grafického; následkem toho také nejsou přístupny širšímu obecenstvu, kdežto, kdyby se zavedla kniha příloh, tvořila by integrující část protokolů stenografických a s těmito protokoly by se prodávala a tím tomuto nedostatku by se odpomohlo.

Do knihy příloh by také mohly býti pojaty zprávy, které nejsou tištěny, které se pouze ústně podávají, či vlastně z písemného referátu toho kterého zpravodaje předčítají.

Tím by se odpomohlo vadě ještě jiné. Tu a tam ozývají se jisté stesky na práci naší stenografické kanceláře, v tom totiž směru, že prý slohové ubroušení pronesených řečí není dostatečné, a poukazovalo se zde zejména ku říšské radě, kde prý práce ta jest mnohem dokonalejší.

Nedá se to popříti; ale jako bývalý dlouholetý stenograf, který tedy o věci může mluviti z vlastní zkušenosti, dovoluji si upozorniti k tomu, že na radě říšské jest mnohem více sil ve stenografické kanceláři, že následkem toho, poněvadž ve stenografické kanceláři zavedena jest přímá dělba práce, zbývá stenografům mnohem více času ku provedení své části. Mimo to ale jest zde stenografická kancelář obtížena pracemi, které vlastně by ji stihati neměly a které na příklad na sněmu moravském ji nestihají. Tam totiž zprávy, které se z písemného referátu zpravodajem pouze předčítají, neopisují, jak se to má zde s kanceláři stenografickou, nýbrž tam se odevzdají přímo jako manuscripty do tiskárny. Účelu se vyhoví, návrhy ty a zprávy dospějí k vědomosti a znalosti veškerého obecenstva a stenografická kancelář jest tím zbavena práce, která jí jen zdržuje v úkolu jejím.

Změn jednacího řádu bylo by zapotřebí také ještě v jiných směrech. Bylo k tomu poukázáno již několikrát, že jest potřebí jednací řád celý změniti. Ale zdá se mně, že na základě zkušeností, kterých jsme nabyli těmi dosavadními pokusy o celkovou změnu jednacího řádu, přece jen navrátíme se k tomu postupu, který jsme dříve sledovali. Totiž změniti pokud možno kus po kuse. Tu uvádím, že zapotřebí bude změniti jednací řád také co do § 73.

V § 73. jest totiž ohledně interpelací ustanoveno, "že přečtou se hned a tazanému se odevzdají. On může buď dáti hned odpověď, nebo slíbiti ji pozdějšímu sezení nebo odepříti, neuznávaje důvody". Myslícímu člověku, tuším nevzejde nejmenší pochybnost o významu toho slova "může", neboť, praví-li jednací řád, "tázaný může buď - nebo -", tedy to znamená: "ale musí jedno z těchto tří".

Jak poměry se u nás mají, pojímá se patrně se strany Jeho Excellence pana místodržitele a to zejména v letošním zasedání to slovo "může" v ten smysl "ale nemusí". Bude tedy zapotřebí, aby se to, co vlastně, jak pravím pro člověka rozumně soudícího v tom již je obsaženo, výslovně také do jednacího řádu pojalo. Změny jedn. řádu konečně bude zapotřebí také v tom směru, že změní se ustanovení, podle něhož poslanec má mluviti ze svého místa. Rozhodně se to zamlouvá a odpovídá více vážnosti zákonodárného sboru, nebude-li nucen poslanec vždycky napínati veškerou sílu svého hlasu, aby byl také slyšán, bude-li tedy mluviti z tribuny. Bude tím také vyhoveno poslancům ostatním, kteří při těch divných poměrech místních, které vzdor vhodným změnám v roce 1893 zavedeným přec jen nemohou se až k řečníku dostati, i bude vyhověno tedy těm poslancům, kteří mají nárok na to, aby slyšeli, co se ve sněmovně mluví. Zdá se, že otázka umístění řečnické tribuny by nepůsobila pražádných obtíží, poněvadž by stačilo, by lavice vládní a stenografická byla poněkud odstředivě posunuta, a bude pak docela možná, by pod místem Jeho Jasnosti pana maršálka nalézaly se obě tribuny, jak zpravodajská, tak řečnická.

Bude tím také vyhověno ještě jinému stesku a jiné radě. Stenografové jsou totiž nuceni vždy usedati přímo před samého řečníka, poněvadž jest pravidlo, že panuje hluk při každé řeči, leč když mluví nějaký všeobecně uznaný parlamentář.

Následkem toho jest vedle řečníka nebo před řečníkem poslanec, který sedí, nucen, nikoliv nějakou vi absoluta, ale z útrpnosti a ze soucitu se stenografy, aby z místa svého povstal, a tím po případě pozbývá i možnosti, aby slyšel, co se právě mluví.

Chtěl jsem ještě poukázati a učiním to několika slovy, k nedostatečnoti místností. Velectění pánové, kdo zasedá v komisích, ten nejlépe ví, že je to skutečně pochopitelno, když pak členové komise s toužebností očekávají konce sněmovního zasedáni.

já jsem to okusil, letos na vlastni osobě poprvé, a to měrou ještě ne takovou ve školské komisi, jako členové komise rozpočtové. Když v malé místnosti, náramně malé místnosti, sedí 20, někdy 24 a někdy i více pánů nepřetržitě 4 hodiny a pak v tom otráveném vzduchu odpůldne opětně 3 až 4 hodiny, ba někdy, jak se stalo právě, když se jednalo o dokončení generální zprávy rozpočtové, dohromady až 9 hodin denně, tu skutečně se nemůžeme diviti, jsou-li náramně rádi, že celému tomu trápení jest učiněn konec.

Bude záhodno a potřebí, - a třebas by byly finance zemské sebe smutnější, nebude vyhnutí, - aby se přikročilo konečně k vystaveni nové budovy sněmovní. Velectění pánové, markrabství moravské platí již několik roků více než 40 procentovou přirážku, nyní platí 44 nebo 45% a platilo již 40% tenkráte, když odhodlalo se zbudovati novou, krásnou a zá-, konodárného sboru zemského důstojnou budovu se zařízením moderním.

Pánové, račte se podívati na moravský zemský dům a budete naplněni závistí. Tam není zapotřebí, aby si Člověk kazil zrak, jak to zde v tomto sl. sněmu činiti musí, kdy závodí zejména v hodinách odpoledních denní světlo již nyní se probouzející s osvětlením elektrickým.

Ty místnosti tam jsou vzdušné, sama sněmovna má vrchní osvětleni, nalézá se uprostřed veškerých ostatních místností komisionelních, komisím jsou přikázány dostatečné, krásné a vzdušné místnosti.

Zdá se mi ostatně, že by finanční oběť, která by stihla zemi českou, kdyby přikročila k vystavení samostatné nové budovy pro sněm zemský a pro veškeré zemské úřady, nebyla tak veliká, poněvadž by se po případě místa odprodané staré sněmovny mohlo s výhodou využitkovati.

Návrhu nečiním, ale dovoluji si sl. zemskému výboru odporučiti k úvaze podněty, které jsem právě nyní podal. (Živý souhlas. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr der erste für die Antrage der Kommission eingetragene Redner zum Wort. Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Bareuther.

Abg. Dr. Bareuther: Hoher Landtag! Eine kurze Spanne Zeit trennt uns von dem Schlusse des Landtages und wir müssen uns eine große, fast eine unparlamentarische Enthaltsamkeit auferlegen, damit wir den Landesvoranschlag unter Dach und Fach bringen. In der That kann ich mich nicht erinnern, dass, solange ich dem hohen Landtage angehöre, eine solche Sturmfluth von Anträgen und Anfragen sich über denselben ergossen hätte, wie in dieser Session.

Die Gründe hiefür sind unschwer zu finden. Zum Theile hat der frühere Landtag Vieles nicht erledigt, andererseits erhebt sich der Ruf nach Reformen aus allen Gebieten, namentlich aus dem wirtschaftlichen und socialen Gebiete immer mächtiger, der natürlich einen Widerhall in den Vertretungskörpern findet.

Von den Interpellationen, wie es der geehrte Herr Vorredner schon berührt hat, wurden sehr wenige diesmal beantwortet. Es kann dafür die Statthalterkrise als eine Entschuldigung dienen, aber eine Rechtfertigung ist sie nicht.

Das Interpellationsrecht ist ein so wichtiges Recht für die Controle, die Regierungsthätigkeit ist andererseits gar nicht unterbrochen und eine Interpellationsbeantwortung nimmt so wenig Zeit in Anspruch, dass man Wohl erwarten konnte, dass unsere Anfragen so prompt wie früher erledigt werden.

Bezüglich der Anträge, die in einer stattlichen Anzahl zur ersten Lesung gelangten, inuss ich Seiner Durchlaucht dem Herrn Oberstlandmarschall meine Anerkennung zollen, dass er bereitwilligst solche Anträge auf die Tagesordnung stellte, und dass er auch die Debatten, welche sich gleich an die ersten Lesungen knüpften, nicht engherzig einschränkte.

Verschwindend dagegen ist die Anzahl der Anträge, welche wirklich zur zweiten Lesung und zur Annahme gelangten. Unter diesen Anträgen ist ein Antrag besonders hervorzuheben, durch dessen einmüthige Annahme der Landtag in unzweideutigster Weise seine Stellung zum ungarischen Ausgleiche ausgesprochen hat. Außerdem haben wir in den letzten Tagen die Eisenbahnvorlagen beschlossen. Es bleibt noch der Landesvoranschlag übrig. Das ist aber so ziemlich alles. Zu einer weiteren Leistungsfähigkeit ist der Landtag nicht gediehen und das wird auch nicht anders werden, wenn so fortgelandtagt wird. (Sehr richtig!)

Es ist in den letzten Jahren zur Gepflogenheit geworden, den Landtag knapp vor dem Schlusse des Jahres, wo jeder Abgeordnete in seinem Hauswesen mehr als gewöhnlich beschäftigt ist, einzuberufen. Es wird ein Provisorium angenommen, dann wird der Landtag vertagt, und dann wird er wieder einberufen zur Feststellung des Budgets. Wir machen also zweimal dieselbe Arbeit, und vergeuden die Zeit. Umsomehr muss daraus gedrungen werden, dass der Landtag rechtzeitig einberufen werde, damit er das Budget noch vor dem Budgetjahre feststellen kann und damit er noch Zeit haben kann zur anderen gesetzlichen Arbeit.

Die Dauer einer solchen Session kann, wie die Dinge in Oesterreich liegen, bei der großen Anzahl von Vertretungskörpern: Reichsrath, Delegationen, Landtage u. s. w. nur auf eine kurze Zeit bemessen werden.

Eine Nothwendigkeit ist es daher, dass bei Beginn jeder Session im Einverstandnisse mit dem Oberstlandmarschall und den Parteien ein Arbeitsprogramm sestgestellt werde, damit Jeder wisse, womit er sich vor Allem zu beschäftigen habe, damit auch die Kommissionen sich darnach richten können. Sonst arbeiten die Kommissionen bei allem Fleiße ins Blaue hinein.

Dagegen kann ich mich aber nicht mit dem Antrage befreunden, den mein geehrter Herr Vorredner soeben begründet hat, dem Antrag nämlich, dass der Landtag nicht geschlossen, sondern nur vertagt werde. Ich werde die Gründe dafür angeben.

Wenn man schon den Fortbestand der Kommissionen haben will, damit nicht die Wahlen wiederholt zu werden brauchen, damit die Mitglieder der Kommissionen, die sich mit dem Gegenstande vertraut Gemacht haben, beisammen bleiben, genügt die Geschäftsordnung.

Ich war von jeher ein Gegner der sogenannten verlängerten oder ewigen Sessionen.

Meine Herren! Die Erfahrungen, die wir im Reichsrathe gemacht haben, sprechen durchaus nicht dafür. Es verlangsamt sich das ganze Tempo, die parlamentarische Maschine arbeitet in sechs Jahren kaum das, was sie sonst vielleicht in ganz kurzer Zeit geleistet hätte. Jeder richtet sich darnach ein in seinem parlamentarischen Leben.

Die Regierungsvorlagen haben alle Mühe, sich durchdringen und gar die selbständigen Anträge, die später gestellt werden! Sobald sie geboren werden, erblicken sie nicht mehr das Licht der Welt. Und womit hilft man sich dann? Mit Dringlichkeitsanträgen. DieseDringlichkeitsanträge unterbrechen aber wieder die wichtigsten Beratungen. Die Herren Reichsrathskollegen, die hier im Landtage sitzen, kennen sehr gut diese Wirkungen der Drinlichkeitsanträge, wohin dieselben fuhren.

Es ist daher ganz richtig, wenn fast in allen constitutionellen Landern regelmäßig die Parlamente geschlossen werden; das setzt auch unsere Verfassung voraus, nur wird es, wie so vieles Andere, nicht gehalten.

Der regelmäßige Schluss hat den wesentlichen Vortheil, dass erstens schneller gearbeitet wird, und dass zweitens der anwachsende Ballast sich nicht von der einen Session in die andere hinüberschleppt.

Ich für meinen Theil wäre zum Beispiel ganz zufrieden, dass durch den Schluss des heurigen Landtages der Adressentwurf verschwindet; dagegen beklage ich, dass der Curienantrag nicht angenommen wird. Er hat übrigens, nachdem die čechische Partei sich dagegen ablehnend verhält, überhaupt keine Aussicht auf Ersolg.

Das reicht aber alles nicht hin, um die Thatigkeit des Landtages gedeihlicher zu gestalten, wenn nicht eine radicale Teilung vorgenommen wird, eine radicale Heilung in der Weise, dass eine Theilung der Vertretungsarbeit sich vollzieh, dass, wag wir immer verlangten, die Administration des Landes, die staatliche wie die autonome, nach den Nationalitäten geordnet werde.

Ich freue mich, dass dieser Gedanke der Theilung jetzt nicht den Widerspruch findet wie früher. Bleibt denn der Staat Oesterreich nicht ein Staat Oesterreich, obwohl er in verschiedene Königreiche und Länder eingetheilt ist, und bleibt Böhmen nicht das Land Böhmen, wenn jede Nationalität in diesem Lande ihre Angelegenheiten selbständig besorgen würde?

Ich will hier, weil wir uns in der Spezialdebatte über das Kapitel "Landtag" befinden, nur auf die autonome Verwaltung mich beschränken.

Im vorigen Jahre hat der Landesausschuss den Antrag aus Vermehrung der Landesaus. schussbeisitzer eingebracht. Der Antrag kam auch in eine Kommission, aber aus der Kommission nicht mehr heraus. Es wurde damals besonders darauf hingewiesen, dass sich das Arbeitsmateriale des Landesausschusses ungeheuer vermehrte, dass die Landesausschussitzungen immer länger und länger dauern.

Ja, meine Herren, werden denn durch Vermehrung der Landesausschussbeisitzer diese Landesausschusssitzungen kürzer werden ? Im. Gegentheil, sie werden sich nur noch mehr verlängern. Ist es nicht viel einfacher, ökonomischer, praktischer, dass man überhaupt diesen Landesausschuss theilt in einen deutschen, und in einen čechischen Landesausschuss? Dann ist auch viel besser Rechnung getragen den nationalen Bedürfnissen beider Völker.

Und was von dem Landesausschusse gilt, das gilt-noch mehr von dem Landtage, denn der Landesausschuss entspringt aus dem Landtage.

Statt einem Landtage dürste es viel besser sein, zwei Kammern zu schaffen, eine deutsche und eine čechische. Diese Zweigliederung wird den Bedürsnissen der Bevölkerung umsomehr entsprechen, als der jetzige gemischte und untermischte Landtag vor lauter Betheuerungen der Gleichberechtigung, vor lauter Berechnungen der Gleichwerthigkeit nicht weiter kommt, immer mehr das Land verschuldet und dessen Wohlstand vermindert.

Schon die Doppelsprachigkeit erschwert den Gang der Verhandlungen, in denen ein Theil den anderen Theil gar nicht versteht. Nun sagten Sie schon früher, es soll ein jeder Abgeordnete die deutsche und čechische Sprache kennen, (Abg. JUC. Scharf: Wir kennen sie) aber Sie verlangen das auch von uns. Darin liegt ein Widerspruch mit Ihrer ganzen Stellung. Sie treten ein für das allgemeine directe gleiche Wahlrecht und beschranken es wiederum nach der Seite hin in engherzigster Weife. Das werden Sie uns doch zugeben, dass die deutsche Sprache die allgemein verbreitete in Oesterreich ist, dass verhältnismäßig viel mehr Čzechen das Deutsche sprechen als Deutsche das Čzechische. Dadurch ist Ihnen die Möglichkeit gegeben, es praktisch leichter zu erlernen.

Dies hat sich einmal im Lause der Jahrhunderte so herausgebildet, den Wendeprozeß der Geschichte können Sie nicht umstülpen. Hatten sich die Dinge so entwickelt, dass die slavische Sprache mehr verbreitet wäre, nun dann waren wir in die Notwendigkeit versetzt, die slavische Sprache uns anzueignen und wir hätten dann auch die Möglichkeit sie praktisch zu erlernen.

Die Hauptsache aber bleibt nach meiner Ansicht, dass jede Nationalität in diesem Lande ihre Angelegenheiten selber besorgt, dass sie ihren Haushalt nach ihrem Bedürfnisse, nach ihren Mitteln selbst bestreitet, ihr Schulwesen einrichtet, alle kulturellen Ausgaben nach ihrem Bedürfnisse selber ordnet.

Jetzt, wenn ein Deutscher etwas von dem Landtage verlangt, so verlangt es der Čeche wo möglich doppelt. Wird auf der einen Seite eine Einrichtung getroffen, die wirklich einem Bedürfnisse entspricht, flugs muss sie auch auf der anderen Seite geschaffen werden, obwohl sie oft gar nicht notwendig ist. Auf diese Weise werden Subventionen ausgezahlt, Museen, Theater,, alles Mögliche errichtet, als wenn wir im Gelde schwimmen würden. Vom Sparen ist keine Rede.

Das, meine Herren, führt dahin, dass wir zum Schuldenmachen kommen, dass wir die Umlagen nicht mehr erhöhen tonnen und dass die Verarmung und Auswanderung im Lande zunimmt, in einem Lande, das von der Natur mit so reichen Gaben gesegnet ist!

Aus dem Gesagten geht hervor, dass ich jeder dieser Kammer das Recht gewahrt haben will, ihre Umlagen selbständig zu bestimmen und einzuheben.

In diesem Gedanken treffe ich zusammen mit einem čechischen Redner, der hier vor kurzem einen Antrag begründet hat, die Einhebung der Schulbeiträge betreffend. Er will auch, dass czechische Schulbeiträge von Čzechen, die deutschen von Deutschen eingehoben werden. Er findet darin keine Schwierigkeit.

Was aber von Schulbeiträgen gilt, kann von allen Umlagen gelten. Warum sollten denn diese Umlagen nicht auch deutsche oder čzechische sein und als solche eingehoben werden können? Gewiss wird es Fälle geben, die ein gemeinsames Vorgehen erheischen. Dann würde es eben abhängen von der Zustimmung beider Kammern, bei gemeinsamen Ausgaben unter verhältnismäßige Abtheilung nach einem festzustellenden Schlüssel.

Nach untenhin denke ich mir die autonome Verwaltung erweitert durch Kreistage und Kreisausschüsse. Dadurch würden die Landtage und Landesauschüsse wesentlich entlastet. Die unerläßliche Voraussetzung von Alle dem ist aber die nationale Abgrenzung der Bezirke, der bekanntlich auch Palacký das Wort geredet hat, und die jetzt Ihre Connationalen in Mähren ebenso verlangen.

Ich verkenne durchaus nicht die Schwierigkeiten, die einem solchen Ausbaue unserer autonomen Verwaltung entgegengestellt werden können, so durchführbar ich ihn auch halte. Er wird vor Allem bei denjenigen Vertretern des Großgrundbesitzes auf Widerstand stoßen, die sich von ihren ständischen Vorurtheilen nun einmal nicht Befreien können.

Meine Herren, wir achten jeden Stand in unserem Volke, der in unserem Volke und mit unserem Volke lebt, (Sehr richtig!) aber das Vorrecht, wie es die jetzige Landesverfassung dem Großgrundbesitze über beide Völker, sowohl über das deutsche wie über das czechische, einräumt, halte ich für ein Unrecht und einen Anachronismus. Ebensowenig, meine Herren, wollen wir aber, dass von den beiden hier im Lande lebenden Völkern eines über das andere herrsche, eines das andere majorisire.

Von diesem Gelüste zum herrschen kann ich die čechische Partei nicht freisprechen. Die Proben, die sie uns jetzt wieder hievon im Landtage geliefert hat, genügen vollkommen. Dieselbe Partei betritt jetzt die alten ausgetretenen Wege, die sie einmal verschmäht hat, sie verlangt das böhmische Staatsrecht, aus das sie einmal selbst nichts gab.

Es handelt sich ihr eigentlich nur darum, eine Formel für den böhmischen Staat zu finden im Zusammenhange mit anderen Ländern, die einmal Böhmen incorporiert waren.

Da dürfen sich auch dem geehrten Herrn Abg. von Eger nicht verargen, dass er für Eger ein selbständiges Staatsrecht, das durchaus nicht verwirkt ist, verlangt. Tann dürfen Sie sich nicht darüber wundern, wenn Sie daran erinnert werden, dass einmal Böhmen ein Theil des deutschen Reiches war und als deutsches Erbland Oesterreichs dem deutschen Bunde angehört.

Es sucht sich eben ein Jeder aus der Geschichte diejenige Zeit heraus, die ihm am besten passt, um die Länder nach seinem Gutdünken auf dem Papier zu einem Staat zu gruppiren. An der Spitze der čechischen Partei stehen Männer durchtränkt vom modernen Wissen und vom modernen Geiste. Umsomehr wundere ich mich darüber, " dass sie Todtes wieder lebendig machen wollen.

Sie fühlen diesen Widerspruch auch heraus. Im Reichsrathe haben ihre Redner gesagt in der interessanten Brochure des geehrten Abg. Dr. Kramár ist es zu lesen: - "wir wollen gar nicht die Personalunion, wie sie allerdings in der Ferdinandea steht, wir Wollen eine Realunion. "

Ich begreife, dass Sie doch nicht den Zusammenhang mit Oesterreich verlieren wollen, weil Sie als selbständiger Staat nicht existiren könnten. Dann sagen Sie ferner, das böhmische Staatsreat sei nur ein Rahmen, der erst auszufüllen sem wird.

Nun, meine Herren, wie dieser Inhalt aussehen wird, dafür gibt uns ein Antrag, der vor wenigen Tagen hier vorgelegt wurde, einen Vorgeschmack. Das ist der Antrag, den dieselbe Partei durch den Herrn Abg. Slavík auf Aenderung der Wahlordnung einbrachte. (Sehr richtig!) Er konstruiert sich einen einzigen Landtag, in dem wir Deutsche mit Haut und Haaren der čechischen Majorität ausgeliefert werden. Dazu präludirt noch Ihr Organ: "Die Deutschen brauchen sich gar nicht zu fürchten, ein 50millionen Volk steht hinter ihnem" Es ist geradezu rührend. Das čechische Organ predigt uns, den Deutschen eigentlich den Irredentismus. Meine geehrten Herren, diese Waffe haben wir nie gehandhabt. Es widerspricht auch dem ganzen deutschen Charakter, zu centralisieren. Wir begreisen es und denken es uns auch, dass eine größere Autonomie für das Land Böhmen möglich sei, jedoch unter der wichtigen Voraussetzung, dass uns unsere Selbständigkeit und Unabhängigkeit vollständig sichergestellt sein muss. Aber, meine Herren, aus dem Regen des Centralismus der Wiener Regierung in die Traufe des Centralismus einer Prager Regierung zu kommen, uns unter eine centralistische, čechische Herrschaft zu begeben, meine Herren, Sie selbst von ihrem nationalen Standpunkte werden begreifen, dass wir dazu nie und nimmer unsere Zustimmung geben können. Sie würden uns nur Thoren heißen und wir würden, sagen wir, einen Verrath an unserem Volle begehen. Das wollte ich nur in der Spezialdebatte zu diesem speziellen Titel "Landtag" bemerkt haben, und damit schließe ich. (Bravo links. )

Náměstek nejvyššího maršálka posl. Lippert: K tomuto předmětu zapsáni jsou řečníci a sice p. posl. Březnovský contra, a p. posl. Kindermann pro.

Znovu se dal zapsati pan posl. Dr. Dr. Zdenko Schücker.

Eingeschrieben sind als Redner: contra Herr Abg. Březnovský, pro Herr Abg. Kindermann. Neuerdings wurde eingeschrieben Herr Abg. Dr. Zdenko Schücker und Herr Prof. Čelakovský.

Dávám slovo p. posl Březnovskému.

Poslanec Březnovský: Slavný sněme! Pan řečník přede mnou horoval pro rozdělení českého sněmu ve sněm český a německý.                                          

Pánové, kdyby se toto rozdělení uskutečnilo a kdyby měl každý sněm tu působnosť, jako má sněm nynější, nebyly by oba sněmy tak plodné jako je to nyní, kdy jsme skutečně pohromadě.

Slavný sněme! Ten dojem, jaký učiní jednání tohoto sněmu na poslance nového, který poprvé do této síně vkroči, není příjemný a nazval bych ho trudným, trapným.

Poslanec nový, který předstoupí před své voliče, když se uchází o jejich důvěru, slibuje jim, co hodlá pro voličstvo vykonati a jakého se dočká, pánové, sklamán! hned po prvním nebo po druhém zasedání!

Jaké jest jednání tohoto sněmu?

Řečník hlásí se k slovu. Sněmovna pravidelně ho neposlouchá, i když je plná, a to bývá zřídka.

Mnohdy více poslanců najdete v restauraci sněmovní než v této slavné síni. Pravidelně při ukončení zasedání zde zasedá několik desítek poslanců. On bývá sklamán pravidelně, poněvadž mu není popřáno, aby to, co slíbil voličům, vykonal.                                                    

Je to následek jednacího řádu, následek toho, že krátká doba je našemu sněmu vyměřena, následek toho, že ani dnešní jednací řád, který je velice obmezen, se nedodržuje. Proti výslovnému znění našeho jednacího řádu se sněm uzavírá, aniž by byly práce vykonány Na dotazy - bylo na to již poukázáno - se ani neodpovídá, návrhy se neprojednávají a stále při každém zasedání se znovu odůvodňují, tak že pilný čtenáť zpráv o zasedáních sněmu již tato odůvodňování zná nazpaměť a mohl by je s panem poslancem, který návrh po třetí nebo po čtvrté odůvodňuje, na galerii odříkávati

Dále je český poslanec velice sklamán v tom, že, když přijde sem, vidí, že tento sněm dělá dojem takřka sněmu německého. (Veselost na straně Němců. )

Páni Němci se smějí, ale zde se mluví většinou německy: páni z levice mluví německy, velkostatek mluví většinou německy a pan místodržitel mluví stále německy. V komisích se mluví většinou německy, poněvadž naši páni jsou tak přátelští a shovívaví, že vzhledem k tomu, že některý pán z německé strany česky nerozumí, používají jazyka německého.

Ignoruje se dále a začíná se ignorovati, a stalo se to zvykem titulovati tento sněm sněmem království Českého. Prohlédněte si, pánové, certifikáty volební, které jste dnes dostali do ruky; tam místodržitelství Vám oznamuje, že jste zvoleni na sněm český, ne na sněm království českého.

A, pánové, co je velmi smutné, sám zemský výbor si to počíná zvykati, neb první pozvání, které jsme dostali od pana maršálka, neznělo "pozvaní na sněm království Českého, " nýbrž pouze "pozváni na sněm český. "

A, pánové, zevnější dojem, který tato sněmovna činí, jest pro nás, aspoň pro mne, specielně urážející. My zde nacházíme znak království Českého na druhém místě. Jest to znak rakouský, který jest na prvním místě. Já bych jen rád věděl, co tento pták zde má co dělat? V Pešti ani ve Lvově by ho ve sněmovně netrpěli.

Dělnictvo, které odbývalo v těchto dnech dvě bouřlivé schůze, dělnictvo nezaměstnané, vyčítalo tomuto slavnému sněmu, že pro dělnictvo nezaměstnané nic nečiní, ale pánové, to dělnictvo se obrací na nepravou adresu.

Co my ubožáci můžeme pro toto dělnictvo vykonati? Vždyť se nám nedá k tomu příležitosť!

My s těžkostí projednáme rozpočet, my jej musíme takřka promrskat.

Nechť se obrátí dělnictvo na vládnoucí kruhy, které tento sněm uzavírají, aniž by mohl pro lid něco vykonati. Vůbec dělnictvo volá po všeobecném právu hlasovacím. Je pravda, má právo k tomu.

Poněvadž dělnictvo nemá dosud zastoupení své, jako v jiných zemích ho již má, volá tedy po všeobecném právu hlasovacím. Arci po zrušení kurií nevolá. Co pomůže dělnictvu rozmnožení počtu poslanců, když bude se stále voliti v kuriích a bude velkostatkářská kurie utlačovati obě strany?

Vůbec cislajtánský náš parlamentarismus nestojí za mnoho. Strany se navzájem potírají, jedna druhou poráží a nejlépe se při tom má, kdo vládne.

Já se vůbec divím, že v absolutním státu, jako je Rusko, nezavedli konstituci jako máme my, to by car ruský, který jest od nihilistů nenáviděn, by nejpopulárnějším člověkem v Rusku. Tu by viděl, jak by všechny strany se k němu lísaly, jako jest to v parlamentárních státech: všecky strany ucházejí se o přízeň panovníka a o přízeň ministra, avšak žádná strana, zvláště lid, nedostane nic.              

Náš sněm je úplně bezmocným. Četl jsem v jednom časopise, že nazván byl český sněm sněmem pana maršálka. Jest to pravda, poněvadž jednací řád dává našemu panu maršálkovi takovou moc, že takřka není tomuto sněmu zodpovědným. Já při zahájení sněmu jsem podal interpelaci panu maršálkovi stran toho, ze se nevypisuje volba zemského výboru. Pan