dobře praví, že není dobře, když "prameny mobilního kapitálu" nejsou vůbec podrobeny dani k účelu samosprávnému, to veImi dobře vytýká zemský výbor; ale pánové, kdybychom dali zemím jen ty dvě daně reální, kde by zůstaly ty důchodky z kapitálu movitého?

Všecka daň personální a široký obor daní nepřímých, všechno to melo by zůstati státu! Pánové, já zde prohlašuji, že děkuji za takové finanční fundování zemí, za takové finanční fundování našeho autonomistického programu. (Výborně!) Pánové, o tom přece snadno se dohodneme; dres v theorii finanční jest o tom málo sporů, že ta ryze manchesterská zásada berní spočívající na heslu "dávka za odplatu, " nebo, jak se praví, interessová zásada, že ta se dnes hodí pouze pro jistý obor hospodářských hmotných funkcí, ale, pánové, nejen v obcích, nýbrž právě tak v zemích, právě tak ve státu.

Ale, pánové, vizte ty veliké úkoly, které vykazuje rozpočet zemský a jimž jsou věnovány miliony, jako zde máte na účely zdravotní přes 1 milion, na účely humanitní skoro 2 miliony, na účely vyučovací 91/2 milionů atd. Pánové, to nejsou žádné úkoly, při kterýchž bylo by lze chtíti, aby úhrada finanční byla upravena na základě zásady "dávka za protidávku, " nýbrž to jsou tytéž veliké obory úkolů, jaké po mínění výboru rozpočtového jsou přisouzeny toliko státu. A naše základní snažení programové jest, aby se ten obor úkolů co možná víc a více rozšiřoval, aby země, pánové, víc a více těch funkcí, jak se říká specificky "státních" na sebe potahovaly a proto, pánové, právě se nesmíme nikdy zříkati takového důchodu finančního, který jest vybírán a nabýván podle principu platební způsobilosti nebo-li mohovitosti daňové.

Pánové, z toho, co jsem Vám uvedl, zdá se mi, že velmi jasně vysvítá tolik, že takové upravení financí zemských, které by chtělo zemi odkázati buď na jednu, nebo některé, nebo i na všechny daně reální, takové upravení financí zemských my nemůžeme přijmouti, jednak proto, že jest to vůbec nespravedlivé, a jednak proto, že obzvláště to odporuje našemu státoprávnímu, autonomistickému programu.

Po mém zdání nemůže země za žádnou cenu se vzdáti jakéhokoli účastenství na všech přímých daních, v to počítajíc i daň důchodovou. Já zde odkazuji právě na tu daň; a zase bych varoval, aby zástupcové zemí, až na radě říšské se bude jednati o dani důchodové, nedávali ze své ruky onu velkou mohutnou zbraň, již mají ve článku 22. zemského zřízení, kde jest dáno zemím právo ukládati přirážky na veškeré přímé daně.

Zprostiti projektovanou daň důchodovou přirážek zemských jest velikým a drahocenným interesem pro stát. Neboť tolik jest jisto, že by ta nová daň důchodová narazila na veliké obtíže a vynesla by velmi málo, kdyby země, okresy a obce hned na prvém počátku uvalovaly alterum tantum přirážek. Ale právo, ukládati přirážky, to právo měla by si země dáti od státu velmi draho vykoupiti.

Dobrá methoda k tomu výkupu byla ukázána bývalým ministrem Steinbachem, který prostě pravil, že země dostane jisté procento, - on navrhoval 20% - ze státní daně důchodové. Nynější návrh, který Plener i výbor berní učinil, daleko hůře nakládá se zeměmi a nemyslím, že by mohl ve sněmu nalézti souhlasu.

Abych však ukázal, jak poměrně malá jest ta cena, která zde kyne financím zemským z toho osnovaného díla reformačního a jak málo se našemu deficitu, který se blíží, odpomůže, uvedu, že pro případ největšího výnosu daně důchodové podle principu Steinbachova vyjde pro království České příjem 1, 600, 000 zl. a kdyby se přijal nyní projektovaný plán Plenera a výboru berního, vyjde v nejlepším případě pro země roční důchod 1, 200. 000 zl. To jest ta celá náplasť, kterou na deficit 3, 800. 000 zl. nám slibuje berní reforma.

Velectění pánové, nečiňme si žádných illusí! Neočekávejme pranic více, než co jsem uvedl, a varujme se vzdálených slibů a vyhlídek na nějaké účastenství při dani z piva a líhu a převodu všech reálných daní do příslušnosti zemské. Já akceptuji účastnění ve všech těchto daních proto, že ze zásady na tom trvám, aby země, tak jako hojnosť specificky státních funkcí má a bohdá ještě miti bude, tak i měla finanční důchody takové, jaké právě k těm funkcem se hodí, tudíž zejména i ty, které podle zásady platební způsobilosti jsou nabývány.

Jinak země, pánové, kdyby na papíře mela sebe větší autonomii i státní právo, s tak podvázanými křídly finančními nikam nedoletí a zakrní.

Ale, pánové, když vůči deficitu, 3, 800. 000 zl. stojí kynoucí extradůchod z berní reformy v nejvyšší sumě 1, 600. 000 zl, pak jest na jevě, že nezbývá strážcům financí zemských, než aby se ohlédli ihned po nějakých pramenech vyšších důchodů, a tu musím zase činiti výtka budžetnímu výboru, že jen letmo a mimochodem, aniž se do uvážení nějakého detailu aneb do projektování plánu nějakého podrobného pustil, jen jediné věci se dotýká, a to jest přirážka dědická a možná nějaká zemská daň z dědictví.

Ta věc jest velice choulostivá, řekl bych raději, obtížná, a sice proto, že doposud nemáme nejmenšího orgánu berního, který by jménem země pracoval; jak bychom pak takovou složitou a z brusu novou daň uvedli ve scénu?

Idea daně dědické, třebas bych s ní chtěl opatrně zacházeti, není taková, kterou bych odmítal; ale mezi těmi, které se zde uvádějí jako bezprostřední pomoc, ona jest jedna z nejodlehlejších. A kromě toko ani ve zprávě výborové nenacházíme žádného positivního návrhu, jakým způsobem by se ihned, pánové, prve než dojde k velké berní reformě, prve než 20 % reální daně aneb prve než 100 % všech reálných daní dostaneme, jakým způsobem bychom si ze své finanční tísně pomohli.

Já se divím tomu tím více, že jsou na snadě dva prostředky, které budžetnímu výboru přece nemohly býti neznámými.

Jest zde jeden a sice idea zavedení progressivní přirážky zemské, na druhé straně jest zde ta suma velikých kasovních přebytků ve státní pokladně, která po mém zdání k ničemu jinému nemá a nemůže býti upotřebena nežli k tomu, aby zemím byla znovu rozdána. (Výborně!)

Já, pánové, o progressivní přirážce zde obšírněji mluviti nebudu a jen prohlašuji své politování, že budžetní výbor okolo té idee šel a ani o ni nezavadil, jakkoli jsem o věci té podrobný a formulovaný návrh sl. sněmu předložil. Já nechci se domnívati, že snad jest to obava o některé třídy poplatnické a o některé třídy voličské, která zdržovala od většího přiblížení se té myšlénce.

Není pochyby, když jsem ten návrh učinil, měl jsem na mysli, abych poplatnější síly větší měrou stihl. Snad se Vám to bude zdáti přepínáním, ale já nejsem z těch, kteří si v přepínání libují, když povím že za nynějšího stavu věcí si slibuji od takové přirážky progresivní v té chvíli větší důchod zemský o 2 1/2 mil. zl.

Pánové, víte, že jsou daně, ku př. pozemková, tak podivným způsobem rozloženy, t. j. vlastně, že majetek nemovitý jest tak zvláštním způsobem mezi jednotlivé občany rozdělen, že ku př. těch majitelů pozemků, kteří platí přes 100 zl. daně pozemkové, není ani celé 1% všech pozemkových poplatníků, ani jedno celé procento.

Ale, pánové, toto necelé percento všech poplatníků pozemkových, platí dohromady 35 % veškeré dané pozemkové, to jest 13, 000. 000 zl. z úhrnné sumy 36, 000. 000 daně pozemkové.

A, pánové, když slyšíte taková čísla a když Vám pak přijdu s návrhem, aby na všechny ty, kdo platí přes 100 zl. ku př. daně pozemkové, byla uvalena progressivní přirážka zemská, pak snadno pochopíte, že sobe mohu na ty přirážky pouze u daně pozemkové slibovati více než 800. 000 zl. pro důchody zemské; já nebudu svou kalkulaci pro daň domovní a činžovní zde opakovati, ani o dani živnostenské a důchodové nebudu žádné detaily uváděti, jenom to řeknu, že při dani činžovní - třídní pustil bych docela stranou milerád - počítám na důchod 700. 000 zl., pak při dani živnostenské a důchodové, bez daně společností veřejně účtujících, očekávám 600. 000 zl. a od daně, kterou platí společnosti veřejně účtující očekával bych aspoň 400000 zl., tak že, pánové, celkový výsledek takovéto přirážky progressivní by byl 2 1/2 millionů zl. nového důchodu zemského.

Pánové, pak by ten nynější deficit byl uhrazen, protože k důchodům, které vynese berní reforma, asi 1 1/2 millionů, by přišel ten důchod 2 1/2 millionů; pak, pánové, mate zde 4 milliony a to jest snad ještě více, než obnáší nynější deficit zemský.

Ale, pánové, i kdyby na krásně tento důchod z reformy státní daně hned ne přišel, k upravení zemské přirážky na zásadě progressivity nepotřebujete žádného zákonného schválení, to jest věc, kterou může zemský sněm usnésti, a jsem přesvědčen, že si žádný finanční ministr nebude troufati navrhnouti koruně, aby takové usnešení sněmu nedošlo nejvyššího schválení.

Pánové, zajisté, že na místech, z kterých přišla již mnohá iniciativa k ušlechtilým sociálně politickým akcím, by takováto iniciativa sociálně politická velmi dokonalá, vycházející se strany sněmu, jen s velice dokonalým souhlasem se setkala.

Druhá věc, na kterou ještě stručně ukážu, jsou kasovní přebytky.

I zde i v budžetním výboru na říšské radě jsem o tom mluvil, a vindikoval kasovní přebytky pro finance zemské. Pánové, není to malá věc, že v posledních 6 letech těch kasovních přebytků nahromadilo se 110 millionů. (Slyšte!)

Kdybychom, pánové, jenom podle měřítka přímé daně rozdělili ty přebytky co rok mezi země, přišlo by na Čechy, které platí, jak známo asi 1/4 přímých daní do státní pokladny, za těch posledních 6 let asi 27 mill. zl.

Průměrně tedy pánové na rok více než 4, 000000 zlatých.

Pánové to jsou sumy, které by ve finančním hospodářství velmi mnoho vydaly; domáhejme se toho, aby tyto přebytky opravdu pokladnám zemským se dostaly.

Pánové, to odpovídá nejenom slušnosti a spravedlnosti a potřebě, nýbrž to odpovídá tomu našemu právnímu přesvědčení, které vidí, řekl bych, první a hlavní fundament tohoto státu v královstvích a zemích, ze kterých teprve všecka pravomoc a všecky finanční důchody státu jsou jaksi odvozeny, a když tedy v ostatním hospodářství něčeho přebývá, není pro mne nejmenší pochybnosti, že první, který má nárok tento, jsou království a země a že to, co se odňalo poplatníkům, a čeho nepotřebuje stát ve svém hospodářství, to že tam má býti odvedeno, kde potřeba toho se jeví nejvíce, totiž hospodářství zemskému. (Tak jest!)

To jsou ty dva určité prospekty, které bych já na zlepšení stavu financí zemských vytknul. Já bych si přál, aby zemský výbor větší měrou a s větší energií a větším namáháním důmyslu svého financím zemským nadále se věnoval.

Finance zemské jsou ve špatném stavu, o tom není pochyby. A ten špatný stav financí zemských, ten znamená, že inicia-

tiva a všechno další rozbírání zemské agendy je ochromeno, naprosto podvázáno.

Já nemohu končiti jiným způsobem než přáním, aby, až budoucně nám bude zemský výbor předkládati rozpočet zemský, v rozpočtu figurovala přirážka progresivní jakožto základ přirážkového důchodu zemského, a zároveň prosím zemský výbor, aby u vlády, která snad za krátko zase bude chtíti dotýkati se znovu reformy daní, se vší energií se zasadil o to, aby účastenství země na přebytečných výnosech nových daní bylo větší a slušnější než dříve, a rovněž, aby naléhal na rozdělení kasovních přebytků mezi království a země.

Ten zemský výbor, který bude chtíti energicky hájiti tyto nároky sněmu, najde také ve sněmu velmi energickou oporu a zastání.

Tím, pánové, končím a prosím za odpuštění, že jsem Vás zdržoval řečí, která neměla skoro žádného obsahu politického, která však zabývala se něčím, co sice přímo politického významu, nemá, co však nepřímo - buďme si toho pamětlivi velkého politického dosahu je plno.

Proto bych si přál, aby v tom směru můj příklad docela osamocen nezůstal. (Výborně! potlesk. )

Oberstlandmarschallstellvertreter: Zum Worte gelangt der Redner, welcher sich als der nächste pro gemeldet hat, Herr Abg. Dr. Reiniger. Ich ertheile ihm das Wort.

Abg. Dr. Reiniger: Hoher Landtag! Zunächst erlaube ich mir im Namen meiner Gesinnungsgenossen die Erklärung abzugeben, dass wir für den Landesvoranschlag stimmen werden, nicht als ob der Landesvoranschlag und der Bericht der Kommission uns sowohl im Ganzen als auch in den Einzelnheiten befriedigen würde; aber wir wollen mit diesem Votum kennzeichnen, dass wir sur die unleugbaren Mängel in der Finanzwirthschaft Böhmens nicht die Organe der Landesverwaltung verantwortlich machen trollen, sondern die misslichen politischen Zustande, die leider schon durch Jahre hindurch Böhmen vollständig aus materiellem und wirth schaftlichem Gebiete actionsunfähig mächen.

Meine Herren, die Ziffern des Landesvoranschlages sprechen eine deutliche, höchst unerfreuliche Sprache für jeden, dem die Wohlfahrt dieses Landes am Herren liegt. Es ist keine Frage, dass das stets fortschreitende Defizit, die von Jahr zu Jahr fortschreitende Verschuldung dieses Landes, die stets mehr und mehr wahrnehmbare Tendenz gewisser großer Budgetposten von Jahr zu Jahr zu Wachsen, und andererseits die Erkenntnis, dass von den eigentlichen Steuerquellen, welche für die Bedürsnisse des Landes herangezogen werden können, seine übrig bleibt, welche nicht vom Staate in hohem und manchmal zu großem Grade ausgebeutet würde, dass diese Wahrnehmungen, meine Herren, jeden Freund dieses Landes mit tiefer Besorgnis für die Zukunft erfüllen.

Es ist keine Frage, dass sich die Bedeckung des jährlichen ordentlichen und außerordentlichen Erfordernisses der Landesvervaltung von Jahr zu Jahr schwieriger gestaltet, aber ich glaube, meine Herren, dass der Landesausschuss denn doch eigentlich von dem alten Principe abgehen müsste, nach welchem er den Fehlbetrag eines jeden Jahres ohne Rücksicht daraus, ob er in das Ordinarium oder Extraordinarium fallt, einfach durch Darlehensaufnahmen ergänzt.

Es ist dies, meine Herren, keine rationelle Finanzwirthschaft und ich bin der Ueberzeugung, dass, so schwer es auch sein mag und so Wenig populär es sein mag, endlich doch wird daran gegangen werden muffen, auf dem einzig rationellen Wege, nämlich durch Erhölung der Landesumlage, wenigstens das Ordinarium hereinzubringen.

Es ist keine Frage, es ist ein Schritt, der empfindlich von den Steuerträgern wird verspürt werden, aber ich glaube, er ist eben als der einzig wirthschaftliche und rationelle nicht zu vermeiden, und vielleicht, dass dieser Schritt sogar ein gutes argumentum ad hominem für jene weiteren Bevölkerungskreise Werden Wird, welche noch immer für gewisse mehr locale Zwecke, oder Zwecke, die nur eine regionale Bedeutung haben, den Landessäckel in Anspruch nehmen.

Im Einzelnen, meine Herren, will ich das Budget nicht Weiter beleuchten; es wird in der Spezialdebatte hiezu kommen. Ich möchte aber doch noch aus einige Punkte desselben hinweisen, z. B. auf die sich von Jahr zu Jahr steigernden Auslagen für das Schulwesen. Es ist dies eine Post, die selbst bei den misslichen Verhältnissen unserer Finanzverwaltung nach meiner Ansicht nicht bedauert werden darf. Ich und meine Parteigenossen sind der Ueberzeugung, dass das, was ein Volk für seine Bildung thut, nie verloren sein kann; ich möchte aber wünschen, dass sich die Fürsorge der Landesverwaltung, die ja erst im letzten Jahre die Erhöhung der Lehrergehalte bewirkt hat, auch auf andere Kreise des Lehrstandes erstrecke, welche vielleicht mehr noch als die männlichen Lehrer der Fürsorge der Landesverwaltung bedürfen, ich meine die so traurig gestellten und in einer großen Zahl vorhandenen Industriallehrerinnen.

Es ist keine Frage, dass diese Gattung von Lehrpersonen wirklich in einer unwürdigen Weise von der Schule ausgenützt wird; es werden an diese Gattung von Lehrpersonen Ansorderungen gestellt, die in gar keinem Verhältnisse mit dem stehen, was die Oeffentlichkeit für diese Gruppe von Lehrpersonen thut.

Man reicht ihnen kaum das Excistenzminimum, nicht einmal die gewöhnliche Altersversorgung; in dieser Beziehung ist Abhilfe gewiss dringend nothwendig und ich gebe mich der Hoffnung hin, dass der hohe Landesausschuss schon im nächsten Jahre vielleicht diese Frage in Erwägung ziehen und in dem Voranschlage zum Ausdrucke gelangen lassen wird.

Abgesehen von dieser Post finde ich in dem Landesvoranschlage auch nicht unbedeutende Beträge für die Landeskultur und für die gewerblichen Bedürfnisse eingestellt.

Meine Herren, ich begrüße es freudig, dass immer Weitere Kreise sich den Bedürfnissen dieser lang zurückgesetzten Stande erschließen, dass namentlich aus dem Gebiete der fachwirthschaftlichen Bildung in beiden Beziehungen für die Landwirthschaft und das Gewerbe von Jahr zu Jahr mehr gethan wird.

Ich hege aber, meine Herren, die Befürchtung, dass es nicht genug sein wird, weun diese Stände ein noch so großes Maß von Fachbildung in sich aufnehmen, es Wird nothwendig sein diesen Ständen noch auf andere Weise zu helfen, man wird ihnen vor Allem billiges Betriebskapital verschaffen müssen.

Wie kann der Oekonom, wenn er noch so sehr davon überzeugt ist, dass die Melioration seinen Gründen geboten wäre, wenn er noch so gut weiß, wie sie zu bewerkstelligen ist, wie kann er von seinen Kenntnissen Gebrauch machen, wenn er nicht die nöthigen Mittel dazu hat?

Es ist richtig, es sällt der größte Theil

dieser Reformen in das Gebiet der Reichsgesetzgebung; trotzdem konnte aber diesfalls im Budget dieses Landes eine entsprechende Anregung Ausdruck finden.

Endlich, meine Herren, finde ich in unserem Budget eine Lücke, welche ich für die bedeutendste und bedauerlichste halte.

Es findet sich nicht eine Post meines Wissens, welche dem Interesse der Arbeiterklasse,dem eigentlichen Arbeiterslande, der bisher noch rechtlosen Classe unseres Volkes, gewidmet wäre.

Meine Herren! Niemand empfängt so unmittelbar wie der Fremde, der aus der Provinz in diese glänzende Hauptstadt kommt, den deprimirenden Eindruck, dass hier das Massenelend so sehr nahe an dem größten Luxus wohnt; wer durch die prächtigsten und glänzendsten Straßen unserer Stadt schreitet, stößt Schritt für Schritt aus die hohläugigen Frauen und auch aus die noch mehr zu bedauernden, den Stempel des Elends auf der Stirn tragenden Kinder der Armuth, welche in großen Mengen zu allen Tageszeiten sich den Passanten in den Weg drängen.

Wenn ich an die Demonstration der Arbeitslosen erinnere, welche vor einigen Wochen zu vielen Hunderten die bedeutendsten Straßen der Stadt durchlärmten und denen aus ihre Nothschreie nach Brot und Arbeit keine andere Antwort wurde als der Säbel der Polizisten, dann komme ich zu der Ueberzeugung, dass die Landesvertretung und die Landesvermaltung ihre Ausgabe nicht erfüllt. Wenn mir unser Volksleben ausstatten mit luxuriösen Emrichtungen und Werken der Cultur und der Kunst, für welche wir Tausende und Hunderttausende Gulden hinauswerfen, z. B. auf kostbare Bauten, so ist dies in Ordnung und entsprechend den Culturbedürsnissen der beiden in diesem Lande vertretenen Nationen; sind wir aber berechtigt dies zu thun, so lauge noch Tausende und aber Tausende unserer Volksgenossen des allernöthigsten Lebensbedarfes entbehren, dürfen wir dies thun, wenn wir nicht gleichzeitig diesem Theile der Bevölkerung entsprechende Obsorge zuwenden? Ich glaube, es wäre dieses sociale Gebiet ein solches, auf dem zwischen beiden dieses Land bewohnenden Nationen ein Wettkampf sich entwickeln sollte, der zu einem gedeihlicheren und erfreulicheren Ziele führen konnte, als der Kampf, der so lange Jahre die besten Kräfte dieser beiden Volksstänime ausgerieben und nutzlos aufgerieben hat und dessen Ende nicht abzusehen ist.

Meine Herren, es ist noch etwas, was ich bemerken will bezüglich des Landesbudgets.

Eine weitere Belastung dieses Budgets besteht dann, dass, so zu sagen, die Kriegskosten, oder wenigstens ein größerer Theil der Kriegskosten, nämlich der Kosten des Kampfes zwischen beiden dieses Land bewohnenden Volksstämmen aus den Landessäckel übertragen wird, die Kosten der verschiedenen Kampsschulen und der verschiedenen zweisprachigen Institutionen, welche sich offenbar sehr verbilligern ließen.

wenn dieser Kampf nicht bestünde. Es ist dies ein höchst bedauerliches Symptom, wie weit es mit dem Kampfe kommen muss, wenn es so fortdauert wie bisher.

Meine Herren, ich habe mich hiemit schon aus das Gebiet der großen öffentlichen Fragen begeben, und ich glaube, es wird angezeigt sein, wenn ich auf diesem Gebiete verweile, sei es auch nur zu dem Zwecke, um die Principien und die Stellung der Partei, der anzugehören ich die Ehre habe, gegenüber den wichtigsten Factoren und Erscheinungen des öffentlichen Lebens darzulegen.

Wir wollen eine nationale, deutschnationale Volkspartei sein, das heißt, wir sind eine Partei, die sich zum Ziele gesetzt hat, die sämmtlichen, in unserem Volke ruhenden Kräfte zu wecken und zu entwickeln und mit Hilfe derselben unser Volk zur vollen und möglichst vollständigen Entwickelung, zur Erreichung der höchsten Leistungsfähigkeit, der höchsten Widerstandsfähigkeit zu führen und Alles dies wollen wir bewirken au dem Leitfaden der nationalen Ideen.

Als einer Nationalpartei muss es für uns selbstverständlich das allererste sein, den nationalen Gedanken rein in unserem Volke zu erhalten und aus unserem Volksthum Alles auszuscheiden, was demselben fremd ist, was nicht seiner Art entipricht. Unter diesem Fremdthum ist vor Allem das Semitenthum zu nennen.

Meine Herren! Es ist einfach nichts anderes als eine unvermeidliche Consequenz der nationalen Gesinnung, der nationalen Ideen, wenn man das Programm des Antisemitismus ausstellt. (Sehr richtig !)

Es ist dieses Semitenthum zweisellos Etwas, was mit unserem deutschen Volksstamme nichts zu thun hat, Etwas nach Rage und Art hievon Veischiedenes.

Das ist eine einfache, von Riemanden hinwegzuläugnende ethnografische Thatsache und, weil es dies ist, sind wir als Nationalpartei verpflichtet eine genaue und unzweideutige Schranke zwischen uns und diesem fremden Elemente aufzurichten.

Ich will nur noch hinzufügen, dass dies ein besondeis actueller Theil unseres Programmes ist, weil auch die wirthschaftlichen Erwägungen unbedingt dazu drängen, diese Frage nicht auf sich beruhen zu lassen, sondern einer Lösung zuzuführen.

Wenn wir sagen, wir sind eine deutsche Volkspartei, so verstehen wir unter "Volk" alle Theile unseres Volkes, das Proletariat ebenso gut wie den Adel.Wir sind vollkommen überzeugt, was den Letzteren anbelangt, dass auch der deutsche Adel eine Institution unseres Volkes, eine aus unserem Volke erwachsene Institution ist. Sie hat daher gewiss ihre volle Berechtigung und wir sind die Letzten, die diesem Stande seine Rechte streitig machen wollten, wenn er wirklich jene Verpflichtungen erfüllt, die, er zu erfüllen historisch berufen ist.

Wir müssen vor Allem von unserem Adel verlangen, dass er sich als ein Theil des Volkes fühlt, überall dort, wo das Volk kämpft und strebt, im Vordertreffen zu finden ist und dass er sich vollkommen dessen bewusst ist, dass den größeren Rechten, Welche er für seinen Stand in Anspruch nimmt, stets auch größere Pflichten entsprechen, wie dies eine uralte Tradition des Adels auch stets als eine Pflicht desselben festhielt.

Wir können daher nur bedauern, dass ein großer Theil unseres deutschen Adels sich seit längeren Jahren förmlich außerhalb des Volkes stellt, dass er angefangen hat, seine Interessen von jenen des Volkes loszulösen, sich darauf beschrankt, allein seine Interessen zu wahren und zu fördern, und zu glauben scheint, dass er dies könne ohne mit dem Volke im Zusam menhange zu bleiben.

Ich glaube, dass ein Stand, dessen ganze Existenzbedingung auf historischen Erinnerungen beruht, am allerwenigsten ein Recht hat sich von diesen Erinnerungen loszulösen.

Er wurde aber sofort auch seine Existenzberechtigung verlieren, wenn er sich von diesem Boden hinmegbegäbe.

Unsere Sthätigkeit, die Wir für unser Volksthum zu entfalten gedenken, muss sich selbstverstandlich den jeweiligen Bedürfnissen unserer Nation, der jeweiligen Lage, in der sie sich befindet, anschließen; wir haben keine principiellen Grundsätze in dieser Beziehung als den Einen, dass Alles, was wir thun, eingerichtet Werden muss nach den nächsten Bedürfnissen unseres Volkes.

Wir werben aus diesem Grunde uns davon fernhalten, uns der Autorität gewisser socialer und politischer Schlagworte zu unterwerfen, welche in ihrer doktrinären Unfruchtbarkeit stets nur Schaden angerichtet haben, nicht nur bei uns, sondern bei allen Völkern.

Unsere Thätigkeit muss sich sachgemäß in drei Richtungen äußern: zunächst aus wirthschaftlichem Gebiete, denn nur ein wohlhabendes Volk kann stark und kann national sein, dann auf ethischem Gebiete und endlich auf palitischen Gebiete.

Was unsere Betätigung auf wirthschaftlichem Gebiete anbelangt, so ist sie im Allgemeinen und muss darauf gerichtet sein, dahin zu wirken, dass das Volksvermögen, das Volkseinkommen sich in gleichmäßigerer Weise als bisher unter die Volfsindividuen vertheile, dass die bestehenden großen Kapitalscentren nicht ins Ungemessene anwachsen, dass dieselben das kleinere und mittlere Vermögen nicht auszusaugen vermögen und dass weiter ungewöhnliche und über die Bedürfnisse hinausgehende Kapitalsansammlungen möglichst vermieden werden. Es ist zu diesem Zwecke notwendig, dass wir unsere Fürsorge zunächst jenen Klassen unseres Holkes zuwenden, welche am meisten durch die bestehende sociale Noth bedroht find: es ist das der gewerbliche Stand, der Grundbesitz und der Stand der Arbeiter.

Wir müssen den Gewerbestand und den Grundbesitz gegen die Uebergriffe des mobilen Großkapitals schützen, wir müssen ihn aber auch gegen die Uibergriffe der individuellen Erwerbsthätikleit schützen.

Wir müssen andererseits den Arbeiterstand gegen das Vordringen der entnationalisierenden Socialdemokratie, gegen das Vordringen der entsittlichenden socialen Noth behüten, wir müs-sen trachten dem sogenannten vierten Stande baldmöglichst die politischen Rechte zuzuführen, die er benöthigt; wir müssen aber auch, abgesehen davon, trachten, ihm jetzt schon nach Möglichkeit eine menschenwürdige materielle Existenz zu sichern.

So ist unsere Thätigkeit in wirthschaftlicher Beziehung dahin gerichtet, den Mittelstand, die mittleren und unteren Stände dem Volke zu erhalten, sie davor zu behüten, dass sie zwischen der proletarisierenden Macht des mobilen Kapitals einerseits und der Macht des revolutionären Sozialismus andererseits wie zwischen zwei Mühlsteinen zerrieben werden. Wir sind der festen Üeberzeugung, dass diese mittleren und unteren Stände den eiqentlichen Grundstock, den eigentlichen Pseiler unserer heutigen Staats-und unserer heutigen Gesellschaftsordnung bilden, und dass sie unter allen Umständen erhalten werden müssen, wenn wir überhaupt daran glauben wollen, dass aus der Vasis der heutigen Gesellschaft und im Rahmen derselben eine Neuorganisation, eine Gesundung derselben durchzuführen ist.

In ethischer Beziehung stehen wir auf dem Standpunkte, dass unserem Volke vor Allem ein möglichst großes und tiefes Matz allgemeiner und fachlicher Bildung zugeführt werden muß. Wir sind daher von vornherein Freunde