maršálek mně odvětil vším právem: "Vy nemáte právo mě v mé působnosti interpellovati. "

Jednací řád mu k tomu dává právo, a přece jednalo se o tak důležitou věc, o to, aby se obnovil náš zemský výbor, takové důležité místo; jest to naše takřka české ministerstvo.

Pánové, v tom českém ministerstvu našem, v zemském výboru, zasedají ještě dnes dva pánové, kteří nejsou členy tohoto sněmu. Jeden z nich kandidoval a propadl. Něco podobného jsme zde měli s panem Alfonsem Šťastným. Ovšem nebyla volba jeho správná, takže se musilo přistoupiti k tomu, aby volba jeho byla zrušena. Ale to se provedlo rychle. Jest to nesprávné, když v důležitém sboru, jako je zemský výbor, zasedají do dnes a rozhodují svými hlasy ti, kteří nemají k tomu práva. Divím se, velectění pánové, tomu, že sami to nenahlídnou, že to není parlamentární způsob, a že dávno neresignovavali a že čekají na ukončení, na poslední den tohoto sněmu. Veřejnost z tohoto sněmu, pánové, jest úplně vyloučena, a omezený je počet návštěvy na galerii. Velectění pánové, se všech stran od členů tohoto sboru stěžuje se na to, jak s nimi se jedná, když žádají nějaký lístek na galerii. Tento počet jest tak omezen, že jest zde mnoho členů, kteří lístek vůbec nedostali.

Máme zde také nóbl galerii, kam se dostane jen ten, kdo ma trochu namodralou krev. Je velká nouze o to, tam dostat lístek. V této věci bych prosil, by se stala náprava; vždyť beztoho naše galerie jest němá a jakmile by se opovážila volat někomu výborně, zemský maršálek dal by ji ihned vyklidit.

Velectění pánové, dále považuji za svou povinnosť bych poukázal k tomu, jak pan místodržitel o nás jest starostliv.

Slavný sněme, jak jsem interpeloval svého času - ale nedostal jsem na to odpověď - jest sněmovna hlídána detektivy, abych je neurazil - tak zvanými špicly. Pohledte na Pětikostelecké náměstí, jakto tam vypadá, stojí tam jeden policajt vedle druhého. A k čemu? Což se o nás pan místodržitel bojí?

Velectění pánové, když navštíví král český slovanskou Prahu, co dostačí k hájení jeho osobní bezpečnosti? Měšťanské sbory. A když to dostačí králi českému, dostačí to nám zvolencům lidu českého. Já bych prosil, aby se v této věci stala nějaká náprava. Snad příští místodržitel bude v této věci kulantnější.

Mám za svou povinnost, abych se ujal těch posledních zde, pánové, jak již několikráte zde ve sněmu bylo poukázáno, totiž sluhů sněmovních, aby zemský výbor přistoupil k tomu, a jim ponechal a uštědřil ty vousy, po kterých tak žebrají.

Víte, pánové, Malá Strana jest aristokratické město, ti druzí portýři a lokajové jim říkají "zemští Johanové"; v té věci, prosím, jest nutná náprava.

Poukázal jsem již k tomu, pánové, že i policie bystrým zrakem střeží tento dům a jak jde daleko ve své troufalosti? Jde tak daleko, že se loňského roku stalo několikrát, a bylo již na to poukázáno, že i poslanci se museli legitimovati strážníkům policejním. V té věci byl tenkráte učiněn návrh, aby zemský výbor vydával legitimace poslancům zemským, jako jest to na říšské radě pro poslance říšské.

Do dnešního dne se nic nestalo a opětně se poukazovalo k nějaké resoluci, i prosil bych, aby v tomto případě zemský výbor hleděl vyhověti.

To jest, pánové, co jsem si dovolil podotknouti k této kapitole. (Výborně.)

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert: Es gelangt nun zum Worte der Herr Abg. Dr. Kindermann. Ich gebe ihm das Wort:

Abg. Dr. Kindermann: Hoher Landtag! In der Eröffnungssitzung der jetzigen Session am 28. Dezember hat uns Se. Durchl. der Hr. Oberstlandmarschall traurige Auspicien gemacht über die Finanzlage unseres Landes. Der inzwischen vorgelegte Bericht der Budgetkommission bestätigt das in Aussicht gestellte-Desizit ziffermäßig dadurch, dass nachgewiesen wird, dass das Defizit der einzelnen Jahre seit 1893 fort im Steigen begriffen war und dass wir schließlich dazu gekommen sind, einen Schuldenstand von 3 Millionen decken zu müssen.

Se. Durchl. gab der Hoffnung Ausdruck, dass man diese finanzielle Kalamität Böhmens erkennend im Reichsrathe anlässlich der Verhandlungen über die neuen Steuergesetze auch dem Lande Böhmen einen Theil des Erträgnisses der neuen Steuern zuweisen wird. Diele Hoffnung ist ja nach den bereits stattgefundenen Verhandlungen keine ungerechtfertigte.              

Aber wenn auch, meine sehr geehrten Herren, eine Summe aus den Einfünften des Staates, aus unserer progressiven PersonalEinkommensteuer, dem Lande zugewiesen werden wird, so wird jedenfalls das Land gierig die ihm zugewiesene Summe aussaugen, aufsaugen wie ein ausgetrockneter Schwamm, wenn er in's Wasser getaucht Wird.

Für die Gemeinden, für die Bezirke wird aus der zugewiesenen Summe auch nicht ein Heller übrig bleiben. Wenn man einerseits dem Lande das Recht zugestehen muss, Schulden machen zu dürfen, so mag dabei nur die Frage erwähnt sein, ob das einen so günstigen Eindruck nach dem bekannten Sprichworte: "Bose Beispiele verderben gute Sitten" auf die Bezirke haben könnte.

Wenn man dem Landtage aber einerseits das Recht zugesteht, Schulden machen zu können, ist es andererseits auch eine Pflicht desselben als oberstes Kontrol- und Verwaltungsorgan die Finanzlage sämmtlicher Gemeinden des Landes und auch der Bezirke in Betracht zu ziehen. Die meisten verehrten Herren sitzen gewiss in der Gemeindevertretung ihres Heimatsortes; da Werden sie wissen, dass einerseits die Anforderungen an die Gemeinden immer großer werden, andererseits aber die Einkünfte für die Gemeinden nicht in denselben Perzentverhältnissen wachten, so zwar, dass an viele Gemeinden auch die Forderung herantritt, nach Mitteln zu suchen, in welcher Weise der Abgang gedeckt werden kann.

Es ist auch keine Aussicht vorhanden, dass die Auslagen, welche den Gemeinden bis jetzt erwachsen sind, für die Zukunft geringer werden konnten. Besonders ist es die Armenversorgung bei den heute geltenden Armengesetzen, Welche fortwährend Jahr für Jahr höhere Anforderungen an die Finanzen der Gemeinden stellt.

Wir wissen aber auch, dass die Eröffnung neuer Kommunikazionswege und zwar nicht bloß Straßenbauten, sondern namentlich der Ausbau des Eisenbahnnetzes Böhmens an einzelne Gemeinden wesentliche Ansorderungen stellt. Wir müssen ferner damit rechnen, dass die Frage wegen Schaffung von Licht und Kraft, die Errichtung von Elektrizitätstwerken, heute auch die Gemeinden belasten wird, wenigstens für die erste Zeit; denn jede Gemeinde muss trachten, bei dem heutigen Streben nach Fortschritt nicht zurückzubleiben, sondern alle Vortheile, welche andere Gemeinden und Bezirke für sich in Anspruch nehmen, auch für sich selbst zu erlangen. In dem Streben, den Gemeinden neue Einnahmen zuzuführen, haben auch wir einzelne Anträge im Landtage vorgelegt bekommen; namentlich gieng einer dahin, Gebühren einheben zu dürfen für gemeindeämtliche Bewilligungen und Funktionen, Man sieht daraus, dass das Streben, den Finanzen der Gemeinden aufzuhelfen, ein ziemlich allgemeines ist. Es beträgt dermalen nach einer statistischen Vorlage vom Jahre 1891 die durchschnittliche Umlage, welche auf eine Gemeinde entfällt, 87, 39 Procent.

Ich sage, nach einer statistischen Vorlage vom Jahre 1891, seitdem ist diese Durchschnittsziffer gewiss nicht geringer, jondern hoher geworden. Dabei natürlich kommt es vor, dass einzelne Gemeinden 100 Procent und haruber umzulegen haben. Eine derartige Steigerung der Auslagen ohne weitere Deckung kann für die Zukunft nicht ruhig und stillschweigend übergangen werden. In erster Reihe ist es der Landtag selbst, welcher zu dieser Frage Stellung nehmen muss.

Ich erlaube mir deshalb der Ansicht zu sein, dass es gut wäre, wenn der hohe Landtag einem von mir gestellten Resolutionsantrag zustimmen wollte, welcher lautet:

"Die k. k. Regierung wird aufgefordert, angesichts der alle Jahre durch den eigenen sowie den übertragenen Wirkungskreis steigenden finanziellen Belastung der Gemeinden anlässlich der Berathung der neuen Steuergesetze im Reichsrathe einen aliquoten Theil der Staatseinkünfte den Gemeinden zu überweisen. "

Indem ich Ihnen diesen Antrag zur Annahme empfehle, glaube ich, dass es Pflicht des Landtages ist, den Gemeinden zu zeigen, dass der hohe Landtag unterrichtet ist von der ungünstigen finanziellen Lage so vieler Gemeinden und auch gewillt ist, einer derartig traurigen Sachlage abzuhelfen. (Bravo! links.)

Náměstek nejvyššího maršálka zemského Lippert: Ku slovu přichází pan posl. prof. Dr. Čelakovský.                                    

Posl. prof. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! My se nalézáme při kapitole o sněmu království českého a tu jest pochopitelno, že se nějaká kritika na sněmovním zřízení, tedy na sobě samém, provádí!

Ale není pochopitelno, že se při této kapitole prodlužuje rozpočtová debata a zejména druhý pan řečník, velectěný pan dr. Bareuther, vlastně mluvil takovým způsobem, že jsme měli za to, že se nacházíme posud v generální rozpočtové debatě.

Já bych se nebyl hlásil o slovo, kdyby laně nešlo o to, abych poukázal na dva momenty, o kterých on se byl zmínil.

On pravil, že příčina toho, proč činnost našeho letošního sněmu jest tak neplodná, jest ta, že náš sněm není rozdělen na sněm český a na sněm německy. -. Kdyby prý naš sněm byl již tak rozdělen, jak si to pánové přejí a představují, kdyby království České bylo již do takové míry rozděleno, že by bylo dvojí území, se zákonodárnými dvěma sbory, tak by arci tyto sbory prý vykonávaly a mohly vykonávati činnost zákonodárnou velmi rozsáhlou, nerušenou a velice plodnou.

Nu, velectěné shromáždění, soudím, že taková tvrzení přece nemohou zůstati bez odpovědi. Zejména třeba říci, že letošního roku se sice velmi málo vykonalo ve sněme, a že ti pánové, kteří si na to stýskají, mají úplnou pravdu, ale že přece toho není příčinou nerozdělení, království Českého na dvojí území, nýbrž jednoduše ta okolnost, že sněmu království českého, tak důležité zemi, ponechává se tak málo času k vyřízení jeho záležitostí (Tak jest!) a že i ten krátký čas jsme, nuceni věnovati nevyřízeným otázkám národním (Tak jest!) a, nanejvýše, kdyby se hledělo věcně k obsahu jednání a vyřizováni předloh sněmovních, by se k tomu mohlo doložiti, že se království Českému nedopřává dostatečné míry autonomie, aby mohl vyříditi také takové záležitosti, které se jeho nejvitalnějších interessů dotýkají, a následkem toho: že sněm stále, se zabývá návrhy iniciativními, které nemají vlastně žádného jiného obsahu nežli: c. k. vláda se vyzývá, aby učinila to neb ono

Návrhů, které znějí, že se slavnému sněmu navrhuje nějaká změna zákona zemského, takových návrhů, račte najíti v našich sbírkách předloh, které jsou velmi obsáhlé, velmi málo. To jest tolik, co jsem chtěl říci k vývodům pana posl. Bareuthra.

A ještě bych nanejvýš se zmínil, ale jen co možná stručné o jeho výroku, že když my mluvíme o státním právu českém, se nesmíme diviti, že se mluví též o státním právu chebském; na to odpovídám, že podle mých vědomostí Chebsko bylo ode dávna toliko krajinou neb zemí Chebskou, krajem Chebským,., politickým a soudním okresem, který sezval latinsky regio Egrense, districtus Egrensis, jenž byl vždy součástí nějakého státu a nikdy nebyl státem samostatným, že tedy pouhý kraj. nemůže míti žádného vlastního státního práva.

Naproti tomu království české, které se nazývá německy "Königreich Böhmen, " jest "ein Reich eines Königs" a slovem "Reich" rozumíme česky říši nebo stát, v moderním smyslu slova. Toto království České mohlo míti státní právo své a také je mělo, jsouc vůbec říší; toto státní právo je podnes namnoze v platnosti jakožto positivní právo, kdežto Chebsko bylo nejprv častí říše římsko-uěmecké a stalo se zástavou říše české, v kteréžto zůstalo do novější doby, avšak přestalo býti zástavou těmi změnami, které se staly v 18. a 19. stol., zejména odpadnutím zástavního dlužníka r. 1806., avšak o změnách těch mně nenapadá, obtěžovati nějakými výklady slavný sněm.

Jenom tolik jsem chtěl říci, že o státním právu Chebském s vědeckého hlediska a opravdového politického stanoviska nemůže se mluviti, poněvadž tu žádného státu Chebského nikdy nabylo a nejspíše také nikdy nebude. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Zdenko Schücker. Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. dr. Zdenko Schücker: Hoher Landtag! Seit einer Reihe von Jahren hören wir Klagen, welche anlässlich der Session des Landtages sowohl bezüglich der Räumlichkeiten als der Zeitzuwessung für die Thättgkeit des Landtages ja gewiss eine volle Berechtigung haben.                                          '

Wir Abgeordneten, die wir gezwungen sind, durch längere Zeit im diesen Räumen zu meinen, und wenn wir Berufen sind, in mehrfachen Commissionen zu arbeiten, hier uns den größten Theil des Tages. aushalten müssen, haben gewiss mit einer Reihe von Mißhelligkeiten und Uebelstanden zu rechnen. Allein wir müssen uns doch damit begnügen, dass wir absehen von einer so weit gehenden Aenderung der heutigen Zustände, wie es die Erbauung eines neuen Landtagsgebäudes wäre, dessen Ausführung ja mit einer sehr außerordentlichen Capitalsausrwendung verbunden wäre, dass bei den finanziellen Verhältnissen unseres Landes nicht daran zu denken ist Wir müssen einfach aushalten, und mit dem uns zufrieden geben, was heute besteht, und können nur wünschen, dass in der Richtung notwendige Abänderungen getroffen werden, was ja auch geschieht, wenn dies bezügliche Wünsche an den hohen Landesausschuß gestellt werden.

Wir in der Budgetkommission haben bereits wiederholt Anlass genommen, derartige Anregungen zu geben, und können auch konstatiren, dass diesen Anregungen bisher in vielfacher Weise, insoweit es die beschränkten Räumlich feiten dieses Hauses möglich machen, Rechnung getragen wurde

Anders verhält es sich aber mit der Zeit.

Die Zeit, welche der Thätigkeit des böhmischen Landtages zugewiesen ist, ist allerdings eine sehr kurze, und, meine Herren, wer, wie so viele Mitglieder unseres Hauses, berufen ist an mehrfachen Commissionen nebst den Hauptsitzungen theilzunehmen, kann wohl sagen, dass er früh zur zeitlichen Stunde in dieses haus hinein- und zu spaterer Nachtstunde von diesem Hause weggeht, und wenn das mehrere Wochen andauert, so ist der Mensch derartig erschöpft, dass er faktisch nicht mehr in der Lage ist, allen diesen Vorgängen, wie sie sich hier abspielen, aufmerksam zu folgen, und auch thatsächlich nicht Kräste findet, auf die einzelnen Erscheinungen zu reagieren.

Allein das ist ein Uebelftand, mit dem wir rechnen mussen, weil thatschächlich unsere Verfassungsverhältnisse so sind, dass sie eine Einschränkung der Zeit erfordern

Nebst dem Landtage soll auch der Reichsrath und die Delegationen tagen. Das ist ein umständlicher Apparat, und wenn man erwägt, welch große Aufgaben dem Reichsrathe zugewiesen sind, und wie sehr die Bevölkerung wünscht, dass der Reichsrath seine Ausgaben in gleicher Weise lösst, ist es natürlich begreiflich, dass dem Landtage eine kurze Zeit zugemessen wird.

Dann ist es an uns, mit der kurzen Zeit, welche der Landtag hat, haushälterisch umzugehen; wir sollten vor Allem darauf dringen, dass eine zweckmäßige Aenderung der Geschäftsordnung erfolge, dass ein ungeheuerer Wust von Riesenapparat, der immer erledigt werden muss, ehe in das meritorische der Sache eingegangen wird, beseitigt werde.

Dann, meine Herren, müssen wir selbst in uns gehen, und namentlich diejenigen Herren, die solche Angelegenheiten zur Sprache bringen, die eigentlich nicht in die Competenz des Landtages gehören, und die Möglichkeit haben, an anderen Orten, wo solche Sachen ausgetragen werden sollen, zur Sprache zu bringen, die nämlich immer die staatsrechtliche Frage hier auswersen, die bereits hier so oft und so oft discutiert worden ist, und bezüglich welcher kein Theil sagen kann, dass Einer den Anderen überzeugen wird, dass alle diesbezüglich gehaltene Reden eine Wiederholung des früher Gesagten sind, ohne einen praktischen Zweck aus der Berathung zu haben.

Meine Herren! Wir haben aus der Rede des H. Abg. Iro gestern vernommen, wohin die Propagierung der Staatsrechtidee in Böhmen führen würde; er hat in vollständig wahrheitstreuer, historischer Weise die Entwickelung der staatsrechtlichen Stellbng der Stadt Eger und der Selbständigkeit des Gebietes derselben Stadt und des Landes erklärt und ausgeführt.

Meine Herren! Sie kann für Sie eine Mahnung sein, dass, wenn Sie sich auf alte verbriefte Rechte berufen wollen, auch Andere es gibt, welche auf solche alte Rechte zurückgreifen können.

Aber, meine Herren, man darf doch nicht vergessen, was im Lause der Zeit in der Geschichte sich Alles zugebracht hat, und man kann unmöglich den Lauf der Zeit zurückzaubern.

Wer praktisch denkt, gibt sich vielleicht solchen Ideen hin, aber nur in idealer Richtung, während er an die praktische Ausführung solcher Sachen nicht denkt.

Wir, frühere Abgeordnete der Stadt Eger haben, als wir in den Landtag eingetreten sind. niemals diesen Standpunkt hervorgehoben; wir haben es nicht gethan, weil unsere alte Stadt Eger ebenso wie ihre früheren Abgeordneten aus dem Standpunkte der Verfassung stehen und die Ansicht haben, dass derartige, historische Gebilde keinen Platz mehr haben.

Also es wäre gewiss zweckmäßig, wenn wir absehen würden von solchen machen und uns lediglich auf das beschränken würden, was thatsächlich praktisch und was thatsächlich den Bedürfnissen des Volkes entsprechend ist.

Meine Herrn, bei diesem Anlasse werde ich mir darauf hinzuweisen erlauben, wie außerordentlich zweckmäßig es wäre, wenn wir uns dahin verständigen könnten, dass wir endlich einmal beiderseits eine Demarkazionslinie finden, über welche unsere beiderseitigen politischen Forderungen nicht hinausgehen durften.

Es ist, meine Herren, die höchste Zeit, dass die Deutschen und Čechen in diesem Lande sich mit einander einigen und dass sie über wirthschaftliche Punkte klar werden, welche den gemeinschaftlichen Boden schaffen können, wo wir im Interesse dieses Landes arbeiten können.

Meine Herren, es ist gar keine Frage, dass während wir uns streiten, nach einem alten Sprüchworte: "Duobus liti gantibus tertius gaudet, " zuerst waren es die Ungarn und nun sind es die Polen, welche auf unseren Rücken herum tanzen, die sich aus unsere Kosten bereichern, und, wenn wir das nicht machen, werden diese beiden kräftigen hochentwickelten und steuersähigen Völkerschaften nimmer wohl geeinigt und auf gemeinschaftlichem Boden eine mit der anderen arbeiten können.

Dass wir dies leisten können, das haben Wir bei Wiederholten Anlässen gesehen; so erfuhren Wir es namentlich als der ungarische Ausgleich hier zur Sprache gekommen ist, dass eine solche Einmüthigkeit in dem Beschlüsse zu Stande gekommen ist und dass die Uebereinstimmung der sämmtlichen Parteien, gerade Was die wichtigsten wirthschaftlichen Fragen anbetrifft, sich hier in diesem Hause ergeben hat.

Meine Herren, das wird nicht nur in diesem Hause für die Thätigkeit dieses Hauses erhebend sein, sondern das macht nach Außen hin einen erfreulichen Eindruck. Weder ihre Wählerschaft noch unsere Wählerschaft wird dann eine Befriedigung finden, wenn wir uns nutzlos und zwecklos herumgestritten haben und immer die alten Sachen wieder vorbringen und die wichtigen wirthschaftlichen Fragen beiseite lassen und nicht zur Austragung bringen.

Geben wir uns, meine Herren, redliche Mühe in diesem Landtage extreme Forderungen, die absolut nicht durchzuführen sind und die wir, was das Staatsrecht anbelangt, vollständig ablehnen werden, beiseite zu lassen und auf Wirthschaftlichem Boden zu friedfertigen Arbeit uns zusammenzufinden; wenn das geschieht, so wird das nur zum Wohle unserer Volker, unserer Mandanten sein, die uns hierher geschickt haben, und ich hoffe, dass bald die Zeit kommt, wo Probleme, die heute vielleicht als Ideal erscheinen, sich wohl durchfuhren lassen werden. Es find ja thatsachlich so große und wichtige Aufgaben dem Landtage gestellt, dass er eine längere Zeit braucht zu deren Durchführung, als sie uns heute zu Gebote steht; freilich wird manchmal über die Competenz des Landtages hinausgegriffen und es werden Sachen hereingetragen, die, strikte genommen, nicht in die Competenz des Landtages gehören.

Allein es schadet nichts, wenn in wirthschaftlichen Fragen vom Standpunkte der Landesinteressen gesprochen wird und die Wirkungen, welche die Reichsgesetze auf unsere Landesinteressen nehmen, hier zur Diskussion gelangen.

Aber es ist unbedingt nothwendig, dass darin Maß gehalten Wird, es ist unbedingt nothwendig, dass wir uns klar darüber sind, dass wir uns lediglich aus Landesinteressen und nicht Weiter hinaus erstrecken.

Ich gebe mich der Hoffnung hin, dass diese Erkenntnis hier in diesem Landtage Platz greift, dann hoffe ich, dass bessere Zustände eintreten und dass vielfache Klagen, welche laut Werden über die Zeitvergeudung und Mißerfolge der Session des Landtages, dass diese Klagen dann verstummen werden. (Bravo! Beifall.)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se k slova a sice proti návrhům komise, pan posl. Janďourek.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Janďourek: Slavný sněme království Českého! Pan řečník přede mnou, Dr. Schücker, dotkl se nešetrně našeho státního práva a pravil, že toto naše státní právo české nepatří do této slavné sněmovny, aby se zde o něm mluvilo a jednalo.

A tu jsem považoval za svou povinnosť, abych pozvedl hlas svůj a proti tomu výroku protestoval.

Velectění pánové! Pokud tato sněmovna bude trvati, vždy bude naší svatou povinností, abychom toto naše nezrušitelné státní právo zde v této slavné sněmovně veřejně a jasně uznávali a hájili a se o to starali, aby uskutečnění jeho docíleno bylo.

Velectění pánové! Pan předřečník Dr. Schücker pravil dále, že právě tímto hájením zanedbáváme otázky hospodářské, otázky důležité a tímto jednáním že sněmovaní naše nemá té plodnosti, kterou bychom si přáli.

Odmítáme tento výrok, neboť, velectění pánové, tomu není tak. Více než veškeré otázky má pro nás důležitost otázka našeho státního práva českého, a to proto, poněvadž toto státní právo české nám skutečně jen ku prospěchu našeho hospodářského rozkvětu a blahobytu bude.

Neboť, velectění pánové, jakmile nabude české království, které sestává z Čech, Moravy a Slezska, své samostatnosti, musí nastati hospodářský rozkvět a blahobyt v těchto zemích a my dovedeme hospodařiti ve své české vlasti, tak že bude to na prospěch nejen náš, nýbrž i též pánů druhého jazyka.

Velectění pánové! Dále pravil p. Dr. Schücker, že prý naše státní právo jest "undurchfürbar" (neprovoditelné), že prý zde se nedá docíliti.

Já vím, velectění pánové, že toho snad ihned nedocílíme, že se toho snad tak brzo nedožijeme, než proto přece musíme vždy a všude a tudíž i na tomto našem sněmu král. českého toto zaručené státní právo naše na paměti míti a ustavičně k tomu pracovati, aby uskutečněno bylo a protestovati proti tomu, kdykoli nám z druhé strany popíráno bude.

Toť odpověď p. Dru. Schückerovi.

K položce pak I. zemského rozpočtu "Zemský sněm" dovolte mi, velectění pánové, abych se zmínil o jedné nepřístojnosti, která se zde nalézá a sice na seznamu členů této sl. sněmovny, to jest, jak se tam zachází s jmény českých míst, jak se komolí tato jména v tomto spise, který vydává správa této slavné sněmovny.

Já jen si dovolím poukázati na několik jmen, a podle toho seznáte, jaké bezpráví se páše na našem jazyku českém v samém sněmu tohoto království. Jsou to jména: Ceschtim, Kalischt, Maraschitz, Třeschowitz, Podeřischt, Jung Woschitz Schumbor, Lužetz, Seltschany, Miroschowitz, Lomnitz, Kraschowitz, Chiesch ata atd. ! Obracím se tedy na příslušné místo a žádám, aby se toto urážlivé komolení našeho českého jazyka příště neopakovalo.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo? Pan posl. Adámek Dávám jemu slovo.

Poslanec Adámek: Slavný sněme! Slova pana Dra. Schückra hlavně v poslední části jeho řeči nemohou zůstati s naší strany vlastně bez ozvěny; také my cítíme a snad hloub než p. Dr. Schücker a jeho stoupenci toto ponižování sněmu království českého na nynější jeho úroveň a srovnávání sněmu království Českého se sněmíkem vorarlberským, vídeňskou vládou omezující činnosť naši na několik dnů v roce a zapomínající při tom na důležité kulturní a hospodářské úkoly, jež v zájmu našeho lidu bez rozdílu národnosti řešiti máme. (Souhlas.)

Avšak v tomto obmezování činnosti tohoto slavného sněmu jest zajisté soustava, která má hluboký politický podklad.

Pánové, kdyby ti, kteří tolik mluví o vyrovnání sporů, nás v této naší krásné vlasti podle národnosti dělících, upřímně si národního smíru přáli, pak by zajisté tak otčímsky nezacházeli s tímto sněmem král. českého, uznali by, že na této půdě musí býti tyto spory vyrovnány a že toliko na této půdě může ústrojně vyrůstati sblížení obou národností ze společné naší práce, práce plodné na poli hospodářském a kulturním. (Souhlas.)

Kdyby nám bylo dáno času, abychom všecky hospodářské a kulturní důležitosti jak českého tak německého lidu v tomto království mohli náležitě opatřovati, pak by český i německý lid záhy poznal, že jest zdárná a prospěšná naše součinnost možnou a z tohoto poznání by se vyvinulo i sblížení na poli politickém a mnoho protiv, které nás dělí, bylo by odklizeno.

Avšak, pánové, čím se stal na ten čas sněm království českého? Jest pouhým strojem, který má odhlasovati rozpočet, aby stroj správy zemské nezůstal stát. (Ták jest!)

Formalitami proplýtváme celý čas. Když pak se na našich stolech objevují stále rostoucí hromady zpráv komisí zazní zvonek z Vídně a sněm jest zavřen.

Pánové, tak nemá býti nakládáno se sněmem tohoto království těmi, kdož jsou proniknuti potřebou, aby v tomto království nasral mír v zájmu a prospěchu této země i v zájmu a prospěchu celé říše. (Pochvala.)

Pánové! Marna je výmluva, že by při rozdělení našich sborů parlamentárních času k jednání sněmovnímu u nás nebylo. Když šlo o punktace, jimiž byly spory národní a politické v tomto království valně přiostřeny, tenkrát bylo popřáno tomuto sněmu času ku podniknutí všech osudných prací. Ale nyní, pánové, kdy požadavky hospodářské a kulturní rostou, kdy nebezpečí sociální stále jest hrozivějším, dnes, pánové, se řekne: k vůli tomu, aby mohla v sobotu býti říšská rada svolána, musí býti český sněm v pátek uzavřen. (Dr. Dvořák: To je skandál!) Tyto poměry jsou neudržitelné. S největším podivením jsou zprávy, které se roznášejí, že nemá býti ani přistoupeno k odročení slavného sněmu, nýbrž že má býti uzavřen.

Pan dr. Schücker, který tak vřele mluvil o plodné práci sněmu, bude zajisté