liebt, mich deswegen, weil ich für die Einhebung einer Gebühr zu Gunsten des Landes von der aus Böhmen ins Ausland abgehenden Braun- und Steinkohle eingetreten bin, als einen Gegner der Entwicklung der Industrie in den deutschen Gebieten des westlichen Böhmens hinzustellen und hat er seine Anschauung dahin zusammengefasst, als ob durch die Einhebung einer solchen Gebühr auch die im Jnnland zum Verbrauch gelangende Kohle vertheuert und dadurch der "kleine Mann" geschädigt würde.

Ich stehe nicht auf dem Standpunkte des Antragstellers, H. Abg. Kaftan, dass diese Gebühr auf alle in den im Reichstrathe vertretenen Königreichen und Ländern zum Verbrauche gelangende böhmische Kohle gelegt werde, sondern meine Ansicht geht dahin, dass eine statistische Gebühr von der ins Ausland abgehenden Kohle eingehoben werde.

Damit ist doch gewiss keine Schädigung der inländischen deutschen Bevölkerung verbunden - im Gegentheil, der kleine Mann, der Gewerbetreibende, der Bauer, sie würden uns nur dankbar sein, wenn nur sie aus diese Art und Weise von der derzeitigen Umlagenwirtschaft befreien würden. In meinem Vorschlage liegt keine Schädigung der Industrie und der deutschen Bevölkerung überhaupt, sondern eine finanzielle Erleichterung für diese Bevölkerung. Das müssten wahrhaftig egoistische Bergwerksbesitzer sein, die den Umstand, dass die ins Ausland abgehende Kohle mit einer Gebühr belegt wird, benützen, um dabei auch die inländische Kohle zu vertheuern und ihren ohnedies stattlichen Gewinn noch zu erhöhen.

Dem kleinen Manne in Böhmen würde die Erhebung einer solchen statistischen Gebühr nur Freude bereiten, während der Großindustrielle des Auslandes angesichts der Billigkeit der böhmischen gegenüber der ausländischen Kohle diese Gebühr kaum schmerzlich verspüren und den Bezug schon gar auf keinen Fall einstellen würde.

Wenn Sie, meine verehrten Herren, bedenken, dass nach mir gewordenen statistischen Mittheilungen von Beamten der Ausbruchsstationen und Umschlagplätze jährlich an die 1 1/2 Millionen Waggons böhmischer Kohle ins Ausland gehen, so müssen Sie, wenn Sie in der Sache objektiv urtheilen, was bei dem Vergwerksbesitzer Herr Abg. Perutz gewiss nicht der Fall ist, zugeben, dass die Auferlegung einer statistischen Gebür von je 4 Kronen auf diese 1 1/2 Millionen Waggons böhmischer Kohle jeder

Art gewiss ein bedeutender Nutzen für die Bevölkerung des Landes wäre.

Wenn man jedes ins Ausland gehende 5Kilopostpacket mit einer statistischen Gebür von 2 Kreuzern belegt, kann man dies gewiss um so leichter bei einem Waggon Kohle in der Hohe von 2 Krenen thun.

Dem Herrn Abg. Dr. Zdenko Schücker scheint es heute weniger darum zu thun gewesen zu sein, sich hier für den "kleinen Mann" einzusetzen, als vielmehr die Interessen der Brüxer Kohlenber gwerke zu vertreten.

Zwischen dem kleinen Mann und den Koh lenbaronen ist aber ein großer Unterschied. Wenn man dem kleinen Manne und dem Arbeiter auf diesem Gebiete helfen will, muss man daran gehen, die Bergwerke zu verstaatlichen. Damit würde dann auch der Landwirtschaft ein großer Dienst geleistet sein.

Damit diese Sache eingehender berathen werden kann, bin ich für die Zuweisung des Antrages Kaftan an die Budgetkommission. Bei der mentorischen Behandlung des Antrages können wir dann ja Abänderungsantrage stellen. (Bravo! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Není již nikdo více ku slovu přihlášen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám p. navrhovateli závěrečné slovo.

Posl. inžerýr Kaftan: Slavný sněme! Pan posl. dr. Schücker vytýkal p. poslanci Irovi, že nezná jednacího řádu a že o návrhu, který učinil, nemůže býti hlasováno. Nechci opláceti stejnou mincí, ale debata, která se zde rozvinula, nebyla, jak toho jednací řád vyžaduje, debatou formální, nýbrž meritorní. Vykládáme však jednací řád velice liberálně a proto neučiním v té věci Vám žádných výčitek; musím toliko opraviti tvrzení některých pp. řečníků přede ranou, zejména pp. posl. Perutze a Schückra která, jak se mi zdá, vyplývají hlavně z neznalosti jazyka českého, kterým jsem návrh svůj odůvodňoval.

Bylo tvrzeno p. poslancem Perutzem, že návrh můj jest namířen proti německé národnosti; (Veselost) to jesť úplně nepravda. (Souhlas). Nebyl jsem to já, pánové, ale byli to vaši soukmenovci v Mostu, v Chabařovicích a Teplicích, v šírém obvodu hnědouhelném. Vaši rolníci, kteří se proti dosavadnímu způsobu dolování a drancování co nejprudčeji vyslovovali na svých schůzích r. 1895.

Přečtěte si protokoly těchto schůzí, ony srdcervoucí petice, které byly sněmu podány z Dolního Jiřetína, a které trpce si stěžují na severočeskou společnost uhelní, že krutým způsobem poškozuje pozemky a stavby v dotyčné obce aniž by byla dána majitelům patřičná náhrada. To nebyli Češi, tam bydlí Němci; nesmíte mým slovům podkládati úmysl, že byla proti národnosti německé.

To mně ani nenapadlo. Žijeme zde v tomto království Češi a Němci; nám leží blahobyt jak Čechů tak Němců na srdci, my jsme to dokázali, pánové, a jest na Vás, abyste taktéž učinili. (Výborně !)

Pan kolega Perutz podotkl, proč jsem nenavrhl vybírání zemské dávky také z uhlí kameného?

Dovodil jsem jasně ve své řeči prož jsem tak neučinil.

Poněvadž ve v dolech kamenouhelných téží racionelně a nezavádí se drancování jako v hnědouhelné pánvi království českého.

Ku konci své řeči pravil pan kollega dr. Schücker, že prý zmíněnou dávkou zdraží se uhlí našemu průmyslu ano i našemu drobnému lidu. Nuže, pánové, co se prvního dotýče mám za to, že mně opět neporozuměl.

Nenavrhl jsem dávku ze všeho dobytého uhlí hnědého, nýbrž z toho uhlí, které se nepotřebuje v zemi a z této polovině říše, zvýšení ceny netýká se tedy nijak našeho průmyslu domácího.

Co však týče se "malého muže", pro kterého pan dr. Schücker nyní teprve odkryl své cítíci srdce - škoda že to příliš pozdě učinil, mohu poukázati jej prostě na kartel dolů hnědouhelných, který byl, jak mně sděleno, nedávno uzavřen, a který má za účel zvýšení cen hnědého uhlí o  4 zl. za vagón čili o 4 krejcary za 1  metr. cent! (Slyšte!) Tam se obraťte na onu adresu a žádejte, aby želeno bylo malého muže a nikoliv na nás, již povždy upřímně cítíme s lidem naším. Poněvadž znám jednací řád a poněvadž vím, že není přípustná debata meritorní, jinak mohl bych Vám hned na Vaše výtky správně a přesně meritorně odpověděti, opětuji formální návrh náš, by byl návrh námi podaný přikázán komisi rozpočtové. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování je formální návrh, aby byl návrh pana poslance Kaftana přikázán komisi rozpočtové.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, dass der Antrag des Herrn AbAbgeordneten Johanu Kaftan der Budgetcommission zugewieesen werde.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Přišlí předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Josefa Karlíka a soudruhů v příčině ochrany průmyslu mlynářského a těsně s ním souvisícího zemědělství.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten J. Karlik und Genossen betressend den Schutz des Müllergewerbes und der mit demselben eng verbundenen Landwirthschaft.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. Karlík. Trudný stav našeho zeměďelství ví a našeho mlynářství ukládá nám, abychom v nynější době, před blízkým rakousko-uherským vyrovnáním, co nejpevněji postavili i stanovisko i cíl náš, a tu mám za svou povinnosť vysloviti, že také sněm království Českého má nejen právo, ale také povinnost, určité návrhy vládě ohledně rakousko-uherského vyrovnání učiniti. Slavný sněme! Čině návrh na zavedení vnitrozemské celní čáry mám na mysli ne naprostou rozluku, nýbrž pouhé ochranné clo, jež by vyrovnávalo různosti hospodářských poměrů, a jen v tomto smyslu chci se pokusiti o doklad, že návrh, ten jest nejen prospěšný, ale také všeobecně užitečný.

Chtěje úkolu tomu dostáti, musil bych v první řadě opakovati všechno to, co v loňském zasedání dne 7. února kollega náš p. dr. Fořt o témže předmětu přednesl a sice způsobem jasným a přesvědčujícím, jejž jen na základě pilných a důkladných studií zjednati možno, a sněm jednaje o návrhu tomto dne 7. ledna loňského roku usnesl se po věcné a delší debatě, jíž súčastnili se řečníci veškerých stran slavného sněmu, jednomyslně, takřka v slavnostní náladě, na tom, aby návrh, jejž komise k témuž účelu zvolená jednomyslnym referátem odporučovala, byl také jednomyslně přijat.

Jeho Jasnost, nejvyšší pan maršálek, způsobem přímo povznášejícím jednomyslnost tuto konstatoval.

Již tímto usnesením slavného sněmu bylo nade vši pochybnosť na pevno postaveno, že sněm uznává plně důvody, jež tehdaž kolega náš pro návrh svůj na zrušení celní smlouvy uvedl, totiž důvody zavedení náležité ochrany pro naše zemědělství.

Celní smlouva, velectění pánové, jest vypovězena. Já nechci se ještě šířiti o tom, či zásluhou se tak stalo, ale na nás jest, abychom dnes, kdy se tak stalo, na té tak mnohoslibně započaté cestě důrazně pokračovali a na pevno postavili, čeho žádáme. (Tak jest! Výborné!)

Velectění pánové! Zdravá myšlénka vnitrozemské celní ochrany, jež v této síni loňského roku byla poprvé pronesena, šířila se jako mohutný proud po celém království českém a byly to zejména kruhy naše zemědělské, které se myšlénky té velice horlivě ujímaly. Já poukazuji v první řadě na zemědělskou radu, která opět a opět domáhala se nápravy v této záležitosti a konečně usnesla se na tom,

1.     aby dosavadní celní a obchodní smlouva mezi Rakouskem a Uherskem byla vypovězena,

2.     aby finanční čásť vyrovnání, zejména, pokud týče se upravení kvóty příspěvků ke společným potřebám říše, byla upravena způsobem hospodářské sile o ou polovic říše přesně vyhovujícím;

3. aby k ochraně tuzemské výroby zemědělské na místě obnovy dosavadního jednotného celního území do života vstoupla mezi oběma polovinama říše vnitrozemská celní konvence, dle níž by sice říše i nadále vůči cizině zůstala hospodářským celkem, zevnější celní čarou ohraničeným, při tom však zároveň mezi oběma polovinama zavedena byla vnitrozemská čára celní, kterouž by různosti v podmínkách výrobních mírnými cly byly vyrovnány. "

Dále poukazuji na sjezd rolníků, odbývaný dne 20. prosince ve Vysokém Mýtě, jehož vzdor velice nepříznivému počasí súčastnilo se přes 500 pokročilých rolníků našeho tamního kraje, a tento tak četně navštívený sjezd usnesl se na jednomyslně schválené následující resoluci:

Já se svolením Jeho Jasnosti nejvyššího pana maršálka dovoluji si rovněž resoluci tuto citovati:

"Sjezd hospodářských spolků východních Cech, konaný ve Vysokém Mýtě dne 20. prosince 1896, uznávaje velkou důležitosť mlynářství jakožto nejstaršího průmyslu hospodářského, usnáší se:

1. Že přistupuje ku petici česko-mo. ravských mlynářů a ku petici dolno-rakouských mlynářů ze dne 9. prosinse 1896 ku c. k. ministerstvu obchodu a orby, aby mlecí řízení zrušeno bylo již dne 1. ledna 1897 a nikoliv teprve dne 1. ledna 1898 po ukončeném rakousko-uherském vyrovnání, jelikož nemá s tímto nic společného;

2.   podati žádost, aby zrušeny byly stupňovité tarify na drahách a zavedeny byly jednotné sazby kilometrové;

3.   podati žádosť, aby zavedena byla 30ti proc. deklasifikace obilí oproti sazbám jeho s podotknutím, že přistupuje ve směru tom k petici dolno-rakouského spolku k c. k. ministerstvu drah;

4.   žádati, aby zřízena byla česká odborní škola mlynářská;

5.   navrhnouti obcím našim, aby prováděly kontrolu mouky; a konečně, požádati vládu, aby při nastávajícím vyrovnání rakousko-uherském hájila a neuzavírala nové smlouvy, které by naše zemědělství

poškozovaly, nýbrž aby raději zřídila na hranicích rakousko-uherských celní šraňky. "

A což, velectění pánové, přímo velkolepý sjezd rolnictva ze zemí koruny české dne 27. prosince m. r. v královské naší Praze odbývaný, na čem že se usnesl tento sjezd, jehož se účastnilo již dle presenční listiny přes tři tisíce rolníků?

Na prvním místě dalekosáhlých usnesení tohoto sjezdu nalézáme, aby v případě nedocílení spravedlivého vyrovnání nastal mezi Uherskem a Rakouskem poměr úplné rozluky.

Dovolávám-li se hlavně usnesení z kruhů zemědělských a pomíjím při tom nesčetné petice z kruhů mlynářských v téže záležitosti od povolaných zástupcův mlynářův obou národností tuto zemi obývajících na patřičných místech podané, činím tak z toho důvodu, aby se mně nevytýkala jednostrannosť, že mluvím pro domo.

Spravedlivé vyrovnání a zlepšení stávajících nesnesitelných poměrů jest tedy požadavkem, za nímž se nesou veškeré snahy jak zemědělské, tak mlynářské.

A já, pánové, právě proto, že mám návrh na zavedení vnitrozemského ochranného cla vyrovnávacího za takový a jedině spravedlivý požadek, návrh tento činím.

Jest nade vši pochybnosť zjištěno, že výrobní podmínky v království uherském jsou daleko příznivější než u nás. (Tak jest!)

Jest rovněž nade vši pochybnost jisto a statistika uherská - my takové bohužel nemáme - dává nám o tom neklamné důvody, že ze zemí koruny uherské vyvážejí se rok co rok milliony obilí a jiných hospodářských plodin a to ovšem v první řadě k nám.

Z toho následuje, že trhy našeho obilí jsou a zůstávají výhradně regulovány stále cenami tržními, jaké panují v Pešti a sice z toho jednoduchého důvodu, že, když tam cena obilí a cena mouky klesne, sta a sta agentů, kteří stále v království Českém uherské zájmy zastupují, počíná nabízeti hned výrobky tamnější, jak obilí tak mouku, levněji, a jest přirozeno, že cena musí hned klesnouti.

Rovněž tak stane se v opáčném případě: cena-li tam stoupne, stoupá cena naše.

Velectění pánové! Snaha naše a sice všech obyvatelů království českého nese se k tomu nám společnému cíli, aby výrobky zemědělské, výrobky hospodářské, nabyly lepší ceny.

K tomu dle mého skromného mínění vedou, slavný sněme, dvě cesty:

První cesta jest, starati se o to, aby ceny na trhu peštském byly zvýšeny. Hekl jsem již dříve, že trh ten jest ovládán cenou světovou, cenou mezinárodní, a tu odpustíte, velectění pánové, abych na této cestě dále pokračoval; to vymyká se nejen působnosti naší, nýbrž i působnosti říšské rady a může býti opět jen cestou mezinárodních smluv, jimiž by se zavedla ochranná cla naproti zemím zámořským, naproti nadprodukci ruské, upraveno.

Přihlédněme ke druhé cestě, jaká nám zbývá, t. j. zdražiti přívoz, ztížiti přívoz uherského obilí; k tomu, pánové, prostředky máme úplně ve svých rukou, a bude zaležeti jenom na vládě i na říšských našich poslancích, aby těchto prostředků náležitě využitkovali.

Nynější clo na obilí oproti cizině obnáší na metrickém centu 1 zl. 80 kr., zajisté výše to dostatečná, abychom chráněni byly před záplavou ciziny.

Nuže, velectění pánové, představme si, kdyby na uherské obilí na naší hranici bylo vybíráno jen mírné, takřka poloviční clo, jen 1 zl. na metrickém centu! To není nikterak přepjaté, neboť vynikající hospodáři cení levnější výrobu v zemích koruny uherské až na 2 zl. na metr. centu proti poměrům našim.

Kdyby tedy jen jediný zlatý byl zaveden co ochranné clo, co spravedlivý požadavek našeho rolnictva, jaké by to mělo následky. To by mělo za následek, že by cena našeho obilí na našich trzích musila o celý 1 zl. stoupnouti. To má finanční effekt, že při výrobě nejméně 50 milionů metrických centů pouze žita a pšenice nehledě na ječmen, který k nám dosti zhusta dovážen bývá, nejméně 60 mil., který by ve prospěch našeho rolnictva z tohoto opatření vyplýval. (Výborně. Tak jest. )

Toť praktický výsledek, velectění pánové, v ohledu finančním. Bude se ovšem namítati, že stát uherský zavede odvetu, že bude také vybírati clo na naše průmyslové výrobky. Ale, velectění pánové, v první řadě není to naprosto jisté, neboť tím, že i my zavedeme ochranné clo na obilí uherské, není nikterak řečeno, že by trh peštský trpěl. Pánové, já jsem dovodil dříve, že peštská cena jest řízena cenou mezinárodního trhu, a jestliže bude stížen dovoz obilí k nám, zajisté uherské obilí ihned nalezne sobě cestu jinou do Švýcarska a Německa.

Ale připustíte, velectění pánové, že skutečně nastanou repressalie se strany uherské, že bude uloženo clo na naše průmyslové výrobky. Tu táži "se pánové, není to spravedlivé, aby průmysl textilní a ten všechen druhý průmysl, který měl celou řadu dobrých let, zase ve prospěch toho strádajícího rolnictva, ve prospěch toho mlynářství, které se ocitlo na pokraji záhuby, aby také malou obět přinesl.

To mám zajisté za slušné a spravedlivé. (Tak jest. )

Jestliže uznáváme, že v království uherském jsou výrobní podmínky pro zemědělství výhodnější, nesmíme zapomenouti, že výrobní podmínky průmyslové jsou u nás pro některá odvětví, která se tam vyvážejí, rovněž výhodnější. Ale, velectění pánové, nezapomínejme dále, že páni Maďaři dnes již kupují od nás jen to, co doma nemají, (Tak jest), že za několik krátkých let i ten průmysl, který ještě dnes tam nalézá odběratele, bude odstaven, že za několik krátkých let, nebudou kupovati toho nejmenšího, poněvadž si ten průmysl umělým způsobem vydupou, a bude na nášem průmyslníku, aby se obrátil k tomu rolnictvu, jemuž se újma stala, aby u něho hledal konsumenta a aby jeho finanční síla se zvýšila a ne aby se jí na příč stavěl.

Jen jednu námitku, která proti ochrannému clu zajisté se povede, chci ještě z přepu krátce na pravou cestu uvésti. Jest to námitka zdražen, potravin.

Velectění pánové. Já jsem zprvu řekl že míníme zavésti mírné ochranné clo a zajisté nám ani ve snu nenapadlo, abychom chtěli snad království České a jeho zemědělství ohraditi nějakou čínskou zdí.

Clo, které bude na výši asi 90 kr. nebo jednoho zlatého, nepadne snad na obtíž konsumentům a v tom mně dají všichni páni členové tohoto slavného sněmu za pravdu, kteří se v obchodních poměrech znají, že tak mírné zvýšení suroviny nepadá na váhu při chlebě a při potravinách vůbec.

Avšak připusťme, pánové, že i toto nepatrné zvýšení stane se obtížným obecenstvu.

Tu ptám se Vás: Máme my v době, kdy vláda zdaňuje nejnutnější naše potřeby, kdy zdaňuje sůl, pivo, cukr, kávu, petrolej atd. daněmi mnohonásobnými, máme my v takové době lekati se nepatrného zvýšení potravin snad o 1 zl. nebo ještě méně?

To, doufám, že zástupcové sněmu království českého neučiní.

Přecházeje k II. části daného návrhu k tarifu stupňovému - mám zato, že by to bylo věru mrháním drahého času, který jest tomu sněmu tak na krátko vyměřen, abych déle o tomto předmětu se rozhovořil.

Nesčetné petice z kruhů mlynářských, kde číselně a hojnými doklady nespravedlnosť a křiklavosť dosavadního tarifu stupňového byla tolikrát dokázána, jsou známy takořka celé naší vlasti a byly vícekráte předmětem jednání v tomto slavném sněmu a rovněž i na říšské radě.

Jsem jist, že všem pánům tohoto slavného sněmu známa jsou čísla, jakými nás tarif kilometrový poškozuje.

Já uvádím jen krátce, že všechno to, co jsem v slavném sněmu o této otázce dne 5. února 1895 a dne 7. února 1896 pronesl, jest ještě dnes úplnou pravdou, pravdou nevyvratitelnou a také dosud ne vyvrácenou.

Slavný sněme! Jest to s podivením, že tarif tak křiklavě nespravedlivý, jehož základ a výsledek záleží v tom, že na naších drahách vozí Maďaři své obilí a svou mouku zrovna za polovici, než zač my musíme platiti, může býti ve státu, jakýmž jest Rakousko, které sobě vždycky dává zakládati na tom, že jest státem právním, a že již po celou řadu existuje.

Kde jest ta rovnoprávnost a spravedlnost ke všem národům tuto říši obývajícím ?

Na základě nynějšího stupňového tarifu vozí se na vzdálenosť přes 300 klm. 1 metr. cent obilí nebo mouky za kilometr a za 1 metr. cent za 2/10 kr., kdežto my, kteří na krátké vzdálenosti nemůžeme použiti tohoto tarifu, musíme platiti zrovna 2krat tolik, my musíme platiti 4/10 kr. Dejme tomu, velectění pánové, kdyby také v této otázce byla nastoupena ona tak zvaná zlatá střední cesta a kdyby uzákoněn byl tarif kilometrový se sazbou na příklad 3/10 kr. za kilometr a za 1 metr. cent, jaký by to melo následek? To by mělo prostě za následek, že by vagón uherské mouky přišel do Prahy asi o 40 zl. dráže, do Liberce něco přes 60 zl., tudíž průměrem do konsumního kraje asi o 50zl. dráže.

To znamená jinými slovy zdražení celé naší sklizně, poněvadž zdražení obilí uherského má u nás tentýž význam co zdražení naší sklizně. Vezmeme-li na zřetel, že naša sklizeň obnáší 50-60 mil., má zdražení obilí pomocí spravedlivého jen tarifu alespoň o 50 kr: na metr. centu za význam dalších 25-30 mil. ročně ve prospěch našeho zemědělství.

Toť praktický výsledek druhé části mého návrhu.

Zbývá mi ještě krátce zmíniti se o tom, že jsem v návrh svůj nezahrnul mlecí z řízení a diferenční obchod, oba to předměty pro rolnictvo i mlynářstvo naše stejné důležité, řekl bych, stejné škodlivé.

Mám za to, že také odstranění obou stejně naléhavě se budeme domáhati.

Já ohledně mlecího řízení vycházel jsem z té zásady, že z kruhů povolaných vyšlo v poslední době nade vši pochybnost1 jasně do veřejnosti české, že ohledně toho řízení jest již rozhodnuto, že konečně bude zrušeno; bohužel, že se tak má státi až 1. ledna 1898, tak jako by ti čeští rolníci a mlynáři toho dobrodiní toho mlecího řízení dosud ještě nebyli plnou měrou užili. - Rovněž tak se mi zdá, že bych býval přišel s návrhem na odstranění differenčních obchodů tak trochu

s křížkem po funuse. Neboť názor, že differenční obchody jsou škodlivý, že mají býti odstraněny, jest, jak se mi zdá, stejně rozšířen a stejně ustálen, jako názor, že zdravý lhůtní obchod má býti chráněn a má také na pevnou zákonní půdu býti postaven.

Ovšem, bude záležeti na tom, aby v jednáni o rak. uherském vyrovnání postarali se povolaní činitelé o to, aby obchod lhůtní, obchod differenční, nejen ve Vídni, ale také v Pešti byl zrušen, neboť pouhým zrušením ve Vídni nezměnilo by se nic; změnilo by se pouze místo, ale švindl s papírovým obilím trval by dále. (Výborně. )

Z těchto důvodů soustředil jsem v daném návrhu jen to, co na ten čas zdálo se mi býti nejdůležitějším, čeho v dosavadním jednání o rak. uher. vyrovnání dosud dotknuto nebylo a co má pro rolnictvo i mlynářstvo cenu nedozírnou.

Opíraje se o souhlas veškerého našeho rolnictva, opíraje se o souhlas veškerého mlynářstva v Král. českém - a já kladu na to důraz - že stejně mlynáři německé národnosti, jako mlynáři české národnosti jsou v otázce této úplně za jedno - opíraje se o tento souhlas, odevzdávám s důvěrou návrh svůj sl. sněmu a prosím za jeho přijetí. (Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand das Wort in formaler Beziehung ?

Přejdeme k hlasování.

Wit übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest formální návrh, který směřuje k tomu, aby k projednání návrhu, který se nalézá na denním pořádku, reaktivována byla loňská komise zvolená pro návrh p. dra. Fořta.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahin geht, dass zur Verhandlung des aus der Tagesordnung stehenden Antrages die vorjährige, anlasslich des vom Herrn Abg. Dr. Fort gestellten Antrages gewählte Commission zu reaktiviren sei.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.