nosťmi. Vždyť bylo - tolik- již v té věci pojednáno a i v poslední době byly nové podněty k řešení této otázky dány. Ale mně zdá se, že zde jsou dvě kardinální vady a to nikoliv na straně naší, nýbrž na straně německé, které stěžují, ano na ten čas činí přímo nemožným nějaký zdárný pokrok k řešení této otázky.

Je to především na straně německé logický odpor co do základu, na který strana ta se staví, a z kterého strana ta chce, aby spor česko-německý konečně byl rozřešen.

To uti possidetis, to zachování národní državy nemůže býti nikdy podkladem pro konečné upravení sporných poměrů. To uti possidetis, jako naše possessorium summarissimum upravuje jen prozatím; nemá-li se státi definitivní právní upravení, musí se hleděti nikoliv k poslednímu faktickému stavu, nýbrž musí se přihlížeti a za podklad položiti právo, a proto, má-li dojíti ke konečnému upravení národních poměrů mezi Cechy a Němci, pak musí nastati restituce toho, co bezdůvodně jest drženo, a nemůže býti pak nikdy k tomu poukazováno: proto, že držím, proto mně to také náleží.

Ale je také ještě druhá vada, která zde poměr celý stěžuje. Je to rozpor mezi slovy a skutky těch pánů na druhé straně; i poukazuji zde jen k něčemu ze včerejší schůze, co se nás věru trapně musilo dotknouti.

Nám se stále praví: "Nechme prozatím těch národnostních sporů, vždyť mají vzdělanci obou stran, vždyť mají liberálové obou stran tolik oborů, na kterých mohou zcela svorně pracovati. "

Velectění pánové, když se však s naší strany poskytuje příležitosť k té svorné a společné práci, když se s naší strany žádá, aby nám bylo dopřáno také času k té společné práci, pak, slavný sněme, kdo je to, kdo činí vždycky námitky a obtíže, Kdo stále vše odkazuje do kompetence říšské, kdo souhlasí s tím, aby ten sporý beztoho čas nám byl zkrácen ještě tím, že se výsledky dosavadní práce maří, než pánové s druhé strany.

Ale, velectění pánové, jest tu ještě něco třetího, nač zapomínají ti páni na druhé straně. Spor, který po téměř tisíciletí trvá, ten nebude, jak se domnívají snad někteří páni, rázem ukončen. Spor takový poznenáhla ubroušením vzájemných protiv odklízí se nejlépe a jest možná oběma stranám, aby toto konečným ubroušením poznenáhle nastávající vyrovnání také ponenáhlu připravovaly.

Velectění pánové, na druhé straně bylo tak často mluveno o jistých inponderabiliích, když se jednalo o vídeňské vyrovnání. Dnes jest tomu jinak. Dnes panové neváží si těch inponderabilií, která bych vyznačil jedinou větou: "Ti pánové na druhé straně neznají cesty k srdci českého národa".

Jen dvakráte a jen, když neštěstí stihlo národ český, nalezli páni Němci toto království obývající poněkud vřelejší akcenty pro věc českou. Jen když vyhořelo v r. 1881 sotva zbudované tenkrát Národní divadlo, a jen když dravé proudy rozvodněné Vltavy srazily památku otce Karla IV., jen tenkráte k srdci českého národa se mluvilo.

Ale jindy, velectění pánové, tam, kde národ stíhán a stižen byl nějakou ranou, tam ještě povstal posupný posměch a tam kde národ mohl se vykázati radostnou událostí, tam pohrulivé mlčení.

Ale nedosti na tom, velectění pánové, i dále ještě se šlo, a právě udá osť z poslední doby ukazuje, že tomu, o čem pan dr. Kramář prohlásil, že tomu nerozumí, té nedůslednosti pánů na německé straně, lze rozuměti jedině tím, že patrně ti páni na druhé straně, nežli se rozhodnou o tom, jak se mají k té neb oné věci zachovati, předloží si otázku, jak to bude působiti na stranu českou, a sjednocují-li se v tom úsudku, že se to trapně dotkne národa českého, pak se odhodlají hlasovati pro to.

Máme toho důkazy z poslední doby. To přece muselo býti známo pánům na druhé straně, že zachování česko-slovanské dědiny na Národopisné výstavě skutečně stalo se částí tužeb a přání národa českého, a takovou maličkostí, takovým nepatrným, ano směšně nepatrným obnosem 1600 zl. bylo lze, pánové, docíliti nálady zcela jiné, nežli dosud panovala, neboť, vidí-li národ, že se k tomu, co on si přeje, čeho on si váží, také se strany druhé zachovává zasloužená alespoň úcta, ne-li láska, pak docela jiné jest nálady, pak jest mnohem přístupnější k dalším krokům. Vždyť vidíme to, pánové, i v otázce jiné, o které se zmínil také p. dr. Kramář.

Není tomu ještě dávno, co pánové na druhé straně prohlásili, že J. E. hr. Thun jest jim vlastně Hekubou, ale protože se nyní domnívají a jsou přesvědčeni, že národa českého se to trpce a trapně dotýká, právě proto nyní pojednou to houfné a hromadné jmenování čestným občanem, právě proto nyní to hromadné vyslovování uznání.

Nikdo by, velectění pánové, neměl ničeho proti tomu, kdyby J. E. pan hr. Thun za skutečně získané zásluhy dostal toho uznání, ale srovnáme-li to s událostmi z posledních dob, pak nelze si jiný úsudek utvořiti, nežli, že se to činí proto, aby to po případě dráždilo na straně.

My jsme byli odhodláni, slavný sněme, jak to ohlásil také již p. dr. Kramář, při rozpočtové debatě nedotýkati se osoby J. E. pana místodržitele, nikoliv snad dle zásady: "de mortuis nil nisi bene", která podle našeho náhledu pro muže ve veřejnosti působivši nemůže platiti, nýbrž proto, poněvadž jsme nechtěli, aby se nám činila výčitka, že poslední okamžiky, ve kterých J. Ex. patrně přípravami ku stěhování jest tak zaměstnána, že nenalezla dosud po 6 neděl času, aby na jednu z našich asi 42 interpellací odpověděla, že poslední ty okamžiky jsme jemu ztrpčovali.

Ale, velectění pánové, když se se strany druhé pokládalo za zásadné a správné, vzdor známému smýšlení silné strany tohoto sněmu naproti Jeho Excelenci panu místodržiteli, zpívati panegyriky, pak arciť jsme rozhodně zbaveni toho ohledu, který jsme samochtíce chtěli zachovati.

Arciť, velectění pánové, já jsem nebyl nikdy přítelem Jeho Excelence pana místodržitele, ba spíše naopak; ale takovým nepřítelem jsem mu nikdy nebyl, abych mu byl přál takovou obranu, jaké se mu dostalo včera.

Věru že Jeho Excellence včera měla, když mluvil pan dr. Schlesinger, všechnu příčinu, aby opakovala tu starou průpověď: "Bože. chraň mne jen mých vlastních přátel. "

My jsme prý, pravil pan dr. Schlesinger, svrhli místodrzitele, který dvě výstavy naše tak skvělým způsobem svou přízní provázel.

Jest zajímavé intermezzo, které se včera při- pronesení těchto slov událo. Volal jsem: "Dvě výstavy!" a tu jeden ze stoupenců pana dra Schlesingra, který patrně jaksi k historické pravdě trochu přesněji přihlížel, odpověděl: "Allerdings zwei: Teplitz"

Máme-li my také teplickou výstavu pokládati za něco, čím se Jeho Excellence pan místodržitel zavděčil národu českému, to arci zůstavuji uvážení toho pána, z jehož úst to bylo pronešeno.

Bylo k tomu poukázáno panem drem Kramářem, jak choval se pan místodržitel naproti výstavě národopisné a poněvadž již se strany druhé byl přímo podnět k tomu dán, aby byla činnost odstupujícího pana místodržitele, arci nevím, neznamená-li ten panegyrikus včera zpívaný, že to není mortuus nýbrž resurrecturus, - poněvadž již přímo dán podnět k tomu, aby činnost Jeho Excellence byla poněkud podrobněji také ku konci ještě projednána, tedy budiž mi dovoleno, abych, jednáme-li právě o té národopisné výstavě, jen malinkou episodku vypravoval, která neodebrala se, zde na tomto slavném sněme, ani v království českém, ze které ale jest patrná ta otcovská přímo péče a přízeň, kterou Jeho Excellence pan místodržitel staral se o zdar a slávu národopisné výstavy.

Na moravském sněmu podal komitét pro pořádání národopisné výstavy roku 1895 opětně žádost za udělení nějaké subvence, která odůvodněna byla tím, že také z Moravy bude výstava tato četně obeslána.

Finanční výbor moravského sněmu, který roku 1894 zamítavě se choval k této žádosti, roku loňského jednohlasně i hlasy zástupců tamnější strany ústavověrné a hlasy tamnějšího ústavověrného velkostatku i hlasy zástupců tak zv. střední strany přijal návrh, aby národopisné výstave byla z moravských zemských prostředků udělena subvence 5000 zl. Mezi dnem, kdy toto usnesení se stalo ve finančním výboru, či správněji řečeno, dnem, kdy toto usnesení se dostalo také do novin, a tou schůzí moravského sněmu, ve které mělo o té věci býti jednáno, ležela doba několik málo dnů. Nešťastnou náhodou v té době předseda finančního odboru moravského sněmu, p. baron Chlumecký, byl ve Vídni a zvláštní a divnou náhodou v téže době také pan hr. Thun byl ve Vídni, a nyní, pánové, račte si učiniti úsudek, uvedu-li následující fakt. V den, kdy měla sněmovna o tom usnesení finančního výboru rokovati, pojednou roznesla se zpráva, že v plné schůzi i ti pánové, kteří kladou vždycky takovou váhu na zachování smluv a daného slova, budou hlasovati proti usnesení finančního výboru (Slyšte!); a když mělo dojíti k rokování o této věci, povstal zástupce té mírnící strany střední, p. hrabě Friess, a prohlásil, že členové jeho strany budou hlasovati proti udělení této subvence, poněvadž mezitím nabyli jiné informace o rázu tohoto podniku národopisného. (Slyšte! Hanba!) A návrh finančního odboru pak všemi hlasy proti hlasům českým byl zamítnut.

Pan dr. Schlesinger ' nám pravil, a také o té radě otcovské se ještě zmíním, - abychom svým voličům také vypravovali, že svrhli jsme místodržitele, který rozpustil obecní zastupitelstvo, nikoliv pražské, nýbrž zastupitelstvo liberecké.

Velectění pánové, mně se nikdy nelíbí vyslovovati jakési podezření. Ať si konečně pánové v Liberci činili cokoliv, bylo to věcí jeho Excellence, aby odůvodnil ten krok, který učinil. Já v té věci se nevyslovuj i ani pro, ani proti tomu kroku dnes, poněvadž mínění naší strany bylo ve smyslu liberálním a auto nomie se zastávajícím v čas pravý vysloveno; ale proč měl pan místodržitel br. Thun rozpustiti pražské obecní zastupitelstvo, to já, který znám přece také poněkud dějiny svého rodného města, ve kterém již na 39. rok skoro nepřetržitě bydlím, věru nenahlížím.

Snad měl J. E. pan místodržitel hr Thun rozpustiti zastupitelstvo obce Praž ské proto, poněvadž pražská obec u správního soudu proti jeho nezákonným krokům zvítězila?

Konečně svrhli jsme prý místodržitele, který vždycky ochotně tam, kde bylo zapotřebí, v čas nouze se dostavil a vždycky ochotně a štědře pomáhal. Francouzské přísloví praví, že ze vznešeného ku směšnosti jest jen jediný krok a vším právem pan dr. Kramář ktomu poukázal, že se také ještě mělo uváděti, že ke každému požáru ihned p. místodržitel se do stavil. (Pan posl. Březnovský volá: "a že dal policajtům revolvery a koně!") Ale J E. pan místodržitel kdykoliv a kdekoliv toho bylo zapotřebí podporovati, štědře tak učinil!

Pánové, ale z čí peněz podporoval?

Království České si to zaplatilo a pan místodržitel pak u vlády vymohl státní subvenci. Ale vymohl ji vždy tam, kde toho bylo zapotřebí?

Pánové, náhodou, tuším že v jednom roce, bylo neštěstím postiženo české království na dvou místech v Praze i v Karlových Varech. Pánové, tu subvenci, kterou J. Excellence p. místodržitel, tento muž s tím vřelým citem pro blaho celého království a této královské Prahy vymohl pražské obci k znovuzbudování Karlova mostu, tu bychom, myslím, velmi snadno a rychle počítati (Výborně!). Ale konečně mně se zdá, že ti pánové, kteří vyšli, aby žehnali, vlastně klnuli, že ti pánové, kteří se domnívají, že, Bůh ví jak, do nebes vynášejí tím záslužnou činnost J. Excellence p. místodržitele ve správní její části, že ti vlastně jenom zlehčují tu činnost, neboť já nevím,. jak vlastně míní ti páni, jak představují si ti páni činnosť vrchního správce tak velkého království, jako jest království České, jestli se snad domnívají, že jeho činnosť má spočívati a sestávati právě jenom v tom, že sedí ve své praesidiální kanceláři, tam audience udílí, po případě také neudili, - a jsou případy, kde tak ochotným, naproti každému, i tomu sebe nepatrnějšímu se právě neosvědčil, - a mají-li za to, že ta činnosť sestává právě jen v tom, že si tam vyjede, kde se nějaká nehoda stane, a tam vrchní dozor jenom vykonává. Je-li tomu tak, pak, pánové, arci by mohli také na příklad chvalně se zmíniti o tom, že J. Excellence při každoroční povodni také vykonává dohled a prohlídku innundační komise. Podle našeho názoru však to není činnosť nejvyššího správního úřadu; ten má vyvinovati činnosť ještě také jinou.

Pan prof. Schlesinger nám radil, abychom šli mezi své voliče, a vypravovali jim, jakého jsme to svrhli místodržitele.

Pánové, poslanci z naší strany se toho domáhali, a zejména pražští poslanci se toho domáhali, aby mohli jíti mezi své voliče, sa aby jim mohli říci skutečně, jakého ho chceme - tenkráte se mluvilo jen o úmyslu, - jakého to chceme svrhnouti místodržitele. Ale zdá se, že asi bylo něco shnilého ve státě dánském.

Tenkráte se jim ani ta možnosť neposkytla, a sám J. Excellence to byl, který rozšiřuje docela bezprávně a bezdůvodně i ty výminečné prostředky, kterých se proti národu Českému užilo, zamezil i to právo, které nikterak suspendováno nebylo, a nedovolil poslancům zvoleným styk s voličstvem. Nyní, bude-li nám poskytnuta příležitost a možnost, abychom šli ke svým voličům, ale spíše možnost, neboť zdá se, že ten houževnatý odpor, který se klade pouhému odročování sněmu, má svou příčinu také v té úvaze, že naše immunita by trvala po celých 6 let, jak podle zákona a úmyslu zákonodárce pro ostatní celou dobu trvati má - a že tohoto nejcennějšího práva,které přísluší každému zvolenci a které činí podstatnou čásť práva zvoleného mají poslanci býti zbaveni - bude-li nám poskytnuta tedy možnost, abychom šli k svým voličům a jim řekIi, jakého jsme svrhli místodržitele, rádi to udéláme a řekneme svým voličům: My jsme svrhli místodržitele, který kdysi prohlásil, že prvním a nejhlavnějším úkolem jeho bude, aby každé svobodomyslné hnutí v této zemi udusil. (Výborně!)

My jsme svrhli místodržitele, za jehožto vlády byly spolky a také i takové, které neměly s politikou co činiti, bez. zákonného důvodu rozpouštěny, my jsme svrhli místodržitele, za jehož správy byla osobní svoboda stále a stále obmezována, my jsme svrhli místodržitele, za jehož správy byl tisk hněten a spoután, my jsme svrhli místodržitele, za jehož vlády i herečce bylo poskytováno ochrany vládní, za jehož vlády dostačil pouhý projev nelibosti pronesený v divadle, aby byli uvrženi provinilci až do vězení pětidenního, kdy pouhý sykot při vystoupení berečky ovšem vládou, totiž zástupcem vlády, protěžované dostačil, aby proti nim se konala domovní prohlídka v jejich bytě. (Slyšte!)

Arcit snad nám někdo řekne: "Velectění pánové, v politickém ohledu nemohl přece hrabě Thun počínati si jinak; jakmile byl k jeho podnětu uvalen výminečný stav, musely všechny ty ostatní prostředky, kterých potom užíval, nezbytně jako logicky z toho vyplývající důsledky se dostavili; ale vy zapomínáte, vy na české straně, jak zdárnou a úspěšnou činnost vyvinul hrabě František Thun co do hospodářských zájmů".

Nuže pánové, jsme obrněni také proti takovéto výtce. Zkoumá-li se to dopodrobna, arci nehledě k té millionové neb půlmiliónové subvenci udělené Karlovým Varům - o nějaké subvenci na straně české nevíme - ta činnost v hospodářském ohledu, ta péče o hmotné a kulturelní zvelebení našeho království a zejmena této královské Prahy, jeví se pak ve světle poněkud jiném.

Pojďte, pánové, doprovoďte mne na malé procházce naší královskou Prahou; nebudu Vás příliš dlouho zdržovat, ale myslím, že již to, co na této cestě neuvidíme, postačí úplně, abychom si mohli učiniti správný úsudek o hospodářské činnosti Jeho Excellence pana místodržitele. Podívejte se pánové na naší Vltavu. Již dlouhá léta je splavněna, četné parníčky se tam prohánějí, a projíždějí se až do velkolepého holešovického přístavu, kam každoročně tisíce kupeckých lodí z ciziny přivážejí největší bohatství. V asanačním obvodu, jež pomocí té velkolepé subvence, kterou dobrotivá péče Jeho Excellence pana místodržitele královské Praze zaopatřila, dlouho již je upraven, vypíná se hrdě velkolepý justiční palác, kterým je odpomoženo těm stálým a stálým steskům na nedůstojné ty budovy, které jsou vykázány oněm místům, ve kterých se má konati spravedlnost o jmění a hrdle. (Poslanec Sokol: O my nevděčníci. )

Na pozemcích slupských (veselost!) celá řada skvělých a podle moderních požadavků zřízených budov odpomáhá nyní těm steskům na přeplnění našich fakult studijních. Od roku 1895., přesně v té čtyřleté lhůtě, která přímo panovníku, když na jubilejní výstavě prohlížel model ústředního nádraží pražského, byla slíbena a netoliko slíbena, nýbrž s určitostí připověděna, od roka loňského, pánové, veškerý náš ruch dopravní soustředí se v krásném, moderním, velkém a elektrickým osvětlením opatřeném ústředním nádraží.

Pánové, nevím, mám-li jíti ještě dále, máme-li se pak podívati na příklad také na tu střelnici Karlínskou, máme li se podívati na jiné a jiné ještě věci. My bychom se mohli podívati na t. zv. bastion XIX., na kterém měla nám Praha býti zostuzena vystavěním vojenské trestnice, aniž pan hrabě Thun, který tak stará se o královskou Prahu, jen jediným slovem se tomu vzepřel.

My bychom mohli také jíti na příklad pod Petřín a tam s rozradostěným zrakem viděti, jak zmizely konečně ty starému haraburdí se podobající kasárny z Prahy a jak tam zbudován krásný vchod k našim nejkrásnějším sadům na Petříně! My bychom, pánové, se mohli podívati na prachárnu, která stále ještě ohrožuje bezpečnost královského hlavního města Prahy, - ale Vy byste mně pak řekli, že všecko to jest jen krásný sen.

A konečně, vždyť stále z obou stran se nám praví, že Jeho Excellence hrabě Thun o hmotné zájmy dbal, a na obou těch stranách zajisté ctihodní jsou muži, kteří nikterak nechtí ublížiti historické pravdě. Pánové, bude jednou napsáno, a tím loučím se s Jeho Excellenci panem místodržitelem, bude jednou napsáno, že Jeho Excellence zbudoval si v Praze pomník aere perennius.

Ano, velectění pánové, na panování a místodržitelování Jeho Excelence pana hrab. Františka z Thunu královská Praha a toto království české jakživo nezapomene.

Nová sněmovna stojí naproti nové vládě, a dovolte mně, abych, nechtěje trpělivost těch několik málo pánů, kteří mě věnují pozornost, příliš dlouho na pínat, abych jen několika slovy také o postavení našem naproti vládě se zmínil.

Slavná vláda dosti dlouhou dobu po svém nastoupení byla jako Sfinga, jejíž obličej jest zastřen a jejíž pravou podobu nikdo nemůže uhodnout. Jen poznenáhla závoj, kterým tvář kabinetu hraběte Badeniho jest zastřena, jen poznenáhla se stahuje. My arciť, chceme-li usouditi, jaká jest vlastně naše nynější vláda, nemůžeme prozatím poukázati k žádnému činu, musíme se spokojiti jenom s úsudkem, který si můžeme utvořiti z prohlášení vlády, kterým zaujala postavení naproti některým věcem, na našem sněmu se udavším.

Můžeme souditi z těch prohlášení, můžeme souditi zejména z prohlášení, které učinila slavná vláda v kuriátní komisi tohoto slav. sněmu, můžeme souditi z prohlášení, které učinila slavná vláda ve školské komisi, kde jednalo se o oprávněném požadavku pražské obce, aby ten, kdo platí, také měl vliv rozhodující; z prohlašení, ve kterém sl vláda nenalezla jediného slova na uznání tohoto oprávněného požadavku, nýbrž jenom stále a stále námitky a výtky, úplně souhlasící s námitkami a výtkami prohlášenými se strany německé; můžeme-li, pravím, souditi, z těchto prohlášení, pak zdá se mě, že otázku, o které budeme jednati někde jinde, zdali přispělo nynější zasedání ku vyjasnění situace, že tu otázku si můžeme zodpověděti, že nyní alespoň přibližně víme již dnes, jak si vlastně s vládou stojíme.

Pravil jsem dříve, že nemáme žádných činů slavné vlády, ale v tom obledu jsem se mýlil. Máme, vlastně budeme míti jeden čin slavné vlády, z kterého si můžeme učiniti úsudek, jak vlastně naproti nám se míní chovati.

Sněm království českého dne 14. tohoto měsíce nebude odročen, nýbrž bude uzavřen.

Pánové! Pan hr. Badeni prohlásil, že sněmu poskytne letos dostatečného času, on prohlásil dále, že pokládá to za samozřejmé, aby sněm nebyl uzavírán, aby nebyla tímto pouhým na pohled formálním aktem mařena veškerá 6nedělní činnosť sněmu. (Posl. Březnovský volá: Komu to řekl?)

A nyní, pánové, se dovídáme, že p. hrabětem Badenim bylo vymoženo nejvyšší zmocnění pro J J. našeho nejvyššího pana maršálka, aby sněm uzavřel.

Arciť, pánové, může se pan hr. Badeni při celé té věci odvolati také na společnou vinu těch dvou ostatních stran tohoto slavného sněmu mimo nás.

Pánové, jest záhodno, ano jest nutno, aby se v té věci zde na tomto sněmu v plné jeho schůzi promluvilo, aby to bylo pro věčné časy přibito, jaký je rozpor mezi slovy a mezi skutky.

Byli jsme před krátkou dobou svědky událostí skutečně povznášejících, kdy jednalo se o zprávě komise pro návrh doktora Fořta, který tak s povznášející jednomyslností byl přijat za nálady mohu-li tvrdit podle osobního dojmu rozradostněné.

V té debatě slavného sněmu se všech stran bylo vždy poukazováno k tomu velikému významu a k té váze, která přísluší království českému a s té i s oné strany bylo řečeno "vloží-li sněm království českého, ten sněm té země, která jest první tohoto soustátí, ten sněm, který moci svého významu také zaujímá primat mezi ostatními sněmy, vložili ten sněm jednohlasně své votum pro větší zachovávání zájmů této poloviny říše, pak tomuto hlasu - pravil pan dvorní rada Hallwich - bude se muset rozuměti a pak toho hlasu bude se také muset poslechnouti.

Ale, pánové, když se jedná o to, aby ten význam tohoto království byl právě zvýšen tím, že se mu poskytuje možnost, aby mohl také něco faktického vykonati, tu jsou ti pánové první, kteří toto stanovisko opouštějí, kteří jenom k vůli tomu, aby něco, co si, abych tak řekl, nadrobili, ale nyní snísti nemohou, aby se zbavili svého kuriatního návrhu, zapomínají náhle úplně na ten lesk a na tu slávu a význam tohoto království českého.

Ale nedosti na tom, v rozpočtovém výboru stalo se usnesení na resoluci: Vláda se vyzývá, aby se postarala o to, aby sněm království českého nebyl uzavírán, nýbrž jen odročován.

Tento návrh byl přijat všemi hlasy pánů členů rozpočtové komice. Hlasovali pro něj jak zástupcové strany německé, tak i páni z velkých statků. Uvidíme, velectění pánové, co ti páni řeknou, až bude v pátek zjištěno a vysloveno, že se již poprvé této resoluci se strany vlády nepřikládá žádná váha.

Ale konečně pan dr. Schlesinger včera pravil: Ať již ten boj, který letos opětně bude musiti býti prováděn, tak či onak se děje, po takovou či onakou dobu; konečně jednou stále stoupající nouze nás přece k tornu přinutí, abychom se zabývali otázkami nám společnými; stále stoupající nouze nás sblíží a z toho arcik pak také nastane sblížení v ohledu národním.

Velectění pánové, mínili to ti pánové, kteří dnes arci, jako pravidelně, při českém řečníkovi nejsou přítomní, ale snad si to zítra v novinách přečtou a budou věděti, jaký appel se na ně učinil, míní-li to upřímně a vážně, pak arci, myslím, budou naléhati s námi na to, aby ne-li již letos kdy to již nemožné, aspoň v letech příštích bylo nám umožněno, bychom mohli dopodrobna uvažovati, nežli učiníme, co dnes učiníme všickni, a co učiním také já, položiti svoje hlasy pro přijetí rozpočtu. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní, jelikož mluvil pán, který byl zapsán proti návrhům komise, ke slovu řečník, který jest zapsán pro návrh komise, a dávám slovo panu poslanci Bedřichu princi Schwarzenbergovi.

Posl. Bedřich princ Schwarzenberg: Slavný sněme! Aniž bych chtěl zneužíti laskavé trpělivosti velectěných pánů členů této slavné sněmovny, budiž mi dovoleno, abych na předním místě několika aspoň slovy přikročil k pojednání o stávajících našich poměrech hospodářských. Celý průběh debaty pohyboval se pouze a jedině ve směru politickém, ale myslím, že naše hospodářské poměry v království českém tak neutěšeny jsou, aby alespoň několika slovy v této zajisté významné debatě o nich zmínka se stala.

Velectění pánové, když loňského roku, t. j. v měsíci prosinci loňského roku, jednáno bylo o státním rozpočtu na rok 1896, tu z mnohých stran s jakýmsi uspokojením poukazováno bylo k těm vzkvétajícím poměrům finančním naší říše a s jakýmsi uspokojením bylo poukazováno na to, jakým způsobem, úvěr státu rakouského vzrůstá a jaké dosaváde netušené hotovosti finanční naši pokladnu naplňují.

Ale jedna kapka trpkosti mísí se v tuto radost, když navzájem pohlížíme na naše finance zemské. Co je to plátno, když na jedné straně pozorujeme hromadění kapitálů, když na jedné straně pozorujeme jakési lepšení financí, když na druhé straně musíme konstatovati, že v jednotlivých královstvích a zemích stále a stále deficitu přibývá a že stále a stále příjmů ubývá.

Velectění pánové, ne ze shora, nýbrž z dola musí býti blahobyt ustaven a vystaven, a jen tenkráte, když útvar financí říšských a zemských ustálen bude, lze mluviti o jakési blaženější budoucnosti v ohledu hmotném.

Ale, pánové, rozpočet, jak jest nám dnes předložen, číslicemi svými zajisté výmluvněji než kterákoliv řeč nám svědčí o tom, že v našich poměrech ve království českém o tom nemůže dneska ještě býti řeči. Pomalu, ale jistě, pánové, stále a stále ubíráme se cestou ku hmotné své záhubě, pomalu, ale jistě stále výdajů přibývá v rozpočtu zemském, a na druhé straně příjmů našich ubývá.

Poukazuji, pánové, na rozpočty z dřívějších let. Dneska rozpočet náš již jest