já myslím, že by bylo stanovisko to správné.

Ještě mám za svou povinnost reagovati na to, o čem dr. Zintl se zmínil, totiž o nedostatcích ve všeobecné nemocnici, Já co bývalý sekundární lékař, znám ovšem z vlastní zkušenosti tyto nedostatky a ty nebyly asi horší tehda, když jsem já ještě v nemocnici sloužil, to je v r. 1871 - 1874. Ale považte, velectění pánové, že budova tato, která byla vybudována na sklonku 18. století, měla v létech 70tých pouze jednu školu lékařskou, a dnes že pojímá dvě školy lékařské a celý ten aparát klinik a jednotlivých oddělení. Tím lze také vysvětliti všechen ten nedostatek, co se týče kubusu vzduchového u jednotlivých nemocných, a také všecky ty nedostatky, na které byl reagoval p. dr. Zintl i v této věci byla učiněna resoluce, a bude na slav. sněmu, aby tuto resoluci také schválil.

Čo se týče bytů sekundářů, to ovšem jsou veliké nedostatky. Ty trvaly za doby mé a nebudou lepši za doby nynější. Ale, jak jsem pravil, to souvisí všechno s tím, že to jest budova stará a že by vybudování nové nemocnice bylo nejsvrchovanějším požadavkem naš doby.

Odporučuji slavnému sněmu resoluci, která byla přijata slavnou budžetní komisí jednomyslně, a sice co se týče zemské komise zdravotní, jakož i resoluci, kterou přečetl pan dr. Zintl.

Domluvil jsem.

Náměstek nejvyššího maršálka zemského Dr. Lippert: Ke slovu přichází pan poslanec Březnovský.

Zum Worte gelangt nunmehr Herr Abg. Březnovský.

Poslanec Breznovský: Slavný sněme! Já hlásil jsem se ke slovu za tím účelem, abych co zástupce Prahy se optal zemského výboru, jak dlouho hodlá trpěti ty nepořádky, co se tyče slupského hospodářství, ne, co se týče zdravotnictví, nýbrž hospodářství v slupskem ústavě.

Již několikrát městská rada se proti tomu vyslovila, aby tam nebyl podobný stav udržován jako posud.

Pánové, to slupské hospodářství jest pravý velkostatek, tam provádí se chov výtečného vepřového dobytka. V Praze, když občan chce míti na dvoře slepice, magistrát vyšle tam komisi, jest hned pokutován a slepice jsou odsouzeny. Jako Herodes se magistrát na ně vrhne a jsou okamžitě odpraveny.                          

Však, pánové, v hospodářátví zemského výboru, v blázinci slupském provádí se chov vepřového dobytka ve velkém.

Přehlédneme-li, pánové, rozpočet, najdeme, že na vepřový dobytek pro Slupy se vydává ročně 4270 zl. On se ten chov vepřového dobytka vyplatí! Ona je to jakási taková filiálka jako v Fischamendu. Vepřový dobytek ve Slupech ročně vynáší čistých 6834 zl.

Něco podobného by žádná obec v obvodu svém netrpěla. On je to ovšem veliký velkostatek; příjem činí ročně 32 000 zlatých.

Pánové, v Dobřanech, venku, ve venkovské obci, vydá se pouze na vepřový dobytek 287 zl. Já bych prosil zemský výbor, aby ten vepřový dobytek odstěhoval do Dobřan; bylo by mu tam snad zdravěji. Je viděti, že se zem. výbor o ně velice stará. Měl jsem příležitost jako kurátor jednoho ošetřovance navštěvovati velmi často blázinec ve Slupech a tam jsem velmi často slýchal stesky, ovšem od chorých oni někdy blázni a děti mluvi pravdu. Stěžovali si, že tam velmi málo přijde dozor, inspekce. Jednou že tam přišlá, a tu se těšili: "Jednou konečně se přijde někdo na nás kouknout. "

Ale ona ta inspekce se týkala těch prasátek, jak se těm prasátkům vede. Proto úplně souhlasím s veleváženým panem předřečníkem, p. drem Záhořem, aby se utvořila jakási zdravotní létací komise, ale i hospodářská komise, poněvadž víme a byli jsme nedávno, před několika lety, svědky, jak velký nepořádek se objevil v zemském blázinci; dostalo se to až k soudu. Teď se stala již částečná náprava.

Chopil jsem se též slova, abych přimluvil se za ty nejmenší, za ty nejchudší služebníky v našich zemských ústavech, kteří mají důležitý úkol; jsou to dozorci těchto chorých. Kdo k tomu dneska se propůjčí ? A také to přelíčení to odkrylo, jaké se tam pod dozorem nepořádky dály.

Pánové! Kdo se dnes může obětovati, aby se věnoval dozorství tam těch nemocných! Obyčejně jest to člověk, který nemá celkem žádného jiného povoláni, nemá se kde uchytit; dá se naverbovat za dozorce bláznů a hledí, kde se mu naskytne lehčí službička, aby odtamtud utekl.

Mnoho-li pak podobný ošetřovatel má? Pohledněte na rozpočet! Dozorce ošetřovanců má v I. třídě 120 zl. ročně, ve vyšší třídě 160 zl. ročně. Opatrovník ten musí tam býti celý den a celou noc, kdežto opatrovník v zemské věznici má 500 zl. Myslím, že jest důležitější osobou opatrovník n nějakého šílence, nežli u trestance. V této věci bych prosil, aby se stala nějaká náprava. Kdo jste před rokem šliokolo redakce "Soc. Demokrata" ve Pštrosové ulici, viděli jste, jak tam visel několik neděl za oknem bochníček chleba, visel tam na špagátě o něco větší několik našich korun; a stálo tam: "Podobný bochníček chleba má opatrovník v zemském blázinci na tolik a tolik dní. " Já nevím, jestli tam šel řiditel bláznů, ale viselo to tam dosti dlouho. V této věci bych prosil, aby také se stala náprava. Vždyť to není k porovnání; pohlednete-li na rozpočet c oněch opatrovnících v Kosmonosích uvidíte, že mají tam daleko větší příjem.

V Kosmonosích mají podobní ošetřovatelé chorých od 156 zl. až do 180 zl., v Dobřanech mají 190 zl., a v Praze jsou přece drahotní poměry celkem jiné; tedy zde by se jim mělo aspoň tolik dáti, kolik mají v našich ústavech venkovských.

Za tím účelem jsem se hlásil ke slovu, abych upozornil na to, aby zemská správa se těchto mužů ujala a v příštím rozpořtu se jim přilepšilo, sice budou se opakovati ty nepořádky, které se opakovaly před 2, 3 lety, kdy jsme měli všechny soudní síně plny šlendriánů ze zemských ústavů a chorobince. Tím končím.

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr der nächste für die Antrage der Kommission eingetragene Redner zum Worte.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Kindermann.

Abgeordneter Dr. Kindermann: Geehrte Herren des hohen Landtages! Wenn ich mich zum Kapitel VI und VII zum Worte gemeldet habe, so möchte ich bei Beginn meiner Bemerkungen vorausschicken, dass es mein lebhaftester Wunsch wäre, dass die Resolution, welche der Budgetausschuss dem hohen Landtage vorgelegt hat, sich verwirklichen möge, eine Resolution, welche dahin geht, dass die Regierung aus dem Erträgnisse der neuen Steuervorlagen einen wesentlichen Theil dem Lande zuweisen möge, eventuell auch die Erlaubnis ertheilt werde zur Bildung eines Investitionsfondes PrämienSchuldscheine auszugeben. Denn, meine Herren, es geht aus dem Berichte der Kommission hervor, dass sowohl die Auslagen für Sanitatszwecke als auch für die Humanitätsanstalten fortwährend von Jahr zu Jahr in einer bedeutenden Steigerung begriffen sind. Andererseits aber muss man konstatieren, dass gerade diese Kapitel VI und VII, Sanitäts- und HumanitätsAnstalten, Kapitel von jenem großen Theile unseres öffentlichen Lebens umfassen, welche anlässlich des Strebens, die Zufriedenheit zu schaffen auf sozialpolitischen Gebiete, im Vorder grunde stehen. Denn in erster Reihe ist es Pflicht, die Aermeren und Aermsten unseres Volkes dadurch zufrieden zu stellen, dass ihnen auf dem Gebiete der Sanität und Humanität eine größere Hilfe zu Theil wird.

Wir haben Krankenhäuser wir haben Irrenanstalten, wir haben auch in Böhmen eine vom Set. Anna Frauenvereine gegründete Anstalt für Idioten.

Es ist aber das viel zu wenig; ich muss auf diese Ziffer hinweisen, die diesbezüglich uns die Kommission vorlegt.

Was uns wesentlich noch seblt, das sind Asyle für die Siechen.

Gerade für die Siechen fehlt die Unterkunft noch bei weitem am meisten.

Es ist ja auch mit die Ursache, warum unsere Krankenhäuser eigentlich eine so große Frequenz ausweisen.

Ich habe schon bei früherer Gelegenheit darauf hingewiesen, dass es mitunter schwer fällt, solche Leute, über 70 Jahre alte Personen, abzuweisen von der Aufnahme in das Krankenhaus, obwohl sie, strenggenommen, an einer solchen Krankheit nicht leiden, an welcher sie leiden sollten, um aufnahmsfähig für das Krankenhaus zu sein. Was soll es denn besagen, wenn wir im Budgetberichte lesen, dass im Königreiche Böhmen 4125 Blinde sind, dass davon 123 aufgenommen werden konnten, im Jahre 1894?

Was soll es denn besagen, wenn wir im Lande Böhmen 7794 Idioten haben, von denen 1373 im Ganzen ausgenommen waren, und wenn von 254 eingelangten Gesuchen nur 2 berücksichtigt werden konnten!

Jeder praktische Arzt draußen weiß aus eigener Erfahrung, wie schwer es mitunter ankommt, ja geradezu unmöglich ist, für solche Leute Unterkunst zu besorgen, für Blinde und Idioten. für welche von Seite ihrer Verwandten eine Unterkunft verlangt wird.

Und aus diesem Grunde, meine verehrten Herren, muss ich wünschen, dass die Finanzen des Landes- sich bessern, um so gerade aus diesem weiten Gebiete noch anknüpfend an das Kapitel X für Sicherheitszwecke Schaffung von Arbeit und Besserungsanstalten mehr Geld zur Verfügung zu haben. Der Staat hat seine gesüllten Kassen, Weist in seinem Budget einen Ueberschuss auf.

Das Budget des Staates ist ein geregeltes, ein Deficit ist ausgeschlossen. Wir dagegen, die wir bewiesen haben, dass uns guter Wille für solche Schaffung auf sozialem Gebiete nicht fehlt, wir laboriren an großem Mangel der nothwendigen Geldmittel.

Es ist von Seite des Herrn Vorredners, Dr. Zintl auf die Zustände im allgemeinen Krankenhause hingewiesen worden.

Wir finden dort auch so manche Mängel, welche der Staat sich zu schulden kommen läßt in der weiteren Ausbildung auf sanitärem und humanitärem Gebiete.

Wir haben gehört, dass für die Räumlichkeiten im Krankenhause nicht entsprechend gesorgt ist; das ist richtig.

Als seiner Zeit das Tuberkulin in Aufschwung kam, habe ich mich mit den damals hier anwesenden Kollegen Dr. Hossmann und Dr. Buberle im Krankenhause selbst umgesehen und konnte in Augenschein nehmen, wie unzureichend in jeder Beziehung die Räumlichkeiten sind. Damals nach Schluss des Landtages habe ich in Wien sofort vorgesprochen, aber es ist merkwürdig, aus dem Unterrichtsministerium hat man mich in das Ministerium des Innern gewiesen und aus dem Ministereum des Innern in das Unterrichtsministerium. Man kann sagen: "Da streiten sich die Leut' herum, am End' weiß Keiner nichts. "

So ist es auch gekommen, dass die Klagen, welche von Seite des Herrn Abg. Dr. Zintl vorgebracht wurden, bis heute thatsächlich berechtigt sind.

Es ist auch geklagt worden über die Wärterinnen. Nun, meine Herren, das ist ein Kapitel, welches schon längst in Verhandlung steht und wahrscheinlich auch, wenigstens für die großen öffentlichen Krankenhäuser, noch längere Zeit in Verhandlung stehen wird.

Alle diese Klagen, welche der H. Abg. Dr. Zintl vorgebracht hat, find voll und ganz berechtigt. Ich möchte dabei noch daraus hinweisen, dass namentlich den Kranken, welche aus den deutschen Sprachgebieten kommen, es ohnedies schwer wird, hieher zu gehen, weil sie meist eine Sprache sprechen hören, welche sie nicht verstehen. Es ist auch eine Thatsache, dass eine Ausnützung der Kranken von Seite der Pflegerinnen wirklich stattgefunden hat. Was hat das zur Folge ? Für uns zunächst die, dass, wo es nur halbwegs angeht, wir unsere Kranken nach Dresden und nach Reichenberg schicken. Ich habe noch Keinen, der zurückkam aus dem Krankenhause in Prag, lobend sprechen hören in Bezug auf die Wartung und Pflege. Das sind Thatsachen, die sich nicht ans der Welt schaffen lassen; man darf keinen Vogel Strauß spielen! Solche Sachen müssen öffentlich zur Sprache gebracht werden.

Es ist nun die Frage, in welcher Weise man diese Uebelstände abschaffen könnte. Nun, für die kleineren Krankenhäuser, die keinen so großen Belegraum haben, somit nicht so viel Pflegerinnen erfordern, ist es bis jetzt immer möglich gewesen, Abhilfe zu schaffen dadurch, dass man einfach barmherzige Schwestern als Wärterinnen und Krankenpflegerinnen aufgenommen hat. Dass man mit den Eivilwärterinnen nicht zufrieden sein konnte, ist eine alte Erfahrungssache; das war auch die Idee, welche der große Meister der Chirurgie, der zu früh verstorbene Prof. Dr. Billroth, hatte, als er das Rudolfinerhaus in Döbling schuf. Nicht deshalb, um ein Haus zu haben, in welchem er ganz und gar dem Studium und der Praxis obliegen könnte, schuf er es, sondern deshalb, um Krankenpflegerinnen und Krankenwärter heranzubilden, welche ihrem Berufe auch wirklich entsprechen.

Leider Wurde dieser große Geist in diesen seinen Bestrebungen von den maßgebenden Kreisen vielzuwenig unterstützt und speziell nicht unterstützt dadurch, dass ihm größere Geldbeiträge zur Verfügung gestellt worden wären. Ihm schwebte vor, einen geschulten Stand von Wärterinnen und Wärtern zu schassen. Wir haben, und ich spreche das als Primarius eines öffentlichen Krankenhauses, seit mehr als zehn Jahren barmherzige Schwestern vom Heiligen Kreuz.

Ich könnte nicht in einer Beziehung eine Klage führen, und ebenso habe ich von Leuten, die aus der Anstalt ausgetreten sind, keine Klage gehört, es sei denn von Süsslingen, Tage dieben, welche gewöhnlich größere Anforderungen an die Verpflegung stellen, als ein ordentlicher, fleißiger und strebsamer Mensch. Natürlich in Folge dessen, weil man sieht, dass sich diese Pflegerinnen voll und ganz bewähren, ist auch der Ruf, der an sie ergeht, ein bedeutender, und es ist thatsächlich ein Mangel an denselben eingetreten.

Gerade die Krankenhäuser im nördlichen Böhmen, welche zum größten Theile das Deffentlichkeitsrecht haben, haben zu ihrem Wartpersonal die barmherzigen Schwestern erkoren. Es hat mir deshalb auch leid gethan, als wir unsere Schwestern seinerzeit sehr drücken mussten. Wir bekamen von Seite des Landesausschusses den Auftrag, die Verköftigung in eigener Regie zu führen Meine Herren, ich konnte diesem Ansinnen des Landesausschußes leider aus Grund meiner Erfahrungen, die ich gemacht habe, nicht zustimmen. Wir zahlten damals per Kops und Tag für einen Kranken den Schwestern 30 kr. Dafür lieferten sie nicht nur Speise und Trank, nicht nur Die Verpflegung, sondern sie besorgten auch die Reinigung des ganzen Gebäudes, sonne die Reinigung und Ausbesserung der Wäsche. Allerdings durch diese Zuschuift, die uns damals zugestellt wurde, haben wir die Schwestern gebrückt, und wir haben ihnen statt 30 fr. per Tag 28 kr. per Tag gegeben. Ich ermähne das, nicht um etwa auch nur den geringsten Vorwurs regen den hohen Laudesausschuß "laut werden zu lassen; das fällt mir nicht im Traume ein - der Landesausschuß hat einfach seine Pflicht gethan, er glaubte billiger megzukommen - Ich erlaubte mir diese Bemerkung deshalb zu machen, weil ich die Erfahrung habe, dass wir unter keinen Umständen billiger wegkommen fönnen, Im Uebrigen würde es mich gar nicht wundern, wenn unsere Schwestern statt 28 kr. bei den heutigen Preisen Der Nahrungsmittel wieder 30 kr. verlangen würden. Es würde diesen Klagen über die Wäiterinnen des allgemeinen Krankenhauses, welche nicht bloß in Prag, sondern auch in Wien erschallen, dadurch abgeholfen werden, wenn wir in diesen Kransenhäusern barmherzige Schwester haben haben.

Ich ermnere mich ganz gut daran, dass im Jahre 1876, als ich mich in Wien zur Fysikatsprüfung vorbereitete, und auf der Abtheilung des Prof. Memert hospitirte, an einem Morgen mehrere Wärter und Wärterinnen weggejagt wurden, weil sie sich ungehörige Sachen zu Schulden kommen ließen. Sie sehen, dass, wenn man auf die Pärterinnen und Wärter angewiesen ist, es immer ein Kreuz ist, und ich befürchte, tass man die Erfahrung machen wird, dass diesen Uebelständen auf eine andere Weise als durch Herbeiziehung barmherziger Schtoesern nicht abzuhelfen ist.

Es wurden auch Klagen geführt über die Honorirung der Aerzte. Der Staat soll sich em Beispiel nehmen an einem armen Lande, wie es Böhmen ist, welches sowohl, was die Humanität und Sanität und die Ausbesserung des Loses der Aerzte betrifft, mit einem guetn Beispiele dem Staate vorangeht.

Meine Herren, Sie haben gehört, Welche Löhne, wenn ich den Ausdruck brauchen darf, den Secundärärzten gezahlt werden wir haben vor einigen Tagen eine Vorlage verhandelt, und angenommen, deren Initiative von Seite des hohen Landesausschusses in der vorigen Session ausging, welche in der jetzigen Session vom Berichterst. H. Dr. Dvořák ausführlich bearbeitet wurde und nach welcher den Aerzten, au den öffentlichen Krankenhäusern des Landes angestellt, eine andere Honorirung zu Theil werden soll. Ich ermähne das deshalb, damit der Staat diesem Beispiele des armen Landes Böhmen folge, in sich kehre und Besseres leiste.

Bezüglich der Distriktsärzte, die auch erwähnt worden sind, möchte ich nur wiederholen, was ich im vorigen Jahre verlangt - dass es nicht angeht, dass einem Manne, von welchem ein 13 jähriges Studium verlangt wird, das passive Wahlrecht verweigert werde. Wer zu so ucranwortungsoollen Sachen, befähigt ist, der ist auch für das passive Wahlrecht befähigt. Ich muss sagen, es war ein Unrecht, welches man den Aerzten zugefügt hat, als man ihnen das passive Wahlrecht nicht zuerkannte.

Meine Herren! "Wer einmal lügt, dem glaubt man nicht, wenn er auch die Wahrheit spricht", könnte auf mich angewendet werden, wenn ich nicht demjenigen nachkommen würde, was ich bei früheren Berathungen über das Budget gesagt habe, nämlich, dass ich den Antrag auf Trennung der Hebammenschule in Prag in eine deutsche und eine čechische Abtheilung jederzeit wiederholen werde, solange dem Wunsche der deutschen Bevölkerung nicht Rechnung gefragen werde.

Ich habe mir erlaubt, voriges Jahr darauf hinzuweisen, dass eine solche. Trennung nothwendig und möglich ist, weil das Gebäude, welches nöthig wäre, schon von vornherein so erbaut wurde, dass es der Billigkeit entspricht, wenn die Trennung geschieht.

Ich habe daraus hingewiesen, dass im Reichsrathe eine diesbezügliche Resolution vom h. Hause angenommen wurde. Leider ist dies noch bis heute nicht geschehen. Es kommt mir vor, als Wenn gewisse Herren und Parteien eine Tarantel stechen würde, wenn man von einer Trennung der Hebammenschule spricht, und es ist uns eine förmliche Trennungswuth vorgeworfen worden.

Meine Herren, daran müssen sich einzelne Herren und Parteien gewöhnen; wir gehen von dieser Forderung nicht ab, und wir werden aus dem Gebiete, welches außerhalb des Parteienhaders liegt, auf dem Gebiete der Wissenschaft, auf dem Gebiete der praktischen Medizin den Ansang machen.

Ich erlaube mir daher zum Schluße die Resolution vom vorigen Jahre zu wiederholen, welche lautet:

Der hohe Landtag wolle beschließen: Der Landesausschuß wird aufgefordert, die zur Theilung der Hebammenschule im prager Gebärhause in eine deutsche und čechische Anstalt nöthigen Schritte einzuleiten, baldigst zu Ende zu führen, dem hohen Landtage bei seinem Wiederzusammentritte Bericht zu erstatten, eventuell die entsprechenden Vorlagen zu unterbreiten.

Ich würde bedauern, wenn ich im Sinne dieser Worte, welche ich angeführt habe, das nächste Jahr dieselbe Resolution wiederholen müßte, und deshalb ersuche ich das hohe Haus, diese Resolution anzunehmen. (Bravo! links. )

Oberstlandmarschall: Ich ersuche mir diese Resolution zu übergeben, ich werde die Unterstützungsfrage stellen.

Herr Abg. Kindermann stellt folgenden Resolutionsantrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Der Landesausschuß wird ausgesordert, die zur Theilung der Hebammenschule im prager Gebärhause in eine deutsche und čechische Anstalt nöthigen Schritte einzuleiten, baldigst zu Ende zu führen, dem hohen Landtage bei seinem Wiederzusammentritte Bericht zu erstatten, eventuell die entsprechenden Vorlagen zu unterbreiten.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt und wird der Budgetkommission zugewiesen werden.

Jest ještě přihlášen pan poslanec dr. Grégr.

Dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Eduard Grégr: Slavný sněme! Pan kollega Záhoř ve své řeči dobře poukázal k tomu, že se na zdravotnictví věnuje velmi málo peněz a velmi málo podpory, avšak ještě méně se zdravotnictví věnuje pozornosti tohoto slavného sněmu, což jest ovšem k politování, poněvadž skutečně, jak kollega Záhoř pravil, patří zdraví k největším dobrodiním člověčenstva. Ale při této malé pozornosti by to ukazovalo o špatném vkusu z mé strany, kdybych chtěl široce odpovídati ku všem těm vývodům a řečím, které byly přede mnou o tomto předmětu zde předneseny. Avšak co referent dotýčného odboru slavného zemského výboru mám za svou povinnosť alespoň na některé myšlénky, které zde byly proneseny, a hlavně na některé výtky odpověděti. Chci to udělati co možná stručně, jenom několika málo slovy. Co se týče řeči pana kollegy Adámka, která ovšem mezi všemi, které zde byly proneseny, - jak ho známe v té věci - patří mezi nejzávažnější a nejznamenitější, mohu říci, že v celku souhlasím s vývody a se stanoviskem kollegy Adámka, nebo stanovisko kollegy Adámka jest to, že praví, že nynější zákonodárství zemské, které se zakládá na zákonu o obvodních lékařích a na zákonu z r. 1888, jest nedostatečné, že má velmi mnohé vady a že jest nejvyšší čas, aby se v té věci stala náprava.

Pánové, ty stesky nejsou nové, a já sám patřím k těm, kteří hned první rok po vyjití tohoto zákona z r. 1888 zde na tomto slavném sněmu se v tom směru pronesli, že zákon ten patří snad k těm nejnešťastnějším zákonům, které mezi celou tou řadou dosti vadných a dosti chybných zákonů zemských byly vydány.

Já ovšem nemohu se nyní pouštěti do odůvodňování všech stránek tohoto zákona a jeho špatných vlastností a nedostatečností; avšak hlavní jádro, proč tento zákon jest špatný a chybný, bylo vysloveno od p. posl. Adámka, a to jest dualismus, který v tomto zákonodárství zdravotnickém vůbec panuje.

Ale dualismus tento zakládá se nikoliv na zákonu zemském z roku 1888, nýbrž na říšském zákonu z roku 1870, jehož § 1 zní: "Nejvyšší dohled k veškerému zdravotnictví a nejvyšší řízení v záležitostech medicinálních přísluší správě státní, a v § 2. se vypočítávají všechny ty předměty, které správě státní náleží, a když byste celou řadu těchto předmětů spočítali, budete se skutečně na konec ptáti, co vlastně zbývá zákonodárství zemskému: To jest věc tak minimální; ten rámec, ve kterém se musí zákonodárství zemské pohybovati, jest tak úzký a těsný, že skutečně zákonodárství zemské se nemůže nikterak ani pohybovati.

V  tom leží hlavní vada. Tento zákon říšský zakládá se na tom systému, na kterém se vůbec zakládá celá ústava.

Jest to nešťastný centralismus, který všechno chce strhnouti v zákonodárství říšské a co možná obmeziti zákonodárství zemské.

A ovšem ten systém centralistický nemůže ani referent zemského výboru, ani zemský výbor, ani sněm změniti.

To jest velká úloha celého našeho národa, k tomu směřuje celá naše politika, a až se poštěstí národu českému tento systém centralistický svrhnouti a oné samostatnosti zákonodárství si vydobýti, která přísluší království Českému, pak uděláme zákonodárství takové v ohledu zdravotním, které vyhovuje potřebám naší země, a zajisté bude lepši než nynější.

Následkem toho dualismu jsou ty spory mezi kompetencí lékařských našich orgánů.

Jest úplně pravda, co pravil pan Adámek, a každý z pánů kollegů lékařů mi dosvědčí, že dnes obvodní lékař neví, čí jest, jest-li patří obci nebo jest-li jest jeho pánem autonomní obecní orgán, nebo okresní zastupitelstvo, anebo patří-li pod politický úřad. Politický úřad respektive okresní lékař si osobuje takové postavení, jako by obvodní lékař nebyl ničím jiným než pouhým zřízencem, kterému může poroučeti jak chce, ale kterého musí platiti obec a okres.

V  tom leží tedy ta veliká neshoda, z toho povstávají ovšem veliké kolise, však mohu říci upřímně - nečiním z toho žádnou výtku svým pánům kollegům obvodním lékařům - že ve velké části jest to vinou jejich; kdyby měli, abych tak řekl, silnější páteř, a kdyby si byli vědomi práva, které jim dává i ten špatný zákon zdravotní, a dovedli se opříti tomu nátlaku a poručníkování politických úřadů. (Posl. dr. Síl: Jak pak?)

Ano, velmi dobře, poněvadž vědí, že podléhají jenom disciplinární moci okresního zastupitelstva a že politický úřad a zeměpanský fysik nemají žádného práva, aby dávali jim nařízení (alespoň ne direktně) a že mají právo, aby takové direktní nařízení, ať jest to třeba důtka neb cokoliv, vrátili zeměpanským lékařům s tím podotknutím, že jim to může býti dáno jedině okres. zastupitelstvem. Tedy v té věci bych si přál, aby také trochu si byli vědomi svého práva, se také bránili.

Ovšem vím, že jest to velmi těžké, znám ty poměry na venkově: takový ubohý lékař, který jest odkázán na mizerný plat 400 zl. a na špatnou existenci, ovšem jak to již bývá, velmi těžko dovede opříti se lékaři zeměpanskému a těm, kteří v jiném ohledu jej mohou všelijak trýzniti.

Co se týče toho, že jest zapotřebí, aby se zákon opravil, jest pravda, a již v té věci se staly jisté kroky. Vy víte, že na základě usneseni zemského sněmu byla, požádána okresní zastupitelstva, aby se vyslovila o výsledcích tohoto zákona z r. 1888, a dobrozdání přišla, jest jich velmi mnoho a různého směru, takže jest velmi těžko jakousi vodící myšlénku najíti; nyní se bude pokračovati dále v tom šetření, musí se vzíti de facto na dotaz lékaři.

Co se týče změny zákona samého, jest to velmi těžké s takovým zákonem, poněvadž k tomu musí přistoupiti vláda a ubezpečuji Vás, pánove, že to byla veliká práce a mnoholetá práce, než se podařilo zemskému výboru, aby se zákon z r. 1888 provedl a aby alespoň to minimum autonomie, které se v něm nalézá, na vládě bylo vybojováno. Tedy, kdybychom chtěli změniti zákon ve smyslu autonomním a jíti dále na zákl. rovnoprávnosti, pánové, byl by to boj, který by trval snad několik let.

Ale na druhé straně jest možná přece alespoň nějak nápravu učiniti a to jest, co se týče změn jistých v nařízení prováděcím a potom v instrukci lékařů.

V té věci není zapotřebí zvláštního zákona; k tomu stačí usnesení zemského výboru v dohodnutí s místodržitelstvím. Když se to stane, může se to provésti.

K tomu konci byla již také anketa svolána, a sice začátkem listopadu letošního roku a na základě té ankety se bude