhodno a s větším prospěchem, kdyby se raději umožnilo věnování těchto fondů k účelům obecně prospěšným za podmínek mnou právě připomenutých.

Jiná otázka jest - a tato je méně snadná - zdali by nebylo záhodno, aby, kde jsou tyto peněžné fondy, užilo se jich na rozmnoženi základního jmění našich okresních hospodářských záložen. Jest pravda, že účastníci peněž, kontrib. fondů jsou jiné osoby právní, nežli jsou při záložnách hospodářských, ale tento rozdíl není velký; spočívá v tom, že tu a tam také živnostníci a dominikalisté, kteří před rokem 1848 zeměpanskou daň platili, jsou účastníky peněžního kontrib. fondu, kdežto při hospodářských záložnách jsou to jen držitelé rustikálních pozemků, ale, vyjímaje tuto odchylku, může se říci, že titéž účastníci, kterým náleží peněžní kontribučenský fond, jsou také účastníky okresních hospodářských záložen. Tak nepatrný rozdíl mezi právní povahou osob, které vyskytují se při kontrib. fondech a záložnách, ] nemůže proto býti překážkou, aby se zákonem vyslovilo, že fondů kontribučenských má býti užito rozmnožení základního jmění okresních hospodářských záložen.

Tyto záložny, jak vidíme ze zprávy nám předložené, působí velmi zdárně a těší se v mnohém ohledu i značnému rozkvětu. Opatření takové by dále stupňovalo tento jejich zdárný vývoj. Těch několik milionů - tuším snad 7-8 milionů zlatých - na ně páčí se veškeré jmění peněžních kontribučenských fondů v království českém, přispělo by k tomu valnou měrou a vedle toho došly by tyto fondy daleko lepšího zužitkování, nežli se děje posud.

Účelem mých slov jest, abych doporučil zemskému výboru, aby se žádostmi okresních výborů a vůbec touto věcí důkladněji obíral, než se dělo posud, a neobmezil se jenom na stránku formální, nýbrž také v úvahu vzal, kterak by bylo lze peněžních fondů kontribučenských užíti s větším prospěchem než se dějí posud. A tím končím. (Výborně! - Potlesk. )

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert: Zum Worte hat sich der Herr Landesangschusbeisitzer Dr. Škarda gemeldet.

K slovu přihlásil se p. přísedící z. v. dr. Škarda.

Dávám mu slovo.

Poslanec přísedící zemského výboru, dr. Škarda: Slavný sněme! Pan kollega Schwarz způsobem stručným avšak pronikavým vyznačil zde krátce vývoj zákonodárství našeho o peněžních fondech kontribučenských a poukázal při tom na to, že se mu zdá, že prakse, kterak zemský výbor počíná si při výkladu zákona zemského z r. 1881., neodpovídá duchu zákona dřívějšího a že také neodpovídá vzrůstu těchto peněžních kontribučenských fondů.

Já, ježto mám čest tento referát v zemském výboru zastupovati, poukazuji na to, že není o tom pochybnosti, že text zemského zákona z r. 1881 jiný výklad, než jak jest u zemského výboru obvyklý, nepřipouští, což připustil sám p. kollega Schwarz, kterýž pravil, že v onom zákoně ono slovo, které v původním zákoně z roku 1864 bylo obsaženo, to jest, že lze užíti kontribučenských fondů, totiž jich užitků, ku všeobecně prospěšným účelům účastníků, v tomto zákoně z r. 1881 obsaženo není. Já rád pro svou osobu přiznávám, že ony poznámky, které zde pan poslanec Schwarz učinil, zasluhují důkladné úvahy.

Zemský výbor skutečně již dříve, než návrh v té příčině byl učiněn a než zejména, znám mu byl výsledek různých petic v té příčině podaných, zahájil obšírné šetření skrze okresní výbory, kterým chtěl zjistiti, jaký jest nyní stav kontribučenských fondů peněžních, a jak by s nimi mělo býti naloženo. Skutečně také tanula mně na mysli v této věci ta cesta, kterou kollega Schwarz naznačil, zdali by nebylo lze použíti těchto fondů,

pokud zbývají, k tomu účelu, aby byly spojeny s kmenovým jměním okresních hospodářských záložen.

Šetření to mělo resultát ten, - neboť jsme shledali, že mnohé fondy, které na papíře existovaly, více neexistují, - že bez povolení zemského výboru v souhlase s místodržitelstvím, jak podle zákona jest to nutno, jich bylo užito k účelům jiným, a nyní teprve na základě šetření předkládaly jednotlivé okresní výbory žádosti účastníků těch fondů, aby se dostalo dodatečného schválení k tomuto použití.

Já mohu jménem zemského výboru na to poukázati, že zemský výbor touto otázkou se zabýval a že, jakmile šetření bude skončeno, bedlivě věci této si povšimne a bude klásti velikou váhu na to, jak tyto kontribučenské fondy vznikly, jak ze začátku byly upraveny naším zemským zákonodárstvím.

Tomu vyhovuje návrh, který učinil p. zpravodaj dr. Žalud jménem komise pro obecní a okresní záležitosti, a mohu jenom návrh ten vřele podporovati.

Oberstlandmarschall-Stellvertreter Lippert Verlangt noch Jemand das Wort?

Žádá ještě někdo za slovo ? Jelikož tomu tak není, dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj dr. Žalud: Slavný sněme! Nebyl učiněn návrh odchylný od návrhu, který jsem jménem komise pro obecní a okresní záležitosti přednesl.

Způsobem důkladným, kterým věc tady byla projednávána, vyšlo jen to na jevo, že, ačkoliv věc ta by se mohla se stanoviska právnického rozhodnouti bez dalšího průtahu, přece jenom jest možná cesta taková, která by snad byla výhodnější v konečném vývoji záležitosti peněžních fondů kontribučenských.

Sám ctěný pan koll. Schwarz na to poukázal, že snad bude záhodno, když zemský výbor se bude zabývati šetřením tím, aby zkoumal, nedá-li se užíti fondů těchto jako základu pro hospodářské záložny okresní.

Z toho vysvítá, že návrh, který komise učinila jest docela účelný, a konsta-

tuji s potěšením, že i v náhledech, které tento návrh odůvodňují, se úplně shoduji s panem kollegou Schwarzem i vysoce ctěným p. kol. Škardou, zástupcem zemského výboru.

Odporučuji tedy návrh k přijetí.

Náměstek nejv. maršálka zemského Lippert: Přikročíme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest návrh pana zpravodaje.

Gegenstand der Abstimmung ist der Antrag des Herrn Berichterstatters.

Prosím pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, aby zdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět jest druhé čtení zprávy komise pro stavební řád o zprávě zemského výboru ohledně příprav ku změně stavebního řádu ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Commission für die Bauordnung über den Bericht des Landesausschusses, betreffend die Vorarbeiten behufs Abänderung der Bauordnung vom 10. April 1886 L. G -Bl. 40.

Zpravodajem jest pan posl. Materna.

Herr Abg. Materna ist Berichterstatter. Ich ertheile ihm das Wort.

Dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Materna: Slavný sněme! Poněvadž jak zpráva zemského výboru o přípravách ku změně stavebního řádu ze dne 10. dubna 1886 čís. 40, tak i zpráva sněmovní komise pro stavební řád o této zprávě zemského výboru vyšla tiskem a rozdána byla a sice čís. tisku XIV. a CVIII, stačilo by při věci méně důležité a menšího dosahu, kdybych jen k tomuto faktu poukázal a kdybych jako zpravodaj komise toliko přečetl konečné návrhy komise té.

Mám však za to, že přípravy zemského výboru ku změně zákona tak důležitého, jakým jest stavební rád pro královské hlavní město Prahu, toho dojista zaslouží, aby slavný snem byl upozorněn na tyto zprávy tištěné v tom množství návrhů rozdávaných a sice aspoň v hlavních rysech.

Zákon stavební jest zákonem dalekosáhlým již z té příčiny, že jest ve velké míře obmezením soukromého vlastnictví na prospěch zájmů veřejných.

Vedle toho však pro budoucnost, vytváření se a rozkvět každého města jest stavební řád otázkou přímo životní a jednou z nejdůležitějších.

Každému, kdo jenom třeba zcela nepatrně v této věci se zabývá literaturou, známo jest, Že za posledních 25 let povstalo mnoho vzácných děl v této příčině a že bylo podniknuto mnoho nákladných, někde šťastných a někde nešťastných pokusů o to, aby bylo provedeno to, co jest společným cílem všech správ velkých měst, hlavních měst zemí a států, totiž dosažení náležité úpravy města na základě přiměřeného stavebního řádu a sice vzhledem k těmto požadavkům základním: zdravotním, zjednáni přiměřených bytů všem třídám obyvatelstva, ohledům kommunikačním a konečně za účelem krásného vzezření města.

Také Praze dostalo se před nedávném, v roce 1886, nového stavebního řádu, bohužel ale ne takového, jakéhož potřebovala právě v době svého největšího rozvoje, rozšíření a obrození - stavebního řádu, který způsobil mnoho zla, jež nijak není vyváženo jeho některými přednostmi. Závady vznikající následkem platnosti nynějšího zákona vycítěny brzo a proto v krátkém čase po vydání jeho začalo se s podáváním návrhů na změnu jednotlivých jeho odstavců, kterážto činnost v posledních 5 letech se rozmohla k podání návrhu celého nového zákona.

Ve zprávě zemského výboru č. tisku XIV. vylíčen jest nenáhlý vývin věci velice podrobně a snešen zde s nevšední pílí materiál způsobem nanejvýš instruktivním a proto nemohla tato zpráva jinak vyzníti nežli návrhem, aby na místě opravy nynějšího stavebního řádu vydán byl zákon zcela nový, zbudovaný na základech moderních, rozvoji Prahy co možná nejlépe vyhovujících, k brzkému sloučení král. hlavního města našeho s městy a obcemi sousedními hledících a toho na zřeteli majících, by dalšími úpravami a novými stavbami nebyl na dobro a k velké škodě zničen věkopamátný a proslule krásný ráz našeho hlavního města.

Sněmovní výbor pro opravu stavebního řádu pilně uvažoval o zásadách, jež jsou vytčeny ve zprávě zemského výboru, a uznávaje, že takovým způsobem lze dosíci žádoucí nápravy, doporučuje sl. sněmu zprávu zemského výboru a činí tento návrh, kterým zakončena jest zpráva zemského výboru ze dne 5. února 1897 č. 108.

Slavný sněme! Račiž zprávu zemského výboru ze dne 22. prosince 1896 č. 90. sněm. tisk. XIV. vzíti na vědomí a sice s výrazem plného uznání činnosti v té příčině podniknuté. Zároveň budiž uloženo zemskému výboru v pracích započatých se všemožným urychlením pokračovati tak, aby v době nejbližší vypracoval určitou předlohu nového zákona jako podklad jednání pro odbornou anketu ve smyslu usnešení sněmovního ze dne 16. února roku 1895 a po slyšení této pak již příštímu zasedání sněmu království Českého předložiti návrh nového zákona stavebního pro královské hlavní město Prahu a okolí.

Landtagssekretär Höhm (liest):

Die Landtagskommission für die Bouordnung erlaubt sich den Antrag zu stellen:

Der hohe Landtag wolle den Bericht des Landesausschusses vom 22. Dezember 1896 Nr. 90 Ldtg., Druck XIV mit dem Ausdrucke der vollen Anerkennung der diesbezüglichen Thätigkeit zur Kenntnis nehmen. Zugleich wird der Landesausschuss aufgefordert, die in Angriff genommenen Arbeiten mit möglichster Beschleunigung fortzusetzen, in der nächsten Zeit einen bestimmten Gesetzentwurf als Grundlage der Berathungen für die im Sinne des Landtagsbeschlusses vom 16. Feber 1895 einzusetzenden Enquete auszuarbeiten und nach Einvernehmung derselben bereits in der nächsten Session des Landtages des Königreiches Böhmen den Entwurf einer Bauordnung für die königl. Hauptstadt Prag und Umgebung vorzulegen.

Oberstlandmarchallstellvertreter Lippert: Wünscht Jemand das Wort?

Přeje si někdo slova?

Jelikož tomu tak není, přikročíme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Ich bitte die Herren, welche dafür find, die Hand zu erheben.

Prosím pány, kteří souhlasí, ať vyzdvihnou ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro stavební řád o petici "Israelitského pohřebního bratrstva v Praze" v příčině neztenčeného zachování území starého židovského hřbitova v Praze.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Commission für die Bauordnung über die Petition der " Israelitischen Beerdigungsbrüderschaft in Prag" in Angelegenheit des ungeschmälerten Bestandes des alten israelitischen Friedhofes in Prag.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec Materna: Slavný sněme ! Dle schváleného assanačního plánu zřízena býti má asi v místech nynější Sanytrové ulice třída nová 20 m široká, která by probíhajíc rovnoběžně s budoucím nábřežím značnou čásť světoznámého starého hřbitova židovského zabrala a tak způsobem rušivým se dotknula této historické zvláštnosti Josefova.

"Israelitské bratrstvo pohřební" jakožto vlastník starého židovského hřbitova činilo námitky již proti schválení a také i po schválení plánu, jak v petici samé uvedeno a sice vedle § 3, a § 4. assanačního zákona, prosíc, aby navržená komunikace přeložena byla více směrem západním, čili dle možnosti na obvod Starého židovského hřbitova.

Když ale uvedeným žádostem vyhověno nebylo, podána konečně petice z 22. prosince 1896 slavnému sněmu království Českého.  

Důvody v petici obsažené jsou pak zejména tyto:

1. náboženská úcta, porušování citů náboženských a konečně i nešetření ochrany, kteráž vyznání židovskému podle zákonů jest zaručena; 

2.   uvádí se, že starý židovský hřbitov jest jednou z nejvíce vynikajících historických a krajinných znamenitostí pražských, navštěvovanou a obdivovanou rok co rok mnoha tisíci cizinců;

3.   se tvrdí, že se navržené rozdělení Starého židovského hřbitova má státi beze vší nutnosti.

4.   Dalším důvodem býti mohlo dále získání patřičné hloubky stavební skupině, která by tak byla zřízena mezi novou třídou nábřežní a zregulovanou ulicí Sanytrovou.

5.   Vzpomíná se i toho, že ponechání takové souvislé a co možná veliké volné prostory, která vlastně sadem zůstane, z ohledů zdravotních může jenom prospěti nové čtvrti assanační,

6.   a konečně položen důraz také i na to, že též z ohledů na všemožné zachování starobylého rázu král. hlav. města Prahy, měl by tento starý židovský hřbitov zůstati úplně netknutým.

K důvodům těmto sluší podotknouti po dobrém zdání komise pro stavební řád:

1.   Důvod šetření náboženských citů jest a musí býti mezi vzdělanci také důvodem, ale rozhodujícím nemůže býti proto, že bylo v Praze také zrušeno mnoho hřbitovů, ba i kostelů křesťanských, při čemž se musely city náboženské podrobiti účelům zdravotním, komunikačním a jiným požadavkům a nutnostem různých dob v rozvoji našeho královského hlavního města.

2.   Důvod ten, že je starý židovský I hřbitov jednou z nejvíce lákajících a navštěvovaných zvláštností a památek Pražských, je správný, avšak budiž při tom dovoleno vzpomenouti, že o skutečné i historické ceně a původnosti jeho, zejména v části, která má býti regulací dotknuta, bylo již mezi povolanými odborníky proneseno dosti sporných náhledů.

3.   Důvod třetí jest skutečně důvodem nejzávažnějším a nelze popříti, že zabrání oné části hřbitova z ohledů komunikačních, ač by mělo také svoje výhody, naprostou nutností není.

4.   Také náležité upravení stavební skupiny při nábřeží, kteráž pro stavbu c. k. akademického gimnasia vyhlédnuta a snad již zakoupena byla, dalo by se za daných poměrů snad jistě beze zvláštních technických obtíži provésti při všemožném ušetření dosavadních hranic starého židovského hřbitova.

5.   Z ohledů zdravotních ponechání takového sadu možno jen doporučiti, zvláště když by také po zevnějšku náležitě upraven byl

Dále by se muselo také přiměřeným způsobem opatřiti důkladné odvodnění této plochy, která po provedené úpravě okolí mnohem níže položenou zůstane.

6.   Důvod šestý, totiž snaha nejenom veřejnosti naší vůbec, ale i slavného sboru obecních starších, aby šetřeno bylo budoucně při úpravách královského hlavního města Prahy také starobylého rázu jeho, jest bodem velice platným a jistě jedním z těch, které se přimlouvají za příznivé konečné vyřízení této petice.

Jest známo, že slavná rada městská královského hlavního města Prahy povolila a ustavila za účelem podání přesných návrhů v této příčině zvláštní komisi odborníků, "Stálou uměleckou komisi" a že jednou z předních a prvních úloh této komise jest navržení potřebných změn v přijatém asanačním plánu.

Již tento fakt sám, vedle toho i ta okolnosť, že veleslavný zemský výbor království Českého nejenom v některých konkrétních případech z nejnovější doby, nýbrž i ve zprávě své ze dne 22. prosince 1896 a o přípravných pracích ku změně stavebního řádu pro královské hlavní město Prahu (tisk XIV. čís. 90 sněm. strana 5. odst. 5. ) zaujal k akci pro zachování starobylého rázu královského hlavního města Prahy stanovisko dojista příznivé, přimlouvají se za tento návrh:

Slavný sněme, račiž se na tom usnésti, aby petice "Israelitského pohřebního bratrstva" v Praze, čís. pet. 37. r. 1896. přikázaná byla zemskému výboru království Českého k úřednímu sdělení slavné radě městské královského hlavního města Prahy s vyzváním, by uvážena byla a pojata pak mezi ony změny asanačního plánu, jež souborně předložiti hodlá obec Pražská k dalšímu postupu řízení.

Landtagsaktuar Dr. Šafařovič liest: Der hohe Landtag wolle beschließen, dass die Petition der "Israelitischen Beerdigungsbrüderschaft" in Prag Nr. Pet. 37 ai 1896 dem Landesausschuße des Königreiches Böhmen behufs amtlicher Mittheilung derselben an den Stadtrath der kgl. Hauptstadt Prag zugewiesen werde, welcher aufzufordern ist, diese Petition in Erwägung zu ziehen und sodann unter jene Abänderungen des Assanirungsplanes aufzunehmen, welche die Stadtgemeinde Prag im Laufe der weiteren Amtshandlung cumulativ vorzulegen beabsichtigt.

Oberstlandmarschall-Stellvertreter Lippert: Der H. Abg. Scharf hat das Wort.

Pan poslanec Scharf má slovo.

Posl. Scharf. Nehodlám snad nikterak mluviti proti návrhům, které veleváženým p. zpravodajem v této záležitosti byly učiněny.

Podle dosavadního stavu zákonodárství nepřísluší bez toho slavnému sněmu přímá ingerence na záležitosti podobného rázu a nemohl tedy také pan zpravodaj též jménem komise ničeho jiného učiniti, než navrhnouti to, co se stalo.

Avšak věda dobře, že v otázce samé, pokud merita té věci se týče, mínění dosti valně se rozcházejí a že zejména rozdílná jsou mínění, pokud se týká nezkráceného zachování starobylého hřbitova, vycházím z toho náhledu, že každý přítel zachování této památky musí sobě přáti, aby návrh i usnesení sl. sněmu opíraly se o co možná největší počet důvodů, kdežto by zajisté, kdyby mínění se nerozcházela, stačil by úplně důvod jeden, který odporučuje nezkrácené zachování hřbitova.

A z příčiny té dovoluji si k jedné části celé zprávy se obrátiti, k odůvodnění, a to k některým důvodům, ve kterých stojím částečně na stanovisku jiném, nežli velevážený pan zpravodaj, jemuž zajisté nelze upříti velikou zásluhu zvláště po stránce jedné, po té totiž, že nejen v obecenstvu, nýbrž také zde v zákonodárném sboru přicházejí do proudu snahy po zákonném zaručení zachování starobylého rázu naší královské Prahy.

Po mém skromném úsudku důvod, který uvedl pan zpravodaj ve příčine prvního důvodu, v petici pohřebního bratrstva uvedeného, nezakládá se úplně na správnosti. Já uznávám pInou měrou, že pieta musí se tu a tam podrobiti zájmům veřejným, ale pan zpravodaj sám stojí na tom stanovisku, že pieta musí ustoupiti jenom tenkráte, stojí-li naproti ní daleko sáhlejší důležitější zájmy veřejné. Jakmile tedy takových zájmů veřejných, a zájmem veřejným zajisté byla by otázka zdravotnictví, po případě otázka komunikační, - jakmile takových důvodů není, pak, jak pan zpravodaj sám uznává, mají místo ohledy na pietu.

Než porovnání se hřbitovy, které byly zrušeny v Praze, zde tuším není úplně správné, neboť zde nejedná se o hřbitov, na kterém by se pohřbívalo, nýbrž o hřbitov, na který se po celá staletí nedováží žádná mrtvola, a ve kterém ti nebožtici tam odpočívající dávno proměnili se v prach a který tedy z této stránky veřejné zdravotnictví neohrožuje. Naopak. Sám p. zpravodaj poukázal k jedné stránce, ze které jest patrno, že zachování starého hřbitova spíše poslouží stránce zdravotní jakožto zachování velikého, krásného sadu, velikého to reser voiru, který zásoboval dosud tuto zanedbanou část a který zásobovati bude i nově zřízenou Část svěžím, zdravým vzduchem. Zde nijakého veřejného zájmu, pro který by nebylo lzs hleděti k důvodům piety, není, následkem toho podle samých slov p. zpravodaje tento důvod závažný a citový nastupuje úplně ve svou platnost a bylo by, tuším, záhodno, aby se k němu přihlíželo.

Druhý důvod, ve kterém částečně rozcházím se s velect. p. zpravodajem, jest důvod historický. Možná, že ta neb ona část hřbitova a zvláště čásť, ležící při Sanytrové ulici, nechová v sobě snad památných náhrobků, ale, slavný sněme, s historickou cenou tohoto hřbitova má se to tak, jako s historickou cenou starých památek vůbec.

Věc má se asi jako s cenným obrazem. Uřízněte nebo utrněte jeden kouseku z cenného obrazu, a obraz ten celé ceny pozbývá.

Starý židovský hřbitov, jak po stránce estetické, tak i co do stránky historické,

působí a má cenu ve své nerušené, nezkrácené jednotnosti.

Jakmile by zbaven byl této nezkrácené jednotnosti odloučením třeba jen malé části, porušen jest již ten právě v té jednotnosti a v celkovém dojmu spočívající ráz a porušena také částečně historická jeho cena.

Já bych se také přimlouval zde, aby i z důvodů historických, aniž bychom se pouštěli snad do rozboru specielně historické ceny té které pídě půdy, bylo odporučeno, po případě přihlíženo k petitu, který zde byl předložen. Ale zdá se mi, slavný sněme, že by bylo záhodno, by se přihlíželo k důvodn novému, modernějšímu.

Vycházím z toho náhledu, že obec Pražská nedomáhala se asanace, po případě, k ní čelící expropriace k tomu konci, aby na místě nezdravé části vystavěna byla nějaká nová čásť kasárnická, nýbrž že sama Pražská obec konečně se přidá ke snahám, které nyní bohudíky - a to nemalou částí zásluhou pana zpravodaje se ujímají a že bude přihlížeti k tomu, aby tato nová čásť byla také esteticky ladná a krásná.

Ale bylo mi řečeno - a také panem zpravodajem potvrzeno - že vypracován jest a Pražské obci předložen projekt, který řeší otázku upravení starého hřbitova takovým způsobem, že krásný tento sad s protější Letnou - předpokládaje, že do té doby nebude prokopána Letná - utvoří jeden krásný, ladný celek.

Vzhledem k tomu by sama rada městská jako zástupkyně soukromého podnikatele této expropriace a asanace měla se přidati k těm důvodům, které zde byly předneseny. Doufám, že slavná rada městská, která přece sama nyní sestavila tak zv. uměleckou komisi, bude přihlížeti k dobrým zdáním umělecké této komise a nebude ji pokládati za pouhou jakousi figurínu. Doufám, že slav. rada městská se přidá k tomu závažnému hlasu, který dnes pozvedne, jak jsem přesvědčen, slav. sněm království Českého. Oddávám se naději té tím spíše poněvadž právě nyní na stolci primátorském zasedá muž, který dovede vážiti si volkého významu, jejž do sebe má zachování památek a starobylého rázu pražského. Doufám, že tím