hou býti kompromisy, tam musí býti určité konkrétní cíle, kterých musíme dosáhnouti.

Ačkoliv jsme na sklonku zasedání našeho, musím vysloviti své politování, že bezúspěšně skončilo.

Ale nevyčítejte nám, že jsme hlasovali proti jedinému kuriatnímu návrhu; celá řada návrhů, které vésti mohly k dorozumění mezi oběma národy, které vésti mohly k uskutečnění potřeb národa našeho, zůstala nevyřízena a zůstane nevyřízena, bude-li sněm proti přání našemu a proti prospěchu celého sněmování uzavřen. (Výborně!)

Musíme nastoupiti opět tu křížovou cestu a celé to sněmování, zůstane-li tak i na dále.

My, velectění pánové, prohlásiti musíme, že na tom vinu neneseme, že jsme hned od prvopočátku domáhali se také, aby zasedání sněmovní bylo delší, aby sněm nebyl uzavírán jako parlament českého národa.

My ale, velectění pánové, a já tak upřímně říkám, ani tím dnešním uzavřením sněmu od těch věcí, které nám leží na srdci, a jichž vývoj takto byl přetržen, neustoupíme, a že jakmile zasedání sněmovní znovu se zahájí, poněvadž sněm není odročen, s novou vehemencí budeme státi na tom, aby ony přirozené požadavky, které sněm splniti může a musí, zejména v otázkách národních, dosáhly svého splnění i budeme v novém zasedání pevně na tom státi, aby otázka státního práva zde v této slavné sněmovně byla vysunuta z pouhé akademické diskusse, a aby všichni ti, kteří věrně k tomuto státnímu právu stojí, k němu se otevřeně přihlásili, a troufali si to říci v osnově státoprávní adressy svému králi a panovníku. (Výborně! Potlesk.)

Velectění pánové, zahájivše jednou tuto státoprávní akci, nemůžeme říci, že jest pravda, co řekl p. posl. Schlesinger, že polovic země jest proti tomu.

Já musím říci, že v té věci stojí za námi celý český národ v jednotlivých zemích v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Velká většina tohoto historického území má tu moc a tu sílu, která žije v státoprávní myšlénce našeho národa, má tu moc opravdovosti, která leží v tom státním právu, má moc toho prospěchu, který plyne z tohoto státního práva oběma národům, má tu moc pro přirozený podklad naší činnosti, a my neustaneme tak dlouho, až konečně státní právo dosáhne svého provedeni na prospěch dynastie, trůnu, na prospěch království a obou v něm žijících národů. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje.)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter das Schlusswort.

Zpravodaj posl. dr. Fořt:

Slavný sněme ! Doznávám upřímně, že teprve v nynějším okamžiku pocítil jsem pravdivosť slov obsažených ve větě,, Quem dii odere, referentem fecere. " Mám se chopiti slova po vzrušujícím dojmu, který vyvolala řeč posl. dra. Herolda. Generální debata dospěla ku kulminačnímu bodu, celou sněmovnou jde mocné vzrušení a já jsem si příliš dobře vědom skromnosti svých sil, než abych doufal, že se mi podaří, abych v nynějším okamžiku pozornost sl. sněmu na vývody své upoutal. Proto obmezím se na několik krátkých poznámek.

Ze všech řečníků, kteří do povšechné debaty zasáhli, zavděčil se mi velice milý přítel můj posl. Kaizl. Nenadál jsem se sice jeho ostré kritiky, však těším se jí, poněvadž mi poskytuje podnětu, abych aspoň běžně dotknouti se mohl některých momentů čistě budžetárních.

Nicméně konstatuji, že jsem byl vý vody jeho v několika směrech překvapen. Kol. Kaizl kritisoval nejprve velice ostře zprávu výboru zemského a já, poněvadž nemám žádné příčiny, abych byl advokátem výboru tohoto, tuto čásť řeči prof. Kaizla pomíjím mlčením.

Dotyčný pan řečník ale zároveň kritisoval positivní návrhy rozpočtové komise a spatřoval nedostatek v tom, že navrhuje se participace v určité kvotě na daních realních; spatřoval dále nedostatek v tom, že ventiluje se zavedení, resp. vypěstění zemské daně dědické, a navrhoval, jakožto svou myšlénku na jedné straně vindikaci obnosů, které stát hromadí jakožto kasovní své přebytky, na druhé straně pak provedení myšlénky, která byla se strany, ku které mám čest náležeti, v průběhu tohoto sněmovního zasedáni jako zvláštní návrh podána, myšlénky to, jež vrcholí v tom, aby progresse zavedena byla do přirážek zemských.

Pánové! Vzhledem k otázce, je-li správné neb nesprávné z důvodů theoretických, aby finančnictví veřejné uvedeno bylo v jednotný systém za, tím účelem, by mezi veřejnou potřebou co do povahy její a mezi prameny berními k úhradě její určenými panovala kvalitativní shoda, o tom nemůže býti spor.

Připouštím tedy, že může býti sporno, zdali pro země a místní tělesa samosprávná dlužno vindikovati daně reální, zejména daň pozemkovou a daň domovní a státu ponechati široký onen obor daní nepřímých, vedle toho pak zároveň obor tak zvaných daní personálních; však, pánové, rovněž tak možno vésti theoretický spor o tom, zda názory, které pronesl kolega Kaizl, jsou úplně správny čili nic.

V theoretických otázkách, jak známo, těžko lze dosíci vždy úplné shody. Konstatuji však, že názory, kterým jsem dal výraz ve zprávě komise rozpočtové, sdílí celá řada theoretiků a, co více řečeno, že názory ty v praxi vzal známý odborník dr. Miquel, finanční ministr pruský, ve svou reformu bernictví pruského.

O tom není sporu Jako mezi jednotlivými druhy úhrady veřejné, tak i mezi jednotlivými druhy pramenů berních panují kvalitativní rozdíly.

Jedná-li se o to, aby získán byl podklad, aby vyhledán byl princip, na základě kterého by v jednotlivém systému berním přiměřené rozdělení se dělo mezi úhradou a mezi prameny berními, pak ovšem nezbývá nic jiného, nežli směřovati k tomu, aby mezi úhradou a mezi prameny berními byla t. zv. kvalitativní shoda přivedena k platnosti

Myslím tudy, že jsme nechybili, jestliže jsme se postavili na stanovisko právě naznačené. Leč, pánové, nezapomínejme, že dnes při posuzování praktického problému, při otázce, kterakým způsobem má se učiniti za dost zbědovaným financím zemským, platí právem slovo o šedosti veškeré theorie.

Co nám platno, hledati cesty, které jsou theoreticky nejsprávnější, nemáme li žádných prostředků, abychom správná theoremata uvedli do života.

A tu se mi, pánové, zdá, poněvadž finanční otázka co nejúže souvisí s daným stavem politickým, že ten, kdo chce otázku finanční rozluštiti dle principu theoreticky nejsprávnějšího, činí jakousi praeoccupatio státního práva českého v oboru finančním. Nuž a tu musím konstatovati následující: Pamatuji se, že jistý vynikající poslanec před nedávným časem arci na místě jiném, způsobem nad míru důmyslným dovozoval, jakou chybou bylo, že z jisté strany svého času provozován byl t. zv. státoprávní radikalismus

Pamatuji se, jak řečený poslanec potíral heslo "Tout ou rien" - "ryc anebo nic".

Pamatuji se, jak kladl důraz na to, že ve směru státoprávním dlužno zvlášť postupovati etappu od etappy.

Á, pánové, jestli názor řečeného poslance byl správný - já pro svou osobu s názorem tím souhlasím - tož konstatuji, že nalézá se v úplném rozporu s finančním radikalismem, který dnes kollega Kaizl zde rozvinul.

Všimněme si však blíže, jaké jsou ony positivní návrhy, které jsme s oné strany slyšeli. Bylo kritisováno, že daň dědická nehodí se jakožto prostředek, jehož by bylo lze užíti k rozhojnění zemských důchodů.

Zajisté, pánové, daň tato nevynese mnoho; ale ty důvody, které byly proti ní uvedeny, nejsou úplně přípustny.

Uvedeno bylo zejména, že země nemá ještě dnes žádných orgánů, které by celou technickou stránku uvalení a vybírání daně přivedly ku platnosti.

Upozorňuji, pánové, že město Vídeň od celé řady let má již daň dědickou; daň tato vybírá se ve formě 10% na státní poplatek z pozůstalostí za spolupůsobení finančních orgánů státních.

Totéž vidíme u nas při zemských poplatcích, které se vybírají z pozůstalostí k účelům školským. Totéž měl zemský výbor na mysli, když navrhoval, aby poplatky školské vybírané ve prospěch financí zemských a fondu zemského rozšířeny byly i na ony kapitalie, respektive ono jmění, které podléhá poplatku aequivalentnímu.

Tedy, pánové, v ohledu technickém by nebylo žádné překážky, aby daň dědická i k účelům zemským přiměřeným způsobem byla vypěstována.

Jsem, pánové, přesvědčen, jestliže země nesáhne k těmto berním pramenům,že dříve nebo později učiní tak stát sám. Pohleďte jen do ciziny.

Všimněte si německé t. zv. doplňovací daně "Ergänzungssteuer"; nebo dříve navrhované "Erbschaftssteuer". Jestliže který berní zdroj jest schopen vývoje, jest to právě daň dědická, jejíž zavedení ostatně i z důvodů sociálních se odporučuje.

Nedávno jste četli v časopisech, že ministr financí, Bilinski, se zanáší již myšlénkou, aby tento berní zdroj vindikoval pro pokladnu státní. Dnes jedná se o to: "Kdo dřív přijde, ten dřív mele!"

Jsem přesvědčen, kdybychom byli před několika léty zabývali se seriosně myšlénkou zavedení daně důchodové a sněm má nepopiratelně legislativní právo na zavedení zemské daně důchodové - že bychom dnes vůči státní dani důchodové stáli jinak, že by naše posice vůči případnému vzdání se práva na přirážky k dani důchodové byla výhodnější, než-li dnes jest.

Positivní návrh podaný posl. drem. Kaizlem směřoval v první řadě k tomu, aby zavedena byla zásada progrese dosavadních zemských přirážek.

Pan prof. Kaizl na to si stěžoval, že rozpočtová komise jenom letmo snad o  věci té se zmínila a že dotýčný návrh, který jest naší stranou podán, nebyl zahrnut do proposicí rozpočtovou komisí sl. sněmu činěných.

Pánové, přiznávám se, že rozpočtová komise, zejména v posledních dnech, když běželo o sestavení a konečnou redakci generální zprávy, pracovala téměř dnem i  nocí. Fysický čas byl tak malý, že nebylo naprosto možná, aby jednotlivé myšlénky byly dopodrobna vypracovány.

To jest, pánové, jedna okolnosť, která nás omlouvá, ne snad ospravedlňuje. Co pak věci samé se týče, upozorňuji, že v rozpočtové komisi myšlenka obsažená v návrhu na progresi přirážek zemských dosti sympaticky přese všechen tu a tam odpor byla pozdravena. Že k ní ale přes to určitou posici rozpočtová komise nezaujala, to mělo pánové důvod nikoliv věcný, nýbrž, řekl bych, více taktický.

Dnes, pánové, nalézáme se v situaci, kde nebylo by snad dosti oportunní vůči chystané reformě berní státních, abychom přikročili k nějaké změně dosavadních přirážek zemských.

Tyto ohledy padaly na váhu, když se uvažovalo o případném návrhu na zvýšení přirážek zemských za účelem úhrady dnešního schodku.

Vším právem se k tomu poukazovalo, když země sáhne k tomuto naprosto neracionelnímu prostředku, t. j., k zvýšení přirážek, kteréžto zvýšení, právem to můžeme říci, bylo by vzhledem k reálním objektům jakous konfiskací jmění, že, ne-li zmařen, tož alespoň do jisté míry seslaben bude onen tlak, jejž votum tohoto sněmu může činiti na finančního ministra k tomu cíli, by stát vůči zuboženým financím zemským při chystané reformě berní státních konal svoji povinnosť.

Tyto taktické důvody byly příčinou, že rozpočtová komise neformulovala myšlénku obsaženou v návrhu stran progresse přirážek zemských a že věc ponechává vývoji dalšímu.

Pánové, co pak týče se dalšího návrhu, jenž v tom vrcholí, aby se strany země byly vindikovány milionové kasovní přebytky státu, jsem přesvědčen, že není mezi námi nikoliv, bez rozdílů stran, který by s tímto návrhem nesouhlasil. Leč, co tu schází? Schází tu faktická moc, schází tu prostředek, abychom na státu vynutili, nač činiti nárok plné právo máme.

Pánové, když běží o akademické naznačení a vyhledání cest, jimiž bychom na základe správné methody zbudovali pro zemské finance vhodný systém, nebude konečně velkého sporu mezi námi; tu i tam nějaká methoda theoretická se brzy vyjasní a shoda bude za krátký čas docela úplná.

Leč, pánové, když bude běžeti o to, abychom tento theoreticky správně konstruovaný systém přivedli k platnosti, pak arci narazíme na faktické nemožnosti, na faktické obtíže, na ona železná pouta, kterými zemské finanční hospodářství je spjato.

Prostředky k odstranění překážek těchto nám ani pan kolega Kaizl neudal. Dokud však tyto překážky a obtíže nebudou zlomeny, dokud sněm království českého nadán nebude mocí, aby to, nač má právem nárok, mohl také vším důrazem vynutiti, pak každá theorie jest theorie šedá.

Naproti tomu však souhlasím s myšlénkou profesora Kaizla, která v tom vrcholí, aby sněm království českého se vší rozhodností využil zbraně, kterou mu skýtá berní reforma a která v tom spočívá, že důchodová daň jen tehdy bude moci zapustiti kořeny, jestliže země vzdá se svého práva na vybírání přirážek.

To jest zbraň velmi účinná a přeji si úplně ve smyslu vývodů prof. Kaizla, aby této zbraně bylo s důrazem co největším užito.

Pánové, bylo by nemístnou osobivosti abych vůči pokročilé době nadužíval trpělivosti slavného sněmu dále, končím tedy své vývody povahy budžetární a jen několika krátkými slovy dotknu se ještě momentů spadajících v obor politiky.

Myslím, pánové, že jako zpravodaj rozpočtové komise mám v první řadě povinnost dotknouti se byt i jen letmo stanoviska, které zaujal v tomto sl. sněmu pan poslanec za města kolínská, Dr. Baxa.

Pan kolega Kramář již dopoledne praecisoval názory, jež ve příčině této má strana, ku které mám česť náležeti. Já dodávám jenom následující, pánové: My jsme mužové, my jsme příliš hrdí mužové, a vším právem kladu na to důraz, hrdí mužové, než abychom měli přičinu nějakou hyperloyalitu, velectění pánové, předstírati.

Na druhé straně však, pánové, jsme příliš střízlivými, příliš svědomitými a dobra a prospěchu svého národa dbalými politiky, než abychom svou politickou taktiku stavěli na jalové provokace, na provokace, pánové, pronesené způsobem, který, po mém soudu, ani politicky, ani parlamentárně, ani společensky není přípustným. (Potlesk. )

Trvajíce pevně na bilaterálních smlouvách, na základě kterých země koruny české jsou přičleněny k ostatním zemím monarchie Habsburské, činíme z tohoto svého východiště také logické konsekvence pro praktickou politiku, to jest, hledáme pro tuto praktickou politiku. jen takové cesty, po kterých bychom se k cílům národa svého přibližovali, nikoliv ale od nich se vzdalovali. (Výborně!)

Já mám za to, že stupeň vlasteneckého zápalu, stupeň horoucí lásky k vlasti, nemůže býti posuzován dle ostrosti a příkrosti slov, nýbrž že musí býti posuzován i dle intensivní práce, dle výšky sebezapření; a jsem přesvědčen, že v této příčíně můžeme každou konkurenci s panem poslancem za města kolínská najisto snésti.

Rovněž by bylo záhodno, abych aspoň několika krátkými slovy odpověděl panu posl. Fournierovi a panu posl. Schlesingrovi. Jsem, velectění pánové, nováčkem v tomto slavném sněmu a vzhledem k tomu, že pan posl. Fournier způsobem tak fulminantním obdržel odvetu od výtečného řečníka přede mnou, myslím, že stačí, obrátím-li se krátkou poznámkou vývodům pana posl. Schlesingra. Pan posl. Schlesinger, nevím, po kolikkrát vystoupil v tomto slavném sněmu opětně s tou tak zvanou "Verwirkungstheorie", s theorií o propadnutí státního práva českého ex titulo porážky bělohorské. Pánové, mám za to, že podstata českého státního práva nemůže nijak alterována býti výsledkem slovíčkářského sporu o podstatě toho či onoho historickoprávního dokumentu.

Myslím, že idea státoprávní naše koření hloub. My při posouzení této ideje, velectění pánové, stojíme na stanovisku vyšším, nežli jest spor o tom, zdali Ferdinandea z roku 1627 dá se galvanisovati čili nic, zdali Ferdinandea byla dílem libovůle neb aktem legálním vyplývajícím z moci absolutistického panovníka, zdali akt, kterým zrušila Marie Terezie roku 1749, českou dvorskou kancelář, vyplýval z právomoci panovnice absolutistické, anebo jestliže byl čirým násilím. Tato otázka, myslím, nerozhoduje pro celou ideu státního práva našeho. Mám za to, že státní právo české není nic jiného než výronem staletého sporu národa českého s centralisující a germanisující Vídni. A jestliže pan dr. Schlesinger dovolával se pro tuto svoji "Verwirkungstheorie" dokladů z historických děl zesnulého Gindely, tož já bych Vám mohl posloužiti citáty jinými téhož spisovatele. Já však vzhledem ku pokročilé době od toho upustím; konstatuji jen, že v posmrtném, nedávno vydaném díle Gindely-ho "Die Geschichte der Gegenreformation" nalézti lze celé moře dokladů, že události od r. 1620 do r. 1626 nebyly nijak akty plynoucími z právomoci vítězného panovníka, že byly aktem čiré libovůle a že to bylo holé násilí. Dokud nedovede se vynalézti theorie, že násilí proměňuje se postupem doby v právo, dokud nedovedete vynalézti theorii, že křivda proměňuje se postupem doby v dobrodiní, dotud jest Vaše "Verwirkungstheorie" nespůsobilá, aby základy a pilíře našeho státního práva v jakémkoli směru zviklala.

O tom není žádného sporu. Celou otázku českou, která lomcuje vnitřní politikou rakouskou od 40ti léta lze rozřešiti jen dvěma cestami: Buďto se Vám podaří český národ zdeptat a rozdrtit, anebo nezbude nic jiného, nežli abyste se s národem českým poctivě srovnali.

Poněvadž zdeptání se Vám nikdy nepodaří a poněvadž nemůže se opakovati, co se stalo v letech 1620 - 27, nezbývá Vám nic jiného, než abyste se pokusili o poctivý smír a to tím spíše, poněvadž tímto smírem neposloužíte jen našemu národu, nýbrž i sobě, ba tímto smírem posloužíme celé monarchii. Dokud v monarchii nebude otázka česká uklizena smírem poctivým, dotud tento stát nepřijde k oddechu, dotud se nepřijde ke konsolidování poměrů. Neboť nikoliv na milionech bodáků nýbrž na spokojených a šťastných národech zakládá se síla národní. (Výborně.)

Velectění pánové, ku konci jest mou povinností, abych vůči historickým vývodům pana poslance Schlesingra provedl ještě malou opravu.

Již několikrát měl jsem příležitosť, ačkoliv nemám čest dlouho veřejně působiti, slyšeti z těchto stran citát z výroků Palackého, toho as smyslu, že, kdyby nebylo Rakouska, tož bychom sami museli Rakousko toto zříditi.

Vy víte, že Palacký sice podobný výrok učinil; ale každý, kdo zná spisy Palackého, ví také velmi dobře, že Palacký po událostech v r. 1870. tento výrok slavnostním, žádné pochybnosti nepřipouštějícím spůsobem odvolal. Stalo se to v doslovu "Radhoště", a dovolte mne, abych Vám krátkou tu větu přečetl.

Palacký praví tu výslovně:

"Pravil jsem, kdyby Rakouska nebylo, museli bychom se přičiniti co nejdříve o utvoření jeho. " -,, Ale já bohužel nyní již i sám pouštím naději o trvalém zachování říše Rakouské: ne proto, že by ona nebyla žádoucí aneb sama v sobě byla nemožná, ale že Němcům i Madarům dáno zmocniti se panství a založiti v ní jednostranný despotismus plemenný, jenž ve státě různojazykovém a konstitučním, co politický nesmyl (odpor v ponětích, contradictio in adjecto) nemůže míti dlouhého trvání" A Palacký dodává: O národ můj se při tom nebojím. Neboť, byť by mu

bylo i přečkati mnohou zkoušku ohněm a železem, tož doufám, že se mu přece podaří všechno protivenství překonati!

Pánové, tato prorocká slova zesnulého Palackého jsou v srdcích našich hluboko zakořeněna. Ve znamení těchto slov hodláme na dráze své pokračovati dále a jsem přesvědčen, že eruptivní síle národního hnutí našeho se přece podaří, aby snahy naše korunovány byly úspěchem. Tím končím. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Na konci rokování povšechného jest mně předložiti otázku slavnému sněmu, zda přijímá návrhy komise za základ rokování podrobného.

Am Schlusse der Generaldebatte habe ich dem hohen pause die Frage vorzulegen, ob dasselbe die Antrage der Kommission als Grundlage der Spezialdebatte annimmt; ich werde demnach diese Frage zur Abstimmung bringen.

Dám hlasovati o této otázce. Žádám pány, kteří na tuto otázku od povídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Frage bejahen, die Hand zu erheben. Jest přijato. Es ist angenommen.

Přikročím nyní k ukončení sezení.

Ich werde nunmehr zum Schluze der Sitzung schreiten.

Pan posl. František Steiner a soudruzi mně odevzdali dotaz k jeho Excelenci panu místodržiteli.

Die Herren Abg. Franz Steiner und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter übergeben.

Žádám, by byl dotaz ten přečten.

Sněmovní sekretář Holím (čte): Dotaz posl. "Františka Steinera a soudruhů k p. místodržiteli:

V politickém okresu Blatenském opakují se za nynějšího c. k. okr. hejtmana Jana Maydla stále častěji případy, že nově zvolená představenstva obcí venkovských nejsou v čas vzata do slibu, ač proti jejich volbě žádných námitek nebylo podáno. Z četných takových případů, jež jak na okresu Blatenském, tak i Březnickém se opakují, uvádíme zatím následující:

1. Ve Hvožeřanech zvoleno bylo nové obecní představenstvo dne 20. prosince 1894, do slibu bylo však vzato teprve 7. března 1895.

2.     V Kladrubci zvoleno bylo nové obecní představenstvo dne 19. května 1895 a do dnes, tedy po více než 8 měsících, nebylo vzato do slibu.

3.     V Dožicích dne 11. února 1895 zvolené obecní představenstvo dodnes, tedy po 9 měsících, nebylo ke slibu povoláno.

Ve všech těchto případech žádali dosud úřadující starostové okresního hejtmana osobně několikrát o povolání ke slibu nového představenstva, však stále od téhož odbýváni byli, že "nemá na. to čas, že má mnoho práce, " ač vzetí do slibu vyžaduje poměrně krátké chvíle a vyzýváni, aby si podali písemně žádosť za vzetí do slibu, ač má c. k. okr. hejtman z povinnosti úřední vzíti nově zvolené představenstvo do slibu.

Poněvadž čítá se volební období teprve od složení slibu nového obecního představenstva, protahují se takovou zaviněnou liknavostí správy politické periody volební, zavinuje se tím nepořádek v obecním hospodářství, ježto starosta nově zvolený úřadovati nemůže a bývalý úřaduje jen z nutnosti a roztrpčuje se obyvatelstvo všech takto postižených obcí.

Tak c. k. okr. hejtman, J. Maydl, jenž na jedné straně přetěžuje obecní starosty prácemi přenesené působnosti, ukládá jim drakonické nespravedlivé pokuty, nařizuje drahá, mnohdy zbytečná komisionelní řízení, a zavádí za dnešních trudných hospodářských poměrů hromadné sekvestrace obecního majetku, na druhé straně svou vlastní liknavostí zaviňuje nepořádek v obecním hospodářství a poškozuje těžce zájmy obecní samosprávy.

Vzhledem k tomu táží se podepsaní: Jest p. místodržiteli známo takové počínání c. k. okr. hejtmana Blatenského?

Jest ochoten dáti vyšetřiti případy uvedené a důtklivě poučiti téhož o včasném plnění povinnosti úřední?

František Steiner a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tuto interpelaci Jeho Excellenci panu místodržitelovi.

Páni poslanci Dr. Václav Škarda a

soudruzi mně odevzdali interpelaci na mne co předsedu zemského výboru.

Die Herren Abgeordneten Dr. Skarda und Genossen haben mir eine Interpellation an mich, als Vorsitzenden des Landesausschusses übergeben.

Žádám, by tato interp. byla přečtena.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz Dr. Václava Škardy, Viléma Teklého, Josefa Krejčíka a soudruhů k J. J. nejvyššímu maršálkovi zemskému jakožto předsedovi zemského výboru království Českého.

Vaše Jasnosti! Po 8 let zabývalo se z počátku zvláštní družstvo, později městská rada v Ml. Boleslavi společně se zástupci okresů Soboteckého, Jičínského, Novopackého, Lomnického, Bělského a Mělnického myšlénkou, postaviti dráhu od Staré Paky přes Jičín, Sobotku, Ml. Boleslav, Mšeno do Mělníka ku přístavišti na Labi.

Poněvadž při financování této velké tratě jevily se nes oáze, obmezila se městská rada v Ml. Boleslavi na to, aby celá trať, a sice od Jičína k Labi, rozdělena byla ve 4 sekce, které by samostatně pracovaly a v rámci svých okresních obvodů technické a finanční projekty provedly.

Tím stalo se, že práce přípravné v okresu Mělnickém a Bělském provedeny byly dříve, než v okresích mladoboleslavském a Soboteckém. Co se vedení tratě v okresu Mladoboleslavském týče, jsou dva směry možné.

První od Cetna Dolního t. zv. Strenickým údolím pod stanicí české severní dráhy u Zámostí-Krnska, a odtud přes Jizeru k Bezděčínu na t. zv. "Celnu" u Ml. Boleslavi, kde hlavní nádraží jest projektováno.

Druhý od Sudoměře přes Katusice, Líny, Bukovno ku Ml. Boleslavi.

Tohoto druhého projektu uchopila se městská rada v Ml. Boleslavi a, když akce finanční zahájena, byla v brzku větší čásť kmenových akcií upsána.

Též okresní zastupitelstvo Mladoboleslavské, uznávajíc za prospěšnou novou trať k Sudoměři, protože je kratší a hospodářsky nejdůležitější, usneslo se ve schůzi své dne 9. dubna 1895. bez mála jednomyslně, aby na místní dráhu tímto směrem zbudovanou upsáno bylo 150. 000 zl. na kmenové akcie.