Pátek 14. února 1896

uvésti, ale vzhledem ke krátkosti času, pánové, co dobrý znalec pražských poměrů jsem toho náhledu: Pánové, padl místodržitel, nechť padne též jeho policie, padl vévoda, ať si vezme svůj plášť s sebou.

Vzhledem k tomn, že je nutná náprava, předkládám Vám následující resoluci:

C. k. vláda se vyzývá, aby provedla reorganisaci ve službě c k. policie v Praze k tomu konci, by orgánové policejní neupotřebovali veškeré síly jen konáním policie politické, nýbrž patřičnou péči věnovali k účelům policie bezpečnosti na ochranu majetku občanstva a při všech výkonech svých měli na zřeteli, že jsou zřízeni na prospěch veřejného dobra, nikoliv však k zbytečnému šikanování občanstva, (výborně! Potlesk)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Březnovský navrhl následující resoluci (čte):

"C. k. vláda se vyzývá, aby provedla reorganisaci v službě c k. policie v Praze k tomu konci, by orgánové policejní neupotřebovali veškeré síly, jen konáním policie politické, nýbrž patřičnou péči věnovali účelům policie bezpečnosti na ochranu majetku občanstva a při všech výkonech svých měli na zřeteli, že jsou zřízeni na prospěch veřejného dobra, nikoliv však ku zbytečnému chikanování obecenstva.

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, by vyzdvihli ruku.

Je dostatečně podporována a odevzdá se rozpočtovému výboru.

Přijde nyní k řeči pan poslanec Kovářík.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Kovářík: Slavný sněme! Ujímám se slova, abych při ťéto položce rozpočtu krátce naznačil některé stesky občanů venkovských.

V tomto desátém oddílu rozpočtovém nalézá se značná položka vydání přes 100 000 zl činící na ubytování četnictva.

Následkem toho myslím, že jest také právem tohoto slavného sněmu vysloviti i v tomto oboru naproti vládě jisté oprávněné požadavky. Je nepopíratelno, že hlavním úkolem četnictva jest působiti v oboru veřejné bezpečnosti fak, aby majetek a osobní bezpečnosť občanstva, pokud možno chráněny byly.

Já neupírám, že sice mužstvo sboru četnického snaží se vyhověti tomuto svému úkolu, avšak veškerá, dobrá vůle není v tom směru nic platna, když samy vládní orgány četnictvo jeho pravému úkolu vždy více a více odcizuji, jinými s účelem četnictva zcela nesouvisícími věcmi tak zaměstnávají, že následkem toho četnictvu nezbývá již času, aby chránilo, jak náleží, majetek a osobní jistotu občanstva.

Před dobou úřadování dosavadního pana místodržitele bylo sice četnictvo zaměstnáno mnohými vojenskými záležitostmi, tak na př. zejména vyhledáváním těch, kteří mají platiti vojenskou taxu a neplatí, protože nic nemají, mimo to jen mimochodem podotýkám, že nelze omluviti nikterak starší již zvyk, kdy, jakmile někde vyloviti se má větší rybník, vždycky stahuje se tam četnictvo třeba i z několika okresů okolních, aby střežilo po celou řadu dní majetek jednoho privilegovaného občana, kdežto majetek prostých občanů z celého okresu ano i několika okresů v takové dny vydán úplně na milost a nemilost všelijakých tuláků a podobných lidí.

Když nastoupil úřad dosavadní pan místodržitel, obdrželo četnictvo ještě všelijaká nová zaměstnání.

Já nepokusím se to vše vypočítávati,, protože na to nestačí čas, ale naznačím pouze aspoň některá ta nová zaměstnání u četnictva.

Tak na př. dnes musí četník věděti a podávati zprávy o tom, co který učitel čte, jaké noviny odbírá a co kde mluví, musí věděti jako psycholog také jeho smýšlení politické. (Tak jest!}

Dále přicházejí po učitelstvu na řadu tohoto policejního dohledu obecní starostové. I o těch musí četnictvo podávati zprávy, co čtou, jaké mají politické přesvědčení atd.

Konečně musí míti četníci evidenci i o tom, které časopisy v jejich obvodu mezi občanstvem se odebírají, a musí míti dále t. z v. černý rejstřík o tom, kde jsou radikální časopisy aneb jisté dělnické odebírány.

Že dnes musí četník dobře věděti i to, kde jaká škola černožlutý prápor má, to se samo sebou rozumí. Následkem takového odcizování se četnictva vlastnímu jeho určení trpí veřejná bezpečnost na venkově vždy více a více, tak že venkovský občan, jak nám časté příklady dokazují, není jist ani ve svém okolí životem. Ovšem občanstvo venkovské, jsouc tak na svém majetku a životě ohroženo, stává se naproti neznámým lidem následkem toho nedůvěřivým, a to pak opět vede k událostem často tragickým. Tak na př. jest Vám, vel. p., znám případ, kde pro domnělé ohrožení bezpečnosti občana z tak zv. vyšších kruhů vysláni byli na venkov tajní policisté, nebo jak pan koll. Březnovský říká, špiclové. Ano, následkem sběhu takovýchto okolností tento policista střílel ve Všechromech na klidné, pokojné venkovské rolníky, čímž mnoho rodin učiněno bylo na dlouhá a dlouhá léta nešťastnými.

Tento případ ve Všechromech stal se jen následkem toho, že četnictvo mimo svůj vlastní obor všelikými politickými věcmi zaměstnané nemohlo samo tento případ vyšetřovati. Trudným jest dnes pro obecní, venkovské starosty, že, ať vydá ob. starosta jakékoliv vysvědčení nebo dobrozdání v přenešené působnosti vždycky přijde ještě četník do obce jako nějaký vyšší organ nad obecním starostou a všelikým způsobem vyzvídá u starých babiček a malých dětí, jestliže dotyčný akt obecního starosty byl správně učiněn.

Jak z takových pramenů čerpané dobrozdání vypadá, to, velectění pánové, velmi lehce dovedete si představiti.

Zároveň jest pravda, že takové vyšetřování na základě udání všelikých starých babiček podané a podobných odborníků, má větší váhu u politických úřadů než vysvědčení nejspravedlivějšího a nejpoctivějšího obecního starosty. Ač jsem tu poukázal pouze na některé mimořádné práce četnictva, myslím, že jsem provedl dostatečně důkaz o tom, že, když má četník veškeré tyto mimořádné práce vykonávati, nezbývá mu pak skorém žádného času k jeho vlastnímu úkolu, totiž střežiti majetek a život občanstva.

Jinou příčinou k steskům jest nešetření rovnoprávnosti u četnictva. Tak na př., velectění pánové, četnické služební knížky, do kterých má starosta české obce zapisovati potvrzení o přítomnosti četníka v obci, jsou pouze jen německé a starostové českých obcí vzdor všem zákonům o rovnoprávnosti jsou mocí a pokutami donucováni k podepisování takovýchto nesrozumitelných knížek. Ještě větší následky to má s tím, že četník, třeba i nedokonale německého jazyka znalý, musí všecky trestní oznámení, hlavně k soudům, činiti pouze v jazyku německém, následkem toho stává se, že takovéto trestní oznámení v českých případech dopadá zcela jinak, než kdyby byl četník o tom kterém případu oznámení v jazyku té které krajiny a dotčené strany byl učinil.

Tak povstává v takových případech u soudu nejenom zmatek, nýbrž také často odsouzení nevinných osob.

Nechci o této věci následkem nedostatku času dále se šířiti a myslím, že dokázal jsem dostatečně potřebu toho, by slavný sněm z ohledu, že království české tak značnou částkou na vydržování četnictva přispivá, vyslovilo i v tomto oboru své přání k vládě.

Proto dovoluji si činiti následující resoluční návrh a prosím o jeho přijetí.

C. k. vláda se vyzývá:

1)  aby zařídila, čeho potřebí, by četnictvo nebylo zcizováno vlastnímu svému úkolu a určení všelikými pracemi jinými, zejména politickým vyzvědačstvím, tak aby se úplně věnovati mohlo svému vlastnímu povolání střežiti bezpečnost osoby a majetku občanstva;

2)  aby politické úřady nepoužívaly na dále Četnictva k nepřístojnému dohledu nad obecními starosty, ve příčině vykonávaných jimi prací v oboru přenešené spůsobnosti;

3)  aby u četnictva šetřeno bylo rovnoprávnosti jazykové; zejména co se týče služebních knížek a všelikých trestních oznámení, budiž používáno jazyka obvyklého v té které krajině a stran, jichž se věc týče. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský (převzav předsednictví): Pan posl. Kovařík podal návrh resoluce, která zní:

C. k. vláda se vyzývá:

1)  aby zařídila, čeho potřebí, aby četnictvo nebylo zcizováno vlastnímu svému úkolu a určení všelikými pracemi jinými, zejména politickým vyzvědačstvím, tak aby se úplně věnovati mohlo svému vlastnímu povolání střežiti bezpečnost osoby a majetku občanstva;

2)  aby politické úřady nepoužívaly na dále četnictva k nepřístojnému dohledu nad obecními starosty ve příčině vykonávaných jimi prácí v oboru přenešené působnosti;

3) aby u četnictva šetřeno bylo rovnoprávnosti jazykové, zejména co se týče služebních knížek a všelikých trestních oznámení budiž používáno jazyka obvyklého v té které krajině a stran, jichž se věc týče.

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporována a odevzdá se rozpočtové komisi.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Dr. Klouček.

Dávám mu slovo.

Pan poslanec Dr. Klouček: Slavný sněme! Především protestuji proti tomuto nedůstojnému ukončení našeho sněmování; jest to zajisté zvláštní úkaz, když v posledním okamžiku nelze se vůbec ani dostati k slovu a když se člověk dostane k slovu, ihned se přerušuje, jen aby řeč byla za každou cenu zakončena. Připadá mně skutečně tento způsob jednání, jako když se odbývá dražba do určité hodiny. Tam se řekne: "Rychle kupujte, kupujte", zavře se krám a je konec. Já myslím, pánové, že takovéto jednání není důstojné sněmu království českého a že takovéto jednání musí býti všemi stranami tohoto sněmu království českého, pakli zájem jeho jim skutečně leží na srdci, co nejvíce odsouzeno.

Myslím, že sněmovna i monstrosní jinak jednací řád v tomto ohledu dává dosti příležitosti k tomu, abychom mohli dokonati tuto svoji práci; přihlédneme-li k §. 84. jednacího řádu, jest toto ustanovení jasné a neklamné. Paragraf tento praví: "Po dokonání prací nebo ze zvláštního nejvyššího rozkazu zavře se sněm království Českého. "

Jest práce slavného sněmu u nás již hotova... Myslím, že jsme vlastně tuto práci ještě pořádně ani nezačali, neřkoli skončili, a že zbývají ty nejdůležitější otázky a problémy, které se mají teprvé řešiti. Pakliže však práce není skončena, jest povinností všech pánů, kteří chtějí poctivě a vytrvale svůj úkol plniti, aby hleděli vytrvati i nadále, a přivésti aspoň nejdůležitější otázky časové a potřeby našeho lidu ke konečnému rozřešení!

Myslím, že, kdyby se všichni ti pánové této sněmovny za souhlasu sešli a kdyby byl učinén tento projev za příčinou odročení a nikoli uzavření sněmu buď přímo ke koruně nebo přímo k J. Jasnosti nejvyššímu maršálku zemskému, kterýž by tlumočil toto přání na vyšších místech, zajisté bylo by se v každém ohledu stalo po právu a byl by tento slavný sněm nikoli uzavřen, nýbrž odročen, jak toho ku platnému konání prací jeho nalehavě třeba.

Velectění pánové! Chápu se slova při položce "naší" žendarmerie čili četnictva.

Jest to ohromný obnos 137. 350 zl., který má země na tuto instituci věnovati. Právem bylo řečeno, že tato instituce sloužiti má v první řadě k zabezpečení majetku a osobní bezpečnosti.

Pravda, ale jest to velice smutný úkaz když království české, které tolik milionů posílá do vídeňské pokladny říšské, nemůže dostati zpátky, nemluvě o jiném, ani tu malou proti těm milionům sumičku, které jest potřebí, aby občanstvo království českého prý ve svém majetku a osobní jistotě bylo naprosto zabezpečeno a chráněno. (Tak jest!)

Myslím, že to právo máme, abychom to žádali ze státní pokladny, a to tím více, poněvadž dnes máme přebytky kasovní ve státních pokladnách, ovšem bohužel nikoliv v zemské. Přebytky ty ovšem byly nahromaděny hlavně za tím účelem, že vypukne nějaká válka, než dnes nebezpečí té války jest poněkud zažehnáno tím, že malý Borisek vpluje šťastně a nekrvavě do lůna pravoslavné církve a takovýmto způsobem nejhlavnější a nejdůležitější jiskra, která měla býti podnětem, že "musí" trojspolek zasáhnouti do věci této, jest naprosto odčiněna.

Tudíž důvod pro nějaké nebezpečí válečné odpadá a myslím také, že snad troj spolek nezasáhne teď proti Koburkovi nějakým válečným způsobem, když tento v této věci plní teď berlínskou smlouvu, když nezakročil proti němu tenkráte, když smlouvu tu neplnil.

Já myslím, že by měla tato částka rozpočtu býti kryta ze státní pokladny, zvláště když dotčená instituce tomu státu tak věrně slouží, až i proti občanstvu. Kdybychom věnovali tuto částku ve prospěch našeho nezaměstnaného a strádajícího dělnictva, ve prospěch nouzí a bídou stíženého živnostníctva a malorolníctva, učinili bychom jeden z nejzáslužnějších skutků v tomto sněmování. (Výborně!)

Já rozhodně jsem proti tomu, aby četnictvo bylo v tomto způsobu ze zemské pokladny podporováno; neboť mám přečetné doklady takové, ze kterých plyne, že četnictvo nekoná své povinnosti jak je má konati a že je nekoná v té míře, jak instrukcemi a povoláním jest k tomu odkázáno a vázáno.

Ono pečuje sice výnimečně o bezpečnost jistých osob, ano i jejich myšlének, ačkoliv těmto osobám od nikoho nehrozí žádné nebezpečí, ani co se týče majetku, ani co se týče bezpečnosti jich osob.

Ale tyto osoby mají náhodou náramně nešťastnou trochu jiné politické přesvědčení, nežtamnejší c. k okr. hejtman a v tom to vězí.

V tom ohledu, věřte mně, konají četníci svou t. zv. "povinnost" pečlivě, chodí za dotyčným občanem, dohlédajíc, kde jest, doma-li, či se ubíral někam jinam, kdy přijde a kdy nepřijde, s kým obcuje a vůbec vše. V tomto ohledu politické přesvědčení hraje u nás na venkově ohromnou roli a mohu Vám o tom od nás z Jičínska na sobě samém doklad dáti. Nejenom četnictvo, ale i páni berní inspektoři všímají si lidí, kteří stojí v čele svobodomyslného politického spolku. Náš Jičínský berní vrchní inspektor, jakmile jsem se stal před 6 lety předsedou politického klubu Jičínského, ihned mi zvýšil příjmy advokátské z 1000 zl. na 2500 zl. Podal jsem proti tomu rekurs a řekl jsem, že jest to nesmysl; buďto jsem od té doby darebákem, že jsem neoznámil řádně své příjmy, aneb neměl jsem těch příjmů. Ale pan vrchní berní inspektor dal mi výměr, ve kterém pravil: Vy jste se stal předsedou Politického klubu, následkem toho přicházíte do styku s občanstvem a agenda Vaše stoupá. Nuže, pánové, když předsednictví v klubu politickém může býti pramenem příjmů, tož bych radil, aby všichni státní úředníci političtí vstoupili do politických klubů svobodomyslného občanstva a dosáhli tam předsednictví, aby tím způsobem příjmy jejich byly co nejvíce povzneseny a také berně státní co nejvíce vyšroubovány. Z toho vidíte, jakým způsobem se zachází s námi na venkově.

Než, přistoupím k činnosti četníků, abyste všichni viděli, jakým způsobem se chovají a jakým způsobem by neměli postupovati. Chci se obmeziti jen na některé aspoň případy určité a jisté, aby se neřeklo, že mluví se zde fráze, že tluče se jenom do toho a že nic na tom není. Udám Vám tedy určité případy, z kterých seznát, že na tom jest velmi mnoho.

Politický klub pro Jičín a okolí usnesl se na resoluci, týkající se práv občanských. Tato resoluce jednoduše byla psána. Již napřed upozorňuji na to, že byla psána, že nebyl to tiskopis, aby četník byl aspoň domněle oprávněn ji saisirovati.

Resoluce tedy byla napsána a poslem zaslána jednomu členu klubu, který nebydlí v Jičíně, ale v okolí. Posel přišel do obce Ohavče k tomu členu a žádá ho, aby tu resoluci podepsal. Zrovna v tom přijde četník na své obchůzce a ptá se občana, co dělá. Občan odpovídá, že má podepsati resoluci.

To musím ihned za ním, za tím poslem, o kterém věděl, že je to dělník u známého Mladočecha p. Holečka zaměstnaný. Přišel a řekl k poslovi: "co to máte ?" "Já mám resoluci, kterou mám odevzdati". Četník mu řekl: "dejte ji sem", načež dotyčný posel odvětil: "K tomu nemáte nikterak právo". Ale pan četník se nerozpakoval a beze všeho resoluci zkonfiskoval. (Slyšte!) Co jest to za jednání? Co se stalo? Politický klub oznámil to u zemského velitelstva četnického, ale nedostal ani vyřízení a četník se nám vysmál, že takové věci mají nařízeny a ze se mu nic pro to nemůže státi. To jsme v nějakém právním státě, když takovým způsobem může četník přijíti a jednoduše rozhaliti někomu kabát a vzíti mu spis? Co by se stalo svobodnému občanu, kdyby se něčeho podobného dopustil ne proti četníkovi, ale proti spoluobčanu ? Koná četnictvo svoji povinnosť naproti občanstvu? Zajisté, že nekoná.

Přikročím dále k tomu, jakým způ sobem se jedná, když jde o nějakou konfiskaci. Dalši faktum.

V obci Chlumu, v okresu Hořickém - uvádím samé příklady z vlastní zkušenosti - přijde četník k starostovi do jeho úrední pracovny a táže se, má-li zabavené číslo Listu Hořickóho ze dne toho a toho; odpoví jemu starosta: nemám. Po té odebere se s ním četník do jeho soukromého obydlí a tam vyhrožuje starostovi: "Nevydáte-li mi to číslo, uvidíte, že předsevezmu u Vás domovní prohlídku". Starosta zůstane celý jako omráčen co je to, a jakým způsobem může tak mluviti a jednati. Vždyť četník nemá práva domovní prohlídku předsevzíti. Konfiskace se vztahuje jen na konfiskací stížený časopis, je li časopis ve veřejných místnostech vyložen, a nikoliv, aby za příčinou tou zavedlo prohlídku a chtělo pátrati po tom takovým způsobem, jako ve smyslu trestního řádu. Za to, že se pan starosta opřel četníkovi, byl trestán, že se prý neslušně choval proti četníku.

To jsou příklady hrozné a bylo by nutno učiniti v té věci nápravu a to pronikavou.

Jestiť při takovýchto konfiskacích každý vydán na milost i nemilost orgánů vládních. V tomto případě četník neměl konfiskovati, kde nebyl ten časopis vyložen veřejně; on porušil ustanovení trestního zákona tím způsobem, že si dovolil a chtěl učiniti prohlídku tam, kde nebyl opatřen nálepem prohledacím.

Přihlédněme k tomu, pánové, jakým způsobem četníci obviněného, když jej dostanou, na něho působí a to proti výslovnému ustanovení řádu trestního. Vám jest všem známo, že předpisy řádu trestního zakládají se na principu obžalovacím a obhajovacím. Vám jest známo, že máme paragraf tr. ř., dle kterého obviněný nepotřebuje odpovídati, když se mu řekne: "Tys se dopustil toho neb toho zločinu". Z toho však, že nemusí dávati odpověď, jest viděti, že zákonodárce nechtěl, aby byl nucen svou nevinu dokazovati, nýbrž že jest to povinností veřejného žalobce, aby provedl důkaz, že jest u podezřelého dostatečně příčin k obviňování.

Proto také zakazuje trestní řád, aby vyšetřující soudce nějakým způsobem buď lákáním neb vyhrožováním hleděl obviněného donutiti k doznání. Avšak četníci se na to neváží, jakoby to pro ně neplatilo l Oni vezmou obviněného a začnou různými prostředečky i prostředky ho hnáti k tomu, aby doznal, a tak se často stává, že lidé doznávají věci, které se nemohly zjistiti, ano, které se třeba ani nestaly. Pro takové jednání nemohu užíti pravého slova, poněvadž bych jím musil uraziti slavný sněm, o tom si učiní každý sám ponětí, kam takové "úřadování" vede.

Jest známo také, jakým způsobem se působí na svědky, pokud jest to v předběžném vyšetřování, obzvláště jedná-li se o delikt politický; tak i při schůzích ve smyslu § 2. shromažďovacího zákona, kteréž jsou obmezeny na důvěrně známé osoby, vnikne jednoduše četník beze všeho do těchto schůzí, a libo-li mu, třeba je rozežene.

Při pátrání po politických deliktech hledí se četník nejprve dověděti, kdo při nich byl, a tu četník zajde si k tomu občanu a řekne: Vy jste tam včera také byl a poslouchejte, tam se mluvilo to a to, já všechno vím, mně to řekl ten a ten atd.

Ti lidé, na které se však četník odvolává, o tom vůbec nevědí; takovým způsobem se shání materiál a vyluzuje se na svědcích.

To jest způsob zajisté nemravný a, pakli se takovým způsobem pokračuje, to bychom měli ještě podporovati? Zajisté že nikoli!

Zde vidíte tedy tuto činnost, činnost úřední, kterou konati mají a konají, a mohu Vám tu, pánové, několik ještě případů takových uvésti k připamatování.

Zde přítel a člen naší poslanecké sněmovny, pan Kryf může mi potvrditi případ, který se jemu přihodil a jejž se mnou sdělil, když slyšel, že jsem se přihlásil ke kapitole o četnictvu, - případ, o jehož pravdivosti se může každý přesvědčiti.

Přišel k němu četník, a ačkoliv "Radikální Listy", jež držel v ruce, byly soukromým majetkem p. Kryfovým, sebere mu je, násilím vytrhnul mu je z ruky s odůvodněním, že prý mu je musí vydati, poněvadž jsou konfiskovány. Za toto jednání nebyl však dotyčný četník trestán, nýbrž p. Kryf sám tím způsobem, že byl vyšetřován pro zločin veřejného násilí, jehož se měl na četníku dopustiti. Pak ovšem přestává všechno.

Zvláště v tom ohledu jest pověstným četnický strážmistr v obci Plaňanech. Ten má namířeno jen na svobodomyslné občany a jest to zvláštní způsob, jakým, pokračuje.

Četník ten přijde konfiskovati, při čemž dotyčný občan mu řekne: Ukažte mi nález konfiskační; on ho nemá, řekne, že si ho však zaopatří, telegrafuje si pro konfiskační nález, po té přijde opět a tiskopis mu odebere - zajisté zvláštní způsob, jakým se tu pokračuje. On se stará i o to, aby nový zákon týkající se ochrany zvířectva od nákazy, aneb, jak my řikáme - Viehseuchengesetz - se se "dobře" a "pěkně" "zachovával. "

Když na př. již nemá žádnou "velkou" činnost ten pan četnický strážmistr, ubírá se na své pochůzce a vidí pejska, kterak pobíhá po polích a revíruje; nešetří ani prachu ani kulek, chlapíka zastřelí a ohlásí c k. okresnímu hejtmanství, že ten pes byl prý podezřelý, že ho musil zastřeliti.

Co nastane? Ihned nastane prohlášení všeobecné kontumace, Následky, pánové, kontůmace té víte.

Nyní chodí p. četník a dává pozor, kde ti pejskové pobíhají, a když pobíhá pejsek nějakého svobodomyslného občana, ihned to oznámí, když ale uvidí pejska p. správce v Plaňanech, jak te to pejsek pobíhá, tu vzkáže p. správci "Schovejte si toho pejska, jest zavedena kontumace, přivažte si ho. "

Pánové, to jest svědomité vykonávání služby!

Tu vidíte, pánové, kam to vede.

To jest čirá komedie ve vykonávání zákona, a tu jeden, občan, který se to dodozvěděl, jehož jméno však nechci jmenovati, poněvadž by měl týrání se strany hejtmanství - dozvěděl se to velmi šikovným způsobem, že skutečně četník porušil, a sice hrubě porušil, nejenom svou povinnost, nýbrž i platný zákon, a tento občan, který měl také pobíhajícího pejska a četník mu vzkázal: příteli budete udán, nemeškal, šel k p. četníkovi do bytu a řekl mu: P. četníku. Vy mne opravdu chcete udati ? Dobrá pak udám já Vás, že jste viděl pejska p. správce a že jste mu vzkázal, že je kontumace, aby si toho pejska uvázal.

Následek toho byl, že ho neudal také; takovým způsobem se tedy jedná. Takových případů jest ještě mnoho a mnoho.

Musím se přece však ještě zmíniti také o tom, jakým způsobem vyšetřuje se, kde se nejedná, velectění pánové, o politický čin, nýbrž kde se jedná o docela sprostý čin.

V Nemajově jest škola česká, jest to matična škola, kteráž, jak víte, nemá na růžích ustláno, poněvadž jest mezi Němci,

Tato škola s bídou a nouzí se postavila a opatřila si svůj majetek plotem.

Tu přišli útočnici, plot zničili a strhli.

Náhodou byli to útočníci národnosti německé.

Pánové, tento docela obyčejný trestní skutek oznámili jednotliví občané u četnictva a sice u četnictva králodvorského a označili docela i průtahy a půtahy, na kterých by se mohlo přijíti pachateli, který to učinil na stopu.

A, víte pánové, co učinilo četnictvo v tomto případě, kde se nejednalo o žádný politický čin, nýbrž o brutální porušení zákona, jakým způsobem se zachovalo? Jednoduše odmítlo toto oznámení a nezavedlo žádného šetření! (Slyšte!)

Za to však šlo do Nemajova četnictvo a vyšetřovalo ten hrozný čin, jehož se pak Sokolové Nemajovští dopustili, že užili ve škole Nemajovské jedné síně jako sokolovny a jako cvičiště. To bylo "ovšem" vyšetřováno.

Než ještě aspoň jeden Vám uvedu příklad a to proto, poněvadž sám jsem to zažil. Sokolské tři jednoty a to Sokol hořický, Sokol novopacký a bodrý Sokol králodvorský uspořádali si výlet na památnou horu, na Zvičín, kde se pořádal tábor; tam se sokolstvo velmi dobře, jak známo, obvyklým, velmi slušným způsobem bavilo atd. Nebylo tam pranic závadného, leč byl tam vyslán úředník a to nový c. k. komisař od okres ního hejtmanství vrchlabského a ten pán chtěl za každou cenu míti nějaký "freišpás, " dále chtěl vůbec ukázati, že umí ostrým způsobem zakročovati, proto vystoupil bezohledně a ačkoliv nebylo pražádné příčiny, nařídil, aby bezodkladně opustily spolky sokolské návrší Zvičínské, a učinil soukromé oznámení u okresního soudu v Hostinném, kam ta záležitosť patřila. Všichni starostové súčastněných jednot sokolských byli vyzváni k okresnímu soudu v Hostinném a tam byli, jak se rozumí samo sebou, pokutováni 50 zl. atd.

Velectění pánové! Odsouzení starostové se odvolali a tu jsem měl čest ty pány hájiti a sám musím říci, že jsem, nahlédnuv do protokolu, seznal, že pouze a jedině četníci dokazovali, že prý se to a to tam dělo, ačkoliv na sta jiných svědků dokázalo, že to pravda není, a jen jediný četník byl tak poctivý, že, ač mu domlouvali, že to musí říci, prohlásil, že to není pravda.

Následkem toho byl umlčen a nesměl dále o tom mluviti, nesměl svědčiti.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP