jakási propast, která by nás dělila, jak pak?

V říšské radě byla již zásada přijata, my bychom vykonávali jenom to, co v posledních paragrafech jednotlivých zákonů stává, jako na př. v zákonu školním.

Tam stojí: Jednotlivým královstvím a zemím vyhrazeno jest provésti tyto zákony a tato nařízení podle poměrů jednotlivých království a zemí.

Nežádáme o nic jiného, nežli, aby se to stalo skutkem. Rozšíření samosprávy jest něco, od čeho bych očekával velmi zdárného výsledku pro nás všechny, poněvadž by se nevydávali zákony v ohledu zemědělském, majetkovém a hmotném, jako živnostenské a zemědělské, které nemají pro nás praktického účinku.

Pánové, v této otázce v poslední době se stal vážný obrat. Na základě návrhu, který zde podal pan posl. dr. Herold, bylo přikročeno ke zřízení komise, která ze svého středu vyslala jakýsi subkomitét, jenž měl uvažovati o jakýchsi společných zásadách.

Dnes již o záležitosti této promluviti zdá se mi býti předčasným. Ještě není celá věc sdělena ani adresní komisi, ani snad jednotlivým kuriím jednotlivých stran. Nebudu tedy o tom mluviti. Jenom to pravím, kdyby se nám poštěstilo sestaviti jakési společné body, na základě kterých by dále mohlo býti jednáno ke konkretisování a formulování státního práva, abychom se mohli jednou ohraditi proti tomu, co se nám stále praví se strany našich protivníků: Vy sami nevíte, co chcete, abychom mohli říci: To jsou naše společné náhledy, byl by to ohromný úspěch, kterého bychom v tomto ohledu dosáhli. Nejsem žádným prorokem, ale tolik mohu tvrditi, čím déle, tím obtížnější budou poměry, co se týče jednání říšské rady centralistické a tím blíže bude myšlenka, zdali by na místě zastoupení centralistického nedalo se něco lepšího postaviti, které by více odpovídalo zájmům a záměrům jednotlivých království a zemí. (Výborně!)

Vždyť vidíme, jakým způsobem jednání dnes v říšské radě se děje, vidíme, jakým způsobem vůbec již myšlénka jest, že, když se nepřežila, aspoň utvářila se obtížnější. Což neráčíte mysliti, že by nebylo výhodnější pomýšleti na to, zdali by v tom ohledu byla možná náprava, zdali by bylo možné něco lepšího na místo toho postaviti a poukázati k tomu: Tím dosavadním způsobem nepřicházíme dále. Ale všech těchto skutečných požadavků, které jsem si dovolil vyznačiti, a které zrcadlí se v tom pojmu restituce státního práva, kteréž jsou samozřejmě následkem toho, že Jeho Veličenstvo schválil zákony dnes platné, by se uvésti musilo v jakýsi soulad se stávajícími poměry, zejména oproti království uherskému a také druhým zemím této polovice říše, že by bylo dobře v tom ohledu jakýsi další pokrok učiniti. Vážným pokusem v tom ohledu byly fundamentální články. Na zásadách těchto stojím ještě dnes a pokládám toto dílo za velmi šťastný pokus, který se tenkráte nezdařil, následkem čehož zásadní myšlénka se nemohla osvědčiti; ale mám za to, že jest třeba přikročiti ku konkretisování této myšlénky, aby bylo jasno mezí námi a Vámi, kteří cítíme vřele se státním právem českým, abychom mohli postaviti je co hotové dílo. (Výborně!)

Ale, co jest touhou v srdcích našich, která, ačkoliv ji na posledním místě jmenuji, ve Vašich srdcích najde vřelého ohlasu? To jest touha a nejponíženější přání, aby v okamžiku, který by Jeho Veličenstvo v otcovské moudrosti a přízni za vhodný uznati ráčil, celý tento státoprávní akt posvátným aktem korunovačním posvětiti ráčil. (Hlučné Výborně!)

A když by potom za hlaholu zvonů velechrámu Svatovítského od dědiny k dědině v Čechách spěchala ta radostná zvěst. "Král náš je korunován", pak ten jásot milionů věrných jak Čechů tak Němců by věštil lepší "budoucnost a v této vděčnosti a nehynoucí věrnosti oddaného lidu by se našly prostředky k překlenutí propasti, která se nyní zdá nepřeklenutelnou býti. (Výborně, potlesk. )

Jestliže, velectění pánové, při každé příležitosti toto přání neprojevujeme, děje se to z toho důvodu, poněvadž sice věrně na tom stojíme, nechceme však stálým opakováním záležitost tuto nechati sevšedněti; ale jestli v poslední době byly náhledy, že by toto státní právo přicházelo u nás v zapomenutí, tu musím prohlásiti, že ty city v našich srdcích nalézají stejného ohlasu a že ze srdcí svých podobné city vyrvati si nedáme. (Výborně, potlesk. )

Na tom stanovisku trvám já, a na na tom stanoviska trvám já a na tom stanovisku trváme my. My pokládáme státní právo za část programu našich předků a našich otců, za jakousi integrující část našeho programu budoucnosti a stále ho hájiti budeme. (Výborně. ) My budeme na tomto stanovisku trvati a dále pokračovati, šťastni jsouce, když nás v tom ohledu někdo bude podporovati.

Velecténi pánové, než přijdu ku konci, budiž mi dovoleno několik slov promluviti. V posledních letech a zejména v poslední době poukazováno bylo k tomu, že jaksi konservativní velkostatek království českého opouští půdu společné činnosti se zástupci českého národa a že jaksi s tou vřelostí, jako prve, už se nešetří jeho zájmů.

Velectění pánové, my v posledních schůzích v tom ohledu jsme slyšeli nad míru příkré útoky, které proti nám byly proneseny a dokonce i jeden pán, který podobný útok proti nám byl pronesl, se dovolával budoucnosti a pravil: "budoucí pokolení budou dotvrzením toho, co byl pravil".

Velectění pánové, toto právo mi nepři náleží, já nemám ten dar, přihlížeti do budoucnosti, ale mohu se dovolávati minulosti a v tom ohledu mohu poukázati k tomu, že během posledních 4 desítiletí a snaď 5 desítiletí velkostatkáři věrně stáli po boku zástupců národa českého a ty úspěchy, které byly tenkráte dosaženy a doba, která byla ve vřelém společenství se zástupci českého národa prožita, vždy bude náležeti k čestným listům našich dějin. (Výborně!)

Oni pánové, s kterými tenkráte strana naše byla uzavřela svazek a věrné spojenectví, ti podlehli hnutí národnímu podobnému vlnobití.

Ale štít této strany zůstal nezkalený a ty tři vynikající vlastnosti, které vyznamenávaly tyto muže, přetrvají je, a sice jest to vlastenectví, obětavost a osobní nezištnost jich, ty je přetrvají a zjednají jim v srdci mnohého Čecha vřelou vděčnou památku. (Výborně ! Potlesk. )

Velectění pánové! Zde dále musím se obrátiti proti některým výrokům, kteréž zejména včerejšího dne zde byly proneseny.

Stala-li se výtka toliko proti nám, dobře, slyšíme ji a budeme se hájiti; když ale, velectění pánové, výtka tato přes naše hlavy jde jinam a výše, než my všichni dohromady a když si všímá i posvátné osoby panovníka, nuže, pak nedivte se, pánové, když s tohoto místa a jsem přesvědčen, že se všemi vrstevníky své strany nalézám se v souhlasu, co nejslavnostněji se musím proti tomu ohraditi a říci, že my nikdy nezapřeme a neporušíme této přísahy věrnosti, kterou jsme byli vykonali císaři a králi našemu, a pro kteroužto přísahu jsme také odhodláni život náš položiti.

Jako v životě rodinném, kde vyskytují se případy, kde bratři a sestry různého náhledu jsou, ale v té společné úctě a lásce rodičů se scházejí, tak to i v životě národů se stává, a my stojíme na tom stanovisku, že, i když sebe větší boj mezi námi víří, v té myšlénce společné všem, v úctě a lásce k posvátné osobě panovníka našeho se scházeti budeme povždy, i přes podobné projevy, které včera zde byly proneseny. (Výborně! Potlesk.)

Velectění pánové! Já činím veliký rozdíl pro osobu svoji mezi oposicí vládní a mezi podobnou oposicí, kterou jsme včera zde slyšeli.

Oposice proti vládě jedná o jistých věcných otázkách, o kterýchž samozřejmě různě smýšleti se může.

Ale, velectění pánové, oposice proti osobě panovníkově - to jest případ, pro kterýž my bychom nebyli nikdy k získaní, a oproti kterému bychom hotovi byli naše životy zasaditi, abychom uhájili lesk a význam koruny. (Výborně! Sehr gut! Potlesk.)

Jen ještě několik slov ku vlastnímu našemu hájení. Zásada celé naši strany konservativní jest ta, že chceme vykonávati spravedlnosť a na té zásadě jsme povždy byli stáli a na této zásadě budeme také dále státi.

Ty útoky, velectění pánové, které zde byly přednešeny proti nám, jsou žalostné, jsou velmi k politování. Ale, aby snad se dosáhlo tím, aniž bych já se chtěl dodělávati popularity, že bychom v tom ohledu změnili naše náhledy, to jest marná práce; pánové, my budeme pokračovati dále jako až dosaváde, my budeme pracovati pro lid český a také, kdež toho spravedlnosť bude žádati, pro lid německý s touže vřelostí jako dosud (Bravo!) a my, kteří s lidem českým vřele cítíme, stále budeme odhodláni zájmů jeho hájiti.

To jsou, pánové, planá slova, která se proti nám pronesla, my se nenecháme podobnými protivami lekati, my se nenecháme vésti popularitou, známe toliko soudce jednoho a to jest hlas našeho srdce a našeho svědomí a podle toho vždy se říditi budeme (Potlesk. )

Velectění pánové, na této dráze budeme setrvávati, my setrváme na hájení hmotných požadavků tohoto království, my setrváme na hájení státoprávních požadavků tohoto království a my ty životní podmínky obyvatelstva jeho nikdy se zřetele nespustíme.

Důležitější jest nám věc než osoba, my budeme chovati před očima dosavadní náš cíl konservativní, který spolčí všechny ony, který ve prospěch vlasti pracovati chtí, a povždy budeme vysoko třímati prápor naší strany, na kterém něhynoucími písmeny jest napsáno heslo, kteréž v srdcích nás všech ohlasu nachází: "Věrni císaři a králi, věrni vlasti a právům až do těch hrdel a statků. " (Výborně!)

Velectění pánové, než skončím, dovolte mi krátkou poznámku! Co bylo účelem mých slov ? Stanoviti moje stanovisko! A co bylo dalším úkolem mých slov ? Naznačiti ty cesty, které mají pojiti, nevzpomínajíce rekriminací a případů, které by nás s to byly rozdvojiti.

Kdyby tato myšlénka a toto přání našlo v srdcích obyvatelstva tohoto království ohlasu, pak účel můj bude dosažen, pak bych byl šťasten, že bychom byli přispěli k tomu, jisté body najíti, na kterých bychom se spolčili.

Včera bylo poukázáno k tomu: "Varujeme tebe, mladočeská strano, my slyšíme, že jsou jistá vyjednávání v běhu, že chcete se sblížiti se stranou velkostatkářskou!" Já o tom nic nevím, snad někdo jiný, ale pochybuji o tom, že by o tom někdo věděl; ale nezapřete, že jsou jisté myšlénky, v kterýchž společně se sejdeme; to jsou myšlénky státoprávní, kde budeme hájiti oprávněné požadavky království Českého. (Tak jest!)

Tím končím a odporučuji Vám co nejvřeleji přijetí rozpočtu. (Výborně! Bravorufe. Potlesk. Řečníku se gratuluje.)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si slavnému sněmu sděliti, že se staly některé změny v seznamu řečníků.

Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzutheilen, dass einige Aenderungen in der Rednerlifte eingetreten ist.

Pan poslanec Dr. Herold se dal zapsati ještě jako řečník proti návrhům komise. Pan posl. Dr. Fournier vyměnil své místo s panem posl. Dr. Reinigrem a pan posl. Dr. Russ se dal vyškrtnouti ze seznamu řečníků.

Ich erlaube mir mitzuteilen, dass der Herr Abg Dr. Herold sich als Redner contra hat eintragen lassen, dass der Herr Abg. Fournier seinen Platz mit dem Herrn Abg. Dr. Reiniger getauscht hat und dass der Herr Abg. Dr. Russ sich aus der Rednerlifte hat streichen lassen.

Přichází nyní na řadu příští řečník,

který jest zapsán proti návrhům komise.

Dávám slovo panu posl. Dr. Kaizlovi.

Poslanec pan dr. Kaizl: Slavný sněme ! Řeč, kterou jsme právě slyšeli, zavdává mi podnět k tomu, abych aspoň několika slovy, jakkoliv se to dosti odchyluje od mého programu, dotkl se myšlének, které tam byly proneseny.

Přiznávám nepokrytě, že já se své strany tou řečí, jak byla přednesena, nemálo byl jsem překvapen.

Řeč ta pocházela z úst jednoho z nejmladších členů, řekl bych nejen kurie na pravé straně této sněmovny, nýbrž i jednoho z nejmladších členů rodiny, od které jsme právě týkající se státoprávního našeho programu zde v této sněmovně již několikráte ve vážných momentech slyšeli řeči, jež několikráte ve vážných momentech velkou sensaci a velký souhlas vzbudily.

Tenor, který jsme tentokráte slyšeli a který zase po jakémsi kruhovém přechodu vracel se k někdejšímu heslu "až do těch hrdel a statků " tenor té řeči nedotýká se nás nesympaticky, proto ne, že vidím i s oné strany s větší vervou a energií vraceti se k tomu programu státoprávnímu, v příčině kterého naše strana se honosí, že jej z úpadku, v kterém se on v české veřejnosti již již nacházel, mocnou iniciativou pozvedla a jemu zase k té vážnosti a popularitě dopomohla, ve které se nyní nachází.

Pánové, jestli v tom punktu dochází nás suk kurs též se strany na oněch lavicích, zajisté že nebude nám tento sukkurs nevítaný a to tím méně, protože v rukou skupiny pana řečníka přede mnou nachází se pořád ještě veliká suma politického vlivu a moci v tomto státě.

Já, pánové, do žádných detailů se se pouštěti nebudu; ale jest jasno, že strany, kdykoli nacházejí se při tak velikých otázkách toliko v rámci všeobecné diskusse - a p. řečník přede mnou z toho rámce nevykročil - vždycky snadno v širokém tom rámci mohou se dohodnouti.

Obtíže vyskytují se tenkrát, když přicházíme k upravení konkrétných poměrů, kde, jak známo "hart im Raume stossen sich die Sachen. "

Pánové, i v druhé důležité otázce, která hýbe myslí obyvatelstva tohoto království, v otázce dorozumění s našimi krajany německými, na kterou my neméně velikou váhu klademe, jest známo, že při velmi všeobecných diskusích jest shoda vždycky snadná, ale ukázalo se, jakmile se sejdeme a přikročíme k formulování toho, oč běží, že hned svár a rozpor na celé linii propuká.

Já bych se, pánové, rozloučil od p. řečníka přede mnou, kdyby, jakkoli sám se zříkal rekriminací a po tom toužil, aby rekriminací bylo vůbec necháno, přece jen nebyl se zase chopil příležitosti, aby minulosť povytáhl ze zapomenutí, ve kterém se již nachází. Myslím, že není na miste mluviti o tom, že kdysi strana, která byla před námi na tomto místě ve většině, a která byla kdysi se stranou na pravé straně této sněmovny v úzké allianci, již již domohla se úspěchu právě s programem státoprávním.

My slyšíme tu zprávu, ale nenacházíme víry, poněvadž my nevidíme žádných úspěchů; vidíme, že byl učiněn velmi energický rozběh, - označil jsem to na jiném místě jako státoprávní radikalism, - ale my vidíme úplný nedostatek úspěchu.

Já ukáži na financích zemských, že také ta otázka velmi praktická byla naprosto přehlížena a naprosto ničeho nebylo doděláno. Snad je, pánové, v příčině této minulosti - má-li nastati nějaká treuga dei, dobře - aby o ní bylo pomlčeno nejen z naší strany, nýbrž také se strany konservativní.

Konečně se svého stanoviska pokrokového a demokratického nemohu nedotknouti se ještě jednoho, totiž toho, že tak velice ostře byl pointován konservativní program strany prince Bedřicha Schwarzenberga. (Hlas: Bodejť ne!)

Bodejť ne, slyším, nečiním z toho žádnou výtku, naopak vítám, když každý zcela otevřeně ke svému programu hlásí se a prosím, aby také nám byla ta volnost ponechána.

Já bych, pánové, toliko řekl, aby nebylo v té příčině mezi námi žádného nedorozumění, že tak jako Vám, tak i nám na mravnosti a zušlechtění a na slušnosti, na lásce k vlasti právě tak záleží. (Výborně!) Jenže, pánové, methody a cesty, které volíte Vy a které volíme my, jsou jiné.

Pánové, jestliže z Vaší strany se klade vždycky v prvé řade váha na udržení nedotknutelnosti všech těch starých organisací politických a společenských, klademe my zase na to váhu, že chceme jednotlivé individuum vyprostiti z tlaku vší té bídy duchovní, mravní a pokud možno i hospodářské, ve které ono se nachází.

Ale jestliže na Vaší straně se myslí, že pokrokové zákonodárství, t. j. politické vyproštění občanů, politická práva občanům udělená, rovné volební právo a pod. jsou věci, které se zejména katolicko-konservativnímu programu příčí, já bych si dovolil podotknouti, že po mém zdání tomu není tak, nýbrž nejkonservativnější z církví křesťanských, katolická církev, velmi určitě se projevila, že tyto pokrokové snahy politické jejímu náboženskému, sociálnímu i morálnímu programu se nepříčí, a katolická církev ústy nejpovolanějšího representanta nemeškala naproti určitým státům v tom směru také autoritativná prohlášení učiniti.

Tolik, pánové, pro krátké domluvení se s panem řečníkem, který přede mnon mluvil; řeč jeho bych nechtěl opustiti bez opětného a důrazného vytčení, že nám projev ten, který upřímně a opravdivě svědčí našemu státoprávnímu programu, za každých okolností je vítaným a sympatickým (Výborně!), že však my čekáme, že i na dále také skutky jeho, jeho strany tomu, co pravil, budou hověti. (Výborně! Tak jest!)

S tím, pánové, dovolíte, abych opustil thema, při kterém jsem snad příliš dlouho prodlel, a abych dotkl se i financí zemských, o kterých bylo již mluveno a o příčině kterých, buďte ubezpečeni,dokazovati nebudu, že jsou v chatrném stavu.

Ale já na to ukážu - a to je velmi důležitý moment - že teprve v posledních dobách jakési probuzení reálně-politických snah a ideí vede k tomu, o tomto důležitém thematu vůbec opravdivě přemýšleti a vůbec přichází se k tomu poznání, že zde je něco nahnilého ve státu dánském. Jak starý je boj za politické osamostatnění, za rozšíření autonomie, za reintegraci státního práva, jak starý je tento boj a jak mladé jsou snahy po zlepšení financí zemských!

To není bez charakteristického významu. Jest viděti, že často lidé po ideálech zářících a jasných se dovedou střemhlav píditi a že pánové na skutečnou půdu, na které vlastní stavbu svých ideálů mají budovati, pod nohama svýma zapomínají.

Velectění pánové, tak jest s financemi zemskými. Tolik jest známo, a ke státoprávním rozpravám poslední doby bych to chtěl dodati, že centralistická soustava nejintensivněji jest podporována centralisovanými financemi.

V 17. a 18. století absolutní králové prostě potáhli berní a finanční právomoc sněmů na sebe.

Když pak ale bylo konstituční zřízení státu zavedeno, nebyly finance zase vydány těm, kterým je absolutní králové byli vzali, t. j královstvím a zemím, nýbrž byly zůstaveny centrálně zřízenému státu, a tak se stalo od počátku, že byly sněmy odkázány na pouhé hospodářství přirážkové. V nynějších dobách, pánové, poznává se, jak je zle.

Úkoly zemské se množí a, pánové, já myslím, že jest to dobrá politika, autonomistická i státoprávní, úkoly zemské co možná rozšiřovati a rozmnožovati, to jest nechati země pracovati, nelekati se v dané chvíli ani deficitu; to jest cesta, po které se mělo již dávno jíti, neboť, pánové, tento tlak, skutečná nouze ve financích zemských, povede konečně k nápravě, ačkoliv bych Vás, pánové, varoval, abyste se neoddávali illusi, že vláda, vidouc deficit v našem rozpočtu, hned přiskočí a bude si hlavu lámati a usilovati o nějakou nápravu.

Té chvíle doléhá na nás otázka, jakým způsobem odpovědní správci financí zemských, t. j. na prvém místě zemský

výbor, chtějí této bídě finanční odpomoci; tu se přiznávám, že tím, co nám zemský výbor o té záležitosti pověděl, byl jsem překvapen,, a sice způsobem, který nemohu jinak nazvati než nepříjemným.

Pan referent rozpočtové komise praví na jistém místě své zprávy, že otázka upravení zemských financi stává se v té míře palčivou a neodkladnou, že ukládá všem súčastněným činitelům za povinnosť, aby k rozřešení jejímu zahájili činnost co nejdůraznější. Zemský výbor království Českého tuto činnosť co nejdůraznější nezahájil. (Tak jest!)

To, co nám zemský výbor vykládá a navrhuje, to mně upomíná na hospodářství lehkověrného mladíka, který má nějakou bohatou tetu, která nachází se v letech ještě málo pokročilých a má velké peníze; on nevychází se svými prostředky a pořád si vypůjčuje s tou útěchou, že jednou přece jeho bohatá teta umře a jemu toto dědictví odkáže.

Velectění pánové! Nic jiného není konečný passus zprávy zemského výboru, kde mluví o tom, že stát chce nám dáti něco víc již za Bilinského z čistého výtěžku daně důchodové, že země dostane kousek daně z piva a líhu, a že konečně všechny daně reálné dostane jednou země; - proto lze očekávati království českému značné důchody, a proto navrhuje zemský výbor: "Vypůjčíme se 3 miliony ". To jest hospodářství, ku kterému dává podnět zemský výbor.

Já pohřešuji naprosto všecku opravdovou práci, pohřešuji snahu nějak si pomoci přes nedostatek a urgentní potřeby okamžiku.

Snaha zemského výboru jest, proto osudná, poněvadž ničím jiným není, než zavíráním očí před tísní nynější situace, a řekl bych lehounkým přehoupnutím se přes bídu deficitu, ve kterém jsme nejen dnes, ale i pro delší dobu.

Po mém zdání bylo úkolem zemského výboru ujasniti si tolik, že pomoc, kterou od státu očekáváme, jest především ještě na dalekém obzoru a že o tom konečném ponechání t. zv. reálných daní ještě, není ani řeči.

Úloha svědomitých správců financí zemských jest pečovati o to, aby co možná rychle a snadno, bez velikých státoprávních a ústavních komplikací získali prostředků pro naplnění měšce zemského.

Zemský výbor úlohu tuto neřešil, nýbrž prostě obrátil zřetel k oslňujícím obrazům předaleké budoucnosti a tma, ve které se nacházíme v přítomnosti, mela býti takovým způsobem odčiněna.

Já, pánové, pohříchu nemohu říci, že budgetní výbor, kterému byl ten celý finanční plán odevzdán ku prozkoumání, v této věci nějaký patrnější pokrok byl učinil.

V jedné věci připouštím, že pokročil dále, tím totiž, že kritisoval a odsoudil ten tak řečený optimismus zemského výboru.

Budgetní výbor prohlédl, že ty odkazy na budoucnost, na reformu státních daní přímých i potravních, neplatí nic, že musí v té chvíli býti pracováno a pomoc nějaká zjednána. Leč budgetní výbor, abych tak řekl, učinil podle slov francouzského spisovatele: "il a bien critiqué, mais pouvrement doctriné. "

Positivní návrhy a doktrinu budgetního výboru, pokládám za pochybenou; mluvím zde o tom nikoliv abych polemisoval, nýbrž abych varoval slavný sněm před těmi drahami finanční politiky, na který ukazuje správa budgetního výboru. Dovolte mi, abych ty dráhy objasnil.

Budgetní výbor ve své zprávě říká velmi dobře, že funkce státu, země a ostatních těles správních navzájem se doplňují a podmiňují, že při vší různosti quantitativní jsou výkony ony v ohledu qualitativním s hlediska správy veřejné zcela rovnocennými. Velice správné jest toto tvrzení; v podobném smyslu se vyslovil i zemský výbor, a jestli kdo má a musí říci, že funkce a úkoly země v naši společnosti jsou rovnocennými, rovnoplatnými s funkcemi státními, to jest, že chceme, aby nejen ty malé záležitosti hmotného místního dosahu, nýbrž také velké záležitosti, které se týkají všech stránek společenské koexistence byly pojaty v kompetenci zemské, pak jsme to zajisté my, jichžto prvním punktem programu jest rozšíření autonomie a obnovení státního práva této země.

Po tomto náběhu přichází pak zpráva výboru budgetního k názoru právě odporujícímu a ke skutečnému stlačování království a zemi na niveau nějaké malé odlehlé vesnice.

Slyšme slova! Praví se: Ony funkce veřejné, na nichž po výtce místní neb

zemští interesenti participují uhrazovány buďtež ze zdrojů berních, na kteréž řečené funkce největší konají vliv (zásada interesentů)" - to jsou asi takové ty ryze hmotné hospodářské záležitosti, kde lze o této zásadé interesu, jak se praví, anebo dávky za odplatu mluviti - "naproti tomu k úhradě výkonů povahy obecně státní použito budiž takých pramenů berních, vůči nimž si zjednává platnosť t. zv. zásada platební způsobilosti. "

A nyní následuje:

"S hlediska toho by se odporučovalo, aby as podobně, jak v Prusku stalo se v poslední dobu skutkem, daň pozemková zemím, částečně pak okresům, daň domovní obcím a částečně zemím byla odházána, všecko pak ostatni státu. "

Já hned na tom místě varuju před prostým nápodobováním příkladu pruského, který snad na prvý pohled se zamlouvá. Pruské, t. zv. svazky komunální t. j. Provinzen, Bezirke, Kreise, přec nelze stavěti na roveň našim královstvím a zemím.

Království a země u nás již dle řádů nyní panujících stojí ke státu v docela jiném poměru než provinaie pruské, a poměr ten jest ještě rozdílnější podle našeho programu autonomistického a státoprávního. Proto pozor s tou aplikací toho pruského programu. Kam by to vedlo, kdyby země měly býti odkázány se svými financemi na daň pozemkovou a na daň domovní ?

Kam by to vedlo, kdyby země v každém oboru působnosti, řekněme, při nějakém pojišťováni pro případ stáří, při zaopatřování účelů školských a vyučovacích, kdyby v takových interesů všech občanů se týkajících funkcích měla svou úhradou odkázána býti na důchody pozemkové a domovní daně. Na té jedné malé nožičce koníček zemské správy by špatně skákal. Již jste dnes slyšeli stesk - po mém soudu nesprávný - že je to právě pozemkový důchod, který jest nejvíce přetížen dani, - já trvám, že i ostatní výrobní odvětví jsou zrovna tak stížena daní; ale jestliže jste to dnes slyšeli, - což teprv, kdyby celá massa té nynější a budoucí námi dožadované agendy sněmovní a zemské měla spočívati na těch dvou pramenech důchodkových, na dani pozemkové a nadaci domovní l

Pánové, zemský výbor ve své zprávě